Končí možná nejdynamičtější rok mého života. Rok 2012 byl pro mnohé z nás ve znamení velkých, rychlých, náhlých, a ne vždy příjemných změn. Veskrze ale důležitých či dokonce zásadních. Já jsem například během 24 zahraničních cest, které dohromady trvaly více než 5 měsíců, nacestovala téměř 100 000 km, což představuje objet zeměkouli 2,5x! A pak mám mít čas a chuť doma uklízet...
Kdybych měla pojmenovat čeho se zásadní změny týkají, mohla bych krátce říci že jde o žití v pravdě. Konec světa, jak předpovídán některými kulturami opravdu nastává. Vlastně nastal. Na konci současného kosmického cyklu zvaného kalijuga dochází přirozeně ke zrychlení a zesílení všech vlivů. Jedním z hlavních vlivů, které ovlivvňují naše žití, je dynamika duality. Od racionálně nastavených protipolů plus/mínus neboli dobré/špatné se dostáváme k dynamice nové, jinorozměrové. A to je dynamika autentické/neautentické, pravdivé/podmíněné, trvalé/pomíjivé nebo podstatné/ nepodstatné. Mohu to přiblížit ještě následovně: když si představíme, že naše duše, která je nositelem našeho Já, má určitý půdorys, stavbu a strukturu, podle které funguje, tak i životem podmíněně vytvořené naše kompenzační já má svoji strukturu neboli půdorys. K čemu dochází v současné době je, že tyto dva půdorysy se v praktických situacích života pokládají na sebe, abychom vnímali, kde se překrývají a kde nikoliv. Dochází ke konfrontaci – Já vs já, pravdy s nepravdou, důležitého s nedůležitým. Vypadá to, že tyto konfrontační situace jsou důležité k tomu, abychom si objasňovali původní půdorys a učili se, jak jiná je to zkušenost žít vedeni Já versus řídit život svým raciem, které ve skutečnosti řídí ale pocity nedostatku a strachu.
Znamená to nutnost napojení se na svoje tělo a vnímání toho, co nám říká. Jako společný ukazatel se vynořují pocity viny, strachu, a úzkosti, jež nás silně manipulují. Na cestě k pravdě stojí v principu dvě překážky: racionální mysl a podvědomá či nevědomá mysl.
Racionální mysl a její fungování známe velmi dobře, je to potřeba mít věci pod kontrolou, rozumět jim proto, abychom s nimi mohli nakládat dle svého obvykle ku svému prospěchu. Podvědomá mysl funguje neviditelně, nicméně nás zásadně ovlivňuje zejména skrze naší pocitovost. V této době jsme ale stejně silně vedeni i k projevům hlasu autentického, jako jsou hluboké pocity či vjemy, kterými hovoří pravda uložená v nás, tvořivost, spontánnost, volnost a lehkost prožívání a prociťování, intuice, vnor, a čisté bytí. Ukazuje se nám, že přecházíme rychle a masově z žití v nepravdě k žití vedené vnitřním hlasem, hlasem naší osobní, hluboké, ojedinělé, autentické pravdy.
V čase velkých přeměn potřebujeme vytvářet rovnovážný protipol k tomu, abychom rozhýbanost tohoto světa ustáli. Jedná se v podstatěo tři základní dynamiky. První a nejvíce vnímaná je dynamika neustálé proměny světa kolem nás. Naše schopnost reagovat –zjištujeme – se zmenšuje. Dostáváme se do situací, které nemůžeme ovládnout, kontrolovat, ani se v nich nějak jednoduše vyznat. Týkají se zásadních aspektů našeho života, ale i malých drobností, kterých zažijeme každý den nespočet. Vše je velmi rozhýbané, neustále v pohybu, v proměně či víru, který nám někdy připadá nezvládnutelně rychlý. Jedním z účelů této dynamiky je zažít skutečnost,že věci nemůžeme při sebevětší vůli ovlivnit tak, jak bychom chtěli. Také zažíváme tu skutečnost, že naše myšlenky se zhmotňují. Děje se to nyní s neuvěřitelnou rychlostí a silou a bohužel zjišťujeme, že si vytváříme myšlenkové invalidy, realitu, která je nedokonalá, zatížená stejně jako naše tu samou realitu vytvářející mysl. To se děje proto, abychom se naučili, jak tento systém funguje a pracovali s ním citlivěji – dokonaleji. V té rozpohybovanosti cítíme nutně potřebu klidu, ticha, nehybnosti, neměnnosti. To přináší další zásadní dynamiku současnoti, a to jest potřebu vnitřní disciplíny. Každý den potřebujeme nějakým systematickým způsobem podporovat v sobě prostor ticha, prázdna, pevnosti a stability. Na to naštěstí máme již delší dobu přístup k různým duchovním směrům. Nyní přichází čas je praktikovat, možná po novu, ale jako vnitřní závazek z pochopení a pocítění toho, že to je nutné a podporuplné mé vlastní osobě. Jako poslední dynamika se ukazuje potřeba vyčistit a posílit naše postoje. Logicky je to prodloužení poznání, které se v nás na základě vnější dynamiky a vnitřního ticha rodí. Vůči světu, který nás často chaoticky či cíleně táhne nežádoucím směrem musíme zaujmout jasný postoj. Vůči podporuplným situacím a lidem musíme také zaujmout jasný postoj. To znamená, že cíleněji potřebujeme obracet svoji energii a pozornost k věcem, které nás podporují a cíleněji se odvracet od věcí, situací a lidí, které nás nepodporují. Naše ano je tak jasnější, naše ne bohužel také. Člověka to nutí zaujímat postoje, které by raději nezaujímal, nicméně situace si to nutí a moudrý odečítá mnohá znamení, která jsou mu předkládána.
Rok 2012 byl povětšinou rok lámání. Odchodu, odumírání, očisty od toho nežádoucího. V některých případech byl doprovázen opravdovou smrtí. To se stalo mně a není nic těžšího /alespoň já jsem nic těžšího nezažila/ než konfrontace se smrtí milovaného se zjištěním, že jsme zcela bezmocní. Přispělo to zásadně k mé vnitřní smrti, odtahu od předchozí identity k identitě, jež je přirozenější. Nová cesta znamená, že člověk chápe
provázanost a souvislost věcí, i to, že ji nemůže pochopit. Přestává mít potřebu a hlavně chuť věci určovat a kontrolovat a dál se slepě vydává cestou důvěru. Částečně proto, že mu nic jiného nezbývá a částečně proto, že skrze situace které zažil pochopil, že to je tak nejlepší. Důvěra znamená slepě následovat vnitřního hlasu, který říká jdi vlevo, když všechno ukazuje na cestu doprava. Důvěra je dobrovázena přirozeně silnými pochybnostmi, které nám nedávají žádnou jinou příležitost než opět položit dva půdorysy na sebe a v konfrontaci zvolit přiblížení se k půdorysu původnímu. Přestože současná doba
představuječas mimořádně velkých silných a rychlých změn, cesta ke vnitřní pravdě je postupná. Zdálo by se i pomalá, nicméně odehrává se v každé konfrontační situaci, jež je příležitostí budto k odchýlení se nebo přiblížení se k tomu, co jsem Já. Vnímám, že příští rok, rok 2013 bude ještě dynamičtější. Podle potřeby destruktivnější – doláme, co je třeba dolomit, ale zároveň kontruktivnější v tom, že naše zkušenosti tam, kde je situace
vhodná, začne pomalu konsolidovat v cestu, na které převažuje vyrazně více autentičnosti než nepravdy.
Pro sebe vnímám rok 2013 bohatý na příležitosti praktikovat konfrontace, dočištovat, co je třeba a pomalu znitra nechat vniřní pravdu a moudrost budovat takový život, který odpovídá mému pravdívému naladění. Rok to nebude lehký, vše co stojí za to není lehké. Nevím, jak se bude odvíjet, kromě dvou témat, a to je uzavírání a otevírání. V rámci uzavírání část času a energie věnuji propagaci knihy Na život mě vyzvala smrt, která vyjde na jaře. Pojednává o rakovině, je zcela jiného charakteru než předchozí kniha Áhára, která si mimochodem našla domov u téměř 1500 lidí a tak uvolnila místo pro projekt nový, další. Povídat si o rakovině v cyklu, který jsem nazvala „O vážných věcech odvážně“ není radostné, spíše nutné. Cítím to jako něco, co je třeba vykonat, co je potřebné a smysluplnné, nikoliv radostné. Ráda bych tím uzavřela jeden kruh. Otvírání nových příležitostí nechám na životu, vždyť mé jediné přání do roku 2013 pro sebe je, abych se životu nemíchala do jeho režie. Umím to náramně a ráda bych zažila něco jiného. Kam mě to dovede nevím. V daném momentě je pro mě důležité, že nastal okamžik klidu, v kterém
můžu usednou a dát dohromady zkušenosti, myšlenky a pocity, které ve mně zrají již několik měsíců a podělit se tak s vámi s nadějí a důvěrou, že i vám přinesou něco, co přispěje na vaší cestě za větší osobní svobodou. K tomu je třeba nejenou důvěra, ale i odvaha. Měla jsem to štěstí potkat pár lidí, a potkávám jich víc a víc, kteří měli či mají odvahu následovat vnitřní hlas a zcela se odprostit od jakoby dobře míněných rad a hlasů lidí kolem, společnosti jako takové, či vlastního rozumu a následovat tichý, nicméně jasný hlas vnitřní, vyjadřující se sílícím pocitem a vedoucí je do zcela nových, neznámých, často nejasných okolností a situací. Teprve když do nich vstoupí, ukáže se další kus cesty, a její smysl, popojitím dalšího úseku se otevřou nové příležitosti a hlavně, a to je nejdůležitější, prohloubí se a posílí zkušenost důvěry a jakžít život veden Já. Tato svědectví mě nesmírně těší, dávají mi poučení a povzbuzení, i potvrzení toho, že nový začátek, nový svět již začal:
čas pravdy je tu a každému z nás dává mnohočetné příležitosti k jeho žití, a to teď hned, tady, v této situaci.
Na závěr bych připomněla a parafrázovala slova indického realizovanho mistra Jnanešváry, který v jednom svém poetickém díle vyjadřuje nemsrtelnou moudrost života následovně: Neexistuje svoboda, neexistuje ignorance. Existuje pouze radost z otvírání.../toho co je a co není/. Nechť si dovolíme v roce 2013 co nejvíce radosti z tohoto otvírání, včetně konfrontací. Těším se na vzájemná potkávání, třeba při další společné cestě do Indie na podzim roku 2013 nebo jiných příležitostech ke sdílení, obohacování, podpoře, a ujasňování. Namaskar Ji...
Kdybych měla pojmenovat čeho se zásadní změny týkají, mohla bych krátce říci že jde o žití v pravdě. Konec světa, jak předpovídán některými kulturami opravdu nastává. Vlastně nastal. Na konci současného kosmického cyklu zvaného kalijuga dochází přirozeně ke zrychlení a zesílení všech vlivů. Jedním z hlavních vlivů, které ovlivvňují naše žití, je dynamika duality. Od racionálně nastavených protipolů plus/mínus neboli dobré/špatné se dostáváme k dynamice nové, jinorozměrové. A to je dynamika autentické/neautentické, pravdivé/podmíněné, trvalé/pomíjivé nebo podstatné/ nepodstatné. Mohu to přiblížit ještě následovně: když si představíme, že naše duše, která je nositelem našeho Já, má určitý půdorys, stavbu a strukturu, podle které funguje, tak i životem podmíněně vytvořené naše kompenzační já má svoji strukturu neboli půdorys. K čemu dochází v současné době je, že tyto dva půdorysy se v praktických situacích života pokládají na sebe, abychom vnímali, kde se překrývají a kde nikoliv. Dochází ke konfrontaci – Já vs já, pravdy s nepravdou, důležitého s nedůležitým. Vypadá to, že tyto konfrontační situace jsou důležité k tomu, abychom si objasňovali původní půdorys a učili se, jak jiná je to zkušenost žít vedeni Já versus řídit život svým raciem, které ve skutečnosti řídí ale pocity nedostatku a strachu.
Znamená to nutnost napojení se na svoje tělo a vnímání toho, co nám říká. Jako společný ukazatel se vynořují pocity viny, strachu, a úzkosti, jež nás silně manipulují. Na cestě k pravdě stojí v principu dvě překážky: racionální mysl a podvědomá či nevědomá mysl.
Racionální mysl a její fungování známe velmi dobře, je to potřeba mít věci pod kontrolou, rozumět jim proto, abychom s nimi mohli nakládat dle svého obvykle ku svému prospěchu. Podvědomá mysl funguje neviditelně, nicméně nás zásadně ovlivňuje zejména skrze naší pocitovost. V této době jsme ale stejně silně vedeni i k projevům hlasu autentického, jako jsou hluboké pocity či vjemy, kterými hovoří pravda uložená v nás, tvořivost, spontánnost, volnost a lehkost prožívání a prociťování, intuice, vnor, a čisté bytí. Ukazuje se nám, že přecházíme rychle a masově z žití v nepravdě k žití vedené vnitřním hlasem, hlasem naší osobní, hluboké, ojedinělé, autentické pravdy.
V čase velkých přeměn potřebujeme vytvářet rovnovážný protipol k tomu, abychom rozhýbanost tohoto světa ustáli. Jedná se v podstatěo tři základní dynamiky. První a nejvíce vnímaná je dynamika neustálé proměny světa kolem nás. Naše schopnost reagovat –zjištujeme – se zmenšuje. Dostáváme se do situací, které nemůžeme ovládnout, kontrolovat, ani se v nich nějak jednoduše vyznat. Týkají se zásadních aspektů našeho života, ale i malých drobností, kterých zažijeme každý den nespočet. Vše je velmi rozhýbané, neustále v pohybu, v proměně či víru, který nám někdy připadá nezvládnutelně rychlý. Jedním z účelů této dynamiky je zažít skutečnost,že věci nemůžeme při sebevětší vůli ovlivnit tak, jak bychom chtěli. Také zažíváme tu skutečnost, že naše myšlenky se zhmotňují. Děje se to nyní s neuvěřitelnou rychlostí a silou a bohužel zjišťujeme, že si vytváříme myšlenkové invalidy, realitu, která je nedokonalá, zatížená stejně jako naše tu samou realitu vytvářející mysl. To se děje proto, abychom se naučili, jak tento systém funguje a pracovali s ním citlivěji – dokonaleji. V té rozpohybovanosti cítíme nutně potřebu klidu, ticha, nehybnosti, neměnnosti. To přináší další zásadní dynamiku současnoti, a to jest potřebu vnitřní disciplíny. Každý den potřebujeme nějakým systematickým způsobem podporovat v sobě prostor ticha, prázdna, pevnosti a stability. Na to naštěstí máme již delší dobu přístup k různým duchovním směrům. Nyní přichází čas je praktikovat, možná po novu, ale jako vnitřní závazek z pochopení a pocítění toho, že to je nutné a podporuplné mé vlastní osobě. Jako poslední dynamika se ukazuje potřeba vyčistit a posílit naše postoje. Logicky je to prodloužení poznání, které se v nás na základě vnější dynamiky a vnitřního ticha rodí. Vůči světu, který nás často chaoticky či cíleně táhne nežádoucím směrem musíme zaujmout jasný postoj. Vůči podporuplným situacím a lidem musíme také zaujmout jasný postoj. To znamená, že cíleněji potřebujeme obracet svoji energii a pozornost k věcem, které nás podporují a cíleněji se odvracet od věcí, situací a lidí, které nás nepodporují. Naše ano je tak jasnější, naše ne bohužel také. Člověka to nutí zaujímat postoje, které by raději nezaujímal, nicméně situace si to nutí a moudrý odečítá mnohá znamení, která jsou mu předkládána.
Rok 2012 byl povětšinou rok lámání. Odchodu, odumírání, očisty od toho nežádoucího. V některých případech byl doprovázen opravdovou smrtí. To se stalo mně a není nic těžšího /alespoň já jsem nic těžšího nezažila/ než konfrontace se smrtí milovaného se zjištěním, že jsme zcela bezmocní. Přispělo to zásadně k mé vnitřní smrti, odtahu od předchozí identity k identitě, jež je přirozenější. Nová cesta znamená, že člověk chápe
provázanost a souvislost věcí, i to, že ji nemůže pochopit. Přestává mít potřebu a hlavně chuť věci určovat a kontrolovat a dál se slepě vydává cestou důvěru. Částečně proto, že mu nic jiného nezbývá a částečně proto, že skrze situace které zažil pochopil, že to je tak nejlepší. Důvěra znamená slepě následovat vnitřního hlasu, který říká jdi vlevo, když všechno ukazuje na cestu doprava. Důvěra je dobrovázena přirozeně silnými pochybnostmi, které nám nedávají žádnou jinou příležitost než opět položit dva půdorysy na sebe a v konfrontaci zvolit přiblížení se k půdorysu původnímu. Přestože současná doba
představuječas mimořádně velkých silných a rychlých změn, cesta ke vnitřní pravdě je postupná. Zdálo by se i pomalá, nicméně odehrává se v každé konfrontační situaci, jež je příležitostí budto k odchýlení se nebo přiblížení se k tomu, co jsem Já. Vnímám, že příští rok, rok 2013 bude ještě dynamičtější. Podle potřeby destruktivnější – doláme, co je třeba dolomit, ale zároveň kontruktivnější v tom, že naše zkušenosti tam, kde je situace
vhodná, začne pomalu konsolidovat v cestu, na které převažuje vyrazně více autentičnosti než nepravdy.
Pro sebe vnímám rok 2013 bohatý na příležitosti praktikovat konfrontace, dočištovat, co je třeba a pomalu znitra nechat vniřní pravdu a moudrost budovat takový život, který odpovídá mému pravdívému naladění. Rok to nebude lehký, vše co stojí za to není lehké. Nevím, jak se bude odvíjet, kromě dvou témat, a to je uzavírání a otevírání. V rámci uzavírání část času a energie věnuji propagaci knihy Na život mě vyzvala smrt, která vyjde na jaře. Pojednává o rakovině, je zcela jiného charakteru než předchozí kniha Áhára, která si mimochodem našla domov u téměř 1500 lidí a tak uvolnila místo pro projekt nový, další. Povídat si o rakovině v cyklu, který jsem nazvala „O vážných věcech odvážně“ není radostné, spíše nutné. Cítím to jako něco, co je třeba vykonat, co je potřebné a smysluplnné, nikoliv radostné. Ráda bych tím uzavřela jeden kruh. Otvírání nových příležitostí nechám na životu, vždyť mé jediné přání do roku 2013 pro sebe je, abych se životu nemíchala do jeho režie. Umím to náramně a ráda bych zažila něco jiného. Kam mě to dovede nevím. V daném momentě je pro mě důležité, že nastal okamžik klidu, v kterém
můžu usednou a dát dohromady zkušenosti, myšlenky a pocity, které ve mně zrají již několik měsíců a podělit se tak s vámi s nadějí a důvěrou, že i vám přinesou něco, co přispěje na vaší cestě za větší osobní svobodou. K tomu je třeba nejenou důvěra, ale i odvaha. Měla jsem to štěstí potkat pár lidí, a potkávám jich víc a víc, kteří měli či mají odvahu následovat vnitřní hlas a zcela se odprostit od jakoby dobře míněných rad a hlasů lidí kolem, společnosti jako takové, či vlastního rozumu a následovat tichý, nicméně jasný hlas vnitřní, vyjadřující se sílícím pocitem a vedoucí je do zcela nových, neznámých, často nejasných okolností a situací. Teprve když do nich vstoupí, ukáže se další kus cesty, a její smysl, popojitím dalšího úseku se otevřou nové příležitosti a hlavně, a to je nejdůležitější, prohloubí se a posílí zkušenost důvěry a jakžít život veden Já. Tato svědectví mě nesmírně těší, dávají mi poučení a povzbuzení, i potvrzení toho, že nový začátek, nový svět již začal:
čas pravdy je tu a každému z nás dává mnohočetné příležitosti k jeho žití, a to teď hned, tady, v této situaci.
Na závěr bych připomněla a parafrázovala slova indického realizovanho mistra Jnanešváry, který v jednom svém poetickém díle vyjadřuje nemsrtelnou moudrost života následovně: Neexistuje svoboda, neexistuje ignorance. Existuje pouze radost z otvírání.../toho co je a co není/. Nechť si dovolíme v roce 2013 co nejvíce radosti z tohoto otvírání, včetně konfrontací. Těším se na vzájemná potkávání, třeba při další společné cestě do Indie na podzim roku 2013 nebo jiných příležitostech ke sdílení, obohacování, podpoře, a ujasňování. Namaskar Ji...
RSS Feed
