Konec roku je čas na bilanci, ať se nám do ní chce či nikoliv.
Je čas ohlédnout se zpět a pootočit se směrem dopředu. Téměř končící rok 2014 bych jedním slovem nazvala překvapivým. Byl i těžký, formující to substantivní a vyhazující dramaticky a často zcela nečekaně to zastaralé. Zdá se, že to byl i rok chaotický. Nešlo nám vytvářet, co bychom si přáli, naopak změny přicházely pomalu, urputně a přes každodenní žití. Často jsme nedokázali logicky pochopit, co se děje a proč se to děje a již vůbec ne to ovládat. Nicméně pokud jsme se podvolili stálému toku života, zjistili jsme, že jsme unášeni do stálejších vod, i když více ve vnitřním pocitu než v konkrétním fyzickém zhmotnění.
Byl to i rok konfrontací s tím, co je pro nás v životě pravdivé, co bychom rádi, aby bylo pravdivé a co víme, že pravdivé není. Přestože jsme často viděli, co nejde, nepřicházelo s tím /a stále ještě nepřichází/ pochopení proč tomu tak je a již vůbec ne, jak to změnit. Zdá se tedy, že to byl rok, který si přál definitivně vyhodit nás ze sedla racionality a všeho, co s ní přichází a přeladit nás na vnitřní vedení, které je více intuitivní a vyciťované než rozumem dané. Tomu se samozřejmě všichni bráníme, ať říkáme sebevíc, že chceme s životem spolupracovat. Obvykle máme své zaryté představy o tom, jak by to či ono mělo vypadat. Nejsme ochotni věci měnit, i když zkušenost ukazuje, že nefungují. V tomto směru nám nefunkčnost přicházela často do hledáčku prostřednictvím situací, které evokovaly jako perfektní kopie některé situace z dětství, jež máme spojeny s pocity nelásky, odmítnutí, nepochopení, nepřijetí, viny a slabosti, zkrátka s opakem všeho, co je vlastní naší přirozenosti a co představuje žití v souladu s tím, kdo jsme. Naše obrana tak musela být často narušena úplnou paralýzou starého modelu chování. Tím jsme byli donuceni a zároveň jsme měli šanci vytvořit si nový přístup. Často se jednalo o momentální improvizaci, jednání v přítomném okamžiku, které nevíme, zda a jak budeme moci replikovat příště. Takové spontánní žití se vytváří okamžik od okamžiku a teprve až dospějeme dále, uvidíme, jak jinak přistoupit k novým situacím.
Pro mě vedle pracovního modu, který přinesl uzrání určitých změn, přibyl tématicky a skutečně silně i mod soukromý. Vztahy s nejbližšími jsou často nejlepším promítacím plátnem toho, jak jsme opravdu na tom, a zároveň neskýtají tu nejlepší podívanou. V tomto směru to byl mimořádně těžký rok, který ze mě vytřepal jakýkoliv pocit nadřazenosti a siláctví, ale taky zbytečné pocity viny, strachu, a marnosti. Přišla spontánní vděčnost, občasný soulad, pootevření srdce a daleko větší důvěra v neznámo a moudrost vedení života. Nebyla to procházka růžovým sadem a nějak tuším, že ani příští rok nebude lehký taneček. Nicméně budeme mít k dispozici pevnější půdu pod nohama, o se můžeme opřít, konsolidaci vlastního Já a soustředěnější přístup k tomu, co je důležité: jak se cítíme sami se sebou, vůči ostatním a vůči tomu, co nás přesahuje.
Snad poprvé v životě nemám před sebou jasnou představu, co by měl příští rok přinést. Jistě bych ráda dokončila některé projekty, jež se v letošním roce potkaly s nečekanými objíždkami a odstávkami, jako psaní další knížky, propagace hlubších a komplexnějších aspektů ájurvédy a jogy, a uspořádání si svého soukromého i pracovního zázemí. Je to i čas douzavřít některé kruhy, aby ty nové se mohly začít utvářet soustředněji. Přichází také potřeba integrovat propagované zásady žití v rovnováze do svého života, provádět povinnou fyzickou i duševní údržbu a dovolit si fungovat bez strachu a omezení. A právě tento aspekt tuším bude podstatnou náplní roku příštího, včetně nečekaných nových překvapení, o které určitě nebude nouze.
A tak se zbavujme s důvěrou toho, co nefunguje nebo funguje jen trochu a otvírejme se novým neznámým přístupům, které přestože je neovládáme či jsou nám neznáme, mají v sobě potenciál naplnit náš život pravdivěji než doposud. V takovém modu žití vnímáme problémy nikoliv jako nežádoucí události, nýbrž jako skryté příležitosti ke změně, a tím i živějšímu způsobu žití. Vzpomínám i s vděčností na ty, co s námi nejsou již ve fyzickém těle a znovu si připomínám křehkost naší existence. A proto žijme, jako by tento okamžik byl vzácný, neboť je a konejme, jako kdyby to, co po nás zůstane, tu bylo navždy, protože svým způsobem zůstane.
Mějme se rádi, dávejme si, co chybí každé situaci a žijme v souladu se sebou a životem kolem nás bez ohledu na jeho zvyšující se šílenost. V tom je moudrost, síla a nezávislost, jež přináší vnitřní klid a spontánní způsob tichého žití.
To přeji nám všem…s láskou, z cesty do vnitřního neznáma Martina.
Je čas ohlédnout se zpět a pootočit se směrem dopředu. Téměř končící rok 2014 bych jedním slovem nazvala překvapivým. Byl i těžký, formující to substantivní a vyhazující dramaticky a často zcela nečekaně to zastaralé. Zdá se, že to byl i rok chaotický. Nešlo nám vytvářet, co bychom si přáli, naopak změny přicházely pomalu, urputně a přes každodenní žití. Často jsme nedokázali logicky pochopit, co se děje a proč se to děje a již vůbec ne to ovládat. Nicméně pokud jsme se podvolili stálému toku života, zjistili jsme, že jsme unášeni do stálejších vod, i když více ve vnitřním pocitu než v konkrétním fyzickém zhmotnění.
Byl to i rok konfrontací s tím, co je pro nás v životě pravdivé, co bychom rádi, aby bylo pravdivé a co víme, že pravdivé není. Přestože jsme často viděli, co nejde, nepřicházelo s tím /a stále ještě nepřichází/ pochopení proč tomu tak je a již vůbec ne, jak to změnit. Zdá se tedy, že to byl rok, který si přál definitivně vyhodit nás ze sedla racionality a všeho, co s ní přichází a přeladit nás na vnitřní vedení, které je více intuitivní a vyciťované než rozumem dané. Tomu se samozřejmě všichni bráníme, ať říkáme sebevíc, že chceme s životem spolupracovat. Obvykle máme své zaryté představy o tom, jak by to či ono mělo vypadat. Nejsme ochotni věci měnit, i když zkušenost ukazuje, že nefungují. V tomto směru nám nefunkčnost přicházela často do hledáčku prostřednictvím situací, které evokovaly jako perfektní kopie některé situace z dětství, jež máme spojeny s pocity nelásky, odmítnutí, nepochopení, nepřijetí, viny a slabosti, zkrátka s opakem všeho, co je vlastní naší přirozenosti a co představuje žití v souladu s tím, kdo jsme. Naše obrana tak musela být často narušena úplnou paralýzou starého modelu chování. Tím jsme byli donuceni a zároveň jsme měli šanci vytvořit si nový přístup. Často se jednalo o momentální improvizaci, jednání v přítomném okamžiku, které nevíme, zda a jak budeme moci replikovat příště. Takové spontánní žití se vytváří okamžik od okamžiku a teprve až dospějeme dále, uvidíme, jak jinak přistoupit k novým situacím.
Pro mě vedle pracovního modu, který přinesl uzrání určitých změn, přibyl tématicky a skutečně silně i mod soukromý. Vztahy s nejbližšími jsou často nejlepším promítacím plátnem toho, jak jsme opravdu na tom, a zároveň neskýtají tu nejlepší podívanou. V tomto směru to byl mimořádně těžký rok, který ze mě vytřepal jakýkoliv pocit nadřazenosti a siláctví, ale taky zbytečné pocity viny, strachu, a marnosti. Přišla spontánní vděčnost, občasný soulad, pootevření srdce a daleko větší důvěra v neznámo a moudrost vedení života. Nebyla to procházka růžovým sadem a nějak tuším, že ani příští rok nebude lehký taneček. Nicméně budeme mít k dispozici pevnější půdu pod nohama, o se můžeme opřít, konsolidaci vlastního Já a soustředěnější přístup k tomu, co je důležité: jak se cítíme sami se sebou, vůči ostatním a vůči tomu, co nás přesahuje.
Snad poprvé v životě nemám před sebou jasnou představu, co by měl příští rok přinést. Jistě bych ráda dokončila některé projekty, jež se v letošním roce potkaly s nečekanými objíždkami a odstávkami, jako psaní další knížky, propagace hlubších a komplexnějších aspektů ájurvédy a jogy, a uspořádání si svého soukromého i pracovního zázemí. Je to i čas douzavřít některé kruhy, aby ty nové se mohly začít utvářet soustředněji. Přichází také potřeba integrovat propagované zásady žití v rovnováze do svého života, provádět povinnou fyzickou i duševní údržbu a dovolit si fungovat bez strachu a omezení. A právě tento aspekt tuším bude podstatnou náplní roku příštího, včetně nečekaných nových překvapení, o které určitě nebude nouze.
A tak se zbavujme s důvěrou toho, co nefunguje nebo funguje jen trochu a otvírejme se novým neznámým přístupům, které přestože je neovládáme či jsou nám neznáme, mají v sobě potenciál naplnit náš život pravdivěji než doposud. V takovém modu žití vnímáme problémy nikoliv jako nežádoucí události, nýbrž jako skryté příležitosti ke změně, a tím i živějšímu způsobu žití. Vzpomínám i s vděčností na ty, co s námi nejsou již ve fyzickém těle a znovu si připomínám křehkost naší existence. A proto žijme, jako by tento okamžik byl vzácný, neboť je a konejme, jako kdyby to, co po nás zůstane, tu bylo navždy, protože svým způsobem zůstane.
Mějme se rádi, dávejme si, co chybí každé situaci a žijme v souladu se sebou a životem kolem nás bez ohledu na jeho zvyšující se šílenost. V tom je moudrost, síla a nezávislost, jež přináší vnitřní klid a spontánní způsob tichého žití.
To přeji nám všem…s láskou, z cesty do vnitřního neznáma Martina.
RSS Feed
