Milá přátelé:
Cítíte to stejně jako já?
Za chvíli polovina února /všude kolem nás nutí do komerční lásky se svatým Valentýnem, ve skutečnosti symbolem utrpení/ a tím pádem vlastně jsou za dveřmi velikonoce.
A jakmile se dostaneme k velikonocům, je třeba myslet na léto.
Zatím se mi nechce ještě přemýšlet o podzimu a konci roku, který sotva začal, nicméně je pravda, že čas kvapí se začátkem roku 2025 až překvapivě rychle.
Je prý vědecky dokázáno, že my co žijeme technologicky pokročilý život na západní straně zeměkoule, máme namísto 60 min v hodině k dispozici ve skutečnosti pouze 45 minut. To by vysvětlovalo, proč někdy není možné stíhat nejenom množství neustále se na nás valících informací a povinností, ale vlastní život.
Na druhou stranu od nás, při pěkné lednové návštěvě ostrova Šrí Lanky, nám místní manažer, který nějak stíhal obstarávat mnoho lidí, nemovistostí a povinností, sdělil, že u nich hodina má naopak 100 minut.
Pokud se jedná o rovnováhu světa, tak je možné, že na východě přišli nějak k těm extra 15ti minutám, o než jsme my přišli. Avšak strandu stranou...
Jako kdyby nestačil ten kvapík či spíš kvalt. Přidal se k němu ještě chaos. Ne starý známý chaos, který čas od času zavalí nás tak vyspěle myslící a žijící v moderním světě, ale chaos nového řádu. Neptejte se mě, co tím myslím, jelikož se to nedá logicky vysvětlit.
Jako kdyby se pomíchaly drátky fyzických a nefyzických realit /všimněte si záměrného množného čísla pro označení realit - víc než jedna fyzická a taktéž víc nefyzických/. I já si připadám, když píšu tato slova, že i já se zároveň vyskytuji v paralelních realitách.
Jedna realita vám zde chce něco sdělit, další vnímá, že než se vyjádřím, je možné, že se něco zásadního změní natolik, že moje sdělení bude již obsolentní.
A co teprve čas na čtení? Kde ho vzít, když je tolik povinností a možností dostat se k nekonečnému množství informací?
Opakovaně apeluji na zdravý lidský úsudek, který si potřebuje připomínat, že informace a vědění není jedno a totéž. Taktéž kvantita a kvalita jsou dosti rozdílné a méně je často více. V tomto dynamickém čase je třeba najít bod klidu, místo nedotčené všemi změnami. Moudří v něm zůstanou do té doby, než se vytvoří nové společenské struktury založené na novém pochopení. Ti samí moudří předpovídají, že to bude trvat pokud ne desítky, tak určitě alespoň příští dekádu.
Jak projít dobře tímto časem masivní přeměny hodnot, jistot a tím pádem cílů? První, druhý, pátý a možná i poslední krok je diktum zůstat v klidu. Čím víc je vše kolem nás v pohybu, tím víc je třeba zpomalit se, znehybnit, vyčkat, ustabilizovat sám v sobě. Jedině klid dává možnost dobré orientace ve všech změnách, jimž jsme vystaveni. Nezbývá nám nic jiného než hledat jistoty v sobě - ve světě je budeme nacházet dost těžko. To je součást celého procesu a představuje jeden ze základních opěrných bodů, jenž nám mohou pomoci překlenout čas chaosu a změny.
Čím složitější situace, tím jednodušší přístup a řešení si vyžaduje. To víme ze zkušenosti, jen nám to připomínám. Všechny náročné životní situace, stejně tak jako dlouhé vysokohorské výstupy, sestávají z prvního kroku, druhého a těch následujících. Mít na zřeteli směr, naplňovat duchem záměr a zároveň se soustředit na tady a teď je jogický ideál, o který se můžeme snažit všichni bez ohledu na to, kolik jogického "cvičení" v životě máme.
A tak nám všem přeji, abychom současnými rapidy propádlovali co nejlépe a užívali si každý moment vnějšího a hlavně toho vnitřního zpomalení a zklidnění. Jedině tak si můžeme užít celou cestu - a to je jedna z věcí, o níž v životě jde.
Ájurvéda, jóga, a védská moudrost nám byly vždy ku pomoci - využívejme je hojně. Jsou tu pro nás a my pro ně.
Krásnou černou zimu nám všem přeji - Vaše Martina Ziska
Cítíte to stejně jako já?
Za chvíli polovina února /všude kolem nás nutí do komerční lásky se svatým Valentýnem, ve skutečnosti symbolem utrpení/ a tím pádem vlastně jsou za dveřmi velikonoce.
A jakmile se dostaneme k velikonocům, je třeba myslet na léto.
Zatím se mi nechce ještě přemýšlet o podzimu a konci roku, který sotva začal, nicméně je pravda, že čas kvapí se začátkem roku 2025 až překvapivě rychle.
Je prý vědecky dokázáno, že my co žijeme technologicky pokročilý život na západní straně zeměkoule, máme namísto 60 min v hodině k dispozici ve skutečnosti pouze 45 minut. To by vysvětlovalo, proč někdy není možné stíhat nejenom množství neustále se na nás valících informací a povinností, ale vlastní život.
Na druhou stranu od nás, při pěkné lednové návštěvě ostrova Šrí Lanky, nám místní manažer, který nějak stíhal obstarávat mnoho lidí, nemovistostí a povinností, sdělil, že u nich hodina má naopak 100 minut.
Pokud se jedná o rovnováhu světa, tak je možné, že na východě přišli nějak k těm extra 15ti minutám, o než jsme my přišli. Avšak strandu stranou...
Jako kdyby nestačil ten kvapík či spíš kvalt. Přidal se k němu ještě chaos. Ne starý známý chaos, který čas od času zavalí nás tak vyspěle myslící a žijící v moderním světě, ale chaos nového řádu. Neptejte se mě, co tím myslím, jelikož se to nedá logicky vysvětlit.
Jako kdyby se pomíchaly drátky fyzických a nefyzických realit /všimněte si záměrného množného čísla pro označení realit - víc než jedna fyzická a taktéž víc nefyzických/. I já si připadám, když píšu tato slova, že i já se zároveň vyskytuji v paralelních realitách.
Jedna realita vám zde chce něco sdělit, další vnímá, že než se vyjádřím, je možné, že se něco zásadního změní natolik, že moje sdělení bude již obsolentní.
A co teprve čas na čtení? Kde ho vzít, když je tolik povinností a možností dostat se k nekonečnému množství informací?
Opakovaně apeluji na zdravý lidský úsudek, který si potřebuje připomínat, že informace a vědění není jedno a totéž. Taktéž kvantita a kvalita jsou dosti rozdílné a méně je často více. V tomto dynamickém čase je třeba najít bod klidu, místo nedotčené všemi změnami. Moudří v něm zůstanou do té doby, než se vytvoří nové společenské struktury založené na novém pochopení. Ti samí moudří předpovídají, že to bude trvat pokud ne desítky, tak určitě alespoň příští dekádu.
Jak projít dobře tímto časem masivní přeměny hodnot, jistot a tím pádem cílů? První, druhý, pátý a možná i poslední krok je diktum zůstat v klidu. Čím víc je vše kolem nás v pohybu, tím víc je třeba zpomalit se, znehybnit, vyčkat, ustabilizovat sám v sobě. Jedině klid dává možnost dobré orientace ve všech změnách, jimž jsme vystaveni. Nezbývá nám nic jiného než hledat jistoty v sobě - ve světě je budeme nacházet dost těžko. To je součást celého procesu a představuje jeden ze základních opěrných bodů, jenž nám mohou pomoci překlenout čas chaosu a změny.
Čím složitější situace, tím jednodušší přístup a řešení si vyžaduje. To víme ze zkušenosti, jen nám to připomínám. Všechny náročné životní situace, stejně tak jako dlouhé vysokohorské výstupy, sestávají z prvního kroku, druhého a těch následujících. Mít na zřeteli směr, naplňovat duchem záměr a zároveň se soustředit na tady a teď je jogický ideál, o který se můžeme snažit všichni bez ohledu na to, kolik jogického "cvičení" v životě máme.
A tak nám všem přeji, abychom současnými rapidy propádlovali co nejlépe a užívali si každý moment vnějšího a hlavně toho vnitřního zpomalení a zklidnění. Jedině tak si můžeme užít celou cestu - a to je jedna z věcí, o níž v životě jde.
Ájurvéda, jóga, a védská moudrost nám byly vždy ku pomoci - využívejme je hojně. Jsou tu pro nás a my pro ně.
Krásnou černou zimu nám všem přeji - Vaše Martina Ziska
RSS Feed
