Milí přátelé a příznivci ájurvédy:
Máme za sebou polovinu prázdnin. Ty, ač od slova prázdno, jsou obvykle naplněny aktivitami, na které v průběhu roku není čas. Koupání, chození po lese, spaní venku, zavařování, cestování za či s přáteli nebo jen tak, a hlavně dovolené.
Dovolená je naopak od slova dovolit si něco, co si člověk obvykle nedovolí. Tady se potkává náplň prázdnin s dovolenou. Letos to je s cestováním do zahraničí horší: na většině míst existuje množství stále se měnících opatření, což člověka nejenom otráví, ale i odradí. Cestování je o hodně velký kus složitější a o moc dražší než tomu bylo ve zdravějších dobách. Jak se ukazuje, přestože jsme součástí EU - slovo unie znamená i jednotu, každá země nastavuje vlastní pravidla a v případě cestování to představuje dost velký chaos.
Nebudu se vyjadřovat k očkování a testování na covid - na něm je v souvislosti s cestováním /viz například naši sportovci na olympiádě/vidět zcela jasně, že daná opatření nedávají nejenom lékařský /to již ostatně od začátku/, ale ani společenský smysl.
Našinec může vyřešit dané dilema pobytem na domácí půdě, vždyť domovina je krásná. Pokud všichni zůstanou v tuzemsku, většina míst asi nebude, co se nízké návštěvnosti a tím pádem i rizikovosti, vyhovovat. Je také potřeba myslet na skutečnost, že pro mnoho lidí cestování představuje živobytí a je dobré, v případě, že to tak cítíte, je podpořit. Kdy jindy než v létě, v době největšího pohybu venku?
Člověk může také zaujmout postoj, jež mají vůči dovolené Indové. Ti obyčejní koncept dovolené neznají. Jak mi bylo řečeno, Indové nerozumí tomu, proč celý rok pracovat v zaměstnání, které není moc zajímavé či oblíbené proto, aby si potom na týden či dva vyhodili z kopýtka? To raději celý rok pozitivní čas v práci a v případě Indů potom volný čas na rodinné či duchovní oslavy a svátky. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Já jsem naopak zažila v baště kapitalismu v USA během mých -nácti let života tam vesměs opačný přístup: konečně dovolená, tak je třeba si užít co nejvíce. Když jsme se kdysi vydali s přítelem na Floridu /v únoru z mrazivého východu do nádherných 20+ stupňů/, jeho představa o užívání si byla propracovaná do každého detailu. Nejenom, že si dopředu prostudoval restaurace, které "musel" v dané oblasti navštívit /jídlo byla jedna z jeho zálib/, ale když jsme si na letišti šli vyzvednout auto z půjčovny /bez něj není možné v USA většinou cestovat/ a on uviděl vozidlo ekonomické třídy, které jsem zamluvila, beze slova mě požádal, abych počkala. Když se vrátil pro mě a kufry v červeném kabrioletu, neměla jsem čas se ani divit. Hledala jsem totiž šátek, abych po vzoru filmových hvězd chránila svůj neexistující účet. Vysloužila jsem si jeho obdivný pohled a i on měl můj obdiv, že nelenil a domluvil /a doplatil/ tuhle sexy výměnu. Jak my ženy víme, když muž chce, všechno jde.
I to je součástí dovolené. Nebo o tom je dovolená? Člověk jí jídla, která normálně doma není nebo nikdy nejí? Totéž s pitím, vínem, pivem, kokosem, kávou, zmrlinou, sýrem nebo salámem, podle toho, kde se zrovna nacházíte? Jak říká jeden můj známý, jet do Chorvatska a jíst celou dobu český salám, chleba a paštiku z konzerv, vše přivezené z domova? To je už možná lepší zůstat doma --- docela bych s jeho názorem souhlasila.
Nicméně cestování není totéž, co cesta. Nemyslím tím fyzickou cestu, jak se dostaneme na místo, když cestujeme nebo když se přesunujeme z místa na místo /což já dělám již víc než měsíc velmi intenzívně se stoupajícím zvláštním pocitem/. Mám na mysli to, co nám cestování dává, jakou cestu v nás otvírá. Staré posvátné indické texty v pojednání o psychickém zdraví doporučují, aby člověk občas odjel do zcela neznámého místa a nějakou dobu tam pobyl. Totéž říkal Dalajláma v rámci poselství do nového milenia. Důvod je zcela prostý: na novém neznámém místě se člověk nejen obnoví/osvěží, ale hlavně zažívá sám sebe a tím pádem i život zcela jinak než je navyklý.
Jak řekl v úvodu dokumentárního filmu Světlo krajiny o své tvorbě malíř Jan Jedlička: "Nové místo dává člověku šanci začít o nuly." Já bych tuto krásnou a vzácnou myšlenku možná parafrázovala tak, že nové místo dává člověku šanci stát se na chvíli nulou. Proč bychom o to měli stát? Obvykle se snažíme být někdo, být důležitý, něco znamenat. Být nula naopak představuje absenci tlaku, což je dnes tak výjímečné, že může být léčivé. Vedle ulehčujícího je to potenciálně i konfrontující stav - otevřít se neznámu, nemuset stále vše vědět, spoléhat na intuici a náhodu, nechat se ztratit jako předpoklad pro objevení něčeho nového, jiného, neznámého. Někdy to přinese zklamání, jindy ale velká překvapení.
Když jsem pár týdnů zpět bloudila se svojí spolucestovatelkou po středověkých spících vesničkách Toskánska, místech bez šance na pozornost turistických průvodců, nejednou jsme objevily nečekaná zákoutí, i výborný obchod či jen kočky spící ve stínu oleandrovníku. Přesto si ta místa pamatuji lépe než návštěvu slavných katedrál a galerií. Bylo v nich totiž neuvěřitelné ticho a život tu běžel bez ohledu na naší návštěvu svým stálým, stejným a vlastním tempem. Jak jsem mluvila s několika zasvěcenci, toto je budoucnost cestování, alternativa k masovému turismu, jež se stává z mnoha důvodů obsoletním a neudržitelným. Stát se na chvíli součástí života malého města či vesnice je naopak zkušenost, která člověka obohatí a inspiruje. Platí to dle svědectví místních i obráceně: většinou se cítí poctěni pobytem cizince a uvědomí si díky tomu, že jejich místo je zajímavější a cennější, než si kdy mysleli!
Máme před sebou ještě několik týdnů ať prázdnin nebo dovolené nebo "jenom" léta. Zkusme v tom čase udělat něco, co bychom normálně neudělali. Pokud nechodíte do galerie, navštivte nějakou /v případě, že jsou otevřené/. Pokud se nekoupete v rybníku či řece, zkuste to. Pokud se naopak koupete jenom v rybníku či řece a nikdy nechodíte na plovárnu, navštivte plovárnu --- zkrátka bez ohledu na místo, zkuste něco nového, jiného či přistupte k tomu samému známému jinak. Hlavně se dívejte, čím vás to obohatí, jaké vnitřní cesty to ve vás otevře.
Všichni jsme stále na cestě, ať již v čase a prostoru, ale i ve svém vnitřním prostředí, v intimním světě vlastního vnitřního prožívání. Zkusme toto léto, bez ohledu na to kde a s kým jsme, vnímat sami sebe jinak: zkusme zanechat svoji navyklou identitu za sebou a být na chvíli nikým. Budeme tak mít možnost potkat něco nového - kolem sebe a tím pádem i v sobě.
Přeji nám všem zajímavé, nečekané, tiché a důležité vnitřní objevy!
Sláva létu, cestování a cestám...
Z té své vás upřímně zdraví vaše Martina Ziska
Máme za sebou polovinu prázdnin. Ty, ač od slova prázdno, jsou obvykle naplněny aktivitami, na které v průběhu roku není čas. Koupání, chození po lese, spaní venku, zavařování, cestování za či s přáteli nebo jen tak, a hlavně dovolené.
Dovolená je naopak od slova dovolit si něco, co si člověk obvykle nedovolí. Tady se potkává náplň prázdnin s dovolenou. Letos to je s cestováním do zahraničí horší: na většině míst existuje množství stále se měnících opatření, což člověka nejenom otráví, ale i odradí. Cestování je o hodně velký kus složitější a o moc dražší než tomu bylo ve zdravějších dobách. Jak se ukazuje, přestože jsme součástí EU - slovo unie znamená i jednotu, každá země nastavuje vlastní pravidla a v případě cestování to představuje dost velký chaos.
Nebudu se vyjadřovat k očkování a testování na covid - na něm je v souvislosti s cestováním /viz například naši sportovci na olympiádě/vidět zcela jasně, že daná opatření nedávají nejenom lékařský /to již ostatně od začátku/, ale ani společenský smysl.
Našinec může vyřešit dané dilema pobytem na domácí půdě, vždyť domovina je krásná. Pokud všichni zůstanou v tuzemsku, většina míst asi nebude, co se nízké návštěvnosti a tím pádem i rizikovosti, vyhovovat. Je také potřeba myslet na skutečnost, že pro mnoho lidí cestování představuje živobytí a je dobré, v případě, že to tak cítíte, je podpořit. Kdy jindy než v létě, v době největšího pohybu venku?
Člověk může také zaujmout postoj, jež mají vůči dovolené Indové. Ti obyčejní koncept dovolené neznají. Jak mi bylo řečeno, Indové nerozumí tomu, proč celý rok pracovat v zaměstnání, které není moc zajímavé či oblíbené proto, aby si potom na týden či dva vyhodili z kopýtka? To raději celý rok pozitivní čas v práci a v případě Indů potom volný čas na rodinné či duchovní oslavy a svátky. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Já jsem naopak zažila v baště kapitalismu v USA během mých -nácti let života tam vesměs opačný přístup: konečně dovolená, tak je třeba si užít co nejvíce. Když jsme se kdysi vydali s přítelem na Floridu /v únoru z mrazivého východu do nádherných 20+ stupňů/, jeho představa o užívání si byla propracovaná do každého detailu. Nejenom, že si dopředu prostudoval restaurace, které "musel" v dané oblasti navštívit /jídlo byla jedna z jeho zálib/, ale když jsme si na letišti šli vyzvednout auto z půjčovny /bez něj není možné v USA většinou cestovat/ a on uviděl vozidlo ekonomické třídy, které jsem zamluvila, beze slova mě požádal, abych počkala. Když se vrátil pro mě a kufry v červeném kabrioletu, neměla jsem čas se ani divit. Hledala jsem totiž šátek, abych po vzoru filmových hvězd chránila svůj neexistující účet. Vysloužila jsem si jeho obdivný pohled a i on měl můj obdiv, že nelenil a domluvil /a doplatil/ tuhle sexy výměnu. Jak my ženy víme, když muž chce, všechno jde.
I to je součástí dovolené. Nebo o tom je dovolená? Člověk jí jídla, která normálně doma není nebo nikdy nejí? Totéž s pitím, vínem, pivem, kokosem, kávou, zmrlinou, sýrem nebo salámem, podle toho, kde se zrovna nacházíte? Jak říká jeden můj známý, jet do Chorvatska a jíst celou dobu český salám, chleba a paštiku z konzerv, vše přivezené z domova? To je už možná lepší zůstat doma --- docela bych s jeho názorem souhlasila.
Nicméně cestování není totéž, co cesta. Nemyslím tím fyzickou cestu, jak se dostaneme na místo, když cestujeme nebo když se přesunujeme z místa na místo /což já dělám již víc než měsíc velmi intenzívně se stoupajícím zvláštním pocitem/. Mám na mysli to, co nám cestování dává, jakou cestu v nás otvírá. Staré posvátné indické texty v pojednání o psychickém zdraví doporučují, aby člověk občas odjel do zcela neznámého místa a nějakou dobu tam pobyl. Totéž říkal Dalajláma v rámci poselství do nového milenia. Důvod je zcela prostý: na novém neznámém místě se člověk nejen obnoví/osvěží, ale hlavně zažívá sám sebe a tím pádem i život zcela jinak než je navyklý.
Jak řekl v úvodu dokumentárního filmu Světlo krajiny o své tvorbě malíř Jan Jedlička: "Nové místo dává člověku šanci začít o nuly." Já bych tuto krásnou a vzácnou myšlenku možná parafrázovala tak, že nové místo dává člověku šanci stát se na chvíli nulou. Proč bychom o to měli stát? Obvykle se snažíme být někdo, být důležitý, něco znamenat. Být nula naopak představuje absenci tlaku, což je dnes tak výjímečné, že může být léčivé. Vedle ulehčujícího je to potenciálně i konfrontující stav - otevřít se neznámu, nemuset stále vše vědět, spoléhat na intuici a náhodu, nechat se ztratit jako předpoklad pro objevení něčeho nového, jiného, neznámého. Někdy to přinese zklamání, jindy ale velká překvapení.
Když jsem pár týdnů zpět bloudila se svojí spolucestovatelkou po středověkých spících vesničkách Toskánska, místech bez šance na pozornost turistických průvodců, nejednou jsme objevily nečekaná zákoutí, i výborný obchod či jen kočky spící ve stínu oleandrovníku. Přesto si ta místa pamatuji lépe než návštěvu slavných katedrál a galerií. Bylo v nich totiž neuvěřitelné ticho a život tu běžel bez ohledu na naší návštěvu svým stálým, stejným a vlastním tempem. Jak jsem mluvila s několika zasvěcenci, toto je budoucnost cestování, alternativa k masovému turismu, jež se stává z mnoha důvodů obsoletním a neudržitelným. Stát se na chvíli součástí života malého města či vesnice je naopak zkušenost, která člověka obohatí a inspiruje. Platí to dle svědectví místních i obráceně: většinou se cítí poctěni pobytem cizince a uvědomí si díky tomu, že jejich místo je zajímavější a cennější, než si kdy mysleli!
Máme před sebou ještě několik týdnů ať prázdnin nebo dovolené nebo "jenom" léta. Zkusme v tom čase udělat něco, co bychom normálně neudělali. Pokud nechodíte do galerie, navštivte nějakou /v případě, že jsou otevřené/. Pokud se nekoupete v rybníku či řece, zkuste to. Pokud se naopak koupete jenom v rybníku či řece a nikdy nechodíte na plovárnu, navštivte plovárnu --- zkrátka bez ohledu na místo, zkuste něco nového, jiného či přistupte k tomu samému známému jinak. Hlavně se dívejte, čím vás to obohatí, jaké vnitřní cesty to ve vás otevře.
Všichni jsme stále na cestě, ať již v čase a prostoru, ale i ve svém vnitřním prostředí, v intimním světě vlastního vnitřního prožívání. Zkusme toto léto, bez ohledu na to kde a s kým jsme, vnímat sami sebe jinak: zkusme zanechat svoji navyklou identitu za sebou a být na chvíli nikým. Budeme tak mít možnost potkat něco nového - kolem sebe a tím pádem i v sobě.
Přeji nám všem zajímavé, nečekané, tiché a důležité vnitřní objevy!
Sláva létu, cestování a cestám...
Z té své vás upřímně zdraví vaše Martina Ziska
Čekali byste posvátný indický ÓM na parkovišti v zapadlé italské vesničce s 200 obyvateli? Já ne --- a přece tam byl!
RSS Feed
