Milí přátelé,
Již to bude téměř rok, co jsme se dostali do bezprecedentní situace. Za tu dobu jsme si prošli různými přístupy, od „to je dočasné, udělejme ABC a za chvíli je konec“, přes „musíme to chvíli vydržet, řešení je za rohem, naposledy ve vakcíně“ k současnému stavu absolutního bezvládí a chaosu.
Dnes již víme, že problémem není jenom vir, ale – a to zejména – jak s celou situací zacházíme. Systém zákazů a příkazů má svoje limity zejména v tom, že jakmile nepřinese očekávané výsledky, člověk není ochoten v něm setrvávat. To je přirozené lidské chování. České specifikum je, že za každých okolností našinec vymyslí nějakou vychytávku, extra cestičku, kterou si vyšlape přístup k tomu, co chce. Obvykle je to na úkor někoho jiného, ale to je podstata moci.
Moc vychází z předpokladu, že jí nikdy dost. Musíme o ní bojovat, usilovat, prát se za ní tak, abych já/skupina/záměr/přesvědčení/opatření skončilo s větší mocí než nyní mám. Moc je o posílení sebe na úkor druhého. Láska k moci vychází z potřeby moci, a ta pramení z bezmoci. To je jednoduchá logická úvaha, kterou chápe i malé dítě. Co malé dítě zatím ještě neví je, že jedna z forem moci v našem životě, možná nejmocnější symbol a tím pádem realita našeho pokročilého života v kapitalistické společnosti jsou peníze.
Situace, která ohrožuje naší existenci, nejenom fyzicky, tedy naše zdraví a bezpečí, ale práva člověka na tvořivé vyjádření a celistvé žití, jež jsou naše nejzákladnější svobody, v nás vyvolává hluboký strach. Člověk má zvláštní, bizardní myšlenky, když ho ovládne strach. Chaos vrhá člověka do boje o přežití, do hlubokého strachu o vlastní existenci a tím pádem moc. Toto je nezranitelnější, nejcitlivější stav, ve kterém se člověk může nacházet a víme z historie lidstva, jak ho někteří mocní použili. Bezmoc je ideální stav pro použití moci. Bezmoc je stav, který vyžaduje moc, přímo o ní prosí. Život hledá rovnováhu v každé situaci.
To rozhodující je, zda moc vychází z lásky k moci nebo z moci lásky. Láska je mocná. Nemyslím tím uplakanou lásku, kterou tak úporně a marně hledáme jeden v druhém, myslím tím lásku přijetí, pochopení, tolerance, podpory celistvosti a přirozenosti v každém z nás a ve vztahu nás všech ke každému aspektu toho, co je kolem nás. Možná, že celý náš život je namísto hledání lásky přicházející z nějakého vnějšího zdroje neustálé předefinovávání toho, co láska, vycházející z vnitřního zdroje, ve skutečnosti je.
Chaos je způsob, jak se moc re-distribuuje. Co zažíváme a vidíme kolem nás /a tím pádem recipročně i v nás/ je distribuce moci vycházející z lásky k moci, tudíž nedostatku moci. Zažíváme absurdity, bizardnosti a nesmysly, které jsme si mysleli, že není možné zažít. Ještě jsme neskončili, obávám se. Možná nikdy neskončíme. Jak řekl náš vlastní moudrý klaun Jan Werich „proti blbosti bojují i bohové marně.“
Řešením není systémová změna, není v tom, že někdo přijde na něco a to všichni použijeme /i když česká specialita vedle originálních kliček je i kopírování ostatních aniž by byl přiznaný zdroj/. Součástí řešení je to, že obnažujeme absurditu, dotazujeme se co má smysl a co ne a otvíráme se novým řešením.
Albert Einstein řekl, že řešení problému vyžaduje jiné myšlení než to, které problém vytvořilo. Současná situace chaosu vyžaduje náš posun od lásky k moci k moci lásky. Láska znamená celistvost, znamená moc zabudovanou v každém živém systému. Znamená to respekt k přirozené moci toho, co existuje. Moc jeden vůči druhému bez ohledu na rasu, pohlaví, postavení a náboženství – to vše se děje. Znamená to moc z lásky vůči přírodě a vše co v ní je – zvířatům, rostlinám, vzduchu, řekám, horám, zemi. Respekt pro moc jednotlivých národů, a hlavně respekt pro moc, kterou má každý z nás v sobě, kterou naše bytí představuje.
Chceme-li být zdraví a žít dobrý život, musíme být celiství. V celistvosti je moc, síla a láska založená na respektu a podpoře všeho přirozeného. Současný chaos, který obnažuje tolik nesmyslných funkčních struktur a přístupů je způsob, jak nás posunout od energie lásky k moci k energii moci lásky.
Jak se tam dostaneme? Sva marga, každý objevuje svoji cestu. Vždy máme volbu, jak přistoupíme k tomu, co se děje kolem nás. Hledejme postoj, který v nás nevyvolává boj o přežití, boj o více moci, ale přirozený pocit síly, moci a kontroly z lásky = přijetí, které cítíme. Nečekejme na to, co není či co nám chybí, dávejme si to, co potřebujeme. Posilujme v sobě, co nás přirozeně posiluje, posunuje do vlastní síly, která ví. Obracejme se k vyšším autoritám, jež mají neomezenou moc a bezpodmínečně nás podporují cestou inspirace, vděčnosti a kontemplace.
Podporujme se svým světlem vzájemně a brzy převládne světlo v temnotě, která nás zahalila.
Držme si palce --- očividně to je třeba.
S láskou a přáním února 2021 plného síly a moci lásky
Vaše Martina Ziska
Již to bude téměř rok, co jsme se dostali do bezprecedentní situace. Za tu dobu jsme si prošli různými přístupy, od „to je dočasné, udělejme ABC a za chvíli je konec“, přes „musíme to chvíli vydržet, řešení je za rohem, naposledy ve vakcíně“ k současnému stavu absolutního bezvládí a chaosu.
Dnes již víme, že problémem není jenom vir, ale – a to zejména – jak s celou situací zacházíme. Systém zákazů a příkazů má svoje limity zejména v tom, že jakmile nepřinese očekávané výsledky, člověk není ochoten v něm setrvávat. To je přirozené lidské chování. České specifikum je, že za každých okolností našinec vymyslí nějakou vychytávku, extra cestičku, kterou si vyšlape přístup k tomu, co chce. Obvykle je to na úkor někoho jiného, ale to je podstata moci.
Moc vychází z předpokladu, že jí nikdy dost. Musíme o ní bojovat, usilovat, prát se za ní tak, abych já/skupina/záměr/přesvědčení/opatření skončilo s větší mocí než nyní mám. Moc je o posílení sebe na úkor druhého. Láska k moci vychází z potřeby moci, a ta pramení z bezmoci. To je jednoduchá logická úvaha, kterou chápe i malé dítě. Co malé dítě zatím ještě neví je, že jedna z forem moci v našem životě, možná nejmocnější symbol a tím pádem realita našeho pokročilého života v kapitalistické společnosti jsou peníze.
Situace, která ohrožuje naší existenci, nejenom fyzicky, tedy naše zdraví a bezpečí, ale práva člověka na tvořivé vyjádření a celistvé žití, jež jsou naše nejzákladnější svobody, v nás vyvolává hluboký strach. Člověk má zvláštní, bizardní myšlenky, když ho ovládne strach. Chaos vrhá člověka do boje o přežití, do hlubokého strachu o vlastní existenci a tím pádem moc. Toto je nezranitelnější, nejcitlivější stav, ve kterém se člověk může nacházet a víme z historie lidstva, jak ho někteří mocní použili. Bezmoc je ideální stav pro použití moci. Bezmoc je stav, který vyžaduje moc, přímo o ní prosí. Život hledá rovnováhu v každé situaci.
To rozhodující je, zda moc vychází z lásky k moci nebo z moci lásky. Láska je mocná. Nemyslím tím uplakanou lásku, kterou tak úporně a marně hledáme jeden v druhém, myslím tím lásku přijetí, pochopení, tolerance, podpory celistvosti a přirozenosti v každém z nás a ve vztahu nás všech ke každému aspektu toho, co je kolem nás. Možná, že celý náš život je namísto hledání lásky přicházející z nějakého vnějšího zdroje neustálé předefinovávání toho, co láska, vycházející z vnitřního zdroje, ve skutečnosti je.
Chaos je způsob, jak se moc re-distribuuje. Co zažíváme a vidíme kolem nás /a tím pádem recipročně i v nás/ je distribuce moci vycházející z lásky k moci, tudíž nedostatku moci. Zažíváme absurdity, bizardnosti a nesmysly, které jsme si mysleli, že není možné zažít. Ještě jsme neskončili, obávám se. Možná nikdy neskončíme. Jak řekl náš vlastní moudrý klaun Jan Werich „proti blbosti bojují i bohové marně.“
Řešením není systémová změna, není v tom, že někdo přijde na něco a to všichni použijeme /i když česká specialita vedle originálních kliček je i kopírování ostatních aniž by byl přiznaný zdroj/. Součástí řešení je to, že obnažujeme absurditu, dotazujeme se co má smysl a co ne a otvíráme se novým řešením.
Albert Einstein řekl, že řešení problému vyžaduje jiné myšlení než to, které problém vytvořilo. Současná situace chaosu vyžaduje náš posun od lásky k moci k moci lásky. Láska znamená celistvost, znamená moc zabudovanou v každém živém systému. Znamená to respekt k přirozené moci toho, co existuje. Moc jeden vůči druhému bez ohledu na rasu, pohlaví, postavení a náboženství – to vše se děje. Znamená to moc z lásky vůči přírodě a vše co v ní je – zvířatům, rostlinám, vzduchu, řekám, horám, zemi. Respekt pro moc jednotlivých národů, a hlavně respekt pro moc, kterou má každý z nás v sobě, kterou naše bytí představuje.
Chceme-li být zdraví a žít dobrý život, musíme být celiství. V celistvosti je moc, síla a láska založená na respektu a podpoře všeho přirozeného. Současný chaos, který obnažuje tolik nesmyslných funkčních struktur a přístupů je způsob, jak nás posunout od energie lásky k moci k energii moci lásky.
Jak se tam dostaneme? Sva marga, každý objevuje svoji cestu. Vždy máme volbu, jak přistoupíme k tomu, co se děje kolem nás. Hledejme postoj, který v nás nevyvolává boj o přežití, boj o více moci, ale přirozený pocit síly, moci a kontroly z lásky = přijetí, které cítíme. Nečekejme na to, co není či co nám chybí, dávejme si to, co potřebujeme. Posilujme v sobě, co nás přirozeně posiluje, posunuje do vlastní síly, která ví. Obracejme se k vyšším autoritám, jež mají neomezenou moc a bezpodmínečně nás podporují cestou inspirace, vděčnosti a kontemplace.
Podporujme se svým světlem vzájemně a brzy převládne světlo v temnotě, která nás zahalila.
Držme si palce --- očividně to je třeba.
S láskou a přáním února 2021 plného síly a moci lásky
Vaše Martina Ziska
RSS Feed
