Mluvit o rakovině jako o esoterickém procesu vám, vážení čtenáři, může připadat jako něco nepatřičného. Mně to tak připadá. A přesto, na základě zkušeností práce s lidmi se nemohu zbavit dojmu, že tento proces má možná více esoterických než hmotných aspektů.
Předně mi dovolte říci, že mám z rakoviny velký respekt. Jako každá nemoc je to nevítaná událost, kterou každý u nás doufá, že nikdy nezažije. A přesto v sobě máme rakovinné buňky od narození. Spí a nejspíš čekají na vhodné podmínky, kdy a jak se probudit a začít diktovat jakým směrem se náš život bude ubírat a někdy zda bude vůbec pokračovat.
Rakovina jako hromadné označení pro rozličná onkologická onemocnění již dnes automaticky neznamená smrtelný verdikt. Moderní medicína ohromně pokročila v pochopení, jakým způsobem se v těle rakovinný proces odehrává a tudíž, jakým způsobem ho můžeme zastavit. Umíme najít a monitorovat nejenom geny, které vypovídají o rakovinné aktivitě těla, ale umíme je dokonce použít preventivně. V léčbě jsme vyvinuly účinnější a přitom šetrnější způsoby, jak zastavit zhoubné bujení, kvalita a délka života se tak změnila pro mnohé, kteří dříve byli odsouzeni k pomalému odchodu v nemocnici za pomoci omamujících látek tlumících bolest.
Předně mi dovolte říci, že mám z rakoviny velký respekt. Jako každá nemoc je to nevítaná událost, kterou každý u nás doufá, že nikdy nezažije. A přesto v sobě máme rakovinné buňky od narození. Spí a nejspíš čekají na vhodné podmínky, kdy a jak se probudit a začít diktovat jakým směrem se náš život bude ubírat a někdy zda bude vůbec pokračovat.
Rakovina jako hromadné označení pro rozličná onkologická onemocnění již dnes automaticky neznamená smrtelný verdikt. Moderní medicína ohromně pokročila v pochopení, jakým způsobem se v těle rakovinný proces odehrává a tudíž, jakým způsobem ho můžeme zastavit. Umíme najít a monitorovat nejenom geny, které vypovídají o rakovinné aktivitě těla, ale umíme je dokonce použít preventivně. V léčbě jsme vyvinuly účinnější a přitom šetrnější způsoby, jak zastavit zhoubné bujení, kvalita a délka života se tak změnila pro mnohé, kteří dříve byli odsouzeni k pomalému odchodu v nemocnici za pomoci omamujících látek tlumících bolest.
Máme před sebou hrdiny, kteří svůj boj s touto nemocí obrátili v pozitivní aspekt svého života. Lance Amstrong, kdysi mladík málo po dvacítce překonal metastázovanou rakovinu varlat s 2% statistickou pravděpodobností přežití do nejenom neuvěřitelné cyklistické kariéry, ale nyní i nové kampani boje právě proti rakovině. Ani u nás nemusíme chodit daleko za hrdiny stále ještě bojujícími. Šéfredaktorka Meduňky svůj boj sdílí se čtenáři, obdobně činí i jiní, a určitě i vy sami máte své přímé či nepřímé zkušenosti.
Přes to všechno pozitivní, a je toho hodně, mám stále intenzivnější pocit, že méně a méně rozumíme nefyzickým aspektům nemocí jako takových a rakoviny ozvláště. Je to dost troufalé tvrzení, jsem si toho vědoma, a nechci jím popírat dobrou práci lékařů, terapeutů, psychologů, léčitelů a samotných pacientů. Všichni pracujeme, seč můžeme, jen se přes všechen pokrok tváří v tvář onkologické diagnoze cítíme ještě zmatenější a nejistější, než tomu je v životě obecně.
Má rakovina esoterické aspekty?Definice esoterického je to, co je nedivitelné, fyzikálními způsoby nepostižitelné. Esoterické je také někdy vnímáno jako vnitřní, což v případě této nemoci je dost odpovídající. Vezměte si onemocnění, které se vás dřímá, nemáte o něm potuchy, dlouho se neprojevuje, ve skutečnosti se neprojevuje nijak, a teprve tehdy když způsobí určitou dysfunkci, tak se vlastně stane nemocí. Tohle je dost rozdílné od ne tak závažných nemocí, jak je třeba rýma nebo bolest hlavy nebo teplota, které se projeví ihned a tudíž na ně člověk může zareagovat taky ihned. Co byste si dále mysleli o onemocnění, které když se vyléčí tak obvykle není záruka, že je vyléčeno, neboť může pokračovat dále a někdy tak pokračuje i po několika letech nebo dokonce desítkách let! Podivné, viďte a přitom se tak většina onkologických onemocnění chová. Často jsem přemýšlela čím to je a o čem to je. Nevěřím v korektivní roli všehomíra, a tak jsem dospěla k zajímavému pracovnímu závěru. Myslím si, že rakovina se chová tak jak se chová nikoliv díky svým fyzickým, ale esoterickým aspektům. Těm vnitřním, dlouhodobě pracujícím, očím a tělu neviditelným, přesto přírodním a tudíž zákonitým silám. Ayurvéda má na tuto situaci svůj názor. Říká jí vyadhikšamatva. My tím označujeme imunitu, schopnost těla bránit se onemocnění nebo pokuď nastane, tak ho zlikvidovat. V principu platí, že je-li individuální imunita dostatečně silná, žádná nemoc nemá šanci, tak jako plevel se neuchytí na dostatečně opečovávaném políčku. Zajímavé ale je, že v doslovném překladu vyadhikšamatva znamená „odpustit chorobě“ nebo snad ještě jinak „mít soucit s chorobou“. A jak může mít člověk soucit s něčím a odpustit něco, když totéž necítí a nepraktikuje vůči sobě.
Ctění vnitřních aspektů sebe a nemociNechci o těchto záležitostech psát ani uvažovat bagatelisticky. Vážím si každého lidského hrdinství bez ohledu na to, jak velké je. Život je boj. Neustále něčemu čelíme, ať již ve vnějším prostředí nebo uvnitř sebe. Ti, co jsou nuceni čelit vážné chorobě, jsou hrdinové s velkým H. Jejich bitvu za ně nikdo nemůže převzít. Pomoci, podpořit, a znovu pomoci a podpořit mohou ostatní, ale v dané bitvě o zdraví je člověk sám. V takové situaci přicházejí pocity bezmoce, osamocenosti, strach a nejistota, někdy deprese nebo beznaděj. Duchovní poselství klidu a pozitivity, ať myšlena sebelépe, jsou nápomocná jedině tehdy, když se k nim člověk osobně dopracuje. Na to, aby se tak stalo, musí znát sám sebe, musí se v sobě vyznat, znát zákryty své duše, umět komunikovat se svými pocity, ptát se svého srdce jaké má preference, a tak dál. Hlavně si myslím, že v takové situaci člověk potřebuje ještě jednu schopnost, a to mít se rád. Podle ayurvédy je důvodem rakovinného procesu rozklad základních metabolických principů, která jsou hmotným vyjádřením principů vnitřních čili nehmotných. Člověk se cítí ztracený v některém aspektu života, nemá směr, neví kudy kam. I když navenek se zdá, že je vše v naprostém pořádku, vzniklý proces rakoviny říká, že integrita života, tak je ji potřeba odžívat, je narušena. V psychologické terminologii můžeme říci, že se proces nelásky nebo nelaskavé volby vůči sobě zhmotní do nemoci. V tomto stavu je velmi náročné začít se seznamovat s tím, kdo vlastně jsem, co potřebuji žít a co po mě ta nemoc chce. A přesto tomu tak je a mnozí to dokážou velmi úspěšně.
Cesta procesuTak jako život je neustálý tok, který se proměňuje a přitom zůstává stále stejný, tak i náprava nebo cesta možnosti nápravy je vysoce indivuální a zároveň obecně stejná pro všechny. Prvním krokem je přijetí skutečnosti, že rakovina není pouze fyzický proces, kterého je třeba se co nejrychleji zbavit a dále že to je dlouhodobá záležitost. Ayurvéda popisuje onkologické onemocnění jako nerovnováhu, která se dotýká všech aspektů života, vyjádřeno dóšicky, všech dóš. Je to onemocnění váty, pity, a kaphy. Děje na fundamentální úrovni těla bez ohledu na to, zda se projevuje v orgánu, orgánovém systému či izolovené části těla. Přijme-li člověk tento precedent, další otázka která zákonitě následuje je o čem tento celý proces je vnitřně i fyzicky, ale i – a to hlavně!!! – jak k němu došlo. Toto vše se může dít pouze s vyvinutou vnitřní soustavou, která neviní, není negativní, je citlivá a dokáže mít odstup. To samo o sobě je v konfrontující situaci hodně náročné. Pokud se to podaří, dojde tak k navázání dialogu mezi pocitovou a logickou složkou člověka, kdy obě slouží jako navigátor k rozhodnutí, jak se v celé situaci orientovat. Většina pacientů zcela logicky využije nabídky moderní medicíny, i když za jiných okolností by tak neudělali a k moderní medicíně obecně nemají pozitivní vztah. Mnozí hledají záchranu u alternativy, hledají něco nebo někoho, kdo by je vyléčil, i když samotný průběh nemoci není důkazem, že jejich víra je opodstatněná. Co v obou přístupech chybí je obrácení se do sebe, uchopení svých bolestí, a osvobození se od minulosti tím, že vneseme lidskost, teplo, a pochopení. V takovém přijetí potom nechybí láska, a to je právě ten lék, který procesu rakoviny chybí. Ať se nemoc zastaví, vyléčí či oddálí, do života nám vnese světlo pochopení a přijetí, a tudíž i svůj dar. Cesta je to nejednoduchá, ale je možné, že dá více předpokladu k úplnému vyléčení než ostatní metody samostatně. Každá úroveň vyžaduje to své. Tělo potřebuje fyzické léčení, a díky moderní medicíně a některým alternativám jsou nám tyto metody dostupné. Srdce a duše vyžadují energetické léčení, které přichází z pochopení a přijetí. Odpuštění nemoci a odpuštění sobě je asi ten největší dar, který nám každá životní situace může přinést. Rakovina není vyjímkou a přestože se to jeví paradoxně opačně, dává nám tak možnost smysluplnějšího života. Naučit se za něj být vděčný, je opravdovým uměním.
Přes to všechno pozitivní, a je toho hodně, mám stále intenzivnější pocit, že méně a méně rozumíme nefyzickým aspektům nemocí jako takových a rakoviny ozvláště. Je to dost troufalé tvrzení, jsem si toho vědoma, a nechci jím popírat dobrou práci lékařů, terapeutů, psychologů, léčitelů a samotných pacientů. Všichni pracujeme, seč můžeme, jen se přes všechen pokrok tváří v tvář onkologické diagnoze cítíme ještě zmatenější a nejistější, než tomu je v životě obecně.
Má rakovina esoterické aspekty?Definice esoterického je to, co je nedivitelné, fyzikálními způsoby nepostižitelné. Esoterické je také někdy vnímáno jako vnitřní, což v případě této nemoci je dost odpovídající. Vezměte si onemocnění, které se vás dřímá, nemáte o něm potuchy, dlouho se neprojevuje, ve skutečnosti se neprojevuje nijak, a teprve tehdy když způsobí určitou dysfunkci, tak se vlastně stane nemocí. Tohle je dost rozdílné od ne tak závažných nemocí, jak je třeba rýma nebo bolest hlavy nebo teplota, které se projeví ihned a tudíž na ně člověk může zareagovat taky ihned. Co byste si dále mysleli o onemocnění, které když se vyléčí tak obvykle není záruka, že je vyléčeno, neboť může pokračovat dále a někdy tak pokračuje i po několika letech nebo dokonce desítkách let! Podivné, viďte a přitom se tak většina onkologických onemocnění chová. Často jsem přemýšlela čím to je a o čem to je. Nevěřím v korektivní roli všehomíra, a tak jsem dospěla k zajímavému pracovnímu závěru. Myslím si, že rakovina se chová tak jak se chová nikoliv díky svým fyzickým, ale esoterickým aspektům. Těm vnitřním, dlouhodobě pracujícím, očím a tělu neviditelným, přesto přírodním a tudíž zákonitým silám. Ayurvéda má na tuto situaci svůj názor. Říká jí vyadhikšamatva. My tím označujeme imunitu, schopnost těla bránit se onemocnění nebo pokuď nastane, tak ho zlikvidovat. V principu platí, že je-li individuální imunita dostatečně silná, žádná nemoc nemá šanci, tak jako plevel se neuchytí na dostatečně opečovávaném políčku. Zajímavé ale je, že v doslovném překladu vyadhikšamatva znamená „odpustit chorobě“ nebo snad ještě jinak „mít soucit s chorobou“. A jak může mít člověk soucit s něčím a odpustit něco, když totéž necítí a nepraktikuje vůči sobě.
Ctění vnitřních aspektů sebe a nemociNechci o těchto záležitostech psát ani uvažovat bagatelisticky. Vážím si každého lidského hrdinství bez ohledu na to, jak velké je. Život je boj. Neustále něčemu čelíme, ať již ve vnějším prostředí nebo uvnitř sebe. Ti, co jsou nuceni čelit vážné chorobě, jsou hrdinové s velkým H. Jejich bitvu za ně nikdo nemůže převzít. Pomoci, podpořit, a znovu pomoci a podpořit mohou ostatní, ale v dané bitvě o zdraví je člověk sám. V takové situaci přicházejí pocity bezmoce, osamocenosti, strach a nejistota, někdy deprese nebo beznaděj. Duchovní poselství klidu a pozitivity, ať myšlena sebelépe, jsou nápomocná jedině tehdy, když se k nim člověk osobně dopracuje. Na to, aby se tak stalo, musí znát sám sebe, musí se v sobě vyznat, znát zákryty své duše, umět komunikovat se svými pocity, ptát se svého srdce jaké má preference, a tak dál. Hlavně si myslím, že v takové situaci člověk potřebuje ještě jednu schopnost, a to mít se rád. Podle ayurvédy je důvodem rakovinného procesu rozklad základních metabolických principů, která jsou hmotným vyjádřením principů vnitřních čili nehmotných. Člověk se cítí ztracený v některém aspektu života, nemá směr, neví kudy kam. I když navenek se zdá, že je vše v naprostém pořádku, vzniklý proces rakoviny říká, že integrita života, tak je ji potřeba odžívat, je narušena. V psychologické terminologii můžeme říci, že se proces nelásky nebo nelaskavé volby vůči sobě zhmotní do nemoci. V tomto stavu je velmi náročné začít se seznamovat s tím, kdo vlastně jsem, co potřebuji žít a co po mě ta nemoc chce. A přesto tomu tak je a mnozí to dokážou velmi úspěšně.
Cesta procesuTak jako život je neustálý tok, který se proměňuje a přitom zůstává stále stejný, tak i náprava nebo cesta možnosti nápravy je vysoce indivuální a zároveň obecně stejná pro všechny. Prvním krokem je přijetí skutečnosti, že rakovina není pouze fyzický proces, kterého je třeba se co nejrychleji zbavit a dále že to je dlouhodobá záležitost. Ayurvéda popisuje onkologické onemocnění jako nerovnováhu, která se dotýká všech aspektů života, vyjádřeno dóšicky, všech dóš. Je to onemocnění váty, pity, a kaphy. Děje na fundamentální úrovni těla bez ohledu na to, zda se projevuje v orgánu, orgánovém systému či izolovené části těla. Přijme-li člověk tento precedent, další otázka která zákonitě následuje je o čem tento celý proces je vnitřně i fyzicky, ale i – a to hlavně!!! – jak k němu došlo. Toto vše se může dít pouze s vyvinutou vnitřní soustavou, která neviní, není negativní, je citlivá a dokáže mít odstup. To samo o sobě je v konfrontující situaci hodně náročné. Pokud se to podaří, dojde tak k navázání dialogu mezi pocitovou a logickou složkou člověka, kdy obě slouží jako navigátor k rozhodnutí, jak se v celé situaci orientovat. Většina pacientů zcela logicky využije nabídky moderní medicíny, i když za jiných okolností by tak neudělali a k moderní medicíně obecně nemají pozitivní vztah. Mnozí hledají záchranu u alternativy, hledají něco nebo někoho, kdo by je vyléčil, i když samotný průběh nemoci není důkazem, že jejich víra je opodstatněná. Co v obou přístupech chybí je obrácení se do sebe, uchopení svých bolestí, a osvobození se od minulosti tím, že vneseme lidskost, teplo, a pochopení. V takovém přijetí potom nechybí láska, a to je právě ten lék, který procesu rakoviny chybí. Ať se nemoc zastaví, vyléčí či oddálí, do života nám vnese světlo pochopení a přijetí, a tudíž i svůj dar. Cesta je to nejednoduchá, ale je možné, že dá více předpokladu k úplnému vyléčení než ostatní metody samostatně. Každá úroveň vyžaduje to své. Tělo potřebuje fyzické léčení, a díky moderní medicíně a některým alternativám jsou nám tyto metody dostupné. Srdce a duše vyžadují energetické léčení, které přichází z pochopení a přijetí. Odpuštění nemoci a odpuštění sobě je asi ten největší dar, který nám každá životní situace může přinést. Rakovina není vyjímkou a přestože se to jeví paradoxně opačně, dává nám tak možnost smysluplnějšího života. Naučit se za něj být vděčný, je opravdovým uměním.
RSS Feed