Cesta na Srí Lanku podzim 2014 - jaká byla?

Když se 16 žen rozhodne odjet do tropické Asie, o zábavu je postaráno. Proč nejezdí muži, nevím, snad to je jako na seminářích, že postupně jich bude taky přibývat. Uvidíme na podzim 2015, až bude repetice poté, co premiéra vyšla téměř na jedničku. Výlučně dámská společnost má svoje výhody, například při masírování se nemusíme ohlížet, kdo je kolem, a když naši skupinu masíruje 12 zručných fyzioterapeutů-maserů, naše potěšení je ničím a nikým nerušené.

 

Malé drama před odletem obstarala naštěstí mylná zpráva o úmrtí nejbližšího člena rodiny, a tak odlétáme velkým letadlem přes Dubaj trochu otřeseny, nicméně s očekáváním. Lety přes noc nejsou zase taková lahůdka pro ty, s radostí tak vstupujeme do slunečního rána v Colombu na letišti. Čeká nás Kalum, náš průvodce, který na vlastní kůži v následujících dnech pozná, co je to starat se o rozmary tolika žen. Mnohé vedle tepla, které je příjemné, překvapí hlavně vlhkost, která příjemná zas tolik není. V klimatizovaném busu jedeme moderní dálnicí, co předčí českou, směrem na jih a po dvou hodinách přijíždíme kolem rýžových políček do našeho dočasného domova: malého městečka se jménem Payagala South na jihozápadním pobřeží ostrova. Přejdeme přes železniční přejezd přímo do Českého hotelu, kde nás vítá majitel Miloš a nádherná sluncem zalitá pláž teplého indického oceánu. Mnohé z nás jdou přímo do vln, zbytek po obědě odpočívá, dospává probdělou noc a zvyká si na nové prostředí.

Pro orientaci podnikáme procházku do okolí, po pláži a na hlavní třídu, kde se dá koupit voda, ovoce, moc toho není, ale stačí to. Druhý den ráno začínáme jogou, skvělá snídaně, program na téma regenerace. Následuje odpočinek neboli regenerace v praxi. Další den vyrážíme místním vlakem do asi 20 min vzdáleného městečka Aluthgama. Náš plán se mění, vlak prý nejede, nádražák stále nechápe, proč je tak důležitý důvod. Proč nestačí, že vlak prostě nejede? Moc si nerozumíme, nicméně musíme přes silnici stopnout autobus, který naštěstí na husí pochod tolika bílých žen reaguje zastavením mimo vyznačenou zastávku. V Aluthgamě navštěvujeme nejdříve místní řezbářskou dílnu, kde se ručně připravují sochy slonů, bohů a různých dalších důležitých buddhistických a jiných velikánů. Je to tichý krásný svět sám pro sebe, kde se učíme význam masek, které slouží jak na ochranu, tak i k podpoře žádoucích kvalit jako je prosperita, klid a mír. Rozdělujeme se na 2 skupiny, jedna míří na šperky z drahých kamenů, kterými je Srí lanka proslulá. Jsou to zejména měsíční kámen a hvězdný modrý safír. Šedomodrý kámen po dopadu světla láme paprsky jako hvězda. Výsledek je nádherný. Zbytek jde na oběd do restaurace Nebulla v laguně, kde málem strháme obsluhu, neb po ní chceme, aby se pohybovala rychle. Navštívíme pár místních obchodů, včetně ájurvédské lékárny a po dni plném dojmů odjíždíme zpět do ticha našeho hotelu. Další dny trávíme programem regenerace, výlety do okolí, včetně na jih do Galle, kde je nádherná pevnost, která skrývá osobitou malebnost s mnohotvárností historie, národností i náboženství. Najdete tu na jednom prostoru mešitu, katolický kostel, buddhistický a hinduistický chrám. Ojedinělé. Návštěvu zakončujeme úžasným destichodovým kari v rodinné restauraci, kde čerstvost jídla, prostředí a společnost tvoří dokonalý soulad.

Čeká nás největší výlet, dvoudenní cesta po mnoha atrakcích do vnitrozemí a hor. Začínáme neatraktivně brzy ráno, ještě za tmy, nicméně nikdo si nestěžuje, neb chceme vidět co nejvíc. Turisticky pojaté cestování autobusem od pečlivě vybrané zastávky k další zastávce má tu výhodu, že v krátkém čase vidíme co nejvíc. Není to můj styl, ale ve srovnání s batůžkářským poznáváním, kdy bez problémů strávíte celý den přesouváním se z jednoho místa na druhé, je to efektivní způsob, jak poznat co nejvíc. První zastávka je na farmě ananasů, kde vedle výborného všudy přítomného čaje snídáme i čerstvě nakrájený ananas se solí a čilli. Jaká to pochoutka. Pak se přesouváme do známé Pinnewaly, sloního syrotčince a necháváme se fotit se slony jako většina návštěvníků. Jsou to velká a silná zvířata, a tak nám udělá radost soukromá návštěva dvou mladíků, která by pro pamlsek byla ochotna překročit i zábradlí. Vysoké vstupné zahrnuje i přístup k nedaleké řece, kde sloni dostávají koupel a již odjíždíme do zahrady, která oplývá kořením a léčivými rostlinami. Náš průvodce je profesor farmacie, který je snad ještě lepší vyprávěč než odborník.  Nemusí nás dlouho přemlouvat neb naše fascinace je opravdová. Jako překvapení nastoupí četa profesionálních maserů a již nám názorně ukazují, jak některé rostliny a krémy z nich vyrobené fungují opravdu zázračně. Raději zůstávám u překladu a mám tak jedinečný výhled na tváře některých žen, jež teprve teď zažívají opravdovou regeneraci a uvolnění. Vše graduje návštěvou obchůdku, kde nakupujeme zázračné léky a vše, co jsme vyzkoušely za stejně zázračné ceny. Jedeme dál, tentokrát do Kandy. V horách uložené město je jedno z nejcennějších, neb místní chrám skýtá možná nejvzácnější buddhistickou relikvii,  Buddhův zub. Po ubytování v luxusním hotelu a návštěvě kulturního představení folklorních tanců a rituálů nás již za tmy vítá náš stejně zajímavý průvodce jako je místo samé. Prohlídka je fascinující, výklad ještě zajímavější. Rádi čekáme ve frontě na zub, která se nečekaně zavře pár lidí před námi. Průvodce je snad ještě zklamanější než my, a tak později, když se nečekaně naskytne ještě jedna možnost si relikvii prohlédnout, tentokrát všichni uspějeme. Den zakončujeme bohatou večeří a těšíme se na odpočinek a následující den.

Druhý den nás čeká brzký odjezd do hor před výstupem na Adamovu horu. Kolem 11 hodiny konečně vyrážíme na výšlap a nevíme, co nás čeká. Po několika kilometrech stoupání se skupina roztrhne a nakonec několik z nás vyjde /některé, konkrétně já téměř doslova vylezou/ celých 5 tisíc schodů nahoru. Dolů to je ještě horší, nohy bolí, svaly odmítají poslouchat, a tak se každý dostane zpět, jak to jen jde. Začne ke všemu ještě hustě pršet a naše mizerie je tak kompletní. Nicméně byly jsme tam, viděly nádhernou krajinu, zažily něco, co si poneseme v sobě dlouho, včetně bolesti nohou, která trvá ještě několik dní. Před námi je již jen pět hodin cesty busem z hor zpět, kterou přeruší pouze Maruška, když si nevědomky zapálí cigaretu na benzinové pumpě přímo u nádrže s naftou. Tak rychlou reakci místních jsem ještě neviděla. Před půlnocí radostné a umořené dojíždíme, těšíme se na odpočinek posledních 2 dní, uzavírání, donakupování, opalování, prostě krásné loučení se s mimořádným místem, prostředím, lidmi a zážitky. Je čas jet domů, čas vrátit se do předvánočního shonu, do svých životů obohacených touto krásnou zkušeností. Já se těším zpět za rok s další skupinou, neb to je trochu jako vracet se do příjemného dočasného domova.