Milí přátelé a příznivci ájurvédy a života,
Přestože tento rok ještě neskončil, pro mě přišel čas ohlédnout se. Za několik dní totiž odjíždím na ostrov Srí Lanka a až se budu vracet, budou se opravdu počítat již hodiny do roku nového. Proto nyní nastal moment podívat se zpět a uvědomit si, o čem uplynulý rok byl.
Žijeme v divném čase. Naše možnosti a schopnosti dospěly tak daleko, že jsme schopni zařídit téměř cokoliv, přitom základní hodnoty života se ztrácejí. Ztrácejí se naše jistoty. Svět kolem nás je víc a víc nebezpečný, možnost ohrožení života se přibližuje a vyvolává v některých nedefinovaný strach. Ten strach se zhmotňuje podle toho, na které události reagujeme citlivěji či které se nás více či méně dotýkají. Vedle toho nemáme jistotu, že i když nestabilita světa se nás nedotkne, že náš soukromý či vlastní život nebude náhle a bez varování ohrožen. Náhle a zcela nečekaně se objevují vážné nemoci u lidí, kteří - zdálo by se - mají předpoklad pro zdravý a dlouhý život, vztahy či rodiny se rozpadají, lidé přicházejí o práci či se jim stane něco, co by si nikdy nemysleli, že se může nastat.
Není jednoduché se v tom vyznat, co se děje je mimo rámec našeho racionálního pochopení. Pokud máme tendenci k věcem přistupovat pouze rozumem, v letošním roce jsme si téměř ukroutili hlavu a neustále nevěřícně opakovali „to snad není možné“ nebo spíše „vůbec nevím, jak to je možné“. Vše se jakoby přiostřilo, vyhrotilo, seběhlo tak, že vůbec nevíme jak a proč. S některými lidmi jsme si přestali rozumět, aniž bychom věděli proč, někdy jsme cítili, že nemáme vůbec žádnou energii a vůbec nám bylo těžko do života, opět aniž bychom viděli jasnou příčinu. Je to trochu pocit, jako bychom se brodili proti proudu.
U mě tak probíhal například proces dopsání třetí knížky, která se potkala s tolika překážkami, že jsem si raději přestala plánovat jakýkoliv harmonogram, podle něhož se její dokončování bude vyvíjet. Kdykoliv jsem se chystala na ní pracovat, stalo se něco nečekaného, urgentního, čemu bylo třeba věnovat pozornost a tak systematická a soustředěná práce, kterou bych měla pod třeba jen časovou kontrolou, vystřídalo jakési občasné snažení, které nakonec vedlo k úspěchu. Kniha s názvem V ájurvédské kuchyni, jež se soustřeďuje na koření a vaření, je dopsaná. Nyní pracujeme na korektuře, grafické úpravě a poté vytištění, než se bude moci dostat k vám. Jelikož potřebuji součinnost několika lidí, kteří jsou v tom samém procesu, co já, tj. kdykoliv si udělají čas na práci na knize, tak jim do cesty přijdou jiné priority, tak si bez jakékoliv záruky troufám předpovědět, že na jaře roku 2016 by knížka mohla být k dispozici. Když se podívám na to, jak dlouho se tvořila, tak dojde nikoliv k porodu lidského knižního výtvoru, ale sloního mláděte. Možná to není jen rádoby vtipná poznámka, knížka bude zatím můj nejrozsáhlejší a nejvýpravnější výtvor.
V takovémto čase chaosu, který panuje všude kolem nás, se bez výjimky přidává i chaos vnitřní. Jakoby vše, co jsme znali a měli zpracované, najednou neplatilo. Vše je jinak, jen nevíme přesně jak. Věci, vztahy, předchozí závazky či přísliby nefungují a my nevíme proč. Cítíme ale zcela jistě, že to není ono. Prostě to drhne. A zde přichází opodstatnění pro označení letošního roku rokem buď a nebo. Buď a nebo co? Ani na to se nedá lehce a jednoznačně odpovědět. Určitě rok buď žití podle předem daných osobních či společenských pravidel nebo následování vnitřního vedení, které se chová veskrze nelogicky. Nebo rok buďto soustředění se na hledání a trvání si na falešných materiálních jistotách nebo rok uvědomění si, že nic není jisté, a proto je dobré se soustředit na to podstatné, třeba na svoje Já. Nebo rok buď žití v pozici oběti /nebo proroka/, kdy všichni můžou za vše jen já za nic /nebo já vím pro všechno všechno nejlíp/ nebo jasného vědomí, že já spoluvytvářím svůj život a nesu zodpovědnost za to, jak se cítím. Nebo rok buď strachu, nenávisti, vyhraněných názorů a netolerance nebo rok vnímání, že jediné či to hlavní, co má hodnotu, je energie, kterou vytváříme a z toho vyplývající soustředění se na základní hodnoty života, jako jsou respekt, pokora, tolerance a pocit sounáležitosti. Láska, k té máme opravdu daleko, ale v tomto roce jsme buď začali chápat, že mít se rád znamená činit v souladu s tím, kdo opravdu jsem bez ohledu na to, zda to je populární nebo jsme si nechali ubližovat či sami si ubližovali ze slabosti nebo neschopnosti či přecitlivělosti.
Čím více pohybu a nestability, tím větší zátěž na nervovou soustavu, mám-li se na věci dívat ájurvédsky. Objevuje se víc a více nemocí, které přicházejí náhle, nechovají se logicky a nedají se ovlivnit vůlí. Ano, přesně ty mají co do činění s nervovou soustavou. Nutí nás vracet se k pravidelnému, přirozenému způsobu žití, nutí nás zjednodušovat vše, co si volíme a soustředit se na to podstatné. Stále víc a víc lidí nechce žít život moderního nevolnictví, kdy vykonává práci pouze pro obživu, aby si vydělali na dobré bydlo, které jim má dát dobrý pocit. Ten ale bohužel v celém procesu vyčerpání a frustrace ztratili již na začátku. Poněkud depresivní obrázek, ale je to bohužel pravda. Snad ještě nikdy nevycházelo tolik knížek, nebylo k dispozici tolik rad a zdrojů o tom, jak dobře žít a přitom je nám hůř a hůř.
Proč? Svět kolem nás je nemocný a i náš vnitřní svět není úplně zdravý. Jelikož na nás působí prostředí, v kterém jsme a naše citlivost se díky zvyšujícímu se vědomí také zvyšuje, vše na nás má daleko rychlejší a silnější vliv. Věřím, že to je za účelem urychlení našeho procesu zvědomění, procesu, během něhož se již konečně naučíme rozlišovat, co je důležité a co nikoliv, začneme se na to soustředit a odstoupíme od toho, co důležité není. Naplníme zde jógický axiom tří základních přístupů, a to je vivéka rozlišování, abhjása soustředění a vajrágja odstup. Jen kdybychom na těchto třech přístupech postavili nové základy naší existence, náš život by se nejenom úžasně změnil, ale byl by daleko stabilnější a jasnější. Ne možná lehčí, určitě bychom ale procházeli někdy těžšími životními okolnostmi s větším porozuměním.
A tak letošní rok je rokem buďto ztrátovým nebo přínosným podle toho, jak k věcem přistupujeme. Já jsem udělala velký krok v osobním životě. Zformalizovala jsem partnerský stav manželským slibem v době, kdy rozvodovost v naší zemi je historicky vysoká, hodně lidí žije bez tohoto aktu s přesvědčením, že od určitého věku /kam bohatě zapadám/ nemá smysl si někoho brát. Udělala jsem to čistě z pocitu, že to co já cítím ke svému muži a on ke mně je natolik důležité a silné, že si zaslouží akt manželského slibu jako symbolické gesto a vyjádření toho, že náš záměr je žít a být spolu. Život dává, ale i bere. Ani ne před měsícem udělal jako na šachovnici velký tah proti mně a zcela nečekaně a rychle si vzal s sebou moji maminku. Takováto zásadní ztráta je stálá a vytváří mezeru, která se nedá ničím zaplnit. Kromě smutku přináší i nepřehlédnutelné memento, že mám žít pravdivě, citlivě a úplně, dokud je čas neb nikdy nevím, kdy ten čas skončí. Tuto životní moudrost budu převádět nějakou chvíli do praxe a určitě pro mě znamená již teď, co je v mém postavení téměř nerealizovatelné, a to je nadřadit či sladit zodpovědnost vůči sobě se zodpovědností za ostatní. Znamená to třeba říkat ne, kde to cítím a setkávat se přitom s nepochopením či dokonce odporem od těch, kteří to vidí jinak. Ne populární pozice zejména pro moji empatickou část, nicméně buď a nebo ani zde neznamená kompromisy, které přinášejí dočasně lepší pocit než kroky, které jsou sice bolavé, ale zato dlouhodobě pravdivé /pro každého individuálně, jak jinak/.
Jak nám bude příští rok? Neodvážím se říci cokoliv s jistotou. Neočekávám, že nám bude zásadně lehčeji. Myslím, že společenská polévka bude houstnout, výzvy budou přibývat, jistoty se ztrácet a chaos pokračovat. Zároveň, a to je důležité připomenout, s každou situací, která před námi přistane, se vytvoří i příležitost. Příležitost uvědomit si o čem je, pojmout ji jako možnost zvolit si lepší, pravdivější, trvalejší cestu. Také bude vzrůstat potřeba napojovat se do sítě vesmírné energie a budou se rozšiřovat možnosti, jak to udělat. Máme za sebou nelehký rok a dle mého pocitu nás čeká další neméně lehký, ve kterém z nás život bude vytřásat všechno nepravé a možná vytřese i nás. Můžeme se bát nebo se otevřít neznámu s důvěrou, že život ví, co dělá, a my v procesu zjišťování, co se vlastně děje, máme příležitost něco naučit, uvědomit si, vybrat či vytříbit a hlavně zažít celistvější a úplnější verzi sama sebe a paradoxně i světa kolem nás.
K tomu nechť máme hodně sil, vnitřního klidu a momentů uvědomění.
Přínosný rok 2016 nám všem přeji s pokorou a vděčností za to, co je.
Martina Doležalová Zisková
Přestože tento rok ještě neskončil, pro mě přišel čas ohlédnout se. Za několik dní totiž odjíždím na ostrov Srí Lanka a až se budu vracet, budou se opravdu počítat již hodiny do roku nového. Proto nyní nastal moment podívat se zpět a uvědomit si, o čem uplynulý rok byl.
Žijeme v divném čase. Naše možnosti a schopnosti dospěly tak daleko, že jsme schopni zařídit téměř cokoliv, přitom základní hodnoty života se ztrácejí. Ztrácejí se naše jistoty. Svět kolem nás je víc a víc nebezpečný, možnost ohrožení života se přibližuje a vyvolává v některých nedefinovaný strach. Ten strach se zhmotňuje podle toho, na které události reagujeme citlivěji či které se nás více či méně dotýkají. Vedle toho nemáme jistotu, že i když nestabilita světa se nás nedotkne, že náš soukromý či vlastní život nebude náhle a bez varování ohrožen. Náhle a zcela nečekaně se objevují vážné nemoci u lidí, kteří - zdálo by se - mají předpoklad pro zdravý a dlouhý život, vztahy či rodiny se rozpadají, lidé přicházejí o práci či se jim stane něco, co by si nikdy nemysleli, že se může nastat.
Není jednoduché se v tom vyznat, co se děje je mimo rámec našeho racionálního pochopení. Pokud máme tendenci k věcem přistupovat pouze rozumem, v letošním roce jsme si téměř ukroutili hlavu a neustále nevěřícně opakovali „to snad není možné“ nebo spíše „vůbec nevím, jak to je možné“. Vše se jakoby přiostřilo, vyhrotilo, seběhlo tak, že vůbec nevíme jak a proč. S některými lidmi jsme si přestali rozumět, aniž bychom věděli proč, někdy jsme cítili, že nemáme vůbec žádnou energii a vůbec nám bylo těžko do života, opět aniž bychom viděli jasnou příčinu. Je to trochu pocit, jako bychom se brodili proti proudu.
U mě tak probíhal například proces dopsání třetí knížky, která se potkala s tolika překážkami, že jsem si raději přestala plánovat jakýkoliv harmonogram, podle něhož se její dokončování bude vyvíjet. Kdykoliv jsem se chystala na ní pracovat, stalo se něco nečekaného, urgentního, čemu bylo třeba věnovat pozornost a tak systematická a soustředěná práce, kterou bych měla pod třeba jen časovou kontrolou, vystřídalo jakési občasné snažení, které nakonec vedlo k úspěchu. Kniha s názvem V ájurvédské kuchyni, jež se soustřeďuje na koření a vaření, je dopsaná. Nyní pracujeme na korektuře, grafické úpravě a poté vytištění, než se bude moci dostat k vám. Jelikož potřebuji součinnost několika lidí, kteří jsou v tom samém procesu, co já, tj. kdykoliv si udělají čas na práci na knize, tak jim do cesty přijdou jiné priority, tak si bez jakékoliv záruky troufám předpovědět, že na jaře roku 2016 by knížka mohla být k dispozici. Když se podívám na to, jak dlouho se tvořila, tak dojde nikoliv k porodu lidského knižního výtvoru, ale sloního mláděte. Možná to není jen rádoby vtipná poznámka, knížka bude zatím můj nejrozsáhlejší a nejvýpravnější výtvor.
V takovémto čase chaosu, který panuje všude kolem nás, se bez výjimky přidává i chaos vnitřní. Jakoby vše, co jsme znali a měli zpracované, najednou neplatilo. Vše je jinak, jen nevíme přesně jak. Věci, vztahy, předchozí závazky či přísliby nefungují a my nevíme proč. Cítíme ale zcela jistě, že to není ono. Prostě to drhne. A zde přichází opodstatnění pro označení letošního roku rokem buď a nebo. Buď a nebo co? Ani na to se nedá lehce a jednoznačně odpovědět. Určitě rok buď žití podle předem daných osobních či společenských pravidel nebo následování vnitřního vedení, které se chová veskrze nelogicky. Nebo rok buďto soustředění se na hledání a trvání si na falešných materiálních jistotách nebo rok uvědomění si, že nic není jisté, a proto je dobré se soustředit na to podstatné, třeba na svoje Já. Nebo rok buď žití v pozici oběti /nebo proroka/, kdy všichni můžou za vše jen já za nic /nebo já vím pro všechno všechno nejlíp/ nebo jasného vědomí, že já spoluvytvářím svůj život a nesu zodpovědnost za to, jak se cítím. Nebo rok buď strachu, nenávisti, vyhraněných názorů a netolerance nebo rok vnímání, že jediné či to hlavní, co má hodnotu, je energie, kterou vytváříme a z toho vyplývající soustředění se na základní hodnoty života, jako jsou respekt, pokora, tolerance a pocit sounáležitosti. Láska, k té máme opravdu daleko, ale v tomto roce jsme buď začali chápat, že mít se rád znamená činit v souladu s tím, kdo opravdu jsem bez ohledu na to, zda to je populární nebo jsme si nechali ubližovat či sami si ubližovali ze slabosti nebo neschopnosti či přecitlivělosti.
Čím více pohybu a nestability, tím větší zátěž na nervovou soustavu, mám-li se na věci dívat ájurvédsky. Objevuje se víc a více nemocí, které přicházejí náhle, nechovají se logicky a nedají se ovlivnit vůlí. Ano, přesně ty mají co do činění s nervovou soustavou. Nutí nás vracet se k pravidelnému, přirozenému způsobu žití, nutí nás zjednodušovat vše, co si volíme a soustředit se na to podstatné. Stále víc a víc lidí nechce žít život moderního nevolnictví, kdy vykonává práci pouze pro obživu, aby si vydělali na dobré bydlo, které jim má dát dobrý pocit. Ten ale bohužel v celém procesu vyčerpání a frustrace ztratili již na začátku. Poněkud depresivní obrázek, ale je to bohužel pravda. Snad ještě nikdy nevycházelo tolik knížek, nebylo k dispozici tolik rad a zdrojů o tom, jak dobře žít a přitom je nám hůř a hůř.
Proč? Svět kolem nás je nemocný a i náš vnitřní svět není úplně zdravý. Jelikož na nás působí prostředí, v kterém jsme a naše citlivost se díky zvyšujícímu se vědomí také zvyšuje, vše na nás má daleko rychlejší a silnější vliv. Věřím, že to je za účelem urychlení našeho procesu zvědomění, procesu, během něhož se již konečně naučíme rozlišovat, co je důležité a co nikoliv, začneme se na to soustředit a odstoupíme od toho, co důležité není. Naplníme zde jógický axiom tří základních přístupů, a to je vivéka rozlišování, abhjása soustředění a vajrágja odstup. Jen kdybychom na těchto třech přístupech postavili nové základy naší existence, náš život by se nejenom úžasně změnil, ale byl by daleko stabilnější a jasnější. Ne možná lehčí, určitě bychom ale procházeli někdy těžšími životními okolnostmi s větším porozuměním.
A tak letošní rok je rokem buďto ztrátovým nebo přínosným podle toho, jak k věcem přistupujeme. Já jsem udělala velký krok v osobním životě. Zformalizovala jsem partnerský stav manželským slibem v době, kdy rozvodovost v naší zemi je historicky vysoká, hodně lidí žije bez tohoto aktu s přesvědčením, že od určitého věku /kam bohatě zapadám/ nemá smysl si někoho brát. Udělala jsem to čistě z pocitu, že to co já cítím ke svému muži a on ke mně je natolik důležité a silné, že si zaslouží akt manželského slibu jako symbolické gesto a vyjádření toho, že náš záměr je žít a být spolu. Život dává, ale i bere. Ani ne před měsícem udělal jako na šachovnici velký tah proti mně a zcela nečekaně a rychle si vzal s sebou moji maminku. Takováto zásadní ztráta je stálá a vytváří mezeru, která se nedá ničím zaplnit. Kromě smutku přináší i nepřehlédnutelné memento, že mám žít pravdivě, citlivě a úplně, dokud je čas neb nikdy nevím, kdy ten čas skončí. Tuto životní moudrost budu převádět nějakou chvíli do praxe a určitě pro mě znamená již teď, co je v mém postavení téměř nerealizovatelné, a to je nadřadit či sladit zodpovědnost vůči sobě se zodpovědností za ostatní. Znamená to třeba říkat ne, kde to cítím a setkávat se přitom s nepochopením či dokonce odporem od těch, kteří to vidí jinak. Ne populární pozice zejména pro moji empatickou část, nicméně buď a nebo ani zde neznamená kompromisy, které přinášejí dočasně lepší pocit než kroky, které jsou sice bolavé, ale zato dlouhodobě pravdivé /pro každého individuálně, jak jinak/.
Jak nám bude příští rok? Neodvážím se říci cokoliv s jistotou. Neočekávám, že nám bude zásadně lehčeji. Myslím, že společenská polévka bude houstnout, výzvy budou přibývat, jistoty se ztrácet a chaos pokračovat. Zároveň, a to je důležité připomenout, s každou situací, která před námi přistane, se vytvoří i příležitost. Příležitost uvědomit si o čem je, pojmout ji jako možnost zvolit si lepší, pravdivější, trvalejší cestu. Také bude vzrůstat potřeba napojovat se do sítě vesmírné energie a budou se rozšiřovat možnosti, jak to udělat. Máme za sebou nelehký rok a dle mého pocitu nás čeká další neméně lehký, ve kterém z nás život bude vytřásat všechno nepravé a možná vytřese i nás. Můžeme se bát nebo se otevřít neznámu s důvěrou, že život ví, co dělá, a my v procesu zjišťování, co se vlastně děje, máme příležitost něco naučit, uvědomit si, vybrat či vytříbit a hlavně zažít celistvější a úplnější verzi sama sebe a paradoxně i světa kolem nás.
K tomu nechť máme hodně sil, vnitřního klidu a momentů uvědomění.
Přínosný rok 2016 nám všem přeji s pokorou a vděčností za to, co je.
Martina Doležalová Zisková
RSS Feed
