​Prána – energie života
Program na rok 2027 – vede Martina Ziska
 
Proč toto téma
Prána neboli životní energie je to nejcennější, co máme. Život začínáme nádechem a končíme výdechem. Bez prány není života v nás, ani kolem nás. Je tudíž dobré se k této energii přiblížit, poznat a porozumět jejímu fungování a v  ideálním případě se s ní naučit zacházet. Desítky let práce s lidmi mi ukázaly, že prána je klíčová pro zdraví těla a mysli. Kvalita a kvantita prány určuje, zda náš život bude dobrý nebo mizerný. Je mým cílem přiblížit hluboké a rozsáhlé vhledy védských nauk, a to jak ájurvédy, tak zejména v tomto případě jógy, týkající se prány. Věřím, že její pochopení přinese možnost ovlivnit svůj život pozitivně, k čemuž směřuje veškerá moudrost starobylé Indie.
 
Toto je poslední kurz, co nabízím veřejně
Pokročilé učení přichází z vnitřního impulsu. Tento impuls není lehké zachytit, ani mu dát adekvátní formu. Navíc tento impuls musí najít rezonanci v účastnících, zažehnout v nich jiskru vedoucí k hlubokému ponoru.
Zkušenosti několika posledních let a zejména letošního roku ukazují, že proces hlubokého osobního spojení je obtížný, často až nemožný. Důvodem není jen bezprecedentní chaos společnosti, rozpad kompetencí obecně, ale i další rušivé faktory ve smyslu fokusu navenek, spěchu, a přehlcení možnostmi a informacemi. Z velmi niterného sdílení se tak stává jedna z položek na menu nabídek, kterou hodnotí radžasická mysl pro její výhodnost, nikoliv potřebnost či vhodnost.
A tak přichází čas na změnu. Ráda bych se ještě podělila o téma prány. Vnímám ho jako kriticky důležité pro fungování v současném světě a životě vůbec.
 
Formát programu
Pro nestabilitu a těžkou předvídatelnost času a okolností volím formát všech setkání online. Vedou mě k tomu předchozí zkušenosti. Dopolední část každého tématu bude informační a v případě absence z vážného důvodu z ní bude záznam /pokud technika umožní/. Odpolední část bude zkušeností. Jelikož potřebujeme vytvořit bezpečný prostor důvěrného sdílení, tako část, ani informace z ní, nebude dostupná jinak než prostřednictvím osobní online přítomnosti.
 
Témata programu, bližší informace a datumy
Téma I. Prána – co to je, jak souvisí s dalšími formami energie vědomí     30. 1. 2027
Téma II. Prána v těle se specifickým fokusem na pět prán ve zdraví a nemoci                      
27. 2. 2027
Téma III. Prána jako energie žití a přežití                                                                                20. 3. 2027
Téma IV. Tři barvy prány – triguna                                                                            24. 4. 2027
Téma V. Prána a dech                                                                                                    22. 5. 2027
Téma VI. Nižší a vyšší forma prány – sex a duch                                                  19. 6. 2027
Téma VII. Integrace – OSOBNÍ SETKÁNÍ                                                                 3. + 4. 7. 2027
 
Uvedené datumy jsou vždy sobota. Setkáváme se od 9 hod ráno přibližně do 16 hod odpoledne s pauzami, včetně té polední.
Program probíhá na zoom platformě. Účastníci dostanou připojovací údaje na setkání. Bude-li to na místě, účastníci obdrží doprovodné materiály umožňující individuální práci s tématy.
 
Cena
Pokud se zúčastníte celého programu a zaplatíte dohromady mezi 1. 1. a 15. 1. 2027, cena je 14 000 Kč
Pokud se zúčastníte celého programu, vyjma osobního setkání a zaplatíte dohromady mezi 1. 1. a 15. 1. 2027, cena je 15 000 Kč.
Pokud se zúčastníte vybraného tématu /či několika vybraných témat/, cena je 3 000 Kč za jedno téma.
 
V případě zájmu, napište. Pošleme Vám přihlášku. Ta musí být vyplněná do 30. 12. 2026
Program se uskuteční pouze v případě potřebného počtu účastníků.
Osobní integrační setkání se také uskuteční pouze v případě dostatečného zájmu – účastníci budou včas informováni o této možnosti či formě náhrady.
 
Otázky, zájem a přihlášky prosím adresujte na [email protected] či [email protected]
 
Věřím, že se nám společně podaří vytvořit zajímavý a hlavně přínosný program pro všechny přítomné.
 
 
 

Milí přátelé:
Můj život poslední rok naplňuje nová knížka.
Nejprve celé loňské léto jsem jí psala.
Pak jsme celý podzim dělali textovou editaci.
Textu je hodně – 450 stránek – trvalo nám několik měsíců, než jsme ujednotili sanskrtské názvy a jinou odbornou terminologii. 

Pak jsem hledala vhodného grafika. Do toho se ozvalo jedno nakladatelství se zájmem o spolupráci. Nakonec nemělo ani slušnost přímo říct, zda o spolupráci stojí či nikoliv.

Najití grafické vize a zlomení celého textu do grafické podoby naplnily zimu a jaro letošního roku.
V květnu jsem se potkala s vedením tiskárny, která mi byla doporučena.

V červnu a červenci jsme intenzivně pracovaly s grafičkou a editorkou na finální verzi textu tak, aby mohla knížka jít do tiskárny.

V červenci jsem otevřela kampaň Donio na finanční podporu výdajů spojených s produkcí knížky. Kampaň končí 12. září a vyžaduje téměř každodenní péči a práci.

Takže mému životu dominuje poslední rok koření a knížka o něm.
Je to dlouhý, náročný, intenzivní a neznámý proces.
Donio kampaň vedu poprvé. Cesta mě neustále učí novým věcem. Taky tomu, že je to proces kolektivní, kdy celé dílo nesvede jeden člověk.

Mám štěstí na spolupracovníky, již nyní podpořilo Donio kampaň téměř 170 lidí. To mi přijde neuvěřitelné - určitě je ani všechny neznám.

Čeká nás slavnostní uvedení knížky veřejnosti. Stane se tak 18. září v rámci křtu – informace jsou výše.
V ten čas mi přibyde doma spolubydlící – výtisky knížek. 
Opravdu doufám, že se u mě dlouho nezabydlí a najdou si své čtenáře.

Je to všechno neskutečně moc práce, času, energie, zdrojů, neustálé podpory a aktivity. Někdy mi je úzko – je možné to vše zvládnout? Jindy převládá ta správná energie, ta, kvůli níž to vše s pomocí ostatních děláme. Protože koření ve své nekonečné schopnosti pomáhat nám si to bez pochyby zaslouží.

A tak se těším na oslavu a na to, jak knížek bude v mém malém bytě ubývat a čtenářů přibývat. Knížka je rozhodně fantastický vánoční dárek, dárek k narozeninám, dárek jen tak či knížka jen tak, protože se, myslím, opravdu tentokrát povedla.  

Věřím, že i vy si to budete myslet.
A tak se těším, že se prostřednictvím knížky někde potkáme. 

Do té doby se mějte krásně.

Vaše Martina Ziska

Již několik týdnů jsem čekala na správný impuls, o čem budu psát. A je tu tu. Téma: kniha, kniha a ještě jednou kniha.
Po roce práce, peripetií a změn, se hlásí k narození nová kniha. 450 stránek – ano, je to macek, věnuje se jedinému tématu, a to léčivému potenciálu koření.
Ten je totiž obrovský a v zásadě neobjevený. Či ne dostatečně objevený, a to napravuje Léčivá síla koření.
Co v ní najdete?
Návod, jak pomocí koření vytvořit designérské jídlo se specifickým léčebným účinkem na tělo.
Potřebujete očistné jídlo? Nebo naopak výživné? Mělo by posilovat nervy nebo dávat dynamickou energii?
To vše je možné vytvořit. Nikoliv díky použitým ingrediencím - ty působí pomalu v řádu týdnů. Instantní /v pozitivním významu/ účinek přinese koření – není to úžasné?

Dobře používat koření znamená dobře ho znát.
A k tomu potřebujeme systém, s jehož pomocí ho poznáme. Tím systémem je ájurvédská farmakologie. Nezní to možná příliš zajímavě; čtenář bude nepochybně příjemně překvapen. Třeba že způsob přípravy koření mění jeho účinky - to je už cool. Mimochodem, studenti a zájemci o ájurvédu si pogratulují – v českém jazyce není farmakologie v žádné jiné publikaci takto komplexně a dostupně vysvětlena.

Pak se již můžeme pustit do hlubšího poznávání jednotlivých koření. I zde knížka nabízí další "poprvé": takto detailní zpracování jednotlivých koření je k dispozici pouze v této knížce.

A třešničkou na dortu je poslední část: domácí kořeněné léky zorganizované podle jednotlivých systémů těla a často se vyskytujících problémů. Chcete si odpomoct od rýmy? Nebo pupínků na kůži? Nebo přijít na to, jak posílit imunitu? A co zkusit zmírnit bolesti kloubů nebo hlavy? Ano, to vše je možné ovlivnit kořením. 

K tomu originální grafické zpracování a máte doma klasiku, která po Vás a následující generace bude zdrojem informací, inspirace, pomoci a potenciálně i vědění a moudrosti. 

Knížku jsem psala vloni v létě, celý červenec a srpen na objednávku. Když jsme se na podzim potkali s nakladatelem, ukázalo se, že zatímco já psala jako mourovatá, tak se business situace změnila natolik, že nakladatel již není v pozici knížku vydat.

Co teď? Rozhodla jsem se pokračovat sama. Stále jsem doufala, že najdu nakladatele, jelikož samovydání je logisticky a finančně opravdu náročné. 
Další krok je odborná redigace textu, a to musí dělat profesionál, ne autor.
A potom se text musí dát do grafické podoby. Když nechcete knížku z masového strojku, musíte si dát práci s hledáním její vizuální identity. U koření to musí být živost, rozmanitost, barevnost - jen v tomto kroku je mnoho práce, času, energie a financí.

Pak musíte najít tiskárnu, dohodnout s nimi technické detaily, které ani sami nevíte, co znamenají (například kapitálek… ne, to není menší vydání Marxova Kapitálu). A pak už jen doufáte, že to klapne a vznikne hezká knížka.

V tomto momentě vstupujete do situace vy, potenciální čtenáři. Výdaje na vydání knihy a práci s ní spojenou, mínus moje práce, je téměř půl milionu českých korun. To je tak velká částka, že si na ni v současné situaci netroufnou ani obchodní organizace, jako jsou nakladatelství. 

Slyšela jsem mnoho názorů. Žádný z nich nedával tomuto projektu šanci na úspěch. Hodně se mluvilo o umělé inteligenci: nejen, že napíše text, ale udělá i korektury. Chtěla bych vidět, jaký paskvil by vytvořila AI z odborných sanskrtských názvů, které se musí přeložit do češtiny, když  taková data neexistují! 
Další argument byl, že lidé nečtou. Prý nemají čas a chtějí se dívat na hezké obrázky a k tomu jednoduchý text, co je naladí na něco opět jednoduchého. Odborný text nikdo prý nebude číst a knížka tak nebude mít žádné zájemce. 
A pak ten hlavní argument, a možná pádný: současná ekonomická situace nedovoluje takovéto projekty. Lidé se musí obejít bez nich. Informace jim dodá AI. Stejně je nic hlubšího nezajímá. Tak prostě takové knížky nemají zájemce. Proto by ani neměly vznikat.

Člověk má v takové situaci dvě možnosti: vzdát to, což by byla škoda. Nebo jít dál s nadějí, že se podaří to, co se normálně nedaří, a to je přesvědčit lidi, že stojí za to tento projekt podpořit.
Za tím účelem jsem vytvořila Donio sbírku, detaily struktury a ocenění za darování finanční částky jsou detailně uvedeny zde: https://donio.cz/leciva-sila-koreni
Znovu ujasňuji, že vybraná částka není pro mě jako autorku, ale pro zaplacení tiskárny, grafické a editorské práce.

Podaří se do 12. září vybrat víc než 120 tisíc korun? Proč zrovna tato částka? Představuje 25% a v případě, že se vybere méně, peníze se vrací přispívatelům!!! Oj, to by byla škoda. A tak věřím, že se v Čechách a na Slovensku najde mezi 16+ miliony lidí pár stovek, kteří podpoří vydání 1 500 výtisků.

A co potom s knížkou? Proč není v distribuci? Distributor si bere cca 50% z prodeje, a tak, když si uděláte jednoduché počty, by to mohlo lehce dopadnout tak, že distributor zaplatí autorovi méně než to, kolik autor utrácela na vydání knihy. Základní poučka hospodaření: takto to nejde. 
I kdybych byla v situaci, že bych byla schopná financovat celý projekt, nepřijde mi správné, aby úsilí autora nebylo oceněno. Pokud to tak je, žijeme v divné době. A tak opravdu věřím, že k takové situaci nedojde.

S touto vírou, přesvědčením a láskou ke koření tedy představuji s radostí novou knížku, jež bude k dispozici na přelomu srpna a září.

V části Knihy tohoto webu najdete informace o předprodeji, který bude zahájen 15. 8. 2026.
Zajistěte si svoji kopii včas – pro sebe, své blízké, neboť tato knížka vám bude pomáhat desítky let či lépe celý život, a totéž udělá pro vaše děti. 

Tak si držím palce a mám zatažený dech, jak to všechno dopadne. Láska ke koření a přesvědčení, že to stojí za to, zůstávají. 

Krásné léto kdekoliv!!!

Milá přátelé:

Nevím, jak vám, ale mně se zdá, že těžké časy jsou tu. Není to navenek nic viditelného či hmatatelného; je to pocit vtírající se do všech oblastí života. Jsme součástí kolektivu a silně nás ovlivňují jeho dynamiky. Je to paradoxní v kontextu kultu nezávislé individuality. Ač se to nezdá, konflikty a problémy tohoto světa na nás dopadají. Nemyslím tím ekonomické a finanční následky - ty bohužel nejspíš ještě dorazí, myslím tím náladu a morálku lidí ve společnosti.
Češi měli vždy jedno specifikum: chovali se tak, že to, co se děje, se jich nedotýká. Nicméně když se rozhlédnete kolem sebe, vidíte většinou stres, shon, strach a agresivitu. Či pasivitu, jež taky nepředstavuje pozitivní postoj.
Na ty citlivé z nás to působí. Máme mnoho svých starostí a nyní se ještě musíme zaobírat následky dění kolem nás. Ať to jsou naše rodiny, které nám nerozumí, spolupracovníci, co nás zneužívají, partneři a partnerky, s nimiž si nerozumíme, či děti, které si dělají, co chtějí, to vše v nás vyvolává špatné pocity, s nimiž se potřebujeme porovnat. Než se tak stane, jsme rozervaní, zmatení, bolaví - zkrátka oslabení.
To je často moment, kdy promluví tělo. Není to laskavé, konejšivé šeptání; je to spíš kvílení či nářek ve formě bolesti či nemocí, které jsou složité v tom, že jen částečně odpovídají na fyzické léčebné zákroky. Naše integrovanost jako živých bytostí přináší jistou míru komplexnosti, s níž se teprve seznamujeme. V mezičase jsme vyčerpaní a bolaví, což z nás dělá snadnou kořist  kolem existujících i vlastních skrytých negativit. 
Potřebujeme se tedy chránit. Jak? Tentokrát si vypůjčím náhled Pataňjaliho, jak se o něj dělí v jeho Sútrách. Tvoří základ jógy /škoda, že o něm většina učitelů či adeptů jógy neví dostatečně/, její psychologii a vysvětluje tak nejenom, co nám jóga může poskytnout, ale co jí potřebujeme dát i my, abychom na její cestě šli opravdově.
Právě Pataňjali zmiňuje několik možností, jak získat ty energetické dovednosti, které nám pomůžou překonat toto období velkých změn.

První pomocí je klid. Jedná se o mír, tj. pocit usmíření a opravdového uspořádání všech věcí kolem sebe i v sobě. Je to něco, co není v principu trvale dosažitelné, nebo se často děje v našem okolí něco, co nás rozrušuje, i kdyby třeba jen na chvíli. A o to víc je třeba hledat vnitřní pokoj a usmíření. Všimněte si slova hledat namísto usilovat, neb o klid a mír se nedá usilovat. Většinou nastane, pokud zaujeme příhodný vnitřní postoj k věcem či z konání dovolíme bytí, aby nás prostoupilo. 

Dalším lékem je mantra. Mantra je zvuk, který ochraňuje mysl. V té vždy něco probíhá, ať to jsou myšlenky pozitivní či negativní. A tak "bude hůř" se může stát songem, který se přehrává v naší mysli a vytváří neklid a stres. Ovšem "vše bude zalité sluncem" píseň se může s klidem přehrávat donekonečna a přesto nebude mít žádný efekt, pokud se nebudeme cítit pozitivně. K tomu slouží mantra, obvykle ve formě slabiky či slabik, jejíž vibrace přelaďuje tělo do klidu a harmonického uspořádání. 

Pataňjali dále zmiňuje ošadni či aušadham jako dalšího podporovatele. To jsou léky, ať bylinného či jiného charakteru. Pamatujme si, že tyto léky musí v dnešní době působit hlavně energeticky, nikoliv fyzicky. A tak je důležité, za jakým účelem a kým byly připraveny, kde vyrostly a jak se s nimi zacházelo, než se dostaly k nám. Je to důležité nejenom proto, že dnes je k dispozici velké množství léků, ale bohužel pouze malá část z nich je energeticky pozitivní. Jak to poznáme? Určitě ne podle reklamy. Tady musíme použít vlastní vnitřní pocit, který funguje jako tykadlo ukazující něco, co se hlavou nedá vymyslet. 

Poslední, nikoliv však méně důležitá, složka našich pomocníků je denní praxe. Nazývá se tapasja, ale taky sádhana. Sádhana je něco, co nám přináší opravdovou podporu a vychází ze souladné části nás. Patří sem třeba fyzické cvičení, které děláme z čisté radosti, nikoliv pod tlakem, abychom dosáhli nějakého cíle. Totéž platí pro jóga sádhanu: motivace k ní určuje, zda povede k opravdovému růstu či se stane jedním z nástrojů na dosahování našich egem podmíněných cílů. Jsme bytosti návyků, vykonáváme většinu aktivit opakovaně, všechny se tak mohou stát naší sádhanou. Jak se probouzíme, jak chodíme spát, jak pracujeme, jíme, komunikujeme, pečujeme o sebe - to vše může být zdrojem podporuplné či naopak vyčerpávající energie.

Pokud jsme v energetickém deficitu, je třeba zvážit, jak jsme na tom s přítomností léků, které uvádí Pataňjali: s vnitřním klidem, se stavem mysli prostřednictvím mantry, jaké bylinné či jiné léky používáme a jak moc nás podporuje sádhana či tapasja, které vykonáváme každý den. 

Věřím, že tak jako miliony lidí na celém světě čerpaly během předchozích století z moudrosti jógy a Pataňjaliho Súter, i my v nich najdeme pomoc, kterou tak moc nyní potřebujeme. 

S přáním času naplněného vřelou přítomností Vaše Martina Ziska

A máme tu Velkou Noc Šivy. S ní se mění energie podle čínského kalendáře. Hodně změn, hodně proměnlivostí, hodně příležitostí k problémům.
A že se dějí. Když člověk sleduje události kolem - blízko a ve světě - nemůže si nevšimnout, že se daří nebezpečné kombinaci lidských vlastností: čím méně vím, tím více si dovolím. 
Ignorance byla od pradávna označovaná za velký problém, achilovku lidstva. Nevědět znamená myslet si a myslet si je v tomto případě totéž co vymýšlet si. Nerespekt pro fakta, dialog a spolupráci a místo toho nafouklé ego, jež nezná svoji míru a tak se roztahuje bez limitů je jenom začátkem poklesu charakteru lidí. Součástí je bezostyšná prospěchová manipulace vycházející z mylného předpokladu, že můžeme mít moc nad někým či něčím jiným než sami nad sebou.
Takovýmto "velikánům" chybí jakákoliv sebereflexe. Pokud se dostanou k duchovním zdrojům, i ty rabují. Nedávno jsem slyšela, jak se někdo zcela osvobodil poté, co si přečetl knihu o duši. Takoví dobráci ihned trousí své vědění jako drobky kolem s dobrým záměrem "pomoci k témuž prozření ostatním". Pokud člověk neví, zní to bohulibě. Pokud ví, neví, kde má začít s vysvětlováním, kolik nesmyslů tento počin představuje.
Tak předně: duše nepotřebuje osvobodit. Duše je to jediné, co není dotčené fyzickým životem. Je to to, co nás chrání, vede, ukazuje cestu k tomu, co je důležité neboli věčné. Pokud něco osvobozuje někoho, tak to je duše, co pomáhá nám.
A jak se to děje? Určitě ne přečtením knihy. První předpoklad je vzdát se všech představ. Duchovní představy jsou velkou překážkou na cestě vývoje. Místo abychom věnovali pozornost tomu, co se děje, chceme realizovat svoje představy a ještě jsme naštvaní, když se nám to nepodaří. A představy, stejně jako názory nejsou nic jiného než naše vlastní výtvory. Nejsou to jediné, co má hodnotu: opravdové vědění.
Opravdové vědění přichází ze sádhany. Ta se překládá jako praxe, lepší výraz je možná posvátná služba. Možná i posvátná práce. Kdy nejsme něčím zaměstnaní, leč jsme povolaní. Být povolán představuje tři fáze učení: iniciaci, učednickou fázi dovršenou mistrovstvím. Ve védských spisech je uvedena minimální doba učednictví dvanáct let. Chytré mozky spočítaly, že to spíše něco jako 30 let. Rozhodně ne víkend nebo pár měsíců, kdy po osobní zkušenosti lidí bez uzardění začnou vehementně dělat dvě věci: jejich zkušeností začíná existence dané věci - nikdo před nimi ji nezažil a nikdo po nich také ne. Jejich zkušenost je to jediné, co má hodnotu. A svoji zkušenost předávají jako fakta, nikoliv svoji VELMI OMEZENOU OSOBNÍ ZKUŠENOST. A to je druhý nešvar: ihned se stávají hlasateli této nově objevené pravdy. Pomáhají tím, že ostatní učí - ! - co sami nabili.
Musím říct, že i malé dítě vnímá v tomto přístupu potenciální problémy. Někde jsem četla velmi zajímavou myšlenku rebela duchovní revoluce minulého století, enfant terrible Timothy Learyho. Zněla nějak takto: "V momentě, kdy přestaneme kládat otázky, někdo za nás začne dávat odpovědi." A to je potenicálně velmi nebezpečné.
Je proto maximálně nutné naučit se používat svoji mysl správně. Přemýšlet, klást si správné otázky neb jedině ty vedou ke správným odpovědím.
Myslet si něco není totéž co vědět.
Názor není totéž co pochopení.
Pochopení vycházející z vlastní zkušenosti očištěné od osobního chtění je jiné než egem zabarvený postoj.
Informace nejsou znalosti.
Bez vnitřní práce není pokroku.
Když nebudeme používat svůj vlastní úsudek, svoji vlastní vnitřní navigaci morálního, etického, kulturního a duchovního postoje, nebudeme schopni rozeznat rozdíl mezi pravdou a lží, faktem a fikcí, čistotou a manipulací. 
Vnitřní inteligence má schopnosti daleko mimo dosah umělé inteligence. Proč? Umělé je jiné /i když sebelepší/ než přirozené. Plasty jsou umělé látky /stejně jako umělé myšlenky/, jsou všude, nicméně mají jiné vlastnosti než přirozené materiály, jako je bavlna, vlna, hemp, a další. 
A proto je důležité vědět.
Vědět i to, že když většina lidí dělá něco, co není vpořádku, tak to neznamená, že to je vpořádku. Špinavé peníze se vypráním nestanou čisté, stejně jako manipulace, lži a ignorance se nestanou metou správnosti jenom proto, že začínají ve společnosti převládat.
Vím, že píšu ostřeji než obvykle. Je to energie Šivy.
Myslím na tuto veličinu a ptám se, jak se asi cítí v tom, co se tak bezostyšně děje.
Žijeme ve velké morální rozklíženosti a tak nám nezbývá než to, co platilo vždy: nacházet opravdové pochopení, pravé vědění, které nám pomůže neztratit se v džungli života.
Naštěstí máme cítění a vnímavost - díky za tyto dary. Bez nich bychom byli ještě lehčeji ztracení než jsme teď. Máme v sobě duši, která nám ukazuje co je světlo a co ne.
Pravda má velkou sílu a láska ještě větší. Naděje z nich dělá svatou trojici.
A tak žijme v roce utíkajícího koně čestně, pokorně, pozitivně, laskavě a velkoryse tak, jak jsme nejvíc schopni.
Můžeme se vzájemně podporovat a pomáhat si na této cestě a to není opravdu málo.
Věřím v to dobré - pokud ho najdu v sobě, je naděje.
Hare hare maha hare - nechť nás velký Šiva ochraňuje. 

Milá přátelé a příznivci ájurvédy a života:

Chtělo se mi psát začátky a konce namísto konců a začátků, jelikož máme tendenci vnímat věci lineárně. Od začátku do konce v nějaké kontintuitě.
Mám-li se podívat touto optikou na letošní rok, tak z něj odešlo nečekaně, náhle, bolavě a příliš rychle několik blízkých, vzácných lidí. Myslím v tomto svátečním čase na jejich rodiny a srdce, jež je želí. 

Život má tendenci nechat nás dlouho plánovat, hledat, připravovat, i konat, až nám nečekaně hodí vidle do našich plánů a najednou jedeme zcela jiným směrem. Může to být trhlina v zdánlivě dobře fungujícím vztahu, nemoc, která přichází nečekaně a bere si veškerou pozornost neb nám jde bez nadsázky o život. Ale i menší dramata, která se táhnou a nenachází svoje řešení představují pomalu účinkující jed, který časem přemůže leckerého chrabrého, silného bojovníka života.

Bojovat proti síle života je těžké, pokud vůbec možné. A zároveň nechat věci jen tak být a být recipientem přílivu a odlivu života bez vlastní vůle není taky dost dobře možné. Co nám tedy zbývá, říkáme si. Co máme dělat, je ta nejčastější otázka, jíž slýchám od lidí /a možná i sebe/.

Odpověď je těžko uchopitelná, pokud nemáme zkušenost s ohmatáváním nehmotného. Navenek je třeba nedělat nic. To je první krok. Ne proto, že kašleme na problémy a čekáme, až se samy vyřeší /hodně štěstí této početné základně/, ani proto, že jsme vyčerpaní a vzdali jsme snahy věci řešit /i tento stav je součástí lidského repertoáru/. 

Navenek nic nedělat nám umožní obrátit se dovnitř. Prohrabat se ve vnitřním haraburdí pocitů, zkušeností, přesvědčení a vzpomínek, jež nám stojí v cestě k tomu vidět věci jasně a nezaujatě. Položit si ty správné otázky dává předpoklad k tomu dostat dobré odpovědi. Platí to pro studium ájurvédy stejně tak, jako pro studium života.

A tak teprve až přerovnáme, utřídíme, roztřídíme vnitřní nastavení tak, že se nám ukáže co zanechat za sebou a co si naopak pořídit na cestu dál, přijde jasnější pokyn k tomu, co udělat navenek.
Takže vyčkat, obrátit se do sebe, udělat tu "práci citlivého nahlížení vnímavými smysly" je nejlepší situace, co si pro sebe můžeme zařídit. Její součástí je i říci si o pomoc tam, kde to je na místě. Ne všechno zvládmeme sami a čím těžší osobní situace, tím více pomoci a podpory od ostatních a života potřebujeme.

Mluvíme o tom v podcastu Ájurvéda Naruby, který v roce 2026 vstoupí do svého již 20. měsíčního pokračování. A stále je o čem hovořit...věřím, že bude ještě dlouho. 
Mluvíme o tom při individuální ájurvédské psychoterapeutické práci s metodou Smriti Meditace, kde nám vnitřní moudrost ukazuje cestu ven z problémů.

Budeme o tom mluvit i v celoročním programu věnovanému vnitřním smyslům Tanmátra a tomu, jak jsou pro nás smysly důležité. Asi jsem předběhla dobu nebo pozornost lidí je jinde, leč se mi zdá, že toto téma není moc pochopené a tak o něj není takový zájem, jak by si zasloužilo. Smysly tu nejsou od toho, abychom pálili vonné tyčinky či poslouchali libé zvuky. To je opravdu rudimentárně málo.
Smysly jsou zprostředkovatelé vnějšího světa nitru a nitra světu kolem nás. Navíc tvoří most mezi fyzickým tělem a myslí a jsou nestále bombardovány mnoha vjemy, tak práce s nimi je možná víc důležitá, než si vůbec dokážeme představit.

Vše, úplně vše, ať ve vnějším nebo vnitřním světě, se týká nás: naší individuality, naší jedinečnosti, naší osobní moci a tudíž osobní magie. 

A tak jsem se rozhodla věnovat rok 2026 nacházení a používání osobní magie neb v tomto chaotickém, nestálém a rychle se měnícím světě to bude možná jedna z mála věcí, na níž se můžeme spolehnout. 
​
Přeji nám všem krásný a důležitý čas ukončování bez něhož nejsou možné dobré začátky.

S díky za zájem, práci a podporu
Vaše dr. Martina Ziska 

Milí přátelé:

Máte pocit, že název zní příliš dramaticky? Vždyť se vlastně nic tak hrozného neděje, říkáme si a říkáme to i ostatním. Děje se toho hodně, dozajista a bez pochyby. A přitom současná realita je zrádná v tom, že hladina se zdá být klidná a pod ní se prohání mnoho skrytých spodních proudů.

Ve společnosti panuje apatie, negativita a kritičnost. Není to jen díky volbám, jež právě skončily - někdo se v nich raduje a někdo naopak. Co je zajímavé, jak bylo napsáno, je hluboký příkop mezi hlavním městem a regiony. Asi žijeme jiné životy a tím přemýšlíme jinak a slyšíme a rozumíme věcem rozdílně v Praze a mimo ní. Nicméně ani apatie, ani negativita, ani kritika nám v současné situaci nepomohou, i když jsou možná i na místě.

Potýkáme se s tímtéž na osobní rovině. Věci se pro nás nečekaně mění, my se měníme. Rosteme do vědomí sebe a to znamená, že si více a jasněji uvědomujeme to, co nefunguje kolem nás.
Jak s tím naložit?

Pokud mozek a nervová soustava fungují magneticky, tak je důležité věnovat pozornost vnitřnímu naladění. Bude totiž jako magnet přitahovat myšlenky a s nimi spojené pocity. Toto není složitá neurověda, ale zkušenost, kterou všichni můžeme potvrdit. Jakmile jsme rozladění, vše kolem nás podporuje naši rozladěnost. A funguje to i opačně: jakmile jsme dobře naladění, máme lepší toleranci vůči dysfunkcím tohoto světa. Pokud jsme vyjímečně plní dobrých pocitů v srdci a jeho vřelosti a otevřenosti, vnímáme vše kolem sebe s určitou dávkou shovívavosti a tolerance.
Jak se říká dobře v člověku, dobře se světem.

Znamená to, že bezútěšnost kolem nás jako kdyby nás vybízela k tomu dát fokus někam jinam. Někam, kde si můžeme zařídit lepší a pro nás důležitý pocit vděčnosti, radosti, pozitivity a tím pádem i naděje. Žít bez naděje je hrozně těžké. K naději je třeba otevřenosti srdce, zavřenosti vůči nadměrné negativitě a pevné odhodlání, že si nenechám tak lehce vzít to, co mi dělá dobře. A pokud nic takového nemám, je na čase začít to objevovat a přinášet do svého života.

Věřím, že program Tanmátra připravený pro rok 2026 bude vítaným pomocníkem na této cestě. Tak jako smysly obrácené navenek jsou zdrojem neklidu a utrpení, tak vnitřní vnímání hraje důležitou roli v budování pocitu klidu, stability a pozitivity. 

Čas od času se ptáte na kvalitní vzdělání. Gurukula skončila pro nedostatek kvalifikovaných zájemců. Nicméně můj závazek podporovat vyšší úroveň vzdělání pokračuje. V roce 2026 jsem připravila program klinické ájurvédy na vybraná témata, která jsou důležitá nejenom pro ty, co praktikují ájurvédu, ale pro každého člověka, který se zajímá o svoje zdraví. 

Taktéž pokračuji v rozvíjení povědomí o ájurvédské psychoterapii. Již potřetí nabídnu seznámení v tímto  tématem, tradičně na konci května.

Letošní léto jsem strávila psaním knihy o koření. Věřím, že se podaří připravit hezkou publikaci a ta bude součástí nabídky pro rok 2026. V tomto směru jsem ráda, že nabízíme nové programy týkající se ájuvédského vaření a to s fokusem na koření v červnu 2026 a obiloviny a zeleninu v září 2026. Oba programy se budou konat ve venkovské kuchyni Báry Chmelíkové. 

Moje individuální práce s těmi, co hledají vnitřní pochopení pokračuje i nadále. Jsem vděčná těm, co si dávají práci sami se sebou a poctivě v sobě hledají za to, že můžu být u toho. Učím se z jejich procesů hodně a věřím, že budu citlivějším a tím pádem lepším průvodcem na cestách za pochopením.

Jak si pomoci v tomto nelehkém čase?
Jako první je třeba podívat se, jak soustředěná je naše mysl.
Před kontemplací a meditací je totiž koncentrace. Pokud nejsme přirozeně schopni se soustředit plně v daném okamžiku na jednu věc, je třeba na tom zapracovat.
Bez koncenrace nemáme šanci vnímat impulsy z nitra a bez nich, jak je již jisté, není cesty dopředu. A nebo je, ale je to cesta úsilí, bolesti a překonávání překážek. Mnoho lidí zjišťuje, že na to neustálé snažení se nemá již energii. Navíc již nevěří v efektivnost tohoto přístupu. A zároveň ještě neumí ten jiný přístup založený na vnímavosti, citlivosti a respektu pro vnitřní vedení. A to je současná krize, v níž se nacházíme.

Klid se nedá vyusilovat.
Láska se nedá nařídit.
Uvolnění se nedá dosáhnout.
Ty opravdové kvality a jejich přítomnost v našich životech není založená na musím, ale na můžu, chci, potřebuji a dovoluji si...nejsou pro to dostatečná slova. Je to totiž stav přítomné bdělosti, jež se soustředí na světlo a soulad namísto opačného bez ohledu na jejich četnost zastoupení. 

Máme před sebou mnoho práce. Je to práce dobrovného výběru pozitivity nad negativitou, souladu namísto chaosu a víry místo strachu. A to vše z respektu a lásky pro sebe. Tak, jak si to dáváme sami sobě, tak se zároveň dělíme s ostatními. Dělíme se o sebe, o svoje sny, naděje, touhy, víru, o to, co víme, že funguje a je ůležité. 

A nebo se dělíme o opak. Toho negativního je momentálně vysoká koncentrace a tak svět a my sami potřebujeme zažívat a nabízet právě to, co chceme žít. Vyvstává mi životní předvědčení Mahátmá Gandhího "staň se změnou, jež si přeješ pro svět."

Každý z nám se můžeme v rámci osobního života a jeho omezení posunout od nežádoucího směrem k žádoucímu. A tak se pojdˇme vzájemně podpořit a inspirovat na cestě vnitřního hledání a nacházení. Přeji nám všem v tomto čase sílící tmy co nejvíce záblesků světla a uvědomění, že my sami jsme světlo vědomí, lásky a tvořivé síly života. 

Přeji nám všem co nejlepší pocit s vyvrcholením a uzavíráním roku 2025 přeji nám všem.

S vděkem za vše a všem Martina Ziska

aMilí přátelé:
Začíná poslední týden srpna a většina z nás si nemůže nevšimnout, že prázdninový režim se definitivně mění do podzimního zápřahu. Nejenom pro děti, ale i dospělé je to návrat do škol i návrat k povinnostem, jež skončí až příští léto s občasnými přestávkami, třeba na vánoce či podzimní a jarní prázdniny či jiná volna.
Já mám za sebou léto soustředěné práce, přípravu rukopisu knížky o ájurvédě. Až si budu jistá, že všechny náležitosti, jak ze strany nakladatelství, tak i s přípravou publikace, jsou na místě, ráda se podělím o téma a předpokládané datum vydání.
Čeká mě hodně radostné práce s podzimem.
Kurzy ájurvédského vaření - nový program nejenom v kuchyni Báry Chmelíkové, jež věřím, že přinese nové poznatky nejenom účastníkům, ale i nám organizátorům.
Také na podzim dokončíme KOHAM program. To znamená, že je na čase začít připravovat programy na příští rok. Věřím, že během září je budu moci oznámit, abyste mohli včas a dobře plánovat. 
Mám několik zájemců, s nimiž společně do hlouby studujeme již rok základy ájurvédy. V této práci budeme pokračovat. Učím ráda a podle zpětné vazby i dobře, tak se na tuto práci těším.
Také se těším na nové místo Spirit Festivalu. V Praze jsem byla u prvního a poté několika dalších ročníků z celkových deseti. Život je o změně a tak je hezké, že si našel nové místo: Luhačovice.
Jelikož to je nový program, přikládám zde pozvánku.

Nadále bude pokračovat práce s těmi, co se rozhodli vyzkoušet Smriti Meditaci, ájurvédských psychoterapeutický přístup. A konzultace soustředující se na pochopení příčin problémů - zdravotních či jiných, jež nás provází.
Taky každý měsíc nabízíme zajímavá témata v podcastu Ájurvéda naruby - buďto na you tube kanálu nebo na placené platformě Forendors.

Věřím - doufám - a sama budu překvapená, jaké nečekané novinky se objeví.
Nyní je hodně dynamický čas, který rychle mění situace a žádá nás tak o budování klidu v sobě. Jsem ráda, že moje práce přispívá k tomu podstatnému v životech nás všech, včetně mého: pochopení, přijetí a podpoře.

S láskou a díky Vaše Martina Ziska

Milí přátelé a zájemci o ájurvédu a vědomý život:

Dlouho jsem čekala na impul napsat nový občasník.
Nerada píšu z tlaku, že je čas...vážím si slov a toho, co vyjadřují a tak vědoma si faktu, že dnes většina komunikací představuje šum namísto opravdového sdělení, čekala jsem na  správný moment.
Přišel dnes.
Možná to je tím, že dnes je speciální den ve védském kalendáři. Dnešní úplněk se nazývá Guru purnima a je věnovaný těm či tomu, co nám ukazuje cestu ke světlu z temnoty. Říkáme jim obvykle naši učitelé.

Všichni víme, že prvními naši učitelemi jsou rodiče.
 Atˇnás učili, co je následováníhodné či naopak, byli nám příkladem.
Pak to jsou ti, pro něž je učení povolání /nikoliv zaměstání/, tj. učitelé ve školách.
V dospělosti nás učí mnohé situace, lidé a život sám.

Některá učení jsou drsná, taková, že se rozhodneme je již neopakovat. Kéž by to stačilo, viďte.
Jiná učení jsou naopak laskavější. Ta bychom si rádi uchovali, nicméně víme ze zkušenosti, že připoutat se k příjemnému ve snaze odvrátit nepříjemné není možné. Či možné to je, ale není to opravdová zdravá strategie.

Určitě jsme již zjistili, že vše, co má význam, je trvalé. A trvalé k nám přichází postupně.
Byl to indický spisovatel Rabindranath Tagore, co řekl následující /volná parafráze/: "Vše, co nám náleží, k nám v životě přijde, pokud vytvoříme schopnost to přijmout."
Já vnímám toto sdělení na dvou úrovních: zaprvé v něm nacházím úlevu, klid a ujištění, že vše podstatné se v životě přihodí samo o sobě, není proto třeba nějak úporně o to usilovat. 
To je hodně nápomocné uvědomění, alespoň pro mě.

Ta druhá část je naopak jakousi výzvou či návodem, co je třeba učinit z naší strany. "Vytvořit schopnost přijmout to, co nám v životě náleží" může znít v teorii jednoduše, praxe vypovídá jiný příběh.
To, co je naše, souvisí s dharmou, jakousi morálně přijatou formou a náplní života, jejímž  prostřednictvím podporujeme vesmírné zákony. Pro ty, co znají sanskrt, tak dharma naplňuje r.ta a r.ta podporuje nr.ta. Pokud chcete vysvětlení, tak můžu použít sebe jako příklad: moje dharma je jít za to viditelné, odkrývat do skrýté a pomáhat lidem dělat totéž. To je absolutní blaženost mého osobního života bez ohledu na to, zda jsem měla požehnání sdílet to s ostatními. Odchod z moderní medicíny a zakotvení v ájurvédské je součást mého "vytváření schopnosti přijmout to, co mi náleží." A cesta v ájurvédě opět od viditelného ke skrýtému pokračuje dál. Učení mě otvírá a já se díky učení otvírám, nejenom mysl, nyní hlavně srdce.

A jsme u Guru Purnima, principu moudrosti předávané po generace, jejíž jsme součástí. Být součástí tradice moudrosti, opravdu se v ní najít, ukotvit a naplnit jí každou buňku svého těla, každý dech, každou touhu a z ní vycházející konání, je po daru života největší dar, jakého se nám může dostat. Na cestě životem jsme potkali nespočet formálních či neformálních učitelů, jež nám pomohli být tam, kde jsem a stát se tím, kým se stáváme. Je to čas vděčnosti, vděčnosti za tuto cestu.

Jako někdo, kdo stojí na obou stranách /věčný žák a dočasný učitel/ bych ráda vyjádřila vděčnost všem vám, kdo žízní po opravdovém vědění a pro koho můžu být v roli učitele. To mě naplňuje opravdovou radostí a je jedním z požehnání mého života: moci být u toho, když hledáte a objevujete. Váš proces obohacuje moje objevování a je to opravdový dar pro mě.

Přeji nám všem, abychom si nejenom v tento čas, ale stále a trvale vybírali světlo. A zároveň respektovali tmu jakožto něco důležitého, co ukazuje směr ke světlu.

Krásný letní čas nám všem přeji.

​V radosti Martina Ziska

​Vede Martina Ziska v kuchyni Báry Chmelíkové, Podhorní Újezd u Jičína
 
Víte, co to je ájurvédské vaření? Je to vaření podle receptů sestavených na základě ájurvédských principů nebo to je ještě něco jiného? Pokud ano, co to doopravdy je?
A proč je ájurvédské vaření důležité?
Na tyto a další otázky budeme hledat odpovědi během zkušenostního a zážitkového kurzu, jež po téměř 20 letech vede opět Martina Ziska.
Jako autorka knih Áhára: Ájurvédská výživa pro zdraví a V ájurvédské kuchyni Martina zná jak teoretické, tak praktické principy ájurvédy jako takové, včetně vaření. Jako učitelka vzdělávacího programu Ájurvédská Gurukula Martina načerpala zkušenosti, jak přiblížit podstatu ájurvédského vaření studentům ájurvédy. A v neposlední řadě jako matka a žena, pro niž je ájurvéda osobní životní cesta, má Martina několik dekád osobních praktických zkušeností, jak si vařit tak, aby dala tělu, co potřebuje.
Ájurvéda je geniální v tom, že její principy jsou v zásadě jednoduché a univerzálně platné. Zároveň má několik vrstev komplexností, neboť je individuální jak v její aplikaci, tak i nekonečně možných projevech. I k ájurvédskému vaření se obvykle přistupuje poměrně mechanicky.
Tento kurz slibuje nový přístup, jenž vybaví každého účastníka /třeba budou vařit i muži/ či účastnici tak, aby mohli začít „ájurvédsky vařit“ a postupně se zdokonalovat v tomto specifickém přístupu. Bude mít jak vzdělávací, tak dovednostní aspekt. Fokusem budou základní stavební kameny ájurvédského vaření a vaření pro období změn v životě /váta sandhi/.
Na vaření je třeba specifické zázemí a vybavení. Máme štěstí, že kurz bude probíhat ve skvěle vybavené kuchyni Báry Chmelíkové v Podhorním Újezdě u Jičína. Jelikož vaření vyžaduje čas a soustředění, kurz je víkendový.
 
Organizační informace
Kapacita kurzu je 12 účastníků. Kuchyně Báry je dostatečně velká, abychom se tam všichni v pohodlí vešli a mohli společně přiložit ruku k dílu. Kdo bude chtít opravdu vařit, jako kdyby to byla jeho kuchyň, bude mít možnost. Kdo se bude chtít podílet a zároveň i trochu odpočívat, i ten si bude moci dovolit lehčí přístup. I proto je nás více: můžeme si vzájemně pomoci, doplňovat se či se jeden od druhého učit.
Kurz začne v sobotu 6. září v 9 hodin ráno snídaní. Budeme společně do neděle, cca 14 až 15 hodin.
Ubytování je zajištěno v nedalekém skvěle vybaveném penzionu Maruška, vzdáleném cca 200 pěších metrů od kuchyně. Penzion má bazén a ubytování je cenově dostupné – 580 Kč/noc na osobu. K dispozici jsou celkově 4 apartmány po 4 lůžkách. Více info najdete na https://www.penzionmaruska.com/
Pokud pojedete zdaleka, doporučujeme přijet již v pátek večer. Ubytování pro tento kurz je zamluveno od pátka do neděle. I pokud bydlíte ne tak daleko, doporučujeme zůstat po dobu celého kurzu – pro soustředění a kontinuitu. Pokud s tímto máte problém, dejte nám vědět, domluvíme se.
Cena kurzu je: 4 200 Kč
Zahrnuje vedení kurzu, vaření, vč. všech ingrediencí a veškerá jídla po dobu kurzu. Tato cena nezahrnuje ubytování. To si platí každý účastník sám přímo v penzionu Maruška.
 
Pokud máte zájem o tento program, napište prosím na [email protected]. Pošleme vám přihlášku. S přihláškou bude splatná 1 000 Kč záloha. Tato záloha je nevratná. Vrátíme ji pouze v případě, že se kurz nebude konat. Přihláška a záloha Vám zaručí místo na kurzu. Zbytek kurzovného bude k doplacení v hotovosti při začátku kurzu.
V případě velkého zájmu půjdeme podle pravidla „first come first serve“ neboli kdo dřív přijde, ten má zaručené místo.
Kurz se bude konat pouze v případě dostatečného počtu účastníků /10 a více/.
Přijďte, těším se na Vás.