Já a cesta: cestovatelka Eva

Moje motivace by se zdálo, že vychází z pojetí, že všechno musím mít, všude
být. Řekla jsem tak rychle ano...po jedné větě oznamující cestu jsem řekla do slova
a do písmene "já jedu taky". Teprve potom jsem přemýšlela, co to všechno
obnáší  a co proto musím udělat. Za tím vším je ale obrovská touha, vzrušení. Ne úplně konkrétní, ale silný pocit, že cesta mi pomůže k jakémusi znovuzrození, k
tomu, aby po návratu můj život byl jinak. Zároveň pociťuji silné obavy. Vím, že mé
tělo to zvládne /přestože mám vážnou nemoc/, ale někdy si to neumím představit - nechci, aby to někdo viděl
 /moje omezení/, nechci být na obtíž,
vadí mi, že jsem se neučila anglicky. Ve
>
fázi příprav zatím ale převládá vnitřní těšení...