Cesta a já: Cestovatelka Veronika

Cesta do Indie vznikla z čista jasna, jako mé přání, tj. zažít koření v zemi
původu, nechat se provonět esencí magie rostlin, plodů, vnímat, barvu,
dotyk, cítit, prožívat jejich živost a energii. Vnitřně cítím, že neznámo
spojené s Indií je mi blízké, že jsem tam již někdy asi v minulosti pobývala
a proto se těším, že budu aktivní pozorovatelkou dění, každé chvilky v
naladění na nové, tvůrčí prožívání v přijetí toho, co přijde a pokud možno
bez přílišného očekávání.
Ráda bych během této cesty pokorně s díky odevzdala svoji minulost s
láskou a důvěrou požádala o podporu a otevřenost k novým
příležitostem, jakým způsobem, jakou formou mohu být prospěšná pro
 dobro všech, abych naplnila svojí dharmu, vaření. Vnímám, že tato
cesta rituálu žen je velkou poctou ženství, hledáním, nalézáním a
hlavně projevením vlastní tvořivosti, vlastní hodnoty a kvality,
víry v sebe sama.

Uvědomuji si, že jako tvůrkyně svého života je těžké přijímat a
nechávat skrze sebe procházet chaos, nejistotu, zvraty v každodenním
životě a jak je pro mne cenné věnovat se svým pocitům, nacházet v
překážkách možnosti jiné, blahodárné, být otevřená vnitřnímu vedení,
i když jsou třeba na první pohled nelogické. Proto vybízím sebe a
ostatní ženy k naladění se na cestu a těšení se na ni (např.
scházejme se s lidmi, kteří již mají osobní zkušenost s Indií,
nechme si vyprávět jejich příběhy, v následujících
dnech osobně mám takovéto setkání. Cítím, že toto putování do Indie nám všem změní
 život, vlastně se přetváří již dnes. Vřele doporučuji knihu Červené sárí od
Javier Moro, která vypráví skutečný příběh života Sonii Gándhíové, které si
velmi vážím. Příběh dává také nahlédnout pod pokličku kulturního,
náboženského a politického dění Indie 20. století.