A máme tu Velkou Noc Šivy. S ní se mění energie podle čínského kalendáře. Hodně změn, hodně proměnlivostí, hodně příležitostí k problémům.
A že se dějí. Když člověk sleduje události kolem - blízko a ve světě - nemůže si nevšimnout, že se daří nebezpečné kombinaci lidských vlastností: čím méně vím, tím více si dovolím.
Ignorance byla od pradávna označovaná za velký problém, achilovku lidstva. Nevědět znamená myslet si a myslet si je v tomto případě totéž co vymýšlet si. Nerespekt pro fakta, dialog a spolupráci a místo toho nafouklé ego, jež nezná svoji míru a tak se roztahuje bez limitů je jenom začátkem poklesu charakteru lidí. Součástí je bezostyšná prospěchová manipulace vycházející z mylného předpokladu, že můžeme mít moc nad někým či něčím jiným než sami nad sebou.
Takovýmto "velikánům" chybí jakákoliv sebereflexe. Pokud se dostanou k duchovním zdrojům, i ty rabují. Nedávno jsem slyšela, jak se někdo zcela osvobodil poté, co si přečetl knihu o duši. Takoví dobráci ihned trousí své vědění jako drobky kolem s dobrým záměrem "pomoci k témuž prozření ostatním". Pokud člověk neví, zní to bohulibě. Pokud ví, neví, kde má začít s vysvětlováním, kolik nesmyslů tento počin představuje.
Tak předně: duše nepotřebuje osvobodit. Duše je to jediné, co není dotčené fyzickým životem. Je to to, co nás chrání, vede, ukazuje cestu k tomu, co je důležité neboli věčné. Pokud něco osvobozuje někoho, tak to je duše, co pomáhá nám.
A jak se to děje? Určitě ne přečtením knihy. První předpoklad je vzdát se všech představ. Duchovní představy jsou velkou překážkou na cestě vývoje. Místo abychom věnovali pozornost tomu, co se děje, chceme realizovat svoje představy a ještě jsme naštvaní, když se nám to nepodaří. A představy, stejně jako názory nejsou nic jiného než naše vlastní výtvory. Nejsou to jediné, co má hodnotu: opravdové vědění.
Opravdové vědění přichází ze sádhany. Ta se překládá jako praxe, lepší výraz je možná posvátná služba. Možná i posvátná práce. Kdy nejsme něčím zaměstnaní, leč jsme povolaní. Být povolán představuje tři fáze učení: iniciaci, učednickou fázi dovršenou mistrovstvím. Ve védských spisech je uvedena minimální doba učednictví dvanáct let. Chytré mozky spočítaly, že to spíše něco jako 30 let. Rozhodně ne víkend nebo pár měsíců, kdy po osobní zkušenosti lidí bez uzardění začnou vehementně dělat dvě věci: jejich zkušeností začíná existence dané věci - nikdo před nimi ji nezažil a nikdo po nich také ne. Jejich zkušenost je to jediné, co má hodnotu. A svoji zkušenost předávají jako fakta, nikoliv svoji VELMI OMEZENOU OSOBNÍ ZKUŠENOST. A to je druhý nešvar: ihned se stávají hlasateli této nově objevené pravdy. Pomáhají tím, že ostatní učí - ! - co sami nabili.
Musím říct, že i malé dítě vnímá v tomto přístupu potenciální problémy. Někde jsem četla velmi zajímavou myšlenku rebela duchovní revoluce minulého století, enfant terrible Timothy Learyho. Zněla nějak takto: "V momentě, kdy přestaneme kládat otázky, někdo za nás začne dávat odpovědi." A to je potenicálně velmi nebezpečné.
Je proto maximálně nutné naučit se používat svoji mysl správně. Přemýšlet, klást si správné otázky neb jedině ty vedou ke správným odpovědím.
Myslet si něco není totéž co vědět.
Názor není totéž co pochopení.
Pochopení vycházející z vlastní zkušenosti očištěné od osobního chtění je jiné než egem zabarvený postoj.
Informace nejsou znalosti.
Bez vnitřní práce není pokroku.
Když nebudeme používat svůj vlastní úsudek, svoji vlastní vnitřní navigaci morálního, etického, kulturního a duchovního postoje, nebudeme schopni rozeznat rozdíl mezi pravdou a lží, faktem a fikcí, čistotou a manipulací.
Vnitřní inteligence má schopnosti daleko mimo dosah umělé inteligence. Proč? Umělé je jiné /i když sebelepší/ než přirozené. Plasty jsou umělé látky /stejně jako umělé myšlenky/, jsou všude, nicméně mají jiné vlastnosti než přirozené materiály, jako je bavlna, vlna, hemp, a další.
A proto je důležité vědět.
Vědět i to, že když většina lidí dělá něco, co není vpořádku, tak to neznamená, že to je vpořádku. Špinavé peníze se vypráním nestanou čisté, stejně jako manipulace, lži a ignorance se nestanou metou správnosti jenom proto, že začínají ve společnosti převládat.
Vím, že píšu ostřeji než obvykle. Je to energie Šivy.
Myslím na tuto veličinu a ptám se, jak se asi cítí v tom, co se tak bezostyšně děje.
Žijeme ve velké morální rozklíženosti a tak nám nezbývá než to, co platilo vždy: nacházet opravdové pochopení, pravé vědění, které nám pomůže neztratit se v džungli života.
Naštěstí máme cítění a vnímavost - díky za tyto dary. Bez nich bychom byli ještě lehčeji ztracení než jsme teď. Máme v sobě duši, která nám ukazuje co je světlo a co ne.
Pravda má velkou sílu a láska ještě větší. Naděje z nich dělá svatou trojici.
A tak žijme v roce utíkajícího koně čestně, pokorně, pozitivně, laskavě a velkoryse tak, jak jsme nejvíc schopni.
Můžeme se vzájemně podporovat a pomáhat si na této cestě a to není opravdu málo.
Věřím v to dobré - pokud ho najdu v sobě, je naděje.
Hare hare maha hare - nechť nás velký Šiva ochraňuje.
A že se dějí. Když člověk sleduje události kolem - blízko a ve světě - nemůže si nevšimnout, že se daří nebezpečné kombinaci lidských vlastností: čím méně vím, tím více si dovolím.
Ignorance byla od pradávna označovaná za velký problém, achilovku lidstva. Nevědět znamená myslet si a myslet si je v tomto případě totéž co vymýšlet si. Nerespekt pro fakta, dialog a spolupráci a místo toho nafouklé ego, jež nezná svoji míru a tak se roztahuje bez limitů je jenom začátkem poklesu charakteru lidí. Součástí je bezostyšná prospěchová manipulace vycházející z mylného předpokladu, že můžeme mít moc nad někým či něčím jiným než sami nad sebou.
Takovýmto "velikánům" chybí jakákoliv sebereflexe. Pokud se dostanou k duchovním zdrojům, i ty rabují. Nedávno jsem slyšela, jak se někdo zcela osvobodil poté, co si přečetl knihu o duši. Takoví dobráci ihned trousí své vědění jako drobky kolem s dobrým záměrem "pomoci k témuž prozření ostatním". Pokud člověk neví, zní to bohulibě. Pokud ví, neví, kde má začít s vysvětlováním, kolik nesmyslů tento počin představuje.
Tak předně: duše nepotřebuje osvobodit. Duše je to jediné, co není dotčené fyzickým životem. Je to to, co nás chrání, vede, ukazuje cestu k tomu, co je důležité neboli věčné. Pokud něco osvobozuje někoho, tak to je duše, co pomáhá nám.
A jak se to děje? Určitě ne přečtením knihy. První předpoklad je vzdát se všech představ. Duchovní představy jsou velkou překážkou na cestě vývoje. Místo abychom věnovali pozornost tomu, co se děje, chceme realizovat svoje představy a ještě jsme naštvaní, když se nám to nepodaří. A představy, stejně jako názory nejsou nic jiného než naše vlastní výtvory. Nejsou to jediné, co má hodnotu: opravdové vědění.
Opravdové vědění přichází ze sádhany. Ta se překládá jako praxe, lepší výraz je možná posvátná služba. Možná i posvátná práce. Kdy nejsme něčím zaměstnaní, leč jsme povolaní. Být povolán představuje tři fáze učení: iniciaci, učednickou fázi dovršenou mistrovstvím. Ve védských spisech je uvedena minimální doba učednictví dvanáct let. Chytré mozky spočítaly, že to spíše něco jako 30 let. Rozhodně ne víkend nebo pár měsíců, kdy po osobní zkušenosti lidí bez uzardění začnou vehementně dělat dvě věci: jejich zkušeností začíná existence dané věci - nikdo před nimi ji nezažil a nikdo po nich také ne. Jejich zkušenost je to jediné, co má hodnotu. A svoji zkušenost předávají jako fakta, nikoliv svoji VELMI OMEZENOU OSOBNÍ ZKUŠENOST. A to je druhý nešvar: ihned se stávají hlasateli této nově objevené pravdy. Pomáhají tím, že ostatní učí - ! - co sami nabili.
Musím říct, že i malé dítě vnímá v tomto přístupu potenciální problémy. Někde jsem četla velmi zajímavou myšlenku rebela duchovní revoluce minulého století, enfant terrible Timothy Learyho. Zněla nějak takto: "V momentě, kdy přestaneme kládat otázky, někdo za nás začne dávat odpovědi." A to je potenicálně velmi nebezpečné.
Je proto maximálně nutné naučit se používat svoji mysl správně. Přemýšlet, klást si správné otázky neb jedině ty vedou ke správným odpovědím.
Myslet si něco není totéž co vědět.
Názor není totéž co pochopení.
Pochopení vycházející z vlastní zkušenosti očištěné od osobního chtění je jiné než egem zabarvený postoj.
Informace nejsou znalosti.
Bez vnitřní práce není pokroku.
Když nebudeme používat svůj vlastní úsudek, svoji vlastní vnitřní navigaci morálního, etického, kulturního a duchovního postoje, nebudeme schopni rozeznat rozdíl mezi pravdou a lží, faktem a fikcí, čistotou a manipulací.
Vnitřní inteligence má schopnosti daleko mimo dosah umělé inteligence. Proč? Umělé je jiné /i když sebelepší/ než přirozené. Plasty jsou umělé látky /stejně jako umělé myšlenky/, jsou všude, nicméně mají jiné vlastnosti než přirozené materiály, jako je bavlna, vlna, hemp, a další.
A proto je důležité vědět.
Vědět i to, že když většina lidí dělá něco, co není vpořádku, tak to neznamená, že to je vpořádku. Špinavé peníze se vypráním nestanou čisté, stejně jako manipulace, lži a ignorance se nestanou metou správnosti jenom proto, že začínají ve společnosti převládat.
Vím, že píšu ostřeji než obvykle. Je to energie Šivy.
Myslím na tuto veličinu a ptám se, jak se asi cítí v tom, co se tak bezostyšně děje.
Žijeme ve velké morální rozklíženosti a tak nám nezbývá než to, co platilo vždy: nacházet opravdové pochopení, pravé vědění, které nám pomůže neztratit se v džungli života.
Naštěstí máme cítění a vnímavost - díky za tyto dary. Bez nich bychom byli ještě lehčeji ztracení než jsme teď. Máme v sobě duši, která nám ukazuje co je světlo a co ne.
Pravda má velkou sílu a láska ještě větší. Naděje z nich dělá svatou trojici.
A tak žijme v roce utíkajícího koně čestně, pokorně, pozitivně, laskavě a velkoryse tak, jak jsme nejvíc schopni.
Můžeme se vzájemně podporovat a pomáhat si na této cestě a to není opravdu málo.
Věřím v to dobré - pokud ho najdu v sobě, je naděje.
Hare hare maha hare - nechť nás velký Šiva ochraňuje.
RSS Feed
