O následující myšlenky jsem se podělila s účastníky Prague Spirit Festivalu 10. června 2022 v Praze. Ráda bych je uvedla zde jako můj měsíční příspěvek, považuji je totiž za aktuální pro současný stav. 

Co je transformace
Začnu silným tvrzením: Život nás transformuje od nevědění k vědění. To se děje bez našeho přičinění, často proti naší vůli a někdy navzdory úsilí, které vynakládáme na boj proti tomuto procesu. Nicméně odcházet ze života s pocitem a potvrzující zkušeností, že víme se zdá být, alespoň z pohledu jógy cílem života. Proč bychom se sem jinak rodili, generace po generaci procházeli podobnými zkušenostmi a čelili stejné nepřízni osudu?

Tak totiž vypadá náš život v nevědění. Skládá se ze série opakujících se problémů. V tom lepším případě se objevují problémy nové, jež nás nutí hledat nová řešení. Nicméně většinu náplně života zaplní řešení problémů. Nerozumíme, odkud se berou, nerozumíme, proč se nám přihodí a obzvlášť nerozumíme tomu, co udělat, abychom se jich zbavili. Máme pocit, že řešením je vynakládat větší úsilí. Čím více tlaku vynaložíme, tím větší šanci máme problémy vyřešit. Všichni víme, že tento přístup má pouze opačný efekt: jakmile usekneme draku jednu hlavu, narostou mu tři další.

Naše neporozumění životu vede také k tomu, že bojujeme proti tomu, co je přirozené. Bojujeme proti stárnutí, proti smrti, proti fenoménům, které jsou zabudované do existence života. Všechny tyto boje mají za společný fokus tělo a hmotu /například v případě, kdy máme pocit, že musíme nashromáždit co nejvíce peněz/ a zpečeťují tak naše nepochopení toho, oč se v životě jedná.

Vědění se naopak vyznačuje tím, že procházíme životem s pocitem hladkého a přirozeného plynutí. To se děje buď na základě instinktivního přístupu, kdy jsme v souladu s rytmem života nebo je to výsledek našeho postoje, který je založený na pochopení toho, jak život funguje. Všichni víme, že jakmile nalezneme uspokojivé řešení pro problém, uleví se nám a život začne zase plynout.

Vědění taky může znamenat, že přestože nerozumíme příčinám našich problémů, naše víra v řád a moudrost existence nám pomáhá přijmout a čelit daným problémům s pokorou, přijetím a tím pádem jistou mírou grácie. I když momentálně nemáme odpověď na to proč, víme, že přijde čas, kdy budˇ pochopíme nebo se s problémem vyrovnáme jinak. Těšíme se, až to nastane a již nyní z toho máme radost namísto stresu.

Všechny tyto přístupy nám přinášejí zvyšující se pocit porozumění sebe a života. Odpovídají tomu i naše zkušenosti. Takové porozumění přirozeně vede k nepřipoutanosti – vnímáme, že vše se mění, nic není osobní a vše má svoje místo. Nepřipoutanost přináší jednoduchost: v životě není co řešit, problém se stává příležitostí. Důležité je být plně přítomen v daném okamžiku, ten obsahuje vše, co potřebujeme.
 
Co ví
Určitě jste zažili situaci, kdy jste věděli řešení či odpověď na nějaký problém, aniž byste věděli jak „víte“.
Přijde mi důležité podívat se na to, kdo či co v nás ví víc, než my sami vymyslíme. Je to důležité, protože to něco ví nejenom víc, ale ví vždy vše, co je potřeba vědět. Jógické nauky identifikovaly vědomí jako to, co ví. Vědomí je jak univerzální, tak i osobní. Té individuální části vesmírného vědomí se říká čitta. Ti, co jsou obeznámeni s Pataňdžaliho Jóga sútrami ví, že slovo čitta hraje dokonce hlavní roli v definici jógy.

Nejprve ale co to je čitta. Čitta představuje vše, co je vnímané či může být vnímáno. Zahrnuje tedy všechny mentální procesy a představuje tak stav naší mysli. Někdy se jí říká i srdce mysli, jelikož sanskrtské slovo čit má blízko k českému slovu cit. Čitta tak představuje emotivní část mysli, co vnímá skrze cítění. Nebo počitky, které smyslu přeměňují ve vjemy, jež pociťujeme.

Jógické nauky vedle čitta mysli rozeznávají ještě další typy mysli. Ty jsou spojeny velmi úzce s její funkcí. Manas je mentální část mysli, ta která funguje na základě zapojení rozumu, přemýšlení, nejčastěji ve formě analýzy. Pro úplnost si uveďme ještě jednu část mysli, a to vidžnána. To je ta část, která ví, která má vhled, pochopení, porozumění, jež vychází z úplného pojetí reality, života a existence a jeho fungování.

Pataňdžali říká, že naše mysl je v každém okamžiku zabarvená jednou ze tří možných energií. Je to energie stagnace, statiky, nepohybu či nevědění až ignorance pod jménem tamas. Dále je to energie přílišného rozebírání, neúměrného fokusu na mentální pochopení či energie úsilí a dosahování či vůle oddělené od opravdového pochopení. Ta má jméno radžas. Pokud jsou tyto dvě energie vyrovnané, tj. nereagujeme tam, kde je to vhodné  a reagujeme, když je to naopak na místě, vznikne rovnováha těchto dvou sil. Ty vytvoří třetí stav a to stav sattva.

Sattva velmi zajímavě vychází jen a jen z vědění. A vědění zároveň přináší. Sattvická mysl vnímá věci tak, jak jsou v jejich přirozenosti. V tomto stavu neexistují žádné problémy, vše je, jak je. Jediná volba je jaký přístup k těmto okolnostem zaujmeme. Pokud vychází z pochopení, automaticky přijde přirozený postoj či ten, který je pro nás osobně ten nejlepší, v souladu s námi a řádem existence. Sattva mysl ví, že smrt je součástí života, nevhodné musí udělat místo vhodnému, to co má nižší stupeň vědomí je nahrazeno vyšším stupněm pochopení. Jinými slovy, vědění si našlo cestu z nevědění a postupně nahrazuje nevědění stále se zvyšujícím věděním.
 
Jóga jako systém zvyšujícího se vědomí
Zvyšující se vědomí je klíčovou známkou jógy. V životě máme dvě možnosti: můžeme doufat, že k pochopení přijdeme náhodně, což se většinou neděje nebo můžeme s tímto procesem spolupracovat a podpořit ho. To je cesta jógy. Jógy nikoliv jako filosofie či praxe ásan, ale jako systému založenému na osobní zkušenosti, jež představuje cestu k vědění a poznání. Toto poznání je systematické, replikující systematické uspořádání existence. Můžeme si ho zmapovat na psychologickém obsahu čaker, které ukazují, jak se vztahujeme k realitě. Úroveň našeho pochopení bude odrážet to, jak vnímáme a žijeme obsah každé čakry.

Pokud první čakra představuje náš vztah ke všemu, co je hmotné, pro nás tedy zejména svět a tělo, náš přístup k těmto skutečnostem bude ukazovat na převahu energií v naší mysli. Tamas v první čakře způsobí nejenom připoutanost ke hmotě a tělu, ale jejich jedinou existenci. Tělo budeme vnímat jako chemickou továrnu, léčit ho pouze fyzicky a existenci jakýchkoliv jiných než fyzických skutečností budeme popírat. Mysl zabarvená radžasem bude vnímat tento svět jako místo boje, eventuálně místo, kde je nutné se bránit negativním silám. Tělo se potom stane nástrojem tohoto boje a naším úkolem bude stát se tím nejlepším bojovníkem. Sattva představuje naopak vyrovnaný přístup jak ke světu, tak k tělu. Přijímá existenci hmotného světa, včetně těla, vidí je však jako hmotnou formu vědomí. Obrací se tak k vědomí jako zdroji hmoty a hmotu bere jako místo projevu energie vědomí či ducha.

Na druhé čakře, čakře duality tamas v mysli způsobí pocit oddělenosti od zdrojů. Bude převládat vnímání a zkušenosti negativity a pocitu bezmoci. Radžas naopak učiní z duality zajímavou a dobrodružnou hru, jejímž cílem bude vydobýt co nejvíc. Sattva přinese jasné vnímání, kde jak lunární tak solární energie mají svoje místo. Namísto souboje pozornost bude na tom, jak dát těmto dvěma existujícím polaritám souladné místo v našem životě, kam a jak je umístit ve své přirozenosti.

Třetí čakra jako místo vrcholu naší omezené osobní existence.  Přináší namísto identifikace s tělem /první čakra/ a hrou duality /druhá čakra/ poprvé otázku co je podstatou naší identity. Kdo vlastně jsme? Co a kdo jsem? Nejsem tělo /přijdu o něj na konci života/, nejsem pocity /mění se/, nejsem myšlenky /ty se mění ještě častěji/, nejsem ani vztahy - kdo tedy jsem? Člověk postupně a za přítomnosti sattvy poměrně rychle dospěje k uvědomění, že jeho jediná a pravá identita je vědomí.

Toto uvědomění je revoluční a přináší opravdovou transformaci: pokud jsem vědomí, tak vše, co je důležité a co potřebujeme, se nachází uvnitř nás. Pozornost se tak z těla nebo vnějšího světa obrání dovnitř, ke zdroji vědění, k čitta. Okolní svět a tělo se stanou pouze místy, skrze něž vnímáme projevy vědomí. Zatímco hmota a tělo jsou na vědomí závislé, vědomí není omezené ničím.

Pro každého z nás má toto uvědomění opravdu revoluční následky. Pokud nic není mimo mě, znamená to úplný fokus na to, co je uvnitř mě, na čitta. To mění fokus z  vně dovnitř tak, že z outsiderů se stávají insideři. Mění to zásadně i priority a tím pádem aktivity našeho života. Soustředíme se na spojení s čitta, zabýváme se tím, jak mu porozumět a jak ho použít jelikož pochopíme, že to je nejvýhodnější postoj vůči životu.
 
Jak jóga pomáhá
Potřebujeme pomoct? Pokud ano, tak s čím? Odpověď je jedno velké masivní ANO. Potřebuje hodně pomoci hlavně proto, že neumíme pracovat s  nejdůležitějším aspektem života: naší myslí. Jóga je cestou z nevědomí či bezvědomí k vědomí. Je to cesta z omezeného tamasu přes rozpínavý a chybně zaměřený radžas do klidného vyrovnaného sattvického stavu mysli. Tam ale cesta nekončí. Dalším krokem je pročištění sattva stavu, kdy jdeme za to, co je projevené na úroveň touhy. Ta určuje směr naší energii a šuddha sattva znamená harmonizaci osobních tužeb s vesmírným harmonogramem či řádem. Teprve poté může dojít k transcendenci – posunu za systém osobního vědomí do místa, kde neexistuje nic jiného než vesmírné vědomí.

Jóga jako systém vědomé práce s myslí nám pomáhá několikanásobně. Jelikož jóga je praxí přítomné všímavosti, pomáhá nám vnímat vjemy, než se z nich stanou pocity a s nimi spojené myšlenky. Čisté nezabarvené vnímání představuje ideální předpoklad pro pochopení.

Jóga dále kultivuje fokus na vnitřní aspekty naší existence – prostřednictvím těla podporuje všímavost dechu, smyslů, mysli až energie. Dále jako praxe založená na disciplíně automaticky přináší fokus na žádoucí. Přestavuje vědomé směřování pozornosti od nevědění k vědění. Přivádí nás tak na konci naší úvahy k jejímu začátku: život nás vede od nevědění k vědění. To je jeho přirozená transformační síla. Je dobré se podívat, kde se jí bráníme, jaké změny chtějí přijít do našeho života, jak k nám promlouvá čitta a jak na tyto počitky reagujeme.

Stačí si položit otázku, která v sobě zahrnuje všechny transformační aspekty vědomí: představuje můj život ve všech oblastech, ve všech mých přístupech nejvyšší úroveň vědomí, jíž v tomto čase mám? Většinou si odpovíme záporně. Po sebe reflexi zjistíme, že v některých oblastech našeho života žijeme vyšší verzi vědomí oproti jiným oblastem. Tady nám čitta zcela jasně ukazuje, že potřebujeme změnit náš přístup. Stačí se zeptat sama ještě jednodušeji „kde jdu proti své přirozenosti“? Jako odpovědˇse automaticky objeví směr změn, které je třeba udělat. Pokud ani jedna z těchto metod nepřinese kýžené vedení, můžeme se uchýlit k ještě přímější otázce: čeho se nejvíc bojím? Existuje totiž rčení, jež říká: „Když nevíš jak dál, vkroč do dveří, kterých se nejvíc bojíš…“

Pokud tak člověk učiní, začnou se dít věci, kterých by se nenadál. On sám dočasně někdy trpí, zato čitta si mne ruce. A na závěr zejména v čase léta, jeho volna a plánů si připomeňme ještě jeden nepsaný zákon: „Když si člověk dělá plány, Bůh se směje…“

Není to zlomyslnost. Je to zákon, jenž ví, že vše je vždy jinak než si naplánujeme. Proto plánujme lehce, asi jako když píšeme tužkou. Mějme po ruce vždy gumu, abychom mohli flexibilně a lehce přeměnit to, co jsme si mysleli a čitta nám předělá. Můžeme si být jisti, že to ale udělá s citem a grácií, pokud jí to dovolíme.
​
S přáním léta plného těchto „dovolených“ Vaše Martina Ziska
 

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Celý měsíc jsem přemýšlela o tématu k psaní. Děje se toho tolik a já chtěla reagovat na to nejdůležitější. To se stále proměňovalo a já čekala a čekala a málem se nedočkala. A tak mi dovolte dát do slov několik květnových "aktualit", jimiž nás život počastoval.

První z nich je pojetí času a tím pádem plánování. Všichni jsme v čase intenzivní proměny. Ta se vyznačuje mimo jiné tím, že věci se neustále mění. Člověk si něco naplánuje a za chvíli jeho plán vezme ze své. Mezitím se totiž změní okolnosti natolik, že plán je fuč. Nic není ale úplně ztraceno. Stejně jako se plán vypařil jako pára nad hrncem, zcela nečekaně se objeví něco jiného, co bychom si nevymysleli ani při velmi bujné fantazii. Vše se děje velmi rychle. Náš dlouho připravovaný výtvor sfoukne jedna událost jako domeček z karet a zároveň se vytvoří nová příležitost, která otevře další možnosti a cesty. Není záruka, že se tyto možnosti naplní, jelikož vše je v pohybu. Panta rei již vnímali řečtí filosoficky ladění mudrci, ale realita 21. století je ještě trochu jiná. Připomínám nám totiž, že naše takzvané jistoty ve skutečnosti žádnými jistotami  nejsou. 

Co je nové je fakt, že se mění vše najednou. Dříve nám popadala jedna podpěra a zbytek systému zůstal na místě. Nyní se hroutí klenba, stěny a podlaha zároveň. Zajímavé na tom je, že přestože to vypadá jako demolice, jedná se ve skutečnosti o přestavbu. Každá přestavba je náročná, ta která probíhá za pochodu je ještě náročnější. Jelikož vše je provázané, vnímáme jak jedno rozhodnutí ovlivňuje mnoho dalších věcí a to jak pozitivním tak i potenciálně negativním směrem. 

Já jsem například v daném momentě, kdy píši tyto řádky bez mobilního telefonu. Byl mi ukraden v Barceloně, kde se právě nacházím. Je zajímavé sledovat nejen vlastní proměňující se reakci na tuto skutečnost a i komentáře známých doma. Ještě zajímavější jsou reakce místních lidí, které jsem potkala na meditačním programu, kvůli kterému jsem do Španělska jela. Vyslechla jsem si nejméně pět historek od nejméně pěti lidí na téma krádeže mobilu v Barceloně. Prý to je místní folklor, jakási uvítací píseň, smáli se. A já se smála nakonec s nimi.

Zjistila jsem totiž, že být bez mobilu má i určité výhody. Co se týče meditace, pozitiva jsou neoddiskutovatelná. Naštěstí je moje praktická situace taková, že při zjednodušeném modu fungování se tu bez mobilu obejdu /a kdyby ne, tak to stejně musí jít/. Až se vrátím domů, tak teprve budu moci řešit jak se zase vrátím nejenom mezi komunikující, ale třeba i účty platící lidi. Zatímco komunikace je volitelná, placení účtů nikoliv. Bez mobilu nejsem schopna ani zavolat na příslušnou instituci a vysvětlit, že nemám jak  zaplatit. 

Co se rozhodně změnilo během vynuceného mobilního půstu je moje vnímání času. Ukradli mi totiž s mobilem i hodinky, takže nevím ani, kolik je hodin. A překvapivě koupit hodinky není jen tak, jelikož většina lidí má mobil. Tak se ze mě stal jakýsi zloděj času --- dívám se lidem na zápěstí, cíleně koukám kolem sebe a všímám si, kde je uvedený čas. A nacházím...přirozeně vždy a vše, co potřebuji.

Takto to funguje se vším. Ať tomu věříme či nikoliv, je to pravda. V každém okamžiku, v kterém se nacházíme, máme vše, co potřebujeme. Pokud nám něco schází, je to obvykle proto, že myslíme dopředu...co bude potom. Někdy je to i minulost, která přináší obavu, že až dospějeme dále v čase, něco nám bude scházet. Pokud jde ale o tady a teď, máme vždy přesně to, co v daném okamžiku potřebujeme. 

​Jak se můj život na jednu stranu zkomplikovat /sama v cizí zemi bez mobilu - představte si to na chvíli, stačí obvykle, když si zapomenete mobil doma nebo v práci/, tak některé věci razantně zjednodušil. Přinesl menší rozsah možností a zároveň větší fokus. A vděčnost za to, že mám s sebou počítač. Bez něj by moje možnosti byly ještě více omezené a moje izolace pocítitelná mnohonásobně víc. 

V tomto bodě mám pocit, že buďto potřebuji přeměnit název tohoto zamyšlení nebo začít psát o lásce. Původní idea byla, že květen je měsíc lásky a tak psát o ní je téměř povinnost. Ale o čem psát? O těch, kdo se drží za ruce, objímají či líbají? Nebo o malých nikoliv zanedbatelných aktech laskavosti, které jsou všude kolem nás?

Sanskrtské slovo hrdajá nám silně připomíná českou hruď. Hrdajá znamená jak hrudˇ, tak hlavně co je v ní: srdce. A to nejen srdce jako orgán sestávající ze svalu, ale srdce jako sídlo cítění, vnímání a prožívání. Máme výrazy jako těžko u srdce, ale i poskočilo mu radostí srdce nebo srdce jí zaplesalo. Máme i krásné přídavné jméno srdečně. Srdečně znamená ze srdce vycházející a do srdce se navracející. Srdečně má blízko k upřímně a to je zase na dotek od pravdivě. Staré nauky říkají, že v srdci přebývá pravda. My víme, že srdce je domovem, místem kde se rodí a přebývá láska. Ono totiž pravda a láska jsou jedno a totéž. Pravda je, že život je založený na lásce a láska je výrazem pravdy či skutečnosti co je podstatou života. 

Pokud člověk obývá toto místo, opravdu je v něm zabydlen, prochází jak pocity pozitivními, tak i negativními. Ty jak víme se proměňují podle okolností. Když se ale dostaneme za ně, pocítíme něco velmi vzácného a důležitého: pocítíme, že za touto proměnlivostí je místo, které je stabilní. Místo, které uprostřed ruchu zůstává v klidu. Místo, které ví, že vše má nějaké řešení, tedy i to, co zatím nevidíme. Když se člověk dostane do tohoto místa v sobě , setrvá v něm a nechá se jím vést, zjistí že vše co se děje je dostačující pro daný okamžik. To nám přináší pocit jistoty, kotvu pro naši psyché, pevný bod, který nás podporuje v čase neustálých změn. Paradoxně se potom přestavba přes svoji nestabilitu stává jistotu přinášejícím procesem. Musíme k tomu použít ale vnitřní zrak, oči obrácené dovnitř namísto ven. Dívat se kolem sebe je důležité, třeba pro mě v dané situaci to je způsob jak vím, kolik je hodin. Ale kolik je hodin ještě neznamená, že člověk ví něco o čase a jak s ním zacházet. Stejně tak mít srdce ještě neznamená, že jsme srdeční, vnímaví a prožívající. 

Láska nemá časové omezení. Přestože je jí vyhrazen květen, ráda pokračuje i do dalších měsíců, nejlépe stále. A tak nám v tomto zvláštním čase přeji, abychom našli nejenom to místo, kde přebývá naše srdce, ale hlavně si dovolili ho vnímat s láskou a srdečností. Pokud budeme vnímat lásku a srdečnost, budeme se tak i chovat. Radost budou mít nejenom ptáci a včely, ale i květiny a stromy a tím pádem všechny živé bytosti kolem nás. 

​S láskou bez mobilu a tím pádem obrázku tady a teď Vaše Martina Ziska

Tentokrát ze světa knih dvě novinky:

Pokud znáte autorku Hanku Zemanovou, víte že před koncem roku vydala novou knihu Rytmus roku. Je to taková oslava proměn přírody v čase. Vizuálně bohatá, citlivě připravená kniha, jež byla inspirovaná namísto vymyšlená, je taková bible toho, co se v přírodě děje každý měsíc a jak se tímto řádem můžeme inspirovat.

Hanka se rozhodla připravit audio verzi této knihy. Pravidelně každý měsíc namlouvá obsah knihy týkající se daného období. Zatím je přirozeně u dubna. Pokud máte zájem o audio nahrávku, můžete si ji objednat v nakladatelství Smart Press na www.smartpress.cz

Smart Press je i nakladatelství, které připravuje nové upravené vydání Áháry.
Příprava úspěšně pokračuje a knihu si můžete předobjednat a zajistit si tak nové vydání ihned jakmile bude v tisku /předpokládáme, že se tak stane na podzim/. Jakmile budu vědět datum, ráda se s Vámi o něj podělím.

Kniha prošla úpravami tak, aby byla dostupnější pro širší okruh čtenářů. Pracovali jsme zejména na její čtivosti, přehlednosti a tím pádem i použitelnosti uvedených informací. Věřím, že toto úsilí přinese úspěch a předložíme před čtenáře knihu, s níž se mu bude dobře pracovat. Sama jsem zvědavá, jak kniha bude nakonec vypadat...

Pokud nechcete čekat nekonečně dlouho v knihovně, až na Vás vyjde řada, objednejte si dopředu nové vydání knihy Výživa Áhára od Smart Pressu. Věřím, že nebudete litovat.

Pro vrcholící jaro nám všem přeji KLID, INSPIRACI a SOUSTTŘEDĚNÍ SIL NA PODSTATNÉ. 

Nádherné jaro všem ze srdce s láskou. 

Milí přátelé:

Dovolte mi začít omluvou.
Můj závazek sobě a vám je každý měsíc nabídnout nové zamyšlení.
Jak vidíte, plním tento závazek na poslední chvíli, poslední den v měsíci.
Důvodem není nedostatek zájmu, spíše nedostatek klidného času.

Možná si stejně jako já všímáte, že současný čas je jaksi rozvířený, dynamický až chaotický. 
Mohou za to nejenom bezprecedentní politické a ekonomické události, které se dotýkají nás všech, ale i to, že již dlouho, několik let zažíváme pád jistot.
Byli jsme zvyklí, že naše zdraví, bezpečí a další základní lidské potřeby tepla, jídla, přístřešku a ochrany tu byly přítomny. Nyní zažíváme ohrožení ne jedné, ale hned několika těchto potřeb. Výsledkem je silný pocit ohrožení a strachu.

Strach je doména první čakry. V různých obměnách se projevuje jako strach o život. Tento strach je velmi silný. Již otec klasické jógy Pataňjali označil strach za nejsilnější připoutanost, kterou máme: připoutanost k fyzické existenci, fyzickému tělu, životu samotnému. Tato situace představuje pro každého z nás rozdílnou výzvu a zároveň tu je jako příležitost. Jsem o tom naprosto přesvědčena. Čím více chaosu, tím více klidu je třeba. Čím silnější strach, tím větší touha po a potřeba jistoty. Čím větší pocit ohrožení, tím větší ujištění potřebujeme.

Všichni se shodneme v tom, že není většího ujištění, pocitu jistoty a klidu než naše přesvědčení. Dokud jsme přesvědčeni, že vše bude v pořádku, mohou se kolem dít neuvěřitelně chaotické věci a my jimi zůstaneme nedotčeni. V opačném případě, kdy vše kolem nás běží jako na drátkách a my v sobě máme přesto neklid a strach, nic nás neuklidní do té doby, než v sobě najdeme kýžený klid a pocit bezpečí.

Všimněte si, že mluvíme o pocitech klidu a bezpečí, nikoliv o absolutním klidu a bezpečí. To, jak věci vnímáme, odvisí na našem stavu vědomí. Všichni bychom rádi cítili klid a jistotu bez ohledu na to, co se kolem nás děje. Málokdo je toho ale schopen. Podle védského náhledu je na příčině šraddhá neboli moc a síla přesvědčení člověka.

Šraddhá se často překládá jako víra. Díky spojení konceptu víry s náboženstvím je možná vhodnější ji představit jako neochvějnou pevnost mysli. Je to takový stav mysli, který bez ohledu na to, co se děje, pevně drží své přesvědčení a neopouští ho. Stav mysli bez jakýchkoliv pochybností. Není to falešný optimismus, kdy namísto abychom věci řešili, "věříme" že "nějak dobře dopadnou". Není to ani negativní realismus, který tvrdí, že se nemůžeme cítit dobře, když se kolem nás děje tolik špatných věcí.

Šraddhá je jednoduše hluboké přesvědčení, vnitřní postoj, kdy mysl, srdce, zkušenost a pochopení jsou v jednotě. Tento postoj vyjadřuje hlubokou důvěru v život jako takový, v jeho moudrost, vedení, moc a schopnost vést vše, co existuje v řádu a s přehledem. Když to takto napíši, přijde mi absurdní pochybovat o této skutečnosti. Nicméně se tak chováme kdykoliv máme pocit, že to, co se děje se děje špatně nebo že by se nejlépe nemělo dít vůbec či jinak - dle mého přání a přesvědčení. 

Atˇsi to uvědomujeme či nikoliv, nějaké přesvědčení vždy řídí náš život. Hodně lidí projde celým životem s přesvědčením, že je nemůže nic dobrého potkat. Vzpomínám si na jednoho muže, který hovořil o tom, že zažívá sedm nešťastných let. Mluvil o tom, že stále čeká, až ten pech skončí. Když jsem se ho zeptala, co dobrého se za těch sedm let stalo, vychrlil na mě  litanii ústrků a nespravedlností, jež ho neustále provázejí. Namísto soucitu přišel velmi silný pocit, že "nešťástná série" bude pokračovat, dokud nezmění své přesvědčení. S tímto nastavením by si totiž nevšiml ani toho nejtučnějšího zlatého telete, které by se chtělo stát jeho společníkem. Určitě by ho odehnal či hledal z podezíravosti nějakou chybu nebo ho jednoduše poslal pryč.

Potkala jsem i lidi, vzácné to bytosti, kdo poctivě hledali v každé situaci ten "správný postoj" do té doby, než ho doopravdy našli. To jim dalo určitou zkušenost a ta je vedla v budoucích situacích, kde se cítili ztraceni. I to je šraddhá: odvaha zaujmout postoj, pozitivní přesvědčení a čelit výzvám života s touto jistotou a pevností. Nenechat se zviklat ničím a nikým, pevně a vytrvale stát za tím, co je pravdivé. Takový postoj překvapivě dává člověku velkou energii nejenom překonat překážky, ale upevňuje tento postoj díky pozitivní zpětnou vazbu, jež získáváme prostřednictvím zkušeností. Není nic povzbudivějšího, než když se člověk rozhodne pro něco, co cítí velmi silně a to, co se potom stane mu dá za pravdu, že jeho postoj byl "správný" ve smyslu v souladu s řádem a přirozeností života. 

Šraddhá je důležitá nejenom pro život jako takový, ale i pro jakoukoliv činnost, kterou vykonáváme. Všichni víme, že dělat něco s přesvědčením, že nám to nikdy nepůjde či to bude k ničemu, nám dává minimální předpoklady pro úspěch. Naopak když se nám něco daří, jde nám to dobře, tak se nám obvykle daří líp a líp. Je za tím přesvědčení, že to půjde /protože to již jde/, i když naše mysl nám někdy může vytvořit zcela nesmyslnou překážku ve smyslu že to nepůjde již dál.

A proč by to nešlo? Proč by život nemohl být jedná velká zajímavá objevná cesta, kterou si užíváme? To je v rozporu s pocitem přežití, jsem si toho vědoma. A přestože nechci popírat, že nastanou situace, jež nás zaženou do kouta, věřím, že jsme se se narodili nikoliv proto, abychom přežívali, ale abychom žili. Myslím tím, abychom užívali daru života, který je vzácný, křehký a drahý. A nenahraditelný. 

Život máme jen jeden. Proto by stálo za zvážení, zda ho naplníme přesvědčením, které nás podpoří či naopak díky negativnímu přesvědčení půjdeme proti přirozenosti života stále se rozvíjet do plnější, autentičtější, a dokonalejší verze. Život je již dokonalý sám o sobě tak jak je, jen my ho tak potřebujeme začít vnímat. To je naše volba, naše šraddhá.

Moje přesvědčení je, že pokud hlava neví, tak srdce ví vždy. Proto nechme srdce zaujmout ten jediný postoj, co umí: postoj lásky, přijetí, podpory a propojenosti. To nám všem jako šraddhá postačí víc než dost. Tady, teď, pro vše co je a vše, co teprve přijde. 

To nám všem přeji v magickém čase odchodu starého /pálení "čarodějnic" jako symbolu očisty přírody/ a příchodu nového - květů lásky a naděje, které vyzývají k polibkům jako symbolu splynutí s řádem přírody a přirozenosti. Nechť je naše šraddhá pevná a podpory plná pro mysl stojící neochvějně v řádu pravdy. 

V květnu na shledanou - věřím, že dříve než v poslední den. 

​Vaše Martina Ziska

Dovolte mi začít tuto úvahu o moudrosti otázkou týkající se vývoje poznání.

Všichni víme ze zkušenosti, že během života získáváme vědomosti o více věcech. Když to vztáhneme k evoluci vědění, máme na mysli jak kvantitu, tak kvalitu.
Nicméně se můžeme na poznání podívat ještě jinak – pod lupou védského mikroskopu.

Všichni se shodneme na tom, že zdrojem informací o okolním světě i o našem těle jsou smysly. Problém je, že smysly jsou ovlivňovány stavem mysli, která zase odráží naše emocionální a mentální stavy. Když jsme rozrušení, vnímáme věci jinak, než když jsme klidní. To, k čemu jsme neutrální, k čemu nemáme žádné pouto, má jiný vliv než to, kde je pouto silné. Když se dozvíte, že někdo, koho nemáte rádi, je nemocný, máte jinou reakci, než když onemocní váš oblíbený člověk. Ještě jinak reagujete, pokud se nemoc týká vás, pokud jste to vy, kdo onemocní.

Smysly bezpochyby zabarvují naše vnímání. Védský systém používá pro poznání získané prostřednictvím smyslů nejčastěji termín džňána. Na procesu vnímání se podílejí tři části: objekt vnímání, ten, kdo vnímá neboli vnímající, a proces vnímání. Dovedete si představit, kolik věcí se v této triádě může pokazit. Není divu, že často končíme ve zmatku, když tentýž objekt vnímáme či prožíváme pokaždé jinak.

Propracovat se tímto bludištěm a dostat se k podstatě, k pravdivému pochopení skutečné povahy věcí je to, co představuje vidžňána. Vidžňánu  můžeme nazvat vyšším poznáním. Je to poznání, které získáváme z přímé zkušenosti, nejen prostřednictvím smyslů. Když něco zažijeme, VÍME, jaké to je, více tomu rozumíme. S rostoucím porozuměním dosahujeme úrovně moudrosti.

Moudrost znamená mít schopnost poznat, co je důležité a co ne. Odlišit trvalé a neměnné od měnícího a pomíjejícího se je ještě důležitější. Pomoc a podpora přítele v nemoci představuje určitou zkušenost, ta se dramaticky mění, když se jedná přímo o nás – tím nemocným jsme my. Pro nabytí moudrosti o tom, proč jsme nemoc dostali a jak se s ní vypořádat není nutné, abychom jí procházeli opakovaně. Záleží na úrovni porozumění a přístupu, který máme a jak se ke každé situaci postavíme. Pro většinu z nás je třeba, abychom prošli určitými situacemi opakovaně, než dojdeme k celistvějšímu pochopení. Jsou i jedinci, kterým nepomůže ani mnohonásobná opakující se zkušenost. Z toho jasně vidíme, že co rozhoduje je úroveň našeho vědomí.

Vývoj poznání se nezastavuje u vidžňány. Může jít ještě dál až k něčemu, co sanskrt nazývá pradžňána. Pradžňána označuje nejvyšší úroveň poznání, jiskru porozumění, která vnímá společnou podstatu všeho, vědomí. Toto poznání se popisuje jako uvědomění si, že v srdci či jádru všech tvorů, všeho, co existuje, leží vědomí. Vědomí je samotnou podstatou věcí a právě toto vědomí je stvořením /včetně samotného stvořitele/. Není nic jiného, co by se dalo poznat, toto je poznání v celé úplnosti. Zahrnuje vše ve své podstatě, je to átma svarúpa, samotná duše všeho.

Vše znamená všechno, včetně nás, lidí. Svadžňána je poznání své podstavy, svého pravého Já. Víme, že Já je v nás, o tom není pochyb. Když je Já v nás stále přítomno, proč je tak těžké ho neustále vnímat?
Jako začarovaném kruhu se tu dostáváme zpět ke stavu vnímání. Když vnímáme prostřednictvím smyslů a vidíme fyzické tělo, které je živé a funkční a pak mrtvé a nefunkční, předpokládáme, že to je jediná realita, která existuje. Hmotná realita je jedinou realitou pro stav vnímání zabarvený tamasem.

Většina z nás, většina z vás, co čtete tato slova, patří do další kategorie vnímání ovlivněné radžasem. Tušíme, že existuje něco víc než tělo a hmotná existence. Pátráme po tom, studujeme a zkoušíme různé systémy, abychom získali odpovědi. Přesto máme pochybnosti, nejistoty, otázky. Jasno nám přinese až přímá zkušenost. Pak bezpochyby víme, že naší podstatou, tím, kým jsme, je vědomí. Jsme vědomé cítící a myslící bytosti, nikoliv fyzické tělo fungující jako chemická továrna.

A nejen to! Pravdou je, že takoví jsou i ostatní tvorové kolem nás. Veškeré stvoření je založeno na vědomí. Když si to uvědomíme, vše, co vnímáme, je jednota. Když vše pochází z jednoho vědomí, a není tedy ničím jiným než jedním vědomím v mnoha podobách, pak vše co cítíme, vidíme, vnímáme, chápeme , a prožíváme je JEDNOTA. Nejedná se o intelektuální pochopení, ale o přímou zkušenost. Tato zkušenost přináší zásadní proměnu našeho vědomí.

I když to může znít velmi abstraktně nebo esotericky /nehmatatelně/, dovolte mi, abych to uvedl na praktickém příkladu. Řekněme, že se vydáte na pouť na posvátné místo. Může to být místo Boží přítomnosti v nějaké budově nebo v přírodě, na tom nezáleží. Pokud je vaše vnímání, a tedy celý postoj na úrovni džňány, smyslového vnímání, nepřináší návštěva žádnou změnu ve vašem chápání. Byla jsem svědkem takových situací v minulosti jako organizátorka poutí do Indie. Jeden účastník byl po několika dnech pobytu v posvátné zemi nejstarší moudrosti naprosto zklamán tím, že se neproměnil. Necítil v sobě žádnou změnu a dával to za vinu Indii a přirozeně mně. Podle něj to byla naše vina, že nedošlo ke změně jeho vědomí. To je tamas pracující přesčas a odvádějící skvělou práci.

Když stejná osoba vykoná stejnou pouť a v jejím přístupu převládá radžas, prožitek je jiný. Dostane se jí určitého pochopení, ale také se možná objeví stejné množství otázek. Možná si přečte něco o daném místě, o tradicích, pokládá otázky, snaží se získat více informací v naději, že získají více vědomostí. To je typický vzorec převládající radžas guny.  Takový člověk si uvědomuje, že pouť není jen o návštěvě svatého místa, že to je i cesta za svým Já. To je zhmotněná vidžňána, její dotek.

Pravé vědění souvisí se sattvou. Jeho silou je jasnost vnímání, jasnost v tom, o jaký prožitek se jedná, kdo je prožívající a prostřednictvím jakého procesu prožitek nastává. To vše se děje v dokonalé jednotě, která je nejvyšší pravdou. Teprve tato pravda přináší hlubokou proměnu na všech úrovních naší existence, především proměnu našeho chápání.

Nejběžnější cestou k dosažení pradžňány, nejvyšší úrovně poznání, je jóga sádhana, cesta jógové praxe. Prvním krokem je tu úplná kontrola smyslů umožňující soustředěnou mysl. Jejím výsledkem je přesné, vnímání, nezabarvené radžas či tamas. Zkuste studovat, jak vypadá moucha, když kolem vás neustále bzučí - to je nemožné. Teprve v okamžiku, kdy si moucha sedne a je v klidu, si můžeme všimnout, kolik má nohou, jak vypadá její tělo a dalších detailů. Abychom tedy měli šanci na správné a komplexní pochopení, musí být proces pozorování, objekt i pozorovatel v klidu. V ideálním případě se všichni spojí v jedno. Tak dospějeme k pravdivému poznání: víme, že je to tak, jak to je, není pochyb o tom, co vnímáme a není co jiného poznat. Pochopíme veškerou existence - stav pradžňány.

Miluji slovní hříčky a zde se jedna přímo nabízí. Místo pohledu, toho co vidíme či vnímáme tu je vhled. Vhled je něco víc než pouhé vidění. Při vhledu nepřemýšlíme, neanalyzujeme, nededukujeme. Bez přemýšlení prostě víme. Nevíme, jak to víme, ale máme přímý a jasný vhled do reality. Vhled tak potvrzuje existenci Já, lokalizovaného zdroje univerzálního vědomí, které je v nás již přítomno a bez něhož by k žádnému vhledu nemohlo dojít.

Je to stejné jako s příkladem člověka ovládaného tamasem, který cestuje do Indie v naději na osvícení, ale obráceně. Když jsme v čistém vnímání, nezastírajícím Já, vnímáme podstatu všeho. To automaticky přináší změnu vědomí. Když jsme zahaleni radžasem, hledáme, pracujeme, studujeme a pátráme po tom, co tušíme, že v nás někde přebývá. Tamas způsobuje, že bez ohledu na to, kolik cest do Indie podnikneme, kolik moudrých knih přečteme a učitelů máme,  jiskra vnitřního světla pochopení nám uniká a zanechává nás v zoufalství a závisti.

Běžnou metodou vývoje poznání je odstranění závojů, které umožní prožít hlubokou intuitivní v nás přebývající moudrost. Cesta jógy je technologie, která je určena výhradně k tomuto účelu. Jóga je především o disciplíně a praxi, dlouhodobém soustavném úsilí bez připoutanosti k cestě nebo výsledku. Různí mistři popisují cestu jógy různě. Nejpropracovanější systém vypracoval otec moderní jógy Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Tento text hovoří o postupném způsobu kultivace vědomí.

Každá cesta k moudrosti začíná šraddhou. Šraddha je pevné přesvědčení ve smyslu víry, neochvějný postoj, který není ovlivněn ničím, co se děje kolem nás. Můžeme říci, že šraddha je osobní pevné odhodlání, postoj, který pohání to, proč a jak jdeme po cestě poznání vědomí. Jelikož se jedná o tak klíčový pojem, probereme jej podrobněji příště.

Šraddha začíná naším rozhodnutím zkoumat, co je třeba vědět, a nepřestat, dokud nedostaneme úplnou odpověď. K tomuto procesu potřebujeme vynaložit energii, vyvinout úsilí, vypěstovat si schopnost překonávat překážky, zůstat soustředěni na cestu a nesejít z ní. Tomu všemu se říká vírja - vnitřní síla. Ta dává základ pro smrti- vzpomínku na zážitky, které posilují naše rozhodnutí pokračovat v cestě bez ohledu na cokoli. Pouze to přináší realizaci/úplné uvědomění, jež tento myšlenkový systém nazývá samádhi. To je pradžňána.

Existuje ještě jedna možnost, jak dosáhnout cíle. Tento způsob nemůžeme zařídit my. Je to dar, který dostáváme bez konkrétního důvodu. Říká se mu pratibha - spontánní záblesk vhledu či uvědomění si. Toto uvědomění není prostřednictvím smyslů, ani mysli.  Nejlépe se pratibha neboli záblesk vědomí popisuje jako vjem, který vychází přímo z  Já. Duchovní učitelé a nauky dávají návod, jak vytvořit podmínky pro tento vhled. Učitelé a jejich učení pak ustoupí - to je důležitá část - a nechají v nás probudit světlo. Vědí – stejně jako my, že pratibhu může zařídit pouze Boží milosti.

Bůh nepodléhá našim domluvám, přáním, záchvatům vzteku ani úplatkům. Nad tímto procesem nemáme žádnou kontrolu. Někteří říkají, že pratibha je výsledkem našeho minulého duchovního úsilí, dávno zapomenuté investice, která přináší ovoce až nyní bez zjevného důvodu. Jelikož tento proces neovládáme, nemůžeme se při vývoji vědomí spoléhat na tento záblesk uvědomění. Musíme se uchýlit k dobře prošlapané cestě, kterou prošli mnozí před námi a mnozí ji půjdou po nás: cesta odstraňování překážek pravého pochopení prostřednictvím jogické  praxe.

Mé vnitřní Já říká, že při chůzi po této cestě se zvyšuje pravděpodobnost pratibhy. Je to logické. Když pobýváte v oblasti, kde jsou časté bouře, je pravděpodobné, že je zažijete. Dělejme tedy to nejlepší, čeho jsme schopni: soustřeďme se na svou cestu, kráčejme po ní soustředěně a vykonávejme jogickou praxi pilně. Nezapomínejme při tom, že vše důležité je v nás, nikoliv mimo nás.
 
Přeji nám všem radost z jara navzdory těžkým časům vycházejícím z nepochopení.
​S láskou a nadějí, že světlo převládne nad tmou – Vaše dr. Martina Ziska

Proč toto téma
Pranajáma neboli vědomá práce s dechem je páteří jógického systému. Dech má klíčové postavení nejenom vůči smyslovým orgánům a mysli, ale jako schodiště do vnitřního prostoru. Jógičtí mistři používali dech nejenom k diagnostice a léčení, ale zejména k rozšiřování vědomí a žití založenému na vědění. Jelikož žijeme v mimořádně dynamické době, která útočí nejenom na tělo, ale hlavně na mysl, potřebujeme účinné nástroje, jak zůstat v klidu, zakotveni ve svém středu a napojeni na univerzální vědomí prostřednictvím svého Já. Toto vše nám nabízí dech --- pokud se ho naučíme vnímat v jeho jemných aspektech.

Cílem tohoto semináře je nabídnout přehled přístupu k práci s dechem, jak ji pojímají klasické texty, zejména Hatha Yoga Pradípika a někteří její komentátoři. Zahrnuje jak teoretické, tak i praktické pojednání. Aktivní účast je proto nutná. Účastníci budou provedeni všemi základními praxemi pranajámy s cílem ukázat, jak je správně provádět a používat. Ukážeme si i propojení ásana a mantra praxe s dechem. Vede dr. Martina Ziska

Konání semináře
Místo konání semináře je v prostorách Space v Žitné ulici, č. 7 v Praze 1. Yoga studio Martiny Procházkové se nachází nedaleko Karlova náměstí, je tedy centrálně umístěné poblíž metra i Hlavního nádraží. Budeme tentokrát v hlavním sále, jenž svou podzemní atmosférou přispívá k praxi dechu.

Seminář se koná v sobotu a neděli 23. a 24. dubna 2022. V sobotu začneme v 9 hodin ráno s pauzou na oběd a den zakončíme okolo 17 hodin. V neděli začneme taktéž v 9 hodin a skončíme v poledne před obědem. Jídlo se dá zajistit v okolí, počítejte s tím, že díky jógické praxi budete muset dodržovat určitá dietní a jiná omezení. Podrobnější informace budou poskytnuty účastníkům po registraci.

Registrace
Pro účast se registrujte buďto prostřednictvím kontaktního formuláře na www.drmartina.cz nebo napište na email: martina.ayurveda@seznam.cz. Uzávěrka registrace je 10. 4. 2022

Cena semináře je 3 350 Kč – splatné bankovním převodem na účet č. 670100-2212886025/6210.
​
Těšíme se na Vaši účast – jedině s ní bude seminář úspěšný. 

Jako první pojem jsem si vybrala mír. Nejprve si definujme slovo šanti, jak se používá ve védském filozofickém systému.

Nejčastěji šanti vyjadřuje přítomnost pozitivních žádoucích vlastností, jako je mír, klid nebo pokoj. S tím souvisí i opačný názor zobrazující šanti jako nepřítomnost negativních, šanti rušivých faktorů. Texty nabízejí pro význam šanti ukončení nepřátelství, urovnání sporů, ospravedlnění či zproštění viny, ukojení hladu nebo dokonce zničení a smrt.

Naše moderní pozice spojuje oba pohledy v brilantním, ale hluboce znepokojujícím hesle "Bojujme za mír". Ve jménu míru se vedou nesčetné války a boje, v nichž se až příliš hmatatelně projevuje představa, že mír je něco, čeho lze a je třeba dosáhnout.

Jinými slovy, šanti je objekt, něco, čeho lze dosáhnout naším úsilím. Jak tomu rozumíme, toto úsilí je naplněno buď energií podporující mír, nebo, když a pokud je to nutné, potenciálně násilnými akcemi zaměřenými na zničení toho, co mír narušuje.

Když se nad tím zamyslíme, je jasné, že tu něco nehraje. A tvrdí to i moderní komentátoři. Dr. Pataskar v předmluvě ke knize Koncept šántí vztahuje mír k přirozenému řádu, který je vlastní všemu stvoření. Vesmír se podle ní řídí nehmotnými zákony, které fungují v souladu s každou jeho nekonečnou částí. Tyto části spolupracují v naprosté harmonii, jejímž výsledkem je šanti.

Dr. Pataskar tento univerzální řád extrapoluje na úroveň lidských bytostí, přičemž cituje nejstarší text Rgvédu. Tam je popsán člověk, který se těmito přírodními zákony řídí, který "se jimi nechává řídit a nejde proti nim", což je ještě další úroveň. Tento způsob života a existence přináší člověku pocit šanti, protože není proti čemu jít.

Tím se dostáváme k dalšímu pojmu šanti, a tím je jeden z jemných rytmů ve vše-přírodních objektech. Někdo může přírodní řád prožívat jako rytmus, někdo jiný zase jako rozkoš plynoucí z rytmu, další jako pocit svého vnitřního bytí v synchronii s vnějším. Všechny tyto pojmy vyjadřují podobné myšlenky vnímané trochu odlišným způsobem.

To nám ukazuje, že šánti není jeden koncept, ale komplex integrovaných představ. Všechny poukazují na přirozený řád, který se musíme naučit vnímat, chceme-li zažít šanti.

Pochopit, jak přirozený řád funguje na různých úrovních, zní jako jasný úkol, ale do hry vstupuje ještě další výzva. Tou výzvou není nic víc ani méně než naše mysl. Čitta neboli naše mysl je nástrojem, jehož prostřednictvím vnímáme vše, co existuje, a zaznamenáváme své zkušenosti. Když je mysl narušena, naše vnímání je nestabilní a udržuje pocit šanti mimo dosah.

Jedním z praktičtějších pojetí šanti je tedy cittasja upašamasja neboli ovládnutí smyslů a zklidnění mysli. To je možné pouze tehdy, když jsou smířeny všechny touhy. Bhagavadgíta, další důležitý text, nám ve druhé kapitole vysvětluje, že takový člověk se nepřestává účastnit praktického světa, jak je běžná představa, ale žije v něm, aniž by se nechal ovlivňovat událostmi ve světě. To je možné pouze tehdy, když takový člověk přebývá v Já, ve své vlastní přirozenosti nevnímající nic jiného než vesmírný řád. Tento stav je popisován jako naprosté odevzdání se Stvořiteli, což je další popis úplného souladu s přirozeným řádem stvoření. To může vnímat pouze naprosto stabilní a čistá mysl, mysl, která nepřebývá v ničem jiném než v božském. To automaticky přináší mír, naplnění a naprostou spokojenost, což vše popisuje stav šanti.

Pokud se vám tato cesta zdá příliš náročná, existují i jiné způsoby, jak jí dosáhnout. Bhágavatapurána nabízí úžasný koncept ve formě příběhu, jak je u těchto typů textů obvyklé. Dharma zde představuje člověka a manžela, který se ožení s Prasuti. Společně mají třináct dcer. Jedna z nich je Sukham, což znamená šťastná. Ta v sobě nese vlastnosti dharmy a šanti. To potvrzuje názor prezentovaný již zmíněnou dr. Pataskar. Když žijeme dharmicky - v souladu s přírodními zákony, vzniká šanti. Šanti a dharma společně vytváří sukham --- šťastný prostor.

Ájurvéda se svým způsobem hlásí ke stejnému pojetí. Jedna z definic zdraví hovoří o harmonii dóš, dhátu, agni a mal, stejně jako o klidných smyslech, mysli a duši. Jóga jde ještě o krok dál a Pataňdžali ji definuje jako schopnost mysli zaměřit svou pozornost výhradně na požadovaný objekt a udržet ji tam bez jakéhokoli rozptylování.
 
Zde je objektem pozornosti Já. Já je prodloužením zdroje, což vede k automatickému vnímání podstaty veškerého stvoření, a tedy i samotného Stvořitele. Jóga jako praktická věda zde dává jasný návod, jak dosáhnout šánti: zklidnit rozrušenou mysl, usadit se ve vnitřním Já. Pak zažijete ticho a překročíte svět duality. Zde zažijete šanti.

Tento stav je přirozený. Je v něm obsaženo vše. Není třeba po ničem toužit, nic dělat. Dokonce ani mír není něco, čeho je třeba dosáhnout. Ten již existuje ve všem přirozeném stvoření. Jediné, co musíme udělat, je uvědomit si ho. Není to předmět, něco, čeho je třeba dosáhnout, je to přirozený stav, který potřebujeme pouze prožívat. Tato zkušenost přináší uvědomění, že šánti je vždy přítomna. Jsme to my, kdo ji vnímá nebo nevnímá v závislosti na stavu naší mysli. Když jsme usazeni v Já a naše mysl vnímá bez rozptylování, pak zažíváme šanti ve všem. Když je naše mysl rozrušená, hledáme šanti a snažíme se ho vytvořit.

Pravé šánti není něco, čeho lze dosáhnout, čeho lze dosáhnout, pravé šánti je třeba realizovat prostřednictvím přímé zkušenosti. Místo "nechť je mír" bychom tedy mohli přeformulovat "rozpoznejme, že mír už je".

Tato slova píši s jediným záměrem: přiblížit nás k míru, který tu vždy je. To my jsme na něj někdy naladěni a jindy rozladěni. Využijme moudrost védské filozofie, abychom se naučili, jak se naladit na přírodní zákony. Jen tak můžeme zažít to, po čem všichni toužíme: dlouhodobý a vždy přítomný pocit klidu a míru, shanti v nás.
Je naším právem být v takovém stavu - přibližme se k němu.

Přeji nám všem, hledačům pravdy, klidné časy.
​
S pokorou Martina Ziska
 
Poděkování: Tento esej je inspirován sérií Eka Shabda, jak ji nabízí Krishnamacharya Yoga Mandir v Chennai v Indii. Paní Nrithye vděčím za všechny odkazy na texty a rozsáhlý výzkum k tématu.

Zde jsou pro Vás dva zdroje informací pro dlouhé zimní večery.

První je časově omezený webinář, jehož hlavní částí je uvedení části filmu Ayurveda Unveiled úžasné režisérky a ženy Gity Desai.
Film bude hlavním fokusem diskuse chorvatské ambasády, což pro nás bude jistě zajímavá zkušenost. Proběhne 17. 1. v pondělí od 16. do 17. hod. Zde je připojovací info:

Zoom link for connecting :

https://us02web.zoom.us/j/485120675
​Program je v angličtině. 

​

Další možnost je sledovat video rozhovor na téma Na vlně transformace natočený u příležitosti Prague Spirit Festivalu.
Je o krizi a jejím řešení.
Rozmlouvají dvě Martiny: Martina Procházková a Martina Ziska. 

Zde je youtube link pro ochutnávku:
​ https://www.youtube.com/watch?v=FN1sPKD7-7k

Link na celý program - rozhovor je zde: https://praguespiritfestival.com/prednasky-psf-2021/

Tento program je v češtině. Vřele doporučuji oba...vlna transformace kdykoliv...film Ayurveda Unveiled 17. 1. odpoledne

Milá přátelé a příznivci ájurvédy, milovníci života:

Zdravím Vás na začátku nového roku. Rok 2022 přináší příslib úžasného roku!
Podle védského kalendáře nese totiž název Šubhakrt, což doslovně znamená vytvářet či tvořit radost. Je to rok, jež přináší požehnání – nikoliv samovolně, ale s naším přičiněním. Mohli bychom říci, že vesmírný čas vytváří ideální podmínky pro úžasnou roční jízdu. Jak tímto rokem profrčíme je opravdu jen a jen na nás.

Ti z Vás, co se zajímají o ájurvédu se zajímají o život. Život je totiž subjektem ájurvédy. A to nikoliv život bez utrpení a nemoci – toho se nikdo nezříká, ale život jako láska, milost a dar. Ájurvédští connoisseuři jsou milovníci života. Z toho důvodu Vás budu od počátku letošního roku oslovovat milovníky života nikoliv zájemci o ájurvédu. Přestože to je podobné oslovení, není to jedno a totéž. Slova jsou mocná, pojďme tedy používat ta, která nejblíže vyjadřují esenci našeho postoje a porozumění.

Jak přinést do našeho života co nejvíce požehnání? Jak dovolit vesmírným silám, aby nás zahrnuli kvalitou šubha – vším dobrým? Jak si přičarovat po čem toužíme?  
Jako předpoklad potřebujeme několik ingrediencí. Jsou to záměr – sankalpa, energie – šakti a víra – šraddhá. Pojďme si říci pár slov o tom, co jsou a jak fungují.

Záměr neboli sankalpa je směr či bod, kam zamíříme svoji energii. Nejlepší je, když energie záměru  vychází a směřuje ze srdce a místa vhledu /jógicky úrovně anaháta a adžna čaker – 4. a 6. patro reality/ a zase se do nich vrací. Záměr je jednoduchá krátká pozitivní formulka, jež vyjadřuje kam si přejeme směřovat naši energii. Je předchůdcem cíle a často je s ním zaměňován. Záměr je dobré formulovat v přítomném čase a podpořit tak realitu toho, co již je nikoliv co bude. Vesmír totiž nemá časovou osu, obsahuje vše najednou. A tak namísto „Chtěl bych být šťastný“ je daleko silnější vyslat raketu touhy ve formě „Jsem šťastný“.

Pravděpodobnost naplnění záměru souvisí s energií, jíž ho naplníme. Pokud jsme sami přesvědčení, že není možné, aby se náš záměr naplnil, tak se nenaplní. Přát si milion korun na účtu a zároveň být přesvědčen, že se to nemůže stát, nedává předpoklad k tomu, aby raketa naší touha mohla odstartovat. Jak daleko raketa doletí, jak rychle a kam vůbec doletí, záleží na kvalitě a množství paliva, jež ji pohání. To palivo je naše šakti. Šakti je často považovaná za aspekt sexuální energie /a my všichni víme, že toto je mocná energie/, nicméně šakti představuje aspekt vesmírné tvořivé energie. Té energie, která převádí energii do hmoty, myšlence dává formu. Je tudíž výhodné, když svůj záměr vypustíme do světa v okamžiku, kdy jsme plni energie přesvědčení, že se naplní. Ještě lepší je situace, kdy naprosto bez jakékoliv pochybnosti očekáváme, že náš záměr bude naplněn. Naplnění je úkolem vesmíru a je dobré mu důvěřovat – je to přeci jenom organizace, která si umí poradit s úkoly, které si nedokážeme ani představit.

S předchozími dvěma ingrediencemi souvisí ta poslední a to je šraddhá. Šraddhá je nádherné slovo. Dá se přeložit a vnímat mnoha způsoby. Asi nejbližší šraddhá je to, co drží posvátné pohromadě, co ho podporuje. Když si tento koncept vztáhneme k sobě, šraddhá je to, co podporuje posvátné v nás. Posvátné je to, co je trvalé, co nás směřuje vzhůru, co nás nadnáší. Jinými slovy, je to něco, co nám zásadně pomáhá v našich životech.

Šraddhá je zabudovaná do každého aspektu našeho života. Sankalpa neboli záměr musí být prodchnutý vírou, taktéž šakti je aktivovaná vírou. Víra je zde myšlena jako naše přesvědčení, nikoliv nějaká nauka, jež se nachází mimo nás či nám ji přináší nějaká autorita /ať již osoba nebo instituce/. Šraddhá také znamená pevnost našeho postoje, naše neochvějné předsvědčení. Když tváří v tvář situaci, jež jde opačným směrem než je náš záměr pevně, bez pochybnosti stojíme v přesvědčení, že náš záměr bude podpořen – to je šraddhá par excellence!

Rok 2022 bude pokračováním roku předchozího a zároveň bude jiný. Rok 2021 byl o manévrování, proplouvání a rozlišování toho, co s sebou vzít na cestu a co nechat za sebou. Byl to i rok, kdy většina důležitého se děla v nás, uvnitř nás, nikoliv kolem nás. Kolem nás se toho dělo hodně, chaos a tlak, to určitě, nicméně toto vše je pomíjivé. To trvalé je uvnitř – napojení na sebe, ztišení, reflexe vnějšího v sobě, uvědomění důležitých osobních mezníků a principů. Udělali jsme díky vnějším okolnostem velký krok uvnitř sebe v uplynulém roce.

Moje vnímání říká, že rok 2022 bude o zhmotňování toho, co jsme nabyli v předchozím roce. Bude to rok praktické pravdy. Pokud jsme v roce 2021 zjistili, že určitý denní režim nám dělá dobře, rok 2022 bude chtít, abychom budovali každý den na tomto poznání. Budeme stavět svůj život na základech uvědomění, jež přišla v předchozím roce.

Ještě jedna ingredience se ukáže jako důležitá – a to sanga. Sanga je sanskrtské slovo, jež znamená společenství lidí nebo doslova spojení údů. Pokud každý z nás je individualita a zároveň fungujeme dohromady, sanga je organismus, kde jsme spolu nejenom fyzicky, ale jsme spojeni záměrem. Pro rok 2022 vnímám záměr potkávat se na úrovni srdce. Potřebujeme zažít to, co víme již dávno: přestože jsme oddělené bytosti, jsme spojeni. To krásné je, že na úrovni srdce všechny rozdíly mizí. Z této perspektivy vnímáme jednotu, co nás spojuje, nikoliv rozděluje.

Měla jsem to potěšení strávit přelom roku ve společenství lidí, kteří hledají. Účelem společného času a pobytu byla transformace, energie automaticky podporovaná přelomem roku. Bylo nádherné být součástí procesu, v němž 40 lidí procházelo vlastní unikátní cestou. Zároveň došlo k transformaci celé skupiny, což byl hmatatelný posilující a důležitý pocit a zkušenost. Nesu si jí s sebou do tohoto roku, na který se těším.

Zároveň děkuji všem těžkostem roku předchozího, že mi pomohly dojít do tohoto bodu – bez nich bych nebyla tak daleko, tak dobře připravena na dary, jež jsou před námi. Jeden z nich je hojnost /v kontrastu s omezeními základních jistot, jak je vnímá první čakra/. Další je hra dualit /víc a víc mě baví vnímat nekonečnou rozmanitost a zároveň geniální vesmírnou orchestraci všeho, co existuje a co se tvoří/. Na úrovni třetí čakry to je opravdové vědomí sebe, své hodnoty, svého místa ve světě, svých darů. A když se tyto dary spojí v jednu volně plynoucí organickou hmotu, cítím – všichni pocítíme – nekonečnou bohatost života, jeho nezničitelnost a zároveň neuvěřitelnou křehkost. Je to mysterium, pro které nemám slov.

Zde přichází na řadu pocity jako nástroj vnímání a vyjádření. A jelikož dvojka je numerologicky symbolem pocitů, budou řídit náš nový rok. Nikoliv jako něco, co nás ovládá, ale jako jemný a přesný jazyk energie vědomí, který na vibrační úrovni nahrazuje slova a řeč. Namísto slov řeč těla vyjadřovaná pocity, vč. emocí.

Drazí spolumilovníci života, já se těším na čas před námi. Vnímám ho jako obrovskou příležitost objevit si v radosti, lehkosti a hravosti to, co je důležité. To je zároveň přirozené a věčné. A díky tomu trvalé a bezúsilné.

Tyto nadčasové koncepty jsou tu pro nás, jsou to naši pomocníci. A jelikož mě činí radostnou je objevovat, ráda je s vámi budu sdílet. Pro rok 2022 mi inspirace přinesla koncept jednoho slova a jeho významů. Jako první si o slovo řeklo slovo šanti neboli mír. Brzy si tudíž budete moci přečíst, co v sobě šanti/mír nese a hlavně, jaké dary přináší nám.
Přeji nám všem, ať využijeme tuto příležitost v lásce a radosti. Pokud vše, co budeme dělat, budeme dělat z lásky a radostně, tak šubhakrt budeme naplňovat donekonečna. To se týká každé myšlenky, každého dechu, slova nebo činu.
​
ŠUBHAKRT 2022 – Vaše Martina Ziska