Milí přátelé a zájemci o ájurvédu a vědomý život:
Dlouho jsem čekala na impul napsat nový občasník.
Nerada píšu z tlaku, že je čas...vážím si slov a toho, co vyjadřují a tak vědoma si faktu, že dnes většina komunikací představuje šum namísto opravdového sdělení, čekala jsem na správný moment.
Přišel dnes.
Možná to je tím, že dnes je speciální den ve védském kalendáři. Dnešní úplněk se nazývá Guru purnima a je věnovaný těm či tomu, co nám ukazuje cestu ke světlu z temnoty. Říkáme jim obvykle naši učitelé.
Všichni víme, že prvními naši učitelemi jsou rodiče.
Atˇnás učili, co je následováníhodné či naopak, byli nám příkladem.
Pak to jsou ti, pro něž je učení povolání /nikoliv zaměstání/, tj. učitelé ve školách.
V dospělosti nás učí mnohé situace, lidé a život sám.
Některá učení jsou drsná, taková, že se rozhodneme je již neopakovat. Kéž by to stačilo, viďte.
Jiná učení jsou naopak laskavější. Ta bychom si rádi uchovali, nicméně víme ze zkušenosti, že připoutat se k příjemnému ve snaze odvrátit nepříjemné není možné. Či možné to je, ale není to opravdová zdravá strategie.
Určitě jsme již zjistili, že vše, co má význam, je trvalé. A trvalé k nám přichází postupně.
Byl to indický spisovatel Rabindranath Tagore, co řekl následující /volná parafráze/: "Vše, co nám náleží, k nám v životě přijde, pokud vytvoříme schopnost to přijmout."
Já vnímám toto sdělení na dvou úrovních: zaprvé v něm nacházím úlevu, klid a ujištění, že vše podstatné se v životě přihodí samo o sobě, není proto třeba nějak úporně o to usilovat.
To je hodně nápomocné uvědomění, alespoň pro mě.
Ta druhá část je naopak jakousi výzvou či návodem, co je třeba učinit z naší strany. "Vytvořit schopnost přijmout to, co nám v životě náleží" může znít v teorii jednoduše, praxe vypovídá jiný příběh.
To, co je naše, souvisí s dharmou, jakousi morálně přijatou formou a náplní života, jejímž prostřednictvím podporujeme vesmírné zákony. Pro ty, co znají sanskrt, tak dharma naplňuje r.ta a r.ta podporuje nr.ta. Pokud chcete vysvětlení, tak můžu použít sebe jako příklad: moje dharma je jít za to viditelné, odkrývat do skrýté a pomáhat lidem dělat totéž. To je absolutní blaženost mého osobního života bez ohledu na to, zda jsem měla požehnání sdílet to s ostatními. Odchod z moderní medicíny a zakotvení v ájurvédské je součást mého "vytváření schopnosti přijmout to, co mi náleží." A cesta v ájurvédě opět od viditelného ke skrýtému pokračuje dál. Učení mě otvírá a já se díky učení otvírám, nejenom mysl, nyní hlavně srdce.
A jsme u Guru Purnima, principu moudrosti předávané po generace, jejíž jsme součástí. Být součástí tradice moudrosti, opravdu se v ní najít, ukotvit a naplnit jí každou buňku svého těla, každý dech, každou touhu a z ní vycházející konání, je po daru života největší dar, jakého se nám může dostat. Na cestě životem jsme potkali nespočet formálních či neformálních učitelů, jež nám pomohli být tam, kde jsem a stát se tím, kým se stáváme. Je to čas vděčnosti, vděčnosti za tuto cestu.
Jako někdo, kdo stojí na obou stranách /věčný žák a dočasný učitel/ bych ráda vyjádřila vděčnost všem vám, kdo žízní po opravdovém vědění a pro koho můžu být v roli učitele. To mě naplňuje opravdovou radostí a je jedním z požehnání mého života: moci být u toho, když hledáte a objevujete. Váš proces obohacuje moje objevování a je to opravdový dar pro mě.
Přeji nám všem, abychom si nejenom v tento čas, ale stále a trvale vybírali světlo. A zároveň respektovali tmu jakožto něco důležitého, co ukazuje směr ke světlu.
Krásný letní čas nám všem přeji.
V radosti Martina Ziska
Dlouho jsem čekala na impul napsat nový občasník.
Nerada píšu z tlaku, že je čas...vážím si slov a toho, co vyjadřují a tak vědoma si faktu, že dnes většina komunikací představuje šum namísto opravdového sdělení, čekala jsem na správný moment.
Přišel dnes.
Možná to je tím, že dnes je speciální den ve védském kalendáři. Dnešní úplněk se nazývá Guru purnima a je věnovaný těm či tomu, co nám ukazuje cestu ke světlu z temnoty. Říkáme jim obvykle naši učitelé.
Všichni víme, že prvními naši učitelemi jsou rodiče.
Atˇnás učili, co je následováníhodné či naopak, byli nám příkladem.
Pak to jsou ti, pro něž je učení povolání /nikoliv zaměstání/, tj. učitelé ve školách.
V dospělosti nás učí mnohé situace, lidé a život sám.
Některá učení jsou drsná, taková, že se rozhodneme je již neopakovat. Kéž by to stačilo, viďte.
Jiná učení jsou naopak laskavější. Ta bychom si rádi uchovali, nicméně víme ze zkušenosti, že připoutat se k příjemnému ve snaze odvrátit nepříjemné není možné. Či možné to je, ale není to opravdová zdravá strategie.
Určitě jsme již zjistili, že vše, co má význam, je trvalé. A trvalé k nám přichází postupně.
Byl to indický spisovatel Rabindranath Tagore, co řekl následující /volná parafráze/: "Vše, co nám náleží, k nám v životě přijde, pokud vytvoříme schopnost to přijmout."
Já vnímám toto sdělení na dvou úrovních: zaprvé v něm nacházím úlevu, klid a ujištění, že vše podstatné se v životě přihodí samo o sobě, není proto třeba nějak úporně o to usilovat.
To je hodně nápomocné uvědomění, alespoň pro mě.
Ta druhá část je naopak jakousi výzvou či návodem, co je třeba učinit z naší strany. "Vytvořit schopnost přijmout to, co nám v životě náleží" může znít v teorii jednoduše, praxe vypovídá jiný příběh.
To, co je naše, souvisí s dharmou, jakousi morálně přijatou formou a náplní života, jejímž prostřednictvím podporujeme vesmírné zákony. Pro ty, co znají sanskrt, tak dharma naplňuje r.ta a r.ta podporuje nr.ta. Pokud chcete vysvětlení, tak můžu použít sebe jako příklad: moje dharma je jít za to viditelné, odkrývat do skrýté a pomáhat lidem dělat totéž. To je absolutní blaženost mého osobního života bez ohledu na to, zda jsem měla požehnání sdílet to s ostatními. Odchod z moderní medicíny a zakotvení v ájurvédské je součást mého "vytváření schopnosti přijmout to, co mi náleží." A cesta v ájurvédě opět od viditelného ke skrýtému pokračuje dál. Učení mě otvírá a já se díky učení otvírám, nejenom mysl, nyní hlavně srdce.
A jsme u Guru Purnima, principu moudrosti předávané po generace, jejíž jsme součástí. Být součástí tradice moudrosti, opravdu se v ní najít, ukotvit a naplnit jí každou buňku svého těla, každý dech, každou touhu a z ní vycházející konání, je po daru života největší dar, jakého se nám může dostat. Na cestě životem jsme potkali nespočet formálních či neformálních učitelů, jež nám pomohli být tam, kde jsem a stát se tím, kým se stáváme. Je to čas vděčnosti, vděčnosti za tuto cestu.
Jako někdo, kdo stojí na obou stranách /věčný žák a dočasný učitel/ bych ráda vyjádřila vděčnost všem vám, kdo žízní po opravdovém vědění a pro koho můžu být v roli učitele. To mě naplňuje opravdovou radostí a je jedním z požehnání mého života: moci být u toho, když hledáte a objevujete. Váš proces obohacuje moje objevování a je to opravdový dar pro mě.
Přeji nám všem, abychom si nejenom v tento čas, ale stále a trvale vybírali světlo. A zároveň respektovali tmu jakožto něco důležitého, co ukazuje směr ke světlu.
Krásný letní čas nám všem přeji.
V radosti Martina Ziska
RSS Feed
