Pokud jste jako já, s úderem začátku školního roku vás přemohl pocit rychlého chaotického běhu. Nevím, co se stalo v nebesích či tady na zemi, děti školou povinné nemám, nicméně po poměrně dynamickém létě nastal zásadní obrat směrem k horšímu.
Vše se neustále mění - na což se dá ještě zvyknout, jen těžko se dá rozlíčovat proč se to děje a hlavně jak k tomu přistoupit, aby život nebyl jeden velký stres.
Jedna věci, které jsem si všimla, je že moje tendence přistupovat k věcem tak jak jsem zvyklá neboli postaru moc nefunguje. Je to takové tlačení, snažení se, vymýšlení a řešení, které nepřináší kýžený výsledek. To je vždy znamení, že člověk na to musí jinak. Právě to není tak jednoduché.
Jak jinak? Co mám dělat? Co bude fungovat? jsou sice lepší otázky než proč to ksakru nejde jako dřív, nicméně to, že si je položíme ještě neznamená, že přijde dobrá odpověď.
První, co člověk musí udělat, je zklidnit se. Čím větší problém, tím větší nutnost dát se do klidu. To většinu lidí přivádí k šílenosti a právem argumentují "jak si můžu dovolit být v klidu, když se děje tolik zásadních věcí? Musím se soustředit a přijít na řešení, jinak nebude líp."
Právě toto přesvědčení nás drží ve svěráku a vede nás sice prošlapanou, nikoliv však perspektivní cestou. Protlačit se směrem dopředu můžeme sice praktikovat, nicméně ve většině případů to nepřinese to, v co jsme doufali. Věřili jsme, že jakmile vyřešíme problémy, nastane klid a po ní možná i radost. 
Jak všichni víme, život obvykle přináší nekonečné množství problémů do té doby, než my nezměníme přístup k této všeobecně známé dynamice.
Vzpomínám si při té příležitosti na návštěvu jedné rodiny na Šrí Lance, v níž byla skvělá atmosféra. Zejména jeden starší muž vypadal jako požehnaný moudrý blázen. Stále se smál, někdy víc někdy méně, nicméně kolem sebe šířil velmi radostnou energii. Když jsem se pomocí překladatele dotazovala na jeho život, dozvěděla jsem se, že pracoval jako přednosta stanice a nyní je v důchodu. "To se mu to směje," říkala jsem si, "nemá žádné povinnosti v důchodu. Jak jednoduché být štastný!" mudrovala jsem si pro sebe.
Přece jen mi to nedalo a využila jsem příležitosti zeptat se ho co dělá, když má problémy. Nikdy nezapomenu na jeho odpověď - tak moudrá a pravdivá totiž byla.
Odpověděl totiž: "Jaké problémy? Když člověk žije jednoduše, problémy nejsou."
Nebyla to poza, byla to jeho životní filosofie a jak se zdálo, tak i praxe. 
To samé je pravda s časem.
Já jsem s ním momenálně na štíru, nicméně celý život jsem měla období, kdy jsem si myslela, že moje problémy by se vyřešily přidáním více hodin do každého dne.
Možná sdílíte tentýž pocit, možná je.
Jenže i zde platí teorie poliček - čím víc jich máme, tím víc je zaplníme. Přece nenecháme jednu prázdnou, to by nevypadalo dobře? Tak najdeme vždycky něco, co na ní dáme a pokud nic takového není po ruce, něco nového vytvoříme. Takový tvůrčí duch dříme v každém z nás.
Je mi jasné, že toto není cesta dlouho udržitelná, a tak již léta hledám jak si s obdobími zaplněnými mnoha činnostmi a povinnostmi co nejlépe poradit.
Pár triků jsem si v minulosti úspěšně odzkoušela, několik nových zkoumám.
Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že jste si udělali přesto přeze všechno čas na čtení, tak se ráda podělím.
První co pomáhá, a to vždy je přeladit se z pocitu že nestíhám do pocitu většího klidu. Udělat to není někdy jednoduché nicméně vždy to přináší stejný účinek: člověk přestane být štvanec a začne vnímat, kde teď právě je. Stačí se na chvíli úplně zastavit /fyzicky i mentálně/, převést pozornost na něco organického, třeba dech nebo čaj, co piji a frekvence těla se přeladí ze zrychlené na pomalejší.
Druhý krok, jež není obvykle možný bez toho předchozího, je udělat si jasno v prioritách. V takovýchto časech uplatňuji krizový management, kdy se automaticky vytvoří hierarchie potřeb. Chci umýt okna a mám dvě lhůty, které nepočkají. Vysledkem je stres. Okna počkají, lhůty nikoliv, tak se soustředím na tuto práci a na okna na chvíli zapomenu.
Tady je třeba praktikovat třetí dovednost a to je soustředění na jednu věc. Pokud to člověk udělá, obvykle ho napadne nějaké další často elegentní řešení: kam delegovat další práci, jak přistoupit k úkolu tak, aby byl splněný a zároveň jsme mu dala jen tolik energie, kolik potřebuje, atd. 
Možná bych na vysvětlenou měla nastínit alespoň trochu, co se děje.
Momentálně pracuji na dvou nových velkých programech. Příprava je obrovská, nejistota velká. Pokud se soustředím na tento aspekt, cítím stres zodpovědnosti. Pokud si uvědomím, že jsem to vše vymyslela sama, mám k tomu důvod a je to cesta ujasňování si a objevování důležitých věcí, tak se vrátí radost a duch zvídavosti, z kterého oba projekty vzešly. Jedná se o program o tvořivosti. Máme za sebou zajímavou a obohacující první část, včetně záznamu pro ty, kdo by chtěli ještě naskočit. Vedle toho na konci září budu v Bratislavě jako host ájurvédského centra Darsana dělat také úplně nový program Psychologie tkání. I zde je příprava obrovská a cesta zcela neprošlapaná.
Do toho vchází mnoho dalších projektů - soustavná práce pro Klub Ájurvédských Informací a hostování na Prague Spirit Festivalu, oba s tématy týkající se výživy. 
Konzultační práce s lidmi pokračuje a já s radostí mohu sdělit, že používáním ájurvédské psychoterapeutické metody Smrti Meditace neboli Kontemplace paměti, jak jsem jí nazvala se dozvídám spolu s těmi, co ji používají mnoho důležitého o našem nitru.
Tam se ukazuje, že když si to dovolíme, to moudré v nás ví, jak vyřešit jakoukoliv výzvu. Potřebujeme na to hádejte co? Klid, obrátit se do nitra, naslouchat, s důvěrou volit a konat. Zpětnou vazbou od života se učíme, jak věci fungují.
V současné době rozhodně ne podle předem připraveného plánu, ale v jakémsi proudu plynutí, který se občas otevře jako voda tekoucí ze studánku či vodovodu. 
Jsem za tyto příležitosti vděčná. Připomínají mi totiž, že pokud mám pocit tlaku z čehokoliv, například z toho, že nestíhám, mám to štěstí použít mnoho vnitřních nástrojů, od vědomé praxe jogy a dechu po práci s myslí tak, abych ihned poznala, jakou cestou jít dále. 
Chaos jako znamení změny znamená čas, kdy více energie se spotřebovává a méně se vrací. Je proto třeba velmi vědomě rozhodovat, čemu dáme svoji pozornost. Vesmír ani život nás netrestá - dává nám to, čemu věnujeme pozornost. Ne vědomě, ale pod hladinou, často i tak, že si toho sami nejsme vědomi. Jinými slovy to, co si myslíme je něco jiného, než co si myslíme, že si myslíme. Pokud je to na vás moc složité, naprosto Vás chápu. Vratˇme se k jednoduché přirozenosti, která říká: všechen čas je můj, nenexistují žádná omezení než tak, co si sama vytvořím. 
Pokud Vás stejně jako mě baví objevování, tak jste na správné adrese: život je o neustálé změně a ájurvéda, jóga a další védské systému tu jsou proto, aby nám pomohly se v tomto neustále se měnícím labyrintu orientovat. 
Možná nestíhám všechny úkoly, co se mi daří všímat si, jak jiné to je, když dám fokus na věci důležité namísto těch dočasných. V tom případě není co nestihnout: každý následující okamžik je příležitost, abych v něm byla o trochu uspořádanější, vědomější a tím pádem přirozeně vděčnější. Život se nedá nestihnout, protože je. 
A tak nám všem přeji podzim a konec roku, který je ve znamení mého letošního motta: "Vše, co mi náleží, ke mě přijde samo, pokud si vytvořím schopnost to přijmout." Tolik moudrý nositel Nobelovy ceny za literaturu indický filosof R. Thakur.

Přeji nám všem hlavně klid a přirozenou jednoduchost. Vše ostatní má pak šanci přijít o mnoho jednodušeji.

Upřímně dr. Martina Ziska

Tvořivost je dar lidství.
Mezi opicemi a člověkem existuje 98% genetická shoda.
Co nás odlišuje je právě a hlavně schopnost tvořit.

Tvořivost vychází obvykle z vnitřního impulsu, z potřeby vyjádřit svoje pocity, vizi prostřednictvím uměleckého díla.

Existují lidé, jež mají mnoho vnitřních impulsů a zároveň neoplývají uměleckou schopností /mezi ně patřím i já/. Pro ně je koláž ideálním prostředkem sebe vyjádření. Každý dokáže vzít nůžky a lepidlo a poskládat obrázky na podklad do nového celku /= definice koláže/.

Co je důležité, z jakého místa koláž vzniká. Zda ji vede hlava nebo niterný prostor. Málokdy si dovolíme, abychom tvořili jen proto, že chceme slyšet vnitřní hlas. Nemáme žádné otázky, nechceme nic řešit, pochopit nebo zpracovat. Naší touhou je spojit se sám se sebou a naslouchat vnitřním impulsům.

To je způsob, s jakým se potkávám s kolážemi již několik let. Mým záměrem je inspirovat lidi k těmto setkáním, jež je mohou nejen překvapit, ale i obohatit. Mohou se stát jednoduše časem, kde nic neruší hlas nitra promlouvajícího prostřednictvím koláže.

Pokud vás tento popis zaujal a máte v létě cestu do Prahy, zvu Vás k návštěvě výše uvedené výstavy. Je v prostorách nedaleko Karlova náměstí, to zase nedaleko Václavského náměstí a poskytne vám zaručeně tichou kontemplativní otázku v centru letní a někdy i hodně turistické Prahy.

Máte-li chuť si proces tvoření koláže z niterného prostoru vyzkoušet, přijďte 27. 7. v 18 hod do místa výstavy na workshop, kde budeme tvořit. Na workshop je třeba se přihlásit dopředu a to na praguespiritfestival@gmail.com.
Jako přípravu na worskhop si začněte sbírat obrázky, jež vás zaujmou a přinesete si nůžky a lepidlo, poskytneme vám podklad/čtvrtku v případě, že nepřijdete se svým preferovaným formátem.

Budeme se na Vás těšit a přejeme vám tvořivé léto!

Udělejte si jasno, jak to je s těmi proslavenými a proslavujícími se superpotravinami.
Co to je super potravina?
Neměla by každá potravina být super?
Jak to měla ájurvéda tisíce let zpět se superpotravinami?
Na tyto a další otázky odpovíme právě včas - léto je totiž ideální čas roku, kde téma superpotravin je velmi aktuální.

Přihlaste se do středy 21. 6. a udělejte si před prázdninami jasno v tomto důležitém tématu.
Těšíme se na vás.

Žijeme v čase zvratů, nejistot, a neustálých změn. Přináší to stres a obnažuje naše slabá místa. Déletrvající problémy mohou vedle těch existujících vytvářet nové slabosti. Ty mohou přejít v nemoci. Žádná z těchto vyhlídek není reklamou na radost a štěstí, tak jak je vidíme kolem a sami si představujeme či přejeme.

Můžeme se pokusit využít tento čas na experimentování. Staré nefunguje, vytváří místo pro nové. Nový přístup, nové pochopení. To můžeme získat ze zkušeností, jež jsou nové, anebo my jsme v nich jinak. Léto je úžasný čas na experimentování či změnu. Příroda je v ideálním rozpoložení. Nabízí nám to nejlepší, co má: energii ze sluníčka, z ovoce a plodů, a z pobytu v přírodě. Jakoby nás zvala do svého lůna, lesů, luk a k vodě, abychom si nabrali co nejvíce pozitivity.

Většina lidí v létě pookřeje, tedy pokud to nepřeženou s teplem a jinou stimulací. Všeho s mírou platí v létě dvojnásob. Jak využít tento čas ideálně pro sebe bude tématem online programu pod názvem Léto ájurvédsky: Příležitosti a problémy. Uskuteční se na prahu tohoto ročního období 1. června 2023. Podrobnější informace najdete v kalendáři a v předchozím postu občasníků.

Léto je také čas dovolených. Školy dávají sobě i studentům volno, většina rodin či jednotlivců plánuje něco, nač se těší po celý rok. Dovolená je od slova dovolit si, prázdniny zase od slova prázdno. Můžeme říci, že to je volný prostor /prázdno/ si něco dovolit /dovolená/. Volný prostor dovolit si, co si normálně nedovolujeme. Co to bude? Či co by to mělo být?

Já bych se přimlouvala za to, aby to letos bylo něco nového, nevyzkoušeného, něco za hranicemi běžné zóny komfortu. Nemusí to být ani extra daleko, spíš něco, co člověk v sobě má, že by chtěl, ale ještě si na to netroufl. A nebo – a to je úplně skvělé – to cítí jako volání srdce či nitra, volání jež následuje. Taková pro mě byla cesta s Tatrou kolem světa 2 do Jižní Ameriky v dubnu. V české obytné tatrovce jsem spolu s dalšími lidmi, co věří v následování svých snů, poznala kus Chile a Argentiny. Chile a její prostorné hory a kvetoucí pouštˇmi přinesly pocit měkké teplé sounáležitosti, něco co nacházím vzácně. Čím dále jsem byla od domova a tím pádem všeho, co bylo známé, tím víc jsem byla pouze sama se sebou a prostředím. Člověk tak pozná nejenom nové věci okolo, ale hlavně sebe. Je to vzácný dar. Pokud cítíte volání dálek, podívejte se na zbytek světa, co Tatra ještě projede. Informace najdete na https://www.tatrakolemsveta2.cz/.

Ti z vás, co tráví čas na cestách ví, že cestování v postcovidové době je náročné. A taky nákladné, zejména to letecké. Nicméně s plánováním či naopak spontaneitou může člověk vyrazit kamkoliv. Třeba za humna nebo do lokality, již zná. Tentokrát ji však bude objevovat znovu, jako by to bylo poprvé. Není to potom ani tolik o tom, co všechno uvidí, ale jak dobře se dívá. A kam se bude dívat. Zda jenom kolem sebe nebo i do sebe. Pokud se totiž člověk zpomalí na přirozený rytmus dnes a noci, klidného plynutí vody a času, vyladí se i jeho tělo. Stresový metabolismus přejde na klidový, mysl se zastaví. Najednou, aniž bychom pro to cokoliv speciálního udělali, si všimneme, že máme ramena uvolněná, smějeme se hluboko z břicha a dýcháme lahodný vzduch s mírným pocitem extáze. To všechno jsou znamení, že jsme dorazili do ducha léta.

Když se potom rozhlédneme kolem, vidíme barvy, vnímáme dotek sluníčka na kůži a jemný vánek, co osvěžuje. Napijeme se vody ze studánky, utrhneme jahodu ze záhonku /nebo banán ze stromu, pokud jsme v sub a tropech/. Přijde pocit, že život je opravdu příjemný a zajímavý.

Paradoxně to je pak ideální okamžik začít přemýšlet o svých problémech a jak JINAK k nim přistoupit, aby přestaly být problematické. A tady přichází další, většině skrytý, přínos cestování s odvahou: při vystoupení ze stereotypu zažijeme něco nového, co nás inspiruje. Dá nám impuls k tomu, abychom po návratu něco ve svém životě změnili. Uvidíme totiž, že žít se dá ještě jinak, než jak sami žijeme. To nás nabudí, abychom konečně udělali to, co v sobě víme již delší dobu, nicméně jsme nesebrali odvahu a energii to udělat.

A tak nám všem přeji opravdu upřímně a od srdce, aby letošní léto bylo časem, kdy si dovolíme to, po čem naše nitro již delší dobu touží. Co to bude? To ukáže blízký čas budoucí. Užijme si léto a budu se těšit na sdílení kdykoliv v průběhu času, nejpozději na podzim.
​
Martina Ziska

Interaktivní a zážitkový on-line program pod vedením MUDr. Martiny Ziska

Čtvrtek, 1. června 2023 od 18 do 21 hodin na zoom platformě
Cena: 450 Kč /splatné do 29. 5. 2023 převodem na účet č. 670100-2212886025/6210 /
 
Léto je bezpochyby jedním z nejoblíbenějších ročních období. Příroda je v plném rozpuku, oplývá bohatstvím plodů, květů, energie, barvami a vůněmi. Všichni jsme rádi venku, užíváme slunce, vody, vzduchu, dlouhých teplých dní a příjemných večerů.

Ájurvéda přináší specifické, všem dostupné know how, jež nám dovoluje odnést si z tohoto období roku maximum. Zároveň se naučíme chránit od ponteciálně negativního vlivu, jež přítomnost horka může představovat. Každý reagujeme na dary léta různě a je nám tak ku prospěchu, abychom se s nimi naučili zacházet.

Jak se v tom všem jednoduše vyznat a hlavně jak využít darů letů ke svému prospěchu je fokusem tohoto programu. Dr. Martina tu čerpá nejenom ze své zkušenosti osoby obdařené nadbytkem tepla, jež se v létě stává přímou výzvou, ale i z práce s mnoha lidmi, kteří buďto s létem bojují nebo neví, jak ho použít ke své podpoře.

Připravte se na jednoduchá doporučení, tipy, triky a vychytávky, jež z nadcházejícího léta, které má být extra horké a tím pádem náročné učiní období, na které budete vzpomínat s láskou a nadšením. To nejdůležitější co získáte, je návod jak se naučit se sebou zacházet citlivě v situacích, jež se dopředu nedají předpovědět.

Těším se na milovníky léta, kteří si přejí, aby to letošní bylo extra podporuplné nebo je zajímá, jak z rutiny získat extra benefit.
​
Přihlaste se emailem na martina.ayurveda@gmail.com. Nejpozději do 29. 5. 2023
 

​Dnes je první den letního času.
Pohled z okna dokazuje, že tato změna je poněkud arbitrální.
Přestože vyjímečně teplé počasí nalákalo stromy a kvetiny k rozpuku, v následujících dnech budou potřebovat teplou peřinu, aby přežily nával zimy a možná i sněhu.

Letošní jaro je jako na houpačce.
A my se houpeme s ním.
Mám za sebou hodně intenzivní práce a před sebou cestu za sebou. 
Jelikož pracuji s lidmi, obohacují moji zkušenost o cenná poznání. S čím se u nich potkávám ukazuje na obecné trendy.

Jedním z nich je zvýšená citlivost nás všech. 
To věřím, že je nám k dobru, považuji to dokonce za dar.
Naučit se s citlivostí zacházet je ovšem tvrdý oříšek.
Na pomoc nám spěchá starý dobrý kamarád hlava, jež chce vše vyřešit, kontrolovat a rozdělit na dobré a špatné. 
Dostáváme se tak do konfliktu sami se sebou: hlava vs. srdce /věrte mi, všichni máme srdce, i ti co tvrdí, že nic necítí --- /

Většina lidí si myslně myslí, že cítění je jakýsi esoterický přežitek.
Člověk přece musí být praktický, věnovat se hmotě, opečovávat ji, hromadit ji.
Jinak nebude mít peníze a bez peněz se nedá žít.
Schovává si tak cítění na volnou chvíli, jakousi přestávku v neustálém boji se životem a  překážkami.

Přijde mi škoda, že trávíme tolik času na řešení problémů, když by bylo možná efektivnější si jich tolik netvořit.
"A to mám dělat jak, ty chytráku?"  slyším slova mnohých.
"Tolik se snažím, dělám to a ono, vzdělávám se, rozvíjím, pracuji na sobě a život jakoby mě vyřadil z toho dobrého, " obvykle dodají s dávkou hněvu a velkým povzdechem.

Ani nevíte, jak těmto slovům rozumím.
Sama jsem se tak cítila dlouhou dobu a když mi někdo říkal, že by to mohlo být jinak, nevěřila jsem mu. 
To se změnilo, když mi nezbylo nic jiného /ano, čtete správně: nebyla to žádná moudrá volba, nýbrž donucení okolnostmi/, než začít k životu přistupovat jinak.
Nikoliv silou, o níž jsem přišla, ale přijetím a vnitřním vnímám založeném na cítění /vnímání pomocí vnitřních smyslů prostřednictvím těla/. 
Tehdy jsem se si uvědomila, že jsem byla předchozí dekády přesvědčená, že spolupracuji s životem, když jsem skutečnosti hledala způsob, jak si prosadit to svoje.

Trvalo mi dlouho, než jsem zkušenostmi dospěla do místa, kdy si je jasné, že spolupráce se životem je pro mě velmi výhodná. I to je něco, co se člověk musí učit.
Či spíš si rozpomínat, jelikož to je naše přirozenost.
Rozpomenout se ale můžeme jedině tehdy, když je naše mysl zcela čistá a funguje perfektně. A tak se vracíme k podporuplným nástrojům vnitřního rozvoje jako je kontemplace, sebezpytování, cesta jógy či jiné nauky vycházející z plného pochopení jak funguje svět a proč jsme v něm. 

Cesta vnitřního objevování je nekonečná. A překvapivá. Člověk se dostane do místa, kdy se vše vyladí, harmonie mu koluje v žilách a on se cítí skvěle. Konečně, říká si s úlevou.
Bez varování se přihodí něco nečekaného v něm či kolem něj, co mu tu chvíli blaženosti obrátí vzhůru nohama a začíná opět od pomyslného začátku.
Nechtít někam dojít je skvělý cíl.
Nechtít nic pochopit je ještě lepší.
Přijmout beze zbytku, co život nabízí v daném čase je vrchol moudrosti.
Nemyslím tak, jak to často děláme: někde jsme to četli, vytvořili si  ideu a snažíme se tak chovat. Tak doopravdy ne.

Myslím tím ten vzácný nezachytitelný okamžik, kdy jsme se proklestili vlastním roštím negativních myšlenek a pocitů a ocitneme na mítině, kde není žádný stín. Na chvíli spočineme ve světle, povzbuzeni na cestě, která nás vede neznámo kam. My víme, že ona ví a tak jí důvěřujeme. Všichni jsme poutníci a naší cestou je náš život. 

Život je vlastně svým způsobem o přizpůsobivosti.
O tom ájurvéda ví své.
Je to vlastně nauka, jež nás učí přizpůsobit se jakékoliv životní okolnosti tak, aby nám byla ku prospěchu.
Když můžeme během jednoho dne vystřídat několik ročních období, co se počasí týče, jsme schopni se naučit rozlišovat, co je pro nás vhodné a co nikoliv.
​
Přeji nám v tomto proměnlivém čase  pevnou půdu pod nohama a následování vedení, které nás provede bouřemi, deštěm, horkem i sluncem zalitými dny našeho života.

Martina Ziska