Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Máme za sebou polovinu prázdnin. Ty, ač od slova prázdno, jsou obvykle naplněny aktivitami, na které v průběhu roku není čas. Koupání, chození po lese, spaní venku, zavařování, cestování za či s přáteli nebo jen tak, a hlavně dovolené.

Dovolená je naopak od slova dovolit si něco, co si člověk obvykle nedovolí. Tady se potkává náplň prázdnin s dovolenou. Letos to je s cestováním do zahraničí horší: na většině míst existuje množství stále se měnících opatření, což člověka nejenom otráví, ale i odradí. Cestování je o hodně velký kus složitější a o moc dražší než tomu bylo ve zdravějších dobách. Jak se ukazuje, přestože jsme součástí EU - slovo unie znamená i jednotu, každá země nastavuje vlastní pravidla a v případě cestování to představuje dost velký chaos. 
Nebudu se vyjadřovat k očkování a testování na covid - na něm je v  souvislosti s cestováním /viz například naši sportovci na olympiádě/vidět zcela jasně, že daná opatření nedávají nejenom lékařský /to již ostatně od začátku/, ale  ani společenský smysl.

Našinec může vyřešit dané dilema pobytem na domácí půdě, vždyť domovina je krásná. Pokud všichni zůstanou v tuzemsku, většina míst asi nebude, co se nízké návštěvnosti a tím pádem i rizikovosti, vyhovovat. Je také potřeba myslet na skutečnost, že pro mnoho lidí cestování představuje živobytí a je dobré, v případě, že to tak cítíte, je podpořit. Kdy jindy než v létě, v době největšího pohybu venku?

Člověk může také zaujmout postoj, jež mají vůči dovolené Indové. Ti obyčejní koncept dovolené neznají. Jak mi bylo řečeno, Indové nerozumí tomu, proč celý rok pracovat v zaměstnání, které není moc zajímavé či oblíbené proto, aby si potom na týden či dva vyhodili z kopýtka? To raději celý rok pozitivní čas v práci a v případě Indů potom volný čas na rodinné či duchovní oslavy a svátky. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Já jsem naopak zažila v baště kapitalismu v USA během mých -nácti let života tam vesměs opačný přístup: konečně dovolená, tak je třeba si užít co nejvíce. Když jsme se kdysi vydali s přítelem na Floridu /v únoru z mrazivého východu do nádherných 20+ stupňů/, jeho představa o užívání si byla propracovaná do každého detailu. Nejenom, že si dopředu prostudoval restaurace, které "musel" v dané oblasti navštívit /jídlo byla jedna z jeho zálib/, ale když jsme si na letišti šli vyzvednout auto z půjčovny /bez něj není možné v USA většinou cestovat/ a on uviděl vozidlo ekonomické třídy, které jsem zamluvila, beze slova mě požádal, abych počkala. Když se vrátil pro mě a kufry v červeném kabrioletu, neměla jsem čas se ani divit. Hledala jsem totiž šátek, abych po vzoru filmových hvězd chránila svůj neexistující účet. Vysloužila jsem si jeho obdivný pohled a i on měl můj obdiv, že nelenil a domluvil /a doplatil/ tuhle sexy výměnu. Jak my ženy víme, když muž chce, všechno jde. 

I to je součástí dovolené. Nebo o tom je dovolená? Člověk jí jídla, která normálně doma není nebo nikdy nejí? Totéž s pitím, vínem, pivem, kokosem, kávou, zmrlinou, sýrem nebo salámem, podle toho, kde se zrovna nacházíte? Jak říká jeden můj známý, jet do Chorvatska a jíst celou dobu český salám, chleba a paštiku z konzerv, vše přivezené z domova? To je už možná lepší zůstat doma --- docela bych s jeho názorem souhlasila.

Nicméně cestování není totéž, co cesta. Nemyslím tím fyzickou cestu, jak se dostaneme na místo, když cestujeme nebo když se přesunujeme z místa na místo /což já dělám již víc než měsíc velmi intenzívně se stoupajícím zvláštním pocitem/. Mám na mysli to, co nám cestování dává, jakou cestu v nás otvírá. Staré posvátné indické texty v pojednání o psychickém zdraví doporučují, aby člověk občas odjel do zcela neznámého místa a nějakou dobu tam pobyl. Totéž říkal Dalajláma v rámci poselství do nového milenia. Důvod je zcela prostý: na novém neznámém místě se člověk nejen obnoví/osvěží, ale hlavně zažívá sám sebe a tím pádem i život zcela jinak než je navyklý. 

Jak řekl v úvodu dokumentárního filmu Světlo krajiny o své tvorbě malíř Jan Jedlička: "Nové místo dává člověku šanci začít o nuly." Já bych tuto krásnou a vzácnou myšlenku možná parafrázovala tak, že nové místo dává člověku šanci stát se na chvíli  nulou. Proč bychom o to měli stát? Obvykle se snažíme být někdo, být důležitý, něco znamenat. Být nula naopak představuje absenci tlaku, což je dnes tak výjímečné, že může být léčivé. Vedle ulehčujícího je to potenciálně i  konfrontující stav - otevřít se neznámu, nemuset stále vše vědět, spoléhat na intuici a náhodu, nechat se ztratit jako předpoklad pro objevení něčeho nového, jiného, neznámého. Někdy to přinese zklamání, jindy ale velká překvapení.

Když jsem pár týdnů zpět bloudila se svojí spolucestovatelkou po středověkých spících vesničkách Toskánska, místech bez šance na pozornost turistických průvodců, nejednou jsme objevily nečekaná zákoutí, i výborný obchod či jen kočky spící ve stínu oleandrovníku. Přesto si ta místa pamatuji lépe než návštěvu slavných katedrál a galerií. Bylo v nich totiž neuvěřitelné ticho a život tu běžel bez ohledu na naší návštěvu svým stálým, stejným a vlastním tempem. Jak jsem mluvila s několika zasvěcenci, toto je budoucnost cestování, alternativa k masovému turismu, jež se stává z mnoha důvodů obsoletním a neudržitelným. Stát se na chvíli součástí života malého města či vesnice je naopak zkušenost, která člověka obohatí a inspiruje. Platí to dle svědectví místních i obráceně: většinou se cítí poctěni pobytem cizince a uvědomí si díky tomu, že jejich místo je zajímavější a cennější, než si kdy mysleli! 

Máme před sebou ještě několik týdnů ať prázdnin nebo dovolené nebo "jenom" léta. Zkusme v tom čase udělat něco, co bychom normálně neudělali. Pokud nechodíte do galerie, navštivte nějakou /v případě, že jsou otevřené/. Pokud se nekoupete v rybníku či řece, zkuste to. Pokud se naopak koupete jenom v rybníku či řece a nikdy nechodíte na plovárnu, navštivte plovárnu --- zkrátka bez ohledu na místo, zkuste něco nového, jiného či přistupte k tomu samému známému jinak. Hlavně se dívejte, čím vás to obohatí, jaké vnitřní cesty to ve vás otevře. 

Všichni jsme stále na cestě, ať již v čase a prostoru, ale i ve svém vnitřním prostředí, v intimním světě vlastního vnitřního prožívání. Zkusme toto léto, bez ohledu na to kde a s kým jsme, vnímat sami sebe jinak: zkusme zanechat svoji navyklou identitu za sebou a být na chvíli nikým. Budeme tak mít možnost potkat něco nového - kolem sebe a tím pádem i v sobě.

Přeji nám všem zajímavé, nečekané, tiché a důležité vnitřní objevy!
Sláva létu, cestování a cestám...

Z té své vás upřímně zdraví vaše Martina Ziska 

 Milí přátelé,

opět zkouším psát přímo. Ačkoliv je relativně brzy ráno, již pražící slunce je indikátorem toho, že léto a s ním i horko jsou opravdu tady. Dlouhá chladná zima a jaro v nás často vzbuzovaly touhu po teplém počasí a teď když je tady bychom si trochu toho chladu nechali líbit.

To je přesně podstata lidské přirozenosti: vždy toužíme po tom, co nemáme a poté, co to dostaneme se naše touhy změní a chceme něco jiného. 
Odpovídá tomu i celospolečenské klima. Po dlouhé absenci kulturního a gastronomického života nás čas, okolnosti a sluníčko vytáhly všechny ven a my doháníme, co nám bylo odepřeno.
Toto je ta praktická, vnější hladina našeho života, ale jak je na tom to, co je za tím, to hlubší, niternější a podstatnější?

Od mnoha lidí kolem sebe slyším, že s vnějším otevřením života nedošlo k tomu samému otevření vnitřního života. Můžeme sice do divadla, nakoupit nebo sednout si do naší oblíbené kavárny, vnitřně z toho ale nemáme ten samý požitek, jako předtím.

Zažili jsme totiž změnu, obrovskou změnu. Zažili jsme nejenom, že o to vše můžeme přijít, ale hlavně jsme zažili stav, který nás nutí klást si otázky "jak budu žít?" a "co má vlastně smysl" někdy v existenční slova smyslu, jindy či zároveň i v hlubokém významu, které v sobě tyto úvahy nesou.

Většina z nám prochází stejnou situací: korona nám změnila život, někde ho bohužel i vzala, rozhodně nám změnila realitu a tím pádem i perspektivu. Od mnoha lidí jsem slyšela, že jim korona změnila plány. Patřím do té skupiny. Nebylo jednoduché přijít s plánem B poté, co korona smetla zcela plán A ze stolu. Jiný jsem totiž neměla. Hlavně ho nechat přijít tak, aby nebyl vymyšlený, z hlavy, z rozumu, z tlaku, z vůle či úsilí opět vyřešit nějaký problém.

Změna je hmatatelná všude kolem nás. Přecházíme tak viditelně a bolestně z vnímání  reality jako hmoty do vnímání reality jako energie. To mění vše. Jaké energie budeme používat pro svoje domovy, výrobu a auta, jak budeme přistupovat k jídlu, jaké produkty = nositele energie si budeme kupovat. Mění to naše vztahy a to zásadně. Ten hlavní vztah, jež je subjektem této revoluční změny, je vztah jaký máme sami k sobě. Jak sami sebe vnímáme a tím pádem o co v životě usilujeme, jak používáme svoji energie a hlavně to, že si své energie jsme vůbec vědomi.
​
V každé změně, která je dynamická jako ta současná, přicházejí na pořad dne slabá místa systému. Vidíme to kolem sebe a zároveň v sobě. Je proto třeba kultivovat klid, hledat bod středu či kotvy a jistoty, jež rozhodně již neleží v materiálním zázemí. Příroda se stále chová stejně, a tak každodenní východ slunce či pobyt Luny na temném nebi může být právě ta stálice a jistota v době, kdy se člověku mění či přímo rozpadá život před očima.

Hlavně se mění život za očima, vnitřní perspektiva. Je příliš složité a neuctivé o ní mluvit jen tak, ledabyle v pár řádcích, a tak mi dovolte jen několik poznámek.
Vnímat sám sebe a život energeticky znamená respektovat přirozenost, limity a preference naší životní energie. Je to něco hodně jiného než ji jen používat pro svoje účely.
Vnitřní perspektiva má jiné priority než naše fyzická existence. Jde jí o hloubku, pochopení, expanzi, posun směrem k esenci nikoliv o pohodlí, kontrolu a dočasné uspokojení potřeb. Jde jí o opravdová řešení, o celistvost, o žití v pravdě a vědomí, že jsme součástí tohoto mysteriózního nekonečného vesmíru, který je naším domovem.
Vede nás hlavně k tichu neb jedině tam je slyšet vnitřní hlas, ten co ví.

Léto je nádherný čas maximálnosti. Maximální fyzičnosti, plnosti smyslovosti /od smyslových orgánů a smyslů/ a tím pádem i smyslnosti. Je to čas, kdy šťáva života, vůně, barvy a chutě proudí nejsilněji. Dovolme si tak letošní léto být plně přítomni v prostředí, které je kolem nás, zcela obydlet a oblíbit si svoje tělo a zároveň neztratit spojení se svým nitrem.

Možná naopak nechme naše nitro, ať nám řekne, co ono si přeje, co potřebuje. Roztáhněme tak křídla a nechme do našich životů vstoupit novou kvalitu, kvalitu fyzické duchovnosti. 
Moc se těším na vaše objevy, zkušenosti a zážitky.

Mě samotnou čas změny přivedl nejenom ke změně bydliště, ale i k létu v nové krajině věnované plodné samotě. Zcela nová zkušenost, která moje nitro naplňuje radostným očekáváním a zbytek mě lehkou nejistotou.

Díky technologiím a vnitřnímu napojení budeme ve spojení.
​
Přeji nám všem, abychom toto léto využili ke zkušenostem, jež nám rozšíří vnitřní perspektivu a přivedou nás blíže k pochopení, že světlo, teplo a dech jsem i my.

S přáním požehnané cesty

Vaše Martina Ziska

OMilí přátelé,

Již dlouho jsem nenabídla veřejný program. Důvodů bylo několik. Nyní cítím inspiraci a potřebu a tak před vás předkládám nově vytvořený program pro tento čas. Tady je proč.

Nacházíme se v čase změny. Astrologicky a společensky jsme v čase přechodu z materiální do nehmotné reality. Každá změna je náročná a vyžaduje pomoc. Právě takovou bych chtěla nabídnout v podobě semináře, jehož účelem je prozkoumat náš přístup k níže uvedeným tématům a zjistit, kde je třeba změny.

Vycházím nejen z osobní a profesní zkušenosti a zároveň se kolem mne v poslední době objevuje víc lidí, kteří v procesu změny nenachází potřebnou pomoc a podporu. Čím větší problém, tím menší čas na hrdinství. Věřím, že seminář přinese zkušenosti, jež nám všem pomohou objevit vlastní bloky a jak si změnou postoje, přístupu či přesvědčení můžeme pomoci.
 
Formát semináře je kombinace teorie a praxe, kterou budeme provádět zvlášť a sdílet dohromady.
Je rozdělen do tří okruhů/oblastí, jež na sebe navazují:

Téma I. Vztah k hmotě – sem patří naše tělo, ale i materiální zabezpečení či hmotná existence jako taková. Zvláštní fokus bude na roli ne-moci v našem životě.

Téma II. Síla emocí – obecné pojetí a vybraná/é emoce a jejich role v našem vývoji /evoluce, involuce, regrese/

Téma III. Duše, duch a já – vztahy, které nás přesahují, kde a jak si stojíme a jak je můžeme prohloubit /pro náš a všeobecný prospěch/.

Účelem celého programu je nabídnout jiný pohled, který nám pomůže vycházet z celistvosti a harmonie a bude obé podporovat.
 
Praktické provedení:
On-line seminář s osobním zkušenostním zadáním.
 
Téma I. část 1. – Vztah k hmotě, datum: pondělí, 21. 6. 2021 od 18 do 20 hodin.

Téma I. část 2. – Ne-moc jako příležitost – datum: pondělí, 19. 7. 2021 18 až 20 hod.

Léto je ideální čas zabývat se fyzičností – tělem, Zemí, přírodou a naším místem v těchto a s těmito elementy. Začínám proto od nejhmotnějšího faktoru našeho života, který nám nejenom dává stabilitu, ale i předpoklad pro další rozvoj. Bylo by hezké již konečně si vyřešit či posunout vztah ke svému tělu, k hmotným nárokům života či prostředí, ve kterém žijeme.
Ne-moc potká člověka obvykle několikrát za život a to buď ve formě nějaké diagnózy nebo osobně pocitˇovaného omezení. Jak k ní moci přistoupit tak, aby nám přinesla co nejvíce pozitivního, je téma, kterému se budeme věnovat v druhé části. Pro jeho participaci nemusíte být nemocní --- jedná se o energetickou úroveň, nikoliv konkrétní hmotnou. Můžete pracovat s tématem, jak používat svoji energii či jak maximalizovat svůj potenciál.
 
Téma II. část 1. – Síla emocí – datum pondělí, 23. 8. 2021, 18 až 20 hod.

Téma II. část 2. – Emoce – nástroj vnitřní inteligence, datum pondělí, 20. 9. 2021, 18 až 20 hod.

Léto se pomalu bude chýlit ke konci, na většinu z nás dopadnou praktické povinnosti a změna ročního období. Ideální čas postoupit v našem průzkumu k mocnému tématu emocí, které, jak víme, jsou hybnou silou našeho života. Co nám přinášejí, jaké je jejich role, jak jim rozumět tak, abychom je využili pro svůj rozvoj, to bude fokusem dalších dvou setkání.
 
Téma III. část 1. – Duše, duch a já – datum pondělí, 18. 10. 2021, 18 až 20 hod

Téma III. část 2. – Komunikace s duší a duchem – datum pondělí, 22. 11. 2021, 18 až 20 hod

Podzim s narůstajícím chladem a temnem je přirozeným časem obrátit se dovnitř. Téma vztahu já vs. Já je víc než aktuální a je završením našeho zkoumání a sebereflexe přesvědčení, jež neviditelně ovlivňují náš život s nebývalou silou. Předpokládám, že poslední setkání vytvoří jakousi základnu pro nový náhled na sebe a život, který si poskládáme v sobě dohromady a začneme vědomě praktikovat s novým rokem a nadále.
 
Přehled on-line setkání – datum /vždy pondělí 18 až 20 hodin, v tomto roce 2021/:
21. 6., 19. 7., 23. 8., 20. 9., 18. 10., 22. 11.
 
Setkání jsou on-line /prostřednictvím zoomu/ a výhodou je, že se mohou uskutečnit bez ohledu na zákazy, příkazy a opatření a odkudkoliv – třeba i vaší dovolené nebo chalupy. Takže máme záruku v tomto čase absolutní nejistoty, že potkat se takto můžeme vždy. Navíc to je pohodlné --- nemusíte nikam chodit a tím pádem soustředíte síly, čas a energii.
 
Cena:
Program je zamýšlen jako celek, proto zvýhodňuje účast na všech tématech a blocích.

Účast na 1 části /2 hodiny/ --- 2 000 Kč
Účast na 1 tématu /4 hodiny/ --- 3 500 Kč
Účast na 2 tématech /8 hodin/ --- 6 000 Kč
Účast na celém programu / 12 hodin/ --- 8 000 Kč.
Toto je při splatnosti dohromady.

​Dále je možnost splátek /pro 2 témata na 2 splátky s 5% navýšením// a celý program /3 splátky s 5% navýšením/. Splátky pro ty, co by se rádi účastnili a nemají dostupné potřebné finance dohromady.
 
Seminář je vhodný pro všechny, kdo se na sebe chtějí podívat jinak a hlavně si chtějí dát šanci přistoupit ke svým omezením s pochopením a najití cesty k jejich překonání. Věřím, že se nám společně podaří vytvořit síť pomoci, podpory a porozumění.
 
Pokud máte zájem, přihlaste se prosím kontaktním formulářem. Nejlépe do 13. 6., abych věděla, zda se pro dostatečný zájem program uskuteční.
 
Budu se těšit na společné objevy!!!
 
Martina Ziska
 
 
 
 
 

Prague Spirit Festival se koná letos on-line, takže si ho můžete užít ve svém volném čase a prostoru.
Bylo mi ctí, stejně jako předchozí roky, přispět troškou do mlýna.

Výsledek je zde pro vaše užívání - podcast v češtině a video v angličtině.

Přeji nám všem jaro, které hřeje u srdce.

Martina Ziska


​Přikládám odkazy pro vaši potřebu

Spirit medailonek
https://www.facebook.com/PragueSpiritFestival/

odkaz na podcast v češtině - otázky a odpovědi
 https://praguespiritfestival.com/free-spirit-radio-epizoda-1-martina-ziskova/

video přednášky Towards light
https://praguespiritfestival.com/martina-ziska-prague-spirit-festival-2021/

Milá přátelé a zájemci o ájurvédu:

Rozhodla jsem se psát tentokrát spontánně a to přímo do postu.

Slabost je téma, které zažívá nyní hodně lidí. Ať se jedná o postcovidový syndrom, jehož i já jsem nositelem, či změny a závory, které vytváří celospolečenská situace a tím mění zaběhnuté způsoby života nebo nejistota, která ze současné situace vyplývá...to vše v nás vyvolává slabost.
Slabost ve smyslu nedostatku energie či motivace či prány pro každodenní žití.

Slabost může být i hlubší. Může to být vyčerpání vlastních energetických rezerv, jakýsi pocit vyhoření vůči životu zejména ve smyslu ztráty motivace.

Každý fungujeme trochu jinak a tak důvody proč se cítíme nikoliv plní energie a entusiasmu jsou i u každého z nás velmi osobní.

Ještě bych se ráda dotkla jiného druhu slabosti, té o které se málo hovoří a již si člověk těžko připouští: je to slabost ve smyslu zranitelnosti, křehkosti, omezení, jež život přirozeně přináší, ale i osobní hluboké vyčerpání a dojití až na samý konec s žitím založeným na neustálém dosahování většího a lepšího výkonu. 

A právě o tento druh slabosti se nyní často jedná.
Došli jsme daleko v životě tlačením sama sebe dál a výš, nyní jsme zjistili, že tento způsob má své limity a v některých situacích je nefunkční. 
V jedné z takovým situací se všichni nacházíme: většina z nás zažívá omezení od života, proti kterým nemá žádnou páku a jež v něm vyvolávají silný pocit bez moci.

Bezmoc je o slabosti a není to logický stav. Je to stav založený na tom, jak se cítíme v sobě, emotivně perceptuální viscerální stav. Tedy vnímaný v těle prostřednictvím smyslových orgánů jako pocity. Ty pocity jsou veskrze nepříjemné, vyvolávají v nás hluboký strach, jak budeme žít.

Jsme-li zvyklí se v životě pohybovat za pomocí tlaku na výkon a dosahování a to je naše hodnota, jak budeme existovat v situaci, kdy nejsme schopni podávat žádný výkon, kdy máme energii sotva na základní životní potřeby? Jako třeba v nemoci, která nás obere o většinu síly a schopnosti fungovat nebo ve stavech, kdy nemáme palivo pro život bez jakéhokoliv logického vysvětlení.

Máme v zásadě dvě možnosti: hledat způsob, jak slabost přemoci, přebít ji a vrátit se co nejrychleji do stavu ovládání moci a nebo ji přijmout. To se lehce řekne, ale těžce dělá. Opravdu těžce se s takovou situací zachází.

Zkusme si pomoci představou, že jsme uvízli pod velkým balvanem. Leží na nás a my se nemůžeme pohnout. Naše snaha silou ho odvalit, bojovat s ním a ovládnout ho nepřináší žádný výsledek. Jsme vyčerpanější a frustrovanější, balvan tlačí o to víc a nám ubývá sil. 
Někdy se zadaří heroický výkon, kdy v sobě najdeme nečekanou sílu a balvan odvalíme, to není ale pro každodenní žití. To je mimořádný výkon maximálně párkrát za život. 

Co v takové situaci potřebujeme je zklidnit se, zavnímat balvan na sobě z vnitřního místa v sobě. Odtud přijde strategie, kterou zkoušíme uplatnit. Začneme třeba kolem sebe hrabat rukama v půdě, ta změní naše těžiště a vztah mezi balvanem a námi se změní natolik, že najdeme cestu jak být vedle sebe namísto pod a nad sebou. 

V zásadě potřebujeme přinést vědomí do daného procesu. První krok je ho přijmout a nebojovat proti němu. Najít v sobě někde důvěru a přesvědčení, že ač velmi nepříjemný proces, v zásadě v sobě nese možnost, že je ku našemu prospěchu. To se logické mysli velmi nelíbí, nedává jí to žádný smysl. Volí si totiž vždy jistotu: raději nefunkční známost než potenciálně nový funkční přístup s rizikem neznámého a nezaručeného výsledku. 

A tak si často volíme balvan, který víme, že nám brání ve volném svobodném neomezeném žití namísto způsobu a přístupu, který by nás toho balvanu zbavil. 

Situace, ve které jsme v posledním rok a jež obnažuje veškerou dysfunkčnost a mnohonásobně ji zvětšuje, nám zcela jasně říká, že je čas na změnu. Změnu našeho přístupu. Je třeba odstoupit od manipulace vnější reality a přistoupit k nahlížení a vnímání vnitřní reality.

Ta nám nejprve ukáže, na co se tak neradi díváme: stíny, nedokonalosti, omezení, slabosti, vše co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Pak nás vyzve k hledání postoje, který je založený na objevení vědomí v dané situaci. Co mi dobrého přináší tato negativní situace? jaké nové možnosti či příležitosti v ní vnímám či nacházím? jak s danou situací můžu spolupracovat namísto jak mi můžu přemoci či ovládnout? Tyto a další otázky nám mohou být ku pomoci.

Jedině tak v tom, co je nepříjemné, omezující a negativní budeme schopni vidět příležitost pro náš rozvoj, pro změnu našeho vnímání a tím pádem i přístupu. 

Slabost se tak stane nikoliv nepřítelem, ale přijatým stavem, který nabídneme každému okamžiku života. Tak budujeme opravdovou sílu. Neboť pravá síla v sobě obsahuje veškerou slabost, která v životě existuje. To je moudrost, to je realita, to je pravda. To je naše příležitost.

Přeji nám mnoho laskavých momentů spočinutí, přijetí a odevzdání se. Přikládám několik obrazů, které nabízí pražské ulice. Hovoří o paradoxu velmi výmluvně...

S jarní naději Vaše Martina Ziska

Milí přátelé,

Již to bude téměř rok, co jsme se dostali do bezprecedentní situace. Za tu dobu jsme si prošli různými přístupy, od „to je dočasné, udělejme ABC a za chvíli je konec“, přes „musíme to chvíli vydržet, řešení je za rohem, naposledy ve vakcíně“ k současnému stavu absolutního bezvládí a chaosu.

Dnes již víme, že problémem není jenom vir, ale – a to zejména – jak s celou situací zacházíme. Systém zákazů a příkazů má svoje limity zejména v tom, že jakmile nepřinese očekávané výsledky, člověk není ochoten v něm setrvávat. To je přirozené lidské chování. České specifikum je, že za každých okolností našinec vymyslí nějakou vychytávku, extra cestičku, kterou si vyšlape přístup k tomu, co chce. Obvykle je to na úkor někoho jiného, ale to je podstata moci.

Moc vychází z předpokladu, že jí nikdy dost.  Musíme o ní bojovat, usilovat, prát se za ní tak, abych já/skupina/záměr/přesvědčení/opatření  skončilo s větší mocí než nyní mám. Moc je o posílení sebe na úkor druhého. Láska k moci vychází z potřeby moci, a ta pramení z bezmoci. To je jednoduchá logická úvaha, kterou chápe i malé dítě. Co malé dítě zatím ještě neví je, že jedna z forem moci v našem životě, možná nejmocnější symbol a tím pádem realita našeho pokročilého života v kapitalistické společnosti jsou peníze.

Situace, která ohrožuje naší existenci, nejenom fyzicky, tedy naše zdraví a bezpečí, ale práva člověka na tvořivé vyjádření a celistvé žití, jež jsou naše nejzákladnější svobody, v nás vyvolává hluboký strach. Člověk má zvláštní, bizardní myšlenky, když ho ovládne strach. Chaos vrhá člověka do boje o přežití, do hlubokého strachu o vlastní existenci a tím pádem moc. Toto je nezranitelnější, nejcitlivější stav, ve kterém se člověk může nacházet a víme z historie lidstva, jak ho někteří mocní použili. Bezmoc je ideální stav pro použití moci. Bezmoc je stav, který vyžaduje moc, přímo o ní prosí. Život hledá rovnováhu v každé situaci.

To rozhodující je, zda moc vychází z lásky k moci nebo z moci lásky. Láska je mocná. Nemyslím tím uplakanou lásku, kterou tak úporně a marně hledáme jeden v druhém, myslím tím lásku přijetí, pochopení, tolerance, podpory celistvosti a přirozenosti v každém z nás a ve vztahu nás všech ke každému aspektu toho, co je kolem nás. Možná, že celý náš život je namísto hledání lásky přicházející z nějakého vnějšího zdroje neustálé  předefinovávání toho, co láska, vycházející z vnitřního zdroje, ve skutečnosti je.

Chaos je způsob, jak se moc re-distribuuje. Co zažíváme a vidíme kolem nás /a tím pádem recipročně i v nás/ je distribuce moci vycházející z lásky k moci, tudíž nedostatku moci. Zažíváme absurdity, bizardnosti a nesmysly, které jsme si mysleli, že není možné zažít. Ještě jsme neskončili, obávám se. Možná nikdy neskončíme. Jak řekl náš vlastní moudrý klaun Jan Werich „proti blbosti bojují i bohové marně.“

Řešením není systémová změna, není v tom, že někdo přijde na něco a to všichni použijeme /i když česká specialita vedle originálních kliček je i kopírování ostatních aniž by byl přiznaný zdroj/. Součástí řešení je to, že obnažujeme absurditu, dotazujeme se co má smysl a co ne a otvíráme se novým řešením.

Albert Einstein řekl, že řešení problému vyžaduje jiné myšlení než to, které problém vytvořilo. Současná situace chaosu vyžaduje náš posun od lásky k moci k moci lásky. Láska znamená celistvost, znamená moc zabudovanou v každém živém systému. Znamená to respekt k přirozené moci toho, co existuje. Moc jeden vůči druhému bez ohledu na rasu, pohlaví, postavení a náboženství – to vše se děje. Znamená to moc z lásky vůči přírodě a vše co v ní je – zvířatům, rostlinám, vzduchu, řekám, horám, zemi. Respekt pro moc jednotlivých národů, a hlavně respekt pro moc, kterou má každý z nás v sobě, kterou naše bytí představuje.

Chceme-li být zdraví a žít dobrý život, musíme být celiství. V celistvosti je moc, síla a láska založená na respektu a podpoře všeho přirozeného.  Současný chaos, který obnažuje tolik nesmyslných funkčních struktur a přístupů je způsob, jak nás posunout od energie lásky k moci k energii moci lásky.

Jak se tam dostaneme? Sva marga, každý objevuje svoji cestu. Vždy máme volbu, jak přistoupíme k tomu, co se děje kolem nás. Hledejme postoj, který v nás nevyvolává boj o přežití, boj o více moci, ale přirozený pocit síly, moci a kontroly z lásky = přijetí, které cítíme. Nečekejme na to, co není či co nám chybí, dávejme si to, co potřebujeme. Posilujme v sobě, co nás přirozeně posiluje, posunuje do vlastní síly, která ví. Obracejme se k vyšším autoritám, jež mají neomezenou moc a bezpodmínečně nás podporují cestou inspirace, vděčnosti a kontemplace.

Podporujme se svým světlem vzájemně a brzy převládne světlo v temnotě, která nás zahalila.
​
Držme si palce --- očividně to je třeba.
 
S láskou a přáním února 2021 plného síly a moci lásky
 
Vaše Martina Ziska 

tMilí přátelé a příznivci ájurvédy:
 
Musím se přiznat, že již má dost negativních zpráv a předpovědí. Rok se s rokem sešel, my jsme v ještě větší šlamastice než vloni a vyhlídky jsou mizerné. Společenské autority nám v tom lepší případě nastíní nějaké potenciální světlo na konci tunelu, aby ho dříve či později odvolaly a časem přišly s novým, vše zachraňujícím řešením. V zásadě to znamená, že jsme se za uplynulý rok nenaučili řešit daný problém a zoufale hledáme a naivně věříme, že to či ono řešení přinese spásu.
 
Duchovní autority jsou optimističtější. Nabádají nás k tomu, abychom využili danou situaci k novým přístupům, nacházeli v ní nové příležitosti a vše brali jako jednu velkou zkoušku. Teď je špatně, bude možná ještě hůř, ale pak již bude dobře --- těšte se, poté bude již jen a jen dobře. Může za to ta která konstelace, úplněk či zatmění či jiný astronomický jev, který změní negativní vlivy a než se nadějeme, budeme se cítit radostně, svobodně, prostě paráda.
 
Negativní situace, které trvají dlouho a nemají perspektivu efektivního řešení, na nás působí několika způsoby. Berou nám mnoho energie, fakt jež dlouhodobě trvající stres způsobuje. Náš organismus totiž není zvyklý na zátěžové situace, jež trvají dlouho. Naše stresová reakce je připravena se poprat či utéct --- zkrátka vyřešit problém, nikoliv se stále prát nebo utíkat, aniž by to přineslo vyřešení problému. To snižuje naši odolnost, sílu a vůli k životu a tím pádem motivaci hledat a nacházet řešení.
 
Druhý přirozený způsob, jak reagujeme na protrahovaný problém je, že se mu částečně přizpůsobíme. Tak jako jsme vloni při začátku pandemie cítili všechna omezení jako omezující, ale s vidinou konce problému jsme se přijali, tak je nyní dodržujeme již z návyku či donucení, ale nikoliv přesvědčení. Nepřinášejí nám totiž to, co potřebujeme: řešení, vidinu konce.
 
Z jednoduché úvahy proto vyplývá, že nejefektivnější přístup bude přijmout fakt, že corona nám bude určovat život déle, než jsme si  mysleli. Prostě tu s námi bude neznámo jako dlouho. Je to jako kdybyste si pozvali domů hosta /v tomto případě přišel bez pozvání/ a jeho pobyt se prodlužoval, všechny vaše snahy ho vystěhovat se ukázaly jako marné, a tak vám nezbývá nic jiného, než se s ním naučit spolužít. Spoluexistovat. Co se stane potom nevíme, jelikož taková situace ještě nenastala.
 
Věk Vodnáře přináší mnoho změn. Bere nám definitivně hmotné jistoty  - ty nikdy neexistovaly, nicméně nyní  to na vlastní kůži zažíváme, a jak víme teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci. Věk Vodnáře také mění podmíněnost časem a prostorem. To znamená, že fyzické zákony lineární existence stále existují, nicméně do popředí naší zkušenosti přichází kvantová existence. Tou hlavní rozdílnou zkušeností je nejenom rychlost zhmotňování myšlenek, ale hlavně to, jakým způsobem to děláme: naše pozornost přitahuje do života zkušenosti, které odpovídají tomu, čemu věnujeme pozornost. To jsme sice věděli dlouho, ale nyní to zažíváme. Je to stejné jako vědět, že zmrzlina může způsobit průjem versus dostat průjem pokaždé, když zmrzlinu sním.
 /Tímto se upřímně omlouvám zmrzlině, nechci ji upřít své místo na světě --- jen jsem ji použila uprostřed mrazivé zimy pro ilustraci myšlenky, kterou chci přiblížit/. 

e​Naše vnímání se tak mění z 3D na přinejmenším 5D a někdy i 7D a více. Znamená to, že mentální analýza nestačí, dokonce ve většině případů přináší nula řešení. Nutí nás to kutat hlouběji a naslouchat náš vnitřní informační systém, kterým je naše přirozená inteligence. Ve védském systému se jí říká buddhi – něco jako naše zabudovaná moudrost či vědění, které ví, co je dobré /podporuje nás v přirozenosti/ a co naopak jde proti nám. Buddhi vnímáme prostřednictvím pocitů, které jsou spojené s myšlenkami, představujícími vibrační realitu. Dobrý pocit říká, že náš postoj je v souladu se zdrojem vědění v nás, špatný pocit ukazuje na opak.
 
Mnoho lidí využívá možnosti ovlivňovat svůj život kvalitou svého myšlení – fokusu a obsahu. Tento přístup funguje ale jedině tehdy, když již umíme pracovat se svými pocity. A proto udělejme jednu zásadní nápomocnou věc směrem vůči sobě: věnujme svým pocitům náležitou pozornost, naučme se rozeznávat vnitřní soulad a nesoulad a ten pak přelaďovat směrem k souladu. Jedině tak totiž máme šanci vytvořit si takový život, po jakém toužíme, na jaký máme právo a pro který jsme se sem narodili: zdravý, rovnovážný, barevný, rozmanitý, zajímavý, naplňující nás radostí z toho, že jsme.
 
Jinými slovy, věk Vodnáře přináší tu skutečnost, že život budeme mít do převážné míry takový, jaký si ho uděláme. Jediné, co můžeme ovlivnit, a co máme pod kontrolou, je jak ke stále se proměňujícímu životu přistoupíme, jaké myšlenky a pocity vůči dané situaci nabídneme. Ty souladné jdou směrem k naplnění, ty nesouladné proti němu.
 
A tak nám všem přeji, abychom ve své vlastní realitě, svým osobním způsobem pochopili, co pro sebe potřebujeme udělat, a tím si dali šanci na to, co chceme žít. Máme pro to nekonečně mnoho zdrojů v sobě, i mimo sebe. Tak je prosím z lásky, moudrosti a respektu pro dar života používejme soustavně tak, aby podporovali náš pocit živosti bez ohledu na chaos, který se děje kolem nás. Žádná jiná trvalá spása s největší pravděpodobností neexistuje.
 
Přeji nám všem v tomto procesu mnoho radostných objevů, příjemného času sama se sebou a vděčnosti za to, že jsme a možnost volby.

Zde najdete ke shlédnutí záznam konference, která proběhla 12. 11. 2020.
Zorganizovala ji Gita Desai, režisérka dokumentu Ajurvéda Unveiled. Kapitola filmu o moderní medicíně je součástí tohoto záznamu.
Program je v angličtině.

Přínosný zážitek přeji.

 https://www.youtube.com/watch?v=4PPS3ZgYtZU