Zde najdete ke shlédnutí záznam konference, která proběhla 12. 11. 2020.
Zorganizovala ji Gita Desai, režisérka dokumentu Ajurvéda Unveiled. Kapitola filmu o moderní medicíně je součástí tohoto záznamu.
Program je v angličtině.

Přínosný zážitek přeji.

 https://www.youtube.com/watch?v=4PPS3ZgYtZU

Milý Ježíšku:
 
Přichází konec letošního roku, Tvůj čas. Čas, kdy se na Tebe obracíme a prosíme Tě o splnění přání.
Než vyslovím ta svoje, chci Ti říct několik věcí.
 
Předně Ti chci říct, že letošní rok byl hodně jiný, než jsme čekali nebo si vůbec dovedli představit. Náš rok 2020 začal studijním  ájurvédským pobytem v Indii. Řádnou výuku v Gurukule jsme ukončili několik hodin před vyhlášením prvního nouzového stavu. Studenti sice byli uchuzeni o praktické zkoušky a všichni zúčastnění o zaslouženou oslavu, nicméně se nám podařilo ukončit celé mnohaleté dílo právě včas. Za to ti děkujeme.

Změna možností nás všechny donutila hledat a vytvářet nové přístupy. On-line výuka a konzultace sice nejsou ideální, ukázalo se však, že v zásadě fungují  dobře a svým způsobem podporují klid a soustředění, které nám setrvávání doma přináší. Díky tomu se otevřely nové horizonty a čas na experimenty nám všem dovolil „objevit“ nové věci, které by v běžném ruchu zůstaly zavřené. Za to ti také děkujeme.

Spontaneita a tvořivost jsou „nakažlivé“ a když se jim člověk otevře, přinášejí stále nové a nové impulsy. Vše vychází z pomalejšího tempa, většího soustředění a klidu. Byli jsme zastaveni, bránili se tomu. Nic nám to nebylo platné. Když člověk přijme změněnou situaci a začne se v ní orientovat, začne vidět i možnosti, které nabízí. Jelikož se to děje nám všem, více jsme se začali věnovat tomu, na co jsme předtím neměli čas: zatímco při prvním uzávěru to byly naše rodiny, domovy a odpočinek, druhý uzávěr nás donesl jedině tam, kam mohl: k sobě samým. A tak ti děkuji za mnohé lidi a okolnosti kolem mě, co mi dali impuls k vyzkoušení nových věcí, atˇ to bylo a je učení védských manter nebo vytváření duchovních léků či studium védské astrologie. Velký dík.

Celý tento rok nám ukázal, že máme tendenci žít s pohledem upřeným směrem k majáku. Stále jako bychom hleděli dopředu a očekávali, že se objeví světlo, které nás spasí. Nyní se to děje v očekávání spásné vakcíny, byly jiné „záchrany“ a budou ještě další. Jedno je ale jasné: nevrátíme se k předchozímu životu, není to možné. I kdybychom chtěli, zásah přinášející změnu byl tak velký, že se nemůžeme vrátit k tomu, co jsme žili před tím, než s námi začal žít korunní virus. Otázka je tedy jak budeme žít dál?

Letošní rok nám taky ukázal kde máme slabá místa. Ta se při větší zátěži zviditelní.  Pokud trpíme strachem a negativitou, byli jsme s nimi nevyhnutelně konfrontovaní. Taktéž, co se týče našeho fyzického zdraví: veškeré nedostatky přišly na přetřes. Ti, co prošli přímo kovidem ví přesně, o čem mluvím, ostatní z nás pocítili zátěž imunity a svoje fyzická, a tím i psychická či jiná omezení. Mě z toho vzešel jeden přirozený závěr, a to, že za svůj stav /těla, mysli, srdce a duše/ jsme zodpovědní každý z nás. A za to uvědomění  ti děkuji snad nejvíce.

Každý z nás máme svou vlastní cestu – sva marga, která se pozná podle toho, že nás podporuje. Přináší nám životní energii, entusiasmus a sílící radost ze života. Přináší nám zkušenosti, které poznáním přeměňujeme v pochopení. Čím víc život chápeme, tím víc se v něm cítíme pohodlně a přirozeně. Není třeba bojovat proti něčemu /vyjma své ignorance/, jsme tu pro objevování sebe a života a rozšiřování pojetí, o čem já a život jsme. To je ten největší dárek, který jsi nám nosil celý rok každý den, milý Ježíšku a za něj Ti děkuji zvlášť.

Nosíš dárky, o které jsme si neřekli. Nicméně jsi spojován s tím, že plníš vyslovená /a toužená a tím pádem nevyslovená/ přání.  Dovol mi proto požádat Tě o dárek velkého formátu, takový vele dar: mým přáním je, aby každý, kdo je na cestě, objevoval víc a víc svoji vlastní stezku, SVA MARGA a šel po ní s důvěrou, upřímností a odhodláním, které je možné jedině tehdy, když máme tu správnou motivaci. Je to neskromné přání, vím, nicméně Ty jsi schopen splnit všechno a dát ještě víc, tak se letos nestydím a říkám si o to nejdůležitější.

Přestože nám letos jako nečekaný „dárek“ zůstávají tváře zakryté rouškami, nemůžu se ubránit pocitu, že za nimi sílí úsměv – ten vnitřní. Nechť Tě všichni velebíme letošní vánoce a připomeneme si, že ticho, příroda a sounáležitost jsou to hlavní, co potřebujeme do dalšího roku.
 
Hezky si od nás odpočiň, drahý Ježíšku a za rok zase na shledanou.
 
S láskou Tvoje M.
 

​Milí přátelé a příznivci ájurvédy:
Dlouho jsem se odmlčela. Mělo to několik důvodů. Naordinovala jsem si léto plné pobytu v přírodě, vody a lesů, neb jsme potřebovala načerpat sílu a ozdravit se. Zafungovalo krásně. S podzimem jsem se těšila, že se život posune dále a ono naopak. Nacházíme se ve velmi podivné době, těžko se v ní vyznat, těžko o ní i psát tak, aby co je psáno vydrželo test neustále se měnícího času.

Jelikož je jasné, že v tomto zastavení zůstaneme ještě nějakou dobu, přeci jen je možné, a i dobré, k němu mít určitou reflexi. Některá srovnání jsou jasná: když si vzpomenu, že jsme znali identitu a příběh prvního covidového pacienta a jaká omezení přineslo 300 nakažených pacientů, přijde nám jarní doba ve srovnání s tím, co se děje nyní, až absurdní.

V době, kdy se nám dařilo dobře, svoji šikovnost prezentovali politici, nyní „přenechávají“ rozhodnutí odborníkům, prý jsou jediní, co ví. Nebude to asi tak úplně, když právě včera v noci náš velící plukovník, a.k.a. ministr zdravotnictví porušil svoje vlastní zákazy a potkal se bez roušky v noci v restauraci /která měla být zavřena – kdopak asi bude majitel? Obyčejný Franta Vonásek to nebude/ s pravou rukou našeho ministerského předsedy, předním hybatelem vedoucí politické strany. Že by debatovali o tom, jak ochránit nás, řadové pěšáky, o tom snad nepřesvědčí ani malé dítě.

Právě malé děti budou v budoucnu ale dosti lehce přesvědčitelné k lecjakému nesmyslu, neb se jim dostává vzdělání, které nemá kvalitu. Učit prvňáčka on-line nejde, jak mi samy řekly paní učitelky a rodiče. Takto malé dítě potřebuje osobní kontakt nejenom s učitelem, ale i spolužáky. Učí se totiž interakcí s ostatními a učí se – a to je hlavní – nejenom fakta, ale i další návyky: reagovat, spolupracovat, diskutovat, přemýšlet, zapojovat se, vyhodnocovat a hlavně samostatně myslet.

To samostatné myšlení nám tedy moc nejde.  Nemám již 20 let televizi, tak si občas přečtu nějaký titulek z internetu. Jsou to jednoduchá fakta, která mému jednoduchému přemýšlení nejdou dohromady: každý den na nás vyskočí čísla pozitivně testovaných pod hlavičkou nakažených s hláškami, že třetina testů je nyní pozitivních. To ještě neříká nic o tom, kolik lidí je nemocných! Jistě mohou nakazit ještě ty nenakažené, ale co se stalo s promořením populace a budováním imunity?

Další hrozivé číslo jsou hospitalizovaní v nemocnicích. Předpovědi, zdálo by se přímo cíleně vytvářená panika o tom, že kapacity nemocnic se naplní, nebude dostupná péče a ulice se zaplní v prosinci mrazáky s mrtvolami /nechci znít cynicky, ale v prosinci obvykle venku mrzne, takže mrazáky nejsou potřeba/ naprosto nekorespondují s prohlášením těch, kdo v nemocnicích pracují. Ti říkají, a my jim věříme, že 40% z těchto nemocných jsou lidé, kteří jsou bez příznaků, tj. vyléčení, ale bez sociálního zázemí, kam se vrátit. Takže kapacity jsou. Proč tedy stavíme polní nemocnici na místě, které jen za pronájem stojí oficiálních 26 milionů? Informační trend je jasně směrem ke katastrofě. A to je, čemu nerozumím.

Proč by ti, co činí rozhodnutí o našich životech, měli zájem či přímo cíl, malovat katastrofální obrázek, apokalypsu, která ještě nenastala namísto klidného, rozvážného přístupu založeného na faktech a ujištění, že když budeme spolu pracovat, tak situaci zvládneme? Panika, úzkost, hysterie, populismus, výkřiky do tmy či příkazy, zákazy bez důvodu a příkladu nám opravdu nepomůžou. Nebo ano --- nevím sice k čemu, ale nějaký důvod k takovému přístupu musí být.

Buďto o nás rozhoduje skupina hysterek /což není dobrá perspektiva/ nebo je to naopak skupina velmi chytrých lidí, která má svůj plán, jak danou situaci využít ještě jinak než pro blaho svých plebejců/ což je ještě horší perspektiva/. Jedině čas a nestranné informování ukáže. Anebo názory lidí, co přemýšlí. Moje kamarádka mi na otázku, proč by někdo maloval situaci horší, než je odpověděla zcela jednoznačně. Řekla: „To je přece úplně jednoduché. Lidé, co se bojí, se dají daleko lépe manipulovat.“ To jsem zažila po 9/11 v USA. Atmosféra v celé společnosti se zásadně změnila a již nikdy se nevrátila do předchozího stavu. Amerika ztratila svého svobodného ducha a od té doby se potácí od mlhy k temnotě.

Co bychom měli vědět již nyní je to, co si uvědomují obyčejní lidé se zdravým selským rozumem. Jak mi řekla jedna paní, co pracuje v betonárce: „Tohle není řešení všechno zavřít, protože ten virus přece nezmizí.“ Má naprostou pravdu. Je třeba si uvědomit, že zmiňované vlny nejsou vlny aktivity viru, ale lidského chování. Přijde další vlna a po ní další. A pokud se naučíme nějak s coronavirem cohabitovat neboli spolužít, pak zaručeně přijde další mikrob, který si bude hledat právo na svoji existenci. Chováme se bohužel úplně stejně jako v jiných situacích a opakujeme či zhoršujeme tím již odžité ne příliš pozitivní společenské scénáře.

Mě se jeden z nich vrací v současné době velmi silně a to je zkušenost žití v totalitním režimu. Ne, nechci zlehčovat současnou situaci, v žádném případě. Naopak. Není to o popírání toho, co se děje, je to o tom, JAK na to reagujeme. Společenské klima týkající se hrozby zdraví jsem již popsala, jsou ale i další faktory. Je sice potenciálně ohrožen náš život, ale je třeba si připomenout, že se náš život zredukoval na spaní, jídlo a práci. Blížíme se té nejzákladnější lidské existenci, která v minulosti vedla vždy k nějakému zásadnímu konfliktu. Hodnota našeho života byla vždy ve více než přežívání.
​
Je ohrožena naše lidskost, a to je daleko větší hrozba než virus. Lidská existence nejsou jen základní fyzické funkce, je to vnímání, cítění, tvoření, prožívání, myšlení, reflexe, kontemplace – bytí. Být je něco jiného než mít tělo a uspokojovat fyzické a smyslové potřeby. Je to něco víc než dělat. Znamená to najít opravdový smysl svého života. Vnímám u sebe a kolem sebe, že tento čas přináší každému z nás osobní, vlastní, ojedinělé příležitosti. Někdo potřebuje začít pracovat, někdo jiný naopak přestat. Někdo potřebuje zpomalit či zastavit, někdo zase začít běžet opačným směrem, než kterým se doposud udával. Každý z nás má zkrátka svoje „zadání“, které v sobě musí objevit, aby tomuto času dal opravdový smysl. V opačném případě by byl současný uzávěr nesmyslný. A to nesmíme jako vědomí lidé dopustit.
 
Přeji nám všem, ať máme inteligenci poznat příležitosti, které současná situace nabízí, odvahu udělat potřebné změny a moudrost podporovat ve svém životě jenom to, co je trvalé a dobro nám a celému lidskému společenství přinášející. Jsem ráda, že jsem na cestě ájurvédy, jógy a dalších védských nauk, neb mi neskutečně v tomto těžkém čase pomáhají. Přeji i vám podporu na cestě vaší.
 
S láskou a respektem Martina Ziska

Milá přátelé:

Ráda bych připomněla cestu na ŠríLanku za ájurvédskou kuchyní a zdravím, která se s ohledem na téměř uplynuvší koronavirovou krizi zdá jako ještě lepší nápad, než byla před ní.

Proč?
Důvodů je několik.
1. Situace na Šrí Lance je výborná z hlediska infekce. Ostrov má o trochu víc než 300 infikovaných, kolem 10 úmrtí, což jsou nádherná čísla v přepočtu na 20+ milionů obyvatel. Daleko lepší než u nás. Takže místo s vysokým rizikem nákazy to rozhodně není.
2. Klima, strava, moře, slunce a další podmínky jsou maximálně ozdravné a posilují imunitu, což je přesně to, co potřebujeme.
3. Srpen je čas mimo sezonu, tradičně je na ostrově minimální množství lidí, ideální pro naše účely.
4. Místo, kam míříme, je izolované, pláž je soukromá, kolem téměř nikdo, opět další důvod, proč si dovolit dávku zdraví po tak dlouhém stresu ve stavu izolace, který zdraví neposilovat - spíš naopak.

Zbývají proto 2 otázky:
1. bude ŠríLanka přijímat turisty a za jakých podmínek? místní obyvatelé nás Evropany mohou hromadě vnímat jako nebezpečí nákazy a ostrov nechat nadále uzavřený.
2. co naše vlastní opatření? příslušné orgány České republiky se zdá mají zájem o to, nechat se volněji pohybovat větší množství lidí v přímé blízkosti /vybrané hranice/ a tak pokud za Šrí Lanku nebude někdo lobovat /kdo by to ale dělal/, tak se může bez důvodu dostat do pozdější zony míst, kam nám bude dovoleno vycestovat.

Máme ještě říjnový termín na cestu, nicméně píší tuto zprávu hlavně proto, že vnímám, že v létě budeme potřebovat dávku zdraví a Šrí Lanka by mohla být pro to ideální. 
Takže pokud o této možnosti uvažujete, dejte vědět. Zatím jsme malá skupinka, která čeká a doufám.

V každém případě doufám, že se nám podaří být na místě, které nás vyživí a ozdraví, abychom měli sílu odolávat všemu nežádoucímu, co je kolem nás - jak po fyzické, tak i mentální stránce.

​dr. Martina

Milí příznivci a přátelé ájurvédy:

Po dvou měsících izolace jsme v čase, kdy se stroj společnosti a tím pádem i života, rozjíždí pomalu zpět.
Čas, který máme za sebou, jsme si nedokázali představit. Ani si nedokážeme představit, jak bude vypadat naše budoucnost. Co můžeme udělat – a to pomáhá – pohledem zpět zjistit, jak jít lépe dál.

Já jsem strávila předchozí dva měsíce, čas izolace ve dvou informačních světech. Ten první, domácí a západní mě zasypával informacemi, které vyvolávaly strach, depresi a hlavně zmatek. Informace se rychle střídaly, vzájemně si odporovaly a při snaze si je nějak urovnat bylo rychle zjevné, že nedávají smysl. Jako zdravotník jsem se chtěla dozvědět co nejvíce faktů o tom, jak se nemoc chová, jaká je nátura viru, co můžu sama pro sebe udělat, abych si pomohla, protože žádná doporučení jak se chránit či jak se léčit jsem nedostávala.

Nemluvím o běžné hygieně, sociální izolaci, rouškách – všechna tato doporučení, ač zdánlivě logická, jsou víc a víc rozporovaná. Jak jsem již psala dříve, úplné uzavření hranic do hermetické bubliny ve mně vyvolalo úzkosti z vyrůstání v komunistickém režimu. Během komunismu byla podobná opatření motivovaná politickou ideologií. Tentokrát to byly zdravotní důvody pro podobná opatření, nicméně zaváděná politiky, kteří nám v těchto obnažených chvílích ukázali, že používat moc zdravým způsobem opravdu neumí.

Tento trend pokračuje. Na jedné straně se politici chlubí, jak skvěle zvládli krizi, na druhé nadále straší, že vyhráno není. Někdo říká, že léto pomůže, někdo že naopak bude hůř. Pokud nebude hůř v létě, tak určitě na podzim. A možná ještě rok či několik let --- jakoby udržet nás všechny ve stavu strachu bylo to nejlepší. Jediné řešení se zdá být vakcína – hlášky o tom, že Češi si ji za pár milionů zázračně objeví a vyrobí pro sebe /a možná i celý svět/ je opravdu až úsměvně dětská. Kdo trošku přemýšlí, ví, že sebelepší vakcína není lék pro každého a protože to je lék, může i uškodit. Navíc s ní nemáme zkušenost, o to víc představuje živý experiment, který teprve po jeho provedení ukáže, kde má slabiny – to již bude ale pozdě.

Vedle toho jsem byla součástí mnoha vědeckých platforem, které iniciovaly různé organizace či jednotlivci v rámci ájurvédské medicíny, včetně ministerstva zdravotnictví pro ájurvédu a další tradiční medicíny Indie AYUSH. Tam jsem se ocitla ve zcela jiném světě. Informace byly celistvé, faktické, pozitivní, logické. Nebyly to žádné výkřiky, byly to dobře promyšlené, na faktech a zkušenostech připravené detailní rozbory situace. Všechny říkaly, že infekce ve společnosti jsou známé, Covid19 je nový tím, jak rychle se rozšířil do téměř celého světa. Důležité je posílit imunitu každého člověka tak, aby se dobře chránil či prošel nemocí v co nejlehčím průběhu. Pro ohrožené skupiny pak byl nabídnut léčebný protokol, který vychází z pochopení nátury viru a toho, jak se chová ke svému hostiteli. Důraz je kladen na přirozené prostředky jako je strava, denní režim, opatření z ájurvédy a jogy, která víme, že posilují právě slabá místa imunity otevřená současnému viru. Doporučení byla konstruktivní a doplňují je i nápomocné činy.

Například mě potěšila iniciativa ochrany indické policie, kdy jim byly distribuované balíčky s přírodními léky na zvýšení jejich obranyschopnosti.  Totéž se děje pro zdravotníky a další ohrožené skupiny. Probíhá mnoho klinických studií, které analyzují nemocné pacienty, různé instituce zkouší léčebné protokoly, jejichž výsledky mezi sebou porovnávají a učí se tak jeden od druhého. Hlavní poselství je jednoduché: přestože toto je nová infekce, epidemie tu byly před tím a přijdou další po té současné. Naším úkolem není virus porazit, ale naučit se s ním žít.

Musím říct, že tento přístup mi osobně, i společensky přijde jako daleko nápomocnější. Jednak vytváří konstruktivní atmosféru, která je založená na faktech a logice, která je stálá. To člověku dává důvěru. Dále všem lidem dává možnost danou situaci ovlivnit a tím pádem se zbavit pozice oběti. Naši vlastní imunitu můžeme zásadně ovlivnit tím, jak jíme, spíme, žijeme, myslíme, co děláme a tady jsou návody, jak si pomoci. Tomu se říká empowerment – posílení každého jedince.

Potkala jsem se tak – virtuálně – s mnoha zajímavými lidmi, jejichž myšlení bylo přirozené. Položila jsem jim otázku, co bude ten nový model života, to nové normální, co nastane poté, co se vrátíme zpět do života. Jejich odpověď mě nepřekvapila a zároveň hodně potěšila. Všichni odpověděli, že co bude dál nebude nové v tom, že bude zásadně jiné, ale bude nové v tom, že bude normální. Normální ve smyslu přirozené.

To znamená, že co jsme žili doposud a nazývali normální, normální vůbec nebylo. To jsem sice věděli, ale nenašli jsme sílu to změnit. Nebo neměli důvod. Teď, když jsme zažili, jak lehce můžeme přijít o svoje základní lidské svobody, které z nás činí lidi, bychom si neměli nechat vzít nejenom naše práva, ale hlavně to uvědomění. Musíme komunikovat, musíme se vzájemně dotýkat, vytvářet komunity, sdružovat se, volně dýchat a pohybovat! Jinak přežíváme a nežijeme plnohodnotný život.

Nové normální znamená vrátit se k tomu, co je přirozené. Pro každého z nás to je něco jiného. Pro někoho žít pomaleji, pro někoho lépe jíst nebo trávit čas v přírodě. Nemohli jsem ven, museli jsme dovnitř k sobě. Žít život vycházející z nitra, z našich opravdových přání, tužeb a potřeb, je to nové normální. Přeji nám všem, ať se přitom volně potkáváme a hluboce svobodně se nám dýchá. Za koronavirové dary jsem vděčná – snad i vy.  

Upřímně dr. Martina

Milí přátelé,
pokud se zajímáte o ájurvédu, víte, že dlouhou dobu se na filmovém poli neobjevilo nic nového. Asi tak 10 let zpět k nám doputoval krásný film Ájurvéda – umění žít, který v nás vzbudil úžas o tom, co všechno ájurvéda umí.

Nyní máme nový zdroj informací – dokumentární film Ájurvéda Unveiled. Jeho autorka, Gíta Desai, která tímto filmem završila trilogii o józe /film Yoga Unveiled/ a indické klasické hudbě /film Raga Unveiled/, nazvala svůj 5 hodin /!!!/ dlouhý film vizuální učebnicí. A nedá se než souhlasit. Ve více než 30 kapitolách je detailně ukázaná filosofie a praxe ájurvédy tak, že se můžete nechat inspirovat, hodně nového se naučit či si uvědomit souvislosti, které vám doposud unikaly.

Film je tak určen jak pro nové zájemce, tak pro studenty či již praktikující. Všichni tu objeví něco nového, obohacujícího a hlavně transformujícího. Film je studnice informací, ke které se můžete vracet opakovaně, a nikdy se vám neomrzí nápoj vědění, kterého se vám dostane.

Film můžete za poplatek streamovat zde: http://www.unveiledtrilogy.com/

Vřele doporučuji pro všechny, koho ájurvéda zajímá. Pokud vás přitahují í i další védské disciplíny, zvažte celou trilogii či dokument o józe, který vznikl jako první.

Pro zajímavost přikládám recenze filmů, které připravila dnes již praktikující studentka Ájurvédské Gurukuly Andrea Lazarská. Snad z nich si můžete udělat lepší obrázek o tom, co v nich najdete.

Přeji příjemné a obohacující zážitek.
​
Vaše Martina Ziska

 

Andrea Lazarská RECENZE filmů Ayurveda Unveiled a Joga Unveiled

Ayurveda Unveiled, 2019
Poslední z řady trilogie Gity Desai dokumentující hlubokou moudrost indického védského učení. Po Yoga Unveiled, věnované tradici jógy, a Raga Unveiled, pojednávající o klasické indické hudbě, nám Gita obsáhle a bravurně představuje další indický klenot, její medicínu známou pod názvem ájurvéda.
V úctyhodných téměř pěti hodinách filmu jsme provedeni úžasným světem tradiční indické medicíny podmanivým obrazem, hudbou i slovy. Dovídáme se o její historii, základních principech a konceptech, přístupu k léčení, metodách léčení, o filozofickém a psychologickém náhledu, a to z úst věhlasných ájurvédských lékařů, vědců a učenců jako jsou např.  Vasant Lad, David Frawley, Robert Svoboda, Claudia Welch, Martina Zisková, Sadhguru, Deepak Chopra, Subhash Ranade a další. Film obsahuje rovněž i archivní záznamy zakladatele Transcendentální meditace, Maharishiho Maheshe Yogiho.
Hluboká moudrost ájurvédy je zde představena s velikým citem pro detaily. Velmi působivé jsou náhledy světových osobností na jednotlivá témata, i jejich filozofická zamyšlení nad koncepty ájurvédy. Mně osobně velmi mile překvapila pasáž o významu sanskrtu, nejdokonalejšího jazyka světa, jak pro léčbu, tak i pro uchování tohoto posvátného vědění. Již samotné zařazení sanskrtu do filmu je pro mě potvrzením preciznosti, s jakou Gita Desai učení ájurvédy zpracovávala. Vše umocněno hudbou, recitací sanskrtských šlók, kresbou a obrazy z indického života. Z obrazovky na vás doslova dýchá duch Indie a vy máte pocit, že jste v tom okamžiku součástí něčeho velkého, významného, opravdového a krásného. Film se tak stává potěchou naší duše a pohlazením srdce, je úžasně barevný a místy až téměř voňavý. A pokud by snad měla někoho odradit délka filmu, pak vězte, že je možné vybrat si ke shlédnutí jednotlivé kapitoly dle momentálního zájmu. Ale zcela upřímně … film se natolik dotýká vašeho srdce a zároveň obohacuje o nová poznání, že si ani nevšimnete, jak čas rychle běží.
Z mého pohledu perfektní dílo, na kterém nenacházím žádnou jinou chybu, než že jeho sledování po 5 hodinách končí. Avšak jedná se o dokument, který si jistě každý z nás bude pouštět opakovaně, neboť při každém dalším zhlédnutí objevíme informaci, jež k nám bude promlouvat nově. 
Závěrem je třeba říci, že Gita Desai ve svém mnohaletém úsilí dokázala v podobě trilogie vdechnout život ojedinělému projektu, který bez jakékoli pochybnosti stojí za vidění a za podporu.


​Yoga Unveiled,  2004
Důležité a obohacující dílo nejen pro milovníky jógy, spirituality, indické kultury či filozofie, ale prakticky pro každého, kdo v životě hledá hloubku a smysl svého bytí. Až encyklopedicky přesně nám Gita Desai představuje jógu ve všech jejích aspektech, a to hned na dvou discích – první (Yoga Unveiled) se zaobírá historií jógy, jejím původem, významem a šířením, druhý (Jóga jako terapie) pak praktickým využitím jógy jako terapeutického prostředku při léčbě nemocí. Kdo měl možnost zhlédnout jiné filmy Gity Desai z řad „Unveiled“ trilogie, toho nepřekvapí opravdu důsledně zpracovaná tématika, výborná práce se zvukem, kouzlo obrazů i kreseb. 
Seznámíme se poměrně obsáhle s počátky jógy v Indii, s její historií a šířením po světě, z úst význačných osobností jako např. B.K.S. Iyengar, K. Patabhi Jois, T.K.V. Desikachar, Georg Feuerstein a mnoha dalších se dozvíme, jak oni nahlížejí na jógu, co vše tato tradice nabízí a za jakým cílem především by měla být jóga praktikována. Máme možnost zhlédnout archivní záběry a nahlédnout do myšlenek všech velikánů jógy, jako jsou např. legendární Krisha Macharya, Indra Devi,  Swami Vivekananda či Swami Satchidananda. Dokonce si poslechneme úryvek ze slavného proslovu  Swamiho Vivekanandy v Chicagu 1863, kde světu představil matku všech náboženství, hinduismus, nebo archivní nahrávku Swamiho Sivanandy, v níž nám prozradí, proč je pro náš život tak důležité ovládnout svou mysl ... Vskutku nádheré dílo ukazující jógu ve své plnosti a zdůrazňující, že na rozdíl od západního pojetí jógy jako fyzického cvičení jde mnohem více o způsob bytí a mocný nástroj transformace. Film poukazuje opakovaně na sílu a důležitou úlohu jógy v životě jednotlivce, zdůrazňuje její spirituální, psychologické a filozofické aspekty, představuje nám jedinečnost všech základních osmi větví jógy a jejich nejvýznamnější zástupce.  
Druhý díl „Jóga jako terapie“ je věnován józe v podobě nástroje k udržení či znovuzískání zdraví, promluví nejen učitelé jógy, ale i ájurvédští lékaři a lékaři klasické moderní medicíny, kteří se na vlastních pacientech přesvědčili, jak efektivní a přínosná může cesta jógy být při zmírňování či odstraňování i těch nejvážnějších fyzických nemocí.
V celkové délce 195 minut Gita Desai zvládla vynikajícím, poučným, inspirativním a zároveň smyslům příjemným způsobem představit hlubokou tisíciletou tradici jógy ve své komplexnosti jako moudrý způsob života.
 

registrace na http://www.unveiledtrilogy.com/globalwebinar.html - GRATIS

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Možná se ptáte, co ájurvéda a současná situace, možná se ptáte, jak se chránit, nebo hledáte informace jak porozumět tomu, co se děje a tím ulevit stresu, který zažíváte.
Dlouho jsem váhala, zda sednout a vyjádřit se k dané situaci, zejména proto, že co je psáno, to je dáno. To, co se děje, se mění tak rychle a prezentuje takovým způsobem, že cokoliv člověk řekne, má tendenci být jakýmsi výkřikem do větru, který ho rychle roznese, nicméně rychle zmizí do té doby, než přijde další výkřik.

Abych byla upřímná, i já hledám odpovědi. Kde je opravdu nenacházím, je v mediích. Ze začátku jsem je sledovala bedlivě – byl to jediný zdroj informací, nicméně opatření, ke kterým docházelo, jsem nechápala. Nedávala smysl. Až mi došlo, že se nejedná o kroky cílené na ovládnutí nemoci jako takové, ale na udržení určitých ekonomických cílů v rámci toho, co se děje a hlavně neschopnosti zdravotního systému nést zodpovědnost. To bylo evidentní /a do teď je/ z prezentací, kdy o závažné infekční nemoci k nám hovoří politici namísto zdravotních odborníků. Dodnes nechápu, proč na každé tiskové konferenci o vývoji situace je ministryně financí – značí to, že finance rozhodují?, proč media ukazují CT scany plic postižených nemocí laické veřejnosti – aby je vystrašili?, proč se veřejně sleduje stav vážně nemocných, zná se jejich identita, atd. --- toto jsou z lékařského hlediska a našeho profesionálního slibu udržovat pacientské informace v důvěrnosti eticky a právně naprosto nepřijatelné kroky.

Dějí se. Dějí se i další věci. Represivnost přístupu, který vypadá jako pro naše dobro a zároveň je užíván  pro jiné účely, zavání způsobem žití před sametem. Ve mně vyvolal hluboká a nečekaná traumata. V časech těžkých je potřeba, aby člověk měl pomoc, oporu. Jak všichni vnímáme, je to čas semknutí komunit a rodin. Moje rodina je moje dcera, která žije v UK a tam, jak víte, nemůžeme ani my, ani oni k nám. To je pro mě zdroj úzkosti, nemůžeme si pomoci, kdyby bylo třeba.

Stresové situace představují pro organismus extra zátěž, která odhalí jeho slabiny, a proto většina z nás zažívá nějakou formu zátěže, ať si to připouští nebo ne. Nejde jen o naše zdraví, jde o naše živobytí a hlavně o naší svobodu. Svoboda je základem naší lidské existence a v tomto čase je zásadně předefinovaná pro nás všechny. To důležité, kromě toho co je teď je, co bude potom. Po čem? Poté, až se uvolní knoflík pause, který není dlouhodobě udržitelný, o tom nejenom, co bude a nebude možné, ale hlavně JAK budeme žít.

Ájurvéda vždy považovala za nejdůležitějšího pomocníka v životě znalost sebe a toho, jak věci fungují. Pojďme si tady zkusit zrekapitulovat, co víme o současné situaci. Z toho by mělo vyplynout, jak si můžeme pomoci. Jelikož ájurvéda je založena na individuálním přístupu, berte prosím všechna vyjádření a eventuální doporučení jako obecnou informaci, která není návodem pro všechny. Mým cílem je nastínit vám obrázek přístupu tohoto systému, z čehož by mělo vyplynout, jak nám může pomoci.

Položme si několik zásadních otázek:

1. Jak a proč podle ájurvédy vznikají epidemie?
2. Jak ájurvéda nahlíží na současnou nákazu?
3. Imunita a ájurvéda
4. Co můžeme udělat pro své okolí?
5. Co můžeme udělat pro sebe?

 
Epidemie ve védském náhledu
Samhíty, prastaré moudré texty říkají, že nemoci postihující komunity neboli epidemie vznikají tam, kde převládají nepřirozené charakteristiky v projevech počasí. Jsou to zejména nadměrné či nedostatečné deště a extrémy v teplotách. Tyto čtyři environmentální faktory je možno považovat za příčinu epidemií. Texty dále uvádějí, že populaci ovlivňuje vzduch, voda, země/půda a čas ve smyslu ročních období. Jsou popsány i způsoby, jak se epidemie šíří, včetně sexuálního styku či jiným tělesným dotykem, kapénkovou nákazou, vodou či jinak. Příznaky epidemie mají stejné vlastnosti, jako má komunita, i když jedinci často mají jinou konstituci či osobní nastavení než má komunita a tím pádem epidemie.

Tuto poslední větu považuji za důležitou zejména pro pochopení nátury Co vidu, nicméně ještě zůstaňme chviličku u daného popisu. Znamenalo by to, že environmentální faktory zde hrají klíčovou roli. Odklonění se od přirozeného způsobu života vytváří nerovnováhu v přírodě a ta se poté projevuje epidemiemi. Epidemie je způsob, jak vrátit extrémně vychýlený organismus zpět do rovnováhy, je to jakýsi samoočištovací prostředek, krok k ozdravení. Nerovnováha vzniká nadměrnou industrializací, elektrifikací, neúctou vůči půdě a jejím plodům, využívání zdrojů, aniž bychom o ně pečovali, oddělení od přírody s pocitem, že my ji ovládáme a je tu pro nás, nerespektování přirozených limitů, které nám prostředí dává. Celkově jde o oddělení se od toho, co je přirozené. Na individuální úrovni to může znamenat tak základní věci jako nejíst a nespat v přirozeném čase, nejíst živé jídlo, nepobývat v přirozených elementech jako je slunce, vzduch, voda a mnoho dalších běžných návyků, jež si sem můžeme dosadit. Ti, co jsou znalí jogické psychologie, zde jasně rozeznávají všechny složky yama – společenských zásad chování a také niyama – osobních zásad chování.

To nejdůležitější co bych zde podtrhla je oddělenost od našeho prostředí, kdy se chováme jako vládci a ovladatelné přírody a vnímáme ji jako zdroj uspokojování našich potřeb. Přirozený přístup je vnímat přírodu jako nezbytný předpoklad pro naši existenci, jako určující prvek, bez něhož nemůžeme existovat. Je potom logické, že když my vládneme tam, kde nejsme vládci, opravdový vládce si bere vládu zpět tím, že vytvoří situaci, kterou nemůžeme ovládnout.
 
Ájurvéda a Covid-19
Je těžké vyjádřit se objektivně k současné situaci, neboť chybí objektivní informace ze zasvěcených zdrojů. Ty, co se k nám dostanou, jsou prezentovány necelistvě a účelově, takže výsledkem je rozporuplnost matoucích informací. A tak mi zde promiňte chyby, které v mých úvahách zajisté nastanou.

Když budu vycházet z toho, že epidemie mají vlastnosti vychýlené komunity, za společného jmenovatele bych označila nesprávné používání naší životní energie neboli prány. Pránu získáváme ze vzduchu, nicméně ona je spojnice mezi tělem a vědomím v tom slova smyslu, že oživuje hmotu. Můžeme ji tedy vnímat prakticky tak, jak používáme naše zdroje. Žijeme rychle, jsme velmi mobilní, hodně energie spotřebováváme za tím účelem, abychom něco vytvořili, ale vytváříme tím vesměs nerovnováhu. To je typická váta charakteristika, viděno ájurvédsky. Přestože to vše víme, držíme se velmi pevně nefungujících struktur, nejsme ochotni ani otevřeni změně, chceme víc, hromadíme hmotu jako formu jistoty, což je typická kaphová charakteristika. Děláme to vše přes horečnaté úsilí, které je charakterizované výkonem, ambicemi o co nejvíc pro sebe bez ohledu na ostatní – typická pitta charakteristika.

Podle mého vnímání má Covid v zásadě kapha-váta prakrti. Má dlouhou inkubační dobu, jeho průběh je také dlouhý, zasahuje hluboko do organismu, kde spotřebovává energetické rezervy. Dlouho přetrvává na povrchu, má velkou robusní molekulu v nanovelikostech, není klinicky jasně čitelný na začátku ani konci, může latentně přetrvávat – všechno kapha charakteristiky. Na druhou stranu má Covid vysokou přenosnost kapénkami, což je váta charakteristika a přeskakuje jako jiskérka všemi směry chaoticky, což je typické váta chování. Nebo možná, přeskakuje tam, kde mu to váta dovolí. Ale nějakou váta náturu bude mít  podle příznaků v těle. To, že způsobuje vysokou horečku, je přirozená reakce těla na vetřelce. Čím silnější nepřítel, tím silněji se tělo brání a to snahou mikroorganismus spálit. Covid nemá ráda teplo, tak nepřežije sluneční záření, kyselé prostředí žaludečních šťav /alespoň dle některých informací/ sterilizaci. V těle ale dále působí suchý kašel, což možná opět odpovídá váta prostředí a nakonec člověka dostane na nakupení tekutin v plicích, což je typická kapha reakce. Informace, že lidé s krevní skupinou A jsou náchylnější by odpovídalo hypotéze, že tento vir to má lehčí u váta nerovnovážných jedinců – mimochodem všechny nemoci to mají lehčí u nahromaděné Váty. Odpovídají tomu komorbidity, vyšší věk, teenageři  a naopak to vyvrací děti. To vše je ale pouze úvaha vycházející z dostupných informací, nemám pro ní žádné faktuální opodstatnění či zkušenost, o kterou se mohu opřít.
 
Imunita a ájurvéda
Imunitě se v ájurvédě říká i jednoduše bala, což představuje sílu jedince. Nikoliv sílu svalů, ale sílu jeho organismu jak po fyzické, tak i mentální stránce. Můžeme říci, že tato síla představuje dobrou odolnost. To znamená, že útoky z okolí, zde virus versus hostitel, organismus dobře zvládne. To by odpovídalo tomu, že většina lidí má mírný průběh a pouze ti, jejichž organismus má malé rezervy /například díky přítomnosti chronických nemocí, které samy o sobě jsou již znamením slabšího organismu/ mají průběh vážnější. Průběh nemoci může záležet i na síle nepřítele, informace o rozdílné virulentnosti nemáme ale k dispozici.

Ájurvédský koncept imunity není oddělený od běžného fungování člověka. Můžeme jednoduše říci, že imunita je výsledek mentální složky/manasika, jeho výživy/áhára a jeho životních návyků, chování a denního režimu/vihára. A jsme zpět u vychýlení od normálu tím, jak žijeme, co jíme, v kolik a zda chodíme spát. To vše je výsledek našeho uvažování – viz mentální faktor. Chronický stres oslabuje imunitní systém, zaplavuje ho toxickými látkami, které když přijde silný toxin ve formě infekce, tělo není schopné zvládnout. Opět můžeme – dokonce bychom měli – vnímat celou situaci jako příležitost vrátit věci blíže k rovnováze či jakési volání o pomoc, potřebu zásadní změny.
 
Jak chránit své okolí
Fokus na okolí uvádím záměrně jako první před jednotlivcem. Epidemie postihují sice jednotlivce, nicméně to jsou komunitní nemoci, v tomto případě postihují takřka celý svět. Tudíž přicházejí z vnějšího prostředí a tomu musíme věnovat pozornost. Okolí nás k tomu nutí. Zastavili jsme se či spíše byli jsme zastaveni, což dává přírodě a prostředí kolem nás příležitost se nadechnout. Jaro či přirozené projevy pokračují dále, stromy kvetou, ptáci zpívají, sluníčko svítí --- přirozenost pokračuje. Plíce přírody se nadechly trochu hlouběji neb je neustále nebrázdí nekonečné množství letadel ve vzduchu, mnoho přetížených míst zažívá odlehčení. Je čas k obnově, regeneraci.

To zní hezky, když zapomeneme na to, že nám se přitížilo a jde nám o život. A tak co uděláme, záleží na našem vnitřním postoji. Pokud cítíme, že chceme přispět přírodě, můžeme. Pokud vnímáme, že se potřebujeme chránit před neviditelným nepřítelem zvenčí, taky můžeme. Přírodě můžeme přispět tím, že si uvědomíme naši závislost na ní a spolubytí a začneme se k ní chovat ohleduplně. Přestaneme s nadbytečnou, zbytečnou konzumpcí čehokoliv /od jídla po jiné hmotné statky/, vyčistíme své domovy, pošleme modlitby jejím směrem, věnujeme jí mantry, které jí velebí /například Gáyatri/, posbíráme odpadky venku, poprosíme o mír a klid kolem nás /meditace, modlitby, šanti mantry/ nebo dokonce poděkujeme současnému viru za vše, co nám přinesl.

Sebe můžeme chránit tak, že pročistíme své ovzduší od možného zamoření dhúpanem neboli medikovaným kouřem. Poslouží tomu například kurkuma, která nádherně hoří a její kouř doslova desinfikuje prostředí. Podobně funguje i šalvěj. Na osobní úrovni to mohou být bylinné cigarety nebo inhalace výparů aromatických látek, které čistí /zde by přišly v úvahu protikaphové, jako je eukalyptus či myrta/ a nebo opakování /japa praxe/ ochranné mantry ram, která chrání jak prostředí tak nás /například v jednoduché forma Om Ram Ramaja Namaha nebo dokonce i Ram Ram Ram opakovaně nahlas či mentálně/.

Objekty, ať již roušky nebo jiné objekty můžeme vyvařit v triphala odvaru, který má silné čistící vlastnosti. Můžeme ho použít i na mytí rukou či polévání rukou jako desinfekci nebo obličeje nebo kloktání dutiny ústní, omývání očí, nosu a jiných míst, která jsou vstupní brány současného Covidu.
 
Jak chránit sebe
Vůči sobě máme tři roviny – mentální, výživu a denní návyky.

1. Manasika/mentální přístup
   1. Nejdůležitější je zůstat v klidu. To se dosahuje těžko, ale může nám k tomu pomoci například položení si otázky: jak mohu tuto negativní situaci obrátit v něco přínosného pro sebe? nebo jaké příležitosti zde pro sebe vidím? Určitě dostaneme nějakou odpověď, která nám přinese fokus na něco pozitivního, konstruktivního. V praxi to může vypadat například tak, že namísto neustálého stresování se otázkou co budu dělat, jak se budu živit, když teď nemám žádný příjem, se soustředím na kroky, které mohu udělat, aby se mi ulevilo /například cesta na úřad práce/ a jinak se budu radost z toho, že mám konečně čas na sebe a odpočinek, který mi v předchozím modu žití zásadně chyběl.
   2. Tato zátěžová situace s největší pravděpodobností přinese v každém z nás na povrch skryté nevyřešené psychologické problémy. Ať to je existenční strach /z čeho budu žít/, strach ze smrti /budu žít/, strach z izolace /jak budu žít sám/ nebo strach z omezené realizace /jak budu žít smysluplně/, je pravděpodobné, že se přidají i pocity bezmoci, frustrace či předstírání, že je vše vpořádku. Každý z nás se musí podívat do sebe, co se mu zobrazuje na niterné obrazovce, jaké programy se mu samy vysílají. Máme teď příležitost se dívat do sebe, dokonce jediné kam můžeme je dovnitř. Ven to nejde, jedině dovnitř.
   3. Je důležité hledat tu správnou hranici mezi obezřetností /toto je mimořádná situace, která nás nutí zaujmout nový postoj/, strachem /strach je přirozená reakce, ale je důležité nenechat se jím ovládat/ a naopak nadměrnou odvahou s pocitem, že mě se nemůže nic stát a chovat se nezodpovědně. Jedna věc jsou společenská nařízení, která musíme podle zákona dodržovat, druhá jsou naše vlastní morální kompasy a rozhodnutí, která nás  vrací zpět k systému yama a niyama. První je ahimsa – neublížit /sobě ani ostatním/. To znamená něco jiného pro každého z nás, je to cesta výlučně osobní. Nemůžeme se s nikým stýkat, komunikovat o takových věcech pod rouškou nejde, takže jsme ponecháni společenství sebe, abychom našli klíč k otázkám, které se v nás zobrazují.
   4. Je důležité naučit se regulovat dopad vnějšího okolí na naší psychiku. Zde přichází k užitku pratyahára neboli práce s našimi smyslovými orgány. Regulujte příjem negativních informací a informací z médií vůbec, pokud ve vás vyvolávají stres. Ve mně ano. Upřímně nepotřebuji vědět, kolik lidí dnes přesně bylo nakaženo a kolik lidí kde zemřelo. Potřebuji být v klidu a pochopení, které mi pomáhá právě ke klidu. Nemusím sledovat všechny zprávy s jejich negativním dopadem na mě. Stačí krátké orientační zjištění daného stavu a poté se věnovat něčemu pozitivnímu – dobré muzice, tvořivé práci, sluníčku za okny nebo na balkoně. Zkrátka, udržovat psychohygienu je snad ještě důležitější než fyzickou hygienu.
2. Áhára
   1. Výživa bohatá na živou energii, pránu, je teď důležitá. Znamená to jíst čerstvé jídlo, které odpovídá našim potřebám. Čas extrému není čas na experimenty, zásadní změny či očistné půsty, vyjma, že tato potřeba přichází z nitra a máte na ní dostatek energie. Všechny velké změny jsou totiž nestabilizující, což v současném stavu nestability přináší extra zátěž. Proto se podívejte, co je třeba změnit, a namísto denaturovaných potravin jezte co nejvíce přirozených, živých a dobře uvařených. Tím tělu dodáte dobrou energii, která se přemění v dobrou imunitu.
   2. V tomto čase je možné a i dobré pít horkou vodu. Působí očistně, někde se uvádí, že napomáhá tomu, aby se virus neusadil v respiračním traktu, ale přešel rychle do trávicího, kde nepřežije. V každém případě popíjení horké vody jako očistné kůry je nyní extra přínosné. Můžete si do ní dát trochu kurkumy, pokud to tak cítíte. Současná situace mi přijde /sama ji tak zažívám/ jako extra vysušující díky maximálně zvyšené vátě /což je překvapivé vzhledem k nastupujícímu jaru a tím pádem dominanci kaphy/, tak zavlažovat je rozhodně dobré.
   3. Pokud chceme ve výživě něco akcentovat, měly by to být přirozeně pálivé, hořké substance. Ty vytvářejí prostředí, které nedělá dobře mikroorganismům. Jsou i opakem kyselého prostředí, kde se jim naopak daří. Musíme dát ale pozor na to, abychom to nepřehnali a vzít v potaz svůj současný stav, takže obecně platná doporučení tu nejsou možná.
   4. Cílená stimulace imunitního systému ájurvédskými bylinami či jiným prostředky není ájurvédský přístup. Můžeme ji ale částečně přidat do svého režimu zejména tam, kde to je nutné a trávení funguje dobře. Asi nejsilnější prostředek, který v tomto směru pomáhá, je kurkuma. Čistí, dezinfikuje, je to přírodní antibiotikum, odstraňuje volné radikály, těch dobrých účinků má hodně. Také je hořká a svíravá a ředí krev, takže může způsobit problémy tam, kde se bere příliš nebo u citlivého člověka. Nicméně kloktání kurkumovou vodou, pití kurkumového čaje nebo přechodné požití kurkumy vnitřně může pomoci. Pokud potřebujeme vyčistit krev, tak neem je dobrý prostředek /pozor zvyšuje vátu/, a pro modulaci imunitního systému zejména vůči virům funguje guduči. Je nutné ale říci, že všechny tyto bylinné léky je nutné použít se znalostí, nikoliv proto, že jsme si přečetli, že dobře fungují. Pokud byste chtěli bezpečný prostředek, tak to je amalaki nebo čerstvý zázvor /u někoho sušený/.
3. Vihára/denní režim
   1. V první řadě je nutné místo dostatek odpočinku. Exta stres vytváří zátěž na nervovou a endokrinní soustavu a nutí nadledvinky pracovat nadměrně. Odpočinek, ať již ve formě mírného pobytu na čerstvém vzduchu nebo joga asana praxe, sledování filmů nebo oblaků na obloze, je nutný. Hodně důležitý je spánek, kdy odpočívá jak tělo, tam mysl a smyslové orgány, které jsou nyní hodně přetížené. Takže spíše než spát ve dne, choďte spát včas, v době, kdy vám tělo říká, že potřebuje, abyste ukončili svoje aktivity.
   2. Dbejte na pravidelnost, o to víc, když jste nyní v domácím režimu. Jezte hlavně oběd kolem poledne, choďte včas spát, což zaručí vstávání v přirozeném čase, nepřepínejte síly, pracujte a odpočítejte, zkrátka rovnováha všeho, co do života patří.
   3. Vystavujte se přírodním elementům, jak to jde. Čerstvý vzduch, sluníčko jsou důležité. Krátká zdravotní procházka má ozdravný efekt, pokud není možná, alespoň si otevřete okno a nechte proudit do místnosti čerstvý vzduch /dnes extra chladný/. Pokud svítí sluníčko, nechte ho chvíli svítit na vás, pociťte teplo na kůži, pokud možno se mu na chvíli vystavte. Vitamín A a D je prý důležitý a pomáhá v obraně proti Covidu, bez ohledu na tuto infekci to je důležitá součást dobře fungujícího organismu a tím pádem imunity.
   4. Využijte tento mimořádný čas zastavení k něčemu, co vás těší a je tvořivé. Uklidťe či zorganizujte to, co jste dlouho chtěli a neměli čas. Zpívejte si, tancujte, kreslete, poslouchejte muziku, pečte chleba nebo buchty, zkrátka udělejte něco, co vám udělá dobře, není praktické, mechanické a je součástí vašeho sebevyjádření. Toto je obzvlášť důležité v době, kdy naše vnější vyjádření je zásadně omezené.

 
Hlavně přemýšlejte o tom, co změníte, od čeho neustoupíte poté, co se dáme jako společnost opět do pohybu. Co si necháte jako přínos z doby, kdy jsme nemohli fungovat navenek a museli se obrátit dovnitř. Můžeme tomu říkat koronavirový dar nebo přínos. Nebo co nám Co vid, což v češtině znamená co je vidno/vidět nebo co víme, přinesl. Tak se přiblížíme k přirozenosti a uděláme maximum proto, abychom tam nemuseli být natlačeni přírodou, kterou jsme svým chováním vychýlily z rovnováhy.

Přeji nám všem v této situaci sílu, klid, jasnost pochopení a odvahu jednat v souladu s tímto pochopením.
​
S respektem pro vše, co je nyní, Vaše Martina Zisková
 
 

​Ráda bych vás seznámila s peticí, jejímž cílem je získat 1 000 000 podpisů. Takové množství je totiž třeba pro to, aby Evropská Unie byla přinucená se zabývat požadavkem na legalizaci ájurvédy a jógy v členských zemích EU. Co se bude dít poté, závisí na každé zemi. Pokud jste tomu naklonění, podpořte tuto iniciativu, neb je nám všem ku prospěchu.
Můžete přidat svůj hlas zde: http://chng.it/fzVW2wYvH7
 
Dále přikládám tiskové prohlášení o Dni ájurvédy v Evropském parlementu, který proběhl 28. 1. 2020, odkud tato iniciativa vzešla /z předchozích ročníků/, a který ji zásadně podporuje. Věřím, že i vy ji najdete hodnou vaší podpory. 

Press Release
AYURVEDA DAY AT EUROPEAN UNION PARLIAMENT

Delayed by Brexit, on 28th January 2020, All Party Parliamentary Group (APPG) – Indian Traditional Sciences hosted Ayurveda Day 2019 colloquium supported by Geoffrey Van Orden CBE MEP and Her Excellency the Ambassador of India to the Belgium, Luxembourg and the European Union Ms Gaitri Issar Kumar in the European Parliament at Brussels. Geoffrey very warmly welcomed all the guests and congratulated the APPG Indian Traditional Sciences and its Secretariat Amarjeet S Bhamra to hold this historical colloquium, since its inception by Prime Minister of India Narendra Modi, continuously in the EU Parliament. Ambassador Kumar was equally impressed by the dedication of Mr Bhamra and the British Parliamentarians group to raise the profile of powerful medicine systems of Ayurveda and Yoga in the European Parliament and assured her support to further develop the focus of the APPG Indian Traditional Sciences into the EU.

Amarjeet S Bhamra spoke passionately on the support, which the APPG Indian Traditional Sciences has received over the years for hosting Ayurveda and Yoga colloquiums particularly from the above chief guests and was sad to see the British parliamentarians leave as Britain exists the EU, as they have rendered un-stinting support for the incorporation of Indian Traditional Sciences into the health of the European nations. He proposed the creation of Ayurveda Centre of Excellence for Research, Education and Practical Application in continental Europe. Together with Prof Madan Thangavelu, he handed a statement of intent between the EU and India to all chief guests. Amarjeet S Bhamra also took the privilege to thank Ambassador Kumar and all her staff at the Indian Embassy in Brussels for their support and providing vegan buffet and fruit juices to all the delegates.

Ms Neena Gill CBE MEP spoke of her visits to India’s and felt the effects lasted for a long time after receiving Ayurveda treatments. It’s important that the benefits are recognized across Europe in that they are cost saving and healthy she said. Parliamentarians Dinesh Dhamija Head of EU-India Delegation and Jo Linen echoed similar visions on the benefits of ‘prevention is better than cure’ approach to wellness.
Dr Tony Nader and Dr Nagendra presented their speeches via Skype and addressed Ayurveda being the science of life and immortality not just at physical level, also on the mental level and most profoundly on our human reality being the value of consciousness.
Gita Desai participated from United States of America exhibiting a trailer on her new documentary of a 5-hour Ayurveda Unveiled and spoke briefly on the benefits of accepting everyday should be an Ayurveda day.

Dr Carolyn Peters a Research scholar from Austria, Yannick Pots from Belgium,
Dr Martina Ziskova from Czech Republic, Durlabh Vasudeva from France, Gayatri Puranik and Dr Peter Kath from Germany, Dr Partap Singh Chauhan from India spoke on the benefits of incorporating Ayurveda into the national health systems of Europe along with Ragasudha Vinjamuri from UK who performed a Dance of Ayurveda.

Elizabeth Wright from Ireland, Dr Naveen Gupta, Christel Fontaine, Sebastian Blanchard, and Ilinca Dumitru-Blanchard from Belgium, Dr Ameya Bysani, Tamara Slijepcevic, Carla van Dijk and Maria Peters from The Netherlands, Marketa Lacikova and Roman Cada from Czech Republic, Joaquim Da Costa Jorge from Portugal, Florin Bebsel from Romania, Mary Raynard from Singapore, Dr Maria Ramon Cueto and Dr Vijay Carolin from Spain, Payal Dwivedi from Trinidad and Tobago, Dr Kiran Lal, Dr Rolf Wachsmuth, Stephan Hein, and Martin Rickinger from Germany,  Vincenzo Valenzi and Albina Pisani from Italy, Gordon Brennan, Dr Mauroof Athique, Dr Venkata Joshi, Ranjula Madhani MBE, Varsha Mistry, Romany Rix, Angela Schroeder and Paul Raynard from the United Kingdom made a fitting contribution to the success of this colloquium.

 
 
 
 

Milí přátelé:

Více a více slyším v poslední době otázky týkající se nového viru. Co by prý doporučovala ájurvéda proti této nemoci a co si o celé situaci myslím? Je pravděpodobné, že virus vypustili z laboratoře nejvlivnější mocnosti proto, aby si vyzkoušeli biologickou zbraň? Proč je napadená nejvíce Čína a jaký má situace význam pro vývoj světa?
 
Musím přiznat, že na dané otázky nemám odpovědi. Jednoduše nevím. Jsou tací, co mají schopnost vidět za věci, nicméně podle mého názoru je ve hře tolik faktorů, že se pravou podstatu nikdy nedovíme. Vše, co bych řekla, by bylo založeno na spekulaci, úvahách a domněnkách, a to nepovažuji za přínosné. Těch je již kolem nás víc než dost, další nepotřebujeme.
 
Nicméně považuji celou situaci za podnět k určité reflexi. Svým způsobem je to situace stejná, jako jiné globální fenomény v tom slova smyslu, že je nemůžeme zásadně ovlivnit nebo změnit. Takže to hlavní, co nám zbývá je,  jak na ní budeme reagovat. Že se něco děje je skutečností, co tedy mohu či dokonce musím udělat?
 
Za prvé bych řekla, a zdůraznila jako hlavní a možná nejdůležitější, ZACHOVEJME KLID. Češi mají ke globálním situacím svůj velmi osobitý přístup. Vzpomínám si, jak několik let zpět, náš pan prezident způsobil paniku prohlášením, že se po Čechách potuluje terorista! Bylo to v době, kdy terorismus bylo hlavní téma a příčina našich obav. Jen si to představte: po naší malebné zemi, krásných starobylých vesničkách, lesích a lucích, se potuluje osamělý člověk tmavé pleti /vím, stereotyp, ale jak jinak/ a osnuje, jak zničit tuto malou zemičku. Proč? Nebezpečí číhá přeci všude.
 
Ten samý přístup jsme měli a stále ještě máme k migrační krizi. Hádali jsme se do krve na nejvyšší úrovni o to, že žádné migranty nepřijmeme, neb jsou teroristi, neasimilují se a určitě rozvrátí naši krásnou a spořádanou společnost. Lidé se vyhraňovali proti islámu, aniž by o něm cokoliv věděli s tím, že přináší nesnášenlivost a agresi. Málokdo si povšiml skutečnosti, že do našich krajin se davy migrantů nehrnuli. Nebylo to proto, že bychom se proti nim tak dobře chránili, bylo to proto, že nepovažovali naši zemi za dobré místo k migraci. Kdybychom o tom přemýšleli, mohli bychom tuto skutečnost považovat nikoliv za pozitivum, ale jako případnou urážku naší úžasné životní reality.
 
A teď tu máte dalšího nepřítele. Trošku se s ním těžko polemizuje, protože nemluví a zdá se, že si dělá, co chce. Jeho mluvčím a interpretem se daleko více než zdravotní profesionální komunita stala média, která těží z nové senzace. Nejvýnosnější je však jiná komodita a tou je strach. STRACH se stává největší silou, která určuje naše životy.
 
Kdybychom chtěli k této situaci přistoupit racionálně, jak by to asi vypadalo? Nejezdit do míst prokázaných ložisek nové infekce? Zajisté. To je reálná úvaha. Já si plánuji lyžovačku v Itálii se skupinou profesionálů. Jenže se uskuteční v Lombardii a to znamená potenciální nákazu. Mám jet nebo se mám chovat obezřetně? Vzhledem k tomu, že za několik dní po návratu mě čeká další cesta, tentokrát do UK a nechci skončit v domácí karanténě, by bylo rozumné nejet. Ale co když se infekce objeví v UK a nebudu moci jet tam? Jinými slovy, existují bezpečná místa nebo jsou jenom  místa, z kterých ještě není hlášená infekce?
 
Mám si koupit roušku a nakoupit jídlo do zásob? Opravdu, v místě, kde infekce není? Ale mohla by být, viďte…je to jen otázka času, kdy bude všude na světě, říkají autority. V tom případě bude asi nejbezpečnější sedět doma a čekat, až to všechno skončí. Ale to nejde a tak se vracíme k modu jakési polobezpečnosti neboli k přístupu, který není racionální, ale který jsme si vytvořili tak, aby nám vyhovoval. Záleží na naší odolnosti, schopnosti samostatně myslet a informovanosti.
 
Můj blízký známý, který žije ve svém světě nejen proto, že nedoslýchá, ale i proto, že se nevystavuje mediím, mi nedávno křikem, jak to nedoslýchaví lidé dělají, sděloval v kavárně plné lidí, že do jeho rekreačního zařízení ruší lidé cestu, prý kvůli nějakému viru!!! Musela jsem se hlasitě smát, jak se ostatní na nás dívali. Moc mě potěšilo, že existuje někdo, kdo je imunní /ať již z jakéhokoliv důvodu/ proti všeobecné panice. Vrací mě to zpět k tomu, co považuji za nejdůležitější ingredienci zdravé reakce na současnou situaci, a to je KLID.
 
Je to celkem překvapivé, že v tomto pokročilém čase pochopení záhad vesmíru a nepředstavitelných technických vymožeností věříme tomu, že nějaká pilulka vitamínu či podpůrného prostředku překoná naši panickou hrůzu z neexistující nemoci. Kdyby to tak fungovalo, musela by se přepsat většina přírodních zákonů tak, jak je známe. Znamenalo by to například, že vnější prostředky jsou silnější než ty vnitřní, hmota nemá nic společného s energií vědomí a všichni jsme chemické továrny, které nereagují na to, co se děje kolem nás! Možná, že jedna z příležitostí, kterou současná situace přináší je uvědomění, že jsme propojeni nejenom problémem, ale i příležitostí. Příležitostí k uvědomění.
 
Představte si například, že každé místo na globální mapě výskytu viru by zároveň znamenalo příležitost pro uvědomění si, co je v životě důležité. Jeden případ uvědomění si životních prior v Dánsku, dva tisíce v Itálii, tři v severní Kalifornii bez příčiny /tam byli vždy volnomyšlenkáři, mimochodem/, a tak dál. Hezčí, optimističtější a přínosnější, nemyslíte?
 
Tato myšlenka není tolik od věci i pro ty z nás, co ještě v přímé konfrontaci s korunním virem, jak ho nazývám, nebyli. Vzpomínám si na čas, kdy můj přítel Michal bojoval o život s rakovinou. Bylo to na začátku druhého kola, jak jsem popsala v knize Střemhlav srdcem, kdy jsem se ho ptala, kdyby mu život měl udělit vizum do života, co by napsal jako důvod své žádosti?
 
Sama jsem podobnou situaci zažila 2. ledna tohoto roku. Začala zcela nevinně. Po hezkém svátečním čase na Šrí Lance jsem večer 1. ledna odlétala z Kolomba zpět do Indie. Moje destinace byla Goa, přestup v Chennaji. Pro ty, co znáte mapu Indie, to znamenalo se přibližovat z jihu směrem na sever. Vše bylo skvěle zařízené s téměř čtyřmi hodinami na přestup. Jenže…první letadlo mělo na odletu několik hodin zpoždění kvůli bouřce /s tím se nedá argumentovat/, a tak jsme doletěli víc než hodinu po odletu spoje. Překvapením bylo, že letecké společnosti spolu neměly domluvu a poté, co jsem v davu hodně nespokojených a agresivních pasažérů pochopila, že mi nepomůže ani stížnost nadřízenému, jsem se vydala na jiný terminál, kde jsem metodou obcházení okének leteckých společností nakonec zakoupila letenku za značnou sumu na dopolední let. Jediné, co mě v té chvíli mrzelo, bylo jednání letecké společnost, moje rozpadající se vidina potenciálního odpočinku a únava, kterou celá situace způsobila.
 
Moc se mi nelíbila skutečnost, že jsme nastoupili do malého letadla typu Bombardér, nicméně spokojení cestující mě uchlácholili k příjemnému naladění. Asi za deset minut jsem pocítila náraz, po kterém následoval pocit, že letadlo nekontrolovaně pluje ve vzduchu jako list papíru. Nikdo kolem mě nebyl znepokojen, tak jsem vše vyhodnotila jako nadměrnou únavu a tím pádem citlivost. Po několika minutách se ozvalo z pilotní kabiny krátké a lakonické „we have technical“ neboli „máme technickou závadu“.  Vnímala jsem zcela jasně, že něco není v pořádku. Žádné další oznámení, spolucestující se věnovali většinou svým mobilům. Po dalších 10 minutách další krátké oznámení, že budeme nouzově přistávat, posádka ať se připoutá. To již většina lidí zaregistrovala a začala se chovat způsobem, který mi způsobil stejně zasmušilou představu jako to, že bychom mohli nepřistát. Přepadl mě strach, který jsme se snažila přehlušit opakováním ochranné mantry. Zároveň moje mysl vysílala silné rakety touhy, aby můj život neskončil tady a takhle. Byla jsem překvapená, jaké myšlenky mi procházely oněch 10 dlouhých minut hlavou. Jsou příliš osobní na to, abych se o ně dělila, byla to moje osobní žádost o udělení víza do života či milosrdné odmítnutí. Reakce ostatních cestujících mě šokovala: naprostá většina z nich začala vyvádět, že jim někdo vstoupil do plánů a vehementně se domáhala toho, aby jim původní plán byl splněn. Kdybych byla autorita života, bez mrknutí oka bych naše letadlo pustila k zemi. Nenašla bych v něm žádný dobrý argument, proč tuto lidskou čeládku udržet při životě.
​
To pokračovalo po přistání, kdy se ukázalo, že za celou situací byla tzv. kolize ptáka s letadlem. Naštěstí se vše obešlo bez lidských ztrát /myslela jsem i na zástupce okřídlených/, pro mě to kromě obrovského stresu představovalo neuvěřitelnou lekci. Možná takový dar do začátku roku /věděla jsem, že to nebude jednoduchý rok podle toho, jak začal!/ nebo spíše důrazné připomenutí. Tatam byla rozmrzelost ze zpoždění, ze změny plánů, ze zásahu do mého života /“jak se kdo opovažuje, budu si stěžovat“ jak jsem slyšela od většiny spolucestujících/. Nahradila ji absolutní vděčnost, přijetí a okamžité narovnání priorit. Byla jsem vděčná, že jsem dorazila ve zdraví a bezpečí na místo s 12ti hodinovým zpožděním. Bylo mi jedno, že mě to stálo extra peníze, čas a nepohodlí, protože jsme měla to nejdražší, co mám, a to je můj život. Dokud žiji, mám možnost být! Vždy jsem život považovala za obrovský dar a tuto chvíli jsem si ho vážila nade vše.
 
Nevím proč, ale současná situace kolem koronaviru mi připomněla moji lednovou nadílku. Nemůžeme změnit zásadně to, co se děje, nemůžeme se uchránit krizím, které život přináší, potenciálním nebezpečím a rizikům, jako je toto /a další, co přijdou/. Můžeme si ale zvolit, jak na ně zareagujeme. První je klid. Klid je opakem strachu, paniky, iracionality. Protože nemáme jasné odpovědi a záruky, co potřebujeme kromě informací je ještě intuice. Divná medicína, řeknete si, možná ale nikoliv.
 
Informací zvenčí máme hodně, možná až moc. Většinou jsou stejného rázu --- situace se zhoršuje, připravte se na nejhorší a zároveň zachovejte klid – to vše řečeno velmi dramatickým tonem. Paradox, určitě. A tak v případě rozporných informací nám může pomoci náš vnitřní informační systém, a tou je intuice. Intuice dává informace vycházející zevnitř týkající se vnějších situací. Zpracovává jiná data a tak poskytuje jiné informace. Je to prodloužená ruka vnitřní inteligence a inteligence celkově /to řekl moudrý dr. Vasant Lad, nikoliv já/. Nicméně intuice je systém, který slouží jedině nám samotným a představuje tak unikátní osobní informační systém. Jelikož vychází z nás, dává nám odpovědi, které nám nemůže poskytnout nikdo jiný. Má pro nás tak mimořádnou hodnotu neb nám pomáhá učinit osobní rozhodnutí, která za nás nikdo jiný udělat nemůže.
 
Můj osobní informační systém říká, že nový virus je korunní virus, protože korunuje naší cestu za pravou inteligencí. Možná se opravdu jedná o globální epidemii nákazy nepochopení, která představuje příležitost k pravému pochopení. Pochopení co jsou moje priority v životě, jak je důležité myslet rovnovážně, ale ještě důležitější v rovnováze žít a vytvořit tak osobní atmosféru přijetí, vděčnosti, propojenosti a tím pádem opravdové spolupráce a tolerance. I mikroorganismy mají právo na existenci.
 
A tak nemám odpovědi, nemám super silné tablety na mega silnou imunitní soustavu /i když je ájurvéda vlastní,  bylo by nesmyslné k dané situaci takto přistoupit/. Není to boj kdo z koho, je to příležitost k pochopení. Čeho? To je jiné pro každého z nás. Přeji nám, ať zůstaneme zdraví /daleko lépe se totiž přemýtá nad důležitými životními otázkami, když je člověk v kondici/ a hlavně vědomí! Nechtˇse ke každé situaci, která nastane, dokážeme postavit se světlem vědomí, přijetím a pokorou, jež je nezbytná tam, kde jsme svědky něčeho, co nás daleko přesahuje.