Je neuvěřitelné jak rychle se všechno mění. Tři týdny v Indii jsou za námi. Těm co jste sledovali celou cestu mohu s radostí řici, že jsme se všechny vrátily živy a zdrávy a mnohokrát požehnány. Posledních několik hodin v Rišikéši, před odjezdem na letiště, jsem strávila psaním textu blogu. Již byl téměř dopsaný, když se porouchal počítač tak, že ho nešlo vzkříšit. Nedá se zopakovat to, co jsem napsala, tak místo toho bych vám ráda nabídla krátkou fotomontáž jako průvodce cesty.
Po ne příliš příjemném letu s Aeroflotem /vegetariánské jídlo je neuspokojivé, spolucestující hluční, personál nepříjemný/, přistáváme v noci v Dílii. Relativně snadno se dostáváme k ašrámu, který nás překvapí příjemnou a klidnou atmosferou. Není lehké se v něm ubytovat, vedení ašrámu hlídá, aby byl využit pouze k duchovním účelům nikoliv jako vhodné ubytování, možná to zaručuje mimořádně příjemnou atmosferu. Spíme v jedné místnosti, další den se k nám přidají 3, pak ještě 2 indky. Nakonec nás je 17 v místnosti pro 20 - zbylá lůžka obývají naše zavazadla. Na fotu je Šrí Aurobino a jeho věrná spolupracovnice, kterou naz
Po ne příliš příjemném letu s Aeroflotem /vegetariánské jídlo je neuspokojivé, spolucestující hluční, personál nepříjemný/, přistáváme v noci v Dílii. Relativně snadno se dostáváme k ašrámu, který nás překvapí příjemnou a klidnou atmosferou. Není lehké se v něm ubytovat, vedení ašrámu hlídá, aby byl využit pouze k duchovním účelům nikoliv jako vhodné ubytování, možná to zaručuje mimořádně příjemnou atmosferu. Spíme v jedné místnosti, další den se k nám přidají 3, pak ještě 2 indky. Nakonec nás je 17 v místnosti pro 20 - zbylá lůžka obývají naše zavazadla. Na fotu je Šrí Aurobino a jeho věrná spolupracovnice, kterou naz
RSS Feed
