Milí přátelé a příznivci ájurvédy:
Přestože jsem se odmlčela, a to zásadním způsobem, mám v sobě hodně toho, co bych s vámi při příležitosti konce roku ráda sdílela. Možná ne tolik, co se množství týče, avšak v důležitosti či obsahu by mohlo jít o jedno z nejzásadnějších sdělení. Zkrátka a jednoduše hodně důležité.
Vždy jsem v životě měla to štěstí, že moje osobní a profesní cesty byly úzce provázané. Ájurvéda je moje životní láska, čím více ji poznávám, tím více mi dává smysl a její rámec prorůstá do všech aspektů mého života jako větvička vinné révy vinoucí se po plotu. Pro mnohé z vás bylo možná zvláštní, že jsem se vzdala své dosavadní práce a odešla na půlroční sabbatical /leden až červen 2017/. Byl to čas nelehký a zároveň velmi důležitý. Dnes, s půlročním odstupem mohu říci bez nadsázky, že ten čas mi zachránil život – ten vnitřní rozhodně, možná i ten vnější.
Sabbatical představuje v tradičním slova smyslu čas, kdy se člověk – pracovník – odstraní na určitý čas z profesionálního prostředí, aby načerpal sil a zhodnotil svoje zkušenosti. Obvykle se tak děje v akademickém prostředí, kde zaměstnavatel tento čas hradí či dovoluje zaměstnanci, aby si ho užil bez nároku na mzdu. Pokud jste, jako já, zaměstnáni sami sebou, jediná autorita, která určuje, zda si tento čas dovolíte či nikoliv, je ta vnitřní. Někteří z vás namítnete, a právem, že rozhoduje ekonomická situace. To je pravda. Já si léta tuto příležitost odpírala s odůvodněním, že kdybych nebyla finančně zodpovědná za dceru jako jediný rodič /studuje vysokou školu v Anglii, kde je pro nás opravdu draho/, tak bych si nějaké to volno udělala. Tentokrát jsem věděla, že tento důvod by byl spíše výmluvou a hlavně, když vnitřní autorita říká, že toto je ten správný krok, je dobré ho udělat.
Poslouchat vnitřní vedení není jednoduché. Člověk se léta snaží, aby se k tomuto hlasu moudrosti dostal, provádí různá cvičení, navštěvuje kurzy a intenzivně samostuduje, aby poté, co k němu hlas začal promlouvat, s ním namísto spolupráce začal argumentovat. Po dvou dekádách práce s lidmi vím s jistotou, že pro nás není těžké vědět, co je správné, to opravdové v nás. Co pro nás těžké je, a to zásadně, je následovat to. Představuje to určité změny, které jsou nepopulární pro nás i ty kolem nás. Pravda znamená smrt iluzi, a to je pro nás těžší situace, než si dovedeme přestavit.
Když člověk zastaví vlak svého života, který si relativně rychle a z vnějšího pohledu dobře uhání krajinou, má příležitost vidět, co by jinak neviděl. To je jeden z darů takového zastavení, který vnitřní sabbatical představuje. Skutečností je, že obvykle nevidí jen to hezké, příjemné, co by rád. Pokud se obrací dovnitř, začíná vidět pravou podstatu věcí. Není to příjemný pohled. Nachází jakýsi vnitřní humus, vše, na co neměl čas, čemu se vyhýbal, nepříjemné pocity, myšlenky, vzorce a zkušenosti bolesti, strachu, přitažlivostí a závislostí, vše čeká na jeho pozornost, kterou nyní může dát. Čím víc místa ve svém životě má, tím více se zaplňuje obrazy skutečnosti, která není příjemná, bolí a bortí předpokládané jistoty. Vnitřní pravda je nekompromisní. Nedá se ohýbat, trošku připustit či manipulovat. Dá se jedině přijmout. Poté, až teprve po tomto aktu, který je jednoduchý, přichází úlevu. Dospět k němu často bývá ale hodně složité.
Letošní rok byl masivně čistící. Obnažoval vše, co není funkční, co není pravdivé, co nestojí na opravdových základech věčných jistot. Lekcí pomíjivosti bylo víc než dost, paradoxu ještě více, mezi mraky se občas vylouplo sluníčko, aby člověk neztrácel úplně naději, že bude líp. Než bylo líp bylo o hodně hůř, děly se věci, které by člověk nevymyslel ani v té nejbujnější fantazii a jedině intuitivní vnímání dávalo alespoň vzdálenou šanci na trošku pochopení. Logická mysl se vzpírala, trápila a opravdu si mohla hlavu ukroutit. Tak jsme se ponořovali víc a víc do nitra a je mojí touhou, aby tento proces pokračoval i roce příštím. Cesty zpět /do dominantně racionálního žití/ již není. Po očistě přichází fáze budování, během níž přestavujeme svůj život na základě nových, rovnovážných principů. To je moje představa a příslib roku příštího, roku 2018. Paradoxně se to nebude dít ve filosofické rovině, ale v praktických hmotných jednotlivostech neboli jak budeme přistupovat k pozemským záležitostem nejvyššího kalibru, jako je placení daní, kde kupujeme jablka, jak a zda čistíme toaletu. Filosofie praktického života v novém hávu, jednoduchost a přirozenost jako nutný mód žití, ke kterému jsme vnitřně dospěli – to je příslib příštího roku.
Mám-li mluvit prakticky a konkrétně, celý můj rok 2017 provázela nově otevřená ájurvédská škola, Ájurvédská Gurukula. První půl rok jsem jí denně připravovala a druhý půl rok denně uváděla do chodu stovkami hodin úsilí, o kterém jsem neměla představu ani v nejhorším scénaři, že budou potřeba. Je to tak náročný projekt, že po již několika překonaných krizích, stále nemám v sobě jistotu, že je realizovatelný tak, jak je třeba. Je to živý mechanismus, organismus, který má v sobě více neznámých než známých, pohybuje se kupředu součinností mnoha sil, které jsou více než proměnlivé a nejisté. Zatím se zdá, že máme za sebou udržitelný start, nyní jsme ve fázi podpory a rozvíjení začátku. Pro mě to je škola největší, učím se hodně o sobě, ostatních, životě, zkrátka živoucí ájurvéda par excellent.
Vedle tohoto uchopitelného procesu, díky sabbaticalu, dostala šanci moje vnitřní praxe, které jsem konečně mohla věnovat potřebný čas a energii. Vnitřní proces je jako cesta do hor. Člověk se vzdaluje od civilizace, od známého k menšímu pohodlí, až konečně dorazí pod vysokou horu /v tomto případě Mr. Meeru, 6 660 m. v západním Himaláji/, kde je sám se sebou a s věčností. To setkání ho srazí na kolena, jediné co hovoří, je jeho duše a srdce a to nejdůležitější, co může udělat je poslouchat. Poslouchat, co říkají elementy, velikáni, to, co ví, co je neměnné, trvalé, nás přesahující…má-li to štěstí, vezme si tuto zkušenost s sebou dolů a když má ještě větší štěstí, nechá ji žít v sobě silněji a přímosměrně v nížině, ve které se zrovna nachází.
Vnitřní žití znamená podřídit svůj život v absolutní důvěře vnitřnímu vedení. Znamená to i vnější život, který následuje vnitřní kompas. Je to žití pro naše krajiny a čas dosti neběžné, nicméně absolutně nutné. O tom je i moje práce, spíše nový směr práce ájurvédské, který jsem nazvala Vnitřní ájurvéda. Těší mě, že jsem za poslední půlrok, první v tomto nově započatém směru, měla příležitost pracovat s lidmi, kteří jsou opravdově hledající. Doufám a těším se, že společně s vhodnými zájemci, tuto cestu budeme prohlubovat a pokračovat na ní.
Jaký mám pocit z roku, co téměř přichází? Vnímám, že 2018 bude především praktický. Bude po nás chtít – tím pádem my sami po sobě – abychom převedli do praxe naše přesvědčení. Bude se počítat nejenom to, co si myslíme, nýbrž zejména co děláme. V tomto směru to bude rok harmonizující mužskou polaritu, prostředky k naplňování účelu budou důležité a čínský pes, co přijde za chvíli, tuto skutečnost jenom posílí. Volit bude naše vnitřní citlivost a vnímavost, a tak základem našeho fungování, již systematicky namísto náhodně se objevujícího, konečně se stane naše ženská polarita. Příští rok tak vnímám velkou příležitost k harmonizaci mužské a ženské polarity, k vytvoření nové rovnováhy, která je pevná a zároveň flexibilní. Budování nového vědomí a tím i reality, bortění obsoletního bude pokračovat nadále. Snad nám již dojde, že vše se děje pro naše dobro, že ty těžké situace si zařizujeme sami pro vlastní pochopení, protože se nezastavíme do té doby, než náš život postavíme na vědomí. Vědomí skutečnosti, že tento život, tato existence je dar, příležitost k naplnění našeho vnitřního záměru. Je mojí sankalpou proměnit tuto šanci smysluplně tak, abych v momentě odchodu z fyzické existence v sobě měla pocit naplnění, usmíření a vděčnosti za vše, co bylo, s díky, že bylo dost. Než tento moment nastane, ještě nás čekají mnohé příležitosti k řešení, tříbení, posilování, odstraňování a tím pádem uvědomování si.
Žijeme totiž ve zvláštní době. Nebudu se zmiňovat o tom, co se děje na politickém poli – pro klid duše se od podzimu politikou záměrně nezaobírám. Stačí mi vánoční nákup v řetězci Tesco /mám ho za rohem/, který bystře pochytil marketinkovou příležitost díky obecnému zájmu o ghí, a připravil svoji verzi. Pro neznalé to je dokonalý chyták --- směs několika olejů a tuků, které jednotlivě použité jsou diskutabilní, dohromady smíchané zaručeně toxické, za nízkou cenu. Toto se pro mě stalo přízrakem současnosti, kterého jsem se dotkla již v loňské bilanci: málo co zůstává pravé, nic není přesně to, čím se tváří být. Pojmenovat, říci a tím pádem udělat můžeme dnes cokoliv bez téměř jakéhokoliv postihu. Dnešní morálka /ač toto slovo nemám ráda, zde ho použiji/ se vyznačuje setřením jakýchkoliv hranic toho, co je opravdové a co nikoliv. Vždyť nejmocnější muž světa nazval na počátku svého období vládnutí lež pouze „jinou formou skutečnosti“. Ano, je to bohužel tak, toto se děje všude kolem nás a do určité míry i v nás. Nejvíce zkorumpovaným orgánem je naše mysl, která vymyslí důvod pro cokoliv. Jak z toho ven není být důmyslnější, nýbrž pravdivější. Jedině pravda odstraní lež, jedině světlo odstraní temnotu ignorance. Nechci tím říci, abychom začali s uvědomováním ostatních /to již historie zažila a my víme s jakým výsledkem/, nýbrž abychom začali svítit jedině tam, kde to je možné, totiž sami sobě. A tak nám všem přeji rok 2018 plný světla pochopení, přijetí a lásky a s vděčností za udělené lekce opouštím rok 2017. To, že jsem přežila, považuji za důkaz vesmírné milosti a lásky.
Na závěr přikládám několik obrázků, neboť jak praví rčení: obraz má cenu tisíce slov --- s díky za sdílení, naslouchání, občasné pochopení a v radostném očekávání, že se na této smysluplné cestě naše kroky potkají.
Harmonicky smysluplný rok 2018 nám všem ze srdce přeje
Vaše Martina, opět jenom Zisková
Přestože jsem se odmlčela, a to zásadním způsobem, mám v sobě hodně toho, co bych s vámi při příležitosti konce roku ráda sdílela. Možná ne tolik, co se množství týče, avšak v důležitosti či obsahu by mohlo jít o jedno z nejzásadnějších sdělení. Zkrátka a jednoduše hodně důležité.
Vždy jsem v životě měla to štěstí, že moje osobní a profesní cesty byly úzce provázané. Ájurvéda je moje životní láska, čím více ji poznávám, tím více mi dává smysl a její rámec prorůstá do všech aspektů mého života jako větvička vinné révy vinoucí se po plotu. Pro mnohé z vás bylo možná zvláštní, že jsem se vzdala své dosavadní práce a odešla na půlroční sabbatical /leden až červen 2017/. Byl to čas nelehký a zároveň velmi důležitý. Dnes, s půlročním odstupem mohu říci bez nadsázky, že ten čas mi zachránil život – ten vnitřní rozhodně, možná i ten vnější.
Sabbatical představuje v tradičním slova smyslu čas, kdy se člověk – pracovník – odstraní na určitý čas z profesionálního prostředí, aby načerpal sil a zhodnotil svoje zkušenosti. Obvykle se tak děje v akademickém prostředí, kde zaměstnavatel tento čas hradí či dovoluje zaměstnanci, aby si ho užil bez nároku na mzdu. Pokud jste, jako já, zaměstnáni sami sebou, jediná autorita, která určuje, zda si tento čas dovolíte či nikoliv, je ta vnitřní. Někteří z vás namítnete, a právem, že rozhoduje ekonomická situace. To je pravda. Já si léta tuto příležitost odpírala s odůvodněním, že kdybych nebyla finančně zodpovědná za dceru jako jediný rodič /studuje vysokou školu v Anglii, kde je pro nás opravdu draho/, tak bych si nějaké to volno udělala. Tentokrát jsem věděla, že tento důvod by byl spíše výmluvou a hlavně, když vnitřní autorita říká, že toto je ten správný krok, je dobré ho udělat.
Poslouchat vnitřní vedení není jednoduché. Člověk se léta snaží, aby se k tomuto hlasu moudrosti dostal, provádí různá cvičení, navštěvuje kurzy a intenzivně samostuduje, aby poté, co k němu hlas začal promlouvat, s ním namísto spolupráce začal argumentovat. Po dvou dekádách práce s lidmi vím s jistotou, že pro nás není těžké vědět, co je správné, to opravdové v nás. Co pro nás těžké je, a to zásadně, je následovat to. Představuje to určité změny, které jsou nepopulární pro nás i ty kolem nás. Pravda znamená smrt iluzi, a to je pro nás těžší situace, než si dovedeme přestavit.
Když člověk zastaví vlak svého života, který si relativně rychle a z vnějšího pohledu dobře uhání krajinou, má příležitost vidět, co by jinak neviděl. To je jeden z darů takového zastavení, který vnitřní sabbatical představuje. Skutečností je, že obvykle nevidí jen to hezké, příjemné, co by rád. Pokud se obrací dovnitř, začíná vidět pravou podstatu věcí. Není to příjemný pohled. Nachází jakýsi vnitřní humus, vše, na co neměl čas, čemu se vyhýbal, nepříjemné pocity, myšlenky, vzorce a zkušenosti bolesti, strachu, přitažlivostí a závislostí, vše čeká na jeho pozornost, kterou nyní může dát. Čím víc místa ve svém životě má, tím více se zaplňuje obrazy skutečnosti, která není příjemná, bolí a bortí předpokládané jistoty. Vnitřní pravda je nekompromisní. Nedá se ohýbat, trošku připustit či manipulovat. Dá se jedině přijmout. Poté, až teprve po tomto aktu, který je jednoduchý, přichází úlevu. Dospět k němu často bývá ale hodně složité.
Letošní rok byl masivně čistící. Obnažoval vše, co není funkční, co není pravdivé, co nestojí na opravdových základech věčných jistot. Lekcí pomíjivosti bylo víc než dost, paradoxu ještě více, mezi mraky se občas vylouplo sluníčko, aby člověk neztrácel úplně naději, že bude líp. Než bylo líp bylo o hodně hůř, děly se věci, které by člověk nevymyslel ani v té nejbujnější fantazii a jedině intuitivní vnímání dávalo alespoň vzdálenou šanci na trošku pochopení. Logická mysl se vzpírala, trápila a opravdu si mohla hlavu ukroutit. Tak jsme se ponořovali víc a víc do nitra a je mojí touhou, aby tento proces pokračoval i roce příštím. Cesty zpět /do dominantně racionálního žití/ již není. Po očistě přichází fáze budování, během níž přestavujeme svůj život na základě nových, rovnovážných principů. To je moje představa a příslib roku příštího, roku 2018. Paradoxně se to nebude dít ve filosofické rovině, ale v praktických hmotných jednotlivostech neboli jak budeme přistupovat k pozemským záležitostem nejvyššího kalibru, jako je placení daní, kde kupujeme jablka, jak a zda čistíme toaletu. Filosofie praktického života v novém hávu, jednoduchost a přirozenost jako nutný mód žití, ke kterému jsme vnitřně dospěli – to je příslib příštího roku.
Mám-li mluvit prakticky a konkrétně, celý můj rok 2017 provázela nově otevřená ájurvédská škola, Ájurvédská Gurukula. První půl rok jsem jí denně připravovala a druhý půl rok denně uváděla do chodu stovkami hodin úsilí, o kterém jsem neměla představu ani v nejhorším scénaři, že budou potřeba. Je to tak náročný projekt, že po již několika překonaných krizích, stále nemám v sobě jistotu, že je realizovatelný tak, jak je třeba. Je to živý mechanismus, organismus, který má v sobě více neznámých než známých, pohybuje se kupředu součinností mnoha sil, které jsou více než proměnlivé a nejisté. Zatím se zdá, že máme za sebou udržitelný start, nyní jsme ve fázi podpory a rozvíjení začátku. Pro mě to je škola největší, učím se hodně o sobě, ostatních, životě, zkrátka živoucí ájurvéda par excellent.
Vedle tohoto uchopitelného procesu, díky sabbaticalu, dostala šanci moje vnitřní praxe, které jsem konečně mohla věnovat potřebný čas a energii. Vnitřní proces je jako cesta do hor. Člověk se vzdaluje od civilizace, od známého k menšímu pohodlí, až konečně dorazí pod vysokou horu /v tomto případě Mr. Meeru, 6 660 m. v západním Himaláji/, kde je sám se sebou a s věčností. To setkání ho srazí na kolena, jediné co hovoří, je jeho duše a srdce a to nejdůležitější, co může udělat je poslouchat. Poslouchat, co říkají elementy, velikáni, to, co ví, co je neměnné, trvalé, nás přesahující…má-li to štěstí, vezme si tuto zkušenost s sebou dolů a když má ještě větší štěstí, nechá ji žít v sobě silněji a přímosměrně v nížině, ve které se zrovna nachází.
Vnitřní žití znamená podřídit svůj život v absolutní důvěře vnitřnímu vedení. Znamená to i vnější život, který následuje vnitřní kompas. Je to žití pro naše krajiny a čas dosti neběžné, nicméně absolutně nutné. O tom je i moje práce, spíše nový směr práce ájurvédské, který jsem nazvala Vnitřní ájurvéda. Těší mě, že jsem za poslední půlrok, první v tomto nově započatém směru, měla příležitost pracovat s lidmi, kteří jsou opravdově hledající. Doufám a těším se, že společně s vhodnými zájemci, tuto cestu budeme prohlubovat a pokračovat na ní.
Jaký mám pocit z roku, co téměř přichází? Vnímám, že 2018 bude především praktický. Bude po nás chtít – tím pádem my sami po sobě – abychom převedli do praxe naše přesvědčení. Bude se počítat nejenom to, co si myslíme, nýbrž zejména co děláme. V tomto směru to bude rok harmonizující mužskou polaritu, prostředky k naplňování účelu budou důležité a čínský pes, co přijde za chvíli, tuto skutečnost jenom posílí. Volit bude naše vnitřní citlivost a vnímavost, a tak základem našeho fungování, již systematicky namísto náhodně se objevujícího, konečně se stane naše ženská polarita. Příští rok tak vnímám velkou příležitost k harmonizaci mužské a ženské polarity, k vytvoření nové rovnováhy, která je pevná a zároveň flexibilní. Budování nového vědomí a tím i reality, bortění obsoletního bude pokračovat nadále. Snad nám již dojde, že vše se děje pro naše dobro, že ty těžké situace si zařizujeme sami pro vlastní pochopení, protože se nezastavíme do té doby, než náš život postavíme na vědomí. Vědomí skutečnosti, že tento život, tato existence je dar, příležitost k naplnění našeho vnitřního záměru. Je mojí sankalpou proměnit tuto šanci smysluplně tak, abych v momentě odchodu z fyzické existence v sobě měla pocit naplnění, usmíření a vděčnosti za vše, co bylo, s díky, že bylo dost. Než tento moment nastane, ještě nás čekají mnohé příležitosti k řešení, tříbení, posilování, odstraňování a tím pádem uvědomování si.
Žijeme totiž ve zvláštní době. Nebudu se zmiňovat o tom, co se děje na politickém poli – pro klid duše se od podzimu politikou záměrně nezaobírám. Stačí mi vánoční nákup v řetězci Tesco /mám ho za rohem/, který bystře pochytil marketinkovou příležitost díky obecnému zájmu o ghí, a připravil svoji verzi. Pro neznalé to je dokonalý chyták --- směs několika olejů a tuků, které jednotlivě použité jsou diskutabilní, dohromady smíchané zaručeně toxické, za nízkou cenu. Toto se pro mě stalo přízrakem současnosti, kterého jsem se dotkla již v loňské bilanci: málo co zůstává pravé, nic není přesně to, čím se tváří být. Pojmenovat, říci a tím pádem udělat můžeme dnes cokoliv bez téměř jakéhokoliv postihu. Dnešní morálka /ač toto slovo nemám ráda, zde ho použiji/ se vyznačuje setřením jakýchkoliv hranic toho, co je opravdové a co nikoliv. Vždyť nejmocnější muž světa nazval na počátku svého období vládnutí lež pouze „jinou formou skutečnosti“. Ano, je to bohužel tak, toto se děje všude kolem nás a do určité míry i v nás. Nejvíce zkorumpovaným orgánem je naše mysl, která vymyslí důvod pro cokoliv. Jak z toho ven není být důmyslnější, nýbrž pravdivější. Jedině pravda odstraní lež, jedině světlo odstraní temnotu ignorance. Nechci tím říci, abychom začali s uvědomováním ostatních /to již historie zažila a my víme s jakým výsledkem/, nýbrž abychom začali svítit jedině tam, kde to je možné, totiž sami sobě. A tak nám všem přeji rok 2018 plný světla pochopení, přijetí a lásky a s vděčností za udělené lekce opouštím rok 2017. To, že jsem přežila, považuji za důkaz vesmírné milosti a lásky.
Na závěr přikládám několik obrázků, neboť jak praví rčení: obraz má cenu tisíce slov --- s díky za sdílení, naslouchání, občasné pochopení a v radostném očekávání, že se na této smysluplné cestě naše kroky potkají.
Harmonicky smysluplný rok 2018 nám všem ze srdce přeje
Vaše Martina, opět jenom Zisková
Pod Mt. Meeru, 6 660 m. nm., Himaláj 
S Bhagirati za zády, Tapovan 4 500 m. nm.
Mystický Šivlink
Viva Scotland!
Je třeba být bdělý...
Požehnaný rok všem přeji
ze srdce do vašeho nitra
RSS Feed
