Ayurvédská poradna MUDr. Martiny Ziskové
Poradnu, kde dělám individuální klinickou práci, mám v Čechách od doby návratu ze zahraničí v roce 2007. Navazuji tak na totožnou práci v USA a Nizozemí. Letos, v roce 2009, tak završuji 10 let ayurvédské práce s lidmi. Za tu dobu jsem měla příležitost pracovat se stovkami, možná tisíci lidmi, projít nejen profesním a osobním vývojem, ale i načerpat mnoho zkušeností. Během tohoto procesu se vytříbily určité aspekty mé práce, o které bych se s vámi zde ráda podělila.
Začátky byly zajímavé, a to v roce 1990. Po otevření železné opony se do tehdy ještě Československa nahrnulo mnoho směrů ozdravujících tělo a ducha, a všechny byly nadšeně vítány vyhladovělým publikem. Mně tato doba zastihla jako začínající lékařku na neurologické klinice FN na Karlově náměstí, která zároveň fungovala jako pole výuky pro budoucí lékaře I. LF UK, místa mého studia. Byla to úžasná doba, plná hledání a možností. Ayurvéda sem přišla v podobě Maharishiho hnutí, které reprezentované Dr. Deepakem Choprou osobně, vzbudilo nebývalý zájem v českých lékařích. Jarního kurzu ayurvédy, vedeného indickými a americkými lékaři a vaidyi, se pod záštitou Ministerstva zdravotnictví zúčastnilo více než 100 lékařů.
Krátce nato jsem měla příležitost cestovat do USA, kde se mi dostalo dalšího vzdělání v rámci Maharishiho kurzu ayurvédy pro lékaře na luxusní klinice ve státě Massachussets, které tehdy velel také Dr. Chopra. Kurz byl zaměřen specificky pro praktickující lékaře, chiropraktiky, a osteopaty, kteří chtěli ihned integrovat ayurvédu do klinické praxe. Opět nás učili američní lékaři, vedení Dr. Johnem Duillardem, a indičtí vaidiové. Po návratu do Čech zájem o ayurvédu opadl, nicméně okolnosti mně přivedly do denní praxe na neurologické klinice a večerní praxe ayurvédy pro rodinu, známé a jejich přátele.
Tato počáteční praxe spočívala velmi jednoduše v uplatnění těch nejzákladnějších principů ayurvédy. Neměli jsme žádné bylinné prostředky, jen horkou vodu, denní režim, potraviny, a samozřejmě to nejdůležitější, náš myšlenkový přístup k životu. Vzpomínám na tu dobu velmi ráda, neboť mi ukázala sílu ayurvédy: ty nejzákladnější prostředky, jako například změna myšlenky, práce s dechem, či požívání koření nebo potravin jako harmonizujících prostředků jsou dostatečné na to, aby nastolily rovnováhu v těle člověka a pomohly mu tak k obnově jeho zdraví. Viděla jsem v té době obrovské, z hlediska moderní medicíny, nemožné tudíž zázračné změny, a zažila tak na vlastní kůži sílu a možnosti ayurvédy jako obnovujícího léčebného principu.
Toto nelehké období trvalo několik let, než jsem se přestěhovala do USA. Tam jsem hledala cestu nejprve v moderní medicíně, a pracovala jako lékařská ředitelka celoamerické Nadace pro Lymskou boreliozu, poté pro lékařskou komunikační společnost Pharmedica, která podporovala farmaceutické společnosti a nakonec přímo pro Bayer Corporation, pharmaceutickou firmu německého původu, sídlící v Connecticatu, na východním pobřeží USA. Byla to nesmírně cenná doba pro mně, neb jsem měla příležitost nahlédnout a pracovat velmi zblízka se všemi důležitými sektory amerického zdravotnictví. Možná bych měla napsat zdravotnického průmyslu, protože zdraví a nemoc jsou jedny z hlavních sil americké ekonomiky. Dnes už i ekonomik dalších vyspělých států. Práce s nejlepšími akademickými institucemi, jako Harvard University, Columbia Presbyterian Hospital, s nejzajímavějšími a nejkontroverznějšími odborníky v oboru, Národním Institutem zdraví (National Institute of Health), včetně objevitele původce Lymské boreliozy Dr. Willyho Burgdorfera, Centrem pro Kontrolu a Prevenci Nemocí (CDC), a dalšími vládními organizacemi, včetně Kongresu USA, byla velmi zajímavá zkušenost. Ukázala mi, že stejně jako v dalších společensky, a tudíž politicky exponovaných nemocech, nejlepším příkladem jichž byla asi infekce HIV viru, je složitá celospolečenská situace, která je daleko komplexnější než se zdá na úrovni individuálního pacienta, který danou nemocí trpí.
Jak to souvisí s ayurvédou? Ze zpětného pohledu hodně. Často člověk potřebuje projít zkušenostmi, které nejsou tak zcela naplňující, aby si uvědomil, co je jeho cesta. Kam patří, co mu náleží, jeho přirozené prostředí, jak já tomu říkám. Pro mě ta změna přišla po 6ti letech života a práce v USA, kdy jsem si uvědomila, že to, co mně zajímá nejvíce je práce s jednotlivcem, s tím člověkem na konci celého procesu, který se dostal do situace, že trpí. Není mu dobře, ať již z pojmenovatelného nebo neznámého důvodu. Co mě zajímá je příčina jeho utrpení, pochopení proč žije to co žije, a tudíž jak je třeba jeho stav změnit. Pokud bude sám mít zájem o změnu a bude mít i ochotu. To jsem ale zjistila až po několika letech praxe v rámci systému klinické medicíny, který zahrnoval nejen věděcký základ, ale i filosoficko-duchovní podstatu, a tudíž hluboké pevné kořeny významné tradice.
V roce 1998 jsem absolvovala formální studium ayurvédy na Mezinárodním Institutu v Bostonu. Naši učitelé byli Dr. David Frawley, Dr. Vasant Lad, Dr. John Duilliard, a vaidiové z Indie, jako je např. profesor Sushab Ranade, lékařský manželský pár Dr. Avinash a Bharti Lele, a další. Studium bylo zajímavé, i když z pozdějšího pohledu nedostačující. Ayurvédská medicína se studuje v zemi svého původu v Indii stejným způsobem jako moderní medicína v západním světě: 5a1/2 roku denního studia s klinickou praxí a možností další buďto věděcké nebo klinické specializace. Tento rozsah studia není možné uspokojit několikaročními kurzy, které jsou nabízené v západním světě, nicméně je to v současné době ta nejlepší varianta. Ve studiu jsem proto pokračovala, a pokračuji stále, a to v Ayurvédském Institutu Dr. Vasanta Lada v Albuquerque, Novém Mexiku, USA, a Ayurvédské Akademii v Puně, Indii. V roce 1999 jsem otevřela klinickou poradnu, ve které pokračuji dodnes.
V čem spočívá klinická poradna? Pokusím se popsat svou práci, i když to není jednoduché. Opírá se o několik principů, které bych charakterizovala následovně:
Začátky byly zajímavé, a to v roce 1990. Po otevření železné opony se do tehdy ještě Československa nahrnulo mnoho směrů ozdravujících tělo a ducha, a všechny byly nadšeně vítány vyhladovělým publikem. Mně tato doba zastihla jako začínající lékařku na neurologické klinice FN na Karlově náměstí, která zároveň fungovala jako pole výuky pro budoucí lékaře I. LF UK, místa mého studia. Byla to úžasná doba, plná hledání a možností. Ayurvéda sem přišla v podobě Maharishiho hnutí, které reprezentované Dr. Deepakem Choprou osobně, vzbudilo nebývalý zájem v českých lékařích. Jarního kurzu ayurvédy, vedeného indickými a americkými lékaři a vaidyi, se pod záštitou Ministerstva zdravotnictví zúčastnilo více než 100 lékařů.
Krátce nato jsem měla příležitost cestovat do USA, kde se mi dostalo dalšího vzdělání v rámci Maharishiho kurzu ayurvédy pro lékaře na luxusní klinice ve státě Massachussets, které tehdy velel také Dr. Chopra. Kurz byl zaměřen specificky pro praktickující lékaře, chiropraktiky, a osteopaty, kteří chtěli ihned integrovat ayurvédu do klinické praxe. Opět nás učili američní lékaři, vedení Dr. Johnem Duillardem, a indičtí vaidiové. Po návratu do Čech zájem o ayurvédu opadl, nicméně okolnosti mně přivedly do denní praxe na neurologické klinice a večerní praxe ayurvédy pro rodinu, známé a jejich přátele.
Tato počáteční praxe spočívala velmi jednoduše v uplatnění těch nejzákladnějších principů ayurvédy. Neměli jsme žádné bylinné prostředky, jen horkou vodu, denní režim, potraviny, a samozřejmě to nejdůležitější, náš myšlenkový přístup k životu. Vzpomínám na tu dobu velmi ráda, neboť mi ukázala sílu ayurvédy: ty nejzákladnější prostředky, jako například změna myšlenky, práce s dechem, či požívání koření nebo potravin jako harmonizujících prostředků jsou dostatečné na to, aby nastolily rovnováhu v těle člověka a pomohly mu tak k obnově jeho zdraví. Viděla jsem v té době obrovské, z hlediska moderní medicíny, nemožné tudíž zázračné změny, a zažila tak na vlastní kůži sílu a možnosti ayurvédy jako obnovujícího léčebného principu.
Toto nelehké období trvalo několik let, než jsem se přestěhovala do USA. Tam jsem hledala cestu nejprve v moderní medicíně, a pracovala jako lékařská ředitelka celoamerické Nadace pro Lymskou boreliozu, poté pro lékařskou komunikační společnost Pharmedica, která podporovala farmaceutické společnosti a nakonec přímo pro Bayer Corporation, pharmaceutickou firmu německého původu, sídlící v Connecticatu, na východním pobřeží USA. Byla to nesmírně cenná doba pro mně, neb jsem měla příležitost nahlédnout a pracovat velmi zblízka se všemi důležitými sektory amerického zdravotnictví. Možná bych měla napsat zdravotnického průmyslu, protože zdraví a nemoc jsou jedny z hlavních sil americké ekonomiky. Dnes už i ekonomik dalších vyspělých států. Práce s nejlepšími akademickými institucemi, jako Harvard University, Columbia Presbyterian Hospital, s nejzajímavějšími a nejkontroverznějšími odborníky v oboru, Národním Institutem zdraví (National Institute of Health), včetně objevitele původce Lymské boreliozy Dr. Willyho Burgdorfera, Centrem pro Kontrolu a Prevenci Nemocí (CDC), a dalšími vládními organizacemi, včetně Kongresu USA, byla velmi zajímavá zkušenost. Ukázala mi, že stejně jako v dalších společensky, a tudíž politicky exponovaných nemocech, nejlepším příkladem jichž byla asi infekce HIV viru, je složitá celospolečenská situace, která je daleko komplexnější než se zdá na úrovni individuálního pacienta, který danou nemocí trpí.
Jak to souvisí s ayurvédou? Ze zpětného pohledu hodně. Často člověk potřebuje projít zkušenostmi, které nejsou tak zcela naplňující, aby si uvědomil, co je jeho cesta. Kam patří, co mu náleží, jeho přirozené prostředí, jak já tomu říkám. Pro mě ta změna přišla po 6ti letech života a práce v USA, kdy jsem si uvědomila, že to, co mně zajímá nejvíce je práce s jednotlivcem, s tím člověkem na konci celého procesu, který se dostal do situace, že trpí. Není mu dobře, ať již z pojmenovatelného nebo neznámého důvodu. Co mě zajímá je příčina jeho utrpení, pochopení proč žije to co žije, a tudíž jak je třeba jeho stav změnit. Pokud bude sám mít zájem o změnu a bude mít i ochotu. To jsem ale zjistila až po několika letech praxe v rámci systému klinické medicíny, který zahrnoval nejen věděcký základ, ale i filosoficko-duchovní podstatu, a tudíž hluboké pevné kořeny významné tradice.
V roce 1998 jsem absolvovala formální studium ayurvédy na Mezinárodním Institutu v Bostonu. Naši učitelé byli Dr. David Frawley, Dr. Vasant Lad, Dr. John Duilliard, a vaidiové z Indie, jako je např. profesor Sushab Ranade, lékařský manželský pár Dr. Avinash a Bharti Lele, a další. Studium bylo zajímavé, i když z pozdějšího pohledu nedostačující. Ayurvédská medicína se studuje v zemi svého původu v Indii stejným způsobem jako moderní medicína v západním světě: 5a1/2 roku denního studia s klinickou praxí a možností další buďto věděcké nebo klinické specializace. Tento rozsah studia není možné uspokojit několikaročními kurzy, které jsou nabízené v západním světě, nicméně je to v současné době ta nejlepší varianta. Ve studiu jsem proto pokračovala, a pokračuji stále, a to v Ayurvédském Institutu Dr. Vasanta Lada v Albuquerque, Novém Mexiku, USA, a Ayurvédské Akademii v Puně, Indii. V roce 1999 jsem otevřela klinickou poradnu, ve které pokračuji dodnes.
V čem spočívá klinická poradna? Pokusím se popsat svou práci, i když to není jednoduché. Opírá se o několik principů, které bych charakterizovala následovně: