Bylo to ještě před pandemií, co jsem připravila nový zajímavý program na ostrově Šrí Lanka. Byla to pouť za jídlem – jeho dokonalostí ve všech aspektech. Umožňuje to nejenom mimořádné klima ostrova, neuškodí ani stále teplé moře, vřelí lidé a všudy přítomná estetická krása, jež živí srdce a duši. Šrí Lanka je pohlazení, orient v bavlnce a barevná zkušenost, která nasytí všechny cestovatele bez rozdílu. Zázemí českého rodinného hotelu tento zážitek ještě umocňuje.

Nyní se naskytla nová příležitost, a tak se ptám: máte zájem o tuto krásnou zkušenost? Termínově 13. až 22. 2. 2023, 10 nocí, 11 dní cestování. Cena: do 25 000 Kč + letenka /záleží, jaké ceny budou v té době/. Potřebujeme dát dohromady skupinu cca 15 lidí, aby se cesta mohla uskutečnit.

Pokud vás tato možnost zaujala, dejte vědět co nejdříve – ne/závazně…atˇvím, zda se tato příležitost naplní.
Budu potřebovat váš email pro budoucí komunikaci. Můj je: martina.ayurveda@gmail.com nebo vyplňte kontaktní formulář zde.

​Pokud se tato cesta uskuteční, tak se již těším --- věřím, že i Vy!!!
 
 

Milí přátelé:

Přestože letošní rok zajisté nevyčerpal všechna svoje překvapení, pro mě nastává čas bilancování.
Bude to asi tím, že se chystám po třech letech do Indie. Hlavním důvodem je účast na 9. světovém kongresu ájurvédy v Goa, který proběhne od 8. do 11. prosince roku 2022.
K tomuto místu mám blízký vztah - před covidem to bylo poslední místo, které jsme spolu se studentkami Gurukuly navštívily v rámci klinické praxe v Indii. Pro všechny z nás to byl nezapomenutelný zážitek nejenom profesně, ale i díky krásnému prostředí. Tak jsem zvědavá, co přinese návrat do kdysi tichých míst, které bude sdílet 300 tisíc delegátů  konference.
Jsem i hrdá na to, že můj příspěvek o duchovním přístupu k pacientům byl přijat k prezentaci - je to velká čest a vlastně úspěch: nepodařilo se to ani mnohým indickým kolegům, kteří zastávají důležité pozice v ájurvédských školách a nemocnicích. Pro solitéra z malé zemičky uprostřed Evropy, který nemá žádnou institucionální podporu, je to vlastně malý zázrak.
Ten zázrak, obvykle cestu mi nahlas /věřím, že v dobrém/ či tiše závidí mnoho lidí. Říkají, že by taky jeli. Aby bylo jasno: ono to není zase takové terno. Člověk musí vynaložit hodně úsilí, času, letos i velkou kupu peněz, jelikož cestování se stalo hodně nákladným k tomu, aby někam dorazil. Ano, jistě něco získá a po návratu se o to dělí, nicméně se mu to nikdy adekvátně nevrátí. Není to totiž obchodní investice, je to naplnění záměru a potřeby srdce a ducha, jež člověka zvednou z pohodlí a vedou ho tam, kde se něco dozví. Ájurvéda je svým způsobem neustálé objevování toho, jak funguje život a my v něm. 
Většina z vás si nejspíš v tomto momentě řekne, že není třeba nikam cestovat. Stačí sedět doma a vše nalezneme v sobě. To je sice pravda, člověk si nicméně potřebuje udělat zkušenosti, které mu toto poznání přinesou. Více než kdy jindy se právě letos ukazuje rodíl mezi chápat rozumem a vědět díky zkušenosti. Stále více mě fascinují lidé /a že jich přibývá/, kteří o co méně mají zkušeností, o to více mají názorů. Své četné názory nemají problém prezentovat jako vědění, ba naopak často vystupují jako někdo, kdo jediný ví, jak to ve skutečnosti je. A když ne pro všechno, tak alespoň pro ty ostatní.
Ti praví učitelé, a na to pamatujme zejména nyní, kdy se rodí více a více falešných apoštolů, jsou ti, co podporují naše vlastní vědění. Když jsem v říjnu byla v Paříži za svým učitelem jogy, vedl hodinu tak, že po krátké praxi se nás ptal, co jsem si díky ní uvědomili. Neříkal nám jak to je, nevedl nás za ručičku tam, kde on ví, že je dobré být, pracoval jen a jen s naší zkušeností a tu podporoval tak, aby ONA nás vedla tím žádoucím směrem: k sobě či ještě lépe do sebe.
Cesta do sebe se potvrdila jako velmi výhodná cesta účastníkům semináře o ájurvédské psychologii. Pamatuji se, jak se mě jedna zájemkyně před seminářem ptala, zda budu dělat klasické vysvětlení tří mentálních energií /míněno triguna tamas, radžas a satva/. V duchu a vlastně i jinak mě to pobavilo: vždy jsem hledala svoje vlastní pochopení, svou vlastní cestu, dělala si své vlastní zkušenosti. V ájurvédě jsem nešla a věřím, že pokud ano, tak je to méně a méně, cestou klišé. Sdílela jsem vždy poctivě a pravdivě moudrost védského systému tak, jak jsem nejpravdivěji byla schopná. To je i nadále moje cesta.
Člověk to může dělat kdykoliv a kdekoliv - jen pro to je přirozené místo v pracovních aktivitách, nikoliv na party nebo v rodině. Nedávno se mi moje dcera svěřila, že má strach, že jí budu psychologicy analyzovat během našeho společného času. A měla pravdu: všichni chceme žít autenticky a zároveň si uvědomujeme, že pro různá místa a okolnosti jsou vhodné různé prostředky a přístupy.
Baví mě ta rozmanitost druhé čakry a zároveň si musím dávat pozor, abych se v ní neutopila. Uvědomit si, co je podstatné /rozuměj trvalé/ a kam je třeba tudíž věnovat energii není tak jednoduché. Čím je člověk starší a má sice kvalitnější nicméně na objem menší energii, tím se s ní musí naučit šikovněji zacházet. Vlastně to není moc velký rozdíl od situace, které jsme vystaveni společensky ve smyslu energií na základní potřeby jako je teplo, voda, jídlo a vůbec fyzické pohodlí.
Moje generace má tu výhodu, že vyrostla v nedostatku, tak s ním umíme zacházet. Navíc máme ještě neuvěřitelné štěstí, že védská věda umí zacházet s tou nejdůležitější energií, a to naší mysli, a dovede tak lehce vytvořit tělu například teplo, aniž by na to muselo udělat cokoliv zvenčí. Namísto ruských kamen máme tak jogické praxe, které nás prohřejí tak, že nás vnější chlad neovlivní.
Čas nových výzev přináší i možnosti pro nové příležitosti. Hodně se mluví o originálních přístupech, řešení a nápadech. Život je jeden velký experiment, když to tak vezmeme: nic není zaručené, všechno je možné a zároveň nic nemusí být a to, co je si často ani nepřejeme, aby bylo. Pokud se v tomto stavu cítíte lépe a lépe, tak máte dobře nakročeno. Pokud nikoliv, začněte třeba tím, že se zbavíte bačkor, na které jste zvyklí a konečně si pořídíte úplně nové, naprosto odlišné od těch, které jste léta měli, a budete si dělat novou zkušenost. Jak se dotýkáme země, tak se totiž vztahujeme k sobě.

Přeji nám všem tudíž měkký pružný došlap a lehký krok směrem do sebe.

S díky a zvědavostí, co je před námi Vaše upřímně Martina Ziska

Po úspěšném programu o Triphale s Markétou nabízíme další zajímavý ájurvédský program. Jaké lepší téma než stres právě s koncem roku, kdy se nároky na naše nasazení zvyšují a naše schopnost jim vyhovět snižuje. Výsledkem je napětí, zátěž, stres – to, co všichni dobře známe. Připravte se na ájurvédské pojetí stresu, jak nám ho přiblíží Martina a povídání o bylinných lécích na podporu nervové soustavy v podání Markéty.

Program je opět on-line /zoom/ a opět gratis.
Trvat bude hodinu a v případě zájmu se přihlaste zde či na martina.ayurveda@gmail.com  do pátku 18. 11. 2022 – pošleme Vám přihlašovací údaje.
​
Těšíme se na další společné setkání.
 
Dr. Martina Ziska a ing. Markéta Fuková

​
 
Áhára, ájurvédská výživa pro zdraví
Martina Ziska
Smart Press, 232 str., brožovaná
Doporučená cena: 449,- Kč
EAN: 9788088244325
Toto je přepracované vydání původní knihy Áhára: Praktický průvodce světem ájurvédy. Od prvního vydání uplynulo už 12 let a kniha se mezitím mezi studenty a zájemci o ájurvédu stala „klasikou“.

​

Tak jako všichni z nás máme narozeniny, jmeniny a jiné oslavy, i ájurvéda má svůj den. Na celém světě ji patří 23. října každý rok k tomu, abychom jí uspořádaly oslavu či si připomněly vše dobré, co nám nabízí.

Rádi bychom podpořily aktivity, jež budou probíhat v Indii a zbytku světa speciálním vzdělávacím programem, jež je otevřený všem zájemcům bez vstupného. Pro tuto příležitost jsme vybraly spolu s Markétou Fukovou bližší seznámení s Triphalou, snad nejznámějším bylinným lékem. Zároveň bychom vás rádi seznámily s mimořádným přípravkem, který účinky Triphaly posunul o několik úrovní výš.

Jelikož se jedná o neděli, zvolily jsme čas po večeři ještě chvíli před spaním. Potkáme se on-line na zoomu ve 20 hod a po krátké sdílené prezentaci asi 30 minut bude stejně dlouhý čas na vaše dotazy. Těšíme se na vaší virtuální účast.

Prosím o přihlášení do konce pátku 21. 10. 2022, ať vím komu poslat údaje o připojení na zoom. Ty pošlu během soboty 22. 10. 2022. Těšíme se na viděnou a slyšenou. Přihlásit se můžete zde na kontaktním formuláři nebo přímo na email: martina.ayurveda@seznam.cz.
 
Martina a Markéta 

 Čas podzimu je neoddiskutovatelně zde. Letos s určitou vehemencí, razancí či náhlostí. Větry, deště a zima udeřily rychle zrovna tedˇ, když se nám to příliš nehodí. Většina z nás neví, kolik bude platit za teplo a tak raději zůstáváme v zimě. Někteří jedinci - potkala jsem takové - přešli do asketického režimu. Nicméně restaurace a kavárny mají stále své návštěvníky, i když většina z nich hledá výhodu, slevu nebo jim finančně odpovídající situaci. 
 Je zajímavé sledovat, jakou reakci máme na stres. To, co je před námi rozhodně stres představuje: ztráta jistot a ochran první čakry nás obnažuje vůči strachu. Nejsou to pouze strachy vytvořené ze současných převážně finančních nejistot. Přidávají se k nim i strachy nahromaděné z minulosti hluboko uložené v naší paměti a těle. Měli naši předkové dostatek? Jaký měli vztah k penězům, jak jejich zkušenosti ovlivnily naše vnímání? Takové a další otázky přicházejí na pořad dne. Toto vše je reálné a musíme se s tím porovnat. Zrovna tak, jak to představuje problém, může to zároveň být i příležitost.
 Můžeme zkusit přístup druhé čakry, která funguje na protikladech. Pokud zažíváme situace nedostatku a omezení, je dobré v sobě hledat opačnou pozici. Kde cítím dostatek? Kde vnímám naopak nadbytek? Může to být tak jednoduché, že namísto vysoké ceny jablek v obchodě při jízdě podél úvozu vnímáte velké množství volně ležících jablek, které si můžete nasbírat a odnést s sebou domů. Jen tak, zadarmo.
 Já jsem tento paradoxní stav zažila v létě během několikaměsíční cesty po západním pobřeží Severní Ameriky. Přebývání po hotelech pro pittovského vegana, který přesně ví, co mu dělá a nedělá dobře, bylo cvičení v absolutní přizpůsobivosti. Často jsem nevěděla, kde budu další noc spát, nicméně vždy, opakuji VŽDY, se situace vyřešila. Na vlastní kůži jsem zažila to, co všichni v sobě někde víme: v daném okamžiku máme vše, co potřebujeme. Pokud něco nemáme, tak se bez toho v dané chvíli obejdeme. Toho, co potřebujeme, máme často víc než dost, jinými slovy nadbytek, nikoliv nedostatek.
 Je tu ještě jeden důležitý aspekt, a to naše mysl. Pokud doopravdy funguje tak, že ze všeobsažné reality svou pozorností přitahuje do naší reality to, nač se soutředí, je imperativní, abychom se soutředili na to žádoucí a nikoliv na negativní. Zní to ovšem jednodušeji, než to ve skutečnosti je. Znamená to v zásadě, že máme pouze pozitivní myšlenky.
 Pár týdnů zpět jsem strávila hodně hodin ve vlaku do Budapešti a zpět. Je to taková malá studie lidského chování pro mě, kdo si jinak žije ve svém omezeném světě. Když si v kupé nastoupí paní starší generace, která nemá jediné dobré slovo pro současnost, otráví to atmosféru dosti rychle. Lepší byla již jiná starší paní na cestě zpět, která nastoupila do špatného vlaku. Měla radost, že nebyla "blbá" sama, našel se totiž ještě jeden mladší muž. Za příplatu si nechali mimořádně zastavit mezinárodní rychlík. Jediné, z čeho nakonec měla paní obavu byl posměch, který čekala od rodiny za její blbost. 
 Podzim je čas přinášející na povrch naše skryté šrámy a slabosti. Země se chystá k odpočiku, shazuje všechnu váhu ve formě plodů a květů, obrací se dovnitř do tmy a ticha. Pro nás to znamená čas slabosti. Pokud se přidají naše slabosti, máme zaděláno na náročný stav. Letos možná o to víc, že jsme ho v minulosti řešili více teplem, jídlem, horkými vanami či sprchami, a o tom všem si většina z nás může nechat jenom snít. Já jsem během pobytu v horké suché Kalifornii zjistila, jaké to je šetřit vodou. Tato zkušenost se teď hodí. A přestože neplánuji ruská kamna, tak vím, že po joga praxi se v mém těle rozproudí krásné teplo a jakmile začnu chantovat Gájatri mantru, ihned si svlékám svetr. A to nemluvím o chilli do jídla nebo dokonce chilli zahřívacím čaji nebo skořici do horkých jablek, která jsme si nasbírali v úvozu a pochutnáváme si na nich každé ráno. Mimochodem recepty na zmíněný pokrm a nápoj najdete v knize V ájurvédské kuchyni.
 Když jsme u těch příležitostí, jsem si jistá, že v rámci zvyšování cen je nejenom nutné, ale i dobré hledat ekonomické varianty stravování. Vždy jsem mluvila o tom, že ájurvédská strava je nejenom zdravá, ale i ekonomicky dostupná. Pochází totiž z Indie, kde většina lidí žije v pro nás nepředstavitelné chudobě. I z toho důvodu mám radost, že se podaří po ročním úsilí nabídnout zájemcům novou přepracovanou verzi knihy Áhára, tentokrát pod názvem: Ájurvédská vyživa pro zdraví. Kniha je přepracovaná tak, aby byla vhodná pro široké čtenářské publikum, tedy i to, co s ájurvédou nemá žádnou zkušenost. Kniha vyjde z tiskárny 21. 10. a poté ji můžete najít na pultech vašich oblíbených knihkupců, v eshopech nebo v nakladatelství SmartPress, jež se jí ujalo. Můžete si ji objednat i přes tyto webové stránky, pokud budete chtít. 
 Tu hlavní příležitost, jež podzim představuje, je k obrácení se do klidu, do sebe. Většinou člověk v sobě místo klidu najde nepohodu, rozrušení či napětí, o to víc je třeba v sobě nacházet klid. Někde v nás je, buďme si jistí, jen cesta k němu není někdy příliš lehká. Vzrůstající tma a chlad nás přímo vtahují dovnitř, pod podušku rozumu a smyslů obrácených směrem ven. Je to příležitost porovnat si v sobě to, co nás dráždí či trápí, nacházet, co nás vyživuje a podporuje zevnitř. Není to pouze příjemný proces, nicméně je naprosto nezbytný. Bez něj budeme žít v neustálé reakci na vnější podněty v pozici oběti okolností. Nikdy si nedáme příležitost určit si, jak budeme věci vnímat a tím pádem prožívat. Čím větší problém, tím větší příležitost. To je dobré si připomínat. Pokud v sobě začneme tušit dobrý pocit z této skutečnosti, jsme na dobré cestě. 
 Přeji nám všem hodně výmluvného ticha v sobě a nacházení dostatku v každé situaci. Pokud bude inspirovaná čtením nové Áháry, pod dekou s teplým čajem, ájurvéda a já s ní budeme moc rády. 
S láskou Martina Ziska

 

​Ájurvéda je systém přístupu k životu založený na pochopení přírodních zákonitostí.  Ty je možné poznat a hlavně uplatnit jedině tehdy, když máme citlivé tělo a vyladěnou mysl. Ájurvéda tak je a vždy byla hlavně psychologickým systémem.
Moderní doba a její přístup ve snaze najít efektivní způsob, jak se zbavit projevených problémů zredukovala ájurvédu na fyzický systém vyrovnání dóš pomocí jídla či bylinných léků. Více než dvě dekády profesionální a osobní cesty s tímto dokonalým systémem mě přivedly k plnému soustředění na psychologickou podstatu ájurvédy. Mým záměrem je zprostředkovat zájemcům klíčové aspekty psychologie ájurvédy. Odměnou je mapa, jak vědomě tvořit svůj život a naplnit tak záměr naší existence v harmonickém bytí. Pokud tak neučiníme, náš život bude sestávat z problémů a jejich řešení namísto příležitostí k postupujícímu pochopení.
Struktura vědomí, jež je základem života je sofistikovaná. Záměrem kurzu je nabídnout seznámení, základní orientaci a praktický návod, jak použít ájurvédskou psychologii v každodenním životě. Snoubí se zde jak védská filosofie, psychologie jógy a ájurvédy s kosmologickým náhledem na existenci. Z toho důvodu jsem koncipovala seminář na teoretickou a praktickou část. Teoretická proběhne on-line a praktická za osobní účasti. Zatímco teoretická část nabídne návod na uplatnění, praktická část nabídne přímou zkušenost. Seminář je zamýšlen jako celek, rozdělení je více z praktických důvodů s ohledem na náročnost současné doby. Je možné se zúčastnit pouze teoretické části, obráceně nikoliv.
 
Datum konání semináře:
Teoretická část - čtvrtek a pátek, 3. a 4. 11. 2022 – on-line /zoom/ 9 až 17 hodin, s pauzou na oběd
Praktická část – sobota a neděle, 5. a 6. 11. 2022 – osobní živá účast /joga studio v Praze, bude upřesněno/ 9 až 17 sobota, 9 až 12 neděle.
 
Cena semináře:
4050 Kč za obě části, 2500 Kč za teoretickou část v případě účastni pouze na této části. Splatné bankovní převodem do 20. 10. 2022 na účet č. 670100-2212886025/6210
Seminář se bude konat pouze při naplnění minimálního počtu účastníků.
 
Přihlásit se je možné do 20. 10. 2022 vyplněním kontaktního formuláře nebo přímo na email: martina.ayurveda@seznam.cz

Milí přátelé a zájemci o ájurvédu:

Zvu Vás tímto na on-line setkání o podzimu. Ačkoliv je to obvykle čas únavy, náchylnosti k nemocem či depresím je možno z něj naopak vytvořit období posily, zvnitřnění a prohloubení pochopení, kdy, kde a jak použít naši energii. Jak? To bude předmětem povídání o tomto fascinujícím období roku.

Pokud se letos na podzim chcete podpořit, přihlaste se přes kontaktní formulář na webu nebo napište zprávu na martina.ayurveda@seznam.cz. Učiňte tak prosím do 15. září 2022.

Program proběhne prostřednictvím Zoomu.

Cena je 990 Kč, splatná převodem na účet č. 670100-2212886025/6210 do zahájení program /platba připsaná na účet/.

​Pokud máte otázky, ráda je zodpovím.
 

Milí přátelé a zájemci o ájurvédu:

Možná dnešní příspěvek, zamyšlení na měsíc srpen by se měl jmenovat o ohni. Věřím, že pocítíte sálající oheň z následujících slov. Tak jako nás vaří, peče a škvaří letošní léto horkem, i já jsem v plamenech. 

Geograficky daleko od domoviny, zažívám tu něco s čím máme všichni zkušenost: je mi dobře, ba přímo blaženě uvnitř do momentu, než mi to něco navenek naruší. Možná přesněji někdo neboť za tím něčím je vždy někdo. Často to není konkrétní člověk, ale opatření: kdo vymyslel dlouhé fronty kdekoliv, kde sobci předbíhají? jak je možné, že někdo svojí nedbalostí způsobí škodu nevinné přírodě, která zaměstná stovky ba tisíce lidí a bude se napravovat dlouho či se možná nikdy nenapraví? Mohla bych pokračovat dál, jelikož ale cítím, že přihořívá a mohlo by začít hořet uvnitř mě, tak zde zastavím.

Jistě jste pochopili, o čem mluvím. Mluvím o tom, co se děje kolem nás, co považujeme za dobré a špatné, za normální a nenormální. Mluvím hlavně o tom, jak nás to vnější ovlivňuje, zasahuje, omezuje, jak na nás často negativně působí.

Je třeba si připomenout, že koncept normálnosti je lidsky stvořený. Tím pádem se proměňuje nejen od společnosti ke společnosti, ale i od jednotlivce k jednotlivci. Co je normální pro jednoho je naprosto vyloučené či nenormální pro druhého. Většina lidí přijala od těch, co se dohodli /zdá se, že ne úplně dobrovolně/, co budeme nazývat normální. Hádala bych, že to je ve snaze  kontrolovat něco, nad čím kontrolu nemáme. To bude nejspíš důvod, proč když se děje navenek něco "normálního" ta část nás, která je uvnitř a ví, či spíš rozeznává to, co je opravdu normální /rozuměj přirozené/ se postaví na odpor a má s "normálním" problém. 

Co myslím přirozeným? Myslím tím to, co je neddiskutovatelné, co je dané, neměnné, stálé, trvalé. Tady začínáme narážet na aktuální dění, jelikož to boří vše, co se nám  doposud jevilo jako stálé a trvalé. Dovolená u moře pohoda? Nikoliv. Je nám zima, zapneme si topení? Nikoliv. Máme chuť na jahody, koupíme si je? Nikoliv. Uděláme něco z dobré vůle, vrátí se nám pozitivita? Oh, opravdu nikoliv. Osoba vypadá jako muž, je to však žena. A tak dále, přidejte si nekonečné množství příběhů a situací, jež jsou vaše osobní.

Žijeme něco, co si myslíme, že nějak funguje a potom zjistíme, že to je úplně jinak. Ano, to bych mohla nazvat normální, protože se to běžně děje. Když se ale podíváme na to, co mají všechny situace společné, najdeme tu podobnost. Je to o tom, že jsme si něco mysleli a ono to nakonec bylo jinak. Nenaplnilo to naše očekávání. Dělo se něco jiného, než se dle normálnosti mělo či my jsme očekávali, že tak bude.

To nás vede k jistotám a jejich ztrátě. Žijeme v bezprecedentní době ztráty základních hodnot a tím pádem jistot. My jako fyzické bytosti jistoty potřebujeme. Hledáme je přirozeně v hmotném aspektu, leč tam je právě nacházíme méně a méně. Vzpomínám si na zkušenost z opětovného putování k prameni řeky Gangy. První cesta na mě hluboce zapůsobila a tak druhá výprava byla s určitým očekáváním. Jak velký šok jsem zažila v momentě, kdy jsem se rozhlížela po kilometrech plochy plné kamenů, která zasypala vše, včetně posvátného pramene. Kameny pohřbily rodiště tohoto vodního velikána, něco, co jsem si myslela, že příroda, která je v v tomto místě považovaná za Boha, nikdy nedopustí. Můj omezený náhled šoku a zmatenosti kontrastuje s tím něčím moudrým ve mě co ví, že příroda jako projev reality nemá připoutanost ke své žádné formě. Tudíž ani k prameni posvátné řeky jakou Ganga bezpochyby je. 

Proč se děje to, co se děje? To je velmi složitá otázka, na kterou mají rozdílnou odpověď ekonomové, politicy, sociologové, ekologové či jiní vědci. Nám, obyčejným lidem, nezbývá než přijmout, že to co se děje tak prostě je. S tím nemá moc smysl argumentovat. Zbývá nám tak to, čím vládneme a to je možnost volby. Voby rozhodnout se, jaký postoj k této situaci zaujmeme. Tady máme na výběr /pouze do té míry, do jaké si to uvědomíme/: buďte budeme následovat to, co je "normální" nebo to, co je přirozené. Rozdíl mezi těmito postoji je dramaticky odlišný: "normální" v nás bude vyvolávat podráždění zatímco přirozené nám přinese přijetí, uklidnění a pochopení. 

Pokud to zní složitě, můžu jen potvrdit, co všichni již víme: ano, děláme si to zbytečně složité. Naše mysl často není nástrojem pochopení, ale neovládanou zbraní našich podvědomých tendencí, která napájejí zranění a bolesti nasbíraná z předchozích zkušeností, kdy co nebylo normální nám bylo předkládáno jako zcela normální. Nutí nás to tak rozhodnout se, čemu věřit: tomu okolo, tomu co se po nás chce/žádá nebo tomu, co v sobě cítíme, co opravdu víme, že je projevem hlubokého celistého pochopení. Pokud  necháme promluvit to v nás, co ví víc než my, řekne nám zcela jasně, že naše jistoty odpovídají úrovni našeho vnímání. Tak to je do té doby, než budeme vnímat realitu jako projev vědomí. Pak se obrátíme směrem dovnitř, k vědomí a necháme život, aby nám ukazoval, co je a co není normální. Zcela to změní naši perspektivu, tím pádem i  identitu. A to je obrovská věc, změna identity.

Pokud totiž v našem vnímání uvolníme místo z nekonečně problematické já perspektivy, otevře se nám opravdová nekonečnost neustálého objevování, co opravdu skutečné je. Nemoc normálnosti se tak stane příležitostí k ujasnění si vlastní perspektivy  a naučí nás, že jediné, čemu má smysl věřit je té inteligenci v nás, která je napojená přímo do zdroje vědění. Tam uvidíme, pocítíme, zažijeme jedinou postatu existence a to energii lásky. Láskou naplněnýma očima pak uvidíme cestu pokrytou trním. Jak bylo řečeno v Bhagavadghítě /parafrázuji/: tak jako lotos vykvétá z bahna a jeho okvětní lístky jsou čistě bílé neposkvrněné, tak i lidská existence prochází mnoha úžinami a utrpeními než dojde do bodu své pravé podstaty, duše jež je neposkvrněná vším co není věčné a tím pádem podstatné.

Přeji nám na cestě léčby z normalitidy, aby se z ní nestala chronická normalosa, ale aby nám dala - stejně jako každá jiná nemoc - impuls k nacházení opravdových léků. Ty jak víme jsou jedině v pochopení: kdo jsme, odkud jsme přišli, proč jsme tady. Tyto velké otázky sestávají z malých střípečků, kdy se rozhodneme udělat něco, co není běžné tedy "normální". Použijme oheň k pálení nepravého a vytvořme tak místo pro to, co je trvalé. Věřme tomu, následujme to a uvidíme, jak se náš život změní.

Chvála budiž vyslovena Agni, velké veličeně naší existence.

Martina Ziska 

Milí přátelé, příznivci a zájemci o ájurvédu:

Konec měsíce klepe na dveře.
Trávím ho v západní Kanadě, světě vody, lesů a lidí, co se zajímají o ájurvédu. 
Jiný než můj pražský svět a zároveň ne tak nepodobný: i zde jsou problémy a příležitosti k řešení.
Vancouver je město obklopené vodou. Pacifik, zátoky, řeky, jezera či potoky a přehrady - to vše tu najdete ve velké míře.
Přesto či zároveň hned vedle této přírodní vody jsou fontány, vodotrysky a umělé potůčky, které vytvářejí iluzi přírodního prostředí v husté urbanistické zástavbě.
Tyto prvky působí pozitivně nejenom esteticky, ale zároveň i chladí, což se v současné vlně horka velmi hodí. Již jen pohled na vodu uklidňuje - a co teprve se do ní ponořit či se v ní na chvíli úplně ztratit.
Všude kolem parky, keře, stromy, květiny, na horizontu hory stále ještě vyšší než výškové budovy, člověk  a příroda, příroda a člověk.
Připomíná mi to myšlenku Caroliny Myssové, že lidé co si stěžují, že ve městě není příroda mají velmi omezený náhled.

Příroda je všude - kolem nás, v nás, v různých formách. Někdy masivně převládá příroda, jindy člověk a jeho města, nicméně bez přírody a jejich elementů bych neexistovali.
Vzduch který dýcháme přichází z prostředí kolem nás. Každý nádech přichází z prostředí kolem nás, každý výdech se vrací do přírody. Vyměňujeme si tak se stromy a objekty kolem nás dech v jednom propojeném řetězci.

Na to je dobré myslet kdykoliv máme pocit, že nám něco chybí.
Mě překvapivě třeba historie a architektura Prahy, do které tím kterou, že bydlím na Královských Vinohradech jsem přímo zanořena.

Co mi začalo po několika týdnech cestování chybět je jemná výživa pro smysly. Souvisí to do určité míry s estetickou potřebou člověka - umění není luxus, ale základní potřeba naší existence. Květiny, vůně, barvy, doteky, chutě a zvuky, to vše v sobě nese všechny elementy. Ty vnímáme prostřednictvím pocitů. Pocity máme opět díky vodě - ta vytváří všechny smyslové vjemy. Jejím vládcem je Luna, která hýbe vodou v přírodě a zároveň vodou v nás. Pohyb vody souvisí s pohybem emocí a všech smyslových vjemů.

Má-li se člověk rád, hledá vždy jednoduchý způsob, jak si přivést do života to, co mu chybí.
Pro mě to byl nákup kříd a skicáře, díky nímž v jednoduchém malování naplňuji potřebu estetického vyjádření a prožitku. Určitě si díky tomu vážím možností, které mám doma - piano v rohu pokuje, na které hraji tak málo, obrazy na stěně a galerie, na které si vyhrazuji jen trošku času. 

Je moudré využít příležitostí, které jsou dostupné tady a teď a nesoustředit se příliš na to, co v daném okamžiku není možné. A tak se raduji z vody okolo a ve mě a když se mi zasteskne po evropské kultuře, vezmu do ruky křídu a pustím si muziku. 

Elementy jsou všude kolem nás, naše tělo a existence je složená z elementů. Aby cokoliv vzniko potřebuje prostor. Prostor se zhustí energií záměru v pohyb. Ten vnímáme dotekem. Naše vnímání přeměňuje pohyb prostřednictvím ohně, elementu Slunce, které tak silně nyní kraluje, na pocit. Slunce přeměňuje vše tak, že se molekuly zkapalňují - náš všeobsahující element vody. A voda se zahuˇštuje v zemi, element jež nás podporuje a dává předpoklad k tomu, aby z něj vzešlo vše, co v sobě nese všechny elementy. Pokud člověk vnímá propojenost - a to třeba i města a přírody, je v sobě na správné stopě. Pokud vnímá oddělenost, pomůže mu podívat se neprve jakou oddělenost v sobě má. 

Věřím, že léto je optimální čas zavnímat silně přítomnost všech elementů v našem životě. A mít radost z těch, co jsou uvnitř nás, z těch, co tvoří naše tělo a těch, co nás obklopují. Všechny jsou stejné a zároveň jiné. Stejně jako toto město, z kterého vás na vrcholku léta  zdravím. 

Přikládám pár obrázků, kde si různé elementy podávají ruce. Věřím, že se budou líbit a naladí vás na vnímání přítomnosti elementů.  

S láskou Martina Ziska