Varanasi je město nejenom mnoha tváří, ale i několika jmen. Kromě anglického Varanasi se mu hindsky říká Benares či místně Káši. V Indii existuje sedm svatých měst, jejichž návštěva zaručuje mokšu neboli vysvobození z cyklu zrození a smrti. Benares je považováno za nejposvátnější ze všech neboť jak praví rčení „kashivam maranam muktiha“ neboli „smrt v Káši zaručuje vysvobození“. Město je prý svaté hned třikrát. První důvod je přítomnost posvátných symbolů jyotilinga neboli linga světla. Říká se, že jednou bůh počítal pro Parvati, manželku Šivy, kolik je v Káší přítomných lingamů a vzdal to, když se dopočítal sta bilionů. Dále je město omýváno vodou Gangy a potom jedině zde, na tomto místě Šiva osobně zašeptá taraka mantru umírajícím. Taraka mantra nebo mantra převozníka ze světa vezdejšího do světa onoho obsahuje moudrost, která pomáhá umírajícímu překročit řeku samsáry. A tak není divu, že lidé z celé Indie přicházejí do Káši z jednoho jediného důvodu: umřít zde.
Toto město je však požehnáno vedle posvátné smrti i čilým životem. Navštěvují ho tisíce poutníků či věřících neboť ví, že tři dny půstu zde se vyrovnají tisíci rokům asketických praktik. Sám mocný bůh Šiva měl toto město rád, vždyť si ho vybral jako svůj domov. Nastěhoval se sem po svatbě s manželkou bohyní Parvati, a zde se jim pravděpodobně narodili oba synové, bohové Ganeša a Kartikeja. Tolik védská mytologie. Ta dále uvádí příběh o sporu, který z mocné trojice bohů Brahma, Višnu, a Šiva je nejmocnější? Védy tvrdí, že Šiva, ale to se přirozeně nelíbilo zbylým dvěma bohům. Chtěli dokázat, že největší moc mají právě oni. Protože Brahma a Višnu chrání zemi, jejich spor vedl k rozpůlení země. Při hledání odpovědi na otázku kdo je zdrojem, se Višnu proměnil v divočáka a ponořil se hluboko do středu země. Brahma se naopak proměnil v ptáka a vyletěl vysoko nad nebe. Po dlouhou dobu tisíce let neexistovala žádná odpověď. Višnu se rozhodl hledání vzdát, Brahma byl však tvrdohlavý a dál trval na své odpovědi. Šiva, který jak známo, je prchlivý, ve hněvu usekl Brahmovi hlavu jako důkaz své nadvlády.
Benares se proslavilo i v pozdější době. Buddha zde měl první promluvu po svém osvícení, Patanjali, autor klíčového díla o původu jogy, zde pracoval na gramatice a dalších důležitých dílech. Dalším známým představitelem je básník Kabir, který opěvoval bhakti hnutí, jež bylo inspirováno spojením prvků hinduismu a islámu. V 16. století zde Tulsi Das napsal klíčové dílo oslavující Ramu „Ramcharitmanas“ na schodech jednoho z ghatů, Assi Ghatu. Toto dílo bylo velmi důležité pro popularizaci mýtu Rámy, neboť Tulsi Das ho převedl ze starobylého sanskrtu do běžného mluveného jazyka. Výčet důležitosti Varanasi by mohl pokračovat dále, nicméně vraťte se se mnou do současnosti.
Města na řece mají svůj šarm. Alespoň pro mě. Benares mě uchvátila pocitem klidu a majestátnosti, který z ní u břehu Gangy vyzařuje. Řeka je domovem a obživou mnoha místních, kteří k ní mají velmi blízký vztah. Lodičkáři, kteří nabízejí vodní dopravu nejenom na ranní a večerní rituály, při kterých se řeka uctívá, se však obávají, že o svoji práci přijdou. A možná právem. Již dnes je míra znečištění vody několikatisícinásobně vyšší než je dovolená norma, a tak předpovídají, že z úžasné posvátné řeky bude na 10 let tmavá odporně páchnoucí stoka a turisté či návštěvníci se budou vydávat na jiná, krásnější místa. Do té doby však je život na této části Gangy mimořádně čilý, a to v kteroukoliv denní a noční dobu. Přes den se z ní stává jedna monumentální prádelna, kde velké množství pestrobarevných kusů sárí, látek či oblečení je vybělováno všudypřítomným sluncem a doplňuje již tak barevný kolorit.
Co se proměňuje snad nejvíce, jsou návštěvníci řeky. Denně se v rámci rituálních obřadů vykoupe na schodech v rozpětí několika kilometrů prý 60 až 100 000 lidí, při příležitosti hinduistických svátků daleko více. Denně sem přicházejí dohola ostříhané, v bílých sárích oblečené bez života vypadající ženy různého věku. Jsou to vdovy, které obývají vishwa ašrámy, kde čekají trpělivě na smrt, aby mohly opět stát po boku svých zesnulých manželů. Smrt je tu přítomna velmi hmatatelně a nepřehlédnutelně. Kromě několika ghatů, kremačních míst, která jsou vyhrazena k pálení mrtvých na dřevěných venku vytvořených hranicích, existují i jiné varianty, jak získat požehnání od řeky. Protože kremace je pro běžného Inda poměrně drahá, ti co si ji nemůžou dovolit, volí dostupnější variantu. Tělo zabalené do přikrývek se na lodičce doveze doprostřed řeky, tam se jedním šťouchem svalí do vody a za pět minut je celé smuteční procesí zpátky na břehu. Není proto divu, že kromě velkého množství rituálních předmětů, jako jsou květiny, jídlo, svíčky a tak podobně, občas při plavbě na řece narazíte i na tělo mrtvoly, což jistě přispívá k zvyšujícímu se stupni znečištění.
Procházka po ghatech je přesto mimořádný zážitek. Do vědomí se poutníkovi dostává mnoho obrazů, která v něm nutně vyvolávají jakýsi stav vnitřního ticha. Člověk začne vše kolem vnímat jinak, z odstupu a přesto je přítomen, zcela naplněn tím, co se děje tady a teď. Kontemplace otázek co je podstatou života, proč jsme tady, odkud přicházíme a kam jdeme, co je pro nás důležité a proč, pomíjivost lidské existence a zároveň neopakovatelnost každého okamžiku se nevědomky střádá ve vědomí každého člověka, který se dívá nejenom očima, ale i vnitřním zrakem. Co mě na Indech vždy fascinovalo, a v Benares je ještě hmatatelnější, je jejich klid plynoucí z duchovního napojení a denní duchovní praxe. Vůči určitým aspektům života, které my na západě považujeme za velmi důležité, jsou Indové absolutně neteční, jakoby opravdu věděli, že to co je důležité je očím neviditelné a život ve fyzickém těle je jen přípravou na opravdový život, a to věčný. Možná proto jsou oddaní rituálům řeky Gangy, kdy ohněm, zpěvem a modlitbami uctívají její dary a božskou přítomnost.
Benares má i prozaické aspekty. Zde se tvoří slavné hedvábí, při jehož výrobě se denně spotřebuje více než 100 000 kondomů. Ty zvlhčují tkalcovské stavy, aby tak vytvořily mimořádně jemné, na dotek hladké a chladivé hedvábí nejrůznějších vzorů a kvalit. V obrovském množství tržnic není problém najít mnoho obchodníků, kteří tvrdí, že to jejich je právě to nejlepší. My jsme měly štěstí být doprovázené místními při nákupu, kde smlouvání je hlavní náplň celého procesu. Nákup jedné šály byl tak středem pozornosti po dobu téměř hodiny, během níž jsme shlédly a dotkly se nejméně stovky podobných či méně podobných šál a nakonec na ní musely čekat další tři dny, neb byla poslána k leštění! Výsledek byl ovšem omračující a ispiroval nás k dalšímu nakupování. Zkušenost to byla podstatně horší, bez naší průvodkyně jsme byly vydané napospas indickým obchodním praktikám, které jak jsem již naznačila jsou specifické.
Benares je známé i svým proměnlivých počasím. Blízkost k Himalájím zde zejména v zimě a k jaru znamená mnohé deště. Město se promění v jednu obrovskou kaluž plnou vody a bláta, a to zůstává na silnicích a vlastně všude ještě dlouho poté, co déšť skončil. Při této příležitosti se taky poměrně dost ochladí a fouká silný vítr, což z celé zkušenosti bez ohledu na pohostinnost místních či počet jogi čajů, které vypijete, dělá velmi neútulnou zkušenost. Nám se poštěstily hned dvě bouře. Při jedné pršelo celý den a noc, při druhé půl dne, a výsledkem bylo nejenom obrovské množství komárů a dalšího hmyzu všudy přítomného, ale i nachlazení a zánět dutin. Nakonec jsme si do sbírky onemocnění přibalily ještě úplavici, nakažlivé střevní onemocnění, které proměňuje všechno v těle v úpornou křečovitou vodu, která z člověka vychází do té doby, než ho zcela vyčerpá. Takto vybaveny jsme se s Monikou vydaly na poslední část cesty, já do Puny na pančakarmu a ona sama zpět do Prahy opět přes Londýn.
Benares se proslavilo i v pozdější době. Buddha zde měl první promluvu po svém osvícení, Patanjali, autor klíčového díla o původu jogy, zde pracoval na gramatice a dalších důležitých dílech. Dalším známým představitelem je básník Kabir, který opěvoval bhakti hnutí, jež bylo inspirováno spojením prvků hinduismu a islámu. V 16. století zde Tulsi Das napsal klíčové dílo oslavující Ramu „Ramcharitmanas“ na schodech jednoho z ghatů, Assi Ghatu. Toto dílo bylo velmi důležité pro popularizaci mýtu Rámy, neboť Tulsi Das ho převedl ze starobylého sanskrtu do běžného mluveného jazyka. Výčet důležitosti Varanasi by mohl pokračovat dále, nicméně vraťte se se mnou do současnosti.
Města na řece mají svůj šarm. Alespoň pro mě. Benares mě uchvátila pocitem klidu a majestátnosti, který z ní u břehu Gangy vyzařuje. Řeka je domovem a obživou mnoha místních, kteří k ní mají velmi blízký vztah. Lodičkáři, kteří nabízejí vodní dopravu nejenom na ranní a večerní rituály, při kterých se řeka uctívá, se však obávají, že o svoji práci přijdou. A možná právem. Již dnes je míra znečištění vody několikatisícinásobně vyšší než je dovolená norma, a tak předpovídají, že z úžasné posvátné řeky bude na 10 let tmavá odporně páchnoucí stoka a turisté či návštěvníci se budou vydávat na jiná, krásnější místa. Do té doby však je život na této části Gangy mimořádně čilý, a to v kteroukoliv denní a noční dobu. Přes den se z ní stává jedna monumentální prádelna, kde velké množství pestrobarevných kusů sárí, látek či oblečení je vybělováno všudypřítomným sluncem a doplňuje již tak barevný kolorit.
Co se proměňuje snad nejvíce, jsou návštěvníci řeky. Denně se v rámci rituálních obřadů vykoupe na schodech v rozpětí několika kilometrů prý 60 až 100 000 lidí, při příležitosti hinduistických svátků daleko více. Denně sem přicházejí dohola ostříhané, v bílých sárích oblečené bez života vypadající ženy různého věku. Jsou to vdovy, které obývají vishwa ašrámy, kde čekají trpělivě na smrt, aby mohly opět stát po boku svých zesnulých manželů. Smrt je tu přítomna velmi hmatatelně a nepřehlédnutelně. Kromě několika ghatů, kremačních míst, která jsou vyhrazena k pálení mrtvých na dřevěných venku vytvořených hranicích, existují i jiné varianty, jak získat požehnání od řeky. Protože kremace je pro běžného Inda poměrně drahá, ti co si ji nemůžou dovolit, volí dostupnější variantu. Tělo zabalené do přikrývek se na lodičce doveze doprostřed řeky, tam se jedním šťouchem svalí do vody a za pět minut je celé smuteční procesí zpátky na břehu. Není proto divu, že kromě velkého množství rituálních předmětů, jako jsou květiny, jídlo, svíčky a tak podobně, občas při plavbě na řece narazíte i na tělo mrtvoly, což jistě přispívá k zvyšujícímu se stupni znečištění.
Procházka po ghatech je přesto mimořádný zážitek. Do vědomí se poutníkovi dostává mnoho obrazů, která v něm nutně vyvolávají jakýsi stav vnitřního ticha. Člověk začne vše kolem vnímat jinak, z odstupu a přesto je přítomen, zcela naplněn tím, co se děje tady a teď. Kontemplace otázek co je podstatou života, proč jsme tady, odkud přicházíme a kam jdeme, co je pro nás důležité a proč, pomíjivost lidské existence a zároveň neopakovatelnost každého okamžiku se nevědomky střádá ve vědomí každého člověka, který se dívá nejenom očima, ale i vnitřním zrakem. Co mě na Indech vždy fascinovalo, a v Benares je ještě hmatatelnější, je jejich klid plynoucí z duchovního napojení a denní duchovní praxe. Vůči určitým aspektům života, které my na západě považujeme za velmi důležité, jsou Indové absolutně neteční, jakoby opravdu věděli, že to co je důležité je očím neviditelné a život ve fyzickém těle je jen přípravou na opravdový život, a to věčný. Možná proto jsou oddaní rituálům řeky Gangy, kdy ohněm, zpěvem a modlitbami uctívají její dary a božskou přítomnost.
Benares má i prozaické aspekty. Zde se tvoří slavné hedvábí, při jehož výrobě se denně spotřebuje více než 100 000 kondomů. Ty zvlhčují tkalcovské stavy, aby tak vytvořily mimořádně jemné, na dotek hladké a chladivé hedvábí nejrůznějších vzorů a kvalit. V obrovském množství tržnic není problém najít mnoho obchodníků, kteří tvrdí, že to jejich je právě to nejlepší. My jsme měly štěstí být doprovázené místními při nákupu, kde smlouvání je hlavní náplň celého procesu. Nákup jedné šály byl tak středem pozornosti po dobu téměř hodiny, během níž jsme shlédly a dotkly se nejméně stovky podobných či méně podobných šál a nakonec na ní musely čekat další tři dny, neb byla poslána k leštění! Výsledek byl ovšem omračující a ispiroval nás k dalšímu nakupování. Zkušenost to byla podstatně horší, bez naší průvodkyně jsme byly vydané napospas indickým obchodním praktikám, které jak jsem již naznačila jsou specifické.
Benares je známé i svým proměnlivých počasím. Blízkost k Himalájím zde zejména v zimě a k jaru znamená mnohé deště. Město se promění v jednu obrovskou kaluž plnou vody a bláta, a to zůstává na silnicích a vlastně všude ještě dlouho poté, co déšť skončil. Při této příležitosti se taky poměrně dost ochladí a fouká silný vítr, což z celé zkušenosti bez ohledu na pohostinnost místních či počet jogi čajů, které vypijete, dělá velmi neútulnou zkušenost. Nám se poštěstily hned dvě bouře. Při jedné pršelo celý den a noc, při druhé půl dne, a výsledkem bylo nejenom obrovské množství komárů a dalšího hmyzu všudy přítomného, ale i nachlazení a zánět dutin. Nakonec jsme si do sbírky onemocnění přibalily ještě úplavici, nakažlivé střevní onemocnění, které proměňuje všechno v těle v úpornou křečovitou vodu, která z člověka vychází do té doby, než ho zcela vyčerpá. Takto vybaveny jsme se s Monikou vydaly na poslední část cesty, já do Puny na pančakarmu a ona sama zpět do Prahy opět přes Londýn.
RSS Feed
