Lidé jezdí do Indie z různých důvodů. Někdo na exotickou dovolenou, někdo do ašrámu, místa duchovního hledání, někdo proto, aby mohl říci, že v Indii byl. Já jsem na tuto zkušenost čekala patnáct let, možná příliš dlouho. Od té doby, co jsem se v roce 1990 jako stávající se neuroložka poprvé setkala s ajurvédou, toužila jsem poznat její kořeny, místo, z níž pochází nesmírné poznání a vědění o lidském utrpení zvaném nemoc.
Indie je země obrovských rozdílů. Nejenom geograficky, co se způsobu života týče, ale i přístupu k různým věcem, včetně ajurvédy. Já jsem si nakonec jako svůj cíl vybrala Punu, téměř čtyřmilionové město ve státě Maharaštra, které leží přibližně 150 km na jih od Bombaje do vnitrozemí. Puna prošla za posledních 10 let obrovskou transformací. Z relativně tichého, universitně orientovaného města se stala přelidněná, smogem a dopravou zahlcená metropole, v níž firmy s informační technologií a podpůrná infrastruktura tvoří převážnou část ekonomiky. Ajurvéda se tu vyučuje a praktikuje velmi dlouhou dobu, a to v různých formách. Nejenom že člověk všude kolem sebe vidí takzvané zelené lékarny, kde se běžně prodávají ajurvédské preparáty obsahující vzácné byliny, a minerální preparáty, včetně těžkých kovů. Také je tu devět ajurvédských lékařských škol, odkud po pětiročním studiu odchází do praxe stovky lékařů.
Na tuto mnoho tisíc let starou praktiku pohlíží dnešní Indie různě. V době mého pobytu v lednu 2006 vrcholika jedna z kritik a debat o ajurvédě. V minulém roce, na základě studie opublikované v prestižním americkém lékařském časopise, se v médiích západního světa rozšířila panika, podporovaná mnoha lékařskými a jinými institucemi, o škodlivosti ajurvédských preparátů jež obsahují těžké kovy. Někteří podpůrci tohoto nebezpečí dokonce navrhli, že tyto kovy by měly zcela vymizet z ajurdévského armentária. Moderní lékaři zase hlasitě vyžadují vědecké studie všech ajurvédských preparátů, aby se prokázala nejenom jejich účinnost, ale hlavně bezpečnost. Reakce je tuto situaci je různá, a to nejenom ve světě, ale i v Indii. Ti, co se ajurvédy bojí jako konkurenčního systému péče o zdraví, podporují tuto kontroverzi, nebotˇ se zdá, že vzrůstající popularita ajurvédy může ohrozit nejenom lékařskou profesi, ale i ekonomiku medicíny. Nemají proto zájem na objektivním zjištění situace a jejím praktickém řešení. Museli by totiž jinak uznat, že minerální látky jsou v ajurvédě užívány po tisíce let a že pokud jsou připraveny a podávány správně, jsou neškodlivé. Na to ale neexistují vědecké studie, nýbrž zkušenost milionů lidí v různých částech světa. Bohužel nestandartní výroba těchto prostředků nepomáhá šířit správný dojem o ajurvédě, a to že je to celostný systém přírodní medicíny založený nejenom na platných vědeckých principech, ale i silném empirickém základu. Praktikování ajurvédy nekvalifikovanými terapeuty, tak jak jsem viděla v Puně, a určitě existuje i jinde ve světě, slouží jen jako voda na mlýn těm, kteří tento systém chtějí zdiskreditovat. Výsledkem je zcela rozdílný přístup Indů k ajurvédě. Intelektuálně vzdělaní lidé ajurvédu vesměs odmítají jako vědecky nedokázanou a nemoderní. Jejich argument je, že není dost vědeckých studií, které ukazují, že tento druh přírodního léčení funguje. Překvapivě také v odlehlých venkovských oblastech má ajurvéda těžkosti, protože místní obyvatelé hledají rychlé prostředky k vyléčení, nebotˇ prý nemají čas a peníze na to, aby se léčili dlouhodoběji, jak je u ajurvédy někdy nutné. Ale jak jsem zažila na vlastní kůží, úplný opak je také pravdou. Jedním z nejsilnějších zážitků byl pobyt na ajurvédské bylinné farmě. Vesnice Bhigvan leží 100 km jižně od Puny, uprostřed polí a mokřin, které činí z této oblastni vhodnou zemědělskou půdu. 200 hektarů je věnováno pěstování ovoce, zeleniny, obilnin a ajurvédských rostlin, a to v jejich původním, geneticky nemanipulovaném stavu. Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek. Na vlastní oči jsem viděla mnoho rostlin, keřů a stromů v jejich přirozeném stavu, jež po léta používám ve své praxi. Dotknout se jich očima, rukou, ochutnat plody přímo utržené ze stromu či přivonět si omamné vůně květů je přece jen něco jiného, než tytéž byliny znát pouze z tablet či prášků. Toto botanické bohatství je používáno pouze jedenkrát týdně, a to každou neděli v místní ajurvédské klinice. Pokaždé se sem sjede 100 až 150 lidí, někteří až z mnohasetkilometrové dálky, aby se jim dostalo někalikaminutové pozornosti od ajurvédského lékaře a hlavně čerstvých bylin. Tyto byliny jsou sbírány a připraveny co nejčerstvější, smíchány do přibližně 20 základních směsí, jež jsou pacientům vydávány týden co týden zadarmo z místní lékárny. Bláznovstí, šarlatánství či filantropie? Na to si musí každý odpovědět sám. Já jsem viděla vynikající výsledky u neoperačně léčené aortální nedomykavosti či jiných závažných onemocnění jako při této vpravdě elementální praxi ajurvédy. Můžu se jen dohadovat, že čerstvost, a tudíž účinnost bylin a neobvyklý respekt pro jejich přirozené potřeby se krývá za efektivností tohoto přístupu. Tato praxe je ale spíše vyjimkou. Punská škola ajurvédy je známa tradicí, která používá sofistikovaný systém léčení. Jeho součástí je nejenom rozsáhlá diagnostická škála, ale i pančakarma a minerální preparáty, jež se používají jako nezbytné léčebné přístupy. Pančakarma je do jisté míry známa na západě a dnes již i v Čechách, i když se v Indii provádí rozdílně. V zásadě je to systém hlubokého pročištění těla, jehož účelem je odstranit ty tendence a mechanismy, které způsobují nemoc či nerovnováhu. Používá se k tomu stejná cesta, jakou onemocnění vzniká, a to zažívací trakt. V první přípravné fázi se z těla odstraní toxické látky, známé v ajurvédě jako ama, a to pomocí úpravy diety, bylin, a kde je nutné, požívání olejnatých látek. Ty působí jako rozpouštěč toxinů. Poté, co je tělo takto připraveno, což trvá od několika dnů do několika týdnů, se přístoupí k fázi druhé, a to samotné očistě. Pacient podstoupí každý den několik zákroků ve formě masáží, aplikace tepla a vnitřním požití olejů, jejichž účelem je shromáždit amu a zvýšené došy jako vata, pita a kafa v centrální trubici a odtud je odstranit. Odstranění se děje pomocí pěti metod. Basti či aplikace léčebných látek do tlustého střeva rektem usměrnˇuje zejména pohyb váta došy, a to v oblasti podbřišku ale i celého těla. Virechana, či léčebně vyvolané průjmy, odplaví zejména zvýšenou pitu z tenkého střeva a dutiny břišní, ale uleví také těm potížím, jež jsou způsobeny toxiny v krvi a játrech, jako například některá kožní onemocnění. Další metodou, jež odstraní nadbytečnou kafu z těla je vamana, léčebné zvracení, které je vyvolané požitím vhodných bylin po důkladné přípravě. Nasya, nepříliš náročná metoda ve srovnaní s přechozími, přináší bylinná léčiva skrze nos do oblasti hlavy po masáži a zahřátí hlavy. Pomáhá tak ulevit nejenom onemocněním hlavy, smyslových orgánů, ale zejména mysli. Poslední metodou je raktamokšana, která pročišťuje krev, a to pomocí pijavic či v moderní variatně dárcovství krve. Pijavice, tak jako minerální preparáty, nejsou zcela pochopeny jako terapeutický prostředek. V některých zemích, jako např. USA, jsou zakázány, zatímco v sousedím Rakousku si je může zasvěcený koupit v lékarně za několik eur. Status pijavic v Čechách mi není znám. Jednoduše řečeno, mají schopnost odstranit toxickou krev z určitého místa, a v ajurvédě se tak používají při kožních onemocněních, jako je psoriáza či vitiligo nebo při léčení některých druhů plešatosti, jako například alopecie areata. Po provedení jednoho z těchto léčebných zásahů, což trvá obvykle týden, pacient dostane regenerační preparáty, které obnovují funkčnost a životnost dané tkáně, orgánu či systému v těle. Já jsem viděla velmi dobré výsledky například u pokročilé psoriázy komplikované psoriatickou artritidou, která na základě virechana panchakarmy se za několik měsíců začala hojit, a to zcela bez alopatických léků. Také jsem viděla dobré vysledky s nasya a basti panchakarmou v ajurvédské nemocnici u pacientů po mrtvici, kteří po několika týdnech léčení doslova odcházeli pouze s minimálním ochrnutím, taktéž bez trvalého užívání alopatických léků. Sama jsem se neplánovaně na míste rozhodla podstoupit basti panchakarmu. Po sedmidenní přípravě, která spočívala v jednoduché dietě, zvýšeném odpočinku a požívání ama odstraňujících tablet před jídlem, po jídle a bylinném projímadle každý večer jsem byla 80 procent připravena podstoupit další fázi. Během té jsem každý den docházela na kliniku, kde mi po důkladné a dlouhé masáži břicha, zad a podbřišku a aplikaci horka na tytéž oblasti byl dán klystýr. Klystýr se střídal každý den po sedm dní. První den jsem dostala příjemný menší klystýrem z oleje a bylin, který je třeba držet nejméně 8 hodin. Druhý den velký silný odvar z bylin, soli, a dalších přípravků, který je třeba držet alespoň 10 minut. Způsobí silnou očistnou reakci, která potom probíhá po několi hodin. Pocit lehkosti, radosti, ale i celkového oživení v oblasti podbřišku byly téměř okamžitým výsledkem. Nyní beru bylinné a minerální regenerační preparáty, které mi byli naordinovány po dobu alespoň tří měsíců v kombinaci s jogou, meditací a vhodným životním stylem. Možná si čtenář řekne v tomto momentě, co může sám pro sebe udělat, pro svoji vlastní očistu. Jedna z jednoduchých a účinných metod, jak snížit množství amy v těle je kůra horké vody. Pije se při ní přírozeně převařená, pokud možno co nejčistší voda. Pijeme malé doušky horké vody jak sneseme a to co nejčastěji po celý den. Termoska je velmi vhodná pro tyto účely. Máte li žízeň, pijte bylinný čaj či jiné nápoje mezi doušky horké vody. Působí jako vnitřní škrabka, pomalu ale jistě odplaví nánosy amy z našeho zažívacího traktu. Vhodné je při ní dodržovat jednoduchou dietu, to znamená jíst čerstvě vařená jídla, která sestávají zejména ze zeleniny a obylnin, které se vyskytují přirozeně v daném ročním období. Vynechat jídla či potraviny, které obsahují chemické látky, umělé cukry a tuky. Toto je možno dodržovat jako pevnější režim po dobu například jednoho či dvou týdne. Či se můžeme rozhodnout s touto kůrou skončit, až náš jazyk ráno po probuzení bude čistý, bez povlaku a růžový a vydrží tak po dobu celého dne. To trvá někdy několik týdnů či dokonce měsíců. Můžeme se ale těšit na celkový pocit osvěžení a oživení našeho organismu, více energie a tam kde potřeba, ztrátu nadbytečných kil, jako výsledek.
RSS Feed
