Milí přátelé:
Přestože letošní rok zajisté nevyčerpal všechna svoje překvapení, pro mě nastává čas bilancování.
Bude to asi tím, že se chystám po třech letech do Indie. Hlavním důvodem je účast na 9. světovém kongresu ájurvédy v Goa, který proběhne od 8. do 11. prosince roku 2022.
K tomuto místu mám blízký vztah - před covidem to bylo poslední místo, které jsme spolu se studentkami Gurukuly navštívily v rámci klinické praxe v Indii. Pro všechny z nás to byl nezapomenutelný zážitek nejenom profesně, ale i díky krásnému prostředí. Tak jsem zvědavá, co přinese návrat do kdysi tichých míst, které bude sdílet 300 tisíc delegátů konference.
Jsem i hrdá na to, že můj příspěvek o duchovním přístupu k pacientům byl přijat k prezentaci - je to velká čest a vlastně úspěch: nepodařilo se to ani mnohým indickým kolegům, kteří zastávají důležité pozice v ájurvédských školách a nemocnicích. Pro solitéra z malé zemičky uprostřed Evropy, který nemá žádnou institucionální podporu, je to vlastně malý zázrak.
Ten zázrak, obvykle cestu mi nahlas /věřím, že v dobrém/ či tiše závidí mnoho lidí. Říkají, že by taky jeli. Aby bylo jasno: ono to není zase takové terno. Člověk musí vynaložit hodně úsilí, času, letos i velkou kupu peněz, jelikož cestování se stalo hodně nákladným k tomu, aby někam dorazil. Ano, jistě něco získá a po návratu se o to dělí, nicméně se mu to nikdy adekvátně nevrátí. Není to totiž obchodní investice, je to naplnění záměru a potřeby srdce a ducha, jež člověka zvednou z pohodlí a vedou ho tam, kde se něco dozví. Ájurvéda je svým způsobem neustálé objevování toho, jak funguje život a my v něm.
Většina z vás si nejspíš v tomto momentě řekne, že není třeba nikam cestovat. Stačí sedět doma a vše nalezneme v sobě. To je sice pravda, člověk si nicméně potřebuje udělat zkušenosti, které mu toto poznání přinesou. Více než kdy jindy se právě letos ukazuje rodíl mezi chápat rozumem a vědět díky zkušenosti. Stále více mě fascinují lidé /a že jich přibývá/, kteří o co méně mají zkušeností, o to více mají názorů. Své četné názory nemají problém prezentovat jako vědění, ba naopak často vystupují jako někdo, kdo jediný ví, jak to ve skutečnosti je. A když ne pro všechno, tak alespoň pro ty ostatní.
Ti praví učitelé, a na to pamatujme zejména nyní, kdy se rodí více a více falešných apoštolů, jsou ti, co podporují naše vlastní vědění. Když jsem v říjnu byla v Paříži za svým učitelem jogy, vedl hodinu tak, že po krátké praxi se nás ptal, co jsem si díky ní uvědomili. Neříkal nám jak to je, nevedl nás za ručičku tam, kde on ví, že je dobré být, pracoval jen a jen s naší zkušeností a tu podporoval tak, aby ONA nás vedla tím žádoucím směrem: k sobě či ještě lépe do sebe.
Cesta do sebe se potvrdila jako velmi výhodná cesta účastníkům semináře o ájurvédské psychologii. Pamatuji se, jak se mě jedna zájemkyně před seminářem ptala, zda budu dělat klasické vysvětlení tří mentálních energií /míněno triguna tamas, radžas a satva/. V duchu a vlastně i jinak mě to pobavilo: vždy jsem hledala svoje vlastní pochopení, svou vlastní cestu, dělala si své vlastní zkušenosti. V ájurvédě jsem nešla a věřím, že pokud ano, tak je to méně a méně, cestou klišé. Sdílela jsem vždy poctivě a pravdivě moudrost védského systému tak, jak jsem nejpravdivěji byla schopná. To je i nadále moje cesta.
Člověk to může dělat kdykoliv a kdekoliv - jen pro to je přirozené místo v pracovních aktivitách, nikoliv na party nebo v rodině. Nedávno se mi moje dcera svěřila, že má strach, že jí budu psychologicy analyzovat během našeho společného času. A měla pravdu: všichni chceme žít autenticky a zároveň si uvědomujeme, že pro různá místa a okolnosti jsou vhodné různé prostředky a přístupy.
Baví mě ta rozmanitost druhé čakry a zároveň si musím dávat pozor, abych se v ní neutopila. Uvědomit si, co je podstatné /rozuměj trvalé/ a kam je třeba tudíž věnovat energii není tak jednoduché. Čím je člověk starší a má sice kvalitnější nicméně na objem menší energii, tím se s ní musí naučit šikovněji zacházet. Vlastně to není moc velký rozdíl od situace, které jsme vystaveni společensky ve smyslu energií na základní potřeby jako je teplo, voda, jídlo a vůbec fyzické pohodlí.
Moje generace má tu výhodu, že vyrostla v nedostatku, tak s ním umíme zacházet. Navíc máme ještě neuvěřitelné štěstí, že védská věda umí zacházet s tou nejdůležitější energií, a to naší mysli, a dovede tak lehce vytvořit tělu například teplo, aniž by na to muselo udělat cokoliv zvenčí. Namísto ruských kamen máme tak jogické praxe, které nás prohřejí tak, že nás vnější chlad neovlivní.
Čas nových výzev přináší i možnosti pro nové příležitosti. Hodně se mluví o originálních přístupech, řešení a nápadech. Život je jeden velký experiment, když to tak vezmeme: nic není zaručené, všechno je možné a zároveň nic nemusí být a to, co je si často ani nepřejeme, aby bylo. Pokud se v tomto stavu cítíte lépe a lépe, tak máte dobře nakročeno. Pokud nikoliv, začněte třeba tím, že se zbavíte bačkor, na které jste zvyklí a konečně si pořídíte úplně nové, naprosto odlišné od těch, které jste léta měli, a budete si dělat novou zkušenost. Jak se dotýkáme země, tak se totiž vztahujeme k sobě.
Přeji nám všem tudíž měkký pružný došlap a lehký krok směrem do sebe.
S díky a zvědavostí, co je před námi Vaše upřímně Martina Ziska
Přestože letošní rok zajisté nevyčerpal všechna svoje překvapení, pro mě nastává čas bilancování.
Bude to asi tím, že se chystám po třech letech do Indie. Hlavním důvodem je účast na 9. světovém kongresu ájurvédy v Goa, který proběhne od 8. do 11. prosince roku 2022.
K tomuto místu mám blízký vztah - před covidem to bylo poslední místo, které jsme spolu se studentkami Gurukuly navštívily v rámci klinické praxe v Indii. Pro všechny z nás to byl nezapomenutelný zážitek nejenom profesně, ale i díky krásnému prostředí. Tak jsem zvědavá, co přinese návrat do kdysi tichých míst, které bude sdílet 300 tisíc delegátů konference.
Jsem i hrdá na to, že můj příspěvek o duchovním přístupu k pacientům byl přijat k prezentaci - je to velká čest a vlastně úspěch: nepodařilo se to ani mnohým indickým kolegům, kteří zastávají důležité pozice v ájurvédských školách a nemocnicích. Pro solitéra z malé zemičky uprostřed Evropy, který nemá žádnou institucionální podporu, je to vlastně malý zázrak.
Ten zázrak, obvykle cestu mi nahlas /věřím, že v dobrém/ či tiše závidí mnoho lidí. Říkají, že by taky jeli. Aby bylo jasno: ono to není zase takové terno. Člověk musí vynaložit hodně úsilí, času, letos i velkou kupu peněz, jelikož cestování se stalo hodně nákladným k tomu, aby někam dorazil. Ano, jistě něco získá a po návratu se o to dělí, nicméně se mu to nikdy adekvátně nevrátí. Není to totiž obchodní investice, je to naplnění záměru a potřeby srdce a ducha, jež člověka zvednou z pohodlí a vedou ho tam, kde se něco dozví. Ájurvéda je svým způsobem neustálé objevování toho, jak funguje život a my v něm.
Většina z vás si nejspíš v tomto momentě řekne, že není třeba nikam cestovat. Stačí sedět doma a vše nalezneme v sobě. To je sice pravda, člověk si nicméně potřebuje udělat zkušenosti, které mu toto poznání přinesou. Více než kdy jindy se právě letos ukazuje rodíl mezi chápat rozumem a vědět díky zkušenosti. Stále více mě fascinují lidé /a že jich přibývá/, kteří o co méně mají zkušeností, o to více mají názorů. Své četné názory nemají problém prezentovat jako vědění, ba naopak často vystupují jako někdo, kdo jediný ví, jak to ve skutečnosti je. A když ne pro všechno, tak alespoň pro ty ostatní.
Ti praví učitelé, a na to pamatujme zejména nyní, kdy se rodí více a více falešných apoštolů, jsou ti, co podporují naše vlastní vědění. Když jsem v říjnu byla v Paříži za svým učitelem jogy, vedl hodinu tak, že po krátké praxi se nás ptal, co jsem si díky ní uvědomili. Neříkal nám jak to je, nevedl nás za ručičku tam, kde on ví, že je dobré být, pracoval jen a jen s naší zkušeností a tu podporoval tak, aby ONA nás vedla tím žádoucím směrem: k sobě či ještě lépe do sebe.
Cesta do sebe se potvrdila jako velmi výhodná cesta účastníkům semináře o ájurvédské psychologii. Pamatuji se, jak se mě jedna zájemkyně před seminářem ptala, zda budu dělat klasické vysvětlení tří mentálních energií /míněno triguna tamas, radžas a satva/. V duchu a vlastně i jinak mě to pobavilo: vždy jsem hledala svoje vlastní pochopení, svou vlastní cestu, dělala si své vlastní zkušenosti. V ájurvédě jsem nešla a věřím, že pokud ano, tak je to méně a méně, cestou klišé. Sdílela jsem vždy poctivě a pravdivě moudrost védského systému tak, jak jsem nejpravdivěji byla schopná. To je i nadále moje cesta.
Člověk to může dělat kdykoliv a kdekoliv - jen pro to je přirozené místo v pracovních aktivitách, nikoliv na party nebo v rodině. Nedávno se mi moje dcera svěřila, že má strach, že jí budu psychologicy analyzovat během našeho společného času. A měla pravdu: všichni chceme žít autenticky a zároveň si uvědomujeme, že pro různá místa a okolnosti jsou vhodné různé prostředky a přístupy.
Baví mě ta rozmanitost druhé čakry a zároveň si musím dávat pozor, abych se v ní neutopila. Uvědomit si, co je podstatné /rozuměj trvalé/ a kam je třeba tudíž věnovat energii není tak jednoduché. Čím je člověk starší a má sice kvalitnější nicméně na objem menší energii, tím se s ní musí naučit šikovněji zacházet. Vlastně to není moc velký rozdíl od situace, které jsme vystaveni společensky ve smyslu energií na základní potřeby jako je teplo, voda, jídlo a vůbec fyzické pohodlí.
Moje generace má tu výhodu, že vyrostla v nedostatku, tak s ním umíme zacházet. Navíc máme ještě neuvěřitelné štěstí, že védská věda umí zacházet s tou nejdůležitější energií, a to naší mysli, a dovede tak lehce vytvořit tělu například teplo, aniž by na to muselo udělat cokoliv zvenčí. Namísto ruských kamen máme tak jogické praxe, které nás prohřejí tak, že nás vnější chlad neovlivní.
Čas nových výzev přináší i možnosti pro nové příležitosti. Hodně se mluví o originálních přístupech, řešení a nápadech. Život je jeden velký experiment, když to tak vezmeme: nic není zaručené, všechno je možné a zároveň nic nemusí být a to, co je si často ani nepřejeme, aby bylo. Pokud se v tomto stavu cítíte lépe a lépe, tak máte dobře nakročeno. Pokud nikoliv, začněte třeba tím, že se zbavíte bačkor, na které jste zvyklí a konečně si pořídíte úplně nové, naprosto odlišné od těch, které jste léta měli, a budete si dělat novou zkušenost. Jak se dotýkáme země, tak se totiž vztahujeme k sobě.
Přeji nám všem tudíž měkký pružný došlap a lehký krok směrem do sebe.
S díky a zvědavostí, co je před námi Vaše upřímně Martina Ziska
RSS Feed
