„Bež na Avatara, je to revoluce, nové náboženství. Ale určitě 3D, jinak to nestojí za to“, tak znělo doporučení mého filmu znalého známého. Nerada slyším takové akolády na komerčně zdatný trhák, ale argumentovat se dá jedině poté, co udělám vlastní zkušenost, a tak se bojovně odebírám do velkého biáku, usedám, nasadím si tmavé brýle a čekám, co se bude dít.
Děje se toho hodně. Nejenom na plátně, ale i uvnitř. Více mé hlavy než srdce, která po většinu filmu analyzuje, co se tu vlastně děje, protože tolik rovin symbolismu jsme naposledy viděli v miniaturním podání v Harry Pottrovi. Pokud čekáte užasné vizuelní efekty, pastvu pro smysly, akčnost a romantiku, tak se dočkáte. Pokud máte rádi fantazii, představujete si, co by se tak mohlo dít roku 2541, rádi nacházíte hlubší význam ve spojení technologie, která zavede lidstvo na nové planety a tím zničí sama sebe, dočkáte se snad ještě víc. Nejvíc se ale dočkáte hluboké, mnohovrstevné sondy do lidského nitra, které propojeno s vesmírem, předkládá základní filosofické, morální a praktické otázky v symbolické náloži, jíž se doposud pravděpodobně nic nevyrovná ani zdaleka nepřiblíží. Neboť tohle není cesta do budoucnosti na jakousi planetu, ale obyčejná cesta do vlastního nitra, které v sobě bortí, staví, a zase bortí a staví celý vesmír až do té doby, než dojde k jednotě, k celistvosti vnitřní bytosti po boji, jež je odpravádna popisovám a dosahován ršiji, védskými zřeci, podle jejichž vzoru hlavní hrdinové prohlašují „zřím tě“ nikoliv očima, ale zrakem vnitřním, daleko vidoucím.
Děje se toho hodně. Nejenom na plátně, ale i uvnitř. Více mé hlavy než srdce, která po většinu filmu analyzuje, co se tu vlastně děje, protože tolik rovin symbolismu jsme naposledy viděli v miniaturním podání v Harry Pottrovi. Pokud čekáte užasné vizuelní efekty, pastvu pro smysly, akčnost a romantiku, tak se dočkáte. Pokud máte rádi fantazii, představujete si, co by se tak mohlo dít roku 2541, rádi nacházíte hlubší význam ve spojení technologie, která zavede lidstvo na nové planety a tím zničí sama sebe, dočkáte se snad ještě víc. Nejvíc se ale dočkáte hluboké, mnohovrstevné sondy do lidského nitra, které propojeno s vesmírem, předkládá základní filosofické, morální a praktické otázky v symbolické náloži, jíž se doposud pravděpodobně nic nevyrovná ani zdaleka nepřiblíží. Neboť tohle není cesta do budoucnosti na jakousi planetu, ale obyčejná cesta do vlastního nitra, které v sobě bortí, staví, a zase bortí a staví celý vesmír až do té doby, než dojde k jednotě, k celistvosti vnitřní bytosti po boji, jež je odpravádna popisovám a dosahován ršiji, védskými zřeci, podle jejichž vzoru hlavní hrdinové prohlašují „zřím tě“ nikoliv očima, ale zrakem vnitřním, daleko vidoucím.
RSS Feed
