O následující myšlenky jsem se podělila s účastníky Prague Spirit Festivalu 10. června 2022 v Praze. Ráda bych je uvedla zde jako můj měsíční příspěvek, považuji je totiž za aktuální pro současný stav.
Co je transformace
Začnu silným tvrzením: Život nás transformuje od nevědění k vědění. To se děje bez našeho přičinění, často proti naší vůli a někdy navzdory úsilí, které vynakládáme na boj proti tomuto procesu. Nicméně odcházet ze života s pocitem a potvrzující zkušeností, že víme se zdá být, alespoň z pohledu jógy cílem života. Proč bychom se sem jinak rodili, generace po generaci procházeli podobnými zkušenostmi a čelili stejné nepřízni osudu?
Tak totiž vypadá náš život v nevědění. Skládá se ze série opakujících se problémů. V tom lepším případě se objevují problémy nové, jež nás nutí hledat nová řešení. Nicméně většinu náplně života zaplní řešení problémů. Nerozumíme, odkud se berou, nerozumíme, proč se nám přihodí a obzvlášť nerozumíme tomu, co udělat, abychom se jich zbavili. Máme pocit, že řešením je vynakládat větší úsilí. Čím více tlaku vynaložíme, tím větší šanci máme problémy vyřešit. Všichni víme, že tento přístup má pouze opačný efekt: jakmile usekneme draku jednu hlavu, narostou mu tři další.
Naše neporozumění životu vede také k tomu, že bojujeme proti tomu, co je přirozené. Bojujeme proti stárnutí, proti smrti, proti fenoménům, které jsou zabudované do existence života. Všechny tyto boje mají za společný fokus tělo a hmotu /například v případě, kdy máme pocit, že musíme nashromáždit co nejvíce peněz/ a zpečeťují tak naše nepochopení toho, oč se v životě jedná.
Vědění se naopak vyznačuje tím, že procházíme životem s pocitem hladkého a přirozeného plynutí. To se děje buď na základě instinktivního přístupu, kdy jsme v souladu s rytmem života nebo je to výsledek našeho postoje, který je založený na pochopení toho, jak život funguje. Všichni víme, že jakmile nalezneme uspokojivé řešení pro problém, uleví se nám a život začne zase plynout.
Vědění taky může znamenat, že přestože nerozumíme příčinám našich problémů, naše víra v řád a moudrost existence nám pomáhá přijmout a čelit daným problémům s pokorou, přijetím a tím pádem jistou mírou grácie. I když momentálně nemáme odpověď na to proč, víme, že přijde čas, kdy budˇ pochopíme nebo se s problémem vyrovnáme jinak. Těšíme se, až to nastane a již nyní z toho máme radost namísto stresu.
Všechny tyto přístupy nám přinášejí zvyšující se pocit porozumění sebe a života. Odpovídají tomu i naše zkušenosti. Takové porozumění přirozeně vede k nepřipoutanosti – vnímáme, že vše se mění, nic není osobní a vše má svoje místo. Nepřipoutanost přináší jednoduchost: v životě není co řešit, problém se stává příležitostí. Důležité je být plně přítomen v daném okamžiku, ten obsahuje vše, co potřebujeme.
Co ví
Určitě jste zažili situaci, kdy jste věděli řešení či odpověď na nějaký problém, aniž byste věděli jak „víte“.
Přijde mi důležité podívat se na to, kdo či co v nás ví víc, než my sami vymyslíme. Je to důležité, protože to něco ví nejenom víc, ale ví vždy vše, co je potřeba vědět. Jógické nauky identifikovaly vědomí jako to, co ví. Vědomí je jak univerzální, tak i osobní. Té individuální části vesmírného vědomí se říká čitta. Ti, co jsou obeznámeni s Pataňdžaliho Jóga sútrami ví, že slovo čitta hraje dokonce hlavní roli v definici jógy.
Nejprve ale co to je čitta. Čitta představuje vše, co je vnímané či může být vnímáno. Zahrnuje tedy všechny mentální procesy a představuje tak stav naší mysli. Někdy se jí říká i srdce mysli, jelikož sanskrtské slovo čit má blízko k českému slovu cit. Čitta tak představuje emotivní část mysli, co vnímá skrze cítění. Nebo počitky, které smyslu přeměňují ve vjemy, jež pociťujeme.
Jógické nauky vedle čitta mysli rozeznávají ještě další typy mysli. Ty jsou spojeny velmi úzce s její funkcí. Manas je mentální část mysli, ta která funguje na základě zapojení rozumu, přemýšlení, nejčastěji ve formě analýzy. Pro úplnost si uveďme ještě jednu část mysli, a to vidžnána. To je ta část, která ví, která má vhled, pochopení, porozumění, jež vychází z úplného pojetí reality, života a existence a jeho fungování.
Pataňdžali říká, že naše mysl je v každém okamžiku zabarvená jednou ze tří možných energií. Je to energie stagnace, statiky, nepohybu či nevědění až ignorance pod jménem tamas. Dále je to energie přílišného rozebírání, neúměrného fokusu na mentální pochopení či energie úsilí a dosahování či vůle oddělené od opravdového pochopení. Ta má jméno radžas. Pokud jsou tyto dvě energie vyrovnané, tj. nereagujeme tam, kde je to vhodné a reagujeme, když je to naopak na místě, vznikne rovnováha těchto dvou sil. Ty vytvoří třetí stav a to stav sattva.
Sattva velmi zajímavě vychází jen a jen z vědění. A vědění zároveň přináší. Sattvická mysl vnímá věci tak, jak jsou v jejich přirozenosti. V tomto stavu neexistují žádné problémy, vše je, jak je. Jediná volba je jaký přístup k těmto okolnostem zaujmeme. Pokud vychází z pochopení, automaticky přijde přirozený postoj či ten, který je pro nás osobně ten nejlepší, v souladu s námi a řádem existence. Sattva mysl ví, že smrt je součástí života, nevhodné musí udělat místo vhodnému, to co má nižší stupeň vědomí je nahrazeno vyšším stupněm pochopení. Jinými slovy, vědění si našlo cestu z nevědění a postupně nahrazuje nevědění stále se zvyšujícím věděním.
Jóga jako systém zvyšujícího se vědomí
Zvyšující se vědomí je klíčovou známkou jógy. V životě máme dvě možnosti: můžeme doufat, že k pochopení přijdeme náhodně, což se většinou neděje nebo můžeme s tímto procesem spolupracovat a podpořit ho. To je cesta jógy. Jógy nikoliv jako filosofie či praxe ásan, ale jako systému založenému na osobní zkušenosti, jež představuje cestu k vědění a poznání. Toto poznání je systematické, replikující systematické uspořádání existence. Můžeme si ho zmapovat na psychologickém obsahu čaker, které ukazují, jak se vztahujeme k realitě. Úroveň našeho pochopení bude odrážet to, jak vnímáme a žijeme obsah každé čakry.
Pokud první čakra představuje náš vztah ke všemu, co je hmotné, pro nás tedy zejména svět a tělo, náš přístup k těmto skutečnostem bude ukazovat na převahu energií v naší mysli. Tamas v první čakře způsobí nejenom připoutanost ke hmotě a tělu, ale jejich jedinou existenci. Tělo budeme vnímat jako chemickou továrnu, léčit ho pouze fyzicky a existenci jakýchkoliv jiných než fyzických skutečností budeme popírat. Mysl zabarvená radžasem bude vnímat tento svět jako místo boje, eventuálně místo, kde je nutné se bránit negativním silám. Tělo se potom stane nástrojem tohoto boje a naším úkolem bude stát se tím nejlepším bojovníkem. Sattva představuje naopak vyrovnaný přístup jak ke světu, tak k tělu. Přijímá existenci hmotného světa, včetně těla, vidí je však jako hmotnou formu vědomí. Obrací se tak k vědomí jako zdroji hmoty a hmotu bere jako místo projevu energie vědomí či ducha.
Na druhé čakře, čakře duality tamas v mysli způsobí pocit oddělenosti od zdrojů. Bude převládat vnímání a zkušenosti negativity a pocitu bezmoci. Radžas naopak učiní z duality zajímavou a dobrodružnou hru, jejímž cílem bude vydobýt co nejvíc. Sattva přinese jasné vnímání, kde jak lunární tak solární energie mají svoje místo. Namísto souboje pozornost bude na tom, jak dát těmto dvěma existujícím polaritám souladné místo v našem životě, kam a jak je umístit ve své přirozenosti.
Třetí čakra jako místo vrcholu naší omezené osobní existence. Přináší namísto identifikace s tělem /první čakra/ a hrou duality /druhá čakra/ poprvé otázku co je podstatou naší identity. Kdo vlastně jsme? Co a kdo jsem? Nejsem tělo /přijdu o něj na konci života/, nejsem pocity /mění se/, nejsem myšlenky /ty se mění ještě častěji/, nejsem ani vztahy - kdo tedy jsem? Člověk postupně a za přítomnosti sattvy poměrně rychle dospěje k uvědomění, že jeho jediná a pravá identita je vědomí.
Toto uvědomění je revoluční a přináší opravdovou transformaci: pokud jsem vědomí, tak vše, co je důležité a co potřebujeme, se nachází uvnitř nás. Pozornost se tak z těla nebo vnějšího světa obrání dovnitř, ke zdroji vědění, k čitta. Okolní svět a tělo se stanou pouze místy, skrze něž vnímáme projevy vědomí. Zatímco hmota a tělo jsou na vědomí závislé, vědomí není omezené ničím.
Pro každého z nás má toto uvědomění opravdu revoluční následky. Pokud nic není mimo mě, znamená to úplný fokus na to, co je uvnitř mě, na čitta. To mění fokus z vně dovnitř tak, že z outsiderů se stávají insideři. Mění to zásadně i priority a tím pádem aktivity našeho života. Soustředíme se na spojení s čitta, zabýváme se tím, jak mu porozumět a jak ho použít jelikož pochopíme, že to je nejvýhodnější postoj vůči životu.
Jak jóga pomáhá
Potřebujeme pomoct? Pokud ano, tak s čím? Odpověď je jedno velké masivní ANO. Potřebuje hodně pomoci hlavně proto, že neumíme pracovat s nejdůležitějším aspektem života: naší myslí. Jóga je cestou z nevědomí či bezvědomí k vědomí. Je to cesta z omezeného tamasu přes rozpínavý a chybně zaměřený radžas do klidného vyrovnaného sattvického stavu mysli. Tam ale cesta nekončí. Dalším krokem je pročištění sattva stavu, kdy jdeme za to, co je projevené na úroveň touhy. Ta určuje směr naší energii a šuddha sattva znamená harmonizaci osobních tužeb s vesmírným harmonogramem či řádem. Teprve poté může dojít k transcendenci – posunu za systém osobního vědomí do místa, kde neexistuje nic jiného než vesmírné vědomí.
Jóga jako systém vědomé práce s myslí nám pomáhá několikanásobně. Jelikož jóga je praxí přítomné všímavosti, pomáhá nám vnímat vjemy, než se z nich stanou pocity a s nimi spojené myšlenky. Čisté nezabarvené vnímání představuje ideální předpoklad pro pochopení.
Jóga dále kultivuje fokus na vnitřní aspekty naší existence – prostřednictvím těla podporuje všímavost dechu, smyslů, mysli až energie. Dále jako praxe založená na disciplíně automaticky přináší fokus na žádoucí. Přestavuje vědomé směřování pozornosti od nevědění k vědění. Přivádí nás tak na konci naší úvahy k jejímu začátku: život nás vede od nevědění k vědění. To je jeho přirozená transformační síla. Je dobré se podívat, kde se jí bráníme, jaké změny chtějí přijít do našeho života, jak k nám promlouvá čitta a jak na tyto počitky reagujeme.
Stačí si položit otázku, která v sobě zahrnuje všechny transformační aspekty vědomí: představuje můj život ve všech oblastech, ve všech mých přístupech nejvyšší úroveň vědomí, jíž v tomto čase mám? Většinou si odpovíme záporně. Po sebe reflexi zjistíme, že v některých oblastech našeho života žijeme vyšší verzi vědomí oproti jiným oblastem. Tady nám čitta zcela jasně ukazuje, že potřebujeme změnit náš přístup. Stačí se zeptat sama ještě jednodušeji „kde jdu proti své přirozenosti“? Jako odpovědˇse automaticky objeví směr změn, které je třeba udělat. Pokud ani jedna z těchto metod nepřinese kýžené vedení, můžeme se uchýlit k ještě přímější otázce: čeho se nejvíc bojím? Existuje totiž rčení, jež říká: „Když nevíš jak dál, vkroč do dveří, kterých se nejvíc bojíš…“
Pokud tak člověk učiní, začnou se dít věci, kterých by se nenadál. On sám dočasně někdy trpí, zato čitta si mne ruce. A na závěr zejména v čase léta, jeho volna a plánů si připomeňme ještě jeden nepsaný zákon: „Když si člověk dělá plány, Bůh se směje…“
Není to zlomyslnost. Je to zákon, jenž ví, že vše je vždy jinak než si naplánujeme. Proto plánujme lehce, asi jako když píšeme tužkou. Mějme po ruce vždy gumu, abychom mohli flexibilně a lehce přeměnit to, co jsme si mysleli a čitta nám předělá. Můžeme si být jisti, že to ale udělá s citem a grácií, pokud jí to dovolíme.
S přáním léta plného těchto „dovolených“ Vaše Martina Ziska
Co je transformace
Začnu silným tvrzením: Život nás transformuje od nevědění k vědění. To se děje bez našeho přičinění, často proti naší vůli a někdy navzdory úsilí, které vynakládáme na boj proti tomuto procesu. Nicméně odcházet ze života s pocitem a potvrzující zkušeností, že víme se zdá být, alespoň z pohledu jógy cílem života. Proč bychom se sem jinak rodili, generace po generaci procházeli podobnými zkušenostmi a čelili stejné nepřízni osudu?
Tak totiž vypadá náš život v nevědění. Skládá se ze série opakujících se problémů. V tom lepším případě se objevují problémy nové, jež nás nutí hledat nová řešení. Nicméně většinu náplně života zaplní řešení problémů. Nerozumíme, odkud se berou, nerozumíme, proč se nám přihodí a obzvlášť nerozumíme tomu, co udělat, abychom se jich zbavili. Máme pocit, že řešením je vynakládat větší úsilí. Čím více tlaku vynaložíme, tím větší šanci máme problémy vyřešit. Všichni víme, že tento přístup má pouze opačný efekt: jakmile usekneme draku jednu hlavu, narostou mu tři další.
Naše neporozumění životu vede také k tomu, že bojujeme proti tomu, co je přirozené. Bojujeme proti stárnutí, proti smrti, proti fenoménům, které jsou zabudované do existence života. Všechny tyto boje mají za společný fokus tělo a hmotu /například v případě, kdy máme pocit, že musíme nashromáždit co nejvíce peněz/ a zpečeťují tak naše nepochopení toho, oč se v životě jedná.
Vědění se naopak vyznačuje tím, že procházíme životem s pocitem hladkého a přirozeného plynutí. To se děje buď na základě instinktivního přístupu, kdy jsme v souladu s rytmem života nebo je to výsledek našeho postoje, který je založený na pochopení toho, jak život funguje. Všichni víme, že jakmile nalezneme uspokojivé řešení pro problém, uleví se nám a život začne zase plynout.
Vědění taky může znamenat, že přestože nerozumíme příčinám našich problémů, naše víra v řád a moudrost existence nám pomáhá přijmout a čelit daným problémům s pokorou, přijetím a tím pádem jistou mírou grácie. I když momentálně nemáme odpověď na to proč, víme, že přijde čas, kdy budˇ pochopíme nebo se s problémem vyrovnáme jinak. Těšíme se, až to nastane a již nyní z toho máme radost namísto stresu.
Všechny tyto přístupy nám přinášejí zvyšující se pocit porozumění sebe a života. Odpovídají tomu i naše zkušenosti. Takové porozumění přirozeně vede k nepřipoutanosti – vnímáme, že vše se mění, nic není osobní a vše má svoje místo. Nepřipoutanost přináší jednoduchost: v životě není co řešit, problém se stává příležitostí. Důležité je být plně přítomen v daném okamžiku, ten obsahuje vše, co potřebujeme.
Co ví
Určitě jste zažili situaci, kdy jste věděli řešení či odpověď na nějaký problém, aniž byste věděli jak „víte“.
Přijde mi důležité podívat se na to, kdo či co v nás ví víc, než my sami vymyslíme. Je to důležité, protože to něco ví nejenom víc, ale ví vždy vše, co je potřeba vědět. Jógické nauky identifikovaly vědomí jako to, co ví. Vědomí je jak univerzální, tak i osobní. Té individuální části vesmírného vědomí se říká čitta. Ti, co jsou obeznámeni s Pataňdžaliho Jóga sútrami ví, že slovo čitta hraje dokonce hlavní roli v definici jógy.
Nejprve ale co to je čitta. Čitta představuje vše, co je vnímané či může být vnímáno. Zahrnuje tedy všechny mentální procesy a představuje tak stav naší mysli. Někdy se jí říká i srdce mysli, jelikož sanskrtské slovo čit má blízko k českému slovu cit. Čitta tak představuje emotivní část mysli, co vnímá skrze cítění. Nebo počitky, které smyslu přeměňují ve vjemy, jež pociťujeme.
Jógické nauky vedle čitta mysli rozeznávají ještě další typy mysli. Ty jsou spojeny velmi úzce s její funkcí. Manas je mentální část mysli, ta která funguje na základě zapojení rozumu, přemýšlení, nejčastěji ve formě analýzy. Pro úplnost si uveďme ještě jednu část mysli, a to vidžnána. To je ta část, která ví, která má vhled, pochopení, porozumění, jež vychází z úplného pojetí reality, života a existence a jeho fungování.
Pataňdžali říká, že naše mysl je v každém okamžiku zabarvená jednou ze tří možných energií. Je to energie stagnace, statiky, nepohybu či nevědění až ignorance pod jménem tamas. Dále je to energie přílišného rozebírání, neúměrného fokusu na mentální pochopení či energie úsilí a dosahování či vůle oddělené od opravdového pochopení. Ta má jméno radžas. Pokud jsou tyto dvě energie vyrovnané, tj. nereagujeme tam, kde je to vhodné a reagujeme, když je to naopak na místě, vznikne rovnováha těchto dvou sil. Ty vytvoří třetí stav a to stav sattva.
Sattva velmi zajímavě vychází jen a jen z vědění. A vědění zároveň přináší. Sattvická mysl vnímá věci tak, jak jsou v jejich přirozenosti. V tomto stavu neexistují žádné problémy, vše je, jak je. Jediná volba je jaký přístup k těmto okolnostem zaujmeme. Pokud vychází z pochopení, automaticky přijde přirozený postoj či ten, který je pro nás osobně ten nejlepší, v souladu s námi a řádem existence. Sattva mysl ví, že smrt je součástí života, nevhodné musí udělat místo vhodnému, to co má nižší stupeň vědomí je nahrazeno vyšším stupněm pochopení. Jinými slovy, vědění si našlo cestu z nevědění a postupně nahrazuje nevědění stále se zvyšujícím věděním.
Jóga jako systém zvyšujícího se vědomí
Zvyšující se vědomí je klíčovou známkou jógy. V životě máme dvě možnosti: můžeme doufat, že k pochopení přijdeme náhodně, což se většinou neděje nebo můžeme s tímto procesem spolupracovat a podpořit ho. To je cesta jógy. Jógy nikoliv jako filosofie či praxe ásan, ale jako systému založenému na osobní zkušenosti, jež představuje cestu k vědění a poznání. Toto poznání je systematické, replikující systematické uspořádání existence. Můžeme si ho zmapovat na psychologickém obsahu čaker, které ukazují, jak se vztahujeme k realitě. Úroveň našeho pochopení bude odrážet to, jak vnímáme a žijeme obsah každé čakry.
Pokud první čakra představuje náš vztah ke všemu, co je hmotné, pro nás tedy zejména svět a tělo, náš přístup k těmto skutečnostem bude ukazovat na převahu energií v naší mysli. Tamas v první čakře způsobí nejenom připoutanost ke hmotě a tělu, ale jejich jedinou existenci. Tělo budeme vnímat jako chemickou továrnu, léčit ho pouze fyzicky a existenci jakýchkoliv jiných než fyzických skutečností budeme popírat. Mysl zabarvená radžasem bude vnímat tento svět jako místo boje, eventuálně místo, kde je nutné se bránit negativním silám. Tělo se potom stane nástrojem tohoto boje a naším úkolem bude stát se tím nejlepším bojovníkem. Sattva představuje naopak vyrovnaný přístup jak ke světu, tak k tělu. Přijímá existenci hmotného světa, včetně těla, vidí je však jako hmotnou formu vědomí. Obrací se tak k vědomí jako zdroji hmoty a hmotu bere jako místo projevu energie vědomí či ducha.
Na druhé čakře, čakře duality tamas v mysli způsobí pocit oddělenosti od zdrojů. Bude převládat vnímání a zkušenosti negativity a pocitu bezmoci. Radžas naopak učiní z duality zajímavou a dobrodružnou hru, jejímž cílem bude vydobýt co nejvíc. Sattva přinese jasné vnímání, kde jak lunární tak solární energie mají svoje místo. Namísto souboje pozornost bude na tom, jak dát těmto dvěma existujícím polaritám souladné místo v našem životě, kam a jak je umístit ve své přirozenosti.
Třetí čakra jako místo vrcholu naší omezené osobní existence. Přináší namísto identifikace s tělem /první čakra/ a hrou duality /druhá čakra/ poprvé otázku co je podstatou naší identity. Kdo vlastně jsme? Co a kdo jsem? Nejsem tělo /přijdu o něj na konci života/, nejsem pocity /mění se/, nejsem myšlenky /ty se mění ještě častěji/, nejsem ani vztahy - kdo tedy jsem? Člověk postupně a za přítomnosti sattvy poměrně rychle dospěje k uvědomění, že jeho jediná a pravá identita je vědomí.
Toto uvědomění je revoluční a přináší opravdovou transformaci: pokud jsem vědomí, tak vše, co je důležité a co potřebujeme, se nachází uvnitř nás. Pozornost se tak z těla nebo vnějšího světa obrání dovnitř, ke zdroji vědění, k čitta. Okolní svět a tělo se stanou pouze místy, skrze něž vnímáme projevy vědomí. Zatímco hmota a tělo jsou na vědomí závislé, vědomí není omezené ničím.
Pro každého z nás má toto uvědomění opravdu revoluční následky. Pokud nic není mimo mě, znamená to úplný fokus na to, co je uvnitř mě, na čitta. To mění fokus z vně dovnitř tak, že z outsiderů se stávají insideři. Mění to zásadně i priority a tím pádem aktivity našeho života. Soustředíme se na spojení s čitta, zabýváme se tím, jak mu porozumět a jak ho použít jelikož pochopíme, že to je nejvýhodnější postoj vůči životu.
Jak jóga pomáhá
Potřebujeme pomoct? Pokud ano, tak s čím? Odpověď je jedno velké masivní ANO. Potřebuje hodně pomoci hlavně proto, že neumíme pracovat s nejdůležitějším aspektem života: naší myslí. Jóga je cestou z nevědomí či bezvědomí k vědomí. Je to cesta z omezeného tamasu přes rozpínavý a chybně zaměřený radžas do klidného vyrovnaného sattvického stavu mysli. Tam ale cesta nekončí. Dalším krokem je pročištění sattva stavu, kdy jdeme za to, co je projevené na úroveň touhy. Ta určuje směr naší energii a šuddha sattva znamená harmonizaci osobních tužeb s vesmírným harmonogramem či řádem. Teprve poté může dojít k transcendenci – posunu za systém osobního vědomí do místa, kde neexistuje nic jiného než vesmírné vědomí.
Jóga jako systém vědomé práce s myslí nám pomáhá několikanásobně. Jelikož jóga je praxí přítomné všímavosti, pomáhá nám vnímat vjemy, než se z nich stanou pocity a s nimi spojené myšlenky. Čisté nezabarvené vnímání představuje ideální předpoklad pro pochopení.
Jóga dále kultivuje fokus na vnitřní aspekty naší existence – prostřednictvím těla podporuje všímavost dechu, smyslů, mysli až energie. Dále jako praxe založená na disciplíně automaticky přináší fokus na žádoucí. Přestavuje vědomé směřování pozornosti od nevědění k vědění. Přivádí nás tak na konci naší úvahy k jejímu začátku: život nás vede od nevědění k vědění. To je jeho přirozená transformační síla. Je dobré se podívat, kde se jí bráníme, jaké změny chtějí přijít do našeho života, jak k nám promlouvá čitta a jak na tyto počitky reagujeme.
Stačí si položit otázku, která v sobě zahrnuje všechny transformační aspekty vědomí: představuje můj život ve všech oblastech, ve všech mých přístupech nejvyšší úroveň vědomí, jíž v tomto čase mám? Většinou si odpovíme záporně. Po sebe reflexi zjistíme, že v některých oblastech našeho života žijeme vyšší verzi vědomí oproti jiným oblastem. Tady nám čitta zcela jasně ukazuje, že potřebujeme změnit náš přístup. Stačí se zeptat sama ještě jednodušeji „kde jdu proti své přirozenosti“? Jako odpovědˇse automaticky objeví směr změn, které je třeba udělat. Pokud ani jedna z těchto metod nepřinese kýžené vedení, můžeme se uchýlit k ještě přímější otázce: čeho se nejvíc bojím? Existuje totiž rčení, jež říká: „Když nevíš jak dál, vkroč do dveří, kterých se nejvíc bojíš…“
Pokud tak člověk učiní, začnou se dít věci, kterých by se nenadál. On sám dočasně někdy trpí, zato čitta si mne ruce. A na závěr zejména v čase léta, jeho volna a plánů si připomeňme ještě jeden nepsaný zákon: „Když si člověk dělá plány, Bůh se směje…“
Není to zlomyslnost. Je to zákon, jenž ví, že vše je vždy jinak než si naplánujeme. Proto plánujme lehce, asi jako když píšeme tužkou. Mějme po ruce vždy gumu, abychom mohli flexibilně a lehce přeměnit to, co jsme si mysleli a čitta nám předělá. Můžeme si být jisti, že to ale udělá s citem a grácií, pokud jí to dovolíme.
S přáním léta plného těchto „dovolených“ Vaše Martina Ziska
RSS Feed
