Vztah lékaře a pacienta
Je důležité se zmínit, jaký je vztah mezi pacientem a lékařem nebo terapeutem dle náhledu Ayurvédy. Všichni jistě známe klasický přístup, v němž pacient hraje zcela pasivní roli a očekává od lékaře v plné důvěře kompletní vyléčení. Vedle něj existuje západní a americký agresivní model, v němž pacient zpochybňuje každý zákrok lékaře a je připraven podat žalobu, není-li spokojen s výsledkem. Ayurvéda se dívá na vztah lékaře a pacienta jako na zcela rovnocenný, partnerský vztah, v němž oba mají stejně důležitou roli. Úkolem lékaře je poučit pacienta o jeho konstituci, vhodných a nevhodných návycích, které z ní vyplývají, o původu jeho onemocnění a způsobech, jak se navrátit do rovnováhy. Rozsah znalostí a schopností, ať důležitý, nemůže zastínit pohnutky a záměr, které jsou nejdůležitější. Lékař, jehož cílem je státi se slavným a bohatým neučiní tolik pro pacienta jako lékař s upřímnou touhou pomoci pacientovi. Upřímnost dává sílu a přesvědčení lékařovým slovům, jež jsou hlavním motivujícím faktorem pro pacienta. Ayurvéda nevyžaduje nic menšího, než aby se duše lékaře „dotkla duše pacienta“. To klade vysoké profesionální a osobní požadavky na ayurvédského lékaře. Ty mu ukládají, že musí sám praktikovat to, co doporučuje svým pacientům. Doporučuje-li například lékař pacientům přestat kouřit či jíst sladké, neměl by sám pracovat s cigaretou v ruce a čokoládou v ústech. To platí i pro jeho soukromí. Lidská zkušenost, která buduje charakter se nedělí na čas v ordinaci a čas doma. Přesvědčivost a osobní příklad lékaře se tak stávají důležitým motivujícím a inspirujícím článkem v procesu pacientova uzdravení.
Na druhé straně paciet má aktivní úlohu. Předpokladem je jeho otevřený přístup vůči doporučeným změnám. Každodenní návyky nelze změnit ze dne na den. Vyžaduje to soustředěné úsilí a určitou sebedisciplínu. Měl by být ochoten učinit alespoň jednu změnu v životě. Pak je na zkušenosti lékaře, aby rozhodl, která změna je ta nejúčinnější. Jakmile se pacient začne cítit lépe, je přirozeně motivován k dalšímu úsilí. Přestože většina změn se odehrává na praktické úrovni denního režimu a stravy, je to v zásadě náš mentální přístup, jež musíme změnit. Jak obtížné bývá odstranit návyk negativního, kritického myšlení či obav a strachu! A tak je často fyzické zlepšení prvním krokem k transformaci v citové a mentální oblasti.
Na druhé straně paciet má aktivní úlohu. Předpokladem je jeho otevřený přístup vůči doporučeným změnám. Každodenní návyky nelze změnit ze dne na den. Vyžaduje to soustředěné úsilí a určitou sebedisciplínu. Měl by být ochoten učinit alespoň jednu změnu v životě. Pak je na zkušenosti lékaře, aby rozhodl, která změna je ta nejúčinnější. Jakmile se pacient začne cítit lépe, je přirozeně motivován k dalšímu úsilí. Přestože většina změn se odehrává na praktické úrovni denního režimu a stravy, je to v zásadě náš mentální přístup, jež musíme změnit. Jak obtížné bývá odstranit návyk negativního, kritického myšlení či obav a strachu! A tak je často fyzické zlepšení prvním krokem k transformaci v citové a mentální oblasti.
