Sepsáno Annelies Vrbovou, účastnicí prvního víkendu na téma Prakruti, vikruti.
Uvádím pro inspiraci a informaci pro ty, kdo si chtějí udělat částečný obrázek o tom, o čem mluvíme a jak to vnímají účastníci...
10.10.2010
Každá dóša v sobě nese určitý paradox.
Váta, prostor, má v sobě rozpor: touhu rozpínat se všemi směry a zároveň nebezpečí, že se zhroutí do sebe, jako se vytváří oko hurikánu (střed je naprosto nehybný, zatímco okolo se točí a řítí vzduch obrovskou rychlostí). Aby se bez nebezpečí zhroucení mohla rozpínat, musí tedy mít bod, z něhož se rozpíná. Tento bod ji ukotvuje, stabilizuje. Když se zaměří dovnitř, najde ho a to jí udělá dobře.
Pro vátu je typická rychlost a snaha po dokonalosti – což ovšem není přirozené. V současnosti je taková i doba: chvat, spěch, všeho co nejvíc, dokonalost alespoň předstíraná (reklamy), ruch, lomoz. Chybí ticho všimli jste si, kolik času ve dne je na vnější i vnitřní ticho? Mnoho lidí usíná při spuštěné televizi. Technologie – ovládám já je nebo jsem ovládán/a? Občas je dobré trénovat odloučení od závislosti (mobil), změnit zvyky. Závislost se vyvíjí návykem – jsme návykové bytosti, ovšem je dobré s tím pracovat. Například alkoholik kontroluje závislost abstinencí, jenže jeho mysl je k alkoholu připoutaná, takže snadno spadne zpět do závislosti.
Uvádím pro inspiraci a informaci pro ty, kdo si chtějí udělat částečný obrázek o tom, o čem mluvíme a jak to vnímají účastníci...
10.10.2010
Každá dóša v sobě nese určitý paradox.
Váta, prostor, má v sobě rozpor: touhu rozpínat se všemi směry a zároveň nebezpečí, že se zhroutí do sebe, jako se vytváří oko hurikánu (střed je naprosto nehybný, zatímco okolo se točí a řítí vzduch obrovskou rychlostí). Aby se bez nebezpečí zhroucení mohla rozpínat, musí tedy mít bod, z něhož se rozpíná. Tento bod ji ukotvuje, stabilizuje. Když se zaměří dovnitř, najde ho a to jí udělá dobře.
Pro vátu je typická rychlost a snaha po dokonalosti – což ovšem není přirozené. V současnosti je taková i doba: chvat, spěch, všeho co nejvíc, dokonalost alespoň předstíraná (reklamy), ruch, lomoz. Chybí ticho všimli jste si, kolik času ve dne je na vnější i vnitřní ticho? Mnoho lidí usíná při spuštěné televizi. Technologie – ovládám já je nebo jsem ovládán/a? Občas je dobré trénovat odloučení od závislosti (mobil), změnit zvyky. Závislost se vyvíjí návykem – jsme návykové bytosti, ovšem je dobré s tím pracovat. Například alkoholik kontroluje závislost abstinencí, jenže jeho mysl je k alkoholu připoutaná, takže snadno spadne zpět do závislosti.
Pitta – koná, činí, toho se nikdy nezbaví. Ani by neměla, je to její přirozenost. Pokud konání nevychází z místa pocitu, že dělá dobře pro sebe, povede k nerovnováze místo k naplnění. Intenzita činnosti se zvyšuje, když se soustředí na akt práce místo na dobrý pocit (workholici).
Prožívání si uvědomuje na základě aktivity, pokud se soustředí na vnější svět, pak se zaměří jen na něj. Pitty jsou zároveň sobecké i altruistické a jsou závislé na ocenění. Nedokáží být samy, to jen v případě, že se moc rozdají. Nepracují, když jejich oheň přestane plápolat. Musí se naučit pracovat z pocitu (a pro pocit) radosti, čili být a nikoliv dělat. A odpoutat se od závislosti na vnějším uznání.
Je dynamická – když nezachraňuje svět, řeší sebe. Musí se naučit uvolnit, vypnout.
Pro pittu je meditace bez myšlenek nereálná, alespoň ze začátku. Lze dělat koncentraci (dha-ranu), uvolnit soustředění na jeden bod.
Neměly by tlumit svůj oheň, ale správně jej nasměrovat – aby je nestravoval. Čili nasměro-vat vnitřně, pouštět očekávání (chtějí mít kontrolu od začátku do konce – tím není prostor pro náhodu, pro vliv vesmíru).
Jsou hodně mentální Þ hodně zpívat, tančit, tvořit. Nebýt dobré (jsou obecně velmi zdatné v mnoha věcech najednou), ale dělat něco, co neumějí, aby neměly pocit, že jsou dokonalé. Vycházejí totiž z pocitu, že dokonalé jsou (stále se proto poměřují s kýmkoliv a čímkoliv). Pokud je proti nim vznesena kritika, ospravedlňují se, argumentují, a protože jsou dobrými řečníky, často zvítězí nad kritikem.
Pitta potřebuje správně porozumět mysli, zaměřovat se na pocit, nikoliv, co si o něm myslí (má tendenci vysvětlovat i pocity), jen jednoduše – úleva, tíha, apod. Zeptat se těla, jaký je pocit při určité myšlence.
Je skvěle vybavená na práci, jenže to není jejím účelem – má se naučit přijímat chaos, vítat ho, prostě a jednoduše být.
Kapha – představuje stabilitu, potřebuje harmonii, nemá ráda konflikty a nechává věci vyhnít. Musí se naučit věci řešit hned na počátku. Dělá vše pro to, aby bylo vše v pořádku. Jsou známy případy, kdy člověk pracuje 15 i 30 let v jednom zaměstnání a když se ho zeptají, jestli se mu tak líbí, řekne, že vůbec ne, ale nějak už to doklepe. Oproti tomu pitta řeší svou nespokojenost hned a pokud váta setrvává někde, kde se jí nelíbí a kde se necítí dobře, tak jen ze strachu z opuštěnosti, ale nevydrží tam déle než 5 let. Kapha potřebuje iluzi harmonie, má ráda celý svět.
Jelikož je pasivní a negativní, je třeba, aby si dala reálné, menší cíle a postupovala za nimi (například u hubnutí – 6 měsíců se snažit a pak se teprve zvážit. Jednak jde hubnutí pomalu a jednak by se hned přestala snažit, kdyby došlo k nějaké změně.)
Pracovat až do zahřátí nebo mírného přehřátí (víme, že základní gunou je chlad z nehybnosti).
Pokud sport, pak kolektivní – je tam sranda, kamarádství – to kaphu baví a je tedy větší šance, že u toho vydrží a bude to dělat ráda.
Sídlo jednotlivých dóš v těle; projevy nerovnováhy
Váta
K pohybu váty dochází v místech, kde je prostor, tedy v plících. Největší prostor je však v podbřišku, v malé pánvi. (pokud je fyzický prostor v mozku, projevuje se demencí). Hlavním domovem váty tedy je podbřišek. Kvůli prostoru v podbřišku je dobré hodně a dobře kakat. Konečník drží jako zátka tělo, máme ho tudíž udržovat v dobrém stavu. Pokud dochází na konci střeva k nerovnováhám, ovlivňují kvalitu vyměšování.
Nerovnovážný stav váty se projevuje u stolice nerovnoměrností povrchu; navíc ztvrdne a bobky budou mít skoro až kovový zvuk nebo jako kamínek , což je právě známka suchosti. Zevně projevuje hrubostí kůže (jde o karmu neboli následek suchosti). Při suchosti je dobré užívat vnitřně ghí (přepuštěné máslo) nebo olej ze lněného semínka, zevně rovněž. V zimě je dobrý masala čaj a dát si do toho po tibetském způsobu máslo.
Přechodné bydliště má váta v hlavě (eustachova trubice, 3. a 4. komora v mozku), pak v ještě jemnější síti nervových tkání. Mezi sídly dochází ke komunikaci, pohybu. Ten není samoúčelný - každá buňka v těle totiž má vědomí, čili komunikuje. Je prokázáno, že v kaž-dičké buňce existují estrogenové receptory, což dokládá propojenost s celkem. Centrální ka-nál – dechový, trávicí – je propojený s oběhovým, čili dopravním.
V mozku dochází k velkému a také nejjemnějšímu pohybu, takže váta začasté trpí takzvaným myšlenkovým průjem. Je dále známo, že zatímco pitta si všimne změny 2-3x za den, v nejfrekventovanějším případě za hodinu, a kapha změny zaznamená 2-3x do týdne, váta vnímá změnu 2-3x za minutu – rychlé změny ovšem vedou k rychlé nerovnováze. Myšlenka je natolik silná, že na ni střevo reaguje zádrží nebo průjmem (častý případ vátové nerovno-váhy).
Váta se v těle hýbe pěti způsoby, a to jako:
- nádech – jde nejen o dech, ale i příjem sluneční energie, potravy
- výdech – co vytvoříme, dáváme zpět životu
- smíchání – zpracování energie
- rozvod – roznesení energie po těle (cirkulace)
- vyměšování – co do těla nepatří, musí ven (menstruace, močení, stolice, ejakulace, ale i rození)
Vědomí se někdy zobrazuje jako trojspřeží koní s jedním, vůdčím, koněm vpředu. Tím je váta a za ní jsou spřaženy pitta a kapha. Když se vůdčí kůň odchýlí od správného směru, ovlivní hned ty dva za sebou. Nefunguje to ovšem obráceně, čili váta bezprostředně ovlivňuje pittu a kaphu.
Účelem není vátu zastavit (to by byl velký průšvih), ale usměrnit. Zde přesně a doslova obrátit pohyb správným směrem: dovnitř - aby hledala onen střed, pak už si inteligence těla poradí. Jenže, abychom mohli něco transformovat, musíme mít hromadu energie (čili prány), nikoliv myšlenek. Jako vše (strava, materiální ale i nemateriální věci), i prána může nabývat dvou kvalit: existuje nízko-ochranná a vysoko-ochranná prána. Rozdíl je v obsahu živé energie.
Jógini i ájurvédici mají za to, že délka života se řídí počtem a kvalitou dechů (zpomalují je). Mimochodem – schopnost zhluboka se nadechnout je výrazem, že máme důvěru v život, a zhluboka vydechnout, že máme důvěru v sebe. Dech je to jediné z životních funkcí, co nám je umožněno ovládat.
Pokud je v těle dostatek prány, neexistuje možnost vytvoření nemoci, Z Þ léčbou i prevencí je pránajama – systém dechových technik zajišťujících příjem dostatečného množství kvalitní prány do celého těla, roznesení živoucí energie do celého těla. Pro vátu jde o mimořádně účin-ný nástroj, neboť váty (nebo lidé s vátovou nerovnováhou) pránou plýtvají, rychle ji spotřebo-vávají, většinou dýchají povrchně. Pokud člověk provádí pránajamu, dodává do těla 100 až 1000x víc energie, ta navíc jde správným směrem, zavádí se do těla a odstraňuje blokády (ty jsou ponejvíce v mysli) a jóga a ájurvéda to ví. Proto je důležité věnovat pozornost dýchání!
S nervovou a rozmnožovací tkání souvisí kostní tkáň (ta je k nervové druhotná) – kosti jsou totiž duté a porézní. Jejich dutinový systém vyztužený minerály patří do váty (stejně jako minerály). Pohyb na buněčných membránách je rovněž výměna minerálů (záměna různých elektronových potenciálů). Mimochodem, vzduch je také hmotný. V kostech neustále probíhá bourání a stavění (čili je klamný dojem, že kosti jsou neměnné) – lze tedy do určité míry ovlivnit stavbu a dokonce i výšku těla. V této souvislosti se zamysleme nad pevnými kostmi – proč jsou nebo nejsou pevné? V rámci příběhu svého života si povšimněme energetiky – kde ve svém životě necítím pevnost, oporu – kosti jsou opora, hranice, zázemí. A to po ženské i mužské linii. Lze například udělat mandalu za 4 linie – sebe, matku, babičku, prababičku, nebo i více dílků pro více generací a do každého dílu nakreslit odpovídající obrázek – vybrat z podvědomí, nikoliv z vědomých myšlenek – nechat malovat. Věnovat se také představě pevnosti – skutečné i ideální.
S trávením souvisí otázky typu „Co mám v životě nestrávené?“, „Co mi ‘leží‘ v žaludku?“ atd.
Váta má mnohá očekávání, je informovaná, ale často jedná jako hospodyňka, co skočí za letícím pírkem a přitom jí uletí celá husa. Důležitá je zde zkušenost, že mi něco dělá dobře. Rovněž stanovit si reálný cíl. A i když si ho váty stanoví (např. 20 minut denně dýchat technikou pránajámy), je běžné, že když nemohou 20 minut, tak nedýchají vůbec. Přitom je důležité vytvořit si návyk, dýchat alespoň 5 minut denně. Máme blokády v nervové soustavě, tj. zatvrdliny, čili pokud je to třeba špatný návyk praktikovaný 50 let, jde o pořádně velké balvany, které neodstraníme ihned, musíme pracovat na novém, zdravějším návyku stále znova. V ájurvédě platí, že zakořenit nový návyk trvá 90 dní, takže pokud jej přerušíme 80. den, můžeme začít znovu. Když začneme s vytvářením návyku, vesmír s námi spolupracuje a pomůže.
Rozdíl ve vnímání a přístupu ukazuje příběh jednoho Zápaďana, který odjel na Východ. Odjel na 3 měsíce do buddhistického chrámu a když tam přijel a ubytoval se, šel za Mistrem, aby ho pozdravil. Ten seděl a nic neříkal, i když se mu již několikrát poklonil. Po půl hodině čekání tedy trochu dotčený odešel.
Druhý den mu řekli, že bude dělat zahradníka. Šel a pracoval, ale nikdo si ho za celé dny vů-bec nevšiml. Jeho hněv postupně vzrůstal, až pln zuřivosti šel za Mistrem, který nepohnutě seděl v chrámu, a zle mu vyčinil. Mistr seděl dál, ani se nehnul, neřekl ani slovo. Zápaďan se tedy rozhodl, že tohle tedy ne, za své peníze tu dělá jen zahradníka a ještě ho všichni přehlížejí. Rozhodl se, že odjede. Ráno, těsně před odjezdem, se šel ještě naposledy podívat do zahrady, kde tolik dní přehlížen pilně pracoval, aby si připomněl všechna příkoří. Tu zasvítilo slunce do kapky rosy na růži a on se z té krásy rozplakal, v tu chvíli pochopil a zůstal. Pakl mu již čas uběhl velmi příjemně, vše bylo úplně jinak. Když se na závěr svého pobytu loučil s Mistrem, zeptal se ho, proč tehdy, když na něj křičel, nic neřekl, nereagoval. Proč se nebránil? A Mistr mu odpověděl: „Kdybych Vám odpověděl, znamenalo by to, že jsem Váš hněv přijal.“ Poučení zní: Je jen na nás samých, co přijmeme (s čím rezonujeme) a co nepřijmeme.
K udržení váty v rovnováze jsou zapotřebí dvě věci:
1) pravidelný denní režim (usměrňuje pohyb do pravidelnosti) – nejdůležitější je oběd, pak chodit včas spát (podle biologických hodin kolem 22. hodiny – v zimě dříve, v létě cca o půl hodiny později). Váta je v zimě více unavená, v zimě bychom měli využít přirozených tendencí a obracet se dovnitř, oddávat se kontemplaci, dumat, rozmýšlet – Vánoce jsou například ideálním časem pro ohlédnutí se zpět a nastavení se k pohybu vpřed (nedávat si úkoly jako pitta!), zaměřit se na hlavní cíl, příjemné, kosmické věci. Pozor však – čím více vnitřně pracujeme, tím více zvyšujeme objem váty a citlivost.
Nechodit z jednoho duchovního semináře na druhý, tím se jen zvyšuje chaos, přelétavost. Hledání je přirozené, ale když už něco najdeme, tak jděme do hloubky.
2) nestresové myšlení – protože si váta vytváří stres nadměrným, neproduktivním myšlením (stále něco řeší) – neřešit, dýchat !!!
Něco jiného je však, když člověka něco napadne po (nebo při) pravidelném praktikování prá-najamy. Člověk soustředěně dýchá a když tehdy přijde informace, jde ze zdroje, pak je to naprosto v pořádku. Nejlepší je dýchat dál, pozorovat, co se děje, a když se myšlenka opaku-je, věnovat jí pozornost (po ukončení cvičení).
Problematická je kombinaci prakruti (založení) váty s pittou, protože pitta dodá člověku sílu, aby ty vymyšlené pitomosti dělal. Myšlenky mohou dokonce být tak pronikavé, že spálí vlasy (nebo zbělají, což je známé u traumat například z druhé sv. války, kdy zbělaly během chvíle, nebo v případě neštěstí, či velkého pracovního vypětí – to je častý případ v současnosti).
Váta je velmi jemná, což vyplývá z její lehkosti (hodně prostoru).Může dokonce nabývat i teplého charakteru, ale pouze v interakci s jinou dóšou. Rovnováha snadno přechází v ne-rovnováhu.
Pitta
Sídlem pitty v těle je v solar plexus, na soutoku jater, slinivky, tenkého střeva a sleziny (srd-ce je podle ájurvédy sídlem duše).
Rozzlobenou pittu si neudobříte, je třeba počkat, nejít silou na sílu. Poté, co se uklidní, odpo-vědět pocitem (to mě mrzí, bolí).
Když jsou dvě pitty v partnerském vztahu, je to většinou Itálie – oheň vylétne hned. Muži většinou vůbec nevědí proč, protože nejsou považováni za citové a citově nevyrovnané bytosti – a podle toho jsou vychováváni. Citlivý a citový člověk je automaticky považován za gaye. Jen u žen se obecně předpokládá citovost (rozumí se citová nevyrovnanost). Muži citovost samozřejmě také mají, ale nezpracovanou, takže ji řeší po pittovsku: sportem (vybijí se na fotbale), zahradničením, apod.
Pitty také neumějí vypnout, takže si tahají práci domů (buď doslova nebo o ní neustále mluví) nebo přijdou úplně vyčerpané (znak přepjetí).
Alergie se v ájurvédě označuje jako asatni (a = nedostatek, satni = soulad sám se sebou), čili jako výraz nesouladu člověka sám se sebou. Pravých alergií, geneticky daných, je málo, ty jde dnes již zmírnit tak, že člověk funguje v podstatě normálně. Ostatní alergie (na mléko, chlad apod.) jsou vypěstované, je to „schopnost“ nezpracovávat určitou látku či podnět. Lze na nich pracovat, člověk se neustále mění, vždyť každých 7 let má nové tělo.
Migréna je vnitřní konflikt mezi pocitem a očekáváním, znamená zvýšenou pittu. Dobré je najít, která myšlenka bolest spouští. Pokud člověka začne bolet hlava např. v obchoďáku nebo po pobytu tam, jedná se o pittovou reakci na vátu (na přemíru podnětů).
Pálení žáhy – to je reakce na nadměrné množství jídla. Zažívání se snaží nadměrné množství zpracovat, vyloučí tedy velké množství trávicích šťáv a ty pak cítíme. Je vhodné dobře jíst (pitta je fajnšmekr), pokud ji jídlo vyloženě po všech stránkách neuspokojí, nenajedla se a bude hledat jinde, ale přiměřeně. Požitek je pro ni daleko důležitější než zdravá strava.
I vzhledem k migréně je vhodné masírovat chodidla, masáž totiž obrací pittu (nadměrný oheň) dolů, kde se vybije do země. Je lepší, když pitta pálí dolů než nahoru (vysušuje jí to).
Pocity je důležité zpracovat – vypustit frustraci, nespokojenost, očekávání – rozpustit je teplým ohněm srdce – pomáhají zde květiny, vůně, růže, santalové dřevo (také aktivně se věnovat umění)
Kapha
Sídlo kaphy je v hrudníku, v plicích.
Proč má kapha nejvíce atributů? – Protože se jedná o varianty – vrstvy téhož. Je tak mono-tónní, (nehybná/stabilní), že je třeba ji pomocí pojmů rozvrstvit.
Co se týče duchovních aktivit, kapha má k nim specifický přístup. V rámci ájurvédické konzultace například jedna kapha sdělila v dotazníku u otázky na duchovní aktivity, že ráda luští křížovky (zatímco váta sepsala traktát o reiki I. a III., józe a bůhví čem ještě).
Muži mají v sobě více kaphy než ženy (puruša je také mužského rodu), vyžadují klídek a pohodu. Ve vztahu je v případě problému nutné si uvědomit, že když ženy záležitost předloží muži jako problém, muž má pocit selhání, má pocit, že ten problém způsobil (takže je nutno přednést problém tak, aby muž přinesl řešení). Také reaguje na názornost, je třeba mu věci názorně ukázat a také mu zadat úkol aktuální. Názorně to předvede příklad ze života: jedna žena stále po mužovi chtěla poličku (potřebovala tam dát spoustu věcí), ale muži nepřipadal úkol aktuální, nebylo to pro něho důležité (dokud něco není pro muže důležité, neřeší to). Tak se žena domluvila se sousedem, že přijde poličku udělat, a pak řekla v klidu muži: „za chvíli přijde Franta od vedle mi udělat tu poličku“. V tu chvíli muž měl problém (jakýpak Franta od vedle, polička musí být hotová…). Do 10 minut měla poličku hotovou. A Franta už přišel jen na kafe. Muži venku bojují, dokazují, tak doma chtějí klid a pohodu. Jsou křehké nádoby, jsou velmi citliví (ženy jsou přecitlivělé), takže když je doma nevraživá nálada, muži to těžce nesou. Ženy mají přednést problém ne jako problém, ale jako informaci.
Pokud přijde do rodiny dítě, žena, kterou muž měl za bohyni, se často chová jako lvice - velmi nelítostně v obraně svého mláděte před ohrožením, a to včetně manžela. Mnoho mužů tohle nevydýchá.
Pak existují případy, kdy například ve vztazích váta–kapha nikdo nic nedělá. Váta neustále řeší, že kapha je líná (žena slovně řeší, co muž nedělá, vtipné, že?).
Také máme potřebu dokonalosti – jenže od 12. století s nástupem romantické lásky tuto potřebu vkládáme do vztahu mezi sebou, nikoliv vůči Bohu. Ale zpět ke kaphám:
Kaphy neznají míru – všeho hodně (kuchaři, sběratelé…), rádi shromažďují. Nevědomý zástupce této skupiny má nejraději, když má na talíři hodně naloženo, je mu jedno, co jí.
Kupí rovněž problémy, neřeší je, takže například v oblasti zdraví na rozdíl od váty, která chodí k doktorovi s každou maličkostí, kapha tam zajde, až když je problém veliký nebo když už je pozdě (metabolické problémy – cukrovka a podobně).
Kapha s jasným vědomím je zázrak.
Kapha je konkrétní, dělá rukama (snadno se pozná kuchař kapha a váta: kapha kuchař je pěkně kulaťoučký a dělá velké porce, od váty je to načinčané nic na talíři). Sochaři většinou patří do kaphy.
To jsou základní postřehy ke třem dóšám. Otázka „Jakou mám prakruti“, což se laikovi i tak poměrně těžko zjišťuje, má háček. Je samozřejmě dobré zjistit své nastavení, ale když ho ne-žiji, je to jedno. Například kaphy jsou manuálně zručné a mnohé se živí řemeslem. Ovšem po-kud pracují u počítače a vymýšlejí nové programy, tudíž žijí v oblasti váty, kapha kvalita se neuplatní.(Narozením je dané nastavení. Způsob, jak žijeme, nás však může dost změnit). Teprve když se prakruti žije vědomě, má hodnotu. Pak je ještě důležité, jak člověk nastavení využívá, jestli pozitivně nebo negativně. Rovněž - když něco miluji (třeba smažené brambůr-ky), neznamená, že mi to dělá dobře (tělo spolehlivě ukáže). Je dobré rozlišit pozitivní a negativní vliv všeho, všímat si, co mi dělá a co nedělá dobře, zjistit tendence. Všimnout si, co vnímám jako přirozenost a co jako nerovnováhu. Prvním krokem je pránajama – zklidnění mysli. Zajímavé je, že rovnovážná váta má atributy jako kapha.
Aby to nebylo tak jednoduché, ještě si věc zkomplikujeme – vesmír po ahamkáru má totiž tři principy, kvality. Jsou jimi
· sattva – je v rovnováze mezi radžas a tamas (sat znamená čisté bytí, jasnost )
· radžas – nadměrná aktivita (je aktivní tam, kde je dobré být neaktivní)
· tamas – nadměrná pasivita (je pasivní tam, kde je dobré něco dělat)
Podle tohoto dělení mají i dóši tři kvality a stavy: rovnovážnost, aktivitu a pasivitu, takže existuje
sattvická váta
radžasická váta
tamasická váta
sattvická pitta
radžasická pitta
tamasická pitta
sattvická kapha
radžasická kapha
tamasická kapha
Má-li laik rozpoznat dóši, pak je dobré se podívat na fyzické známky:
· jazyk – špičatý má pitta, kravský, masitý a veliký – kapha, malý, hubený – váta.
· velikost rukou, nohou, zápěstí, kotníku – např. kapha má velké „tlapky“ – široké; naopak noha velikosti 2-3 v žádném případě není kapha!
Fyzické znaky odpovídají vybavení k činnosti a ty jsme nedostali omylem! Většinou chceme něco, co nemáme nebo nejsme, místo abychom zjistili, co nám dělá dobře a co ne.
Praktické rozeznávání dóš podle pulzu není pro netrénovaného člověka využitelné, jelikož existuje 7 vrstev pulzu a dóša se určuje podle nejhlubší vrstvy.
Zkoumáme-li, co mají dóši společného a co je rozděluje, pak zjistíme například, že:
· váta a kapha jsou studené, kdežto pitta je teplá (váta chlad větru, v pohybu; kapha chlad vody a země, stojatý) – oběma pomůže zahřátí, kaphě aktivitou, vátě naopak klidem. Když nás třeba bolí koleno za chladu, je dobré zjistit, zda je to v pohybu (váta) nebo klidu (kapha) – podle toho léčit. Studené ruce značí slabost (ruce - schopnost zaměřit se na to, co chceme ve svém životě).
·váta a pitta mají v sobě pohyb (váta všemi směry, pitta systematický, zaměřený), kdežto kapha je nehybná.
·kapha a pitta nejsou suché (kapha spíše vlhká, pitta spíše olejnatá), ale váta suchá je.
Jedna vlastnost přechází v druhou, tedy příliš světla oslepí (tma), příliš hluku vede k ohluch-nutí a příliš pohybu k paralýze (ochrnutí). Také vše, čeho je kupa, není kapha. Například velké tělo není vždy kapha - u vátové nadváhy,. U té nedělá dobře pohyb a omezení jídla (to dělá dobře kaphě), váty by měly odpočívat a jíst pravidelně normální jídlo (normální porce). Lze si i vypomoci barvami. Jedna váta si vylepila lednici růžovým papírem, protože trpěla nadváhou z pocitu nelásky. Mozek nerozlišuje mezi tím, co je a co není reálné (hmatatelné). Symboly, jež vysílá podvědomí formou snů mohou být vátové (létání, někdo nás honí), pittové (dějové sny, hodně barevné a výpravné), kaphové (les, voda).
Dobré je naučit se vnímat tělo a zjistit, kde má nerovnováhy.
Z pohledu energie vnímat
- směr toku prány – ven – dovnitř
- stav – chaotická prána – pohybu hodně, výsledek malý
o usměrněná prána (např. taiči) – pohybu málo, výsledek značný
- kde mi v mém životě utíká energie (kde a kdy se cítím vyčerpaně) – i jednotlivé aktivity – a naopak, co mě dobíjí, kde v těle to vnímám, jak se cítím – vztáhnout k dóšám
Zde je dobré si uvědomit, že všechno je energie, jediný rozdíl je ve směru toku:
Ego poznáme podle toho, že tok energie jde pouze ven – vždy se začne srovnávat, začne se vytvářet dualita, polarita (dobro/zlo).
Opakem je kundalini - proudí vevnitř a navozuje pocit sounáležitosti s celkem.
Jóga, zejména dechová cvičení, provádíme-li je pravidelně a správně, má po čase takový účinek, že se všechny mentální i fyzické problémy samovolně vyřeší.
Podíváme-li se znovu, trochu jinak na rovnovážný a nerovnovážný stav, pak zjistíme, že sattvická váta má dobré fungování, je jí vlastní jasnost, ukotvenost; takový člověk je v klidu, projevuje jemnost a lehkost, pružnost. Sattvická váta se může svým klidem projevovat jako kapha - rozezná se podle pocitu a životní situace. Naopak nadměrná práce vede k letargii, čili zastavení váty
V případě nerovnovážné váty se projevuje nejasnost, strach, nelogické emoce a reakce – předpokládá výsledek něčeho, co ještě nezažila, ať na základě špatné předchozí zkušenosti nebo naprosté nezkušenosti.
Práce s vátou bude stále důležitější neboť problémů způsobených oslabenou vátou přibývá. Zde opět platí i jako prevence pravidelný režim, neplýtvat energií.
Pravidlo, které platí pro všechny věci (i dóši) zní: látky podobných či stejných vlastností se podporují, látky opačného charakteru se vyrovnávají. Čili řešením pro chaotickou mysl je zastavit nebo přehodit (přestat myslet a jít tancovat), naprosto nezafunguje vátou oblíbené „přece to musíme vymyslet“.
Metoda experimentu je jediná spolehlivá, jelikož jsme každý originál a na každého zabírá něco jiného.
Myšlenka vytváří právnický vzorec, ten postupně vytvoří návyk, návyk utváří čin, ten určuje charakter a charakter určuje náš osud.
Sattvická pitta projevuje nadšení a elán, kdežto nerovnovážná, zpravidlaradžasická (nad-měrně se projevující) - ambice, soutěživost, kritičnost, podrážděnost, frustraci, hněv, agresi, žárlivost, věčnou nespokojenost (touhu po dokonalosti)
Sattvická kapha vyzařuje lásku, spokojenost (a přitom se nic nemusí stát). Pravý altruismus je jen kaphový, na rozdíl od soucitu pitty, kde je oddělenost od druhých. Radžasická i tamasická kapha (tedy nerovnovážná) je zosobněním pasivity, negativity, ignorance.
Deprese má každá dóša, ovšem deprese kaphového typu je nejhorší (nechuť žít). Kapha pociťuje žal, těžký smutek, tíhu z bolesti celého světa. Čeká, že někdo přijde a zachrání ji, musí to však udělat sama. Když má váta deprese, potřebuje režim a klid, pitta si musí ujasnit věci, vyřešit pocity a nejít na ně logikou, nýbrž tvořivě. Depresivní lidé se nejprve musí dostat do agrese, obviňování, hněvu, naštvanosti – nepotlačovat oheň v sobě, ale také si ho nevylévat na ostatní.
Tady si je dobré uvědomit, že věci, lidi, situace přitahujeme podle toho, čemu v daném období věnujeme pozornost (již jsme se zabývali vibračním naladěním), čili se musíme podívat na své vibrační naladění a případně ho příslušně upravit.Vytvářet dostatek z nedostatku prostě nejde, nesmíme se zaměřovat na to NE (chci peníze, protože je NEmám; NEmám nikoho vedle sebe, atd.), vesmír nerozeznává ano či ne, jen naladění, takže reaguje na nedostatek a zvětší ho.
Vztahy v současnosti procházejí tím, čím celá planeta – co je nepravé, není podporováno (tato tendence je hodně posílená) . Věci se vyhraňují, jasně se ukazuje kontrast, tlak na uvědomění.
V indické tradici existují tzv. jugy neboli věky – zlatý, v němž například účinnost rostlin byla 100%, stříbrný, v němž účinnost rostlin klesla o 25%, v dalším bronzovém věku klesla o dalších 25% a v kalijuze čili železném věku (dnes) mají rostliny pouze 25% a menší účinek. Navíc – když rostlina ví, že se na ni zaútočí, udělá se mrtvou. Pokud tedy rostliny sbíráme (žně, sběr léčivek) z nerovnovážného místa vztahu nebo z útočnosti (pod dojmem, že máme právo si všechno vzít bez poprošení a poděkování), pak vlastně sbíráme rostliny s nulovou energií. To platí i o moderním „dobiju se u stromu“ – je třeba se zamyslet, proč ztrácíme energii. Vše je vztah, nelze jen brát. Se zvířaty je to totéž.
V našem životě je další paradox: víme, že každým dechem se připravujeme k odchodu a při-tom na to vůbec nemyslíme, vstáváme každé ráno, jako bychom tu měli být věčně (což nám samozřejmě pomáhá, jinak bychom byli stále v depresi, ale…). Chceme jistotu a přitom naše existence je založená na absolutní nejistotě.
Každý je originál, proto nemá cenu zaobírat se druhými. Přitom známe perfektně druhé, pro-tože se nás to netýká (máme odstup a nemáme zodpovědnost). Sami sebe se nedotýkáme žádoucím způsobem – smyslové orgány máme obráceny vně. Potřebujeme je obrátit dovnitř – potřebujeme vidět, slyšet, čichat, cítit (hmatat) a chutnat vnitřek sebe. Ve skutečnosti by smysly měly pracovat oběma směry
V současnosti bychom si měli předešle zmíněné věci uvědomit a aplikovat je na svůj život třeba jako postoj „Já jsem zodpovědný/á za tvorbu svého života (s radostí), já si tvořím, volím“ nebo „Já si tvořím ve spolupráci s vesmírem (propojení)“. Je dobré tvořit realitu v samém zárodku, nečekat, až mě zasype, není potřeba zažívat výrazné silné nerovnováhy. Upevnit vědomí, uvědomit si, že co je hmotné, je pouze odrazem nehmotného, neboť Veškerá existence je vibrační.
Tomuto vědomí se otevírá stále více lidí – je to obrovský posun oproti stavu třeba před 4 lety, hledajících je stále více.
Prožívání si uvědomuje na základě aktivity, pokud se soustředí na vnější svět, pak se zaměří jen na něj. Pitty jsou zároveň sobecké i altruistické a jsou závislé na ocenění. Nedokáží být samy, to jen v případě, že se moc rozdají. Nepracují, když jejich oheň přestane plápolat. Musí se naučit pracovat z pocitu (a pro pocit) radosti, čili být a nikoliv dělat. A odpoutat se od závislosti na vnějším uznání.
Je dynamická – když nezachraňuje svět, řeší sebe. Musí se naučit uvolnit, vypnout.
Pro pittu je meditace bez myšlenek nereálná, alespoň ze začátku. Lze dělat koncentraci (dha-ranu), uvolnit soustředění na jeden bod.
Neměly by tlumit svůj oheň, ale správně jej nasměrovat – aby je nestravoval. Čili nasměro-vat vnitřně, pouštět očekávání (chtějí mít kontrolu od začátku do konce – tím není prostor pro náhodu, pro vliv vesmíru).
Jsou hodně mentální Þ hodně zpívat, tančit, tvořit. Nebýt dobré (jsou obecně velmi zdatné v mnoha věcech najednou), ale dělat něco, co neumějí, aby neměly pocit, že jsou dokonalé. Vycházejí totiž z pocitu, že dokonalé jsou (stále se proto poměřují s kýmkoliv a čímkoliv). Pokud je proti nim vznesena kritika, ospravedlňují se, argumentují, a protože jsou dobrými řečníky, často zvítězí nad kritikem.
Pitta potřebuje správně porozumět mysli, zaměřovat se na pocit, nikoliv, co si o něm myslí (má tendenci vysvětlovat i pocity), jen jednoduše – úleva, tíha, apod. Zeptat se těla, jaký je pocit při určité myšlence.
Je skvěle vybavená na práci, jenže to není jejím účelem – má se naučit přijímat chaos, vítat ho, prostě a jednoduše být.
Kapha – představuje stabilitu, potřebuje harmonii, nemá ráda konflikty a nechává věci vyhnít. Musí se naučit věci řešit hned na počátku. Dělá vše pro to, aby bylo vše v pořádku. Jsou známy případy, kdy člověk pracuje 15 i 30 let v jednom zaměstnání a když se ho zeptají, jestli se mu tak líbí, řekne, že vůbec ne, ale nějak už to doklepe. Oproti tomu pitta řeší svou nespokojenost hned a pokud váta setrvává někde, kde se jí nelíbí a kde se necítí dobře, tak jen ze strachu z opuštěnosti, ale nevydrží tam déle než 5 let. Kapha potřebuje iluzi harmonie, má ráda celý svět.
Jelikož je pasivní a negativní, je třeba, aby si dala reálné, menší cíle a postupovala za nimi (například u hubnutí – 6 měsíců se snažit a pak se teprve zvážit. Jednak jde hubnutí pomalu a jednak by se hned přestala snažit, kdyby došlo k nějaké změně.)
Pracovat až do zahřátí nebo mírného přehřátí (víme, že základní gunou je chlad z nehybnosti).
Pokud sport, pak kolektivní – je tam sranda, kamarádství – to kaphu baví a je tedy větší šance, že u toho vydrží a bude to dělat ráda.
Sídlo jednotlivých dóš v těle; projevy nerovnováhy
Váta
K pohybu váty dochází v místech, kde je prostor, tedy v plících. Největší prostor je však v podbřišku, v malé pánvi. (pokud je fyzický prostor v mozku, projevuje se demencí). Hlavním domovem váty tedy je podbřišek. Kvůli prostoru v podbřišku je dobré hodně a dobře kakat. Konečník drží jako zátka tělo, máme ho tudíž udržovat v dobrém stavu. Pokud dochází na konci střeva k nerovnováhám, ovlivňují kvalitu vyměšování.
Nerovnovážný stav váty se projevuje u stolice nerovnoměrností povrchu; navíc ztvrdne a bobky budou mít skoro až kovový zvuk nebo jako kamínek , což je právě známka suchosti. Zevně projevuje hrubostí kůže (jde o karmu neboli následek suchosti). Při suchosti je dobré užívat vnitřně ghí (přepuštěné máslo) nebo olej ze lněného semínka, zevně rovněž. V zimě je dobrý masala čaj a dát si do toho po tibetském způsobu máslo.
Přechodné bydliště má váta v hlavě (eustachova trubice, 3. a 4. komora v mozku), pak v ještě jemnější síti nervových tkání. Mezi sídly dochází ke komunikaci, pohybu. Ten není samoúčelný - každá buňka v těle totiž má vědomí, čili komunikuje. Je prokázáno, že v kaž-dičké buňce existují estrogenové receptory, což dokládá propojenost s celkem. Centrální ka-nál – dechový, trávicí – je propojený s oběhovým, čili dopravním.
V mozku dochází k velkému a také nejjemnějšímu pohybu, takže váta začasté trpí takzvaným myšlenkovým průjem. Je dále známo, že zatímco pitta si všimne změny 2-3x za den, v nejfrekventovanějším případě za hodinu, a kapha změny zaznamená 2-3x do týdne, váta vnímá změnu 2-3x za minutu – rychlé změny ovšem vedou k rychlé nerovnováze. Myšlenka je natolik silná, že na ni střevo reaguje zádrží nebo průjmem (častý případ vátové nerovno-váhy).
Váta se v těle hýbe pěti způsoby, a to jako:
- nádech – jde nejen o dech, ale i příjem sluneční energie, potravy
- výdech – co vytvoříme, dáváme zpět životu
- smíchání – zpracování energie
- rozvod – roznesení energie po těle (cirkulace)
- vyměšování – co do těla nepatří, musí ven (menstruace, močení, stolice, ejakulace, ale i rození)
Vědomí se někdy zobrazuje jako trojspřeží koní s jedním, vůdčím, koněm vpředu. Tím je váta a za ní jsou spřaženy pitta a kapha. Když se vůdčí kůň odchýlí od správného směru, ovlivní hned ty dva za sebou. Nefunguje to ovšem obráceně, čili váta bezprostředně ovlivňuje pittu a kaphu.
Účelem není vátu zastavit (to by byl velký průšvih), ale usměrnit. Zde přesně a doslova obrátit pohyb správným směrem: dovnitř - aby hledala onen střed, pak už si inteligence těla poradí. Jenže, abychom mohli něco transformovat, musíme mít hromadu energie (čili prány), nikoliv myšlenek. Jako vše (strava, materiální ale i nemateriální věci), i prána může nabývat dvou kvalit: existuje nízko-ochranná a vysoko-ochranná prána. Rozdíl je v obsahu živé energie.
Jógini i ájurvédici mají za to, že délka života se řídí počtem a kvalitou dechů (zpomalují je). Mimochodem – schopnost zhluboka se nadechnout je výrazem, že máme důvěru v život, a zhluboka vydechnout, že máme důvěru v sebe. Dech je to jediné z životních funkcí, co nám je umožněno ovládat.
Pokud je v těle dostatek prány, neexistuje možnost vytvoření nemoci, Z Þ léčbou i prevencí je pránajama – systém dechových technik zajišťujících příjem dostatečného množství kvalitní prány do celého těla, roznesení živoucí energie do celého těla. Pro vátu jde o mimořádně účin-ný nástroj, neboť váty (nebo lidé s vátovou nerovnováhou) pránou plýtvají, rychle ji spotřebo-vávají, většinou dýchají povrchně. Pokud člověk provádí pránajamu, dodává do těla 100 až 1000x víc energie, ta navíc jde správným směrem, zavádí se do těla a odstraňuje blokády (ty jsou ponejvíce v mysli) a jóga a ájurvéda to ví. Proto je důležité věnovat pozornost dýchání!
S nervovou a rozmnožovací tkání souvisí kostní tkáň (ta je k nervové druhotná) – kosti jsou totiž duté a porézní. Jejich dutinový systém vyztužený minerály patří do váty (stejně jako minerály). Pohyb na buněčných membránách je rovněž výměna minerálů (záměna různých elektronových potenciálů). Mimochodem, vzduch je také hmotný. V kostech neustále probíhá bourání a stavění (čili je klamný dojem, že kosti jsou neměnné) – lze tedy do určité míry ovlivnit stavbu a dokonce i výšku těla. V této souvislosti se zamysleme nad pevnými kostmi – proč jsou nebo nejsou pevné? V rámci příběhu svého života si povšimněme energetiky – kde ve svém životě necítím pevnost, oporu – kosti jsou opora, hranice, zázemí. A to po ženské i mužské linii. Lze například udělat mandalu za 4 linie – sebe, matku, babičku, prababičku, nebo i více dílků pro více generací a do každého dílu nakreslit odpovídající obrázek – vybrat z podvědomí, nikoliv z vědomých myšlenek – nechat malovat. Věnovat se také představě pevnosti – skutečné i ideální.
S trávením souvisí otázky typu „Co mám v životě nestrávené?“, „Co mi ‘leží‘ v žaludku?“ atd.
Váta má mnohá očekávání, je informovaná, ale často jedná jako hospodyňka, co skočí za letícím pírkem a přitom jí uletí celá husa. Důležitá je zde zkušenost, že mi něco dělá dobře. Rovněž stanovit si reálný cíl. A i když si ho váty stanoví (např. 20 minut denně dýchat technikou pránajámy), je běžné, že když nemohou 20 minut, tak nedýchají vůbec. Přitom je důležité vytvořit si návyk, dýchat alespoň 5 minut denně. Máme blokády v nervové soustavě, tj. zatvrdliny, čili pokud je to třeba špatný návyk praktikovaný 50 let, jde o pořádně velké balvany, které neodstraníme ihned, musíme pracovat na novém, zdravějším návyku stále znova. V ájurvédě platí, že zakořenit nový návyk trvá 90 dní, takže pokud jej přerušíme 80. den, můžeme začít znovu. Když začneme s vytvářením návyku, vesmír s námi spolupracuje a pomůže.
Rozdíl ve vnímání a přístupu ukazuje příběh jednoho Zápaďana, který odjel na Východ. Odjel na 3 měsíce do buddhistického chrámu a když tam přijel a ubytoval se, šel za Mistrem, aby ho pozdravil. Ten seděl a nic neříkal, i když se mu již několikrát poklonil. Po půl hodině čekání tedy trochu dotčený odešel.
Druhý den mu řekli, že bude dělat zahradníka. Šel a pracoval, ale nikdo si ho za celé dny vů-bec nevšiml. Jeho hněv postupně vzrůstal, až pln zuřivosti šel za Mistrem, který nepohnutě seděl v chrámu, a zle mu vyčinil. Mistr seděl dál, ani se nehnul, neřekl ani slovo. Zápaďan se tedy rozhodl, že tohle tedy ne, za své peníze tu dělá jen zahradníka a ještě ho všichni přehlížejí. Rozhodl se, že odjede. Ráno, těsně před odjezdem, se šel ještě naposledy podívat do zahrady, kde tolik dní přehlížen pilně pracoval, aby si připomněl všechna příkoří. Tu zasvítilo slunce do kapky rosy na růži a on se z té krásy rozplakal, v tu chvíli pochopil a zůstal. Pakl mu již čas uběhl velmi příjemně, vše bylo úplně jinak. Když se na závěr svého pobytu loučil s Mistrem, zeptal se ho, proč tehdy, když na něj křičel, nic neřekl, nereagoval. Proč se nebránil? A Mistr mu odpověděl: „Kdybych Vám odpověděl, znamenalo by to, že jsem Váš hněv přijal.“ Poučení zní: Je jen na nás samých, co přijmeme (s čím rezonujeme) a co nepřijmeme.
K udržení váty v rovnováze jsou zapotřebí dvě věci:
1) pravidelný denní režim (usměrňuje pohyb do pravidelnosti) – nejdůležitější je oběd, pak chodit včas spát (podle biologických hodin kolem 22. hodiny – v zimě dříve, v létě cca o půl hodiny později). Váta je v zimě více unavená, v zimě bychom měli využít přirozených tendencí a obracet se dovnitř, oddávat se kontemplaci, dumat, rozmýšlet – Vánoce jsou například ideálním časem pro ohlédnutí se zpět a nastavení se k pohybu vpřed (nedávat si úkoly jako pitta!), zaměřit se na hlavní cíl, příjemné, kosmické věci. Pozor však – čím více vnitřně pracujeme, tím více zvyšujeme objem váty a citlivost.
Nechodit z jednoho duchovního semináře na druhý, tím se jen zvyšuje chaos, přelétavost. Hledání je přirozené, ale když už něco najdeme, tak jděme do hloubky.
2) nestresové myšlení – protože si váta vytváří stres nadměrným, neproduktivním myšlením (stále něco řeší) – neřešit, dýchat !!!
Něco jiného je však, když člověka něco napadne po (nebo při) pravidelném praktikování prá-najamy. Člověk soustředěně dýchá a když tehdy přijde informace, jde ze zdroje, pak je to naprosto v pořádku. Nejlepší je dýchat dál, pozorovat, co se děje, a když se myšlenka opaku-je, věnovat jí pozornost (po ukončení cvičení).
Problematická je kombinaci prakruti (založení) váty s pittou, protože pitta dodá člověku sílu, aby ty vymyšlené pitomosti dělal. Myšlenky mohou dokonce být tak pronikavé, že spálí vlasy (nebo zbělají, což je známé u traumat například z druhé sv. války, kdy zbělaly během chvíle, nebo v případě neštěstí, či velkého pracovního vypětí – to je častý případ v současnosti).
Váta je velmi jemná, což vyplývá z její lehkosti (hodně prostoru).Může dokonce nabývat i teplého charakteru, ale pouze v interakci s jinou dóšou. Rovnováha snadno přechází v ne-rovnováhu.
Pitta
Sídlem pitty v těle je v solar plexus, na soutoku jater, slinivky, tenkého střeva a sleziny (srd-ce je podle ájurvédy sídlem duše).
Rozzlobenou pittu si neudobříte, je třeba počkat, nejít silou na sílu. Poté, co se uklidní, odpo-vědět pocitem (to mě mrzí, bolí).
Když jsou dvě pitty v partnerském vztahu, je to většinou Itálie – oheň vylétne hned. Muži většinou vůbec nevědí proč, protože nejsou považováni za citové a citově nevyrovnané bytosti – a podle toho jsou vychováváni. Citlivý a citový člověk je automaticky považován za gaye. Jen u žen se obecně předpokládá citovost (rozumí se citová nevyrovnanost). Muži citovost samozřejmě také mají, ale nezpracovanou, takže ji řeší po pittovsku: sportem (vybijí se na fotbale), zahradničením, apod.
Pitty také neumějí vypnout, takže si tahají práci domů (buď doslova nebo o ní neustále mluví) nebo přijdou úplně vyčerpané (znak přepjetí).
Alergie se v ájurvédě označuje jako asatni (a = nedostatek, satni = soulad sám se sebou), čili jako výraz nesouladu člověka sám se sebou. Pravých alergií, geneticky daných, je málo, ty jde dnes již zmírnit tak, že člověk funguje v podstatě normálně. Ostatní alergie (na mléko, chlad apod.) jsou vypěstované, je to „schopnost“ nezpracovávat určitou látku či podnět. Lze na nich pracovat, člověk se neustále mění, vždyť každých 7 let má nové tělo.
Migréna je vnitřní konflikt mezi pocitem a očekáváním, znamená zvýšenou pittu. Dobré je najít, která myšlenka bolest spouští. Pokud člověka začne bolet hlava např. v obchoďáku nebo po pobytu tam, jedná se o pittovou reakci na vátu (na přemíru podnětů).
Pálení žáhy – to je reakce na nadměrné množství jídla. Zažívání se snaží nadměrné množství zpracovat, vyloučí tedy velké množství trávicích šťáv a ty pak cítíme. Je vhodné dobře jíst (pitta je fajnšmekr), pokud ji jídlo vyloženě po všech stránkách neuspokojí, nenajedla se a bude hledat jinde, ale přiměřeně. Požitek je pro ni daleko důležitější než zdravá strava.
I vzhledem k migréně je vhodné masírovat chodidla, masáž totiž obrací pittu (nadměrný oheň) dolů, kde se vybije do země. Je lepší, když pitta pálí dolů než nahoru (vysušuje jí to).
Pocity je důležité zpracovat – vypustit frustraci, nespokojenost, očekávání – rozpustit je teplým ohněm srdce – pomáhají zde květiny, vůně, růže, santalové dřevo (také aktivně se věnovat umění)
Kapha
Sídlo kaphy je v hrudníku, v plicích.
Proč má kapha nejvíce atributů? – Protože se jedná o varianty – vrstvy téhož. Je tak mono-tónní, (nehybná/stabilní), že je třeba ji pomocí pojmů rozvrstvit.
Co se týče duchovních aktivit, kapha má k nim specifický přístup. V rámci ájurvédické konzultace například jedna kapha sdělila v dotazníku u otázky na duchovní aktivity, že ráda luští křížovky (zatímco váta sepsala traktát o reiki I. a III., józe a bůhví čem ještě).
Muži mají v sobě více kaphy než ženy (puruša je také mužského rodu), vyžadují klídek a pohodu. Ve vztahu je v případě problému nutné si uvědomit, že když ženy záležitost předloží muži jako problém, muž má pocit selhání, má pocit, že ten problém způsobil (takže je nutno přednést problém tak, aby muž přinesl řešení). Také reaguje na názornost, je třeba mu věci názorně ukázat a také mu zadat úkol aktuální. Názorně to předvede příklad ze života: jedna žena stále po mužovi chtěla poličku (potřebovala tam dát spoustu věcí), ale muži nepřipadal úkol aktuální, nebylo to pro něho důležité (dokud něco není pro muže důležité, neřeší to). Tak se žena domluvila se sousedem, že přijde poličku udělat, a pak řekla v klidu muži: „za chvíli přijde Franta od vedle mi udělat tu poličku“. V tu chvíli muž měl problém (jakýpak Franta od vedle, polička musí být hotová…). Do 10 minut měla poličku hotovou. A Franta už přišel jen na kafe. Muži venku bojují, dokazují, tak doma chtějí klid a pohodu. Jsou křehké nádoby, jsou velmi citliví (ženy jsou přecitlivělé), takže když je doma nevraživá nálada, muži to těžce nesou. Ženy mají přednést problém ne jako problém, ale jako informaci.
Pokud přijde do rodiny dítě, žena, kterou muž měl za bohyni, se často chová jako lvice - velmi nelítostně v obraně svého mláděte před ohrožením, a to včetně manžela. Mnoho mužů tohle nevydýchá.
Pak existují případy, kdy například ve vztazích váta–kapha nikdo nic nedělá. Váta neustále řeší, že kapha je líná (žena slovně řeší, co muž nedělá, vtipné, že?).
Také máme potřebu dokonalosti – jenže od 12. století s nástupem romantické lásky tuto potřebu vkládáme do vztahu mezi sebou, nikoliv vůči Bohu. Ale zpět ke kaphám:
Kaphy neznají míru – všeho hodně (kuchaři, sběratelé…), rádi shromažďují. Nevědomý zástupce této skupiny má nejraději, když má na talíři hodně naloženo, je mu jedno, co jí.
Kupí rovněž problémy, neřeší je, takže například v oblasti zdraví na rozdíl od váty, která chodí k doktorovi s každou maličkostí, kapha tam zajde, až když je problém veliký nebo když už je pozdě (metabolické problémy – cukrovka a podobně).
Kapha s jasným vědomím je zázrak.
Kapha je konkrétní, dělá rukama (snadno se pozná kuchař kapha a váta: kapha kuchař je pěkně kulaťoučký a dělá velké porce, od váty je to načinčané nic na talíři). Sochaři většinou patří do kaphy.
To jsou základní postřehy ke třem dóšám. Otázka „Jakou mám prakruti“, což se laikovi i tak poměrně těžko zjišťuje, má háček. Je samozřejmě dobré zjistit své nastavení, ale když ho ne-žiji, je to jedno. Například kaphy jsou manuálně zručné a mnohé se živí řemeslem. Ovšem po-kud pracují u počítače a vymýšlejí nové programy, tudíž žijí v oblasti váty, kapha kvalita se neuplatní.(Narozením je dané nastavení. Způsob, jak žijeme, nás však může dost změnit). Teprve když se prakruti žije vědomě, má hodnotu. Pak je ještě důležité, jak člověk nastavení využívá, jestli pozitivně nebo negativně. Rovněž - když něco miluji (třeba smažené brambůr-ky), neznamená, že mi to dělá dobře (tělo spolehlivě ukáže). Je dobré rozlišit pozitivní a negativní vliv všeho, všímat si, co mi dělá a co nedělá dobře, zjistit tendence. Všimnout si, co vnímám jako přirozenost a co jako nerovnováhu. Prvním krokem je pránajama – zklidnění mysli. Zajímavé je, že rovnovážná váta má atributy jako kapha.
Aby to nebylo tak jednoduché, ještě si věc zkomplikujeme – vesmír po ahamkáru má totiž tři principy, kvality. Jsou jimi
· sattva – je v rovnováze mezi radžas a tamas (sat znamená čisté bytí, jasnost )
· radžas – nadměrná aktivita (je aktivní tam, kde je dobré být neaktivní)
· tamas – nadměrná pasivita (je pasivní tam, kde je dobré něco dělat)
Podle tohoto dělení mají i dóši tři kvality a stavy: rovnovážnost, aktivitu a pasivitu, takže existuje
sattvická váta
radžasická váta
tamasická váta
sattvická pitta
radžasická pitta
tamasická pitta
sattvická kapha
radžasická kapha
tamasická kapha
Má-li laik rozpoznat dóši, pak je dobré se podívat na fyzické známky:
· jazyk – špičatý má pitta, kravský, masitý a veliký – kapha, malý, hubený – váta.
· velikost rukou, nohou, zápěstí, kotníku – např. kapha má velké „tlapky“ – široké; naopak noha velikosti 2-3 v žádném případě není kapha!
Fyzické znaky odpovídají vybavení k činnosti a ty jsme nedostali omylem! Většinou chceme něco, co nemáme nebo nejsme, místo abychom zjistili, co nám dělá dobře a co ne.
Praktické rozeznávání dóš podle pulzu není pro netrénovaného člověka využitelné, jelikož existuje 7 vrstev pulzu a dóša se určuje podle nejhlubší vrstvy.
Zkoumáme-li, co mají dóši společného a co je rozděluje, pak zjistíme například, že:
· váta a kapha jsou studené, kdežto pitta je teplá (váta chlad větru, v pohybu; kapha chlad vody a země, stojatý) – oběma pomůže zahřátí, kaphě aktivitou, vátě naopak klidem. Když nás třeba bolí koleno za chladu, je dobré zjistit, zda je to v pohybu (váta) nebo klidu (kapha) – podle toho léčit. Studené ruce značí slabost (ruce - schopnost zaměřit se na to, co chceme ve svém životě).
·váta a pitta mají v sobě pohyb (váta všemi směry, pitta systematický, zaměřený), kdežto kapha je nehybná.
·kapha a pitta nejsou suché (kapha spíše vlhká, pitta spíše olejnatá), ale váta suchá je.
Jedna vlastnost přechází v druhou, tedy příliš světla oslepí (tma), příliš hluku vede k ohluch-nutí a příliš pohybu k paralýze (ochrnutí). Také vše, čeho je kupa, není kapha. Například velké tělo není vždy kapha - u vátové nadváhy,. U té nedělá dobře pohyb a omezení jídla (to dělá dobře kaphě), váty by měly odpočívat a jíst pravidelně normální jídlo (normální porce). Lze si i vypomoci barvami. Jedna váta si vylepila lednici růžovým papírem, protože trpěla nadváhou z pocitu nelásky. Mozek nerozlišuje mezi tím, co je a co není reálné (hmatatelné). Symboly, jež vysílá podvědomí formou snů mohou být vátové (létání, někdo nás honí), pittové (dějové sny, hodně barevné a výpravné), kaphové (les, voda).
Dobré je naučit se vnímat tělo a zjistit, kde má nerovnováhy.
Z pohledu energie vnímat
- směr toku prány – ven – dovnitř
- stav – chaotická prána – pohybu hodně, výsledek malý
o usměrněná prána (např. taiči) – pohybu málo, výsledek značný
- kde mi v mém životě utíká energie (kde a kdy se cítím vyčerpaně) – i jednotlivé aktivity – a naopak, co mě dobíjí, kde v těle to vnímám, jak se cítím – vztáhnout k dóšám
Zde je dobré si uvědomit, že všechno je energie, jediný rozdíl je ve směru toku:
Ego poznáme podle toho, že tok energie jde pouze ven – vždy se začne srovnávat, začne se vytvářet dualita, polarita (dobro/zlo).
Opakem je kundalini - proudí vevnitř a navozuje pocit sounáležitosti s celkem.
Jóga, zejména dechová cvičení, provádíme-li je pravidelně a správně, má po čase takový účinek, že se všechny mentální i fyzické problémy samovolně vyřeší.
Podíváme-li se znovu, trochu jinak na rovnovážný a nerovnovážný stav, pak zjistíme, že sattvická váta má dobré fungování, je jí vlastní jasnost, ukotvenost; takový člověk je v klidu, projevuje jemnost a lehkost, pružnost. Sattvická váta se může svým klidem projevovat jako kapha - rozezná se podle pocitu a životní situace. Naopak nadměrná práce vede k letargii, čili zastavení váty
V případě nerovnovážné váty se projevuje nejasnost, strach, nelogické emoce a reakce – předpokládá výsledek něčeho, co ještě nezažila, ať na základě špatné předchozí zkušenosti nebo naprosté nezkušenosti.
Práce s vátou bude stále důležitější neboť problémů způsobených oslabenou vátou přibývá. Zde opět platí i jako prevence pravidelný režim, neplýtvat energií.
Pravidlo, které platí pro všechny věci (i dóši) zní: látky podobných či stejných vlastností se podporují, látky opačného charakteru se vyrovnávají. Čili řešením pro chaotickou mysl je zastavit nebo přehodit (přestat myslet a jít tancovat), naprosto nezafunguje vátou oblíbené „přece to musíme vymyslet“.
Metoda experimentu je jediná spolehlivá, jelikož jsme každý originál a na každého zabírá něco jiného.
Myšlenka vytváří právnický vzorec, ten postupně vytvoří návyk, návyk utváří čin, ten určuje charakter a charakter určuje náš osud.
Sattvická pitta projevuje nadšení a elán, kdežto nerovnovážná, zpravidlaradžasická (nad-měrně se projevující) - ambice, soutěživost, kritičnost, podrážděnost, frustraci, hněv, agresi, žárlivost, věčnou nespokojenost (touhu po dokonalosti)
Sattvická kapha vyzařuje lásku, spokojenost (a přitom se nic nemusí stát). Pravý altruismus je jen kaphový, na rozdíl od soucitu pitty, kde je oddělenost od druhých. Radžasická i tamasická kapha (tedy nerovnovážná) je zosobněním pasivity, negativity, ignorance.
Deprese má každá dóša, ovšem deprese kaphového typu je nejhorší (nechuť žít). Kapha pociťuje žal, těžký smutek, tíhu z bolesti celého světa. Čeká, že někdo přijde a zachrání ji, musí to však udělat sama. Když má váta deprese, potřebuje režim a klid, pitta si musí ujasnit věci, vyřešit pocity a nejít na ně logikou, nýbrž tvořivě. Depresivní lidé se nejprve musí dostat do agrese, obviňování, hněvu, naštvanosti – nepotlačovat oheň v sobě, ale také si ho nevylévat na ostatní.
Tady si je dobré uvědomit, že věci, lidi, situace přitahujeme podle toho, čemu v daném období věnujeme pozornost (již jsme se zabývali vibračním naladěním), čili se musíme podívat na své vibrační naladění a případně ho příslušně upravit.Vytvářet dostatek z nedostatku prostě nejde, nesmíme se zaměřovat na to NE (chci peníze, protože je NEmám; NEmám nikoho vedle sebe, atd.), vesmír nerozeznává ano či ne, jen naladění, takže reaguje na nedostatek a zvětší ho.
Vztahy v současnosti procházejí tím, čím celá planeta – co je nepravé, není podporováno (tato tendence je hodně posílená) . Věci se vyhraňují, jasně se ukazuje kontrast, tlak na uvědomění.
V indické tradici existují tzv. jugy neboli věky – zlatý, v němž například účinnost rostlin byla 100%, stříbrný, v němž účinnost rostlin klesla o 25%, v dalším bronzovém věku klesla o dalších 25% a v kalijuze čili železném věku (dnes) mají rostliny pouze 25% a menší účinek. Navíc – když rostlina ví, že se na ni zaútočí, udělá se mrtvou. Pokud tedy rostliny sbíráme (žně, sběr léčivek) z nerovnovážného místa vztahu nebo z útočnosti (pod dojmem, že máme právo si všechno vzít bez poprošení a poděkování), pak vlastně sbíráme rostliny s nulovou energií. To platí i o moderním „dobiju se u stromu“ – je třeba se zamyslet, proč ztrácíme energii. Vše je vztah, nelze jen brát. Se zvířaty je to totéž.
V našem životě je další paradox: víme, že každým dechem se připravujeme k odchodu a při-tom na to vůbec nemyslíme, vstáváme každé ráno, jako bychom tu měli být věčně (což nám samozřejmě pomáhá, jinak bychom byli stále v depresi, ale…). Chceme jistotu a přitom naše existence je založená na absolutní nejistotě.
Každý je originál, proto nemá cenu zaobírat se druhými. Přitom známe perfektně druhé, pro-tože se nás to netýká (máme odstup a nemáme zodpovědnost). Sami sebe se nedotýkáme žádoucím způsobem – smyslové orgány máme obráceny vně. Potřebujeme je obrátit dovnitř – potřebujeme vidět, slyšet, čichat, cítit (hmatat) a chutnat vnitřek sebe. Ve skutečnosti by smysly měly pracovat oběma směry
V současnosti bychom si měli předešle zmíněné věci uvědomit a aplikovat je na svůj život třeba jako postoj „Já jsem zodpovědný/á za tvorbu svého života (s radostí), já si tvořím, volím“ nebo „Já si tvořím ve spolupráci s vesmírem (propojení)“. Je dobré tvořit realitu v samém zárodku, nečekat, až mě zasype, není potřeba zažívat výrazné silné nerovnováhy. Upevnit vědomí, uvědomit si, že co je hmotné, je pouze odrazem nehmotného, neboť Veškerá existence je vibrační.
Tomuto vědomí se otevírá stále více lidí – je to obrovský posun oproti stavu třeba před 4 lety, hledajících je stále více.
RSS Feed
