Tento článek jsem napsala na popud Michala Osiny, dietologa a je současně uveden na těchto a jeho webových stránkách www.dietologickyporadce.cz.
Pojednání o konstituci
Úvod
Ájurvéda má specifický náhled na to, jak funguje vesmír a lidská existence. Dívá se na tělo a život člověka jako na malý vesmír neboli uspořádání, které kopíruje uspořádání vesmíru. Pro existenci života jsou dle ájurvédy potřeba tři základní síly: síla pohybu, komunikace, neustálého toku životní energie, dále síla přeměny jedné formy energie v druhou, látkové výměny, metabolismu či tepla, a nakonec síla soudržnosti, která věcem dává formu, začátek a konec a naplňuje je i obsahem.
Jazykem ájurvédy je sanskrt, a tak těmto třem silám či principům
říkáme princip váta od sanskrtského váju neboli vát /jako vítr vane/, princip
pitta, jež znamená přibližně dávat barvu neboli zabarvovat, a princip kapha což
doslova znamená hmotný výpotek, nejčastěji vodního charakteru. K těmto
principům můžeme přiřadit pančabhutány neboli pět základních elementů, a to
elementy vzduchu a éteru/prostoru pro vátu, element ohně ačástečně i vody pro
pittu a elementy vody a země pro kaphu. Vlastnosti a tudížvliv těchto principů
popisujeme pomocí dvaceti párů protichůdných vlastností neboli gunás, jež nám
dávají způsob, jak se dívat na chování a projevy těchto tří principů
v jejich rovnovážném a nerovnovážném stavu.
Až do tohoto bodu se obvykle shodujeme ve společném náhledu na
triguna a tridoša teorii ájurvédy. Co to však znamená, zejména pokud se týká naší osobní existence, je již často předmětem dohadů, které bohužel ve snaze porozumnět hlouběji sám sobě vedou paradoxně ke značné míře chaosu a zmatenosti.
Ráda bych v tomto článku nabídla několik myšlenek k úvaze o tom, jak přistoupit k pochopení našeho konstitučního nastavení.
Prakrti, naše konstituce
Podle ájurvédy je život kombinací tří principů, váta, pitta a kapha. Nazývají se doša. Mohli bychom tudíž došu definovat jako fyzicko-psychické vyjádření těchto tří základních principů u každého člověka. Tam, kde se dá v těle či mysli vystopovat fungování a tudíž vliv těchto tří základních principů, mluvíme o doše. Jedná se tedy o projevené tendence,
nikoliv skryté. Jakmile jsou projevené, můžeme je vnímat. Může se stát, že některé z těchto tendencí nejsou projevené, a tehdy si jich často ani nejsme sami vědomi. To ale neznamená, že neexistují. V momentě zplození, když se v okamžiku vyvrcholení vášnivé lásky potká vajíčko a spermie jako hmotná forma mužské a ženské energie, vznikne nová, další forma života. V tom momentě je dán základ nového člověka, jak bude vypadat, jak
se bude chovat, co mu bude vyhovovat a co nikoliv. To vyjadřuje jakýsi diagram jeho předpokladů a nastavení, kterým říkáme prakrti neboli konstituční nastavení.
Opět nám pomůže sanskrt k přiblížení se pochopení toho, co prakrti skutečně znamená. Pra je předpložka, která označuje něco původního, ryzího, základního, něco, z čeho všechno ostatní pochází a vyplývá. Kr- je kořen slova, jež znamená tvořit, dělat, vykonávat nebo i projevovat se. Mohli bychom tedy říci, že prakrti neboli naše konstituce je způsob, jakým se projevuje naše prapůvodní nastavení. Je to způsob, jakým budeme nejen ustanovani my jako jednotka lidského vědomí a hmoty, ale i jakým budeme vnímat to, co je kolem nás, a to je opět vědomí a jeho hmotné vyjádření.
Proč je prakrti důležitá
Z toho, co jsem napsala, vyplývá, že je důležité, abychom byli obeznámeni s tím, jak jsme nastaveni. Věřím tomu, že každému z nás je dána taková konstituce, která nejlépe slouží dharmě neboli praktické životní cestě, jež jsme si pro tuto existenci vybrali. To ještě
neznamená, že ji žijeme, jinými slovy, že žijeme v souladu s tím, kdo jsme. Prakrti je nastavení, předpoklad, který se neprojevuje sám o sobě. Projevuje se buďto nevědomky, pokud máme to štěstí, že žijeme v prostředí a takovým způsobem, který nás přirozeně podporuje. Hlavně se ale projevuje na základě pochopení toho, kdo jsme, jaký je život, jak funguje, jak fungujeme my v rámci toho, co zažíváme.
V tomto směru existuje mnoho nedorozumnění a částečných pochopení, která mohou být škodlivější, než úplné nepochopení. Jedno z nich je, že naše konstituce se nemění. To je v principu pravda. Neznamená to ještě ale, že jak jsou věci dané, tak se budou projevovat. Většina z nás je dvojdošových, to znamená, že ze tří hlavních principů budou dva, které výrazně zabarví to, jak se budeme chovat, jak budeme fungovat, zkrátka jací budeme. Obvykle v nich existují zabudované paradoxy, neboť polarita je ta síla, která nás pudí směrem dopředu, k neustálé touze vyrovnávat nerovnováhu. Na existenci této touhy je založená existence vesmíru, a my jako vesmírné bytosti fungujeme stejně.
Abych to prakticky znázornila pro bližší pochopení, uvedu několik paradoxů zabudovaných v existenci doš. Váta je síla rozpínat se, vnímat a obsáhnout stále víc a víc, nicméně bez dobrého uzemnění, bez pevného bodu, který drží vše pohromadě /a je tudíž v přímém opaku přirozeného nastavení váty/by její existence a vliv byly velmi krátké. Totéž platí pro pittu. Pitta s její potřebou neustále směřovat velmi účelně do jednoho bodu, být co nejrychlejší a nejefektivnější v přeměně jednoho stavu na jiný vytváří svým soustředěním a účelností tolik napětí, že jedině absolutní uvolnění ji dává možnost fungovat vyrovnaně a dosáhnout žádoucího cíle. A pak je tu kapha, jež v principu neusiluje o nic, neb její přirozený stav klidu se interakcí s realitou dostává opakovaně do situací, které jí nutí jednat proti své přirozenosti, být proaktivní, řešit věci dříve, než se stanou problematickými, což je v naprostém protikladu k její přirozenosti. Je zcela jasně
vidět, že v samotných došách je zabudován paradox, a což teprve, když dáme všechny tři dohromady, jak to v reálném životě je, do interakce, již já nazývám tanec doš?
Jak se v tom vyznat
Teorie a praxe tridoša se bohužel v ájurvédě pojímá nejčastěji následujícím způsobem, jež já považuji za přinejmenším zavádějící: dotazník v časopise, knize či na internetu na základě cílených otázek vypočítá skóre poměru jednotlivých doš. To určí naši konstituci, podle níž vyhledáme doporučení zejména pro to, co máme jíst a co nikoliv. A máme
ájurvédu v kapse. Nebo se totéž podobně uděje s pomocí ájurvédského terapeuta, který udělá v zásadě totéž, jen na základě znalosti určitých fyzických znaků a vyšetření zejména pulsové diagnostiky. Vycházíme nejčastěji ze stereotypického pochopení toho, jak se věci projevujů a fungují: co se pohybuje, je váta. Co je velké, je kapha. Co je horké, je pitta. Hmmm...tohle je zrovna taková pravda, jako nikoliv. Jakto? Ájurvéda je všechno, ale není stereotypní. Pohyb váty může být tak velký, až se zastaví. Nepřítomnost pohybu neboli nehybnost může být projevem váty. Příkladem je ochrnutí hybnosti končetin po mozkové mrtvici nebo naprostá neschopnost racionálně myslet pro nadměrném používání naší mozkové kapacity /ta neschopnost se objevuje někdy i bez nadměrného přemýšlení.../.
Může být vata tlustá? Určitě. Ne všechna nadváha znamená kaphu. To, že je něco velké ještě neznamená, že to je z přirozené tendence být objemné. Může to být právě výsledek nehybnosti, která je výsledkem nadměrného pohybu /analýza vede k paralýze/, a tudíž stagnace. K takové obezitě budeme přistupovat zcela jinak než u kaphy. Pokud budeme například vátu rozhýbávat, ublížili bychom ji. A jak je to s odpovídáním otázek typu jste pomalí nebo rychlí? Kdo by ve společnosti, kde rychlost je pozitivní vlastnost a pomalost negativní, rád a pravdivě odpovídal, že je pomalý. Ještě lépe: máte velké či malé oči? Moc by mězajímalo, jak se to měří? Srovnáváme velkost očí s čím? S velikostí toho, kdo posuzuje nebo s tím, co si myslíme, že je průměrná velikost očí? Na tom jsme se jako kolektiv ale nedohodli, tak jak to vlastně je? Existují přece společné fyzické znaky u jednotlivých národů, takže například všichni příslušníci orientálních národů mají malé oči a všichni obyvatelé afrického kontinentu velké?
Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá
Tyto úvahy uvádím záměrně. Chci tím ukázat, že nejenom náhled na konstituci, ale pochopení toho, co je váta, pitta a kapha není jednoznačné. Principy a jejich fungování jsou jednoznačné, naše pochopení, intepretace a převedení do praxe již zdaleka ne. Viděla jsem na Akademii Ájurvédských Studijí v Amsterdamu jednu studentku, která za dobu studia 5ti let posbírala 10 různých konstitucí od 10ti věhlasných ájurvédských lékařů.
Že by se všichni mýlili, nebo 9 z nich nebylo fundovaných a jen jeden měl pravdu? Tato zkušenost ji přivedla ke správnému závěru, a to že se nebude zabývat tím, jakou nálepku či označení má, ale bude si všímat toho, jak fungují jednotlivé principy v jejím životě. Já po letech práce s lidmi, kteří často přicházejí na konzultaci právě za tím účelem, aby zjistili svoji typologii, shledávám tento přístup jako méně a méně nápomocný. Připadá mi
důležitější to, JAK SE S DANÝMI PRINCIPY ZTOTOŽŇUJEME. Jedině tehdy pro
nás mají totiž cenu, když pro nás znamenají něco konkrétního, co nám dává v životě smysl. Ještě lépe řečeno, naše konstituce pro nás má pouze takovou cenu, do jaké míry se ztotožňujeme a chápeme její působení v našem životě. Když někomu řeknu, že jedna z jeho dominantních doš je kapha a zeptám se ho, co to pro něj znamená, nejčastěji mi odpoví, že je pomalý. On se ale za pomalého nepovažuje, a objektivními měřítky se tak ani neprojevuje. Naopak, zvládne toho neuvěřitelně mnoho. Co nedělá rád je konfrontace se svými nepříjemnými pocity. Raději žije v iluzi harmonie za každou cenu, chová se ve zralém věku jako malé dítě, které se těší na všechno a věří, že všechno je krásné a zajímavé...ano, tady bychom vystopovali fungování kaphy. K čemu ale to, když se s ní člověk vědomě neidentifikuje?
Jaký z toho vyvodit závěr?
Většina z vás, co si přečetla tuto informaci, nejspíš v tomto bodě říká: „Dobře, to je zajímavé a možná na tom i něco je, ale co mám dělat? Jak mám k této informaci přistoupit?“ Moje doporučení je: berte informace, rady a předpisy ostatních jako jejich názor a náhled a vždy se ptejte sami sebe, jak to odpovídá vašemu pochopení, vašemu náhledu. Jinými slovy, jak se s nabídnutým náhledem ztotožňujete? Jedině míra vašeho pochopení bude totiž určovat, jak se jednotlivé životní principy budou projevovat ve vašem životě a jak, a to je ještě důležitější, je budete vědomě používat v každém aspektu vašeho života. Pamatujte přitom na to, že máme tendenci definovat žádoucí a pozitivní přes nežádoucí a nerovnovážné. To dobré bereme jako nepřítomnost toho špatného, přitom to jsou dvě zcela rozdílné věci. Zdraví není absence nemoci, nýbrž stav celistvého rovnovážného žití, který se týká daleko víc mysli, smyslů a našeho energetického stavu než jen fyzického těla. Každý z nás je originál, který se nevyskytuje nikde jinde na této
planetě přesněv té podobě, v jaké jsme. Tudíž nikdo jiný než my sami nebude vědět, ani mít šanci se přiblížit k úplnému pochopení toho, kdo jsme a jak fungujeme. Prakrti je daná v momentě zplození, může být ovlivněna již během těhotenství, a proto za základní konstituci, kterou bereme jako startovní čáru, považujeme prakrti druhou a to porodní. Ani ta ale nemusí mít podmínky pro ideální naplnění, a tak člověk může žít dlouhodobě jako někdo jiný, řečeno konstitučně. Cesta k rovnováze je potom považována za cestu domů, zpět k naší přirozenosti, tak jak je vyjádřena právě konstitucí. Ještě jeden
náhled na rovnovážné žití: žijeme-li v každém okamžiku to, kdo jsme neboli přistupujeme-li ke každému okamžiku z naší přirozenosti, žijeme v rovnováze. To je vědomé žití v souladu s konstitucí, to je prakrti, jež tvoří stále znovu to, co nám bylo dáno jako předpoklad. Jedině taková vědomá volba je naplněním předpokladu a cíle ájurvédy, a to vědomém žití, jež je založeno na rovnováze a rovnováhu vytváří. Stále tak opakuje samo sebe a při každém aktu tvoření objevuje nový aspekt sama sebe. V tomto směru jsme stejní jako vesmír. Dokud tato touha potrvá, potrá i život a naše existence. Nezapomínejme na to, až budeme objevovat pro sebe vlastní konstituci a co znamená. Je to daleko víc, než zda máme jíst tu či onu potravinu, či zda jsme pomalí nebo rychlí, nebo máme velké či malé oči.
Pojednání o konstituci
Úvod
Ájurvéda má specifický náhled na to, jak funguje vesmír a lidská existence. Dívá se na tělo a život člověka jako na malý vesmír neboli uspořádání, které kopíruje uspořádání vesmíru. Pro existenci života jsou dle ájurvédy potřeba tři základní síly: síla pohybu, komunikace, neustálého toku životní energie, dále síla přeměny jedné formy energie v druhou, látkové výměny, metabolismu či tepla, a nakonec síla soudržnosti, která věcem dává formu, začátek a konec a naplňuje je i obsahem.
Jazykem ájurvédy je sanskrt, a tak těmto třem silám či principům
říkáme princip váta od sanskrtského váju neboli vát /jako vítr vane/, princip
pitta, jež znamená přibližně dávat barvu neboli zabarvovat, a princip kapha což
doslova znamená hmotný výpotek, nejčastěji vodního charakteru. K těmto
principům můžeme přiřadit pančabhutány neboli pět základních elementů, a to
elementy vzduchu a éteru/prostoru pro vátu, element ohně ačástečně i vody pro
pittu a elementy vody a země pro kaphu. Vlastnosti a tudížvliv těchto principů
popisujeme pomocí dvaceti párů protichůdných vlastností neboli gunás, jež nám
dávají způsob, jak se dívat na chování a projevy těchto tří principů
v jejich rovnovážném a nerovnovážném stavu.
Až do tohoto bodu se obvykle shodujeme ve společném náhledu na
triguna a tridoša teorii ájurvédy. Co to však znamená, zejména pokud se týká naší osobní existence, je již často předmětem dohadů, které bohužel ve snaze porozumnět hlouběji sám sobě vedou paradoxně ke značné míře chaosu a zmatenosti.
Ráda bych v tomto článku nabídla několik myšlenek k úvaze o tom, jak přistoupit k pochopení našeho konstitučního nastavení.
Prakrti, naše konstituce
Podle ájurvédy je život kombinací tří principů, váta, pitta a kapha. Nazývají se doša. Mohli bychom tudíž došu definovat jako fyzicko-psychické vyjádření těchto tří základních principů u každého člověka. Tam, kde se dá v těle či mysli vystopovat fungování a tudíž vliv těchto tří základních principů, mluvíme o doše. Jedná se tedy o projevené tendence,
nikoliv skryté. Jakmile jsou projevené, můžeme je vnímat. Může se stát, že některé z těchto tendencí nejsou projevené, a tehdy si jich často ani nejsme sami vědomi. To ale neznamená, že neexistují. V momentě zplození, když se v okamžiku vyvrcholení vášnivé lásky potká vajíčko a spermie jako hmotná forma mužské a ženské energie, vznikne nová, další forma života. V tom momentě je dán základ nového člověka, jak bude vypadat, jak
se bude chovat, co mu bude vyhovovat a co nikoliv. To vyjadřuje jakýsi diagram jeho předpokladů a nastavení, kterým říkáme prakrti neboli konstituční nastavení.
Opět nám pomůže sanskrt k přiblížení se pochopení toho, co prakrti skutečně znamená. Pra je předpložka, která označuje něco původního, ryzího, základního, něco, z čeho všechno ostatní pochází a vyplývá. Kr- je kořen slova, jež znamená tvořit, dělat, vykonávat nebo i projevovat se. Mohli bychom tedy říci, že prakrti neboli naše konstituce je způsob, jakým se projevuje naše prapůvodní nastavení. Je to způsob, jakým budeme nejen ustanovani my jako jednotka lidského vědomí a hmoty, ale i jakým budeme vnímat to, co je kolem nás, a to je opět vědomí a jeho hmotné vyjádření.
Proč je prakrti důležitá
Z toho, co jsem napsala, vyplývá, že je důležité, abychom byli obeznámeni s tím, jak jsme nastaveni. Věřím tomu, že každému z nás je dána taková konstituce, která nejlépe slouží dharmě neboli praktické životní cestě, jež jsme si pro tuto existenci vybrali. To ještě
neznamená, že ji žijeme, jinými slovy, že žijeme v souladu s tím, kdo jsme. Prakrti je nastavení, předpoklad, který se neprojevuje sám o sobě. Projevuje se buďto nevědomky, pokud máme to štěstí, že žijeme v prostředí a takovým způsobem, který nás přirozeně podporuje. Hlavně se ale projevuje na základě pochopení toho, kdo jsme, jaký je život, jak funguje, jak fungujeme my v rámci toho, co zažíváme.
V tomto směru existuje mnoho nedorozumnění a částečných pochopení, která mohou být škodlivější, než úplné nepochopení. Jedno z nich je, že naše konstituce se nemění. To je v principu pravda. Neznamená to ještě ale, že jak jsou věci dané, tak se budou projevovat. Většina z nás je dvojdošových, to znamená, že ze tří hlavních principů budou dva, které výrazně zabarví to, jak se budeme chovat, jak budeme fungovat, zkrátka jací budeme. Obvykle v nich existují zabudované paradoxy, neboť polarita je ta síla, která nás pudí směrem dopředu, k neustálé touze vyrovnávat nerovnováhu. Na existenci této touhy je založená existence vesmíru, a my jako vesmírné bytosti fungujeme stejně.
Abych to prakticky znázornila pro bližší pochopení, uvedu několik paradoxů zabudovaných v existenci doš. Váta je síla rozpínat se, vnímat a obsáhnout stále víc a víc, nicméně bez dobrého uzemnění, bez pevného bodu, který drží vše pohromadě /a je tudíž v přímém opaku přirozeného nastavení váty/by její existence a vliv byly velmi krátké. Totéž platí pro pittu. Pitta s její potřebou neustále směřovat velmi účelně do jednoho bodu, být co nejrychlejší a nejefektivnější v přeměně jednoho stavu na jiný vytváří svým soustředěním a účelností tolik napětí, že jedině absolutní uvolnění ji dává možnost fungovat vyrovnaně a dosáhnout žádoucího cíle. A pak je tu kapha, jež v principu neusiluje o nic, neb její přirozený stav klidu se interakcí s realitou dostává opakovaně do situací, které jí nutí jednat proti své přirozenosti, být proaktivní, řešit věci dříve, než se stanou problematickými, což je v naprostém protikladu k její přirozenosti. Je zcela jasně
vidět, že v samotných došách je zabudován paradox, a což teprve, když dáme všechny tři dohromady, jak to v reálném životě je, do interakce, již já nazývám tanec doš?
Jak se v tom vyznat
Teorie a praxe tridoša se bohužel v ájurvédě pojímá nejčastěji následujícím způsobem, jež já považuji za přinejmenším zavádějící: dotazník v časopise, knize či na internetu na základě cílených otázek vypočítá skóre poměru jednotlivých doš. To určí naši konstituci, podle níž vyhledáme doporučení zejména pro to, co máme jíst a co nikoliv. A máme
ájurvédu v kapse. Nebo se totéž podobně uděje s pomocí ájurvédského terapeuta, který udělá v zásadě totéž, jen na základě znalosti určitých fyzických znaků a vyšetření zejména pulsové diagnostiky. Vycházíme nejčastěji ze stereotypického pochopení toho, jak se věci projevujů a fungují: co se pohybuje, je váta. Co je velké, je kapha. Co je horké, je pitta. Hmmm...tohle je zrovna taková pravda, jako nikoliv. Jakto? Ájurvéda je všechno, ale není stereotypní. Pohyb váty může být tak velký, až se zastaví. Nepřítomnost pohybu neboli nehybnost může být projevem váty. Příkladem je ochrnutí hybnosti končetin po mozkové mrtvici nebo naprostá neschopnost racionálně myslet pro nadměrném používání naší mozkové kapacity /ta neschopnost se objevuje někdy i bez nadměrného přemýšlení.../.
Může být vata tlustá? Určitě. Ne všechna nadváha znamená kaphu. To, že je něco velké ještě neznamená, že to je z přirozené tendence být objemné. Může to být právě výsledek nehybnosti, která je výsledkem nadměrného pohybu /analýza vede k paralýze/, a tudíž stagnace. K takové obezitě budeme přistupovat zcela jinak než u kaphy. Pokud budeme například vátu rozhýbávat, ublížili bychom ji. A jak je to s odpovídáním otázek typu jste pomalí nebo rychlí? Kdo by ve společnosti, kde rychlost je pozitivní vlastnost a pomalost negativní, rád a pravdivě odpovídal, že je pomalý. Ještě lépe: máte velké či malé oči? Moc by mězajímalo, jak se to měří? Srovnáváme velkost očí s čím? S velikostí toho, kdo posuzuje nebo s tím, co si myslíme, že je průměrná velikost očí? Na tom jsme se jako kolektiv ale nedohodli, tak jak to vlastně je? Existují přece společné fyzické znaky u jednotlivých národů, takže například všichni příslušníci orientálních národů mají malé oči a všichni obyvatelé afrického kontinentu velké?
Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá
Tyto úvahy uvádím záměrně. Chci tím ukázat, že nejenom náhled na konstituci, ale pochopení toho, co je váta, pitta a kapha není jednoznačné. Principy a jejich fungování jsou jednoznačné, naše pochopení, intepretace a převedení do praxe již zdaleka ne. Viděla jsem na Akademii Ájurvédských Studijí v Amsterdamu jednu studentku, která za dobu studia 5ti let posbírala 10 různých konstitucí od 10ti věhlasných ájurvédských lékařů.
Že by se všichni mýlili, nebo 9 z nich nebylo fundovaných a jen jeden měl pravdu? Tato zkušenost ji přivedla ke správnému závěru, a to že se nebude zabývat tím, jakou nálepku či označení má, ale bude si všímat toho, jak fungují jednotlivé principy v jejím životě. Já po letech práce s lidmi, kteří často přicházejí na konzultaci právě za tím účelem, aby zjistili svoji typologii, shledávám tento přístup jako méně a méně nápomocný. Připadá mi
důležitější to, JAK SE S DANÝMI PRINCIPY ZTOTOŽŇUJEME. Jedině tehdy pro
nás mají totiž cenu, když pro nás znamenají něco konkrétního, co nám dává v životě smysl. Ještě lépe řečeno, naše konstituce pro nás má pouze takovou cenu, do jaké míry se ztotožňujeme a chápeme její působení v našem životě. Když někomu řeknu, že jedna z jeho dominantních doš je kapha a zeptám se ho, co to pro něj znamená, nejčastěji mi odpoví, že je pomalý. On se ale za pomalého nepovažuje, a objektivními měřítky se tak ani neprojevuje. Naopak, zvládne toho neuvěřitelně mnoho. Co nedělá rád je konfrontace se svými nepříjemnými pocity. Raději žije v iluzi harmonie za každou cenu, chová se ve zralém věku jako malé dítě, které se těší na všechno a věří, že všechno je krásné a zajímavé...ano, tady bychom vystopovali fungování kaphy. K čemu ale to, když se s ní člověk vědomě neidentifikuje?
Jaký z toho vyvodit závěr?
Většina z vás, co si přečetla tuto informaci, nejspíš v tomto bodě říká: „Dobře, to je zajímavé a možná na tom i něco je, ale co mám dělat? Jak mám k této informaci přistoupit?“ Moje doporučení je: berte informace, rady a předpisy ostatních jako jejich názor a náhled a vždy se ptejte sami sebe, jak to odpovídá vašemu pochopení, vašemu náhledu. Jinými slovy, jak se s nabídnutým náhledem ztotožňujete? Jedině míra vašeho pochopení bude totiž určovat, jak se jednotlivé životní principy budou projevovat ve vašem životě a jak, a to je ještě důležitější, je budete vědomě používat v každém aspektu vašeho života. Pamatujte přitom na to, že máme tendenci definovat žádoucí a pozitivní přes nežádoucí a nerovnovážné. To dobré bereme jako nepřítomnost toho špatného, přitom to jsou dvě zcela rozdílné věci. Zdraví není absence nemoci, nýbrž stav celistvého rovnovážného žití, který se týká daleko víc mysli, smyslů a našeho energetického stavu než jen fyzického těla. Každý z nás je originál, který se nevyskytuje nikde jinde na této
planetě přesněv té podobě, v jaké jsme. Tudíž nikdo jiný než my sami nebude vědět, ani mít šanci se přiblížit k úplnému pochopení toho, kdo jsme a jak fungujeme. Prakrti je daná v momentě zplození, může být ovlivněna již během těhotenství, a proto za základní konstituci, kterou bereme jako startovní čáru, považujeme prakrti druhou a to porodní. Ani ta ale nemusí mít podmínky pro ideální naplnění, a tak člověk může žít dlouhodobě jako někdo jiný, řečeno konstitučně. Cesta k rovnováze je potom považována za cestu domů, zpět k naší přirozenosti, tak jak je vyjádřena právě konstitucí. Ještě jeden
náhled na rovnovážné žití: žijeme-li v každém okamžiku to, kdo jsme neboli přistupujeme-li ke každému okamžiku z naší přirozenosti, žijeme v rovnováze. To je vědomé žití v souladu s konstitucí, to je prakrti, jež tvoří stále znovu to, co nám bylo dáno jako předpoklad. Jedině taková vědomá volba je naplněním předpokladu a cíle ájurvédy, a to vědomém žití, jež je založeno na rovnováze a rovnováhu vytváří. Stále tak opakuje samo sebe a při každém aktu tvoření objevuje nový aspekt sama sebe. V tomto směru jsme stejní jako vesmír. Dokud tato touha potrvá, potrá i život a naše existence. Nezapomínejme na to, až budeme objevovat pro sebe vlastní konstituci a co znamená. Je to daleko víc, než zda máme jíst tu či onu potravinu, či zda jsme pomalí nebo rychlí, nebo máme velké či malé oči.
RSS Feed
