Milí příznivci a přátelé ájurvédy:
Po dvou měsících izolace jsme v čase, kdy se stroj společnosti a tím pádem i života, rozjíždí pomalu zpět.
Čas, který máme za sebou, jsme si nedokázali představit. Ani si nedokážeme představit, jak bude vypadat naše budoucnost. Co můžeme udělat – a to pomáhá – pohledem zpět zjistit, jak jít lépe dál.
Já jsem strávila předchozí dva měsíce, čas izolace ve dvou informačních světech. Ten první, domácí a západní mě zasypával informacemi, které vyvolávaly strach, depresi a hlavně zmatek. Informace se rychle střídaly, vzájemně si odporovaly a při snaze si je nějak urovnat bylo rychle zjevné, že nedávají smysl. Jako zdravotník jsem se chtěla dozvědět co nejvíce faktů o tom, jak se nemoc chová, jaká je nátura viru, co můžu sama pro sebe udělat, abych si pomohla, protože žádná doporučení jak se chránit či jak se léčit jsem nedostávala.
Nemluvím o běžné hygieně, sociální izolaci, rouškách – všechna tato doporučení, ač zdánlivě logická, jsou víc a víc rozporovaná. Jak jsem již psala dříve, úplné uzavření hranic do hermetické bubliny ve mně vyvolalo úzkosti z vyrůstání v komunistickém režimu. Během komunismu byla podobná opatření motivovaná politickou ideologií. Tentokrát to byly zdravotní důvody pro podobná opatření, nicméně zaváděná politiky, kteří nám v těchto obnažených chvílích ukázali, že používat moc zdravým způsobem opravdu neumí.
Tento trend pokračuje. Na jedné straně se politici chlubí, jak skvěle zvládli krizi, na druhé nadále straší, že vyhráno není. Někdo říká, že léto pomůže, někdo že naopak bude hůř. Pokud nebude hůř v létě, tak určitě na podzim. A možná ještě rok či několik let --- jakoby udržet nás všechny ve stavu strachu bylo to nejlepší. Jediné řešení se zdá být vakcína – hlášky o tom, že Češi si ji za pár milionů zázračně objeví a vyrobí pro sebe /a možná i celý svět/ je opravdu až úsměvně dětská. Kdo trošku přemýšlí, ví, že sebelepší vakcína není lék pro každého a protože to je lék, může i uškodit. Navíc s ní nemáme zkušenost, o to víc představuje živý experiment, který teprve po jeho provedení ukáže, kde má slabiny – to již bude ale pozdě.
Vedle toho jsem byla součástí mnoha vědeckých platforem, které iniciovaly různé organizace či jednotlivci v rámci ájurvédské medicíny, včetně ministerstva zdravotnictví pro ájurvédu a další tradiční medicíny Indie AYUSH. Tam jsem se ocitla ve zcela jiném světě. Informace byly celistvé, faktické, pozitivní, logické. Nebyly to žádné výkřiky, byly to dobře promyšlené, na faktech a zkušenostech připravené detailní rozbory situace. Všechny říkaly, že infekce ve společnosti jsou známé, Covid19 je nový tím, jak rychle se rozšířil do téměř celého světa. Důležité je posílit imunitu každého člověka tak, aby se dobře chránil či prošel nemocí v co nejlehčím průběhu. Pro ohrožené skupiny pak byl nabídnut léčebný protokol, který vychází z pochopení nátury viru a toho, jak se chová ke svému hostiteli. Důraz je kladen na přirozené prostředky jako je strava, denní režim, opatření z ájurvédy a jogy, která víme, že posilují právě slabá místa imunity otevřená současnému viru. Doporučení byla konstruktivní a doplňují je i nápomocné činy.
Například mě potěšila iniciativa ochrany indické policie, kdy jim byly distribuované balíčky s přírodními léky na zvýšení jejich obranyschopnosti. Totéž se děje pro zdravotníky a další ohrožené skupiny. Probíhá mnoho klinických studií, které analyzují nemocné pacienty, různé instituce zkouší léčebné protokoly, jejichž výsledky mezi sebou porovnávají a učí se tak jeden od druhého. Hlavní poselství je jednoduché: přestože toto je nová infekce, epidemie tu byly před tím a přijdou další po té současné. Naším úkolem není virus porazit, ale naučit se s ním žít.
Musím říct, že tento přístup mi osobně, i společensky přijde jako daleko nápomocnější. Jednak vytváří konstruktivní atmosféru, která je založená na faktech a logice, která je stálá. To člověku dává důvěru. Dále všem lidem dává možnost danou situaci ovlivnit a tím pádem se zbavit pozice oběti. Naši vlastní imunitu můžeme zásadně ovlivnit tím, jak jíme, spíme, žijeme, myslíme, co děláme a tady jsou návody, jak si pomoci. Tomu se říká empowerment – posílení každého jedince.
Potkala jsem se tak – virtuálně – s mnoha zajímavými lidmi, jejichž myšlení bylo přirozené. Položila jsem jim otázku, co bude ten nový model života, to nové normální, co nastane poté, co se vrátíme zpět do života. Jejich odpověď mě nepřekvapila a zároveň hodně potěšila. Všichni odpověděli, že co bude dál nebude nové v tom, že bude zásadně jiné, ale bude nové v tom, že bude normální. Normální ve smyslu přirozené.
To znamená, že co jsme žili doposud a nazývali normální, normální vůbec nebylo. To jsem sice věděli, ale nenašli jsme sílu to změnit. Nebo neměli důvod. Teď, když jsme zažili, jak lehce můžeme přijít o svoje základní lidské svobody, které z nás činí lidi, bychom si neměli nechat vzít nejenom naše práva, ale hlavně to uvědomění. Musíme komunikovat, musíme se vzájemně dotýkat, vytvářet komunity, sdružovat se, volně dýchat a pohybovat! Jinak přežíváme a nežijeme plnohodnotný život.
Nové normální znamená vrátit se k tomu, co je přirozené. Pro každého z nás to je něco jiného. Pro někoho žít pomaleji, pro někoho lépe jíst nebo trávit čas v přírodě. Nemohli jsem ven, museli jsme dovnitř k sobě. Žít život vycházející z nitra, z našich opravdových přání, tužeb a potřeb, je to nové normální. Přeji nám všem, ať se přitom volně potkáváme a hluboce svobodně se nám dýchá. Za koronavirové dary jsem vděčná – snad i vy.
Upřímně dr. Martina
Po dvou měsících izolace jsme v čase, kdy se stroj společnosti a tím pádem i života, rozjíždí pomalu zpět.
Čas, který máme za sebou, jsme si nedokázali představit. Ani si nedokážeme představit, jak bude vypadat naše budoucnost. Co můžeme udělat – a to pomáhá – pohledem zpět zjistit, jak jít lépe dál.
Já jsem strávila předchozí dva měsíce, čas izolace ve dvou informačních světech. Ten první, domácí a západní mě zasypával informacemi, které vyvolávaly strach, depresi a hlavně zmatek. Informace se rychle střídaly, vzájemně si odporovaly a při snaze si je nějak urovnat bylo rychle zjevné, že nedávají smysl. Jako zdravotník jsem se chtěla dozvědět co nejvíce faktů o tom, jak se nemoc chová, jaká je nátura viru, co můžu sama pro sebe udělat, abych si pomohla, protože žádná doporučení jak se chránit či jak se léčit jsem nedostávala.
Nemluvím o běžné hygieně, sociální izolaci, rouškách – všechna tato doporučení, ač zdánlivě logická, jsou víc a víc rozporovaná. Jak jsem již psala dříve, úplné uzavření hranic do hermetické bubliny ve mně vyvolalo úzkosti z vyrůstání v komunistickém režimu. Během komunismu byla podobná opatření motivovaná politickou ideologií. Tentokrát to byly zdravotní důvody pro podobná opatření, nicméně zaváděná politiky, kteří nám v těchto obnažených chvílích ukázali, že používat moc zdravým způsobem opravdu neumí.
Tento trend pokračuje. Na jedné straně se politici chlubí, jak skvěle zvládli krizi, na druhé nadále straší, že vyhráno není. Někdo říká, že léto pomůže, někdo že naopak bude hůř. Pokud nebude hůř v létě, tak určitě na podzim. A možná ještě rok či několik let --- jakoby udržet nás všechny ve stavu strachu bylo to nejlepší. Jediné řešení se zdá být vakcína – hlášky o tom, že Češi si ji za pár milionů zázračně objeví a vyrobí pro sebe /a možná i celý svět/ je opravdu až úsměvně dětská. Kdo trošku přemýšlí, ví, že sebelepší vakcína není lék pro každého a protože to je lék, může i uškodit. Navíc s ní nemáme zkušenost, o to víc představuje živý experiment, který teprve po jeho provedení ukáže, kde má slabiny – to již bude ale pozdě.
Vedle toho jsem byla součástí mnoha vědeckých platforem, které iniciovaly různé organizace či jednotlivci v rámci ájurvédské medicíny, včetně ministerstva zdravotnictví pro ájurvédu a další tradiční medicíny Indie AYUSH. Tam jsem se ocitla ve zcela jiném světě. Informace byly celistvé, faktické, pozitivní, logické. Nebyly to žádné výkřiky, byly to dobře promyšlené, na faktech a zkušenostech připravené detailní rozbory situace. Všechny říkaly, že infekce ve společnosti jsou známé, Covid19 je nový tím, jak rychle se rozšířil do téměř celého světa. Důležité je posílit imunitu každého člověka tak, aby se dobře chránil či prošel nemocí v co nejlehčím průběhu. Pro ohrožené skupiny pak byl nabídnut léčebný protokol, který vychází z pochopení nátury viru a toho, jak se chová ke svému hostiteli. Důraz je kladen na přirozené prostředky jako je strava, denní režim, opatření z ájurvédy a jogy, která víme, že posilují právě slabá místa imunity otevřená současnému viru. Doporučení byla konstruktivní a doplňují je i nápomocné činy.
Například mě potěšila iniciativa ochrany indické policie, kdy jim byly distribuované balíčky s přírodními léky na zvýšení jejich obranyschopnosti. Totéž se děje pro zdravotníky a další ohrožené skupiny. Probíhá mnoho klinických studií, které analyzují nemocné pacienty, různé instituce zkouší léčebné protokoly, jejichž výsledky mezi sebou porovnávají a učí se tak jeden od druhého. Hlavní poselství je jednoduché: přestože toto je nová infekce, epidemie tu byly před tím a přijdou další po té současné. Naším úkolem není virus porazit, ale naučit se s ním žít.
Musím říct, že tento přístup mi osobně, i společensky přijde jako daleko nápomocnější. Jednak vytváří konstruktivní atmosféru, která je založená na faktech a logice, která je stálá. To člověku dává důvěru. Dále všem lidem dává možnost danou situaci ovlivnit a tím pádem se zbavit pozice oběti. Naši vlastní imunitu můžeme zásadně ovlivnit tím, jak jíme, spíme, žijeme, myslíme, co děláme a tady jsou návody, jak si pomoci. Tomu se říká empowerment – posílení každého jedince.
Potkala jsem se tak – virtuálně – s mnoha zajímavými lidmi, jejichž myšlení bylo přirozené. Položila jsem jim otázku, co bude ten nový model života, to nové normální, co nastane poté, co se vrátíme zpět do života. Jejich odpověď mě nepřekvapila a zároveň hodně potěšila. Všichni odpověděli, že co bude dál nebude nové v tom, že bude zásadně jiné, ale bude nové v tom, že bude normální. Normální ve smyslu přirozené.
To znamená, že co jsme žili doposud a nazývali normální, normální vůbec nebylo. To jsem sice věděli, ale nenašli jsme sílu to změnit. Nebo neměli důvod. Teď, když jsme zažili, jak lehce můžeme přijít o svoje základní lidské svobody, které z nás činí lidi, bychom si neměli nechat vzít nejenom naše práva, ale hlavně to uvědomění. Musíme komunikovat, musíme se vzájemně dotýkat, vytvářet komunity, sdružovat se, volně dýchat a pohybovat! Jinak přežíváme a nežijeme plnohodnotný život.
Nové normální znamená vrátit se k tomu, co je přirozené. Pro každého z nás to je něco jiného. Pro někoho žít pomaleji, pro někoho lépe jíst nebo trávit čas v přírodě. Nemohli jsem ven, museli jsme dovnitř k sobě. Žít život vycházející z nitra, z našich opravdových přání, tužeb a potřeb, je to nové normální. Přeji nám všem, ať se přitom volně potkáváme a hluboce svobodně se nám dýchá. Za koronavirové dary jsem vděčná – snad i vy.
Upřímně dr. Martina
RSS Feed
