Milí přátelé,
opět zkouším psát přímo. Ačkoliv je relativně brzy ráno, již pražící slunce je indikátorem toho, že léto a s ním i horko jsou opravdu tady. Dlouhá chladná zima a jaro v nás často vzbuzovaly touhu po teplém počasí a teď když je tady bychom si trochu toho chladu nechali líbit.
To je přesně podstata lidské přirozenosti: vždy toužíme po tom, co nemáme a poté, co to dostaneme se naše touhy změní a chceme něco jiného.
Odpovídá tomu i celospolečenské klima. Po dlouhé absenci kulturního a gastronomického života nás čas, okolnosti a sluníčko vytáhly všechny ven a my doháníme, co nám bylo odepřeno.
Toto je ta praktická, vnější hladina našeho života, ale jak je na tom to, co je za tím, to hlubší, niternější a podstatnější?
Od mnoha lidí kolem sebe slyším, že s vnějším otevřením života nedošlo k tomu samému otevření vnitřního života. Můžeme sice do divadla, nakoupit nebo sednout si do naší oblíbené kavárny, vnitřně z toho ale nemáme ten samý požitek, jako předtím.
Zažili jsme totiž změnu, obrovskou změnu. Zažili jsme nejenom, že o to vše můžeme přijít, ale hlavně jsme zažili stav, který nás nutí klást si otázky "jak budu žít?" a "co má vlastně smysl" někdy v existenční slova smyslu, jindy či zároveň i v hlubokém významu, které v sobě tyto úvahy nesou.
Většina z nám prochází stejnou situací: korona nám změnila život, někde ho bohužel i vzala, rozhodně nám změnila realitu a tím pádem i perspektivu. Od mnoha lidí jsem slyšela, že jim korona změnila plány. Patřím do té skupiny. Nebylo jednoduché přijít s plánem B poté, co korona smetla zcela plán A ze stolu. Jiný jsem totiž neměla. Hlavně ho nechat přijít tak, aby nebyl vymyšlený, z hlavy, z rozumu, z tlaku, z vůle či úsilí opět vyřešit nějaký problém.
Změna je hmatatelná všude kolem nás. Přecházíme tak viditelně a bolestně z vnímání reality jako hmoty do vnímání reality jako energie. To mění vše. Jaké energie budeme používat pro svoje domovy, výrobu a auta, jak budeme přistupovat k jídlu, jaké produkty = nositele energie si budeme kupovat. Mění to naše vztahy a to zásadně. Ten hlavní vztah, jež je subjektem této revoluční změny, je vztah jaký máme sami k sobě. Jak sami sebe vnímáme a tím pádem o co v životě usilujeme, jak používáme svoji energie a hlavně to, že si své energie jsme vůbec vědomi.
V každé změně, která je dynamická jako ta současná, přicházejí na pořad dne slabá místa systému. Vidíme to kolem sebe a zároveň v sobě. Je proto třeba kultivovat klid, hledat bod středu či kotvy a jistoty, jež rozhodně již neleží v materiálním zázemí. Příroda se stále chová stejně, a tak každodenní východ slunce či pobyt Luny na temném nebi může být právě ta stálice a jistota v době, kdy se člověku mění či přímo rozpadá život před očima.
Hlavně se mění život za očima, vnitřní perspektiva. Je příliš složité a neuctivé o ní mluvit jen tak, ledabyle v pár řádcích, a tak mi dovolte jen několik poznámek.
Vnímat sám sebe a život energeticky znamená respektovat přirozenost, limity a preference naší životní energie. Je to něco hodně jiného než ji jen používat pro svoje účely.
Vnitřní perspektiva má jiné priority než naše fyzická existence. Jde jí o hloubku, pochopení, expanzi, posun směrem k esenci nikoliv o pohodlí, kontrolu a dočasné uspokojení potřeb. Jde jí o opravdová řešení, o celistvost, o žití v pravdě a vědomí, že jsme součástí tohoto mysteriózního nekonečného vesmíru, který je naším domovem.
Vede nás hlavně k tichu neb jedině tam je slyšet vnitřní hlas, ten co ví.
Léto je nádherný čas maximálnosti. Maximální fyzičnosti, plnosti smyslovosti /od smyslových orgánů a smyslů/ a tím pádem i smyslnosti. Je to čas, kdy šťáva života, vůně, barvy a chutě proudí nejsilněji. Dovolme si tak letošní léto být plně přítomni v prostředí, které je kolem nás, zcela obydlet a oblíbit si svoje tělo a zároveň neztratit spojení se svým nitrem.
Možná naopak nechme naše nitro, ať nám řekne, co ono si přeje, co potřebuje. Roztáhněme tak křídla a nechme do našich životů vstoupit novou kvalitu, kvalitu fyzické duchovnosti.
Moc se těším na vaše objevy, zkušenosti a zážitky.
Mě samotnou čas změny přivedl nejenom ke změně bydliště, ale i k létu v nové krajině věnované plodné samotě. Zcela nová zkušenost, která moje nitro naplňuje radostným očekáváním a zbytek mě lehkou nejistotou.
Díky technologiím a vnitřnímu napojení budeme ve spojení.
Přeji nám všem, abychom toto léto využili ke zkušenostem, jež nám rozšíří vnitřní perspektivu a přivedou nás blíže k pochopení, že světlo, teplo a dech jsem i my.
S přáním požehnané cesty
Vaše Martina Ziska
opět zkouším psát přímo. Ačkoliv je relativně brzy ráno, již pražící slunce je indikátorem toho, že léto a s ním i horko jsou opravdu tady. Dlouhá chladná zima a jaro v nás často vzbuzovaly touhu po teplém počasí a teď když je tady bychom si trochu toho chladu nechali líbit.
To je přesně podstata lidské přirozenosti: vždy toužíme po tom, co nemáme a poté, co to dostaneme se naše touhy změní a chceme něco jiného.
Odpovídá tomu i celospolečenské klima. Po dlouhé absenci kulturního a gastronomického života nás čas, okolnosti a sluníčko vytáhly všechny ven a my doháníme, co nám bylo odepřeno.
Toto je ta praktická, vnější hladina našeho života, ale jak je na tom to, co je za tím, to hlubší, niternější a podstatnější?
Od mnoha lidí kolem sebe slyším, že s vnějším otevřením života nedošlo k tomu samému otevření vnitřního života. Můžeme sice do divadla, nakoupit nebo sednout si do naší oblíbené kavárny, vnitřně z toho ale nemáme ten samý požitek, jako předtím.
Zažili jsme totiž změnu, obrovskou změnu. Zažili jsme nejenom, že o to vše můžeme přijít, ale hlavně jsme zažili stav, který nás nutí klást si otázky "jak budu žít?" a "co má vlastně smysl" někdy v existenční slova smyslu, jindy či zároveň i v hlubokém významu, které v sobě tyto úvahy nesou.
Většina z nám prochází stejnou situací: korona nám změnila život, někde ho bohužel i vzala, rozhodně nám změnila realitu a tím pádem i perspektivu. Od mnoha lidí jsem slyšela, že jim korona změnila plány. Patřím do té skupiny. Nebylo jednoduché přijít s plánem B poté, co korona smetla zcela plán A ze stolu. Jiný jsem totiž neměla. Hlavně ho nechat přijít tak, aby nebyl vymyšlený, z hlavy, z rozumu, z tlaku, z vůle či úsilí opět vyřešit nějaký problém.
Změna je hmatatelná všude kolem nás. Přecházíme tak viditelně a bolestně z vnímání reality jako hmoty do vnímání reality jako energie. To mění vše. Jaké energie budeme používat pro svoje domovy, výrobu a auta, jak budeme přistupovat k jídlu, jaké produkty = nositele energie si budeme kupovat. Mění to naše vztahy a to zásadně. Ten hlavní vztah, jež je subjektem této revoluční změny, je vztah jaký máme sami k sobě. Jak sami sebe vnímáme a tím pádem o co v životě usilujeme, jak používáme svoji energie a hlavně to, že si své energie jsme vůbec vědomi.
V každé změně, která je dynamická jako ta současná, přicházejí na pořad dne slabá místa systému. Vidíme to kolem sebe a zároveň v sobě. Je proto třeba kultivovat klid, hledat bod středu či kotvy a jistoty, jež rozhodně již neleží v materiálním zázemí. Příroda se stále chová stejně, a tak každodenní východ slunce či pobyt Luny na temném nebi může být právě ta stálice a jistota v době, kdy se člověku mění či přímo rozpadá život před očima.
Hlavně se mění život za očima, vnitřní perspektiva. Je příliš složité a neuctivé o ní mluvit jen tak, ledabyle v pár řádcích, a tak mi dovolte jen několik poznámek.
Vnímat sám sebe a život energeticky znamená respektovat přirozenost, limity a preference naší životní energie. Je to něco hodně jiného než ji jen používat pro svoje účely.
Vnitřní perspektiva má jiné priority než naše fyzická existence. Jde jí o hloubku, pochopení, expanzi, posun směrem k esenci nikoliv o pohodlí, kontrolu a dočasné uspokojení potřeb. Jde jí o opravdová řešení, o celistvost, o žití v pravdě a vědomí, že jsme součástí tohoto mysteriózního nekonečného vesmíru, který je naším domovem.
Vede nás hlavně k tichu neb jedině tam je slyšet vnitřní hlas, ten co ví.
Léto je nádherný čas maximálnosti. Maximální fyzičnosti, plnosti smyslovosti /od smyslových orgánů a smyslů/ a tím pádem i smyslnosti. Je to čas, kdy šťáva života, vůně, barvy a chutě proudí nejsilněji. Dovolme si tak letošní léto být plně přítomni v prostředí, které je kolem nás, zcela obydlet a oblíbit si svoje tělo a zároveň neztratit spojení se svým nitrem.
Možná naopak nechme naše nitro, ať nám řekne, co ono si přeje, co potřebuje. Roztáhněme tak křídla a nechme do našich životů vstoupit novou kvalitu, kvalitu fyzické duchovnosti.
Moc se těším na vaše objevy, zkušenosti a zážitky.
Mě samotnou čas změny přivedl nejenom ke změně bydliště, ale i k létu v nové krajině věnované plodné samotě. Zcela nová zkušenost, která moje nitro naplňuje radostným očekáváním a zbytek mě lehkou nejistotou.
Díky technologiím a vnitřnímu napojení budeme ve spojení.
Přeji nám všem, abychom toto léto využili ke zkušenostem, jež nám rozšíří vnitřní perspektivu a přivedou nás blíže k pochopení, že světlo, teplo a dech jsem i my.
S přáním požehnané cesty
Vaše Martina Ziska
RSS Feed
