Milá přátelé a zájemci o ájurvédu:

Rozhodla jsem se psát tentokrát spontánně a to přímo do postu.

Slabost je téma, které zažívá nyní hodně lidí. Ať se jedná o postcovidový syndrom, jehož i já jsem nositelem, či změny a závory, které vytváří celospolečenská situace a tím mění zaběhnuté způsoby života nebo nejistota, která ze současné situace vyplývá...to vše v nás vyvolává slabost.
Slabost ve smyslu nedostatku energie či motivace či prány pro každodenní žití.

Slabost může být i hlubší. Může to být vyčerpání vlastních energetických rezerv, jakýsi pocit vyhoření vůči životu zejména ve smyslu ztráty motivace.

Každý fungujeme trochu jinak a tak důvody proč se cítíme nikoliv plní energie a entusiasmu jsou i u každého z nás velmi osobní.

Ještě bych se ráda dotkla jiného druhu slabosti, té o které se málo hovoří a již si člověk těžko připouští: je to slabost ve smyslu zranitelnosti, křehkosti, omezení, jež život přirozeně přináší, ale i osobní hluboké vyčerpání a dojití až na samý konec s žitím založeným na neustálém dosahování většího a lepšího výkonu. 

A právě o tento druh slabosti se nyní často jedná.
Došli jsme daleko v životě tlačením sama sebe dál a výš, nyní jsme zjistili, že tento způsob má své limity a v některých situacích je nefunkční. 
V jedné z takovým situací se všichni nacházíme: většina z nás zažívá omezení od života, proti kterým nemá žádnou páku a jež v něm vyvolávají silný pocit bez moci.

Bezmoc je o slabosti a není to logický stav. Je to stav založený na tom, jak se cítíme v sobě, emotivně perceptuální viscerální stav. Tedy vnímaný v těle prostřednictvím smyslových orgánů jako pocity. Ty pocity jsou veskrze nepříjemné, vyvolávají v nás hluboký strach, jak budeme žít.

Jsme-li zvyklí se v životě pohybovat za pomocí tlaku na výkon a dosahování a to je naše hodnota, jak budeme existovat v situaci, kdy nejsme schopni podávat žádný výkon, kdy máme energii sotva na základní životní potřeby? Jako třeba v nemoci, která nás obere o většinu síly a schopnosti fungovat nebo ve stavech, kdy nemáme palivo pro život bez jakéhokoliv logického vysvětlení.

Máme v zásadě dvě možnosti: hledat způsob, jak slabost přemoci, přebít ji a vrátit se co nejrychleji do stavu ovládání moci a nebo ji přijmout. To se lehce řekne, ale těžce dělá. Opravdu těžce se s takovou situací zachází.

Zkusme si pomoci představou, že jsme uvízli pod velkým balvanem. Leží na nás a my se nemůžeme pohnout. Naše snaha silou ho odvalit, bojovat s ním a ovládnout ho nepřináší žádný výsledek. Jsme vyčerpanější a frustrovanější, balvan tlačí o to víc a nám ubývá sil. 
Někdy se zadaří heroický výkon, kdy v sobě najdeme nečekanou sílu a balvan odvalíme, to není ale pro každodenní žití. To je mimořádný výkon maximálně párkrát za život. 

Co v takové situaci potřebujeme je zklidnit se, zavnímat balvan na sobě z vnitřního místa v sobě. Odtud přijde strategie, kterou zkoušíme uplatnit. Začneme třeba kolem sebe hrabat rukama v půdě, ta změní naše těžiště a vztah mezi balvanem a námi se změní natolik, že najdeme cestu jak být vedle sebe namísto pod a nad sebou. 

V zásadě potřebujeme přinést vědomí do daného procesu. První krok je ho přijmout a nebojovat proti němu. Najít v sobě někde důvěru a přesvědčení, že ač velmi nepříjemný proces, v zásadě v sobě nese možnost, že je ku našemu prospěchu. To se logické mysli velmi nelíbí, nedává jí to žádný smysl. Volí si totiž vždy jistotu: raději nefunkční známost než potenciálně nový funkční přístup s rizikem neznámého a nezaručeného výsledku. 

A tak si často volíme balvan, který víme, že nám brání ve volném svobodném neomezeném žití namísto způsobu a přístupu, který by nás toho balvanu zbavil. 

Situace, ve které jsme v posledním rok a jež obnažuje veškerou dysfunkčnost a mnohonásobně ji zvětšuje, nám zcela jasně říká, že je čas na změnu. Změnu našeho přístupu. Je třeba odstoupit od manipulace vnější reality a přistoupit k nahlížení a vnímání vnitřní reality.

Ta nám nejprve ukáže, na co se tak neradi díváme: stíny, nedokonalosti, omezení, slabosti, vše co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Pak nás vyzve k hledání postoje, který je založený na objevení vědomí v dané situaci. Co mi dobrého přináší tato negativní situace? jaké nové možnosti či příležitosti v ní vnímám či nacházím? jak s danou situací můžu spolupracovat namísto jak mi můžu přemoci či ovládnout? Tyto a další otázky nám mohou být ku pomoci.

Jedině tak v tom, co je nepříjemné, omezující a negativní budeme schopni vidět příležitost pro náš rozvoj, pro změnu našeho vnímání a tím pádem i přístupu. 

Slabost se tak stane nikoliv nepřítelem, ale přijatým stavem, který nabídneme každému okamžiku života. Tak budujeme opravdovou sílu. Neboť pravá síla v sobě obsahuje veškerou slabost, která v životě existuje. To je moudrost, to je realita, to je pravda. To je naše příležitost.

Přeji nám mnoho laskavých momentů spočinutí, přijetí a odevzdání se. Přikládám několik obrazů, které nabízí pražské ulice. Hovoří o paradoxu velmi výmluvně...

S jarní naději Vaše Martina Ziska

Milí přátelé,

Již to bude téměř rok, co jsme se dostali do bezprecedentní situace. Za tu dobu jsme si prošli různými přístupy, od „to je dočasné, udělejme ABC a za chvíli je konec“, přes „musíme to chvíli vydržet, řešení je za rohem, naposledy ve vakcíně“ k současnému stavu absolutního bezvládí a chaosu.

Dnes již víme, že problémem není jenom vir, ale – a to zejména – jak s celou situací zacházíme. Systém zákazů a příkazů má svoje limity zejména v tom, že jakmile nepřinese očekávané výsledky, člověk není ochoten v něm setrvávat. To je přirozené lidské chování. České specifikum je, že za každých okolností našinec vymyslí nějakou vychytávku, extra cestičku, kterou si vyšlape přístup k tomu, co chce. Obvykle je to na úkor někoho jiného, ale to je podstata moci.

Moc vychází z předpokladu, že jí nikdy dost.  Musíme o ní bojovat, usilovat, prát se za ní tak, abych já/skupina/záměr/přesvědčení/opatření  skončilo s větší mocí než nyní mám. Moc je o posílení sebe na úkor druhého. Láska k moci vychází z potřeby moci, a ta pramení z bezmoci. To je jednoduchá logická úvaha, kterou chápe i malé dítě. Co malé dítě zatím ještě neví je, že jedna z forem moci v našem životě, možná nejmocnější symbol a tím pádem realita našeho pokročilého života v kapitalistické společnosti jsou peníze.

Situace, která ohrožuje naší existenci, nejenom fyzicky, tedy naše zdraví a bezpečí, ale práva člověka na tvořivé vyjádření a celistvé žití, jež jsou naše nejzákladnější svobody, v nás vyvolává hluboký strach. Člověk má zvláštní, bizardní myšlenky, když ho ovládne strach. Chaos vrhá člověka do boje o přežití, do hlubokého strachu o vlastní existenci a tím pádem moc. Toto je nezranitelnější, nejcitlivější stav, ve kterém se člověk může nacházet a víme z historie lidstva, jak ho někteří mocní použili. Bezmoc je ideální stav pro použití moci. Bezmoc je stav, který vyžaduje moc, přímo o ní prosí. Život hledá rovnováhu v každé situaci.

To rozhodující je, zda moc vychází z lásky k moci nebo z moci lásky. Láska je mocná. Nemyslím tím uplakanou lásku, kterou tak úporně a marně hledáme jeden v druhém, myslím tím lásku přijetí, pochopení, tolerance, podpory celistvosti a přirozenosti v každém z nás a ve vztahu nás všech ke každému aspektu toho, co je kolem nás. Možná, že celý náš život je namísto hledání lásky přicházející z nějakého vnějšího zdroje neustálé  předefinovávání toho, co láska, vycházející z vnitřního zdroje, ve skutečnosti je.

Chaos je způsob, jak se moc re-distribuuje. Co zažíváme a vidíme kolem nás /a tím pádem recipročně i v nás/ je distribuce moci vycházející z lásky k moci, tudíž nedostatku moci. Zažíváme absurdity, bizardnosti a nesmysly, které jsme si mysleli, že není možné zažít. Ještě jsme neskončili, obávám se. Možná nikdy neskončíme. Jak řekl náš vlastní moudrý klaun Jan Werich „proti blbosti bojují i bohové marně.“

Řešením není systémová změna, není v tom, že někdo přijde na něco a to všichni použijeme /i když česká specialita vedle originálních kliček je i kopírování ostatních aniž by byl přiznaný zdroj/. Součástí řešení je to, že obnažujeme absurditu, dotazujeme se co má smysl a co ne a otvíráme se novým řešením.

Albert Einstein řekl, že řešení problému vyžaduje jiné myšlení než to, které problém vytvořilo. Současná situace chaosu vyžaduje náš posun od lásky k moci k moci lásky. Láska znamená celistvost, znamená moc zabudovanou v každém živém systému. Znamená to respekt k přirozené moci toho, co existuje. Moc jeden vůči druhému bez ohledu na rasu, pohlaví, postavení a náboženství – to vše se děje. Znamená to moc z lásky vůči přírodě a vše co v ní je – zvířatům, rostlinám, vzduchu, řekám, horám, zemi. Respekt pro moc jednotlivých národů, a hlavně respekt pro moc, kterou má každý z nás v sobě, kterou naše bytí představuje.

Chceme-li být zdraví a žít dobrý život, musíme být celiství. V celistvosti je moc, síla a láska založená na respektu a podpoře všeho přirozeného.  Současný chaos, který obnažuje tolik nesmyslných funkčních struktur a přístupů je způsob, jak nás posunout od energie lásky k moci k energii moci lásky.

Jak se tam dostaneme? Sva marga, každý objevuje svoji cestu. Vždy máme volbu, jak přistoupíme k tomu, co se děje kolem nás. Hledejme postoj, který v nás nevyvolává boj o přežití, boj o více moci, ale přirozený pocit síly, moci a kontroly z lásky = přijetí, které cítíme. Nečekejme na to, co není či co nám chybí, dávejme si to, co potřebujeme. Posilujme v sobě, co nás přirozeně posiluje, posunuje do vlastní síly, která ví. Obracejme se k vyšším autoritám, jež mají neomezenou moc a bezpodmínečně nás podporují cestou inspirace, vděčnosti a kontemplace.

Podporujme se svým světlem vzájemně a brzy převládne světlo v temnotě, která nás zahalila.
​
Držme si palce --- očividně to je třeba.
 
S láskou a přáním února 2021 plného síly a moci lásky
 
Vaše Martina Ziska 

tMilí přátelé a příznivci ájurvédy:
 
Musím se přiznat, že již má dost negativních zpráv a předpovědí. Rok se s rokem sešel, my jsme v ještě větší šlamastice než vloni a vyhlídky jsou mizerné. Společenské autority nám v tom lepší případě nastíní nějaké potenciální světlo na konci tunelu, aby ho dříve či později odvolaly a časem přišly s novým, vše zachraňujícím řešením. V zásadě to znamená, že jsme se za uplynulý rok nenaučili řešit daný problém a zoufale hledáme a naivně věříme, že to či ono řešení přinese spásu.
 
Duchovní autority jsou optimističtější. Nabádají nás k tomu, abychom využili danou situaci k novým přístupům, nacházeli v ní nové příležitosti a vše brali jako jednu velkou zkoušku. Teď je špatně, bude možná ještě hůř, ale pak již bude dobře --- těšte se, poté bude již jen a jen dobře. Může za to ta která konstelace, úplněk či zatmění či jiný astronomický jev, který změní negativní vlivy a než se nadějeme, budeme se cítit radostně, svobodně, prostě paráda.
 
Negativní situace, které trvají dlouho a nemají perspektivu efektivního řešení, na nás působí několika způsoby. Berou nám mnoho energie, fakt jež dlouhodobě trvající stres způsobuje. Náš organismus totiž není zvyklý na zátěžové situace, jež trvají dlouho. Naše stresová reakce je připravena se poprat či utéct --- zkrátka vyřešit problém, nikoliv se stále prát nebo utíkat, aniž by to přineslo vyřešení problému. To snižuje naši odolnost, sílu a vůli k životu a tím pádem motivaci hledat a nacházet řešení.
 
Druhý přirozený způsob, jak reagujeme na protrahovaný problém je, že se mu částečně přizpůsobíme. Tak jako jsme vloni při začátku pandemie cítili všechna omezení jako omezující, ale s vidinou konce problému jsme se přijali, tak je nyní dodržujeme již z návyku či donucení, ale nikoliv přesvědčení. Nepřinášejí nám totiž to, co potřebujeme: řešení, vidinu konce.
 
Z jednoduché úvahy proto vyplývá, že nejefektivnější přístup bude přijmout fakt, že corona nám bude určovat život déle, než jsme si  mysleli. Prostě tu s námi bude neznámo jako dlouho. Je to jako kdybyste si pozvali domů hosta /v tomto případě přišel bez pozvání/ a jeho pobyt se prodlužoval, všechny vaše snahy ho vystěhovat se ukázaly jako marné, a tak vám nezbývá nic jiného, než se s ním naučit spolužít. Spoluexistovat. Co se stane potom nevíme, jelikož taková situace ještě nenastala.
 
Věk Vodnáře přináší mnoho změn. Bere nám definitivně hmotné jistoty  - ty nikdy neexistovaly, nicméně nyní  to na vlastní kůži zažíváme, a jak víme teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci. Věk Vodnáře také mění podmíněnost časem a prostorem. To znamená, že fyzické zákony lineární existence stále existují, nicméně do popředí naší zkušenosti přichází kvantová existence. Tou hlavní rozdílnou zkušeností je nejenom rychlost zhmotňování myšlenek, ale hlavně to, jakým způsobem to děláme: naše pozornost přitahuje do života zkušenosti, které odpovídají tomu, čemu věnujeme pozornost. To jsme sice věděli dlouho, ale nyní to zažíváme. Je to stejné jako vědět, že zmrzlina může způsobit průjem versus dostat průjem pokaždé, když zmrzlinu sním.
 /Tímto se upřímně omlouvám zmrzlině, nechci ji upřít své místo na světě --- jen jsem ji použila uprostřed mrazivé zimy pro ilustraci myšlenky, kterou chci přiblížit/. 

e​Naše vnímání se tak mění z 3D na přinejmenším 5D a někdy i 7D a více. Znamená to, že mentální analýza nestačí, dokonce ve většině případů přináší nula řešení. Nutí nás to kutat hlouběji a naslouchat náš vnitřní informační systém, kterým je naše přirozená inteligence. Ve védském systému se jí říká buddhi – něco jako naše zabudovaná moudrost či vědění, které ví, co je dobré /podporuje nás v přirozenosti/ a co naopak jde proti nám. Buddhi vnímáme prostřednictvím pocitů, které jsou spojené s myšlenkami, představujícími vibrační realitu. Dobrý pocit říká, že náš postoj je v souladu se zdrojem vědění v nás, špatný pocit ukazuje na opak.
 
Mnoho lidí využívá možnosti ovlivňovat svůj život kvalitou svého myšlení – fokusu a obsahu. Tento přístup funguje ale jedině tehdy, když již umíme pracovat se svými pocity. A proto udělejme jednu zásadní nápomocnou věc směrem vůči sobě: věnujme svým pocitům náležitou pozornost, naučme se rozeznávat vnitřní soulad a nesoulad a ten pak přelaďovat směrem k souladu. Jedině tak totiž máme šanci vytvořit si takový život, po jakém toužíme, na jaký máme právo a pro který jsme se sem narodili: zdravý, rovnovážný, barevný, rozmanitý, zajímavý, naplňující nás radostí z toho, že jsme.
 
Jinými slovy, věk Vodnáře přináší tu skutečnost, že život budeme mít do převážné míry takový, jaký si ho uděláme. Jediné, co můžeme ovlivnit, a co máme pod kontrolou, je jak ke stále se proměňujícímu životu přistoupíme, jaké myšlenky a pocity vůči dané situaci nabídneme. Ty souladné jdou směrem k naplnění, ty nesouladné proti němu.
 
A tak nám všem přeji, abychom ve své vlastní realitě, svým osobním způsobem pochopili, co pro sebe potřebujeme udělat, a tím si dali šanci na to, co chceme žít. Máme pro to nekonečně mnoho zdrojů v sobě, i mimo sebe. Tak je prosím z lásky, moudrosti a respektu pro dar života používejme soustavně tak, aby podporovali náš pocit živosti bez ohledu na chaos, který se děje kolem nás. Žádná jiná trvalá spása s největší pravděpodobností neexistuje.
 
Přeji nám všem v tomto procesu mnoho radostných objevů, příjemného času sama se sebou a vděčnosti za to, že jsme a možnost volby.

Zde najdete ke shlédnutí záznam konference, která proběhla 12. 11. 2020.
Zorganizovala ji Gita Desai, režisérka dokumentu Ajurvéda Unveiled. Kapitola filmu o moderní medicíně je součástí tohoto záznamu.
Program je v angličtině.

Přínosný zážitek přeji.

 https://www.youtube.com/watch?v=4PPS3ZgYtZU

Milý Ježíšku:
 
Přichází konec letošního roku, Tvůj čas. Čas, kdy se na Tebe obracíme a prosíme Tě o splnění přání.
Než vyslovím ta svoje, chci Ti říct několik věcí.
 
Předně Ti chci říct, že letošní rok byl hodně jiný, než jsme čekali nebo si vůbec dovedli představit. Náš rok 2020 začal studijním  ájurvédským pobytem v Indii. Řádnou výuku v Gurukule jsme ukončili několik hodin před vyhlášením prvního nouzového stavu. Studenti sice byli uchuzeni o praktické zkoušky a všichni zúčastnění o zaslouženou oslavu, nicméně se nám podařilo ukončit celé mnohaleté dílo právě včas. Za to ti děkujeme.

Změna možností nás všechny donutila hledat a vytvářet nové přístupy. On-line výuka a konzultace sice nejsou ideální, ukázalo se však, že v zásadě fungují  dobře a svým způsobem podporují klid a soustředění, které nám setrvávání doma přináší. Díky tomu se otevřely nové horizonty a čas na experimenty nám všem dovolil „objevit“ nové věci, které by v běžném ruchu zůstaly zavřené. Za to ti také děkujeme.

Spontaneita a tvořivost jsou „nakažlivé“ a když se jim člověk otevře, přinášejí stále nové a nové impulsy. Vše vychází z pomalejšího tempa, většího soustředění a klidu. Byli jsme zastaveni, bránili se tomu. Nic nám to nebylo platné. Když člověk přijme změněnou situaci a začne se v ní orientovat, začne vidět i možnosti, které nabízí. Jelikož se to děje nám všem, více jsme se začali věnovat tomu, na co jsme předtím neměli čas: zatímco při prvním uzávěru to byly naše rodiny, domovy a odpočinek, druhý uzávěr nás donesl jedině tam, kam mohl: k sobě samým. A tak ti děkuji za mnohé lidi a okolnosti kolem mě, co mi dali impuls k vyzkoušení nových věcí, atˇ to bylo a je učení védských manter nebo vytváření duchovních léků či studium védské astrologie. Velký dík.

Celý tento rok nám ukázal, že máme tendenci žít s pohledem upřeným směrem k majáku. Stále jako bychom hleděli dopředu a očekávali, že se objeví světlo, které nás spasí. Nyní se to děje v očekávání spásné vakcíny, byly jiné „záchrany“ a budou ještě další. Jedno je ale jasné: nevrátíme se k předchozímu životu, není to možné. I kdybychom chtěli, zásah přinášející změnu byl tak velký, že se nemůžeme vrátit k tomu, co jsme žili před tím, než s námi začal žít korunní virus. Otázka je tedy jak budeme žít dál?

Letošní rok nám taky ukázal kde máme slabá místa. Ta se při větší zátěži zviditelní.  Pokud trpíme strachem a negativitou, byli jsme s nimi nevyhnutelně konfrontovaní. Taktéž, co se týče našeho fyzického zdraví: veškeré nedostatky přišly na přetřes. Ti, co prošli přímo kovidem ví přesně, o čem mluvím, ostatní z nás pocítili zátěž imunity a svoje fyzická, a tím i psychická či jiná omezení. Mě z toho vzešel jeden přirozený závěr, a to, že za svůj stav /těla, mysli, srdce a duše/ jsme zodpovědní každý z nás. A za to uvědomění  ti děkuji snad nejvíce.

Každý z nás máme svou vlastní cestu – sva marga, která se pozná podle toho, že nás podporuje. Přináší nám životní energii, entusiasmus a sílící radost ze života. Přináší nám zkušenosti, které poznáním přeměňujeme v pochopení. Čím víc život chápeme, tím víc se v něm cítíme pohodlně a přirozeně. Není třeba bojovat proti něčemu /vyjma své ignorance/, jsme tu pro objevování sebe a života a rozšiřování pojetí, o čem já a život jsme. To je ten největší dárek, který jsi nám nosil celý rok každý den, milý Ježíšku a za něj Ti děkuji zvlášť.

Nosíš dárky, o které jsme si neřekli. Nicméně jsi spojován s tím, že plníš vyslovená /a toužená a tím pádem nevyslovená/ přání.  Dovol mi proto požádat Tě o dárek velkého formátu, takový vele dar: mým přáním je, aby každý, kdo je na cestě, objevoval víc a víc svoji vlastní stezku, SVA MARGA a šel po ní s důvěrou, upřímností a odhodláním, které je možné jedině tehdy, když máme tu správnou motivaci. Je to neskromné přání, vím, nicméně Ty jsi schopen splnit všechno a dát ještě víc, tak se letos nestydím a říkám si o to nejdůležitější.

Přestože nám letos jako nečekaný „dárek“ zůstávají tváře zakryté rouškami, nemůžu se ubránit pocitu, že za nimi sílí úsměv – ten vnitřní. Nechť Tě všichni velebíme letošní vánoce a připomeneme si, že ticho, příroda a sounáležitost jsou to hlavní, co potřebujeme do dalšího roku.
 
Hezky si od nás odpočiň, drahý Ježíšku a za rok zase na shledanou.
 
S láskou Tvoje M.
 

​Milí přátelé a příznivci ájurvédy:
Dlouho jsem se odmlčela. Mělo to několik důvodů. Naordinovala jsem si léto plné pobytu v přírodě, vody a lesů, neb jsme potřebovala načerpat sílu a ozdravit se. Zafungovalo krásně. S podzimem jsem se těšila, že se život posune dále a ono naopak. Nacházíme se ve velmi podivné době, těžko se v ní vyznat, těžko o ní i psát tak, aby co je psáno vydrželo test neustále se měnícího času.

Jelikož je jasné, že v tomto zastavení zůstaneme ještě nějakou dobu, přeci jen je možné, a i dobré, k němu mít určitou reflexi. Některá srovnání jsou jasná: když si vzpomenu, že jsme znali identitu a příběh prvního covidového pacienta a jaká omezení přineslo 300 nakažených pacientů, přijde nám jarní doba ve srovnání s tím, co se děje nyní, až absurdní.

V době, kdy se nám dařilo dobře, svoji šikovnost prezentovali politici, nyní „přenechávají“ rozhodnutí odborníkům, prý jsou jediní, co ví. Nebude to asi tak úplně, když právě včera v noci náš velící plukovník, a.k.a. ministr zdravotnictví porušil svoje vlastní zákazy a potkal se bez roušky v noci v restauraci /která měla být zavřena – kdopak asi bude majitel? Obyčejný Franta Vonásek to nebude/ s pravou rukou našeho ministerského předsedy, předním hybatelem vedoucí politické strany. Že by debatovali o tom, jak ochránit nás, řadové pěšáky, o tom snad nepřesvědčí ani malé dítě.

Právě malé děti budou v budoucnu ale dosti lehce přesvědčitelné k lecjakému nesmyslu, neb se jim dostává vzdělání, které nemá kvalitu. Učit prvňáčka on-line nejde, jak mi samy řekly paní učitelky a rodiče. Takto malé dítě potřebuje osobní kontakt nejenom s učitelem, ale i spolužáky. Učí se totiž interakcí s ostatními a učí se – a to je hlavní – nejenom fakta, ale i další návyky: reagovat, spolupracovat, diskutovat, přemýšlet, zapojovat se, vyhodnocovat a hlavně samostatně myslet.

To samostatné myšlení nám tedy moc nejde.  Nemám již 20 let televizi, tak si občas přečtu nějaký titulek z internetu. Jsou to jednoduchá fakta, která mému jednoduchému přemýšlení nejdou dohromady: každý den na nás vyskočí čísla pozitivně testovaných pod hlavičkou nakažených s hláškami, že třetina testů je nyní pozitivních. To ještě neříká nic o tom, kolik lidí je nemocných! Jistě mohou nakazit ještě ty nenakažené, ale co se stalo s promořením populace a budováním imunity?

Další hrozivé číslo jsou hospitalizovaní v nemocnicích. Předpovědi, zdálo by se přímo cíleně vytvářená panika o tom, že kapacity nemocnic se naplní, nebude dostupná péče a ulice se zaplní v prosinci mrazáky s mrtvolami /nechci znít cynicky, ale v prosinci obvykle venku mrzne, takže mrazáky nejsou potřeba/ naprosto nekorespondují s prohlášením těch, kdo v nemocnicích pracují. Ti říkají, a my jim věříme, že 40% z těchto nemocných jsou lidé, kteří jsou bez příznaků, tj. vyléčení, ale bez sociálního zázemí, kam se vrátit. Takže kapacity jsou. Proč tedy stavíme polní nemocnici na místě, které jen za pronájem stojí oficiálních 26 milionů? Informační trend je jasně směrem ke katastrofě. A to je, čemu nerozumím.

Proč by ti, co činí rozhodnutí o našich životech, měli zájem či přímo cíl, malovat katastrofální obrázek, apokalypsu, která ještě nenastala namísto klidného, rozvážného přístupu založeného na faktech a ujištění, že když budeme spolu pracovat, tak situaci zvládneme? Panika, úzkost, hysterie, populismus, výkřiky do tmy či příkazy, zákazy bez důvodu a příkladu nám opravdu nepomůžou. Nebo ano --- nevím sice k čemu, ale nějaký důvod k takovému přístupu musí být.

Buďto o nás rozhoduje skupina hysterek /což není dobrá perspektiva/ nebo je to naopak skupina velmi chytrých lidí, která má svůj plán, jak danou situaci využít ještě jinak než pro blaho svých plebejců/ což je ještě horší perspektiva/. Jedině čas a nestranné informování ukáže. Anebo názory lidí, co přemýšlí. Moje kamarádka mi na otázku, proč by někdo maloval situaci horší, než je odpověděla zcela jednoznačně. Řekla: „To je přece úplně jednoduché. Lidé, co se bojí, se dají daleko lépe manipulovat.“ To jsem zažila po 9/11 v USA. Atmosféra v celé společnosti se zásadně změnila a již nikdy se nevrátila do předchozího stavu. Amerika ztratila svého svobodného ducha a od té doby se potácí od mlhy k temnotě.

Co bychom měli vědět již nyní je to, co si uvědomují obyčejní lidé se zdravým selským rozumem. Jak mi řekla jedna paní, co pracuje v betonárce: „Tohle není řešení všechno zavřít, protože ten virus přece nezmizí.“ Má naprostou pravdu. Je třeba si uvědomit, že zmiňované vlny nejsou vlny aktivity viru, ale lidského chování. Přijde další vlna a po ní další. A pokud se naučíme nějak s coronavirem cohabitovat neboli spolužít, pak zaručeně přijde další mikrob, který si bude hledat právo na svoji existenci. Chováme se bohužel úplně stejně jako v jiných situacích a opakujeme či zhoršujeme tím již odžité ne příliš pozitivní společenské scénáře.

Mě se jeden z nich vrací v současné době velmi silně a to je zkušenost žití v totalitním režimu. Ne, nechci zlehčovat současnou situaci, v žádném případě. Naopak. Není to o popírání toho, co se děje, je to o tom, JAK na to reagujeme. Společenské klima týkající se hrozby zdraví jsem již popsala, jsou ale i další faktory. Je sice potenciálně ohrožen náš život, ale je třeba si připomenout, že se náš život zredukoval na spaní, jídlo a práci. Blížíme se té nejzákladnější lidské existenci, která v minulosti vedla vždy k nějakému zásadnímu konfliktu. Hodnota našeho života byla vždy ve více než přežívání.
​
Je ohrožena naše lidskost, a to je daleko větší hrozba než virus. Lidská existence nejsou jen základní fyzické funkce, je to vnímání, cítění, tvoření, prožívání, myšlení, reflexe, kontemplace – bytí. Být je něco jiného než mít tělo a uspokojovat fyzické a smyslové potřeby. Je to něco víc než dělat. Znamená to najít opravdový smysl svého života. Vnímám u sebe a kolem sebe, že tento čas přináší každému z nás osobní, vlastní, ojedinělé příležitosti. Někdo potřebuje začít pracovat, někdo jiný naopak přestat. Někdo potřebuje zpomalit či zastavit, někdo zase začít běžet opačným směrem, než kterým se doposud udával. Každý z nás má zkrátka svoje „zadání“, které v sobě musí objevit, aby tomuto času dal opravdový smysl. V opačném případě by byl současný uzávěr nesmyslný. A to nesmíme jako vědomí lidé dopustit.
 
Přeji nám všem, ať máme inteligenci poznat příležitosti, které současná situace nabízí, odvahu udělat potřebné změny a moudrost podporovat ve svém životě jenom to, co je trvalé a dobro nám a celému lidskému společenství přinášející. Jsem ráda, že jsem na cestě ájurvédy, jógy a dalších védských nauk, neb mi neskutečně v tomto těžkém čase pomáhají. Přeji i vám podporu na cestě vaší.
 
S láskou a respektem Martina Ziska

Milá přátelé:

Ráda bych připomněla cestu na ŠríLanku za ájurvédskou kuchyní a zdravím, která se s ohledem na téměř uplynuvší koronavirovou krizi zdá jako ještě lepší nápad, než byla před ní.

Proč?
Důvodů je několik.
1. Situace na Šrí Lance je výborná z hlediska infekce. Ostrov má o trochu víc než 300 infikovaných, kolem 10 úmrtí, což jsou nádherná čísla v přepočtu na 20+ milionů obyvatel. Daleko lepší než u nás. Takže místo s vysokým rizikem nákazy to rozhodně není.
2. Klima, strava, moře, slunce a další podmínky jsou maximálně ozdravné a posilují imunitu, což je přesně to, co potřebujeme.
3. Srpen je čas mimo sezonu, tradičně je na ostrově minimální množství lidí, ideální pro naše účely.
4. Místo, kam míříme, je izolované, pláž je soukromá, kolem téměř nikdo, opět další důvod, proč si dovolit dávku zdraví po tak dlouhém stresu ve stavu izolace, který zdraví neposilovat - spíš naopak.

Zbývají proto 2 otázky:
1. bude ŠríLanka přijímat turisty a za jakých podmínek? místní obyvatelé nás Evropany mohou hromadě vnímat jako nebezpečí nákazy a ostrov nechat nadále uzavřený.
2. co naše vlastní opatření? příslušné orgány České republiky se zdá mají zájem o to, nechat se volněji pohybovat větší množství lidí v přímé blízkosti /vybrané hranice/ a tak pokud za Šrí Lanku nebude někdo lobovat /kdo by to ale dělal/, tak se může bez důvodu dostat do pozdější zony míst, kam nám bude dovoleno vycestovat.

Máme ještě říjnový termín na cestu, nicméně píší tuto zprávu hlavně proto, že vnímám, že v létě budeme potřebovat dávku zdraví a Šrí Lanka by mohla být pro to ideální. 
Takže pokud o této možnosti uvažujete, dejte vědět. Zatím jsme malá skupinka, která čeká a doufám.

V každém případě doufám, že se nám podaří být na místě, které nás vyživí a ozdraví, abychom měli sílu odolávat všemu nežádoucímu, co je kolem nás - jak po fyzické, tak i mentální stránce.

​dr. Martina

Milí příznivci a přátelé ájurvédy:

Po dvou měsících izolace jsme v čase, kdy se stroj společnosti a tím pádem i života, rozjíždí pomalu zpět.
Čas, který máme za sebou, jsme si nedokázali představit. Ani si nedokážeme představit, jak bude vypadat naše budoucnost. Co můžeme udělat – a to pomáhá – pohledem zpět zjistit, jak jít lépe dál.

Já jsem strávila předchozí dva měsíce, čas izolace ve dvou informačních světech. Ten první, domácí a západní mě zasypával informacemi, které vyvolávaly strach, depresi a hlavně zmatek. Informace se rychle střídaly, vzájemně si odporovaly a při snaze si je nějak urovnat bylo rychle zjevné, že nedávají smysl. Jako zdravotník jsem se chtěla dozvědět co nejvíce faktů o tom, jak se nemoc chová, jaká je nátura viru, co můžu sama pro sebe udělat, abych si pomohla, protože žádná doporučení jak se chránit či jak se léčit jsem nedostávala.

Nemluvím o běžné hygieně, sociální izolaci, rouškách – všechna tato doporučení, ač zdánlivě logická, jsou víc a víc rozporovaná. Jak jsem již psala dříve, úplné uzavření hranic do hermetické bubliny ve mně vyvolalo úzkosti z vyrůstání v komunistickém režimu. Během komunismu byla podobná opatření motivovaná politickou ideologií. Tentokrát to byly zdravotní důvody pro podobná opatření, nicméně zaváděná politiky, kteří nám v těchto obnažených chvílích ukázali, že používat moc zdravým způsobem opravdu neumí.

Tento trend pokračuje. Na jedné straně se politici chlubí, jak skvěle zvládli krizi, na druhé nadále straší, že vyhráno není. Někdo říká, že léto pomůže, někdo že naopak bude hůř. Pokud nebude hůř v létě, tak určitě na podzim. A možná ještě rok či několik let --- jakoby udržet nás všechny ve stavu strachu bylo to nejlepší. Jediné řešení se zdá být vakcína – hlášky o tom, že Češi si ji za pár milionů zázračně objeví a vyrobí pro sebe /a možná i celý svět/ je opravdu až úsměvně dětská. Kdo trošku přemýšlí, ví, že sebelepší vakcína není lék pro každého a protože to je lék, může i uškodit. Navíc s ní nemáme zkušenost, o to víc představuje živý experiment, který teprve po jeho provedení ukáže, kde má slabiny – to již bude ale pozdě.

Vedle toho jsem byla součástí mnoha vědeckých platforem, které iniciovaly různé organizace či jednotlivci v rámci ájurvédské medicíny, včetně ministerstva zdravotnictví pro ájurvédu a další tradiční medicíny Indie AYUSH. Tam jsem se ocitla ve zcela jiném světě. Informace byly celistvé, faktické, pozitivní, logické. Nebyly to žádné výkřiky, byly to dobře promyšlené, na faktech a zkušenostech připravené detailní rozbory situace. Všechny říkaly, že infekce ve společnosti jsou známé, Covid19 je nový tím, jak rychle se rozšířil do téměř celého světa. Důležité je posílit imunitu každého člověka tak, aby se dobře chránil či prošel nemocí v co nejlehčím průběhu. Pro ohrožené skupiny pak byl nabídnut léčebný protokol, který vychází z pochopení nátury viru a toho, jak se chová ke svému hostiteli. Důraz je kladen na přirozené prostředky jako je strava, denní režim, opatření z ájurvédy a jogy, která víme, že posilují právě slabá místa imunity otevřená současnému viru. Doporučení byla konstruktivní a doplňují je i nápomocné činy.

Například mě potěšila iniciativa ochrany indické policie, kdy jim byly distribuované balíčky s přírodními léky na zvýšení jejich obranyschopnosti.  Totéž se děje pro zdravotníky a další ohrožené skupiny. Probíhá mnoho klinických studií, které analyzují nemocné pacienty, různé instituce zkouší léčebné protokoly, jejichž výsledky mezi sebou porovnávají a učí se tak jeden od druhého. Hlavní poselství je jednoduché: přestože toto je nová infekce, epidemie tu byly před tím a přijdou další po té současné. Naším úkolem není virus porazit, ale naučit se s ním žít.

Musím říct, že tento přístup mi osobně, i společensky přijde jako daleko nápomocnější. Jednak vytváří konstruktivní atmosféru, která je založená na faktech a logice, která je stálá. To člověku dává důvěru. Dále všem lidem dává možnost danou situaci ovlivnit a tím pádem se zbavit pozice oběti. Naši vlastní imunitu můžeme zásadně ovlivnit tím, jak jíme, spíme, žijeme, myslíme, co děláme a tady jsou návody, jak si pomoci. Tomu se říká empowerment – posílení každého jedince.

Potkala jsem se tak – virtuálně – s mnoha zajímavými lidmi, jejichž myšlení bylo přirozené. Položila jsem jim otázku, co bude ten nový model života, to nové normální, co nastane poté, co se vrátíme zpět do života. Jejich odpověď mě nepřekvapila a zároveň hodně potěšila. Všichni odpověděli, že co bude dál nebude nové v tom, že bude zásadně jiné, ale bude nové v tom, že bude normální. Normální ve smyslu přirozené.

To znamená, že co jsme žili doposud a nazývali normální, normální vůbec nebylo. To jsem sice věděli, ale nenašli jsme sílu to změnit. Nebo neměli důvod. Teď, když jsme zažili, jak lehce můžeme přijít o svoje základní lidské svobody, které z nás činí lidi, bychom si neměli nechat vzít nejenom naše práva, ale hlavně to uvědomění. Musíme komunikovat, musíme se vzájemně dotýkat, vytvářet komunity, sdružovat se, volně dýchat a pohybovat! Jinak přežíváme a nežijeme plnohodnotný život.

Nové normální znamená vrátit se k tomu, co je přirozené. Pro každého z nás to je něco jiného. Pro někoho žít pomaleji, pro někoho lépe jíst nebo trávit čas v přírodě. Nemohli jsem ven, museli jsme dovnitř k sobě. Žít život vycházející z nitra, z našich opravdových přání, tužeb a potřeb, je to nové normální. Přeji nám všem, ať se přitom volně potkáváme a hluboce svobodně se nám dýchá. Za koronavirové dary jsem vděčná – snad i vy.  

Upřímně dr. Martina

Milí přátelé,
pokud se zajímáte o ájurvédu, víte, že dlouhou dobu se na filmovém poli neobjevilo nic nového. Asi tak 10 let zpět k nám doputoval krásný film Ájurvéda – umění žít, který v nás vzbudil úžas o tom, co všechno ájurvéda umí.

Nyní máme nový zdroj informací – dokumentární film Ájurvéda Unveiled. Jeho autorka, Gíta Desai, která tímto filmem završila trilogii o józe /film Yoga Unveiled/ a indické klasické hudbě /film Raga Unveiled/, nazvala svůj 5 hodin /!!!/ dlouhý film vizuální učebnicí. A nedá se než souhlasit. Ve více než 30 kapitolách je detailně ukázaná filosofie a praxe ájurvédy tak, že se můžete nechat inspirovat, hodně nového se naučit či si uvědomit souvislosti, které vám doposud unikaly.

Film je tak určen jak pro nové zájemce, tak pro studenty či již praktikující. Všichni tu objeví něco nového, obohacujícího a hlavně transformujícího. Film je studnice informací, ke které se můžete vracet opakovaně, a nikdy se vám neomrzí nápoj vědění, kterého se vám dostane.

Film můžete za poplatek streamovat zde: http://www.unveiledtrilogy.com/

Vřele doporučuji pro všechny, koho ájurvéda zajímá. Pokud vás přitahují í i další védské disciplíny, zvažte celou trilogii či dokument o józe, který vznikl jako první.

Pro zajímavost přikládám recenze filmů, které připravila dnes již praktikující studentka Ájurvédské Gurukuly Andrea Lazarská. Snad z nich si můžete udělat lepší obrázek o tom, co v nich najdete.

Přeji příjemné a obohacující zážitek.
​
Vaše Martina Ziska

 

Andrea Lazarská RECENZE filmů Ayurveda Unveiled a Joga Unveiled

Ayurveda Unveiled, 2019
Poslední z řady trilogie Gity Desai dokumentující hlubokou moudrost indického védského učení. Po Yoga Unveiled, věnované tradici jógy, a Raga Unveiled, pojednávající o klasické indické hudbě, nám Gita obsáhle a bravurně představuje další indický klenot, její medicínu známou pod názvem ájurvéda.
V úctyhodných téměř pěti hodinách filmu jsme provedeni úžasným světem tradiční indické medicíny podmanivým obrazem, hudbou i slovy. Dovídáme se o její historii, základních principech a konceptech, přístupu k léčení, metodách léčení, o filozofickém a psychologickém náhledu, a to z úst věhlasných ájurvédských lékařů, vědců a učenců jako jsou např.  Vasant Lad, David Frawley, Robert Svoboda, Claudia Welch, Martina Zisková, Sadhguru, Deepak Chopra, Subhash Ranade a další. Film obsahuje rovněž i archivní záznamy zakladatele Transcendentální meditace, Maharishiho Maheshe Yogiho.
Hluboká moudrost ájurvédy je zde představena s velikým citem pro detaily. Velmi působivé jsou náhledy světových osobností na jednotlivá témata, i jejich filozofická zamyšlení nad koncepty ájurvédy. Mně osobně velmi mile překvapila pasáž o významu sanskrtu, nejdokonalejšího jazyka světa, jak pro léčbu, tak i pro uchování tohoto posvátného vědění. Již samotné zařazení sanskrtu do filmu je pro mě potvrzením preciznosti, s jakou Gita Desai učení ájurvédy zpracovávala. Vše umocněno hudbou, recitací sanskrtských šlók, kresbou a obrazy z indického života. Z obrazovky na vás doslova dýchá duch Indie a vy máte pocit, že jste v tom okamžiku součástí něčeho velkého, významného, opravdového a krásného. Film se tak stává potěchou naší duše a pohlazením srdce, je úžasně barevný a místy až téměř voňavý. A pokud by snad měla někoho odradit délka filmu, pak vězte, že je možné vybrat si ke shlédnutí jednotlivé kapitoly dle momentálního zájmu. Ale zcela upřímně … film se natolik dotýká vašeho srdce a zároveň obohacuje o nová poznání, že si ani nevšimnete, jak čas rychle běží.
Z mého pohledu perfektní dílo, na kterém nenacházím žádnou jinou chybu, než že jeho sledování po 5 hodinách končí. Avšak jedná se o dokument, který si jistě každý z nás bude pouštět opakovaně, neboť při každém dalším zhlédnutí objevíme informaci, jež k nám bude promlouvat nově. 
Závěrem je třeba říci, že Gita Desai ve svém mnohaletém úsilí dokázala v podobě trilogie vdechnout život ojedinělému projektu, který bez jakékoli pochybnosti stojí za vidění a za podporu.


​Yoga Unveiled,  2004
Důležité a obohacující dílo nejen pro milovníky jógy, spirituality, indické kultury či filozofie, ale prakticky pro každého, kdo v životě hledá hloubku a smysl svého bytí. Až encyklopedicky přesně nám Gita Desai představuje jógu ve všech jejích aspektech, a to hned na dvou discích – první (Yoga Unveiled) se zaobírá historií jógy, jejím původem, významem a šířením, druhý (Jóga jako terapie) pak praktickým využitím jógy jako terapeutického prostředku při léčbě nemocí. Kdo měl možnost zhlédnout jiné filmy Gity Desai z řad „Unveiled“ trilogie, toho nepřekvapí opravdu důsledně zpracovaná tématika, výborná práce se zvukem, kouzlo obrazů i kreseb. 
Seznámíme se poměrně obsáhle s počátky jógy v Indii, s její historií a šířením po světě, z úst význačných osobností jako např. B.K.S. Iyengar, K. Patabhi Jois, T.K.V. Desikachar, Georg Feuerstein a mnoha dalších se dozvíme, jak oni nahlížejí na jógu, co vše tato tradice nabízí a za jakým cílem především by měla být jóga praktikována. Máme možnost zhlédnout archivní záběry a nahlédnout do myšlenek všech velikánů jógy, jako jsou např. legendární Krisha Macharya, Indra Devi,  Swami Vivekananda či Swami Satchidananda. Dokonce si poslechneme úryvek ze slavného proslovu  Swamiho Vivekanandy v Chicagu 1863, kde světu představil matku všech náboženství, hinduismus, nebo archivní nahrávku Swamiho Sivanandy, v níž nám prozradí, proč je pro náš život tak důležité ovládnout svou mysl ... Vskutku nádheré dílo ukazující jógu ve své plnosti a zdůrazňující, že na rozdíl od západního pojetí jógy jako fyzického cvičení jde mnohem více o způsob bytí a mocný nástroj transformace. Film poukazuje opakovaně na sílu a důležitou úlohu jógy v životě jednotlivce, zdůrazňuje její spirituální, psychologické a filozofické aspekty, představuje nám jedinečnost všech základních osmi větví jógy a jejich nejvýznamnější zástupce.  
Druhý díl „Jóga jako terapie“ je věnován józe v podobě nástroje k udržení či znovuzískání zdraví, promluví nejen učitelé jógy, ale i ájurvédští lékaři a lékaři klasické moderní medicíny, kteří se na vlastních pacientech přesvědčili, jak efektivní a přínosná může cesta jógy být při zmírňování či odstraňování i těch nejvážnějších fyzických nemocí.
V celkové délce 195 minut Gita Desai zvládla vynikajícím, poučným, inspirativním a zároveň smyslům příjemným způsobem představit hlubokou tisíciletou tradici jógy ve své komplexnosti jako moudrý způsob života.
 

registrace na http://www.unveiledtrilogy.com/globalwebinar.html - GRATIS