Milí přátelé:
Dnes píši s téměř zatejeným dechem - mnoho z vás bojuje s nepřízní počasí.
Myslím na všechny, jichž se povodně či jiné katastrofy dotkly.
Myslím i na předchozí mediálně sdílená dobrovolná ukončení životů těch, které jsme sice neznali, nicméně nám připadali v naprostém pořádku.
Je to náročný čas. Jinak než dříve. Tentokrát jsme vydaní na pospas mocným silám přírody, vůči nimž jsme v zásadě bezmocní. Rozhodně je nejsme schopni ovládat. Zkusit se přizpůsobit jejich vlivu či zmírnit jejich dopad, to ano. Ovládnout je, to nikoliv.
A tak po mimořádně horkém létu tu máme ničivou vodu. Všeho moc, ve škodlivé míře.
Jako vždy to, co děje, dopadá na různé lidi různě. Někoho se netýká /při cestách v zahraničí svítilo sluníčko, zatímco doma byla zima, šedivo a lilo/, jiným naopak naplní život tak, že nic jiného neexistuje. Jinými slovy málokdo prochází životem stylem, kdy jenom sbírá vavříny či se obdivně dotýká krásných květů v dokonalé zahradě.
Jak mi před pár dny řekla moje mladá dospělá dcera: "Pracuji na sobě. Každý den. Je to dřina." Opáčila jsem, že to tak v životě někdy je. A co bychom tu jinak dělali? Chodili na nákupy, do práce, platili účty, jedli a spali? To vše se děje, nicméně to je jakási výplň. Hlavní náplní života je to, co se děje uvnitř. Za očima, mimo hlavu, v srdci a našem nitru. V těle, které je jak vnímavým nástrojem tak dobrým mluvčím.
Stále ještě máme tendenci rozdělovat života na pracovní a osobní, zaplněný povinnostmi a svobodou? Nevšimli jste si ještě, že na to osobní a svobodné dojde málokdy či nedojde vůbec? Není proto náhodou na čase žít to co je tady a teď jak nejlépe to umíme?
Ne, nejsou to poučky z koučinku ani příslib seberozvojových disciplín k rychlému dosažení všech cílů. Je to naopak pozvánka k nahlížení dovnitř, k práci na sobě, jíž správně moje dcera nazvala dřinou.
Proč je to dřina?
Protože musíme být v každém okamžiku bdělí, pozorní vůči svým myšlenkám, pocitům a činům. Jedině tak zjistíme, zda se vezeme v korýtku známého ne úplně funkčního přístupu nebo si dáváme šanci hledat a nalézat to své opravdové.
V čem spočívá dřina?
V tom, že to své musíme očištovat od nánosů životních zkušeností, které nás nutily k přizpůsobení se, pokroucenosti, výkonům a dosahování na úkor respektu pro cítění a vnímání. To vyžaduje rozlišování a kritičnost vůči sobě - něco, co se dnes moc nepěstuje. Přijde mi ne úplně příjemné, když mě zájemce z mladších řad "nezávazně" zpovídá z toho, zde jsem mu schopna dát, co si přeje, jelikož provádí "nákupní výběr" ájurvédských terapeutů. Jsem ráda, když si do nákupního košíku vybere někoho jiného než mě. Moje práce není dát lidem, co si přejí. Moje práce je pomoci jim objevit, co potřebují. To není totéž.
To, co je vzácné, není na prodej, i když za to musíme někdy zaplatit.
Stejně tak se neumím dobře srovnat s tím, že bych neustále měla veřejnosti ukazovat, co dělám, co jsem před lety dělala, kde a s kým jsem. Proč je to důležité? Není.
Věřte mi, že kdybych to dělala, šla by vám hlava kolem, jelikož toho dělám hodně. Jen to nezveřejňuji.
Moje dny naplňuje úžasná práce s úžasnými lidmi. Přicházejí ke mě lidé s opravdovým zájmem o nahlížení do sebe, i když to je "dřina". Ať to děláme již běžnějším způsobem, kdy se díváme na souvilosti celého člověka či specificky psychoterapeuticky za použití nástroje Smrti Meditace, já i oni objevujeme nové cenné poznatky, které činí život zajímavým a smysluplným.
Přišlo i pár zájemců o poctivé studium ájurvédy, a tak spolu objevujeme zajímavé souvislosti ájurvédské teorie /tímto uvádím na pravou míru misinformaci kolující na sociálních sítích, že jsme otevřela opět Gurukulu. Ještě jednou říkám, že to se již nikdy nebude opakovat/.
Dlouhodobě pracuji i s několika studenty védského chantování - detailní ne úplně lehká praxe meditativního typu, která má přímou působnost na stav mysli.
Moje rozhodnutí představovat ájurvédu ve své celistnosti pokračuje v pravidelných podcastech Ájurvéda Naruby. Je to velmi příjemný spolupráce, ze kterou jsem vděčná.
Díky práci Markéty Fukové přinášíme zájemcům Sewanti ájurvédské léky, které mají mimořádnou účinnost.
Žiji, cestuji, píšu, provádím svoje praxe, stále mě něco udivuje, objevuji, miluji - stejně jako životy Vás všech. Nevidím proto důvod, abych Vám neustále připomínala, co dělám, kde jsem byla, s kým jsem se viděla. Není to o mě - naopak jsem ve fázi života, kdy je pro mě cennější následovat to, co mě přesahuje. Svoji verzi znám dobře - je omezující. Je tu čas nových objevů - ty si vyžadují nové přístupy, ty nás zavedou k novému pochopení.
Jsem Vám tudíž vděčná, když mě upozorníte, že informace v mém kalendáři jsou zastaralé. Neznamená to, že mi na nich a tím pádem vás nezáleží. Znamená to, že žiji život intenzivně a sama se sebou a díky tomu nemyslím prioritně na to, abych Vás o všem informovala.
Přemýšlím o novém programu na rok 2025 - přeci jenom víc hlav objeví víc moudrosti. Ještě neuzrál - spíš ty praktické okolnosti. Kdy, jak často, kde atd? Jelikož je teď čas plný intezivního chaosu, tak se neplánuje dlouhodobě moc dobře. Tak ještě chvíli, než se současný dramatický přechod z léta do podzimu trochu usadí a potom snad dohlédneme do energie roku 2025. Výsledek tu uveřejním - slibuji.
Čím více změn, tím důležitější je zůstat v klidu, nepohybu, ve stabilitě. Když ji nemáme, je dobré, někdy i nezbytně nutné ji začít budovat. Asi nám již došlo, že stabilitu a klid nemáme moc šanci najít mimo nás. Proto je důležité investovat do vnitřní podpory klidu, spočinutí, bytí, a stabilní mysli.
Věřím, že kdo poctivě hledá, najde. Možná ne všechno, ale podstatný kousek, který mu ukáže směr kam se vydat. Je vpořádku i nevědět. Nevědět je dokonce nutné a dobré. Znamená to, že se měníme, jsme v tom poctiví. Namísto, abychom tlačili systém do jasného uspořádání čekáme, až nám přirozeně přinese pochopení, které je pro nás k dispozici v daném bodě.
A tak nám všem v tomto čase přeji hodně trpělivosti a jemnosti vůči sobě. Jedině tak se dřina namísto odřenin přemění v poznání, které zahřeje srdce a rozpustí pochybnosti mysli. Nechť je tento čas nejlepší, jak jsme ho schopni pojmout.
To nám všem přeji upřímně - Vaše Martina Ziska
Dnes píši s téměř zatejeným dechem - mnoho z vás bojuje s nepřízní počasí.
Myslím na všechny, jichž se povodně či jiné katastrofy dotkly.
Myslím i na předchozí mediálně sdílená dobrovolná ukončení životů těch, které jsme sice neznali, nicméně nám připadali v naprostém pořádku.
Je to náročný čas. Jinak než dříve. Tentokrát jsme vydaní na pospas mocným silám přírody, vůči nimž jsme v zásadě bezmocní. Rozhodně je nejsme schopni ovládat. Zkusit se přizpůsobit jejich vlivu či zmírnit jejich dopad, to ano. Ovládnout je, to nikoliv.
A tak po mimořádně horkém létu tu máme ničivou vodu. Všeho moc, ve škodlivé míře.
Jako vždy to, co děje, dopadá na různé lidi různě. Někoho se netýká /při cestách v zahraničí svítilo sluníčko, zatímco doma byla zima, šedivo a lilo/, jiným naopak naplní život tak, že nic jiného neexistuje. Jinými slovy málokdo prochází životem stylem, kdy jenom sbírá vavříny či se obdivně dotýká krásných květů v dokonalé zahradě.
Jak mi před pár dny řekla moje mladá dospělá dcera: "Pracuji na sobě. Každý den. Je to dřina." Opáčila jsem, že to tak v životě někdy je. A co bychom tu jinak dělali? Chodili na nákupy, do práce, platili účty, jedli a spali? To vše se děje, nicméně to je jakási výplň. Hlavní náplní života je to, co se děje uvnitř. Za očima, mimo hlavu, v srdci a našem nitru. V těle, které je jak vnímavým nástrojem tak dobrým mluvčím.
Stále ještě máme tendenci rozdělovat života na pracovní a osobní, zaplněný povinnostmi a svobodou? Nevšimli jste si ještě, že na to osobní a svobodné dojde málokdy či nedojde vůbec? Není proto náhodou na čase žít to co je tady a teď jak nejlépe to umíme?
Ne, nejsou to poučky z koučinku ani příslib seberozvojových disciplín k rychlému dosažení všech cílů. Je to naopak pozvánka k nahlížení dovnitř, k práci na sobě, jíž správně moje dcera nazvala dřinou.
Proč je to dřina?
Protože musíme být v každém okamžiku bdělí, pozorní vůči svým myšlenkám, pocitům a činům. Jedině tak zjistíme, zda se vezeme v korýtku známého ne úplně funkčního přístupu nebo si dáváme šanci hledat a nalézat to své opravdové.
V čem spočívá dřina?
V tom, že to své musíme očištovat od nánosů životních zkušeností, které nás nutily k přizpůsobení se, pokroucenosti, výkonům a dosahování na úkor respektu pro cítění a vnímání. To vyžaduje rozlišování a kritičnost vůči sobě - něco, co se dnes moc nepěstuje. Přijde mi ne úplně příjemné, když mě zájemce z mladších řad "nezávazně" zpovídá z toho, zde jsem mu schopna dát, co si přeje, jelikož provádí "nákupní výběr" ájurvédských terapeutů. Jsem ráda, když si do nákupního košíku vybere někoho jiného než mě. Moje práce není dát lidem, co si přejí. Moje práce je pomoci jim objevit, co potřebují. To není totéž.
To, co je vzácné, není na prodej, i když za to musíme někdy zaplatit.
Stejně tak se neumím dobře srovnat s tím, že bych neustále měla veřejnosti ukazovat, co dělám, co jsem před lety dělala, kde a s kým jsem. Proč je to důležité? Není.
Věřte mi, že kdybych to dělala, šla by vám hlava kolem, jelikož toho dělám hodně. Jen to nezveřejňuji.
Moje dny naplňuje úžasná práce s úžasnými lidmi. Přicházejí ke mě lidé s opravdovým zájmem o nahlížení do sebe, i když to je "dřina". Ať to děláme již běžnějším způsobem, kdy se díváme na souvilosti celého člověka či specificky psychoterapeuticky za použití nástroje Smrti Meditace, já i oni objevujeme nové cenné poznatky, které činí život zajímavým a smysluplným.
Přišlo i pár zájemců o poctivé studium ájurvédy, a tak spolu objevujeme zajímavé souvislosti ájurvédské teorie /tímto uvádím na pravou míru misinformaci kolující na sociálních sítích, že jsme otevřela opět Gurukulu. Ještě jednou říkám, že to se již nikdy nebude opakovat/.
Dlouhodobě pracuji i s několika studenty védského chantování - detailní ne úplně lehká praxe meditativního typu, která má přímou působnost na stav mysli.
Moje rozhodnutí představovat ájurvédu ve své celistnosti pokračuje v pravidelných podcastech Ájurvéda Naruby. Je to velmi příjemný spolupráce, ze kterou jsem vděčná.
Díky práci Markéty Fukové přinášíme zájemcům Sewanti ájurvédské léky, které mají mimořádnou účinnost.
Žiji, cestuji, píšu, provádím svoje praxe, stále mě něco udivuje, objevuji, miluji - stejně jako životy Vás všech. Nevidím proto důvod, abych Vám neustále připomínala, co dělám, kde jsem byla, s kým jsem se viděla. Není to o mě - naopak jsem ve fázi života, kdy je pro mě cennější následovat to, co mě přesahuje. Svoji verzi znám dobře - je omezující. Je tu čas nových objevů - ty si vyžadují nové přístupy, ty nás zavedou k novému pochopení.
Jsem Vám tudíž vděčná, když mě upozorníte, že informace v mém kalendáři jsou zastaralé. Neznamená to, že mi na nich a tím pádem vás nezáleží. Znamená to, že žiji život intenzivně a sama se sebou a díky tomu nemyslím prioritně na to, abych Vás o všem informovala.
Přemýšlím o novém programu na rok 2025 - přeci jenom víc hlav objeví víc moudrosti. Ještě neuzrál - spíš ty praktické okolnosti. Kdy, jak často, kde atd? Jelikož je teď čas plný intezivního chaosu, tak se neplánuje dlouhodobě moc dobře. Tak ještě chvíli, než se současný dramatický přechod z léta do podzimu trochu usadí a potom snad dohlédneme do energie roku 2025. Výsledek tu uveřejním - slibuji.
Čím více změn, tím důležitější je zůstat v klidu, nepohybu, ve stabilitě. Když ji nemáme, je dobré, někdy i nezbytně nutné ji začít budovat. Asi nám již došlo, že stabilitu a klid nemáme moc šanci najít mimo nás. Proto je důležité investovat do vnitřní podpory klidu, spočinutí, bytí, a stabilní mysli.
Věřím, že kdo poctivě hledá, najde. Možná ne všechno, ale podstatný kousek, který mu ukáže směr kam se vydat. Je vpořádku i nevědět. Nevědět je dokonce nutné a dobré. Znamená to, že se měníme, jsme v tom poctiví. Namísto, abychom tlačili systém do jasného uspořádání čekáme, až nám přirozeně přinese pochopení, které je pro nás k dispozici v daném bodě.
A tak nám všem v tomto čase přeji hodně trpělivosti a jemnosti vůči sobě. Jedině tak se dřina namísto odřenin přemění v poznání, které zahřeje srdce a rozpustí pochybnosti mysli. Nechť je tento čas nejlepší, jak jsme ho schopni pojmout.
To nám všem přeji upřímně - Vaše Martina Ziska
RSS Feed
