Milí přátelé a příznivci ájurvédy:
Dlouho jsem se odmlčela. Mělo to několik důvodů. Naordinovala jsem si léto plné pobytu v přírodě, vody a lesů, neb jsme potřebovala načerpat sílu a ozdravit se. Zafungovalo krásně. S podzimem jsem se těšila, že se život posune dále a ono naopak. Nacházíme se ve velmi podivné době, těžko se v ní vyznat, těžko o ní i psát tak, aby co je psáno vydrželo test neustále se měnícího času.
Jelikož je jasné, že v tomto zastavení zůstaneme ještě nějakou dobu, přeci jen je možné, a i dobré, k němu mít určitou reflexi. Některá srovnání jsou jasná: když si vzpomenu, že jsme znali identitu a příběh prvního covidového pacienta a jaká omezení přineslo 300 nakažených pacientů, přijde nám jarní doba ve srovnání s tím, co se děje nyní, až absurdní.
V době, kdy se nám dařilo dobře, svoji šikovnost prezentovali politici, nyní „přenechávají“ rozhodnutí odborníkům, prý jsou jediní, co ví. Nebude to asi tak úplně, když právě včera v noci náš velící plukovník, a.k.a. ministr zdravotnictví porušil svoje vlastní zákazy a potkal se bez roušky v noci v restauraci /která měla být zavřena – kdopak asi bude majitel? Obyčejný Franta Vonásek to nebude/ s pravou rukou našeho ministerského předsedy, předním hybatelem vedoucí politické strany. Že by debatovali o tom, jak ochránit nás, řadové pěšáky, o tom snad nepřesvědčí ani malé dítě.
Právě malé děti budou v budoucnu ale dosti lehce přesvědčitelné k lecjakému nesmyslu, neb se jim dostává vzdělání, které nemá kvalitu. Učit prvňáčka on-line nejde, jak mi samy řekly paní učitelky a rodiče. Takto malé dítě potřebuje osobní kontakt nejenom s učitelem, ale i spolužáky. Učí se totiž interakcí s ostatními a učí se – a to je hlavní – nejenom fakta, ale i další návyky: reagovat, spolupracovat, diskutovat, přemýšlet, zapojovat se, vyhodnocovat a hlavně samostatně myslet.
To samostatné myšlení nám tedy moc nejde. Nemám již 20 let televizi, tak si občas přečtu nějaký titulek z internetu. Jsou to jednoduchá fakta, která mému jednoduchému přemýšlení nejdou dohromady: každý den na nás vyskočí čísla pozitivně testovaných pod hlavičkou nakažených s hláškami, že třetina testů je nyní pozitivních. To ještě neříká nic o tom, kolik lidí je nemocných! Jistě mohou nakazit ještě ty nenakažené, ale co se stalo s promořením populace a budováním imunity?
Další hrozivé číslo jsou hospitalizovaní v nemocnicích. Předpovědi, zdálo by se přímo cíleně vytvářená panika o tom, že kapacity nemocnic se naplní, nebude dostupná péče a ulice se zaplní v prosinci mrazáky s mrtvolami /nechci znít cynicky, ale v prosinci obvykle venku mrzne, takže mrazáky nejsou potřeba/ naprosto nekorespondují s prohlášením těch, kdo v nemocnicích pracují. Ti říkají, a my jim věříme, že 40% z těchto nemocných jsou lidé, kteří jsou bez příznaků, tj. vyléčení, ale bez sociálního zázemí, kam se vrátit. Takže kapacity jsou. Proč tedy stavíme polní nemocnici na místě, které jen za pronájem stojí oficiálních 26 milionů? Informační trend je jasně směrem ke katastrofě. A to je, čemu nerozumím.
Proč by ti, co činí rozhodnutí o našich životech, měli zájem či přímo cíl, malovat katastrofální obrázek, apokalypsu, která ještě nenastala namísto klidného, rozvážného přístupu založeného na faktech a ujištění, že když budeme spolu pracovat, tak situaci zvládneme? Panika, úzkost, hysterie, populismus, výkřiky do tmy či příkazy, zákazy bez důvodu a příkladu nám opravdu nepomůžou. Nebo ano --- nevím sice k čemu, ale nějaký důvod k takovému přístupu musí být.
Buďto o nás rozhoduje skupina hysterek /což není dobrá perspektiva/ nebo je to naopak skupina velmi chytrých lidí, která má svůj plán, jak danou situaci využít ještě jinak než pro blaho svých plebejců/ což je ještě horší perspektiva/. Jedině čas a nestranné informování ukáže. Anebo názory lidí, co přemýšlí. Moje kamarádka mi na otázku, proč by někdo maloval situaci horší, než je odpověděla zcela jednoznačně. Řekla: „To je přece úplně jednoduché. Lidé, co se bojí, se dají daleko lépe manipulovat.“ To jsem zažila po 9/11 v USA. Atmosféra v celé společnosti se zásadně změnila a již nikdy se nevrátila do předchozího stavu. Amerika ztratila svého svobodného ducha a od té doby se potácí od mlhy k temnotě.
Co bychom měli vědět již nyní je to, co si uvědomují obyčejní lidé se zdravým selským rozumem. Jak mi řekla jedna paní, co pracuje v betonárce: „Tohle není řešení všechno zavřít, protože ten virus přece nezmizí.“ Má naprostou pravdu. Je třeba si uvědomit, že zmiňované vlny nejsou vlny aktivity viru, ale lidského chování. Přijde další vlna a po ní další. A pokud se naučíme nějak s coronavirem cohabitovat neboli spolužít, pak zaručeně přijde další mikrob, který si bude hledat právo na svoji existenci. Chováme se bohužel úplně stejně jako v jiných situacích a opakujeme či zhoršujeme tím již odžité ne příliš pozitivní společenské scénáře.
Mě se jeden z nich vrací v současné době velmi silně a to je zkušenost žití v totalitním režimu. Ne, nechci zlehčovat současnou situaci, v žádném případě. Naopak. Není to o popírání toho, co se děje, je to o tom, JAK na to reagujeme. Společenské klima týkající se hrozby zdraví jsem již popsala, jsou ale i další faktory. Je sice potenciálně ohrožen náš život, ale je třeba si připomenout, že se náš život zredukoval na spaní, jídlo a práci. Blížíme se té nejzákladnější lidské existenci, která v minulosti vedla vždy k nějakému zásadnímu konfliktu. Hodnota našeho života byla vždy ve více než přežívání.
Je ohrožena naše lidskost, a to je daleko větší hrozba než virus. Lidská existence nejsou jen základní fyzické funkce, je to vnímání, cítění, tvoření, prožívání, myšlení, reflexe, kontemplace – bytí. Být je něco jiného než mít tělo a uspokojovat fyzické a smyslové potřeby. Je to něco víc než dělat. Znamená to najít opravdový smysl svého života. Vnímám u sebe a kolem sebe, že tento čas přináší každému z nás osobní, vlastní, ojedinělé příležitosti. Někdo potřebuje začít pracovat, někdo jiný naopak přestat. Někdo potřebuje zpomalit či zastavit, někdo zase začít běžet opačným směrem, než kterým se doposud udával. Každý z nás má zkrátka svoje „zadání“, které v sobě musí objevit, aby tomuto času dal opravdový smysl. V opačném případě by byl současný uzávěr nesmyslný. A to nesmíme jako vědomí lidé dopustit.
Přeji nám všem, ať máme inteligenci poznat příležitosti, které současná situace nabízí, odvahu udělat potřebné změny a moudrost podporovat ve svém životě jenom to, co je trvalé a dobro nám a celému lidskému společenství přinášející. Jsem ráda, že jsem na cestě ájurvédy, jógy a dalších védských nauk, neb mi neskutečně v tomto těžkém čase pomáhají. Přeji i vám podporu na cestě vaší.
S láskou a respektem Martina Ziska
RSS Feed
