Milí přátelé a příznivci ájurvédy:
Když jsem se dívala za uplynulým rokem, letos poprvé mi rok přišel jako příliš dlouhé ohlédnutí. Možná to je tím, že většina mé energie proudí pro projektu Ájurvédské gurukuly a tím pádem je mé další působení v ájurvédské komunitě značně omezené. Pocítila jsem potřebu komunikovat s vámi tímto způsobem častěji a tak se zrodila myšlenka, že by to mohlo být na měsíční bázi.
Toto je můj první pokus. Leden, řekla bych, začal s velkou silou. Vstup do nového roku nebyl váhavý, stydlivý v žádném slova smyslu, naopak byl silný, překotný a uvrhl nás ihned do jakéhosi dalšího či pokračujícího víru. Jako bychom dostali malou pauzu o svátcích, abychom si odpočinuli, udělali malou přestávku, a ihned s prvními dny roku nového jsme se ocitli v intenzivní situaci, která si od nás žádala veškerou pozornost.
První měsíc roku nám přinesl mnohé konfrontace, některé z nich vážného charakteru. Když bych se měla podívat na to, co mají společného, mohla bych je popsat jako zvýšený tlak na volbu ze sebe-podpory a lásky. Jelikož se ve své práci setkávám většinou s ženami /ať již v Gurukule nebo v klinické poradně/, mohu se vyjádřit celkem detailně k procesu, kterým prochází ženy, včetně mě samé. Leden nám chtěl pomoci ujasnit si, co je důležité a čím naopak nemá smysl se zaobírat, ať již proto, že to není naše zodpovědnost, situaci nemůžeme změnit či bychom zvýšenou pozorností posilovaly pouze námi si osvojený přístup, který nevede ke konstruktivnímu řešení. Tyto konfrontace – ženy z titulu jejich multifunkčnosti jich mají denně nespočet – nám přišly pomoci udělat si jednu zásadní zkušenost. Tou je rozdíl ve volbě z nespokojenosti, nedostatku a neustálého řešení problému versus volba z pochopení, podpory, přijetí a lásky vůči sobě. Energeticky je mezi těmito volbami obrovský rozdíl, přestože navenek mohou vypadat úplně stejně. Ta první se totiž zaměřuje na nedostatek, a tím ho posiluje, ta druhá na dostatek a tím ho taktéž posiluje.
Podpořit sebe sama z láskyplné volby znamená důvěřovat. Znamená to i vzdát se boje, odložit brnění, stálé snažení, řešení, vdechování péče a lásky do ostatních, včetně mužů. Znamená to postavit se za svoji vnímavost a citlivost, respektovat ji a na jejím základě se rozhodovat, co si pro sebe budu volit. Není to již mechanické či volní prosazování si toho, co pro sebe potřebuji, ale naopak láskyplná podpora sebe bez nutnosti vysvětlení, odůvodnění si či ospravedlňování se před sebou či ostatními. Na co mnohé ženy v této fázi naráží je jejich vyčerpanost. Já sama jsem si z vlastní hmatatelné zkušenosti uvědomila souvislost mezi pránou, sattvou a šradhou. Prána je životní energie, vitalita, jakési energetické palivo, na které jede naše vědomí. Když máme prány nedostatek, automaticky se sníží sattva. Sattva nám dává jasné vnímání, přirozené plynutí, schopnost správně rozeznávat, chápat a tím pádem jednat. Žena je tak náchylná k ne-sattvickým pólům, což u ní představuje tendenci k negativitě. Nejenom, že se sama cítí ne pozitivně, zároveň je i magnetickým pólem, který negativitu přitahuje z okolí. To ženě ubírá ještě více energie a začarovaný kruh se tak posiluje. Nízká sattva představuje krok ke ztrátě šradhy. Šradha je jakási víra, nikoliv ve smyslu náboženského přesvědčení, ale přístupu k životu. Přítomnost šradhy znamená přirozený optimismus, pocit energie a radosti ze života. Jak vidno, to nás vrací zpět k sattvě a dále k práně.
Jak si pomoci k více prány? Na to není lehká odpověď. Pomáhá světlo, teplo, šťáva, láskyplná péče, cokoliv, co nám doplní hlubokou nádrž psychické energie, kterou srdce může přepustit do duše. Já jsem si odskočila například na jih Evropy a těch několik dní v jiném prostředí, mírném klimatu a denním intenzivním slunečním záření mě vedle odjezdu od všech povinností pomohlo pookřát asi tak, jako když teplomilnou rostlinu vystavíte na nějakou dobu ze stínu na světlo. To vše mi ukázalo, že ženská energie se nedá odpracovat, odsnažit ani odřešit. Můžeme ji však vytvořit podmínky, aby se mohla generovat tím, že k sobě přistupujeme citlivě a laskavě. V tomto smyslu byl leden značně názorný. Ukázal nám, že ženy se nemohou nadále chovat jako muži, ani vůči sobě, ani vůči ostatním. Nejenom že si tím ubližují a vyčerpávají se a tím dávají do pohybu spirálu nízká prána plodí nízkou sattvu a ta narušuje naší šradhu, ale hlavně proto, že zjišťují, že tento přístup není funkční.
A co naše silná mocná polovina lidstva, muži? Ti jako by měli ještě větší krizi. Ženy hledají, snaží se – možná až moc, zatímco muži, zdá se, se změně brání. Leden mi ukázal velmi jasně dva vyhraněné póly mužského přístupu, které, zdá se, nemají sezónní omezení. Na jedné straně je to jakýsi macho přístup ve smyslu „nepotřebuji pomoc, žádný problém nemám, všechno mám pod kontrolou“. Z ženského úhlu pohledu jde jasně o popírání problému, mužská energie je očividně v krizi. Tento násilný přístup ke své mužské vnitřní síle je v čase zvyšující se krize vystřídán jakýmsi prázdným bezradným mácháním rukama ve vzduchu, kdy všechno vím, všechno znám muž se promění v bezradného človíčka neschopného jakéhokoliv konstruktivního přístupu. Čím víc problém houstne, tím méně jsou muži ochotni vzít za něj a tím pádem sebe zodpovědnost. Je potom přirozené hledat příčinu mimo sebe. Ženy se spoluúčastní této dynamiky velmi zdatně tím, že se viní či nadměrně chápou něco, co nejenom není jejich zodpovědnost, ale co místo přijetí by měly ve svém životě odmítnout. Dělají to v zoufalé snaze vyprovokovat muže ke spolupráci, jenže tato strategie opravdu nefunguje. Nefungovala doposud, nefungovala v lednu, tak bychom se jí měli vzdát neboť pravděpodobnost, že začne fungovat v únoru, je opravdu malá.
A tak pokud jste se v lednu nudili, nejste na cestě sebepoznání. Hned první měsíc v roce nám naservíroval tolik příležitostí k sebepoznání, že těch zážitků bylo upřímně možná až moc. Nezbývá nám počkat si, co se uděje další měsíc. Ten začíná po úplňku a zatmění měsíce, což je fenomén přinášející zvýšené působení energie vesmíru. Jak je na tom vesmír si opravdu netroufnu odhadnout. Soudě podle politické situace si volím dívat se na pozitivní stránku věci. Z toho hlediska mi dělá radost, že se zvyšuje počet nespokojených spoluobčanů. Je jen otázkou času, kdy tato energie přeroste v hmatatelnou změnu. Do té doby se možná ještě chvíli budeme škvařit ve vlastní šťávě. Jak to opravdu bude, to si řekneme na konci měsíce února. Bylo mi potěšení se takto spolu ohlédnout za uplynulým časem a budu se těšit brzy na shledanou.
S úctou vaše Martina Zisková
Když jsem se dívala za uplynulým rokem, letos poprvé mi rok přišel jako příliš dlouhé ohlédnutí. Možná to je tím, že většina mé energie proudí pro projektu Ájurvédské gurukuly a tím pádem je mé další působení v ájurvédské komunitě značně omezené. Pocítila jsem potřebu komunikovat s vámi tímto způsobem častěji a tak se zrodila myšlenka, že by to mohlo být na měsíční bázi.
Toto je můj první pokus. Leden, řekla bych, začal s velkou silou. Vstup do nového roku nebyl váhavý, stydlivý v žádném slova smyslu, naopak byl silný, překotný a uvrhl nás ihned do jakéhosi dalšího či pokračujícího víru. Jako bychom dostali malou pauzu o svátcích, abychom si odpočinuli, udělali malou přestávku, a ihned s prvními dny roku nového jsme se ocitli v intenzivní situaci, která si od nás žádala veškerou pozornost.
První měsíc roku nám přinesl mnohé konfrontace, některé z nich vážného charakteru. Když bych se měla podívat na to, co mají společného, mohla bych je popsat jako zvýšený tlak na volbu ze sebe-podpory a lásky. Jelikož se ve své práci setkávám většinou s ženami /ať již v Gurukule nebo v klinické poradně/, mohu se vyjádřit celkem detailně k procesu, kterým prochází ženy, včetně mě samé. Leden nám chtěl pomoci ujasnit si, co je důležité a čím naopak nemá smysl se zaobírat, ať již proto, že to není naše zodpovědnost, situaci nemůžeme změnit či bychom zvýšenou pozorností posilovaly pouze námi si osvojený přístup, který nevede ke konstruktivnímu řešení. Tyto konfrontace – ženy z titulu jejich multifunkčnosti jich mají denně nespočet – nám přišly pomoci udělat si jednu zásadní zkušenost. Tou je rozdíl ve volbě z nespokojenosti, nedostatku a neustálého řešení problému versus volba z pochopení, podpory, přijetí a lásky vůči sobě. Energeticky je mezi těmito volbami obrovský rozdíl, přestože navenek mohou vypadat úplně stejně. Ta první se totiž zaměřuje na nedostatek, a tím ho posiluje, ta druhá na dostatek a tím ho taktéž posiluje.
Podpořit sebe sama z láskyplné volby znamená důvěřovat. Znamená to i vzdát se boje, odložit brnění, stálé snažení, řešení, vdechování péče a lásky do ostatních, včetně mužů. Znamená to postavit se za svoji vnímavost a citlivost, respektovat ji a na jejím základě se rozhodovat, co si pro sebe budu volit. Není to již mechanické či volní prosazování si toho, co pro sebe potřebuji, ale naopak láskyplná podpora sebe bez nutnosti vysvětlení, odůvodnění si či ospravedlňování se před sebou či ostatními. Na co mnohé ženy v této fázi naráží je jejich vyčerpanost. Já sama jsem si z vlastní hmatatelné zkušenosti uvědomila souvislost mezi pránou, sattvou a šradhou. Prána je životní energie, vitalita, jakési energetické palivo, na které jede naše vědomí. Když máme prány nedostatek, automaticky se sníží sattva. Sattva nám dává jasné vnímání, přirozené plynutí, schopnost správně rozeznávat, chápat a tím pádem jednat. Žena je tak náchylná k ne-sattvickým pólům, což u ní představuje tendenci k negativitě. Nejenom, že se sama cítí ne pozitivně, zároveň je i magnetickým pólem, který negativitu přitahuje z okolí. To ženě ubírá ještě více energie a začarovaný kruh se tak posiluje. Nízká sattva představuje krok ke ztrátě šradhy. Šradha je jakási víra, nikoliv ve smyslu náboženského přesvědčení, ale přístupu k životu. Přítomnost šradhy znamená přirozený optimismus, pocit energie a radosti ze života. Jak vidno, to nás vrací zpět k sattvě a dále k práně.
Jak si pomoci k více prány? Na to není lehká odpověď. Pomáhá světlo, teplo, šťáva, láskyplná péče, cokoliv, co nám doplní hlubokou nádrž psychické energie, kterou srdce může přepustit do duše. Já jsem si odskočila například na jih Evropy a těch několik dní v jiném prostředí, mírném klimatu a denním intenzivním slunečním záření mě vedle odjezdu od všech povinností pomohlo pookřát asi tak, jako když teplomilnou rostlinu vystavíte na nějakou dobu ze stínu na světlo. To vše mi ukázalo, že ženská energie se nedá odpracovat, odsnažit ani odřešit. Můžeme ji však vytvořit podmínky, aby se mohla generovat tím, že k sobě přistupujeme citlivě a laskavě. V tomto smyslu byl leden značně názorný. Ukázal nám, že ženy se nemohou nadále chovat jako muži, ani vůči sobě, ani vůči ostatním. Nejenom že si tím ubližují a vyčerpávají se a tím dávají do pohybu spirálu nízká prána plodí nízkou sattvu a ta narušuje naší šradhu, ale hlavně proto, že zjišťují, že tento přístup není funkční.
A co naše silná mocná polovina lidstva, muži? Ti jako by měli ještě větší krizi. Ženy hledají, snaží se – možná až moc, zatímco muži, zdá se, se změně brání. Leden mi ukázal velmi jasně dva vyhraněné póly mužského přístupu, které, zdá se, nemají sezónní omezení. Na jedné straně je to jakýsi macho přístup ve smyslu „nepotřebuji pomoc, žádný problém nemám, všechno mám pod kontrolou“. Z ženského úhlu pohledu jde jasně o popírání problému, mužská energie je očividně v krizi. Tento násilný přístup ke své mužské vnitřní síle je v čase zvyšující se krize vystřídán jakýmsi prázdným bezradným mácháním rukama ve vzduchu, kdy všechno vím, všechno znám muž se promění v bezradného človíčka neschopného jakéhokoliv konstruktivního přístupu. Čím víc problém houstne, tím méně jsou muži ochotni vzít za něj a tím pádem sebe zodpovědnost. Je potom přirozené hledat příčinu mimo sebe. Ženy se spoluúčastní této dynamiky velmi zdatně tím, že se viní či nadměrně chápou něco, co nejenom není jejich zodpovědnost, ale co místo přijetí by měly ve svém životě odmítnout. Dělají to v zoufalé snaze vyprovokovat muže ke spolupráci, jenže tato strategie opravdu nefunguje. Nefungovala doposud, nefungovala v lednu, tak bychom se jí měli vzdát neboť pravděpodobnost, že začne fungovat v únoru, je opravdu malá.
A tak pokud jste se v lednu nudili, nejste na cestě sebepoznání. Hned první měsíc v roce nám naservíroval tolik příležitostí k sebepoznání, že těch zážitků bylo upřímně možná až moc. Nezbývá nám počkat si, co se uděje další měsíc. Ten začíná po úplňku a zatmění měsíce, což je fenomén přinášející zvýšené působení energie vesmíru. Jak je na tom vesmír si opravdu netroufnu odhadnout. Soudě podle politické situace si volím dívat se na pozitivní stránku věci. Z toho hlediska mi dělá radost, že se zvyšuje počet nespokojených spoluobčanů. Je jen otázkou času, kdy tato energie přeroste v hmatatelnou změnu. Do té doby se možná ještě chvíli budeme škvařit ve vlastní šťávě. Jak to opravdu bude, to si řekneme na konci měsíce února. Bylo mi potěšení se takto spolu ohlédnout za uplynulým časem a budu se těšit brzy na shledanou.
S úctou vaše Martina Zisková
RSS Feed
