Milá přátelé a příznivci ájurvédy a života:
Chtělo se mi psát začátky a konce namísto konců a začátků, jelikož máme tendenci vnímat věci lineárně. Od začátku do konce v nějaké kontintuitě.
Mám-li se podívat touto optikou na letošní rok, tak z něj odešlo nečekaně, náhle, bolavě a příliš rychle několik blízkých, vzácných lidí. Myslím v tomto svátečním čase na jejich rodiny a srdce, jež je želí.
Život má tendenci nechat nás dlouho plánovat, hledat, připravovat, i konat, až nám nečekaně hodí vidle do našich plánů a najednou jedeme zcela jiným směrem. Může to být trhlina v zdánlivě dobře fungujícím vztahu, nemoc, která přichází nečekaně a bere si veškerou pozornost neb nám jde bez nadsázky o život. Ale i menší dramata, která se táhnou a nenachází svoje řešení představují pomalu účinkující jed, který časem přemůže leckerého chrabrého, silného bojovníka života.
Bojovat proti síle života je těžké, pokud vůbec možné. A zároveň nechat věci jen tak být a být recipientem přílivu a odlivu života bez vlastní vůle není taky dost dobře možné. Co nám tedy zbývá, říkáme si. Co máme dělat, je ta nejčastější otázka, jíž slýchám od lidí /a možná i sebe/.
Odpověď je těžko uchopitelná, pokud nemáme zkušenost s ohmatáváním nehmotného. Navenek je třeba nedělat nic. To je první krok. Ne proto, že kašleme na problémy a čekáme, až se samy vyřeší /hodně štěstí této početné základně/, ani proto, že jsme vyčerpaní a vzdali jsme snahy věci řešit /i tento stav je součástí lidského repertoáru/.
Navenek nic nedělat nám umožní obrátit se dovnitř. Prohrabat se ve vnitřním haraburdí pocitů, zkušeností, přesvědčení a vzpomínek, jež nám stojí v cestě k tomu vidět věci jasně a nezaujatě. Položit si ty správné otázky dává předpoklad k tomu dostat dobré odpovědi. Platí to pro studium ájurvédy stejně tak, jako pro studium života.
A tak teprve až přerovnáme, utřídíme, roztřídíme vnitřní nastavení tak, že se nám ukáže co zanechat za sebou a co si naopak pořídit na cestu dál, přijde jasnější pokyn k tomu, co udělat navenek.
Takže vyčkat, obrátit se do sebe, udělat tu "práci citlivého nahlížení vnímavými smysly" je nejlepší situace, co si pro sebe můžeme zařídit. Její součástí je i říci si o pomoc tam, kde to je na místě. Ne všechno zvládmeme sami a čím těžší osobní situace, tím více pomoci a podpory od ostatních a života potřebujeme.
Mluvíme o tom v podcastu Ájurvéda Naruby, který v roce 2026 vstoupí do svého již 20. měsíčního pokračování. A stále je o čem hovořit...věřím, že bude ještě dlouho.
Mluvíme o tom při individuální ájurvédské psychoterapeutické práci s metodou Smriti Meditace, kde nám vnitřní moudrost ukazuje cestu ven z problémů.
Budeme o tom mluvit i v celoročním programu věnovanému vnitřním smyslům Tanmátra a tomu, jak jsou pro nás smysly důležité. Asi jsem předběhla dobu nebo pozornost lidí je jinde, leč se mi zdá, že toto téma není moc pochopené a tak o něj není takový zájem, jak by si zasloužilo. Smysly tu nejsou od toho, abychom pálili vonné tyčinky či poslouchali libé zvuky. To je opravdu rudimentárně málo.
Smysly jsou zprostředkovatelé vnějšího světa nitru a nitra světu kolem nás. Navíc tvoří most mezi fyzickým tělem a myslí a jsou nestále bombardovány mnoha vjemy, tak práce s nimi je možná víc důležitá, než si vůbec dokážeme představit.
Vše, úplně vše, ať ve vnějším nebo vnitřním světě, se týká nás: naší individuality, naší jedinečnosti, naší osobní moci a tudíž osobní magie.
A tak jsem se rozhodla věnovat rok 2026 nacházení a používání osobní magie neb v tomto chaotickém, nestálém a rychle se měnícím světě to bude možná jedna z mála věcí, na níž se můžeme spolehnout.
Přeji nám všem krásný a důležitý čas ukončování bez něhož nejsou možné dobré začátky.
S díky za zájem, práci a podporu
Vaše dr. Martina Ziska
Chtělo se mi psát začátky a konce namísto konců a začátků, jelikož máme tendenci vnímat věci lineárně. Od začátku do konce v nějaké kontintuitě.
Mám-li se podívat touto optikou na letošní rok, tak z něj odešlo nečekaně, náhle, bolavě a příliš rychle několik blízkých, vzácných lidí. Myslím v tomto svátečním čase na jejich rodiny a srdce, jež je želí.
Život má tendenci nechat nás dlouho plánovat, hledat, připravovat, i konat, až nám nečekaně hodí vidle do našich plánů a najednou jedeme zcela jiným směrem. Může to být trhlina v zdánlivě dobře fungujícím vztahu, nemoc, která přichází nečekaně a bere si veškerou pozornost neb nám jde bez nadsázky o život. Ale i menší dramata, která se táhnou a nenachází svoje řešení představují pomalu účinkující jed, který časem přemůže leckerého chrabrého, silného bojovníka života.
Bojovat proti síle života je těžké, pokud vůbec možné. A zároveň nechat věci jen tak být a být recipientem přílivu a odlivu života bez vlastní vůle není taky dost dobře možné. Co nám tedy zbývá, říkáme si. Co máme dělat, je ta nejčastější otázka, jíž slýchám od lidí /a možná i sebe/.
Odpověď je těžko uchopitelná, pokud nemáme zkušenost s ohmatáváním nehmotného. Navenek je třeba nedělat nic. To je první krok. Ne proto, že kašleme na problémy a čekáme, až se samy vyřeší /hodně štěstí této početné základně/, ani proto, že jsme vyčerpaní a vzdali jsme snahy věci řešit /i tento stav je součástí lidského repertoáru/.
Navenek nic nedělat nám umožní obrátit se dovnitř. Prohrabat se ve vnitřním haraburdí pocitů, zkušeností, přesvědčení a vzpomínek, jež nám stojí v cestě k tomu vidět věci jasně a nezaujatě. Položit si ty správné otázky dává předpoklad k tomu dostat dobré odpovědi. Platí to pro studium ájurvédy stejně tak, jako pro studium života.
A tak teprve až přerovnáme, utřídíme, roztřídíme vnitřní nastavení tak, že se nám ukáže co zanechat za sebou a co si naopak pořídit na cestu dál, přijde jasnější pokyn k tomu, co udělat navenek.
Takže vyčkat, obrátit se do sebe, udělat tu "práci citlivého nahlížení vnímavými smysly" je nejlepší situace, co si pro sebe můžeme zařídit. Její součástí je i říci si o pomoc tam, kde to je na místě. Ne všechno zvládmeme sami a čím těžší osobní situace, tím více pomoci a podpory od ostatních a života potřebujeme.
Mluvíme o tom v podcastu Ájurvéda Naruby, který v roce 2026 vstoupí do svého již 20. měsíčního pokračování. A stále je o čem hovořit...věřím, že bude ještě dlouho.
Mluvíme o tom při individuální ájurvédské psychoterapeutické práci s metodou Smriti Meditace, kde nám vnitřní moudrost ukazuje cestu ven z problémů.
Budeme o tom mluvit i v celoročním programu věnovanému vnitřním smyslům Tanmátra a tomu, jak jsou pro nás smysly důležité. Asi jsem předběhla dobu nebo pozornost lidí je jinde, leč se mi zdá, že toto téma není moc pochopené a tak o něj není takový zájem, jak by si zasloužilo. Smysly tu nejsou od toho, abychom pálili vonné tyčinky či poslouchali libé zvuky. To je opravdu rudimentárně málo.
Smysly jsou zprostředkovatelé vnějšího světa nitru a nitra světu kolem nás. Navíc tvoří most mezi fyzickým tělem a myslí a jsou nestále bombardovány mnoha vjemy, tak práce s nimi je možná víc důležitá, než si vůbec dokážeme představit.
Vše, úplně vše, ať ve vnějším nebo vnitřním světě, se týká nás: naší individuality, naší jedinečnosti, naší osobní moci a tudíž osobní magie.
A tak jsem se rozhodla věnovat rok 2026 nacházení a používání osobní magie neb v tomto chaotickém, nestálém a rychle se měnícím světě to bude možná jedna z mála věcí, na níž se můžeme spolehnout.
Přeji nám všem krásný a důležitý čas ukončování bez něhož nejsou možné dobré začátky.
S díky za zájem, práci a podporu
Vaše dr. Martina Ziska
RSS Feed
