Milí přátelé, příznivci a zájemci o ájurvédu:
Konec měsíce klepe na dveře.
Trávím ho v západní Kanadě, světě vody, lesů a lidí, co se zajímají o ájurvédu.
Jiný než můj pražský svět a zároveň ne tak nepodobný: i zde jsou problémy a příležitosti k řešení.
Vancouver je město obklopené vodou. Pacifik, zátoky, řeky, jezera či potoky a přehrady - to vše tu najdete ve velké míře.
Přesto či zároveň hned vedle této přírodní vody jsou fontány, vodotrysky a umělé potůčky, které vytvářejí iluzi přírodního prostředí v husté urbanistické zástavbě.
Tyto prvky působí pozitivně nejenom esteticky, ale zároveň i chladí, což se v současné vlně horka velmi hodí. Již jen pohled na vodu uklidňuje - a co teprve se do ní ponořit či se v ní na chvíli úplně ztratit.
Všude kolem parky, keře, stromy, květiny, na horizontu hory stále ještě vyšší než výškové budovy, člověk a příroda, příroda a člověk.
Připomíná mi to myšlenku Caroliny Myssové, že lidé co si stěžují, že ve městě není příroda mají velmi omezený náhled.
Příroda je všude - kolem nás, v nás, v různých formách. Někdy masivně převládá příroda, jindy člověk a jeho města, nicméně bez přírody a jejich elementů bych neexistovali.
Vzduch který dýcháme přichází z prostředí kolem nás. Každý nádech přichází z prostředí kolem nás, každý výdech se vrací do přírody. Vyměňujeme si tak se stromy a objekty kolem nás dech v jednom propojeném řetězci.
Na to je dobré myslet kdykoliv máme pocit, že nám něco chybí.
Mě překvapivě třeba historie a architektura Prahy, do které tím kterou, že bydlím na Královských Vinohradech jsem přímo zanořena.
Co mi začalo po několika týdnech cestování chybět je jemná výživa pro smysly. Souvisí to do určité míry s estetickou potřebou člověka - umění není luxus, ale základní potřeba naší existence. Květiny, vůně, barvy, doteky, chutě a zvuky, to vše v sobě nese všechny elementy. Ty vnímáme prostřednictvím pocitů. Pocity máme opět díky vodě - ta vytváří všechny smyslové vjemy. Jejím vládcem je Luna, která hýbe vodou v přírodě a zároveň vodou v nás. Pohyb vody souvisí s pohybem emocí a všech smyslových vjemů.
Má-li se člověk rád, hledá vždy jednoduchý způsob, jak si přivést do života to, co mu chybí.
Pro mě to byl nákup kříd a skicáře, díky nímž v jednoduchém malování naplňuji potřebu estetického vyjádření a prožitku. Určitě si díky tomu vážím možností, které mám doma - piano v rohu pokuje, na které hraji tak málo, obrazy na stěně a galerie, na které si vyhrazuji jen trošku času.
Je moudré využít příležitostí, které jsou dostupné tady a teď a nesoustředit se příliš na to, co v daném okamžiku není možné. A tak se raduji z vody okolo a ve mě a když se mi zasteskne po evropské kultuře, vezmu do ruky křídu a pustím si muziku.
Elementy jsou všude kolem nás, naše tělo a existence je složená z elementů. Aby cokoliv vzniko potřebuje prostor. Prostor se zhustí energií záměru v pohyb. Ten vnímáme dotekem. Naše vnímání přeměňuje pohyb prostřednictvím ohně, elementu Slunce, které tak silně nyní kraluje, na pocit. Slunce přeměňuje vše tak, že se molekuly zkapalňují - náš všeobsahující element vody. A voda se zahuˇštuje v zemi, element jež nás podporuje a dává předpoklad k tomu, aby z něj vzešlo vše, co v sobě nese všechny elementy. Pokud člověk vnímá propojenost - a to třeba i města a přírody, je v sobě na správné stopě. Pokud vnímá oddělenost, pomůže mu podívat se neprve jakou oddělenost v sobě má.
Věřím, že léto je optimální čas zavnímat silně přítomnost všech elementů v našem životě. A mít radost z těch, co jsou uvnitř nás, z těch, co tvoří naše tělo a těch, co nás obklopují. Všechny jsou stejné a zároveň jiné. Stejně jako toto město, z kterého vás na vrcholku léta zdravím.
Přikládám pár obrázků, kde si různé elementy podávají ruce. Věřím, že se budou líbit a naladí vás na vnímání přítomnosti elementů.
S láskou Martina Ziska
Konec měsíce klepe na dveře.
Trávím ho v západní Kanadě, světě vody, lesů a lidí, co se zajímají o ájurvédu.
Jiný než můj pražský svět a zároveň ne tak nepodobný: i zde jsou problémy a příležitosti k řešení.
Vancouver je město obklopené vodou. Pacifik, zátoky, řeky, jezera či potoky a přehrady - to vše tu najdete ve velké míře.
Přesto či zároveň hned vedle této přírodní vody jsou fontány, vodotrysky a umělé potůčky, které vytvářejí iluzi přírodního prostředí v husté urbanistické zástavbě.
Tyto prvky působí pozitivně nejenom esteticky, ale zároveň i chladí, což se v současné vlně horka velmi hodí. Již jen pohled na vodu uklidňuje - a co teprve se do ní ponořit či se v ní na chvíli úplně ztratit.
Všude kolem parky, keře, stromy, květiny, na horizontu hory stále ještě vyšší než výškové budovy, člověk a příroda, příroda a člověk.
Připomíná mi to myšlenku Caroliny Myssové, že lidé co si stěžují, že ve městě není příroda mají velmi omezený náhled.
Příroda je všude - kolem nás, v nás, v různých formách. Někdy masivně převládá příroda, jindy člověk a jeho města, nicméně bez přírody a jejich elementů bych neexistovali.
Vzduch který dýcháme přichází z prostředí kolem nás. Každý nádech přichází z prostředí kolem nás, každý výdech se vrací do přírody. Vyměňujeme si tak se stromy a objekty kolem nás dech v jednom propojeném řetězci.
Na to je dobré myslet kdykoliv máme pocit, že nám něco chybí.
Mě překvapivě třeba historie a architektura Prahy, do které tím kterou, že bydlím na Královských Vinohradech jsem přímo zanořena.
Co mi začalo po několika týdnech cestování chybět je jemná výživa pro smysly. Souvisí to do určité míry s estetickou potřebou člověka - umění není luxus, ale základní potřeba naší existence. Květiny, vůně, barvy, doteky, chutě a zvuky, to vše v sobě nese všechny elementy. Ty vnímáme prostřednictvím pocitů. Pocity máme opět díky vodě - ta vytváří všechny smyslové vjemy. Jejím vládcem je Luna, která hýbe vodou v přírodě a zároveň vodou v nás. Pohyb vody souvisí s pohybem emocí a všech smyslových vjemů.
Má-li se člověk rád, hledá vždy jednoduchý způsob, jak si přivést do života to, co mu chybí.
Pro mě to byl nákup kříd a skicáře, díky nímž v jednoduchém malování naplňuji potřebu estetického vyjádření a prožitku. Určitě si díky tomu vážím možností, které mám doma - piano v rohu pokuje, na které hraji tak málo, obrazy na stěně a galerie, na které si vyhrazuji jen trošku času.
Je moudré využít příležitostí, které jsou dostupné tady a teď a nesoustředit se příliš na to, co v daném okamžiku není možné. A tak se raduji z vody okolo a ve mě a když se mi zasteskne po evropské kultuře, vezmu do ruky křídu a pustím si muziku.
Elementy jsou všude kolem nás, naše tělo a existence je složená z elementů. Aby cokoliv vzniko potřebuje prostor. Prostor se zhustí energií záměru v pohyb. Ten vnímáme dotekem. Naše vnímání přeměňuje pohyb prostřednictvím ohně, elementu Slunce, které tak silně nyní kraluje, na pocit. Slunce přeměňuje vše tak, že se molekuly zkapalňují - náš všeobsahující element vody. A voda se zahuˇštuje v zemi, element jež nás podporuje a dává předpoklad k tomu, aby z něj vzešlo vše, co v sobě nese všechny elementy. Pokud člověk vnímá propojenost - a to třeba i města a přírody, je v sobě na správné stopě. Pokud vnímá oddělenost, pomůže mu podívat se neprve jakou oddělenost v sobě má.
Věřím, že léto je optimální čas zavnímat silně přítomnost všech elementů v našem životě. A mít radost z těch, co jsou uvnitř nás, z těch, co tvoří naše tělo a těch, co nás obklopují. Všechny jsou stejné a zároveň jiné. Stejně jako toto město, z kterého vás na vrcholku léta zdravím.
Přikládám pár obrázků, kde si různé elementy podávají ruce. Věřím, že se budou líbit a naladí vás na vnímání přítomnosti elementů.
S láskou Martina Ziska
RSS Feed
