Milá přátelé:
Nevím, jak vám, ale mně se zdá, že těžké časy jsou tu. Není to navenek nic viditelného či hmatatelného; je to pocit vtírající se do všech oblastí života. Jsme součástí kolektivu a silně nás ovlivňují jeho dynamiky. Je to paradoxní v kontextu kultu nezávislé individuality. Ač se to nezdá, konflikty a problémy tohoto světa na nás dopadají. Nemyslím tím ekonomické a finanční následky - ty bohužel nejspíš ještě dorazí, myslím tím náladu a morálku lidí ve společnosti.
Češi měli vždy jedno specifikum: chovali se tak, že to, co se děje, se jich nedotýká. Nicméně když se rozhlédnete kolem sebe, vidíte většinou stres, shon, strach a agresivitu. Či pasivitu, jež taky nepředstavuje pozitivní postoj.
Na ty citlivé z nás to působí. Máme mnoho svých starostí a nyní se ještě musíme zaobírat následky dění kolem nás. Ať to jsou naše rodiny, které nám nerozumí, spolupracovníci, co nás zneužívají, partneři a partnerky, s nimiž si nerozumíme, či děti, které si dělají, co chtějí, to vše v nás vyvolává špatné pocity, s nimiž se potřebujeme porovnat. Než se tak stane, jsme rozervaní, zmatení, bolaví - zkrátka oslabení.
To je často moment, kdy promluví tělo. Není to laskavé, konejšivé šeptání; je to spíš kvílení či nářek ve formě bolesti či nemocí, které jsou složité v tom, že jen částečně odpovídají na fyzické léčebné zákroky. Naše integrovanost jako živých bytostí přináší jistou míru komplexnosti, s níž se teprve seznamujeme. V mezičase jsme vyčerpaní a bolaví, což z nás dělá snadnou kořist kolem existujících i vlastních skrytých negativit.
Potřebujeme se tedy chránit. Jak? Tentokrát si vypůjčím náhled Pataňjaliho, jak se o něj dělí v jeho Sútrách. Tvoří základ jógy /škoda, že o něm většina učitelů či adeptů jógy neví dostatečně/, její psychologii a vysvětluje tak nejenom, co nám jóga může poskytnout, ale co jí potřebujeme dát i my, abychom na její cestě šli opravdově.
Právě Pataňjali zmiňuje několik možností, jak získat ty energetické dovednosti, které nám pomůžou překonat toto období velkých změn.
První pomocí je klid. Jedná se o mír, tj. pocit usmíření a opravdového uspořádání všech věcí kolem sebe i v sobě. Je to něco, co není v principu trvale dosažitelné, nebo se často děje v našem okolí něco, co nás rozrušuje, i kdyby třeba jen na chvíli. A o to víc je třeba hledat vnitřní pokoj a usmíření. Všimněte si slova hledat namísto usilovat, neb o klid a mír se nedá usilovat. Většinou nastane, pokud zaujeme příhodný vnitřní postoj k věcem či z konání dovolíme bytí, aby nás prostoupilo.
Dalším lékem je mantra. Mantra je zvuk, který ochraňuje mysl. V té vždy něco probíhá, ať to jsou myšlenky pozitivní či negativní. A tak "bude hůř" se může stát songem, který se přehrává v naší mysli a vytváří neklid a stres. Ovšem "vše bude zalité sluncem" píseň se může s klidem přehrávat donekonečna a přesto nebude mít žádný efekt, pokud se nebudeme cítit pozitivně. K tomu slouží mantra, obvykle ve formě slabiky či slabik, jejíž vibrace přelaďuje tělo do klidu a harmonického uspořádání.
Pataňjali dále zmiňuje ošadni či aušadham jako dalšího podporovatele. To jsou léky, ať bylinného či jiného charakteru. Pamatujme si, že tyto léky musí v dnešní době působit hlavně energeticky, nikoliv fyzicky. A tak je důležité, za jakým účelem a kým byly připraveny, kde vyrostly a jak se s nimi zacházelo, než se dostaly k nám. Je to důležité nejenom proto, že dnes je k dispozici velké množství léků, ale bohužel pouze malá část z nich je energeticky pozitivní. Jak to poznáme? Určitě ne podle reklamy. Tady musíme použít vlastní vnitřní pocit, který funguje jako tykadlo ukazující něco, co se hlavou nedá vymyslet.
Poslední, nikoliv však méně důležitá, složka našich pomocníků je denní praxe. Nazývá se tapasja, ale taky sádhana. Sádhana je něco, co nám přináší opravdovou podporu a vychází ze souladné části nás. Patří sem třeba fyzické cvičení, které děláme z čisté radosti, nikoliv pod tlakem, abychom dosáhli nějakého cíle. Totéž platí pro jóga sádhanu: motivace k ní určuje, zda povede k opravdovému růstu či se stane jedním z nástrojů na dosahování našich egem podmíněných cílů. Jsme bytosti návyků, vykonáváme většinu aktivit opakovaně, všechny se tak mohou stát naší sádhanou. Jak se probouzíme, jak chodíme spát, jak pracujeme, jíme, komunikujeme, pečujeme o sebe - to vše může být zdrojem podporuplné či naopak vyčerpávající energie.
Pokud jsme v energetickém deficitu, je třeba zvážit, jak jsme na tom s přítomností léků, které uvádí Pataňjali: s vnitřním klidem, se stavem mysli prostřednictvím mantry, jaké bylinné či jiné léky používáme a jak moc nás podporuje sádhana či tapasja, které vykonáváme každý den.
Věřím, že tak jako miliony lidí na celém světě čerpaly během předchozích století z moudrosti jógy a Pataňjaliho Súter, i my v nich najdeme pomoc, kterou tak moc nyní potřebujeme.
S přáním času naplněného vřelou přítomností Vaše Martina Ziska
Nevím, jak vám, ale mně se zdá, že těžké časy jsou tu. Není to navenek nic viditelného či hmatatelného; je to pocit vtírající se do všech oblastí života. Jsme součástí kolektivu a silně nás ovlivňují jeho dynamiky. Je to paradoxní v kontextu kultu nezávislé individuality. Ač se to nezdá, konflikty a problémy tohoto světa na nás dopadají. Nemyslím tím ekonomické a finanční následky - ty bohužel nejspíš ještě dorazí, myslím tím náladu a morálku lidí ve společnosti.
Češi měli vždy jedno specifikum: chovali se tak, že to, co se děje, se jich nedotýká. Nicméně když se rozhlédnete kolem sebe, vidíte většinou stres, shon, strach a agresivitu. Či pasivitu, jež taky nepředstavuje pozitivní postoj.
Na ty citlivé z nás to působí. Máme mnoho svých starostí a nyní se ještě musíme zaobírat následky dění kolem nás. Ať to jsou naše rodiny, které nám nerozumí, spolupracovníci, co nás zneužívají, partneři a partnerky, s nimiž si nerozumíme, či děti, které si dělají, co chtějí, to vše v nás vyvolává špatné pocity, s nimiž se potřebujeme porovnat. Než se tak stane, jsme rozervaní, zmatení, bolaví - zkrátka oslabení.
To je často moment, kdy promluví tělo. Není to laskavé, konejšivé šeptání; je to spíš kvílení či nářek ve formě bolesti či nemocí, které jsou složité v tom, že jen částečně odpovídají na fyzické léčebné zákroky. Naše integrovanost jako živých bytostí přináší jistou míru komplexnosti, s níž se teprve seznamujeme. V mezičase jsme vyčerpaní a bolaví, což z nás dělá snadnou kořist kolem existujících i vlastních skrytých negativit.
Potřebujeme se tedy chránit. Jak? Tentokrát si vypůjčím náhled Pataňjaliho, jak se o něj dělí v jeho Sútrách. Tvoří základ jógy /škoda, že o něm většina učitelů či adeptů jógy neví dostatečně/, její psychologii a vysvětluje tak nejenom, co nám jóga může poskytnout, ale co jí potřebujeme dát i my, abychom na její cestě šli opravdově.
Právě Pataňjali zmiňuje několik možností, jak získat ty energetické dovednosti, které nám pomůžou překonat toto období velkých změn.
První pomocí je klid. Jedná se o mír, tj. pocit usmíření a opravdového uspořádání všech věcí kolem sebe i v sobě. Je to něco, co není v principu trvale dosažitelné, nebo se často děje v našem okolí něco, co nás rozrušuje, i kdyby třeba jen na chvíli. A o to víc je třeba hledat vnitřní pokoj a usmíření. Všimněte si slova hledat namísto usilovat, neb o klid a mír se nedá usilovat. Většinou nastane, pokud zaujeme příhodný vnitřní postoj k věcem či z konání dovolíme bytí, aby nás prostoupilo.
Dalším lékem je mantra. Mantra je zvuk, který ochraňuje mysl. V té vždy něco probíhá, ať to jsou myšlenky pozitivní či negativní. A tak "bude hůř" se může stát songem, který se přehrává v naší mysli a vytváří neklid a stres. Ovšem "vše bude zalité sluncem" píseň se může s klidem přehrávat donekonečna a přesto nebude mít žádný efekt, pokud se nebudeme cítit pozitivně. K tomu slouží mantra, obvykle ve formě slabiky či slabik, jejíž vibrace přelaďuje tělo do klidu a harmonického uspořádání.
Pataňjali dále zmiňuje ošadni či aušadham jako dalšího podporovatele. To jsou léky, ať bylinného či jiného charakteru. Pamatujme si, že tyto léky musí v dnešní době působit hlavně energeticky, nikoliv fyzicky. A tak je důležité, za jakým účelem a kým byly připraveny, kde vyrostly a jak se s nimi zacházelo, než se dostaly k nám. Je to důležité nejenom proto, že dnes je k dispozici velké množství léků, ale bohužel pouze malá část z nich je energeticky pozitivní. Jak to poznáme? Určitě ne podle reklamy. Tady musíme použít vlastní vnitřní pocit, který funguje jako tykadlo ukazující něco, co se hlavou nedá vymyslet.
Poslední, nikoliv však méně důležitá, složka našich pomocníků je denní praxe. Nazývá se tapasja, ale taky sádhana. Sádhana je něco, co nám přináší opravdovou podporu a vychází ze souladné části nás. Patří sem třeba fyzické cvičení, které děláme z čisté radosti, nikoliv pod tlakem, abychom dosáhli nějakého cíle. Totéž platí pro jóga sádhanu: motivace k ní určuje, zda povede k opravdovému růstu či se stane jedním z nástrojů na dosahování našich egem podmíněných cílů. Jsme bytosti návyků, vykonáváme většinu aktivit opakovaně, všechny se tak mohou stát naší sádhanou. Jak se probouzíme, jak chodíme spát, jak pracujeme, jíme, komunikujeme, pečujeme o sebe - to vše může být zdrojem podporuplné či naopak vyčerpávající energie.
Pokud jsme v energetickém deficitu, je třeba zvážit, jak jsme na tom s přítomností léků, které uvádí Pataňjali: s vnitřním klidem, se stavem mysli prostřednictvím mantry, jaké bylinné či jiné léky používáme a jak moc nás podporuje sádhana či tapasja, které vykonáváme každý den.
Věřím, že tak jako miliony lidí na celém světě čerpaly během předchozích století z moudrosti jógy a Pataňjaliho Súter, i my v nich najdeme pomoc, kterou tak moc nyní potřebujeme.
S přáním času naplněného vřelou přítomností Vaše Martina Ziska
RSS Feed
