Možná že téměř uplynulý měsíc charakterizuje nejlépe moje současná situace. Přestože dnes mám být v Indii, nečekaně sedím doma v Praze. Nějaká stále nevyjasněná administrativní chyba na vízu mi zabránila včera odcestovat. V čisté víře doufám, že se tak uskuteční za několik dní po mnoha peripetiích a obrovských výdajích.

Jedu tam totiž tentokrát zcela pro sebe, studovat něco, co mi je blízké. Ráda bych se tam přes velkou únavu a vyčerpání dostala. Dnešní doba je zvláštní v tom, že vše je možné tak jednoduše. Totéž platí pro opak. Vše se může jednoduše změnit, zastavit. Člověk se v jednom okamžiku ocitne v situaci, kterou vůbec nečekal. Jako by neexistoval a přitom je nějak dál. Vyvolalo to ve mně intenzivní pocit, že je možná jedno, co člověk dělá. Z určitého úhlu pohledu je jedno, jestli budu v Indii, v Praze nebo někde jinde. Co je potom důležité? Totˇotázka, kterou je obtěžkán tento měsíc.

Nečekaný a násilný odchod otce odkrývá více a více nesrovnalostí. Jak k nim přistoupit tak, aby dávaly smysl, to opravdu zatím nevím.  Vedle jeho smrti je třeba integrovat do sebe jeho život. Jak se ukazuje, měl ještě jiné dimenze než  ty viditelné. Nejsme upřímní před ostatními obvykle proto, že nejsme upřímní před sebou. Jak to tedy bylo, jak to tedy je? Tato otázka přede mnou leží jako poražené zvíře, které nevím, jak se ke mně dostalo a co s ním mám dělat. Kuchání nepřináší odpovědi, popírání taky ne, přijetí mi nejde bez pochopení --- a tak jsem, kde jsem.

Je to čas na praktikování všech podpůrných technik od pozitivního myšlení, přes koncentraci a tvořivou činnost až k jógické praxi. Introspekce přináší odpovědi:  problémy je možné vnímat jako příležitosti, vše je jinak, než vypadá. Zažívaná izolace je příležitost zbavit se pocitu osamělosti, moje banální chyba s dalekosáhlými následky představuje možnost pustit pocit viny a špatnosti. Horentní finanční výdaje pociťuji  jako hojnost, kterou si dám příležitost prožít a nečekané komplikace a změny plánu mi pomohou přinést uvědomění, že není tak důležité co dělám, ale jak se u toho cítím. To zní dobře, nemyslíte?

Přesto se mi zdá, že se učím novou perspektivu těžko. Možná na ni nahlížím předchozími brýlemi, které nejsou schopny rozeznat, oč tu ve skutečnosti jde. Připadám si suspendovaná v jakémsi mezičase a meziprostoru, který  mi svým momentálním hermetickým uzávěrem dává příležitost podívat se na věci jinak. Ne proto, že bych chtěla, ale protože musím. Možná je vše jednoduše výsledek dlouhodobého nakupeného vyčerpání. Vyčerpaná žena je anténou pokud ne pro negativitu, tak určitě alespoň pro pocit neharmonie. Po velkém vzepjetí přichází čas útlumu. V jedné moudré knize jsem četla, že projekty a aktivity, které jsou udržované při životě neustálým úsilím, jsou neudržitelné. Možná že stejně tak život, který je naplněný neustálými aktivitami, není dlouhodobě udržitelný. I když mnoho lidí tak žije či se zdá, že tak žije.

A tak mě to vrací k otázce, kterou tento měsíc reklamuje na velkém billboardu u vnitřní silnice, otázce možná nejpodstatnější v našem životě: co je důležité? A jak to žít? Co v životě děláme, vychází z našeho pochopení. To je výsledkem zkušeností, jak jsme je strávili, v co jsme je přetavili. Za vším projeveným je myšlenková forma, která je spojena s pocitem a obojí je vyjádřením touhy. Co je moje touha, touha každého z nás, pro tuto existenci? Spojit se se Zdrojem, to je moje odpověď. Jak to uděláme, to je naše osobní volba a tvoření.
​
Ano, a vedle toho je moje momentální banální touha odjet v klidu do Indie a zažít tam, proč tam jedu. A pochopit, co je třeba, aby mě hermetická komora propustila celistvější, vědomější a tím pádem i radostnější. Jelikož vím, že podstatou všeho bytí, vší existence je láska, tak o co v tomto čase v mém životě, v životech nás všech jde, je najít svoji verzi, svoji cestu, svoji formu láskyplného života  – a žít je s odvahou a na 100%. Tak možná ten čas nečekaných problémů nebyl úplně k zahození. Co se stane navenek, to se ukáže.
 
Dovolte mi rozloučit se slovy moudrého muže, který ví  a proto říká: „Pravda má mnoho cest a proto je nekonečně proměnlivá a nese v sobě vše, co se kdy stalo. Moudrý hledač nesleduje utvořenou představu o pravdě, ale je otevřen všem možnostem.“
 
Na čtenou za měsíc se v hluboké pokoře těší Martina 
 

Dnes je prvního máje, máj lásky čas. Vše se zelená, kvete, voní intenzivně, vše jde tak trochu mimo. Moji vnitřní i vnější krajinu zaplnil proces, který bude probíhat ještě dlouho. Vnitřní zrak je rozmazaný, vše je příliš nedávné, blízké a moc velké na to, abych tomu jakkoliv rozuměla.

A tak tentokrát píši z potřeby reflexe a vnitřního závazku poohlédnutí se za uplynulým měsícem.
​
Přistála jsem z Indie zpět do velikonočního času. Byl to čas plný nadějí, možnost znovuvzkříšení vypadala reálně. Nádherné setkání s tátou, mluvil očima, jinak nemohl, já mu žvatlala o fotbalové lize a jiném sportovním dění, abych mu tak dala alespoň kousíček toho, co má rád a k čemu se nemůže dostat. Vše vypadalo nejdříve nadějně, pak se zhlouplo. Tělo bylo vyčerpané, zranění příliš velká. Něco v nás ví dříve, než je jasno. To, co vědělo, plakalo, loučilo se a bylo mu neskutečně teskno. Pomohla mi hudba. A pak, jedním pohledem, z očí do očí, jsme si řekli všechno. Byla tam jenom láska. Takový dar…
 
Ten moment přišel, když jsem zapalovala svíčku v kostele Sacre de Coure. Myslela jsem na tátu, ať ho na druhé straně přijmou s otevřenou náručí a nás, co tu zůstaneme, ať žijeme tak, abychom mu dělali radost. Probíhala mše, zpíval sbor, já si četla o andělích a v tom zazvonil telefon. Volala nemocnice. Nemohl si vybrat nádhernější okamžik. Byla polovina dubna.
 
Zbytek měsíce si vzal proces, který následoval. Praktické věci, rozhodování, rozmotávání, které nastane, když se člověk na takovou věc nepřipraví. Je možné se připravit? Nevím. Mnoho procesů zároveň, práce, která se nezastaví, život, kde možná na chvilinku udělá maličkou pauzu…a stále jde dál. Bolest, smutek střídající se s vděčností. Dary, dary, mnoho darů. Ten největší je v srdci. Ten proces bude pokračovat dál, nevím, jak ho sdílet s vámi, anonymními čtenáři. Upřímně nevím ani, jak ho sdílet v sobě. Je to o mnoho větší okamžik, než jaký jsem schopna do sebe pojmout. A tak mi dovolte vyjádřit toto a ne víc z respektu pro tu skutečnost, že to, co je v životě důležité, je nesdělitelné.
 
V tomto okamžiku, kdy píši tato slova, cítím velkou sílu, vnitřní potřebu obrátit se do sebe, do ticha a respektovat to, co život tak nečekaně přinesl. Rozrazil srdce velkou silou --- nádherný máj, lásky čas. Příležitost pro nás všechny.
 
Vaše s úctou M.
 

Milí přátelé,

Tentokrát úplně nevím, kde bych začala. Do konce měsíce zbývají ještě tři dny, většinu března jsem ale strávila v Indii, odkud píši i tato slova, tak mi přijde fair podělit se s vámi ještě odsud. Abych vám to tu nějak přiblížila, začnu s tím nejviditelnějším rozdílem – počasím.  Denní UV faktor 12 a teploty okolo 40 stupňů Celsia si jen těžko představuje našinec, chvějící se v pokračující nadměrné české zimě. Věřte mi, není co závidět – přílišné horko je zrovna tak nepříjemné jako přílišná zima. Vedle horka je typickým místním fenoménem prach, hluk a chaos. Vždy po návratu domů mám několik dní pocit, jak jsou české silnice a ulice extrémně prázdné a tiché. Chybí mi barevnost, vůně, rozmanitost indického běžného života. Pak si přivyknu na místní kolorit a po návratu do Indie si opět musím zvykat na velkou proměnlivost a barevnost.

Indii mám ráda, jinak bych sem nejezdila. Přestože to není místo, které by na mě působilo romanticky a pobyt v něm byl jednoduchý, někde hluboko zavlažuje kořínky mé existence tím nejvýživnějším způsobem. Dovedu si představit /a zažila jsem to s nejedním návštěvníkem/, že pokud nemá člověk jakýsi hlubší vztah s tímto kontinentem, návštěva ho hluboce zklame. Vidí špínu, bídu, chaos, kupy odpadků – což o to, všechno tu je v bohaté míře. Vedle toho jsou tu i skrytá bohatství, která jsou viditelná pouze vnitřním zrakem a to ještě ne úplně jasně.

V tomto směru Indie nezklamala ani tentokrát. Naopak pobyt zde mi dal mnoho příležitostí k vnitřnímu ponoru. Jeden mudrc řekl „jediná cesta ven z utrpení je cesta dovnitř“. Svatá pravda. A tak si představte situaci, kdy odjedete 7 000 kilometrů daleko a zcela nečekaně vám během té cesty odejde jeden z vašich rodičů. Odjíždíte, rodič je v nejlepším rozmaru, růžolící, žijící bez jakýchkoliv omezení. Po týdnu vaší cesty jde do nemocnice, tam pobyde krátkých intenzivních 10 dní a než se stihnete vrátit, den před vaším příjezdem, tu není. Jak šokující a pro naši lidskost, která potřebuje hmatatelný proces, těžko přijatelné. Je potom zcela pochopitelné, že při příští cestě máte v pozadí své mysli uloženou obavu, že totéž by se mohlo stát s vaším druhým rodičem /naštěstí máme jen dva, jaká to úleva v tomto slova smyslu!/

 A pokud máte to „štěstí“, tak se vám přihodí totéž, co mě: druhý rodič v těžké autonehodě utrpí vážná zranění a nad jeho dalším životem visí velký otazník. Přežije? Jakou bude mít kvalitu života? Co pro něj mohu udělat? Jaký je smysl toho, co se stalo, když nic není náhoda – pro něj a pro mě? Jak se k tomu mám postavit? Co je moje zodpovědnost a příležitost a co není? Nemluvě o praktických okolnostech. Co bude potřebovat z mého času a energie? Jak mu budu schopna dát cokoliv, když můj život je zatížen mnoha povinnostmi a právě se nacházím v procesu nutného odlehčování a zjednodušování?
 
Těch otázek je opravdu mnoho. Kde hledat odpovědi? V sobě. Určitě pomáhá obrátit se na někoho, kdo rozumí životním procesům a ideálně rozumí i vám. Když se člověk dostane do hraniční životní situace, je těžké zůstav v klidu. Proto, jak říká dr. Svoboda, by si člověk měl cvičit reakci na stres, když se nachází v klidu. Měl by si ze cvičných důvodů způsobit nějaké trauma či problém a ten vnést do absolutní pohody a cvičit si tak schopnost reagovat na zátěžové situace. To přirozeně nikdo z nás nedělá. Naopak, když je nám dobře, doufáme, že ten stav bude trvat co nejdéle. Jakmile se naruší, hledáme způsob, jak se do něj opět vrátit. To je přirozený lidský instinkt, který vychází z našeho vrozeného práva cítit se dobře, prožívat život jako obohacující zkušenost.

A tak hledáme. Smysl, odpovědi, směr, kterým se ubrat, další krok či postoj, který v sobě zaujmout. Nemusíme chodit daleko pro odpovědi. Jedním z nejvýmluvnějších nástrojů, které máme, je naše tělo. Vždycky mě fascinovala jeho mluva, jeho specifický výrazový slovník. Tělo hovoří zcela jasně. Nepříjemným faktem je, že když tělo hodně bolí, těžko se člověku jde dovnitř, do ticha, k vnitřnímu vedení a tím pádem pochopení a přijetí. Tělo to nedělá ale jako prostředek narušení či diverse, tělo pouze reaguje svým vlastním způsobem na to, co se děje. Pro lepší názornost zkusím uvést příklad. Řekněme, že váš rodič je v procesu ohrožení života. Máte o něj strach, bojíte se o jeho život. Upřímně se ale nebojíte o něj, protože nevíte, co je jeho životní příběh, co je pro něj dobré. Bojíte se o sebe, o svoji příležitost mít s ním naplňující vztah, o jeho lásku, pozornost, přijetí a přítomnost. Čím méně máte pocit, že tuto část máte naplněnou, tím více se budete bát. Tato ohrožující situace vynese váš strach zcela napovrch, zcela do vašeho vědomí  a když budete mít štěstí, budete prožívat v přímém přenosu a přítomném čase bolestné vzpomínky, které zhmotní vaše pocity do zcela konkrétních situací. To vše se děje za účelem očištění těchto zasutých zkušeností a tím pádem jejich přijetí. Děje se tak přes tělo, které bolí jako čert a nepustí vás pozorností jinam do té doby, než dojdete k prožití, uvědomění a přijetí. Někdy to stačí, jindy musíte použít léky, jakékoliv léky, protože mimořádné situace si žádají mimořádné intervence.
 
Jedná se o mimořádně bolestivý proces. Jelikož tělo má v sobě zabudované mechanismy, jež nás chrání před utrpením, někdy nám pomáhat tak, že tento proces blokuje. Jak? Velmi jednoduše tím, že vytvoří fyzickou bolest, která nám nepustí do samé hloubky té původní emotivní bolesti, hlubokého zoufalství a deprese. Intenzivní fyzická bolest nás vlastně chrání tím, že odvede pozornost od bolesti původní, niterné, vnitřní. Nevím, zda máte zkušenost se situací, již popisuji. Je velmi niterná, hluboká a intenzivní a děje se pouze těm, kdo jsou na opravdové cestě hledání a nacházení. Tato cesta je lemovaná opravdovou bolestí a v určité fázi vnitřní transformace člověk nenachází pocit úlevy téměř nikde. Naštěstí toto období netrvá věčně a co se v něm neztrácí je hluboký pocit důvěry, že přestože člověk je zcela ztracen je na cestě k nalezení Sebe.
Tato skutečnost je jiná než logická či psychologicky uchopitelná záležitost. Odehrává se opravdu na jakési jiné planetě, než na jakou jsme zvyklí. A tak tentokrát píši nejenom o jiné realitě z jiného kontinentu, ale i z jiné planety, té veskrze vnitřní. Světlo v temnotě je nikdy nehasnoucí záře vnitřního vedení, které i když ztrácíme víru, má vždy důvěru v to, kudy, kam a jak vede naše cesta.
 
A tak za okny tropické horko, hluk a žvatlající hlásky dětí v marátštině, vnější život ohrožující situace s nejasným rozuzlením, a přesto – nebo možná právě proto – někde hluboko ve mně sílí pocit, že vše, co se děje, je ku dobru všech zúčastněných, tedy i mě. A to mi dává sílu do tohoto okamžiku, do neznáma, do bolesti, která čas od času zaplavuje mé srdce s takovou intenzitou, že sotva lapám po dechu. V takových chvílích si uvědomuji víc než kdy jindy, že jediné, co je v životě důležité, co se počítá, co má smysl, je to co si nesu uvnitř stále s sebou. Že jediná cesta ven je doopravdy do slova a písmene dovnitř.
Nechtˇjsou tudíž naše vnitřní cesty uspokojivé pro to v nás, co potřebuje pohlazení a povzbuzení.
​
S láskou Martina

Milí přátelé, píši tento text popravdě prvního březnového dne. Dnes je úplněk a Holi, radostný svátek v Indii, a energie začátku měsíce je rozhodně optimističtější než předchozí měsíc. Přesto mi dovolte krátké ohlédnutí a možná i určité odhlédnutí od uplynulého času.

Únor je nejkratší měsíc v roce a ten co máme sotva za sebou byl zvláštní v tom, že neměl žádný úplněk. To se děje 4x za sto let a my jsme právě měli tu čest. Vypadá to jako absolutně zanedbatelný detail či intelektuální zajímavost, nicméně dopad tohoto faktu je obrovský. Máme-li se dívat na to, co se děje na obloze jako na představitele určité energie /a védská astrologie se na planety, hvězdy a jiné vesmírné úkazy tak dívá/, pak měsíc bez úplňku, tj. doslova Měsíc bez úplňku znamená maximální osvětlení jinak neviditelných vesmírných těles, tudíž toho, co je za normálních okolností nepostřehnutelné. Pro naši psyché to znamená zejména to, co je skryto v největší hloubce a temnotě, tedy to, co je ukryto v nevědomí. Ne nadarmo přichází uprostřed tohoto času tmy – a díky tomu příležitosti pro největší objevy světla vědomí – Mahašivaratri neboli velká Šivova noc. Je to čas intenzivní duchovní praxe, čas usebrání se do sebe, kdy energie nebes mnohonásobně zvyšuje a posiluje účinky našich mentálních činů. Tradičně se doporučuje trávit tento čas v komunitě stejně smýšlejících lidí, v našich končinách obvykle stačí, když tento čas věnujeme introspekci, meditaci či jiným dovnitř-obracejícím aktivitám.

Přijde mi symptomatické, že ihned po této masivní dávce zvnitřňující energie následuje masivní dávka energie zcela opačné, a to svátek Svatého Valentýna. Málokdo si vzpomene, že vlastně oslavuje hrdinskou mučednickou smrt čokoládou, růžemi a sklenicí červeného vína. Ano, tak se my stavíme k naší lidskosti. Hledáme ideál, hledáme lásku a v tento den ji máme či musíme demonstrovat masivně. Zamilované páry ji vítají jako další příležitost k vyjádření náklonnosti. Nezadaným či párům, u nichž zamilovanost již vyprchala, tento den připomíná jen neuspokojivý stav a ti, co nejvíc trpí, předstírají, že je jim to úplně jedno, že komerce tohoto dne je pod jejich úroveň. Je jenom pár statečných, kteří oplývají přirozeným pocitem, že „love is all around“, láska je doopravdy všude kolem a ve všem kolem. Nejvíc a nejblíže je láska v nás samých.

Lásku sami v sobě ale hledáme úplně nejtíž. O tom jsme se mohli přesvědčit tento únor či tento únor nás o tom opakovaně přesvědčoval. Když bych měla použít pranostiku únor bílý, pole sílí, příroda nám říká, že v tomto čase se v ní děje mnoho co není vidět. Je to jako semínko, které zasadíme a ono začne pomalinku růst. Uvnitř semínka je v neviditelném zárodku celý strom, keř, rostlinka, která se tam zázračně vměstnala. Za vhodných podmínek co je ukryto vevnitř začne růst…pomaloučku a opatrně. Podmínky musí být právě takové, jak je třeba, jinak rostlinka zahyne dřív, než vyroste nebo sice vyroste a nebude kvést či rodit plody nebo její plody budou místo sladkých kyselé. Možností vyskytujících se problémů je tolik, že člověk musí smeknout před silou záměru a inteligencí přírody, která každý rok, každý den, vlastně každý okamžik to přes všechno naše opačné úsilí dokáže. She pulls it off, asi tak zázračně jako naše mladá osobitá sportovkyně dokázala přepsat dějiny olympijského sportu. Zdá se, že kromě běžných ingrediencí k nim přidala ještě jednu mimořádně vzácnou, a to je důvěru v své Já a svůj osobní proces a přístup! A to vše v útlém věku pouhých 22let – mimořádně inspirující!

To, co se děje kolem nás /hlavně na obloze/, se děje i v nás. Samovolně, zdá se, že i masivně přicházejí, spíš jako zamrzlé praskající kry, se uvolňují s velkým duněním nánosy z nevědomí a podvědomí, které si chtějí prodrat cestu do vědomí. Je to bolestný proces, ach…ti, co jím procházíte či jste se ho někdy dotkli, víte, o čem mluvím. Člověk se smaží ve vlastní šťávě bolesti, zmatenosti, častého pocitu marnosti a opravdu neví kudy kam. Dosavadní strategie, přístupy a pochopení mu nepomáhají. I když se snaží najít cestu, cítí, uvnitř sebe ví s jistotou, že tudy cesta nevede. Kudy vede, nevidí. Zatím tedy. To, že ze semínka nevystrkuje hlavičku klíček neznamená, že tam není…je třeba vytvořit ty správné podmínky, tu správnou zárodečnou půdu, aby se mohlo urodit. Klíčí v nás nové vědomí, o tom není pochyb. Potřebujeme důvěru, absolutní důvěru v proces, který není ani z nehtu možný bez vnitřního náhledu. Slunce a jeho energie nás nutí do hodnocení, plánování, řešení a maximálního úsilí. Luna nás drží ve tmě až do momentu, kdy jsme mentálně tak přidušení, že začneme lapat po vnitřním dechu…dostat se tam není jednoduché a je to jeden z procesů, která činí člověka Člověkem.

Ještě mi přichází jeden obraz, kterým bych mohla popsat uplynulých 28 dní. Místo semínek máme pod sebou vejce. Hodně se jich líhne, člověk často nestačí ani sledovat kdo kde a jak se klube, co se děje, protože se toho děje tolik moc. Některá vajíčka, která vypadají tak krásně, žluťounce a něžně, se překvapivě docela rychle změní v pukavce. Jiná jsou kukaččí a některá se zase na chvilinku zázračně blýsknou zlatem. Moje inspirace jinými kraji pokračovala i v tomto čase, kdy cesty do Říma a Amsterdamu daly mnoho podnětů k zrcadlení vnějšího ve vnitřním a opačně. Film Prezident Blaník nás uvedl do neustálého smíchu, až nám najednou ztuhlo v jedné velké křeči z toho, jak když je před člověka předložen pospojovaný obrázek v jedné fotografii, jak ošklivě ve skutečnosti vypadá! A to je ještě obrázek s maximální retuší…jak vypadá po proflámované noci bez make-upu nemáme ani zdání! Náš projekt Ájurvédské Gurukuly také prochází zásadní proměnou, můžeme říct generální rekonstrukcí a to přímo za provozu. Datum ukončení a výsledku není zatím vůbec jasné.

A tak je nad Slunce /či spíše v tomto případě Měsíc/ jasné, že jediné, co nám v té temnotě, která nás pohlcuje a zároveň dává největší šanci na vidění toho podstatného pomáhá, je absolutní důvěra v proces a sebe sama v něm. To je již vyšší odborná praxe sebelásky v tom pravém smyslu s přirozenou pokorou, vděčností a přijetím.

 Co bude dál, opravdu nevím. Snad vedle poohlédnutí či nahlédnutí se tu rodí první klíček, a to je odhlédnutí /čeština je v tomto smyslu půvabný jazyk/. Odhlédnutí znamená vnitřní odstup od situace, vytvoření prostoru pro cokoliv, co inteligence vesmíru potřebuje přinést. A samozřejmě důvěra v to, co se děje bez pochopení, co to přesně je a už vůbec ne, jak to dopadne. Pozice svědka je mimořádně důležitá, a jelikož stojíme na prahu, na úplném začátku nového měsíce, který stejně jako leden oplývá hned dvěma úplňky, můj březnový radar říká, že to je směr, kterým by se daný měsíc mohl ubírat.
​
Jak to bylo doopravdy si řekneme za měsíc. Já ho většinu strávím v Indii, zemi maximálních kontrastů a kolébce moudrosti, v níž se urodila i ájurvéda, a tak to bude bezpochyby zajímavé vyprávění. Sama jsem na něj zvědavá. Nechť z temnoty vzejde světlo a nechť se vnějším světlem nenecháme oslnit tak, aby nás odvedlo od temnoty!
 
Krásný čas nám všem přeji s upřímností a láskou.
Martina Zisková
 
 

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Když jsem se dívala za uplynulým rokem, letos poprvé mi rok přišel jako příliš dlouhé ohlédnutí. Možná to je tím, že většina mé energie proudí pro projektu Ájurvédské gurukuly a tím pádem je mé další působení v ájurvédské komunitě značně omezené. Pocítila jsem potřebu komunikovat s vámi tímto způsobem častěji a tak se zrodila myšlenka, že by to mohlo být na měsíční bázi.

Toto je můj první pokus. Leden, řekla bych, začal s velkou silou. Vstup do nového roku nebyl váhavý, stydlivý v žádném slova smyslu, naopak byl silný, překotný a uvrhl nás ihned do jakéhosi dalšího či pokračujícího víru.  Jako bychom dostali malou pauzu o svátcích, abychom si odpočinuli, udělali malou přestávku, a ihned s prvními dny roku nového jsme se ocitli v intenzivní situaci, která si od nás žádala veškerou pozornost.

První měsíc roku nám přinesl mnohé konfrontace, některé z nich vážného charakteru. Když bych se měla podívat na to, co mají společného, mohla bych je popsat jako zvýšený tlak na volbu ze sebe-podpory a lásky. Jelikož se ve své práci setkávám většinou s ženami /ať již v Gurukule nebo v klinické poradně/, mohu se vyjádřit celkem detailně k procesu, kterým prochází ženy, včetně mě samé. Leden nám chtěl pomoci ujasnit si, co je důležité a čím naopak nemá smysl se zaobírat, ať již proto, že to není naše zodpovědnost, situaci nemůžeme změnit či bychom zvýšenou pozorností posilovaly pouze námi si osvojený přístup, který nevede ke konstruktivnímu řešení. Tyto konfrontace – ženy z titulu jejich multifunkčnosti jich mají denně nespočet – nám přišly pomoci udělat si jednu zásadní zkušenost. Tou je rozdíl ve volbě z nespokojenosti, nedostatku a neustálého řešení problému versus volba z pochopení, podpory, přijetí a lásky vůči sobě. Energeticky je mezi těmito volbami obrovský rozdíl, přestože navenek mohou vypadat úplně stejně. Ta první se totiž zaměřuje na nedostatek, a tím ho posiluje, ta druhá na dostatek a tím ho taktéž posiluje.

Podpořit sebe sama z láskyplné volby znamená důvěřovat. Znamená to i vzdát se boje, odložit brnění, stálé snažení, řešení, vdechování péče a lásky do ostatních, včetně mužů. Znamená to postavit se za svoji vnímavost a citlivost, respektovat ji a na jejím základě se rozhodovat, co si pro sebe budu volit. Není to již mechanické či volní prosazování si toho, co pro sebe potřebuji, ale naopak láskyplná podpora sebe bez nutnosti vysvětlení, odůvodnění si či ospravedlňování se před sebou či ostatními. Na co mnohé ženy v této fázi naráží je jejich vyčerpanost. Já sama jsem si z vlastní hmatatelné zkušenosti uvědomila souvislost mezi pránou, sattvou a šradhou. Prána je životní energie, vitalita, jakési energetické palivo, na které jede naše vědomí. Když máme prány nedostatek, automaticky se sníží sattva. Sattva nám dává jasné vnímání, přirozené plynutí, schopnost správně rozeznávat, chápat a tím pádem jednat. Žena je tak náchylná k ne-sattvickým pólům, což u ní představuje tendenci k negativitě. Nejenom, že se sama cítí ne pozitivně, zároveň je i magnetickým pólem, který negativitu přitahuje z okolí. To ženě ubírá ještě více energie a začarovaný kruh se tak posiluje. Nízká sattva představuje krok ke ztrátě šradhy. Šradha je jakási víra, nikoliv ve smyslu náboženského přesvědčení, ale přístupu k životu. Přítomnost šradhy znamená přirozený optimismus, pocit energie a radosti ze života. Jak vidno, to nás vrací zpět k sattvě a dále k práně.

 Jak si pomoci k více prány? Na to není lehká odpověď. Pomáhá světlo, teplo, šťáva, láskyplná péče, cokoliv, co nám doplní hlubokou nádrž psychické energie, kterou srdce může přepustit do duše. Já jsem si odskočila například na jih Evropy a těch několik dní v jiném prostředí, mírném klimatu a denním intenzivním slunečním záření mě vedle odjezdu od všech povinností pomohlo pookřát asi tak, jako když teplomilnou rostlinu vystavíte na nějakou dobu ze stínu na světlo. To vše mi ukázalo, že ženská energie se nedá odpracovat, odsnažit ani odřešit. Můžeme ji však vytvořit podmínky, aby se mohla generovat tím, že k sobě přistupujeme citlivě a laskavě. V tomto smyslu byl leden značně názorný. Ukázal nám, že ženy se nemohou nadále chovat jako muži, ani vůči sobě, ani vůči ostatním. Nejenom že si tím ubližují a vyčerpávají se a tím dávají do pohybu spirálu nízká prána plodí nízkou sattvu a ta narušuje naší šradhu, ale hlavně proto, že zjišťují, že tento přístup není funkční.

A co naše silná mocná polovina lidstva, muži? Ti jako by měli ještě větší krizi. Ženy hledají, snaží se – možná až moc, zatímco muži, zdá se, se změně brání. Leden mi ukázal velmi jasně dva vyhraněné póly mužského přístupu, které, zdá se, nemají sezónní omezení. Na jedné straně je to jakýsi macho přístup ve smyslu „nepotřebuji pomoc, žádný problém nemám, všechno mám pod kontrolou“. Z ženského úhlu pohledu jde jasně o popírání problému, mužská energie je očividně v krizi. Tento násilný přístup ke své mužské vnitřní síle je v čase zvyšující se krize vystřídán jakýmsi prázdným bezradným mácháním rukama ve vzduchu, kdy všechno vím, všechno znám muž se promění v bezradného človíčka neschopného jakéhokoliv konstruktivního přístupu. Čím víc problém houstne, tím méně jsou muži ochotni vzít za něj a tím pádem sebe zodpovědnost. Je potom přirozené hledat příčinu mimo sebe. Ženy se spoluúčastní této dynamiky velmi zdatně tím, že se viní či nadměrně chápou něco, co nejenom není jejich zodpovědnost, ale co místo přijetí by měly ve svém životě odmítnout. Dělají to v zoufalé snaze vyprovokovat muže ke spolupráci, jenže tato strategie opravdu nefunguje. Nefungovala doposud, nefungovala v lednu, tak bychom se jí měli vzdát neboť pravděpodobnost, že začne fungovat v únoru, je opravdu malá.
​
A tak pokud jste se v lednu nudili, nejste na cestě sebepoznání. Hned první měsíc v roce nám naservíroval tolik příležitostí k sebepoznání, že těch zážitků bylo upřímně možná až moc. Nezbývá nám počkat si, co se uděje další měsíc. Ten začíná po úplňku a zatmění měsíce, což je fenomén přinášející zvýšené působení energie vesmíru. Jak je na tom vesmír si opravdu netroufnu odhadnout. Soudě podle politické situace si volím dívat se na pozitivní stránku věci. Z toho hlediska mi dělá radost, že se zvyšuje počet nespokojených spoluobčanů. Je jen otázkou času, kdy tato energie přeroste v hmatatelnou změnu. Do té doby se možná ještě chvíli budeme škvařit ve vlastní šťávě. Jak to opravdu bude, to si řekneme na konci měsíce února. Bylo mi potěšení se takto spolu ohlédnout za uplynulým časem a budu se těšit brzy na shledanou.
 
S úctou vaše Martina Zisková 

​Následující checklist je vodítkem ke zvážení, co je a není vhodné pro konzultaci v rámci Vnitřní ájurvédy.
Pokud přicházíte z následujících /či příbuzných/ důvodů:

• Určení fyzické konstituce/prakrti
• Doporučení ohledně stravy
• Řešení fyzických problémů či konkrétních nemocí
• Čištění těla
• Řešení fyzických či jiných problémů bylinnou terapií
• Doporučení ohledně životního stylu
• Změna či úprava váhy
• Únava
• úprava civilizačních problémů, jako jsou diabetes, obezita, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, deprese, srdeční slabost, alergie dechová či potravinová, kloubní problémy, trávicí problémy, atd.
• řešení fyzických problémů prostřednictím duchovních principů

můj přístup a práce NEJSOU VHODNÉ pro vás.
 
Pokud přicházíte z následujících /a příbuzných/ důvodů:

• hledání pochopení, smyslu a řešení složité životní situace, týkající se zdraví, vztahů či jakéhokoliv jiného důležitého aspektu života
• komplexnější pochopení sama sebe v rámci sebepoznání
• nasměrování či prohloubení duchovní praxe
• čakrová psychologie a osobní dominance
• zvýšení a podpora sattvy v osobním životě
• práce s podvědomím, nevědomím a kolektivním vědomím
• optimalizace pránické situace, zvýšení prány jako zdroje vitality
• reflexe a pochopení vnější situace z vnitřního hlediska
• nasměrování na životní cestě
• řešení životní situace prostřednictvím duchovního pochopení

můj přístup a práce JSOU VHODNÉ pro vás.
 
Než se rozhodnete pro kontakt a osobní konzultaci, zvažte prosím poctivě následující checklist, aby náš společný čas byl využit souladně. Pokud zjistíte, že moje práce není vhodná pro vaše problémy, obraťte se prosím na jiného ájurvédského terapeuta či systém pro řešení vašich problémů. Prosím vás, a to důrazně, abyste nezkoušeli checklist obejít neb se to velmi rychle ukáže. Dojde tak ke zbytečné ztrátě času a energie na obou stranách. Některá jména ájurvédských terapeutů jsou uvedena ve zdrojích, osobní doporučení nedávám jelikož nemám osobní zkušenost.
Děkuji za pochopení.
 
Každá konzultace, včetně té úvodní, bude trvat 2 hodiny a cena je 2 000 Kč. Volím tento čas z důvodu dostatku prostoru pro jak zkoumání problému, tak i terapeutickou intervenci.  Před úvodní konzultací budete muset vyplnit dotazník a poslat několik dní před domluveným termínem.
Do konce roku nabízím pravidelně konzultace v úterý a středu v 9 a 11 hod dopoledne a ve čtvrtek v 15 a 17 hodin odpoledne. Přesné dny jsou uvedeny v kalendáři v příslušném měsíci.
 
Doufám, že nám společná práce půjde oboustranně k duhu, v tomto případě spíše k duchu.
 
Vaše dr. M. Zisková
 

Čas mého sabbaticalu se blíží ke konci. Byl to čas plodný, překvapivý a změny přinášející. Moc mi pomohl. Postupným procesem jsem se odpojila od fokusu navenek a přistála uvnitř sama sebe. Tam jsem našla mnoho nedodělaných, otevřených, nevyřešených procesů, kterým jsem se mohla díky otevřené časové struktuře věnovat. Nebyl to vždy příjemný proces, o to víc nutný. Čas ujasnit si sama sebe, uklidit si uvnitř i kolem sebe, odpovědět si na základní životní otázky a podle nich jít dál, dnes již nepovažuji za luxus, ale za existenční nutnost. Takže svého času v ústranní si vážím a hodnotím ho jako mimořádně důležitý.

Ten čas byl vyplněn i usilovnou, téměř denní prací na přípravě naší nové školy, Ájurvédské gurukuly /www.ajurvédskágurukula.cz/. Je až neuvěřitelné, kolik energie a času si tento projekt, který ještě nezačal, vyžádal za poslední půl rok. Přinesl mnoho poučení a změn, které budou pokračovat. Jelikož tento projekt považuji za důležitý pro vývoj ájurvédy v naší zemi a cítím za něj zodpovědnost, tak mu budu nadále dedikovat podstatnou část své energie.

Nicméně je pomalu i čas vrátit se do ájurvédské služby prostřednictvím klinické poradny. Během sabbaticalu mi přišlo přirozené, že pokračovat je možné jedině s novým začátkem. Svoji novou praxi jsme pojmenovala pro nedostatek vhodnějšího výrazu Vnitřní ájurvéda. Pro úvodní orientaci přikládám checklist, seznam problémů, které jsou vhodné pro můj nový způsob cesty. Je to cesta zcela nová a nevyšlapaná, která je svým způsobem pokračováním mého předchozího přístupu k ájurvédě a práci s ní. Co je nové je úplné, výlučné a 100% zaměření na vnitřní procesy. Mohla bych říci, že zatímco jsem dříve pracovala s lidmi zvenku dovnitř, tj. od fyzického těla k tělům energetickým, tak nyní budu pracovat uvnitř s přesahem navenek, jak to bude nutné. Říká se jak nahoře, tak dole, já bych k tomu přidala jak uvnitř, tak navenek, a to je můj náhled v rámci Vnitřní ájurvédy. Mým záměrem je pracovat s méně lidmi hlouběji neboli soustředit se na kvalitu více než na kvantitu. Sama jsem zvědavá, jak se tato nová cesta bude odvíjet a těším se na zkušenosti, které si společně s vámi udělám. To nejdůležitější je jaké poznání díky tomu získáme – to je smyslem této cesty.

V rámci integrace Vnitřní ájurvédy do nového schématu povinností vyplývajících z vedení Ájurvédské gurukuly, jsem se rozhodla pro nový formát konzultací. Každá z nich bude trvat 2 hodiny, a budu je nabízet v omezené míře dvě dopoledne a jedno odpoledne v týdnu. Cena za konzultaci, bez ohledu na úvodní či následující, je 2000 Kč. Proces domluvy konzultací bude stejný jako doposud: po úvodním kontaktu přes mailový formulář či telefonicky, který předpokládá zvážení checklistu, pošlu dotazník na vyplnění s instrukcemi. Po jeho prostudování se potkáme v domluveném čase.
​
Konkrétní časy do konce roku 2017 jsou uvedeny zde a najdete je i v kalendáři pro příslušný měsíc. Větší absence reflektují cesty do zahraničí či výuku v Gurukule. Po této zkušenosti uvidím, jaký formát bude vhodný pro rok 2018.
 
Vnitřní ájurvéda – rozpis konzultací pro červenec až prosinec 2017
Červenec
 3., 4. – 9 a 11 hod dopoledne
11., 12. – 9 a 11 hod dopoledne, 13. -  15 a 17 hod odpoledne
18., 19. – 9 a 11 hod, 20. - 15 a 17 hod
Srpen
8., 9. – 9 a 11 hod, 10. - 15 a 17 hod
15., 16. – 9 a 11 hod, 17. -  15 a 17 hod
29., 30. – 9 a 11 hod, 31. -  15 a 17 hod
Září
7. – 15 a 17 hod
12., 13. – 9 a 11 hod, 14. – 15 a 17 hod
19. – 9 a 11 hod
Říjen
31. – 9 a 11 hod
Listopad

1. – 9 a 11 hod, 2. – 15 a 17 hod

7., 8. – 9 a 11 hod, 9. – 15 a 17 hod
28., 29. – 9 a 11 hod, 30. 11. – 15 a 17 hod
Prosinec
5., 6. – 9 a 11 hod, 7. – 15 a 17 hod
12., 13. – 9 a 11 hod, 14. – 15 a 17 hod
 
Vnitřní Ájurvéda – Checklist
 
Pokud přicházíte z následujících /či příbuzných/ důvodů:

• Určení fyzické konstituce/prakrti
• Doporučení ohledně stravy
• Řešení fyzických problémů či konkrétních nemocí
• Čištění těla
• Řešení fyzických či jiných problémů bylinnou terapií
• Doporučení ohledně životního stylu
• Změna či úprava váhy
• Únava
• úprava civilizačních problémů, jako jsou diabetes, obezita, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, deprese, srdeční slabost, alergie dechová či potravinová, kloubní problémy, trávicí problémy, atd.
• řešení fyzických problémů prostřednictím duchovních principů

můj přístup a práce NEJSOU VHODNÉ pro vás.
 
Pokud přicházíte z následujících /a příbuzných/ důvodů:

• hledání pochopení, smyslu a řešení složité životní situace, týkající se zdraví, vztahů či jakéhokoliv jiného důležitého aspektu života
• komplexnější pochopení sama sebe v rámci sebepoznání
• nasměrování či prohloubení duchovní praxe
• čakrová psychologie a osobní dominance
• zvýšení a podpora sattvy v osobním životě
• práce s podvědomím, nevědomím a kolektivním vědomím
• optimalizace pránické situace, zvýšení prány jako zdroje vitality
• reflexe a pochopení vnější situace z vnitřního hlediska
• nasměrování na životní cestě
• řešení životní situace prostřednictvím duchovního pochopení

můj přístup a práce JSOU VHODNÉ pro vás.
 
Než se rozhodnete pro kontakt a osobní konzultaci, zvažte prosím poctivě následující checklist, aby náš společný čas byl využit souladně. Případně se obraťte na jiného ájurvédského terapeuta či systém pro řešení vašich fyzických problémů. Děkuji za pochopení.
 
 
V případě dotazů, pište, volejte. Těším se na smysluplnou spolupráci a přeji krásné léto.
Vaše M. Zisková
 
 
 

Do nového roku jsme vstoupili úplně nově.
Svoji existenci začaly webové stránky školy, kterou plánujeme otevřít.
Doufáme, že tam najdete veškeré informace ohledně studia a pokud ne, tak se ozvěte.

Prosíme, stránky si pečlivě prostudujte, než se optáte.
Zatím přicházejí dotazy na informace, které na stránkách jsou, v rychlosti je ale čitatel přehlédl.

Je to zcela nový a velký projekt a já doufám, že se mi podaří skloubit oba směry dohromady: školu a moji pokračující práci na vnitřních problémech, kterou můžu momentálně nazvat /zatím jen pracovně/ vnitřní ájurvédou. 

Tak, a teď již jen odkaz na stránky:

www.ajurvedskagurukula.cz

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Je to již taková tradice, že na konci roku usedám, ohlížím se za uplynulým rokem a podílím se o postřehy, poznatky a zkušenosti. Je to vlastně takové rozjímání, pohled za záda a výhled kousek dopředu.

Letos usedám ve velmi zvláštním rozpoložení, neklidu a vnitřní zmatenosti. Nerozumím tomu, co se děje kolem nás a nerozumím ani tomu, co se děje ve mně. Stalo se mnoho věcí, které ze začátku vypadaly jako nepovedený vtip či tak, že se nikdy nemohou stát. A přesto se staly. Takové okolnosti zrelativizují vše, co známe, co si myslíme, jak si myslíme, že vše funguje. Jedním z příznaků naší doby je komunikativnost. Komunikujeme o všem, i o tom, co se ještě nestalo a někdy ani nestane. Výsledkem je, že slovo nic neznamená. Je možno říci cokoliv bez jakéhokoliv následku. Co řekneme /a že toho říkáme hodně/ je bez jakéholiv významu, hlavně není závazné. Čím se budeme řídit, když co říkáme a vyjadřujeme, neznamená to, co vyjadřuje a znamená? Nevím.

Rozhodně nás to nutí k jiným formám dorozumívání se. Vnitřní hlas, vnitřní vize, vnitřní cítění a vnímání se zdá být absolutně nutné a nezbytné k tomu, abychom se nějak orientovali v současném dění a životě. K tomu potřebujeme obrátit se dovnitř, přirozené plynutí a naslouchání sami sobě. Už chápete, proč stále dokola opakované obrácení se dovnitř a naslouchání sobě je nezbytné? Jak jinak budeme vědět, co následovat a čím se řídit? Dříve to byly činy, které ukazovaly, co je co a kdo je kdo. Dnes již často nemáme příležitost činy se prokazovat či je vykazovat. Potřebujeme kompas a tím je vnitřní vedení. Začíná být absolutně nezbytné, stejně tak jako dnes bez navigace /nějakého druhu a typu/ již nemáte šanci dostat se na určené, vzdálené místo.

Můžeme tomu říkat vnitřní GPS, navigační systém, který nám říká, kde se nacházíme. Jsem napojeni na www vesmírného vědomí, tu nejrozsáhlejší síť, která existuje? Pokud ano, budeme dostávat souřadnice, informace, pokyny, kudy ano a kudy ne. Pokud nejsme napojeni, budeme se řídit svým zaslepeným systémem a často se točit dokola. Ještě častěji si budeme myslet, že jsme on-line a ve skutečnosti se budeme prohánět svými proježděnými cestami. Proč? Protože je umíme, jsme na ně zvyklí a ač nepřináší kýžený výsledek, tento způsob ježdění je pohodlný.

Mám pocit, že příští rok přinese rozhřešení, že to bude jakési buď a nebo. Takovouto urgenci jsem necítila nikdy předtím. Je to možná více tlak potřeby než cokoliv jiného. Tlak nutnosti v těch malých nekonečných stálých rozhodnutí vybírat si vyšší perspektivu namísto nižší. Tu, o které víme, že může bolet, že riskujeme, že není žádná záruka úspěchu a přesto se do ní pouštíme z jednoho důvodu a žádného jiného: cítíme, že to je správná cesta.

Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by nevěděl, co je jeho správná cesta v životě. Lidé mají jasno ve svých tužbách, přáních, vizích. Co jim brání je brzda či brzdy obav, strachu, navyklého přemýšlení typu „co by, kdyby“, „musím“ či „nesmím“ nebo „neměl bych…“ Ani „měl bych“ nepomáhá. Co je třeba, a to přinese rok 2017, je jasné rozhodnutí a činy, které toto rozhodnutí podporují. Nic méně, nic více. Neváhat, nepřemýtat, nepochybovat. Rozhodnout se, zůstat soustředěn, konat v souladu a život ukáže, zda tudy ano či ne a jak dál. Důvěra místo strachu, pozitivní přemýšlení místo negace, soustředění namísto těkání, rozhodnutí místo pochybností, čin místo slov.

Předpokladem je vnitřní vedení. Bez něj se očividně nepohneme dopředu. Krásné na tomto systému je, že jak se vyvíjí, tak se zároveň mění náš život v praktických aspektech. Znamená to odvahu následovat co cítíme, co víme, o čem jsme někde uvnitř za širokým nánosem racionálních myšlenek přesvědčeni, že to tak je.

Je to dlouhá cesta. Co jiného nám zbývá? Máme dvě možnosti: buďto spolupracovat s vedením života a s důvěrou následovat, kam nás vede nebo jít nadále hlavou proti zdi a vytvářet si opakovaně ty samé neuspokojivé zkušenosti, které tak dobře známe.

A co se týče slov, je možná ještě jedna varianta: mlčet. Nepoužívat je jako protiváhu lži. Když hodně lidí tvrdí totéž, a není to pravda, zdá se to být skutečností. Je v tom přece souhlas mnoha. I v tomto přichází čas buď a nebo. Ještě jsem neviděla žádný úspěch /přesto, že se o to opakovaně a marně v netrpělivosti svého srdce snažím ve svém nejbližším okolí/ ve snaze přemluvit někoho ze lži k jinému postoji. Když někdo vnímá skutečnosti života řekněme z druhé čakry, nebude nikdy rozumět jazyku čakry srdeční či krční. A každá čakra má vyšší a nižší aspekt, tudíž ani na stejné úrovni se nemusíme být schopni domluvit.

Schopnost domluvit se je základní nutnost v rámci fungování jakéhokoliv společenství. Já vidím nutnost nejprve se domluvit sám se sebou. Je to možná věkem, životními zkušenostmi či vším dokola, nicméně védské moudro po tisíciletí říká totéž: staň se změnou, kterou chceš, aby nastala ve světě. Ano, my jsme nositelé individuálního vědomí, moudrosti, která je kousíčkem vesmírného vědomí, nekonečné inteligence, která řídí, řídila a bude nadále řídit existenci na všech úrovních. Je naší možností, úkolem a v současné době i nutností, spojovat se s touto veličinou a nechat ji prostoupit naše životy. Jinak budeme nadále vrávorat v mlze najasna a plést si ty základní hodnoty naší existence.
Cestu máme.

Potřebujeme rozhodnutí, odhodlání a vytrvalost. Přesně tak to popsal otec jogické psychologie, šrí Patandžali ve svých sútrách. Temno nezná odhodlání a pevnost. Neochvějnost, tak bych to nazvala. Zůstaňme soustředěni na světlo vědomí, podporujme se vzájemně, berme zodpovědnost za svůj život a spočiňme v pochopení, které přichází pouze tehdy, když se naše invidivuální vědomí přiblíží vesmírnému.

To je můj záměr do roku 2017. Mohla bych ho prozaicky vyjádřit „no more bullshit“ či konec nesmyslům. Již se nebudu zaobírat problémy, nejasnostmi, názory či preferencemi ostatních. Svoji energii budu věnovat tomu podstatnému v životě: duchovní praxi, jednoduchému žití v přirozeném plynutí s důvěrou, že co je důležité mi bude ukázáno.

Mám plnou důvěru, že přístí půl rok vnitřního ústranní mi přinese, co je třeba a vynořím se na druhé straně obohacena zkušenostmi, kterými poté budu schopna obohatit i váš život. Rok plný zásadních rozhodnutí, správných směrů a neochvějného následování vnitřního vedení nám všem ze srdce s díky a pokorou přeji.
​
Vaše Martina D. Zisková