Milí příznivci ájurvédy, jógy a védské moudrosti:
Jsme v čase, jenž mnozí z vás nazývají fičák, krize, „síla“, problém, tlak, mela, průser, nejistota či chaos.
Já bych se podepsala pod slovo chaos – vyjadřuje docela přesně současnou dynamiku změny, jež neví, kam míří a tím pádem, jak skončí.
Jako bytosti masa a kostí potřebujeme jistoty v hmotném světě a o ty teď přicházíme.
Zbývá nám tedy jedině klid a stabilita uvnitř, ten klid a ta stabilita, jež nejsou přímo úměrně závislé na tom, co se děje kolem nás.
Pro ty z vás, co čtou tyto řádky a právě si říkají „vážně bych rád věděl/a, co tím myslí“ a i pro ty zkušenější, jež mají odpověď „to se Ti lehce řekne. Jak se to asi dělá najít klid uprostřed chaosu?“ bych se ráda podělila o osobní zkušenost.
Jsem v situaci, kdy musím vyřešit vlastní bydlení. Nevím, jak mimo Prahu, leč v Praze je momentálně situace na trhu nemovitostí kritická. Viděla jsem byt s rozlohou 17 metrů za 8 miliónů korun. Ne, neměl zlatou fontánku uprostřed, byl stavěn v rámci developerského projektu, který spoléhal na to, že lidé mají dost peněz. Někteří určitě, jelikož většina nabídek mluví o výhodné investici. Co mají dělat ti, co prodali před několika lety a nyní si mohou dovolit za utržené peníze sotva polovinu plochy? Do té kategorie spadám já.
Mé nároky jsou nízké. První je etičnost transakce. Nejsem ochotná dělat business s lidmi, jejichž jediný parametr je co největší zisk. Je pro mě důležitý pocit, jaký z celé záležitosti mám. Jak se dá čekat, narazila jsem.
Jedna paní makléřka mi sdělila, že byt mého zájmu a mnoha jiných /existují statistiky, co říkají, že na jeden byt v Praze je přes 100 zájemců a mimo Prahu kolem 80ti/ je předražený a zároveň pro velký zájem se cena bude zvyšovat rovnou o 500 tisíc korun. To představovalo 20% zvýšení, aniž by kdo byt viděl. Náš příjemný rozhovor probíhal asi takto:
Makléřka „Jsem překvapená z velkého zájmu, tak zvýšíme cenu o půl milionu. Máte stále ještě zájem?“
Já „Ráda bych byt viděla. Už jsem takovou praktiku zažila a musím říct, že nejsem ten typ, co by se agresivně o něco pral. Navíc mám na dnešní dobu nízký rozpočet. V minulosti moje realitní transakce byly vždy na pohodu. Bylo pro mě důležité, jak to probíhalo, ne získat co nejvíce peněz.“
Makléřka „A kam Vás tento přístup přivedl? K tomu, že nemáte nic. Za dobrý pocit si nic nekoupíte. V dnešní době jsou důležité jedině peníze.“
Já „Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Za peníze si nekoupíte dobrý pocit a ten je ještě důležitější.“
Když poté makléřka bez řádné omluvy zrušila prohlídku bytu, uvědomila jsem si, že to je dobře. Náš přístup a přesvědčení jsou tak rozdílné, že bychom nejspíš nebyli schopné uzavřít dobrý obchod.
A tak jsem v procesu hledání a ujasňování si své pozice dospěla k několika závěrům.
Nejsem nejenom ochotna, ale ani schopna účastnit se soutěže, co nemá jasná pravidla.
Ano, cítím se jako absolutní looser, že na prahu důchodu nemám nic a taky z dnešního hypertrofického hlediska nemám téměř na nic. Jsem 25 let OSVČ, pracuji celý život poctivě a věřím, že i slušně na zdraví lidí. Nikdo mi nedá hypotéku, ani ji nechci. Než bych ji splatila, tak tu už nebudu.
Nikdo se o mě nepostará, a ač mi to připadá smutné, nemorální a rozumem neřešitelné, to jediné, co se počítá je moje přesvědčení, zda je možné najít, co potřebuji. PO SVÉM.
To znamená v klidu, bez tlaku a stresu, skromných tichých světlých 30 metrů, jež se stanou nejenom mým bydlením, ale i domovem.
Udržet si toto přesvědčení není lehké. Zkušenost je taková, že od doby, co jsem se rozhodla pro klidný přístup, jsem začínala potkávat lidi a místa, jež měla některé z mých potřebných parametrů. Některé, ne všechny. Brala jsem to jako znamení, že jsem na správné cestě.
Věřím, že najdu a možná jsem již našla. Je to proces, během něhož jsem si uvědomila, co znám z knížek a teď žiji v praxi: vnitřní přístup určuje, jak se zhmotní realita. Vnitřní přístup je klíčový.
Jak to můžu tvrdit s takovou jistotou?
Vše, co děláme, v co doufáme, co je našim cílem v životě, je z přesvědčení, až se to naplní, budeme šťastní. Až budu mít dům/vysněnou pozici/auto/partnera/dítě/naspořeno v bance, budu šťastná/ý. Ono to do určité míry funguje, ale ne napořád.
Většinou se kolem nás vějí věci, co v nás vyvolají negativní pocit a tím se vše dobré naruší. Začneme se bát o to, co máme nebo si nemůžeme pro jiné problémy užívat to vše, co nám normálně přináší dobrý pocit.
Vidíte, jak se vše točí kolem pocitů – dobrých či jiných?
A tak moje osobní realitní anabáze ukázala, že výsledek, vnější naplnění vnitřního zadání či úkolu velmi úzce souvisí s vnitřním nastavením. Je-li pozitivní /a to znamená oproti všem logickým předpokladům/, pozitivita se prolne i do výsledku.
Jak si můžu být jistá? Nemůžu. Žádné záruku až na pár – neustálé změny a odchod z fyzického těla – neexistují. A tak mě poctivě přepadl záchvat strachu. Seděla jsem na gauči a ronila slzičky při pocitu „jak si můžu být jistá, že dělám správnou věc?“
Dnes jsem pro nalezení odpovědi použila smrti meditaci, ájurvédský psychoterapeutický nástroj. Odpověď zněla nějak takto: „Není to o tom, co je správně a špatně. Nic takového neexistuje. Jak si to uděláš, takové to budeš mít. Jak se budeš cítit, takové to pro tebe bude. Soustřeď se na to v sobě, co víš a pak existuje možnost dál si tvořit PRO SEBE dobrou zkušenost.“
A to mi upřímně pro teď stačí.
Život je už takový. Stojí před námi nekonečně mnoho výzev – některé menší, jiné monumentální a my hledáme tu nejlepší odpověď či řešení. A často si neuvědomujeme, že to znamená tu nejvíce uspokojivou PRO SEBE.
Na to máme právo. Některé systémy říkají, že je dokonce důležité sledovat svoje pocity, rozumět jim jelikož jsou jakýmsi ukazatelem vnitřního postoje. A ten, jak již víme, je hodně důležitý.
Pokud vás zajímá víc a hlouběji přístup ájurvédské psychoterapie, přidejte se na konci května k programu, jež nabízím 1x za rok, letos podruhé. A rádi vás uvidíme na milé akci ájurvédské a jógické komunity koncem dubna při výměně knih.
Přeji nám všem, abychom uměli používat svůj vnitřní postoj a pocity. Jen tak jsme v té nejlepší pozici pro to, oč tu v životě jde: opravdový dobrý pocit, jež je výsledkem opravdového, z nitra přicházejícího pochopení.
Přeji nám všem krásné jaro a radost z příležitostí, jež s ním přicházejí.
Vaše Martina Ziska
Milí příznivci ájurvédy, jógy a védské moudrosti:
Jsme v čase, jenž mnozí z vás nazývají fičák, krize, „síla“, problém, tlak, mela, průser, nejistota či chaos.
Já bych se podepsala pod slovo chaos – vyjadřuje docela přesně současnou dynamiku změny, jež neví, kam míří a tím pádem, jak skončí.
Jako bytosti masa a kostí potřebujeme jistoty v hmotném světě a o ty teď přicházíme.
Zbývá nám tedy jedině klid a stabilita uvnitř, ten klid a ta stabilita, jež nejsou přímo úměrně závislé na tom, co se děje kolem nás.
Pro ty z vás, co čtou tyto řádky a právě si říkají „vážně bych rád věděl/a, co tím myslí“ a i pro ty zkušenější, jež mají odpověď „to se Ti lehce řekne. Jak se to asi dělá najít klid uprostřed chaosu?“ bych se ráda podělila o osobní zkušenost.
Jsem v situaci, kdy musím vyřešit vlastní bydlení. Nevím, jak mimo Prahu, leč v Praze je momentálně situace na trhu nemovitostí kritická. Viděla jsem byt s rozlohou 17 metrů za 8 miliónů korun. Ne, neměl zlatou fontánku uprostřed, byl stavěn v rámci developerského projektu, který spoléhal na to, že lidé mají dost peněz. Někteří určitě, jelikož většina nabídek mluví o výhodné investici. Co mají dělat ti, co prodali před několika lety a nyní si mohou dovolit za utržené peníze sotva polovinu plochy? Do té kategorie spadám já.
Mé nároky jsou nízké. První je etičnost transakce. Nejsem ochotná dělat business s lidmi, jejichž jediný parametr je co největší zisk. Je pro mě důležitý pocit, jaký z celé záležitosti mám. Jak se dá čekat, narazila jsem.
Jedna paní makléřka mi sdělila, že byt mého zájmu a mnoha jiných /existují statistiky, co říkají, že na jeden byt v Praze je přes 100 zájemců a mimo Prahu kolem 80ti/ je předražený a zároveň pro velký zájem se cena bude zvyšovat rovnou o 500 tisíc korun. To představovalo 20% zvýšení, aniž by kdo byt viděl. Náš příjemný rozhovor probíhal asi takto:
Makléřka „Jsem překvapená z velkého zájmu, tak zvýšíme cenu o půl milionu. Máte stále ještě zájem?“
Já „Ráda bych byt viděla. Už jsem takovou praktiku zažila a musím říct, že nejsem ten typ, co by se agresivně o něco pral. Navíc mám na dnešní dobu nízký rozpočet. V minulosti moje realitní transakce byly vždy na pohodu. Bylo pro mě důležité, jak to probíhalo, ne získat co nejvíce peněz.“
Makléřka „A kam Vás tento přístup přivedl? K tomu, že nemáte nic. Za dobrý pocit si nic nekoupíte. V dnešní době jsou důležité jedině peníze.“
Já „Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Za peníze si nekoupíte dobrý pocit a ten je ještě důležitější.“
Když poté makléřka bez řádné omluvy zrušila prohlídku bytu, uvědomila jsem si, že to je dobře. Náš přístup a přesvědčení jsou tak rozdílné, že bychom nejspíš nebyli schopné uzavřít dobrý obchod.
A tak jsem v procesu hledání a ujasňování si své pozice dospěla k několika závěrům.
Nejsem nejenom ochotna, ale ani schopna účastnit se soutěže, co nemá jasná pravidla.
Ano, cítím se jako absolutní looser, že na prahu důchodu nemám nic a taky z dnešního hypertrofického hlediska nemám téměř na nic. Jsem 25 let OSVČ, pracuji celý život poctivě a věřím, že i slušně na zdraví lidí. Nikdo mi nedá hypotéku, ani ji nechci. Než bych ji splatila, tak tu už nebudu.
Nikdo se o mě nepostará, a ač mi to připadá smutné, nemorální a rozumem neřešitelné, to jediné, co se počítá je moje přesvědčení, zda je možné najít, co potřebuji. PO SVÉM.
To znamená v klidu, bez tlaku a stresu, skromných tichých světlých 30 metrů, jež se stanou nejenom mým bydlením, ale i domovem.
Udržet si toto přesvědčení není lehké. Zkušenost je taková, že od doby, co jsem se rozhodla pro klidný přístup, jsem začínala potkávat lidi a místa, jež měla některé z mých potřebných parametrů. Některé, ne všechny. Brala jsem to jako znamení, že jsem na správné cestě.
Věřím, že najdu a možná jsem již našla. Je to proces, během něhož jsem si uvědomila, co znám z knížek a teď žiji v praxi: vnitřní přístup určuje, jak se zhmotní realita. Vnitřní přístup je klíčový.
Jak to můžu tvrdit s takovou jistotou?
Vše, co děláme, v co doufáme, co je našim cílem v životě, je z přesvědčení, až se to naplní, budeme šťastní. Až budu mít dům/vysněnou pozici/auto/partnera/dítě/naspořeno v bance, budu šťastná/ý. Ono to do určité míry funguje, ale ne napořád.
Většinou se kolem nás vějí věci, co v nás vyvolají negativní pocit a tím se vše dobré naruší. Začneme se bát o to, co máme nebo si nemůžeme pro jiné problémy užívat to vše, co nám normálně přináší dobrý pocit.
Vidíte, jak se vše točí kolem pocitů – dobrých či jiných?
A tak moje osobní realitní anabáze ukázala, že výsledek, vnější naplnění vnitřního zadání či úkolu velmi úzce souvisí s vnitřním nastavením. Je-li pozitivní /a to znamená oproti všem logickým předpokladům/, pozitivita se prolne i do výsledku.
Jak si můžu být jistá? Nemůžu. Žádné záruku až na pár – neustálé změny a odchod z fyzického těla – neexistují. A tak mě poctivě přepadl záchvat strachu. Seděla jsem na gauči a ronila slzičky při pocitu „jak si můžu být jistá, že dělám správnou věc?“
Dnes jsem pro nalezení odpovědi použila smrti meditaci, ájurvédský psychoterapeutický nástroj. Odpověď zněla nějak takto: „Není to o tom, co je správně a špatně. Nic takového neexistuje. Jak si to uděláš, takové to budeš mít. Jak se budeš cítit, takové to pro tebe bude. Soustřeď se na to v sobě, co víš a pak existuje možnost dál si tvořit PRO SEBE dobrou zkušenost.“
A to mi upřímně pro teď stačí.
Život je už takový. Stojí před námi nekonečně mnoho výzev – některé menší, jiné monumentální a my hledáme tu nejlepší odpověď či řešení. A často si neuvědomujeme, že to znamená tu nejvíce uspokojivou PRO SEBE.
Na to máme právo. Některé systémy říkají, že je dokonce důležité sledovat svoje pocity, rozumět jim jelikož jsou jakýmsi ukazatelem vnitřního postoje. A ten, jak již víme, je hodně důležitý.
Pokud vás zajímá víc a hlouběji přístup ájurvédské psychoterapie, přidejte se na konci května k programu, jež nabízím 1x za rok, letos podruhé. A rádi vás uvidíme na milé akci ájurvédské a jógické komunity koncem dubna při výměně knih.
Přeji nám všem, abychom uměli používat svůj vnitřní postoj a pocity. Jen tak jsme v té nejlepší pozici pro to, oč tu v životě jde: opravdový dobrý pocit, jež je výsledkem opravdového, z nitra přicházejícího pochopení.
Přeji nám všem krásné jaro a radost z příležitostí, jež s ním přicházejí.
Vaše Martina Ziska
Jsme v čase, jenž mnozí z vás nazývají fičák, krize, „síla“, problém, tlak, mela, průser, nejistota či chaos.
Já bych se podepsala pod slovo chaos – vyjadřuje docela přesně současnou dynamiku změny, jež neví, kam míří a tím pádem, jak skončí.
Jako bytosti masa a kostí potřebujeme jistoty v hmotném světě a o ty teď přicházíme.
Zbývá nám tedy jedině klid a stabilita uvnitř, ten klid a ta stabilita, jež nejsou přímo úměrně závislé na tom, co se děje kolem nás.
Pro ty z vás, co čtou tyto řádky a právě si říkají „vážně bych rád věděl/a, co tím myslí“ a i pro ty zkušenější, jež mají odpověď „to se Ti lehce řekne. Jak se to asi dělá najít klid uprostřed chaosu?“ bych se ráda podělila o osobní zkušenost.
Jsem v situaci, kdy musím vyřešit vlastní bydlení. Nevím, jak mimo Prahu, leč v Praze je momentálně situace na trhu nemovitostí kritická. Viděla jsem byt s rozlohou 17 metrů za 8 miliónů korun. Ne, neměl zlatou fontánku uprostřed, byl stavěn v rámci developerského projektu, který spoléhal na to, že lidé mají dost peněz. Někteří určitě, jelikož většina nabídek mluví o výhodné investici. Co mají dělat ti, co prodali před několika lety a nyní si mohou dovolit za utržené peníze sotva polovinu plochy? Do té kategorie spadám já.
Mé nároky jsou nízké. První je etičnost transakce. Nejsem ochotná dělat business s lidmi, jejichž jediný parametr je co největší zisk. Je pro mě důležitý pocit, jaký z celé záležitosti mám. Jak se dá čekat, narazila jsem.
Jedna paní makléřka mi sdělila, že byt mého zájmu a mnoha jiných /existují statistiky, co říkají, že na jeden byt v Praze je přes 100 zájemců a mimo Prahu kolem 80ti/ je předražený a zároveň pro velký zájem se cena bude zvyšovat rovnou o 500 tisíc korun. To představovalo 20% zvýšení, aniž by kdo byt viděl. Náš příjemný rozhovor probíhal asi takto:
Makléřka „Jsem překvapená z velkého zájmu, tak zvýšíme cenu o půl milionu. Máte stále ještě zájem?“
Já „Ráda bych byt viděla. Už jsem takovou praktiku zažila a musím říct, že nejsem ten typ, co by se agresivně o něco pral. Navíc mám na dnešní dobu nízký rozpočet. V minulosti moje realitní transakce byly vždy na pohodu. Bylo pro mě důležité, jak to probíhalo, ne získat co nejvíce peněz.“
Makléřka „A kam Vás tento přístup přivedl? K tomu, že nemáte nic. Za dobrý pocit si nic nekoupíte. V dnešní době jsou důležité jedině peníze.“
Já „Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Za peníze si nekoupíte dobrý pocit a ten je ještě důležitější.“
Když poté makléřka bez řádné omluvy zrušila prohlídku bytu, uvědomila jsem si, že to je dobře. Náš přístup a přesvědčení jsou tak rozdílné, že bychom nejspíš nebyli schopné uzavřít dobrý obchod.
A tak jsem v procesu hledání a ujasňování si své pozice dospěla k několika závěrům.
Nejsem nejenom ochotna, ale ani schopna účastnit se soutěže, co nemá jasná pravidla.
Ano, cítím se jako absolutní looser, že na prahu důchodu nemám nic a taky z dnešního hypertrofického hlediska nemám téměř na nic. Jsem 25 let OSVČ, pracuji celý život poctivě a věřím, že i slušně na zdraví lidí. Nikdo mi nedá hypotéku, ani ji nechci. Než bych ji splatila, tak tu už nebudu.
Nikdo se o mě nepostará, a ač mi to připadá smutné, nemorální a rozumem neřešitelné, to jediné, co se počítá je moje přesvědčení, zda je možné najít, co potřebuji. PO SVÉM.
To znamená v klidu, bez tlaku a stresu, skromných tichých světlých 30 metrů, jež se stanou nejenom mým bydlením, ale i domovem.
Udržet si toto přesvědčení není lehké. Zkušenost je taková, že od doby, co jsem se rozhodla pro klidný přístup, jsem začínala potkávat lidi a místa, jež měla některé z mých potřebných parametrů. Některé, ne všechny. Brala jsem to jako znamení, že jsem na správné cestě.
Věřím, že najdu a možná jsem již našla. Je to proces, během něhož jsem si uvědomila, co znám z knížek a teď žiji v praxi: vnitřní přístup určuje, jak se zhmotní realita. Vnitřní přístup je klíčový.
Jak to můžu tvrdit s takovou jistotou?
Vše, co děláme, v co doufáme, co je našim cílem v životě, je z přesvědčení, až se to naplní, budeme šťastní. Až budu mít dům/vysněnou pozici/auto/partnera/dítě/naspořeno v bance, budu šťastná/ý. Ono to do určité míry funguje, ale ne napořád.
Většinou se kolem nás vějí věci, co v nás vyvolají negativní pocit a tím se vše dobré naruší. Začneme se bát o to, co máme nebo si nemůžeme pro jiné problémy užívat to vše, co nám normálně přináší dobrý pocit.
Vidíte, jak se vše točí kolem pocitů – dobrých či jiných?
A tak moje osobní realitní anabáze ukázala, že výsledek, vnější naplnění vnitřního zadání či úkolu velmi úzce souvisí s vnitřním nastavením. Je-li pozitivní /a to znamená oproti všem logickým předpokladům/, pozitivita se prolne i do výsledku.
Jak si můžu být jistá? Nemůžu. Žádné záruku až na pár – neustálé změny a odchod z fyzického těla – neexistují. A tak mě poctivě přepadl záchvat strachu. Seděla jsem na gauči a ronila slzičky při pocitu „jak si můžu být jistá, že dělám správnou věc?“
Dnes jsem pro nalezení odpovědi použila smrti meditaci, ájurvédský psychoterapeutický nástroj. Odpověď zněla nějak takto: „Není to o tom, co je správně a špatně. Nic takového neexistuje. Jak si to uděláš, takové to budeš mít. Jak se budeš cítit, takové to pro tebe bude. Soustřeď se na to v sobě, co víš a pak existuje možnost dál si tvořit PRO SEBE dobrou zkušenost.“
A to mi upřímně pro teď stačí.
Život je už takový. Stojí před námi nekonečně mnoho výzev – některé menší, jiné monumentální a my hledáme tu nejlepší odpověď či řešení. A často si neuvědomujeme, že to znamená tu nejvíce uspokojivou PRO SEBE.
Na to máme právo. Některé systémy říkají, že je dokonce důležité sledovat svoje pocity, rozumět jim jelikož jsou jakýmsi ukazatelem vnitřního postoje. A ten, jak již víme, je hodně důležitý.
Pokud vás zajímá víc a hlouběji přístup ájurvédské psychoterapie, přidejte se na konci května k programu, jež nabízím 1x za rok, letos podruhé. A rádi vás uvidíme na milé akci ájurvédské a jógické komunity koncem dubna při výměně knih.
Přeji nám všem, abychom uměli používat svůj vnitřní postoj a pocity. Jen tak jsme v té nejlepší pozici pro to, oč tu v životě jde: opravdový dobrý pocit, jež je výsledkem opravdového, z nitra přicházejícího pochopení.
Přeji nám všem krásné jaro a radost z příležitostí, jež s ním přicházejí.
Vaše Martina Ziska
Milí příznivci ájurvédy, jógy a védské moudrosti:
Jsme v čase, jenž mnozí z vás nazývají fičák, krize, „síla“, problém, tlak, mela, průser, nejistota či chaos.
Já bych se podepsala pod slovo chaos – vyjadřuje docela přesně současnou dynamiku změny, jež neví, kam míří a tím pádem, jak skončí.
Jako bytosti masa a kostí potřebujeme jistoty v hmotném světě a o ty teď přicházíme.
Zbývá nám tedy jedině klid a stabilita uvnitř, ten klid a ta stabilita, jež nejsou přímo úměrně závislé na tom, co se děje kolem nás.
Pro ty z vás, co čtou tyto řádky a právě si říkají „vážně bych rád věděl/a, co tím myslí“ a i pro ty zkušenější, jež mají odpověď „to se Ti lehce řekne. Jak se to asi dělá najít klid uprostřed chaosu?“ bych se ráda podělila o osobní zkušenost.
Jsem v situaci, kdy musím vyřešit vlastní bydlení. Nevím, jak mimo Prahu, leč v Praze je momentálně situace na trhu nemovitostí kritická. Viděla jsem byt s rozlohou 17 metrů za 8 miliónů korun. Ne, neměl zlatou fontánku uprostřed, byl stavěn v rámci developerského projektu, který spoléhal na to, že lidé mají dost peněz. Někteří určitě, jelikož většina nabídek mluví o výhodné investici. Co mají dělat ti, co prodali před několika lety a nyní si mohou dovolit za utržené peníze sotva polovinu plochy? Do té kategorie spadám já.
Mé nároky jsou nízké. První je etičnost transakce. Nejsem ochotná dělat business s lidmi, jejichž jediný parametr je co největší zisk. Je pro mě důležitý pocit, jaký z celé záležitosti mám. Jak se dá čekat, narazila jsem.
Jedna paní makléřka mi sdělila, že byt mého zájmu a mnoha jiných /existují statistiky, co říkají, že na jeden byt v Praze je přes 100 zájemců a mimo Prahu kolem 80ti/ je předražený a zároveň pro velký zájem se cena bude zvyšovat rovnou o 500 tisíc korun. To představovalo 20% zvýšení, aniž by kdo byt viděl. Náš příjemný rozhovor probíhal asi takto:
Makléřka „Jsem překvapená z velkého zájmu, tak zvýšíme cenu o půl milionu. Máte stále ještě zájem?“
Já „Ráda bych byt viděla. Už jsem takovou praktiku zažila a musím říct, že nejsem ten typ, co by se agresivně o něco pral. Navíc mám na dnešní dobu nízký rozpočet. V minulosti moje realitní transakce byly vždy na pohodu. Bylo pro mě důležité, jak to probíhalo, ne získat co nejvíce peněz.“
Makléřka „A kam Vás tento přístup přivedl? K tomu, že nemáte nic. Za dobrý pocit si nic nekoupíte. V dnešní době jsou důležité jedině peníze.“
Já „Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Za peníze si nekoupíte dobrý pocit a ten je ještě důležitější.“
Když poté makléřka bez řádné omluvy zrušila prohlídku bytu, uvědomila jsem si, že to je dobře. Náš přístup a přesvědčení jsou tak rozdílné, že bychom nejspíš nebyli schopné uzavřít dobrý obchod.
A tak jsem v procesu hledání a ujasňování si své pozice dospěla k několika závěrům.
Nejsem nejenom ochotna, ale ani schopna účastnit se soutěže, co nemá jasná pravidla.
Ano, cítím se jako absolutní looser, že na prahu důchodu nemám nic a taky z dnešního hypertrofického hlediska nemám téměř na nic. Jsem 25 let OSVČ, pracuji celý život poctivě a věřím, že i slušně na zdraví lidí. Nikdo mi nedá hypotéku, ani ji nechci. Než bych ji splatila, tak tu už nebudu.
Nikdo se o mě nepostará, a ač mi to připadá smutné, nemorální a rozumem neřešitelné, to jediné, co se počítá je moje přesvědčení, zda je možné najít, co potřebuji. PO SVÉM.
To znamená v klidu, bez tlaku a stresu, skromných tichých světlých 30 metrů, jež se stanou nejenom mým bydlením, ale i domovem.
Udržet si toto přesvědčení není lehké. Zkušenost je taková, že od doby, co jsem se rozhodla pro klidný přístup, jsem začínala potkávat lidi a místa, jež měla některé z mých potřebných parametrů. Některé, ne všechny. Brala jsem to jako znamení, že jsem na správné cestě.
Věřím, že najdu a možná jsem již našla. Je to proces, během něhož jsem si uvědomila, co znám z knížek a teď žiji v praxi: vnitřní přístup určuje, jak se zhmotní realita. Vnitřní přístup je klíčový.
Jak to můžu tvrdit s takovou jistotou?
Vše, co děláme, v co doufáme, co je našim cílem v životě, je z přesvědčení, až se to naplní, budeme šťastní. Až budu mít dům/vysněnou pozici/auto/partnera/dítě/naspořeno v bance, budu šťastná/ý. Ono to do určité míry funguje, ale ne napořád.
Většinou se kolem nás vějí věci, co v nás vyvolají negativní pocit a tím se vše dobré naruší. Začneme se bát o to, co máme nebo si nemůžeme pro jiné problémy užívat to vše, co nám normálně přináší dobrý pocit.
Vidíte, jak se vše točí kolem pocitů – dobrých či jiných?
A tak moje osobní realitní anabáze ukázala, že výsledek, vnější naplnění vnitřního zadání či úkolu velmi úzce souvisí s vnitřním nastavením. Je-li pozitivní /a to znamená oproti všem logickým předpokladům/, pozitivita se prolne i do výsledku.
Jak si můžu být jistá? Nemůžu. Žádné záruku až na pár – neustálé změny a odchod z fyzického těla – neexistují. A tak mě poctivě přepadl záchvat strachu. Seděla jsem na gauči a ronila slzičky při pocitu „jak si můžu být jistá, že dělám správnou věc?“
Dnes jsem pro nalezení odpovědi použila smrti meditaci, ájurvédský psychoterapeutický nástroj. Odpověď zněla nějak takto: „Není to o tom, co je správně a špatně. Nic takového neexistuje. Jak si to uděláš, takové to budeš mít. Jak se budeš cítit, takové to pro tebe bude. Soustřeď se na to v sobě, co víš a pak existuje možnost dál si tvořit PRO SEBE dobrou zkušenost.“
A to mi upřímně pro teď stačí.
Život je už takový. Stojí před námi nekonečně mnoho výzev – některé menší, jiné monumentální a my hledáme tu nejlepší odpověď či řešení. A často si neuvědomujeme, že to znamená tu nejvíce uspokojivou PRO SEBE.
Na to máme právo. Některé systémy říkají, že je dokonce důležité sledovat svoje pocity, rozumět jim jelikož jsou jakýmsi ukazatelem vnitřního postoje. A ten, jak již víme, je hodně důležitý.
Pokud vás zajímá víc a hlouběji přístup ájurvédské psychoterapie, přidejte se na konci května k programu, jež nabízím 1x za rok, letos podruhé. A rádi vás uvidíme na milé akci ájurvédské a jógické komunity koncem dubna při výměně knih.
Přeji nám všem, abychom uměli používat svůj vnitřní postoj a pocity. Jen tak jsme v té nejlepší pozici pro to, oč tu v životě jde: opravdový dobrý pocit, jež je výsledkem opravdového, z nitra přicházejícího pochopení.
Přeji nám všem krásné jaro a radost z příležitostí, jež s ním přicházejí.
Vaše Martina Ziska
RSS Feed
