Cíl života
„Zůstávaje nepohnutý ve vlastním stavu bytí, duše (Purusha) vnímá přírodu (Prakriti) jako nezúčastněný svědek“.
Dle védské filosofie existují v životě člověka čtyři cíle: dharma, artha, kama a moksha. Dharma je naše přirozená povinnost. Určuje, čím se budeme zabývat a jaký budeme mít vztah k materiálnímu světu. Je to směr, jímž cítíme, kam bychom se měli ubírat. Jedním z jeho vyjádření je povolání, které si člověk vybere. Cítíme-li lásku k dětem, naše dharma například nabude podoby matky s dětmi, či učitele nebo dětské lékařky. Je důležité, abychom věděli, co je naše dharma a našli tak uspokojivé vyjádření v praktickém životě. Je nutné se zaobírat věcmi, jež jsou v souladu s tímto individuálním směrem. Zaměstnání se tak stává povoláním, které přináší vnitřní spokojenost. Netrpí pak zdraví a náš život se stane užitečným příkladem pro druhé, místo otrávené existence.
Druhou potřebou v životě je člověka je artha. Představuje starost o fyzickou stránku. To znamená zdraví, sílu, schopnost pracovat. Bez arthy bychom nebyli schopni naplnit naši dharmu. K tomu je nutné mít patřičné oblečení, vhodnou potravu, a další předpoklady k uchování zdraví.
Nejenom prací živ je člověk. K lidské existenci patří také kama neboli zábava. Je nutné udržovat společenství lidí pohromadě a v dobré pohodě. To znamená být pozitivním společenským vlivem, který přináší radost a podporu druhým. Takový člověk je vyhledáván ostatními, neb je příkladem a inspirací. Je také nutné vystřídat aktivitu odpočinkem a naplnit smysly a mysl příjemnými a harmonizujícími vlivy jako je pobyt v přírodě, poslech hudby a relaxace.
Tyto tři cíle bývají obvykle tak složité a těžko dosažitelné, že všichni bez výjimky trávíme 24 hodin denně honbou za jejich naplněním. Studujeme různé disciplíny, abychom získali potřebné vzdělání. Kvalitní vzdělání je předpoklad pro výhodné zaměstnání. To by nám obratem mělo zaručit finanční zázemí, a tím i zdánlivě vše potřebné k životu. Protože po celý život musíme intesivně pracovat, je důležité vědět jak.
Védské úsloví říká, že člověk by měl mít „ruce ve světě a srdce v oblacích“. To znamená nepracovat pro výsledky, neboť ty jsou pomíjivé a nemohou přinést trvalé uspokojení. Stejně tak výlučná touha po dharmě, arthě a kamě je mylná.
Prvotním a jediným cílem života je moksha, neboli osvobození. Dokážeme-li se osvobodit od závislosti na hmotném světě a obrátit se směrem k vědomí, k duchovní podstatě naší existence, život nabude pravého smyslu. Je-li toto opravdový a jediný záměr našeho života, pak veškeré konání se stává službou vesmíru. Dharma, artha a kama jsou automaticky naplněny, aniž bychom se o ně starali. Takový je jeden ze zákonů vesmírné existence. Jeho naplnění ovšem vyžaduje důvěru, která přichází pouze s detailní znalostí funkce přírody a nás samých. Pro poznání přírody jako takové je potřeba začít s poznáním přírody vlastní, to jest našeho těla, psychické a duchovní stránky. A tomu slouží Ayurvéda.
Dle védské filosofie existují v životě člověka čtyři cíle: dharma, artha, kama a moksha. Dharma je naše přirozená povinnost. Určuje, čím se budeme zabývat a jaký budeme mít vztah k materiálnímu světu. Je to směr, jímž cítíme, kam bychom se měli ubírat. Jedním z jeho vyjádření je povolání, které si člověk vybere. Cítíme-li lásku k dětem, naše dharma například nabude podoby matky s dětmi, či učitele nebo dětské lékařky. Je důležité, abychom věděli, co je naše dharma a našli tak uspokojivé vyjádření v praktickém životě. Je nutné se zaobírat věcmi, jež jsou v souladu s tímto individuálním směrem. Zaměstnání se tak stává povoláním, které přináší vnitřní spokojenost. Netrpí pak zdraví a náš život se stane užitečným příkladem pro druhé, místo otrávené existence.
Druhou potřebou v životě je člověka je artha. Představuje starost o fyzickou stránku. To znamená zdraví, sílu, schopnost pracovat. Bez arthy bychom nebyli schopni naplnit naši dharmu. K tomu je nutné mít patřičné oblečení, vhodnou potravu, a další předpoklady k uchování zdraví.
Nejenom prací živ je člověk. K lidské existenci patří také kama neboli zábava. Je nutné udržovat společenství lidí pohromadě a v dobré pohodě. To znamená být pozitivním společenským vlivem, který přináší radost a podporu druhým. Takový člověk je vyhledáván ostatními, neb je příkladem a inspirací. Je také nutné vystřídat aktivitu odpočinkem a naplnit smysly a mysl příjemnými a harmonizujícími vlivy jako je pobyt v přírodě, poslech hudby a relaxace.
Tyto tři cíle bývají obvykle tak složité a těžko dosažitelné, že všichni bez výjimky trávíme 24 hodin denně honbou za jejich naplněním. Studujeme různé disciplíny, abychom získali potřebné vzdělání. Kvalitní vzdělání je předpoklad pro výhodné zaměstnání. To by nám obratem mělo zaručit finanční zázemí, a tím i zdánlivě vše potřebné k životu. Protože po celý život musíme intesivně pracovat, je důležité vědět jak.
Védské úsloví říká, že člověk by měl mít „ruce ve světě a srdce v oblacích“. To znamená nepracovat pro výsledky, neboť ty jsou pomíjivé a nemohou přinést trvalé uspokojení. Stejně tak výlučná touha po dharmě, arthě a kamě je mylná.
Prvotním a jediným cílem života je moksha, neboli osvobození. Dokážeme-li se osvobodit od závislosti na hmotném světě a obrátit se směrem k vědomí, k duchovní podstatě naší existence, život nabude pravého smyslu. Je-li toto opravdový a jediný záměr našeho života, pak veškeré konání se stává službou vesmíru. Dharma, artha a kama jsou automaticky naplněny, aniž bychom se o ně starali. Takový je jeden ze zákonů vesmírné existence. Jeho naplnění ovšem vyžaduje důvěru, která přichází pouze s detailní znalostí funkce přírody a nás samých. Pro poznání přírody jako takové je potřeba začít s poznáním přírody vlastní, to jest našeho těla, psychické a duchovní stránky. A tomu slouží Ayurvéda.
