Čas podzimu je neoddiskutovatelně zde. Letos s určitou vehemencí, razancí či náhlostí. Větry, deště a zima udeřily rychle zrovna tedˇ, když se nám to příliš nehodí. Většina z nás neví, kolik bude platit za teplo a tak raději zůstáváme v zimě. Někteří jedinci - potkala jsem takové - přešli do asketického režimu. Nicméně restaurace a kavárny mají stále své návštěvníky, i když většina z nich hledá výhodu, slevu nebo jim finančně odpovídající situaci.
Je zajímavé sledovat, jakou reakci máme na stres. To, co je před námi rozhodně stres představuje: ztráta jistot a ochran první čakry nás obnažuje vůči strachu. Nejsou to pouze strachy vytvořené ze současných převážně finančních nejistot. Přidávají se k nim i strachy nahromaděné z minulosti hluboko uložené v naší paměti a těle. Měli naši předkové dostatek? Jaký měli vztah k penězům, jak jejich zkušenosti ovlivnily naše vnímání? Takové a další otázky přicházejí na pořad dne. Toto vše je reálné a musíme se s tím porovnat. Zrovna tak, jak to představuje problém, může to zároveň být i příležitost.
Můžeme zkusit přístup druhé čakry, která funguje na protikladech. Pokud zažíváme situace nedostatku a omezení, je dobré v sobě hledat opačnou pozici. Kde cítím dostatek? Kde vnímám naopak nadbytek? Může to být tak jednoduché, že namísto vysoké ceny jablek v obchodě při jízdě podél úvozu vnímáte velké množství volně ležících jablek, které si můžete nasbírat a odnést s sebou domů. Jen tak, zadarmo.
Já jsem tento paradoxní stav zažila v létě během několikaměsíční cesty po západním pobřeží Severní Ameriky. Přebývání po hotelech pro pittovského vegana, který přesně ví, co mu dělá a nedělá dobře, bylo cvičení v absolutní přizpůsobivosti. Často jsem nevěděla, kde budu další noc spát, nicméně vždy, opakuji VŽDY, se situace vyřešila. Na vlastní kůži jsem zažila to, co všichni v sobě někde víme: v daném okamžiku máme vše, co potřebujeme. Pokud něco nemáme, tak se bez toho v dané chvíli obejdeme. Toho, co potřebujeme, máme často víc než dost, jinými slovy nadbytek, nikoliv nedostatek.
Je tu ještě jeden důležitý aspekt, a to naše mysl. Pokud doopravdy funguje tak, že ze všeobsažné reality svou pozorností přitahuje do naší reality to, nač se soutředí, je imperativní, abychom se soutředili na to žádoucí a nikoliv na negativní. Zní to ovšem jednodušeji, než to ve skutečnosti je. Znamená to v zásadě, že máme pouze pozitivní myšlenky.
Pár týdnů zpět jsem strávila hodně hodin ve vlaku do Budapešti a zpět. Je to taková malá studie lidského chování pro mě, kdo si jinak žije ve svém omezeném světě. Když si v kupé nastoupí paní starší generace, která nemá jediné dobré slovo pro současnost, otráví to atmosféru dosti rychle. Lepší byla již jiná starší paní na cestě zpět, která nastoupila do špatného vlaku. Měla radost, že nebyla "blbá" sama, našel se totiž ještě jeden mladší muž. Za příplatu si nechali mimořádně zastavit mezinárodní rychlík. Jediné, z čeho nakonec měla paní obavu byl posměch, který čekala od rodiny za její blbost.
Podzim je čas přinášející na povrch naše skryté šrámy a slabosti. Země se chystá k odpočiku, shazuje všechnu váhu ve formě plodů a květů, obrací se dovnitř do tmy a ticha. Pro nás to znamená čas slabosti. Pokud se přidají naše slabosti, máme zaděláno na náročný stav. Letos možná o to víc, že jsme ho v minulosti řešili více teplem, jídlem, horkými vanami či sprchami, a o tom všem si většina z nás může nechat jenom snít. Já jsem během pobytu v horké suché Kalifornii zjistila, jaké to je šetřit vodou. Tato zkušenost se teď hodí. A přestože neplánuji ruská kamna, tak vím, že po joga praxi se v mém těle rozproudí krásné teplo a jakmile začnu chantovat Gájatri mantru, ihned si svlékám svetr. A to nemluvím o chilli do jídla nebo dokonce chilli zahřívacím čaji nebo skořici do horkých jablek, která jsme si nasbírali v úvozu a pochutnáváme si na nich každé ráno. Mimochodem recepty na zmíněný pokrm a nápoj najdete v knize V ájurvédské kuchyni.
Když jsme u těch příležitostí, jsem si jistá, že v rámci zvyšování cen je nejenom nutné, ale i dobré hledat ekonomické varianty stravování. Vždy jsem mluvila o tom, že ájurvédská strava je nejenom zdravá, ale i ekonomicky dostupná. Pochází totiž z Indie, kde většina lidí žije v pro nás nepředstavitelné chudobě. I z toho důvodu mám radost, že se podaří po ročním úsilí nabídnout zájemcům novou přepracovanou verzi knihy Áhára, tentokrát pod názvem: Ájurvédská vyživa pro zdraví. Kniha je přepracovaná tak, aby byla vhodná pro široké čtenářské publikum, tedy i to, co s ájurvédou nemá žádnou zkušenost. Kniha vyjde z tiskárny 21. 10. a poté ji můžete najít na pultech vašich oblíbených knihkupců, v eshopech nebo v nakladatelství SmartPress, jež se jí ujalo. Můžete si ji objednat i přes tyto webové stránky, pokud budete chtít.
Tu hlavní příležitost, jež podzim představuje, je k obrácení se do klidu, do sebe. Většinou člověk v sobě místo klidu najde nepohodu, rozrušení či napětí, o to víc je třeba v sobě nacházet klid. Někde v nás je, buďme si jistí, jen cesta k němu není někdy příliš lehká. Vzrůstající tma a chlad nás přímo vtahují dovnitř, pod podušku rozumu a smyslů obrácených směrem ven. Je to příležitost porovnat si v sobě to, co nás dráždí či trápí, nacházet, co nás vyživuje a podporuje zevnitř. Není to pouze příjemný proces, nicméně je naprosto nezbytný. Bez něj budeme žít v neustálé reakci na vnější podněty v pozici oběti okolností. Nikdy si nedáme příležitost určit si, jak budeme věci vnímat a tím pádem prožívat. Čím větší problém, tím větší příležitost. To je dobré si připomínat. Pokud v sobě začneme tušit dobrý pocit z této skutečnosti, jsme na dobré cestě.
Přeji nám všem hodně výmluvného ticha v sobě a nacházení dostatku v každé situaci. Pokud bude inspirovaná čtením nové Áháry, pod dekou s teplým čajem, ájurvéda a já s ní budeme moc rády.
S láskou Martina Ziska
Je zajímavé sledovat, jakou reakci máme na stres. To, co je před námi rozhodně stres představuje: ztráta jistot a ochran první čakry nás obnažuje vůči strachu. Nejsou to pouze strachy vytvořené ze současných převážně finančních nejistot. Přidávají se k nim i strachy nahromaděné z minulosti hluboko uložené v naší paměti a těle. Měli naši předkové dostatek? Jaký měli vztah k penězům, jak jejich zkušenosti ovlivnily naše vnímání? Takové a další otázky přicházejí na pořad dne. Toto vše je reálné a musíme se s tím porovnat. Zrovna tak, jak to představuje problém, může to zároveň být i příležitost.
Můžeme zkusit přístup druhé čakry, která funguje na protikladech. Pokud zažíváme situace nedostatku a omezení, je dobré v sobě hledat opačnou pozici. Kde cítím dostatek? Kde vnímám naopak nadbytek? Může to být tak jednoduché, že namísto vysoké ceny jablek v obchodě při jízdě podél úvozu vnímáte velké množství volně ležících jablek, které si můžete nasbírat a odnést s sebou domů. Jen tak, zadarmo.
Já jsem tento paradoxní stav zažila v létě během několikaměsíční cesty po západním pobřeží Severní Ameriky. Přebývání po hotelech pro pittovského vegana, který přesně ví, co mu dělá a nedělá dobře, bylo cvičení v absolutní přizpůsobivosti. Často jsem nevěděla, kde budu další noc spát, nicméně vždy, opakuji VŽDY, se situace vyřešila. Na vlastní kůži jsem zažila to, co všichni v sobě někde víme: v daném okamžiku máme vše, co potřebujeme. Pokud něco nemáme, tak se bez toho v dané chvíli obejdeme. Toho, co potřebujeme, máme často víc než dost, jinými slovy nadbytek, nikoliv nedostatek.
Je tu ještě jeden důležitý aspekt, a to naše mysl. Pokud doopravdy funguje tak, že ze všeobsažné reality svou pozorností přitahuje do naší reality to, nač se soutředí, je imperativní, abychom se soutředili na to žádoucí a nikoliv na negativní. Zní to ovšem jednodušeji, než to ve skutečnosti je. Znamená to v zásadě, že máme pouze pozitivní myšlenky.
Pár týdnů zpět jsem strávila hodně hodin ve vlaku do Budapešti a zpět. Je to taková malá studie lidského chování pro mě, kdo si jinak žije ve svém omezeném světě. Když si v kupé nastoupí paní starší generace, která nemá jediné dobré slovo pro současnost, otráví to atmosféru dosti rychle. Lepší byla již jiná starší paní na cestě zpět, která nastoupila do špatného vlaku. Měla radost, že nebyla "blbá" sama, našel se totiž ještě jeden mladší muž. Za příplatu si nechali mimořádně zastavit mezinárodní rychlík. Jediné, z čeho nakonec měla paní obavu byl posměch, který čekala od rodiny za její blbost.
Podzim je čas přinášející na povrch naše skryté šrámy a slabosti. Země se chystá k odpočiku, shazuje všechnu váhu ve formě plodů a květů, obrací se dovnitř do tmy a ticha. Pro nás to znamená čas slabosti. Pokud se přidají naše slabosti, máme zaděláno na náročný stav. Letos možná o to víc, že jsme ho v minulosti řešili více teplem, jídlem, horkými vanami či sprchami, a o tom všem si většina z nás může nechat jenom snít. Já jsem během pobytu v horké suché Kalifornii zjistila, jaké to je šetřit vodou. Tato zkušenost se teď hodí. A přestože neplánuji ruská kamna, tak vím, že po joga praxi se v mém těle rozproudí krásné teplo a jakmile začnu chantovat Gájatri mantru, ihned si svlékám svetr. A to nemluvím o chilli do jídla nebo dokonce chilli zahřívacím čaji nebo skořici do horkých jablek, která jsme si nasbírali v úvozu a pochutnáváme si na nich každé ráno. Mimochodem recepty na zmíněný pokrm a nápoj najdete v knize V ájurvédské kuchyni.
Když jsme u těch příležitostí, jsem si jistá, že v rámci zvyšování cen je nejenom nutné, ale i dobré hledat ekonomické varianty stravování. Vždy jsem mluvila o tom, že ájurvédská strava je nejenom zdravá, ale i ekonomicky dostupná. Pochází totiž z Indie, kde většina lidí žije v pro nás nepředstavitelné chudobě. I z toho důvodu mám radost, že se podaří po ročním úsilí nabídnout zájemcům novou přepracovanou verzi knihy Áhára, tentokrát pod názvem: Ájurvédská vyživa pro zdraví. Kniha je přepracovaná tak, aby byla vhodná pro široké čtenářské publikum, tedy i to, co s ájurvédou nemá žádnou zkušenost. Kniha vyjde z tiskárny 21. 10. a poté ji můžete najít na pultech vašich oblíbených knihkupců, v eshopech nebo v nakladatelství SmartPress, jež se jí ujalo. Můžete si ji objednat i přes tyto webové stránky, pokud budete chtít.
Tu hlavní příležitost, jež podzim představuje, je k obrácení se do klidu, do sebe. Většinou člověk v sobě místo klidu najde nepohodu, rozrušení či napětí, o to víc je třeba v sobě nacházet klid. Někde v nás je, buďme si jistí, jen cesta k němu není někdy příliš lehká. Vzrůstající tma a chlad nás přímo vtahují dovnitř, pod podušku rozumu a smyslů obrácených směrem ven. Je to příležitost porovnat si v sobě to, co nás dráždí či trápí, nacházet, co nás vyživuje a podporuje zevnitř. Není to pouze příjemný proces, nicméně je naprosto nezbytný. Bez něj budeme žít v neustálé reakci na vnější podněty v pozici oběti okolností. Nikdy si nedáme příležitost určit si, jak budeme věci vnímat a tím pádem prožívat. Čím větší problém, tím větší příležitost. To je dobré si připomínat. Pokud v sobě začneme tušit dobrý pocit z této skutečnosti, jsme na dobré cestě.
Přeji nám všem hodně výmluvného ticha v sobě a nacházení dostatku v každé situaci. Pokud bude inspirovaná čtením nové Áháry, pod dekou s teplým čajem, ájurvéda a já s ní budeme moc rády.
S láskou Martina Ziska
RSS Feed
