Vzpomínám si přesně na tu chvíli, kdy jsme v 5. třídě základky četli úryvek z Marťanské kroniky Raye Bradburyho. Hovořilo se tam o robotech v roce 2032.
Přišlo mi to jako sci fi - a ejhle, je to tu o chvíli dřív.
Nedělám si /zatím/ starosti s umělou inteligencí. Co mě vždy zajímalo a stále zajímá je přirozená inteligence. Ta, kterou všichni v sobě máme a která nám třeba pomáhá rozlišit, čemu máme věnovat pozornost a čemu zatím ještě ne.
Žijeme v divné době. Někdy mi to divné přijde zajímavé, jindy mě přepadne tíže. Víme toho tolik a přitom tak málo. Neustále přibývá systémů a cest, jak si vyřešit problémy a přitom jich neubývá. Máme k dispozici vše - naučili jsme se kolonizovat nejenom každé místečko na zemi, teď si troufáme i na kolonizaci planet. Neumíme základní věci, které činí život příjemnou zkušeností a nikoliv peklem: neumíme se radovat z maličkostí, zůstat v klidu, když něco nejde podle plánu, vycházet z pocitu, že je tu dostatek všeho pro všechny. A že jsme nějak propojeni a vše souvisí se vším.
Co opravdu neumíme je vděčnost - a přitom je to možná nejdůležitější ingredience života. A neumíme vnitřní vedení, bez něhož je život nebezpečnou slepou cestou od jednoho příkopu k dalšímu. Pokud pro Vás byl tento rok lehký, tak si můžete upřímně gratulovat. Mým záměrem bylo následovat vnitřní vedení, poznat blíže, jak funguje a to se mi plní. Vnitřní průvodce mě zavedl na několik míst na naší krásné planetě, jež mě obohatila. Již mi neřekl přesně, jak tam mám být - tak jsem si to objevovala a stále objevuji. Ukázalo mi to však zcela jasně, že v zásadě mám dvě možnosti, jak přistupovat k životu: bojovat proti tomu, co nefunguje v naději, že až to vybojuji /často se = pochopím/, pak už bude jen dobře. A nebo se soustředit na to, co funguje, co již někde je vytvořené a možná jen překryté opačnými zkušenostmi a hledáním cesty ven a radostně to objevovat. Tady nastupuje moderní vs. védská psychologie, něco co mi docela často nedává spát. Letošní rok byl neuvěřitelným obohacením tímto směrem: začala jsme s vámi používat ájurvédský pychoterapeutický nástroj smrti meditace, který zcela jasně ukazuje že cesta vpřed je směrem do sebe.
Dalším fokusem mého letošního roku byla tvořivost. Tvořivost je samá podstata života, síla, která vše včetně nás stvořila. Nejenom stále ještě probíhající seminář Tvořivost jako lék, ale i výstava koláží a další ojedinělé počiny v této sféře mi pomohly se posunout od bázlivého novice k zaujatému badateli a tím pádem objeviteli.
Víc a víc si uvědomuji /a zažívám/, že naše pojetí života v oddělených přihrádkách je uměle vytvořené. A proto se ráda vracím k fyzickým aspektům zdraví - vždy je co nového objevovat. Sewanti /www.sewanti.cz/ vzdělávací projekt mi k tomu dává příležitost a Klub ájurvédských informací nabídne další možnosti v roce 2024.
Měla jsem letos to štěstí zažít i sílu a dar vzájemné pomoci a podpory na svých cestách s Biodanzou /nikoliv v Čechách, i když zde existuje/. Různí lidé reprezentují ten samý systém /včetně ájurvédy/ a právě proto je třeba najít ty světlonoše, co s námi rezonují. Co člověk nezmůže sám, mohou mu pomoci najít ostatní. Nezříká se tím zodpovědnosti, jen připouští, že jsme součástí úžasné sítě nekonečných součinností zvaných život a společenství lidí v něm. Za to jsem vděčná. Tato zkušenost mě inspirovala k vytvoření nového programu, kterým vstoupíme do roku 2024 a to Ájurvéda krok za krokem. Pokud chcete ájurvédu pozvat do svého života a nechat jí, aby vám pomohla, zvažte účast na tomto programu inovativní sebe podpory.
Než se rozhodnete, co si chcete tvořit v nově přichájícím roce, pojďme být vědomě přítomni tady a teď. Rozhodněte se, že časem svátků konce roku projdete s klidem a radostí. Zvolte si obdarovat lidi zdravím /kniha Áhára nebude věřím danajským darem/ a svojí harmonickou přítomností. Můžete ozdobit vánoční stromek vděčností - k ozdobám přidat lísteček, kde vyjádříte, za co jste opravdu vděční. A nebo strávit část Silvestra tím, že pošlete pěknou myšlenku a poděkování lidem, kteří pro vás byli letos důležití. Kdybych to měla udělat, pomalu bych musela začít již nyní - bylo jich tolik! A hlavně bylo nespočítatelně toho, co pohladilo po duši a naplnilo srdce teplem laskavosti. Za to jsem vděčná. Cítím v sobě, že to je cesta vpřed. A mám zvláštní pocit, že mi k tomu přikyvuje nejenom přirozená, ale překvapivě i umělá inteligence.
Přeji nám všem klid tam, kde bychom ho nečekali. A nekončící pocit údivu z toho, že život funguje vždy bez zaváhání tak, jak je nejlépe možné. To samé je tudíž cesta hodná následování i pro nás. Děkuji i Vám za čas, přízeň a zájem a věřím, že se vzájemě obohatíme i následujícím roce.
S upřímnou vděčností Vaše dr. Martina Ziska
Přišlo mi to jako sci fi - a ejhle, je to tu o chvíli dřív.
Nedělám si /zatím/ starosti s umělou inteligencí. Co mě vždy zajímalo a stále zajímá je přirozená inteligence. Ta, kterou všichni v sobě máme a která nám třeba pomáhá rozlišit, čemu máme věnovat pozornost a čemu zatím ještě ne.
Žijeme v divné době. Někdy mi to divné přijde zajímavé, jindy mě přepadne tíže. Víme toho tolik a přitom tak málo. Neustále přibývá systémů a cest, jak si vyřešit problémy a přitom jich neubývá. Máme k dispozici vše - naučili jsme se kolonizovat nejenom každé místečko na zemi, teď si troufáme i na kolonizaci planet. Neumíme základní věci, které činí život příjemnou zkušeností a nikoliv peklem: neumíme se radovat z maličkostí, zůstat v klidu, když něco nejde podle plánu, vycházet z pocitu, že je tu dostatek všeho pro všechny. A že jsme nějak propojeni a vše souvisí se vším.
Co opravdu neumíme je vděčnost - a přitom je to možná nejdůležitější ingredience života. A neumíme vnitřní vedení, bez něhož je život nebezpečnou slepou cestou od jednoho příkopu k dalšímu. Pokud pro Vás byl tento rok lehký, tak si můžete upřímně gratulovat. Mým záměrem bylo následovat vnitřní vedení, poznat blíže, jak funguje a to se mi plní. Vnitřní průvodce mě zavedl na několik míst na naší krásné planetě, jež mě obohatila. Již mi neřekl přesně, jak tam mám být - tak jsem si to objevovala a stále objevuji. Ukázalo mi to však zcela jasně, že v zásadě mám dvě možnosti, jak přistupovat k životu: bojovat proti tomu, co nefunguje v naději, že až to vybojuji /často se = pochopím/, pak už bude jen dobře. A nebo se soustředit na to, co funguje, co již někde je vytvořené a možná jen překryté opačnými zkušenostmi a hledáním cesty ven a radostně to objevovat. Tady nastupuje moderní vs. védská psychologie, něco co mi docela často nedává spát. Letošní rok byl neuvěřitelným obohacením tímto směrem: začala jsme s vámi používat ájurvédský pychoterapeutický nástroj smrti meditace, který zcela jasně ukazuje že cesta vpřed je směrem do sebe.
Dalším fokusem mého letošního roku byla tvořivost. Tvořivost je samá podstata života, síla, která vše včetně nás stvořila. Nejenom stále ještě probíhající seminář Tvořivost jako lék, ale i výstava koláží a další ojedinělé počiny v této sféře mi pomohly se posunout od bázlivého novice k zaujatému badateli a tím pádem objeviteli.
Víc a víc si uvědomuji /a zažívám/, že naše pojetí života v oddělených přihrádkách je uměle vytvořené. A proto se ráda vracím k fyzickým aspektům zdraví - vždy je co nového objevovat. Sewanti /www.sewanti.cz/ vzdělávací projekt mi k tomu dává příležitost a Klub ájurvédských informací nabídne další možnosti v roce 2024.
Měla jsem letos to štěstí zažít i sílu a dar vzájemné pomoci a podpory na svých cestách s Biodanzou /nikoliv v Čechách, i když zde existuje/. Různí lidé reprezentují ten samý systém /včetně ájurvédy/ a právě proto je třeba najít ty světlonoše, co s námi rezonují. Co člověk nezmůže sám, mohou mu pomoci najít ostatní. Nezříká se tím zodpovědnosti, jen připouští, že jsme součástí úžasné sítě nekonečných součinností zvaných život a společenství lidí v něm. Za to jsem vděčná. Tato zkušenost mě inspirovala k vytvoření nového programu, kterým vstoupíme do roku 2024 a to Ájurvéda krok za krokem. Pokud chcete ájurvédu pozvat do svého života a nechat jí, aby vám pomohla, zvažte účast na tomto programu inovativní sebe podpory.
Než se rozhodnete, co si chcete tvořit v nově přichájícím roce, pojďme být vědomě přítomni tady a teď. Rozhodněte se, že časem svátků konce roku projdete s klidem a radostí. Zvolte si obdarovat lidi zdravím /kniha Áhára nebude věřím danajským darem/ a svojí harmonickou přítomností. Můžete ozdobit vánoční stromek vděčností - k ozdobám přidat lísteček, kde vyjádříte, za co jste opravdu vděční. A nebo strávit část Silvestra tím, že pošlete pěknou myšlenku a poděkování lidem, kteří pro vás byli letos důležití. Kdybych to měla udělat, pomalu bych musela začít již nyní - bylo jich tolik! A hlavně bylo nespočítatelně toho, co pohladilo po duši a naplnilo srdce teplem laskavosti. Za to jsem vděčná. Cítím v sobě, že to je cesta vpřed. A mám zvláštní pocit, že mi k tomu přikyvuje nejenom přirozená, ale překvapivě i umělá inteligence.
Přeji nám všem klid tam, kde bychom ho nečekali. A nekončící pocit údivu z toho, že život funguje vždy bez zaváhání tak, jak je nejlépe možné. To samé je tudíž cesta hodná následování i pro nás. Děkuji i Vám za čas, přízeň a zájem a věřím, že se vzájemě obohatíme i následujícím roce.
S upřímnou vděčností Vaše dr. Martina Ziska
RSS Feed
