Zde jsou pro Vás dva zdroje informací pro dlouhé zimní večery.

První je časově omezený webinář, jehož hlavní částí je uvedení části filmu Ayurveda Unveiled úžasné režisérky a ženy Gity Desai.
Film bude hlavním fokusem diskuse chorvatské ambasády, což pro nás bude jistě zajímavá zkušenost. Proběhne 17. 1. v pondělí od 16. do 17. hod. Zde je připojovací info:

Zoom link for connecting :

https://us02web.zoom.us/j/485120675
​Program je v angličtině. 

​

Další možnost je sledovat video rozhovor na téma Na vlně transformace natočený u příležitosti Prague Spirit Festivalu.
Je o krizi a jejím řešení.
Rozmlouvají dvě Martiny: Martina Procházková a Martina Ziska. 

Zde je youtube link:
​ https://www.youtube.com/watch?v=FN1sPKD7-7k

Tento program je v češtině. Vřele doporučuji oba...vlna transformace kdykoliv...film Ayurveda Unveiled 17. 1. odpoledne

Milá přátelé a příznivci ájurvédy, milovníci života:

Zdravím Vás na začátku nového roku. Rok 2022 přináší příslib úžasného roku!
Podle védského kalendáře nese totiž název Šubhakrt, což doslovně znamená vytvářet či tvořit radost. Je to rok, jež přináší požehnání – nikoliv samovolně, ale s naším přičiněním. Mohli bychom říci, že vesmírný čas vytváří ideální podmínky pro úžasnou roční jízdu. Jak tímto rokem profrčíme je opravdu jen a jen na nás.

Ti z Vás, co se zajímají o ájurvédu se zajímají o život. Život je totiž subjektem ájurvédy. A to nikoliv život bez utrpení a nemoci – toho se nikdo nezříká, ale život jako láska, milost a dar. Ájurvédští connoisseuři jsou milovníci života. Z toho důvodu Vás budu od počátku letošního roku oslovovat milovníky života nikoliv zájemci o ájurvédu. Přestože to je podobné oslovení, není to jedno a totéž. Slova jsou mocná, pojďme tedy používat ta, která nejblíže vyjadřují esenci našeho postoje a porozumění.

Jak přinést do našeho života co nejvíce požehnání? Jak dovolit vesmírným silám, aby nás zahrnuli kvalitou šubha – vším dobrým? Jak si přičarovat po čem toužíme?  
Jako předpoklad potřebujeme několik ingrediencí. Jsou to záměr – sankalpa, energie – šakti a víra – šraddhá. Pojďme si říci pár slov o tom, co jsou a jak fungují.

Záměr neboli sankalpa je směr či bod, kam zamíříme svoji energii. Nejlepší je, když energie záměru  vychází a směřuje ze srdce a místa vhledu /jógicky úrovně anaháta a adžna čaker – 4. a 6. patro reality/ a zase se do nich vrací. Záměr je jednoduchá krátká pozitivní formulka, jež vyjadřuje kam si přejeme směřovat naši energii. Je předchůdcem cíle a často je s ním zaměňován. Záměr je dobré formulovat v přítomném čase a podpořit tak realitu toho, co již je nikoliv co bude. Vesmír totiž nemá časovou osu, obsahuje vše najednou. A tak namísto „Chtěl bych být šťastný“ je daleko silnější vyslat raketu touhy ve formě „Jsem šťastný“.

Pravděpodobnost naplnění záměru souvisí s energií, jíž ho naplníme. Pokud jsme sami přesvědčení, že není možné, aby se náš záměr naplnil, tak se nenaplní. Přát si milion korun na účtu a zároveň být přesvědčen, že se to nemůže stát, nedává předpoklad k tomu, aby raketa naší touha mohla odstartovat. Jak daleko raketa doletí, jak rychle a kam vůbec doletí, záleží na kvalitě a množství paliva, jež ji pohání. To palivo je naše šakti. Šakti je často považovaná za aspekt sexuální energie /a my všichni víme, že toto je mocná energie/, nicméně šakti představuje aspekt vesmírné tvořivé energie. Té energie, která převádí energii do hmoty, myšlence dává formu. Je tudíž výhodné, když svůj záměr vypustíme do světa v okamžiku, kdy jsme plni energie přesvědčení, že se naplní. Ještě lepší je situace, kdy naprosto bez jakékoliv pochybnosti očekáváme, že náš záměr bude naplněn. Naplnění je úkolem vesmíru a je dobré mu důvěřovat – je to přeci jenom organizace, která si umí poradit s úkoly, které si nedokážeme ani představit.

S předchozími dvěma ingrediencemi souvisí ta poslední a to je šraddhá. Šraddhá je nádherné slovo. Dá se přeložit a vnímat mnoha způsoby. Asi nejbližší šraddhá je to, co drží posvátné pohromadě, co ho podporuje. Když si tento koncept vztáhneme k sobě, šraddhá je to, co podporuje posvátné v nás. Posvátné je to, co je trvalé, co nás směřuje vzhůru, co nás nadnáší. Jinými slovy, je to něco, co nám zásadně pomáhá v našich životech.

Šraddhá je zabudovaná do každého aspektu našeho života. Sankalpa neboli záměr musí být prodchnutý vírou, taktéž šakti je aktivovaná vírou. Víra je zde myšlena jako naše přesvědčení, nikoliv nějaká nauka, jež se nachází mimo nás či nám ji přináší nějaká autorita /ať již osoba nebo instituce/. Šraddhá také znamená pevnost našeho postoje, naše neochvějné předsvědčení. Když tváří v tvář situaci, jež jde opačným směrem než je náš záměr pevně, bez pochybnosti stojíme v přesvědčení, že náš záměr bude podpořen – to je šraddhá par excellence!

Rok 2022 bude pokračováním roku předchozího a zároveň bude jiný. Rok 2021 byl o manévrování, proplouvání a rozlišování toho, co s sebou vzít na cestu a co nechat za sebou. Byl to i rok, kdy většina důležitého se děla v nás, uvnitř nás, nikoliv kolem nás. Kolem nás se toho dělo hodně, chaos a tlak, to určitě, nicméně toto vše je pomíjivé. To trvalé je uvnitř – napojení na sebe, ztišení, reflexe vnějšího v sobě, uvědomění důležitých osobních mezníků a principů. Udělali jsme díky vnějším okolnostem velký krok uvnitř sebe v uplynulém roce.

Moje vnímání říká, že rok 2022 bude o zhmotňování toho, co jsme nabyli v předchozím roce. Bude to rok praktické pravdy. Pokud jsme v roce 2021 zjistili, že určitý denní režim nám dělá dobře, rok 2022 bude chtít, abychom budovali každý den na tomto poznání. Budeme stavět svůj život na základech uvědomění, jež přišla v předchozím roce.

Ještě jedna ingredience se ukáže jako důležitá – a to sanga. Sanga je sanskrtské slovo, jež znamená společenství lidí nebo doslova spojení údů. Pokud každý z nás je individualita a zároveň fungujeme dohromady, sanga je organismus, kde jsme spolu nejenom fyzicky, ale jsme spojeni záměrem. Pro rok 2022 vnímám záměr potkávat se na úrovni srdce. Potřebujeme zažít to, co víme již dávno: přestože jsme oddělené bytosti, jsme spojeni. To krásné je, že na úrovni srdce všechny rozdíly mizí. Z této perspektivy vnímáme jednotu, co nás spojuje, nikoliv rozděluje.

Měla jsem to potěšení strávit přelom roku ve společenství lidí, kteří hledají. Účelem společného času a pobytu byla transformace, energie automaticky podporovaná přelomem roku. Bylo nádherné být součástí procesu, v němž 40 lidí procházelo vlastní unikátní cestou. Zároveň došlo k transformaci celé skupiny, což byl hmatatelný posilující a důležitý pocit a zkušenost. Nesu si jí s sebou do tohoto roku, na který se těším.

Zároveň děkuji všem těžkostem roku předchozího, že mi pomohly dojít do tohoto bodu – bez nich bych nebyla tak daleko, tak dobře připravena na dary, jež jsou před námi. Jeden z nich je hojnost /v kontrastu s omezeními základních jistot, jak je vnímá první čakra/. Další je hra dualit /víc a víc mě baví vnímat nekonečnou rozmanitost a zároveň geniální vesmírnou orchestraci všeho, co existuje a co se tvoří/. Na úrovni třetí čakry to je opravdové vědomí sebe, své hodnoty, svého místa ve světě, svých darů. A když se tyto dary spojí v jednu volně plynoucí organickou hmotu, cítím – všichni pocítíme – nekonečnou bohatost života, jeho nezničitelnost a zároveň neuvěřitelnou křehkost. Je to mysterium, pro které nemám slov.

Zde přichází na řadu pocity jako nástroj vnímání a vyjádření. A jelikož dvojka je numerologicky symbolem pocitů, budou řídit náš nový rok. Nikoliv jako něco, co nás ovládá, ale jako jemný a přesný jazyk energie vědomí, který na vibrační úrovni nahrazuje slova a řeč. Namísto slov řeč těla vyjadřovaná pocity, vč. emocí.

Drazí spolumilovníci života, já se těším na čas před námi. Vnímám ho jako obrovskou příležitost objevit si v radosti, lehkosti a hravosti to, co je důležité. To je zároveň přirozené a věčné. A díky tomu trvalé a bezúsilné.

Tyto nadčasové koncepty jsou tu pro nás, jsou to naši pomocníci. A jelikož mě činí radostnou je objevovat, ráda je s vámi budu sdílet. Pro rok 2022 mi inspirace přinesla koncept jednoho slova a jeho významů. Jako první si o slovo řeklo slovo šanti neboli mír. Brzy si tudíž budete moci přečíst, co v sobě šanti/mír nese a hlavně, jaké dary přináší nám.
Přeji nám všem, ať využijeme tuto příležitost v lásce a radosti. Pokud vše, co budeme dělat, budeme dělat z lásky a radostně, tak šubhakrt budeme naplňovat donekonečna. To se týká každé myšlenky, každého dechu, slova nebo činu.
​
ŠUBHAKRT 2022 – Vaše Martina Ziska

Je nesporným faktem, že co jíme, nás ovlivňuje. Jídlo vytváří naše tělo, ale i energii myšlenek a činů. Jídlo tak může přispět ke zdraví, dostatku energie nebo naopak být součástí či někdy i kořenem nemocí. Bez jídla se většina z nás neobejde a proto je mu třeba věnovat náležitou pozornost.

Mnoho lidí se snaží zjistit, jaká strava je pro ně vhodná. Z množství protichůdných informací často končí ve větším stresu a zmatku, než s jakým na toto pole vstoupili.
Ráda bych proto nabídla jiný přístup jako protiváhu složitosti, jíž jsme obklopeni: lehký, hravý, objevný způsob, jak se podpořit vhodnou výživou. Součástí budou jak fakta, tak mýty o výživě a přirozeně i praktické návody, jak objevené uvést ihned do praxe.

Tento program je vhodný jak pro nováčky tak i pro ty, kdo o ájurvédě něco ví /nebo ví hodně či dokonce všechno/, jinými slovy kohokoliv, kdo si chce dát šanci najít vlastní způsob, jak si určit, co je pro něj ve stravování dobré.

Ájurvéda je systém, který ač má původ v Indii, vychází z univerzálně platných přírodních zákonitostí a tudíž je aplikovatelný kdekoliv na světě. Není o indickém vaření, ale o pochopení a používání přírodních principů tak, abychom si tvořili zdraví a tam, kde nejsme zdraví, si dali šanci se ke zdraví přiblížit.

Tento kurz vychází volně z informací obsažených v knihách Áhára: Praktický průvodce světem ájurvédy a V ájurvédské kuchyni.

Kniha V ájurvédské kuchyni je momentálně k dispozici v nakladelství SmartPress – více informací najdete zde: https://www.smartpress.cz/v-ajurvedske-kuchyni 

Nakladatelství SmartPress také připravuje nové vydání Áháry v roce 2022.
 
Náplň kurzu
Téma 1. Objevte a pěstujte si svůj hlad
Není důležitějšího indikátoru dobrého trávení, než je hlad. Vše, co se ho týká bude náplní tohoto tématu, včetně tipů, jak si ho pěstovat. Hlad totiž znamená předpoklad a podmínku pro dobré trávení a tudíž je nejdůležitější parametr toho, jak se potrava bude přeměňovat v energii a tělesné tkáně.

Téma 2. „Tráví vs. netráví mi dobře“
Co to znamená, že nám dobře tráví? Jak se pozná a jak si pomoci k dobrému trávení – to bude fokusem druhé části našeho společného objevování.

Téma 3. Úklid nečistot
Nefunkční trávení produkuje nečistoty a ty v začarovaném kruhu dále oslabují trávení. Tato část je o tom, jak denně zjistit svůj stav, očistit si trávení od nečistot a chovat se tak, abychom je nevytvářeli.

Téma 4. Trávení má sezony
Většina z nás neví, že trávení prochází určitými cykly – denními, ale i sezonními. Co tyto vlivy přinášejí a jak je použít pro náš prospěch, to si „objevíme“ ve čtvrté části.

Téma 5. Kdo s kým – přátelé a bojovníci
Jedna ze specialit ájurvédského náhledu je systém vhodných a nevhodných kombinací. Vhodné kombinace jsou přirozené pro trávení, nevhodné trávení zatěžují či dokonce jsou nestravitelné. I zde však existují možnosti, jak nevhodné obrátit ve vhodné, aniž bychom se museli vzdát svých oblíbenců.

Téma 6. Koření - největší pomocník
O roli koření v indické kuchyni neřku-li ájurvédě byly napsány knihy a natočeny filmy. Libá vůně exotického koření je synonymem těchto kuchyní. Nicméně koření má mnoho dalších schopností – třeba měnit náladu nebo léčit běžné neduhy. Pojďme si objevit i něco, čemu se říká osobní koření.
​
Téma 7. Ladíme se na své trávení
Integrace celého systému dohromady s tím, že když se věci poskládají, nevytvoří pouze kompilát, ale ukazují i nové pohledy, souvislosti a možnosti. Pojďme si každý z nás najít vlastní způsob, jak nejenom zjistit, co je pro nás vhodné, ale jak si pomoci tam, kde máme slabiny. 
 
Termíny kurzu v roce 2022:
Pondělí, vždy 18 – 19:30 hodin.
10. 1., 7. 2., 28. 2., 21. 3., 11. 4., 2. 5., 23. 5.
 
Formát kurzu:
On-line /zoom/. Součástí každé části programu bude praktická ukázka plus psaný materiál shrnující hlavní body tématu pro ty, co mají obavu, že nezachytí vše.
 
Cena:
500 Kč za jedno téma. V případě účasti a zaplacení celého programu, zvýhodněná cena 3 000 Kč /namísto 3 500 Kč/.
Zaplacení převodem na bankovní účet č. 670100-2212886025/6210 od 1. 1. do 7. 1. 2022
 
Kurz vede dr. Martina Ziska za asistence absolventek Ájurvédské Gurukuly Markéty Fukové a Andrei Lazarské.
 
Přihlášení:

Pokud máte zájem o tento program, vyplňte prosím kontaktní formulář nebo napište na email: martina.ayurveda@seznam.cz.
Je třeba, abyste tak učinili nejpozději do 31. 12. 2021. Kurz se může tak krásně stát součástí Vašeho vánočního předsevzetí nebo můžete podpořit někoho, kdo víte, že tyto informace potřebuje a nadělit mu s jeho souhlasem krásný vánoční dárek.
Platba s ohledem na kurz probíhající v roce 2022 převedena od 1. 1. do 7. 1.  2022.
V případě otázek, pište, volejte, ptejte se.
 
Budeme se na Vás těšit.

Proč?

Jeden zkušený psycholog řekl: „Pokud neumíme kontrolovat svoje emoce, jsme ovládáni chováním lidí a událostmi kolem nás.“ Myslím, že mu všichni můžeme dát za pravdu.
Co to ale znamená dosáhnout opravdové kontroly nad emocemi? Ideálně to představuje volně se pohybovat po spektru emocí žádoucím směrem. Na to potřebujeme porozumět kořenu emocí a naučit se s nimi zacházet tak, že si díky odstupu, nadhledu a vhledu dokážeme zvolit, jakou emoci nabídneme jako reakci. Nesmíme přitom zapomínat, že emoce přestavují důležitý vnitřní navigační systém, který nám ukazuje, zda náš postoj je v souladu či nikoliv vůči dané situaci.
Jinými slovy, zaobírat se emocemi je důležité. Emoce jsou hlavní hybnou silou našeho života – vše co děláme je motivované přesvědčením, že nám to přinese dobrý či lepší pocit, než právě máme. Motivovaná touto důležitostí, vytvořila jsem nový kurz, jehož subjektem je objevování těch aspektů emocí, které jsou klíčové pro jejich opravdovou kontrolu.

Jak?
Tento kurz je inovativní hned třikrát. Jednak je koncipován tak, že přinese jak nový náhled, tak i přístup k emocím na základě jógické, ájurvédské a tantrické tradice. Tento náhled je sám o sobě zcela unikátní a originální. My k němu přistoupíme ještě jinak, než obvykle: namísto práce a učení budeme objevovat, ujasňovat si a experimentovat s hledáním a nacházením vnitřního emotivního souladu. Aktuální náplň kurzu tak budeme dotvářet společně s účastníky podle jejich postojů a potřeb. Jak víte, nikdy žádné kurzy neopakuji, vždy vytvářím nový podle toho, čemu cítím, že je třeba se věnovat. Téma emocí vyplynulo nejen ze současné společenské situace a osobních procesů, jimiž procházím, ale zkušenosti, jež jsem si udělala v rámci kurzu Praxe duchovnosti. Ta mě inspirovala věnovat problematice emocí zvláštní pozornost.

Pro koho?
Věřím, že vás toto nové téma zaujme a přidáte se spolu se mnou k objevné cestě dramatickým světem neustále se proměňujících emocí. Kurz je otevřen všem, kdo se chtějí prokousat skrze své postoje a návyky ke kořenům emotivních reakcí a dát si tak šanci udělat zásadní krok směrem k osobnímu pocitu radosti a pozitivity. Budete potřebovat minimální množství času na pozorování a experimentování, jelikož většina emocí se odehrává v běžných interakcích praktického života, který všichni žijeme.
​
Kde?
Vhledem k současné společenské situaci se kurz bude odehrávat on-line prostřednictvím zoom programu. Z minulosti mám zkušenost, že tento formát je nejen vhodný, dokonce může představovat potenciální výhodu soustředění a klidu ve srovnání s osobním setkáním. Také zde odpadá srovnávání se, což je v oblasti emocí častá překážka.

Kdy?
Kurz sestává ze šesti 2 hodinových setkání, každé z nich třetí úterý v měsíci.
Konkrétní data v roce 2022 jsou následující:
18. 1., 15. 2., 15. 3., 19. 4., 17. 5., 21. 6 – vždy od 18 do 20 hodin.
 
Cena?
12 hodin kurzu, cena je 6 000 Kč /splatné v případě potřeby na 2 či 3 splátky/.
Bankovním převodem na účet č. 670100-2212886025/6210.
Převod od 1. 1. do 10. 1. 2022 pro celou částku či první splátku.

​V případě zaplacení najednou, sleva 10%, celková částka je 5400 Kč /mezi 1. 1. a 10. 1. 2022/
​
V případě dvou splátek, první před zahájením kurzu, druhá splatná k 1. 4., cena 6 000 Kč.
V případě tří splátek, první splatná před zahájením kurzu, druhá splatná k 1. 3., a třetí splatná k 1. 5., cena je 6 400 Kč.
Věřím, že Vám tyto možnosti pomohou s Vaší finanční situací v případě zájmu, kdy musíte pracovat s budgetem.
Pokud byste potřebovali nějakou jinou možnost, obratˇte se na mě přímo.
 
Kdo?
Kurz vede Martina Ziska.
 „Emoce mě fascinují celý život. Je to jedna z oblastí, kterou neumím. V životě jsem zažila mnoho smutku, bolesti, strachu a znechucení, vedle frustrace, radosti a nadšení. Byla jsem obklopena lidmi, kteří byli buďto obětˇmi emocí nebo se je naučili potlačovat tak, že jim způsobily nemoci. O to více hledám v osobním životě, umocněné prací s mnoha lidmi, zdravý model, jak hybnou sílu emocí použít pro opravdový krok směrem k Sobě.
Tento kurz pro mě představuje jak profesní, tak osobní výzvu. Jelikož rok 2022 je pro mě rokem nových cest a způsobů, těším se na to, jak se s tím, co objevím a vytvořím, podělím s účastníky, jež budou zároveň spolustvořiteli náplně kurzu.
Každý rok mám to štěstí, že potkávám lidi, co jsou na cestě opravdového upřímného hledání osobního vyjádření univerzálního vědomí. Věřím, že nám všem toto téma poslouží jako turbomotor k rychlému posunu vůči té části sebe, jež vždy ví.“
 
Jak se přihlásit?
V případě zájmu vyplňte prosím kontaktní formulář na webu nebo napište na email: martina.ayurveda@seznam.cz.
Svůj zájem můžete vyjádřit takto kdykoliv, nejpozději ale do 10. 1. 2022.
Od začátku ledna 2022 do 10. 1. 2022 zaplaťte prosím kurzovné, a to převodem na účet č.
670100-2212886025/6210.
 
V případě otázek pište na výše uvedený mail.
 

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Pomalu přichází čas bilancování, uzavírání, plánování a budoucího otevírání.
Čas obrovského vděku, že jsme tu.  Sice s modřinami a šrámy, ale většinou stále ještě v jednom kuse.

Pro mě byl letošní rok přelomový - do slova a do písmene.
Lámalo se vše, co je důležité: zdraví, práce a životní směr vůbec. Co se hlavně lámalo je, jak životem procházím: namísto tlaku a zvýšeného úsilí se fokus přestěhoval do nitra. To nejen že nahlíží na to, co je kolem jinak, ale hlavně má jiné priority. 

Nitru jde o spojení se zdrojem, o podporu vnitřního vyjádření a pochopení, o posun směrem k pravdě.
Materiální realitou se nitro nezabývá. Není pro něj důležité, co budu dělat, kde budu žít, zda si koupím zelenou nebo modrou čepici, dokonce je mu i jedno, zda budu na tu čepici mít. 

Co je ještě horší, že pro nitro není důležité ani to, zda budu zdravá či mít dostatek energie  zrealizovat svoje plány. Někdy naopak pošle nemoc či slabost jako prostředek, jak mě obrátit směrem dovnitř, zejména v případě, že kráčím příliš vehementně směrem od sebe. 

Přiznám se, že tak, jak si člověk čte takového věci v knížkách, kde mu zní moc hezky - vyjádření typu "žij v souladu sám se sebou", "následuj pravdu", "žij v lásce a svobodě", realita není tak úplně a pouze nádherná. Je provázena mnoha těžkostmi, jelikož kromě té niterné části máme ještě část hmotnou, která musí fungovat v okolním světě. A okolní svět je ve stavu velkého dynamického chaosu. Vezměte si jen jednotlivá opatření ohledně covid epidemie, ať již u nás doma nebo ve světě. Mění se tak rychle, že než si je osvojíte, jsou již obsolentní. 

Plánovat v dnešní době jakoukoliv kolektivní akci je téměř nemožné. Nevíte, kdo přijde a kdo na poslední chvíli zruší. Taky nevíte, zda se taková akce bude moci vůbec uskutečnit. Pokud se uskuteční, tak stejně nevíte, kdo na ní přijde...vše je zkrátka v jakémsi neustále proměnlivém chaosu, jež pro nás lidi potřebující bytostně řád  a jasný směr, je mimořádně náročné nejen psychicky, ale i biologicky.

Myslím, že nám všem došlo, že způsob, jak jsme žili dříve, se již nevrátí. Již nikdy nebudeme cestovat volně a bezstarostně, jako tomu bylo dříve. Již nikdy nebudeme mít možnost některých voleb, mnoho věcí v našem životě nám bude určováno. Jako vždy, nezbývá nám než se přizpůsobit --- často ani nevíme čemu. V momentě, kdy si najdeme nové ekvilibrium, je již potřeba hledat dál, nové jiné řešení, protože ani to nestačí: vše se mění před očima a pod rukama.

Tak jak se mění svět, tak se měníme i my. Je to přirozené, ale náročné. Jelikož se vyvíjíme dlouhou dobu a nejsme zase tak rychle přizpůsobiví, jak bychom si rádi o sobě mysleli, současný stav života a společnosti, ve které žijeme, je pro nás obrovskou výzvou a zátěží. Čím více jsme ve stresu, tím víc stresu nabízíme životu kolem. Dle mého stresu je již v životě dostatek, a tak z vlastního pudu sebezáchovy bychom měli hledat postoj, který vytváří co nejmenší množství stresu.

Říká se, že cesta nejmenšího odporu /tak, jak ji vnitřně osobně cítíme/ je cesta největšího souladu se Zdrojem. To by z hlediska vibračního zákona rezonance dávalo smysl. Je ovšem nutné připomenout či zdůraznit, že se jedná o osobní postoj, nikoliv kolektivní. Jelikož jsme rozdílně nastavení, život je založený na rozmanitosti, můj vnitřní souladný postoj nemusí odpovídat postoji někoho jiného. Naopak, mohou být naprosto opačné, vzájemně se vylučovat. Přesto je tu místo pro ještě více postojů --- nekonečně mnoho vlastně. Z tohoto faktu přirozeně vychází něco, čemu se říká tolerance nebo spíš respekt. Nikdo jiný nemůže vědět, znát, cítit, chápat a tím pádem žít vaše osobní preference. Proto je důležité, abyste je žili vy, jelikož jsou vaše.

Moje zkušenost --- jak osobní, tak i profesní je ta, že člověk v tomto stavu přirozeně ctí to své a vedle toho přirozeně ctí to jiné. Jak se všichni dohromady domluvíme, toť otázka. Rozhodně postoj "to i ono" versus "buď to nebo ono" v sobě nabízí platformu, jež v zásadě představuje cestu nejmenšího odporu a tudíž největšího sladění se Zdrojem.

To je možné pouze, pokud nás existenční tlak nedostane do boje o přežití. Tam neexistuje tolerance, respekt a vzájemná úcta. Tam existuje pouze boj o to, abychom měli podmínky pro přežití: ochranu ve formě domova, kde je teplo, místo jež dává bezpečí a jistotu. Tato základní jistota, ač žijeme v stále ještě velkém komfortu, je nyní zásadně ohrožena pro hodně z nás. Společně s neustále se měnícími podmínkami kolem nás to vytváří potenciálně traumatizující zkušenost nejistoty a obav, jež mají jen krůček ke strachu a úzkosti. Titulky médií tomu nepomáhají, ale člověk nemusí ani sledovat televizní zpravodajství či číst noviny: stačí se podívat na lidi kolem sebe. Spěch, stres a nepohoda jsou téměř hmatatelné.

V situaci, nad níž nemáme zcela kontrolu, tak může pomoci pouze jediné: soustředit se na dostatek namísto nedostatku. Soustředit se na to, co v nás vyvolává dobrý pocit je způsob, jak se cítit lépe. Jeden z paradoxů života je, že čím je situace horší, tím je třeba cítit se lépe --- jedině tak ní projdeme důstojně a lidsky nikoliv v tlaku přežití.

Možná Vám přijde nadnesené mluvit o prožití namísto přežití, ale principy životní rezonance platí stále bez ohledu na to, co se děje kolem nás a v nás. Náš nejvýhodnější životní postoj je stále tentýž: osobní vyladění s vlastním zdrojem a napojení na přesahující Zdroj. Stále můžeme mít radost z nádherných podzimních barev namísto kupy listí, co nám překáží v cestě. Můžeme se radovat z chvilky sluníčka namísto mnohahodinové přítomnosti mraků. Úsměv či dokonce smích neznámého člověka nám může připomenout, že je vždy dostatek věcí, z nichž se můžeme radovat. Nejenom ve smyslu, že vždycky může být ještě hůř, ale naopak podle skutečnosti, že čemu věnujeme pozornost, to zveme do naší životní zkušenosti. 

A tak zkusme tam, kde to je nejméně pravděpodobné, když spěcháme, vše jde proti nám, se na chvilku  zastavit, rozhlédnout kolem sebe či se podívat do sebe a najít to, co podporuje náš dobrý vnitřní pocit. Bude se nám díky tomuto jednoduchému aktu procházet lehčeji těmi těžkostmi, až se nám třeba podaří na ně na chvíli úplně zapomenout a mít radost z toho, že jsme.

Dokud jsme tady, máme totiž možnost a příležitost, že se nám podaří najít přístup, který odpovídá tomu, o čem život je: nekonečných možnostech, příležitostech namísto problémů, a zajímavém objevování, jež nás v zásadě baví a dává smysl. Pokud si do předsednictví svého života přizvete nitro a necháte ho vyjádřit svůj postoj a perspektivu, pak zjistíte, že co bylo důležité přestalo existovat a naopak, co bylo okrajové ve vašem životě si žádá zásadní prostor ve vašem životě. Jedná se o ticho, tvořivost, reflexi, vnímání vlastní energie a pocitů, soustředěnost na plynutí a radost, jež nezávisí na tom, co se děje kolem.

To je podle mě cesta, možná jedna z mála cest dopředu ve stále dynamičtější proměnlivější realitě, jež nás obklopuje. Nechci říkat "a bude hůř" v roce 2022, to rozhodně ne. Bude pravdivěji, kontrastněji, praktičtěji v tom slova smyslu, že nám život bude nutit souladný postoj či cestu nejmenšího odporu.

Věřím, že jí půjdeme naproti a ušetříme si tak modřiny a šrámy, které jsme si udělali tím, že jsme šli hlavou proti zdi. To je vlastně totéž jako jít proti sobě. 

Nevím, kam mě moje nitro povede a dovede příští rok. Je to jedna velká neznámá. Mám důvěru, i když se takto prakticky žije ne úplně jednoduše. Nicméně věřím a vidím, že se na té cestě potkáváme, že nám zkrátka nezbyde nic jiného, než hledat vlastní pochopení, řešení, vlastní soulad. Každý z vám je mi inspirací, jak na to, a za do moc děkuji. 

Přeji nám všem, ať z toho procesu máme radost, dává nám smysl a přináší víc klidu, vděčnosti a tichého úžasu nejenom nás, ale životu a světu kolem nás. 

Lehký krok a úsměv v srdci nám všem přeji z hloubi svého nitra.

​Vaše Martina Ziska

Milí příznivci a přátelé ájurvédy:

Je to již dlouho, co se většina z vás vrátila z odpočinkového modu do podzimního záběru. Tento se zdá být hodně výživný - po velkém zpomalení se vše vrací do běžných kolejí. Jako bychom všichni chtěli využít tohoto časového okénka před případným opětným zpomalením. Slyším od blízkých kolem a vidím to na nich, že jejich život jakoby převálcovaly povinnosti, závazky, úkoly a aktivity všemožného druhu.

Člověk v takové situaci touží po klidu. Rád by se vrátil do kontemplativnějšího rytmu svého života. Jeho život však nabírá hybný moment jako valící se koule, jež se stále větší rychlostí valí z kopce a čeká na smilování několika volných dní podzimních svátků, víkendu nebo vánočního času. Pro mnohé zastavení přijde až zase za rok, v létě, kdy si dovolí dovolenou. 

Při práci s lidmi slyším zejména od žen často povzdech nad tím, že nemají žádný čas nebo dostatek času pro sebe. Ráda bych zde připomněla tu skutečnost, že veškerý čas je náš. Čas se nerozděluje na čas pro jiné a sebe, pokud ho tak nevnímáme. Může se stát - a já to zažívám právě teď, že povinností je objektivně málo a přesto má člověk stále pocit, že čas není. Cítí tlak, v hlavě má vše, co je ještě potřeba udělat a díky tomu je v neustálém napětí. To mu nedovoluje být přítomný tady a teď. 

Existují způsoby, jak získat vládu nad časem zpět. Jeden z nich mám odzkoušený mnohokrát a tak vím, že zaručeně funguje. Recept je jednoduchý: čím větší časový tlak, čím více povinností se nakupí a drží nás pod krkem, nutí ke zrychlení a nenechají vydechnout, tím víc musíme zpomalit. Či se nejlépe úplně zastavit. Na chvíli. Namísto řešení tisíce úkolů posadit se k čaji nebo na kávu. Jít se projít do parku. Sednout si na lavičku nebo k oknu a pozorovat mraky. Prostě chvíli nic nedělat.

Možná se vám to zdá šílené --- kolik povinností by člověk v tomto čase zvládl! Namísto usilovné práce má lelkovat, jaký nesmysl. Ano, je to o nervy, přiznávám. Někdy si u toho okusuji nehty nebo se musím připásat k židli, abych nevyskočila a nešla zase něco dělat.

Když si ale toto zastavení dovolíme, stane se několik věcí. Předně se přestaneme řítit směrem do záhuby - víc úsilí, více aktivit vede ke sebezničení. Zpomalením dovolíme, aby i tělo přestalo vytvářet stresové chemické prostředí. To dovolí nervovým spojením odpojit se od těch co naši životní energii vypalují se a přepojit se na ty, co nám energii dávají. Ve spěchu a chaosu se objeví špetka klidu, nezbytná ingredience na to, aby člověk našel správná řešení pro danou situaci.

Nejedná se pouze o určení priorit, jde i o to, že když přestaneme vše kontrolovat, dovolíme životu, aby řešil věci za nás. Řešení nám život vždy nabídne, pokud si dovolíme chvíli nevědět. To opět v člověku vyvolává neklid, obavy a nejistotu, nicméně když se podíváme na svoje zkušenosti víme, že se vždy  v minulosti našlo nějaké řešení pro naše problémy. Často to nebylo řešení, které jsme plánovali, z čehož vyplývá, že je dobré být připraven a zároveň nepřipoutám k tomu, co se stane.

Tento postoj dovolí člověku, aby byl více přítomen v daném okamžiku a vnímal, co ve spěchu nevidí. Kytičku, co roste uprostřed betonu. Ptáka, co zpívá na drátu vedle hlučné křižovatky. Úsměv neznámého kolemjdoucího. Plující oblaka mezi vysokými budovami ve městě. Dotek sluníčka na tváři, i kdyby přes sklo tramvaje. Radost dětí z toho, že prší, jejich chuť proskákat či vyválet se v každé kaluži. 

Pokud vám to připadá šílené, věřte, že není. Je to jiné než stále chvátat zodpovědně k plnění jednoho úkolu za druhým a večer padnout vyčerpáním, aniž by si člověk uvědomil, jakou příležitost k radosti mu dnešní den přinesl. Musíme se za tuto možnost postavit, někdy i zabojovat, nenechat si ji vzít. Práce vždy byla a bude, radost může být, není však zaručena.

Závisí na naší všímavosti, na našem životním tempu, na tom čemu věnujeme pozornost. Možná bychom si měli vzít příklad z koček. Ty jsou známy tím, že ví, co potřebují k tomu, aby se cítily dobře. Nedávno mě opravdu rozesmála vědecká studie z Nového Zélandu, která zjistila, že v době pandemie kočky trpěly silnou depresí. Zatímco 100% psů, domácích mazlíčků zažívalo dobrý pocit, víc než 50% koček upadlo do deprese. Důvodem byl fakt, že jejich majitelé trávili většinu času doma a narušovali jim tak jejich klid! To mi přišlo fenomenální, co se následku Covidu týče. Jinými slovy, vezměme si příklad z koček, které si za každé situaci vyžadují to, co je přirozené: nerušený klid. 

V souvislosti s Covidem bych ještě ráda zmínila jeden fakt. Ukázalo se, že určitý typ kuřáků má menší pravděpodobnost onemocnět Covidem ve srovnání s nekouřící populací. Je to tím, že jejich nosohltan představuje již tak nepřátelské prostředí, že se tomuto mikroorganismu v něm nedaří. Další paradoxní benefit, řekla bych. Vzpomínám si na březen 2020, první vlnu a uzávěru normálního života. Tehdy jsem vítali klid a volno, i když zároveň zažívali stres z neznámé nemoci a zároveň z násilného zastavení života. Já v té době při pravidelných procházkách potkávala buďto lidi spěchající do práce nebo - a nebylo jich málo - právě vyklidněné a rozesmáté kuřáky. Už tehdy jsem věděla, že tato populace projde Covidem jinak, než zbytek nás zdravých nekuřáků.

Ráda bych připomínkou těchto vědeckých faktů poukázala na sílu paradoxu. Ten mě vrací k současnému stavu a situaci. Nenechme se vtáhnout vírem tlaku, okolností, názorů či povinností do stavu zrychleného automatického žití, ve kterém nejsme schopni vnímat nic víc, než další úkol, který čeká na naše heroické úsilí. 

Zkuste proto čím víc váš život nabírá na rychlosti tím víc zpomalit. Či ještě lépe se úplně zastavit. Pokud v tom čase zavnímáte to hezké kolem sebe a v sobě, třeba jen radost z toho, že jste našli odvahu k této volbě, pocítíte vděčnost. Vděčnost funguje jako změkčovadlo v našem životě. Rozpouští ta zatuhlá místa v nás a kolem nás, otupuje hroty, odstraňuje trny a kameny z naší cesty. Vděčnost přináší měkkost, poddajnost a přizpůsobivost. A ocenění všeho, co je. Nakonec člověk cítí vděk i za ten shon. Přinutil ho totiž zpomalit, uvědomit si, co je důležité. Dal mu tak šanci být - i když třeba u stroje - jako cítící vnímající bytost a ne robot. To samo o sobě je velké vítězství. A když se uděje na chvíli, může se stát znovu, a příště třeba déle.

A kdyby váš dobrý pocit byl nedostatečnou motivací, myslete na to, že pokud vyrazíte na procházku, uděláte tím dobře vašim kočkám. Možná tam potkáte rozesmáté kuřáky, kteří vám připomenou, že není úplně důležité, co člověk dělá, daleko důležitější je, jak se u toho cítí.

Nádherný podzim plný klidu, obdivu pro měnící se přírodu a radosti z paradoxů, kterých je kolem a v nás stále dost nám tímto všem přeji.

S láskou Vaše
Martina Ziska

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Máme za sebou polovinu prázdnin. Ty, ač od slova prázdno, jsou obvykle naplněny aktivitami, na které v průběhu roku není čas. Koupání, chození po lese, spaní venku, zavařování, cestování za či s přáteli nebo jen tak, a hlavně dovolené.

Dovolená je naopak od slova dovolit si něco, co si člověk obvykle nedovolí. Tady se potkává náplň prázdnin s dovolenou. Letos to je s cestováním do zahraničí horší: na většině míst existuje množství stále se měnících opatření, což člověka nejenom otráví, ale i odradí. Cestování je o hodně velký kus složitější a o moc dražší než tomu bylo ve zdravějších dobách. Jak se ukazuje, přestože jsme součástí EU - slovo unie znamená i jednotu, každá země nastavuje vlastní pravidla a v případě cestování to představuje dost velký chaos. 
Nebudu se vyjadřovat k očkování a testování na covid - na něm je v  souvislosti s cestováním /viz například naši sportovci na olympiádě/vidět zcela jasně, že daná opatření nedávají nejenom lékařský /to již ostatně od začátku/, ale  ani společenský smysl.

Našinec může vyřešit dané dilema pobytem na domácí půdě, vždyť domovina je krásná. Pokud všichni zůstanou v tuzemsku, většina míst asi nebude, co se nízké návštěvnosti a tím pádem i rizikovosti, vyhovovat. Je také potřeba myslet na skutečnost, že pro mnoho lidí cestování představuje živobytí a je dobré, v případě, že to tak cítíte, je podpořit. Kdy jindy než v létě, v době největšího pohybu venku?

Člověk může také zaujmout postoj, jež mají vůči dovolené Indové. Ti obyčejní koncept dovolené neznají. Jak mi bylo řečeno, Indové nerozumí tomu, proč celý rok pracovat v zaměstnání, které není moc zajímavé či oblíbené proto, aby si potom na týden či dva vyhodili z kopýtka? To raději celý rok pozitivní čas v práci a v případě Indů potom volný čas na rodinné či duchovní oslavy a svátky. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Já jsem naopak zažila v baště kapitalismu v USA během mých -nácti let života tam vesměs opačný přístup: konečně dovolená, tak je třeba si užít co nejvíce. Když jsme se kdysi vydali s přítelem na Floridu /v únoru z mrazivého východu do nádherných 20+ stupňů/, jeho představa o užívání si byla propracovaná do každého detailu. Nejenom, že si dopředu prostudoval restaurace, které "musel" v dané oblasti navštívit /jídlo byla jedna z jeho zálib/, ale když jsme si na letišti šli vyzvednout auto z půjčovny /bez něj není možné v USA většinou cestovat/ a on uviděl vozidlo ekonomické třídy, které jsem zamluvila, beze slova mě požádal, abych počkala. Když se vrátil pro mě a kufry v červeném kabrioletu, neměla jsem čas se ani divit. Hledala jsem totiž šátek, abych po vzoru filmových hvězd chránila svůj neexistující účet. Vysloužila jsem si jeho obdivný pohled a i on měl můj obdiv, že nelenil a domluvil /a doplatil/ tuhle sexy výměnu. Jak my ženy víme, když muž chce, všechno jde. 

I to je součástí dovolené. Nebo o tom je dovolená? Člověk jí jídla, která normálně doma není nebo nikdy nejí? Totéž s pitím, vínem, pivem, kokosem, kávou, zmrlinou, sýrem nebo salámem, podle toho, kde se zrovna nacházíte? Jak říká jeden můj známý, jet do Chorvatska a jíst celou dobu český salám, chleba a paštiku z konzerv, vše přivezené z domova? To je už možná lepší zůstat doma --- docela bych s jeho názorem souhlasila.

Nicméně cestování není totéž, co cesta. Nemyslím tím fyzickou cestu, jak se dostaneme na místo, když cestujeme nebo když se přesunujeme z místa na místo /což já dělám již víc než měsíc velmi intenzívně se stoupajícím zvláštním pocitem/. Mám na mysli to, co nám cestování dává, jakou cestu v nás otvírá. Staré posvátné indické texty v pojednání o psychickém zdraví doporučují, aby člověk občas odjel do zcela neznámého místa a nějakou dobu tam pobyl. Totéž říkal Dalajláma v rámci poselství do nového milenia. Důvod je zcela prostý: na novém neznámém místě se člověk nejen obnoví/osvěží, ale hlavně zažívá sám sebe a tím pádem i život zcela jinak než je navyklý. 

Jak řekl v úvodu dokumentárního filmu Světlo krajiny o své tvorbě malíř Jan Jedlička: "Nové místo dává člověku šanci začít o nuly." Já bych tuto krásnou a vzácnou myšlenku možná parafrázovala tak, že nové místo dává člověku šanci stát se na chvíli  nulou. Proč bychom o to měli stát? Obvykle se snažíme být někdo, být důležitý, něco znamenat. Být nula naopak představuje absenci tlaku, což je dnes tak výjímečné, že může být léčivé. Vedle ulehčujícího je to potenciálně i  konfrontující stav - otevřít se neznámu, nemuset stále vše vědět, spoléhat na intuici a náhodu, nechat se ztratit jako předpoklad pro objevení něčeho nového, jiného, neznámého. Někdy to přinese zklamání, jindy ale velká překvapení.

Když jsem pár týdnů zpět bloudila se svojí spolucestovatelkou po středověkých spících vesničkách Toskánska, místech bez šance na pozornost turistických průvodců, nejednou jsme objevily nečekaná zákoutí, i výborný obchod či jen kočky spící ve stínu oleandrovníku. Přesto si ta místa pamatuji lépe než návštěvu slavných katedrál a galerií. Bylo v nich totiž neuvěřitelné ticho a život tu běžel bez ohledu na naší návštěvu svým stálým, stejným a vlastním tempem. Jak jsem mluvila s několika zasvěcenci, toto je budoucnost cestování, alternativa k masovému turismu, jež se stává z mnoha důvodů obsoletním a neudržitelným. Stát se na chvíli součástí života malého města či vesnice je naopak zkušenost, která člověka obohatí a inspiruje. Platí to dle svědectví místních i obráceně: většinou se cítí poctěni pobytem cizince a uvědomí si díky tomu, že jejich místo je zajímavější a cennější, než si kdy mysleli! 

Máme před sebou ještě několik týdnů ať prázdnin nebo dovolené nebo "jenom" léta. Zkusme v tom čase udělat něco, co bychom normálně neudělali. Pokud nechodíte do galerie, navštivte nějakou /v případě, že jsou otevřené/. Pokud se nekoupete v rybníku či řece, zkuste to. Pokud se naopak koupete jenom v rybníku či řece a nikdy nechodíte na plovárnu, navštivte plovárnu --- zkrátka bez ohledu na místo, zkuste něco nového, jiného či přistupte k tomu samému známému jinak. Hlavně se dívejte, čím vás to obohatí, jaké vnitřní cesty to ve vás otevře. 

Všichni jsme stále na cestě, ať již v čase a prostoru, ale i ve svém vnitřním prostředí, v intimním světě vlastního vnitřního prožívání. Zkusme toto léto, bez ohledu na to kde a s kým jsme, vnímat sami sebe jinak: zkusme zanechat svoji navyklou identitu za sebou a být na chvíli nikým. Budeme tak mít možnost potkat něco nového - kolem sebe a tím pádem i v sobě.

Přeji nám všem zajímavé, nečekané, tiché a důležité vnitřní objevy!
Sláva létu, cestování a cestám...

Z té své vás upřímně zdraví vaše Martina Ziska 

 Milí přátelé,

opět zkouším psát přímo. Ačkoliv je relativně brzy ráno, již pražící slunce je indikátorem toho, že léto a s ním i horko jsou opravdu tady. Dlouhá chladná zima a jaro v nás často vzbuzovaly touhu po teplém počasí a teď když je tady bychom si trochu toho chladu nechali líbit.

To je přesně podstata lidské přirozenosti: vždy toužíme po tom, co nemáme a poté, co to dostaneme se naše touhy změní a chceme něco jiného. 
Odpovídá tomu i celospolečenské klima. Po dlouhé absenci kulturního a gastronomického života nás čas, okolnosti a sluníčko vytáhly všechny ven a my doháníme, co nám bylo odepřeno.
Toto je ta praktická, vnější hladina našeho života, ale jak je na tom to, co je za tím, to hlubší, niternější a podstatnější?

Od mnoha lidí kolem sebe slyším, že s vnějším otevřením života nedošlo k tomu samému otevření vnitřního života. Můžeme sice do divadla, nakoupit nebo sednout si do naší oblíbené kavárny, vnitřně z toho ale nemáme ten samý požitek, jako předtím.

Zažili jsme totiž změnu, obrovskou změnu. Zažili jsme nejenom, že o to vše můžeme přijít, ale hlavně jsme zažili stav, který nás nutí klást si otázky "jak budu žít?" a "co má vlastně smysl" někdy v existenční slova smyslu, jindy či zároveň i v hlubokém významu, které v sobě tyto úvahy nesou.

Většina z nám prochází stejnou situací: korona nám změnila život, někde ho bohužel i vzala, rozhodně nám změnila realitu a tím pádem i perspektivu. Od mnoha lidí jsem slyšela, že jim korona změnila plány. Patřím do té skupiny. Nebylo jednoduché přijít s plánem B poté, co korona smetla zcela plán A ze stolu. Jiný jsem totiž neměla. Hlavně ho nechat přijít tak, aby nebyl vymyšlený, z hlavy, z rozumu, z tlaku, z vůle či úsilí opět vyřešit nějaký problém.

Změna je hmatatelná všude kolem nás. Přecházíme tak viditelně a bolestně z vnímání  reality jako hmoty do vnímání reality jako energie. To mění vše. Jaké energie budeme používat pro svoje domovy, výrobu a auta, jak budeme přistupovat k jídlu, jaké produkty = nositele energie si budeme kupovat. Mění to naše vztahy a to zásadně. Ten hlavní vztah, jež je subjektem této revoluční změny, je vztah jaký máme sami k sobě. Jak sami sebe vnímáme a tím pádem o co v životě usilujeme, jak používáme svoji energie a hlavně to, že si své energie jsme vůbec vědomi.
​
V každé změně, která je dynamická jako ta současná, přicházejí na pořad dne slabá místa systému. Vidíme to kolem sebe a zároveň v sobě. Je proto třeba kultivovat klid, hledat bod středu či kotvy a jistoty, jež rozhodně již neleží v materiálním zázemí. Příroda se stále chová stejně, a tak každodenní východ slunce či pobyt Luny na temném nebi může být právě ta stálice a jistota v době, kdy se člověku mění či přímo rozpadá život před očima.

Hlavně se mění život za očima, vnitřní perspektiva. Je příliš složité a neuctivé o ní mluvit jen tak, ledabyle v pár řádcích, a tak mi dovolte jen několik poznámek.
Vnímat sám sebe a život energeticky znamená respektovat přirozenost, limity a preference naší životní energie. Je to něco hodně jiného než ji jen používat pro svoje účely.
Vnitřní perspektiva má jiné priority než naše fyzická existence. Jde jí o hloubku, pochopení, expanzi, posun směrem k esenci nikoliv o pohodlí, kontrolu a dočasné uspokojení potřeb. Jde jí o opravdová řešení, o celistvost, o žití v pravdě a vědomí, že jsme součástí tohoto mysteriózního nekonečného vesmíru, který je naším domovem.
Vede nás hlavně k tichu neb jedině tam je slyšet vnitřní hlas, ten co ví.

Léto je nádherný čas maximálnosti. Maximální fyzičnosti, plnosti smyslovosti /od smyslových orgánů a smyslů/ a tím pádem i smyslnosti. Je to čas, kdy šťáva života, vůně, barvy a chutě proudí nejsilněji. Dovolme si tak letošní léto být plně přítomni v prostředí, které je kolem nás, zcela obydlet a oblíbit si svoje tělo a zároveň neztratit spojení se svým nitrem.

Možná naopak nechme naše nitro, ať nám řekne, co ono si přeje, co potřebuje. Roztáhněme tak křídla a nechme do našich životů vstoupit novou kvalitu, kvalitu fyzické duchovnosti. 
Moc se těším na vaše objevy, zkušenosti a zážitky.

Mě samotnou čas změny přivedl nejenom ke změně bydliště, ale i k létu v nové krajině věnované plodné samotě. Zcela nová zkušenost, která moje nitro naplňuje radostným očekáváním a zbytek mě lehkou nejistotou.

Díky technologiím a vnitřnímu napojení budeme ve spojení.
​
Přeji nám všem, abychom toto léto využili ke zkušenostem, jež nám rozšíří vnitřní perspektivu a přivedou nás blíže k pochopení, že světlo, teplo a dech jsem i my.

S přáním požehnané cesty

Vaše Martina Ziska