Martina se již dobrých 15 či spíše 20 let věnuje pozorování lidí. Zjistila, že rozumíme lépe utrpení a jeho příčinám, ale neumíme ho adekvátně přeměnit v radost.
Na dotaz, co je „láska“? z publika padaly odpovědi typu: extáze, neznámé slovo, živost, radost. Pracovní definice slova LÁSKA zní: láskyplná volba. Vědomě a přirozeně volím to, co ve mně vyvolává ten pocit radosti, živosti, euforie…(jde o osobní záležitost, takže příslušný pocit je individuální).
V současnosti je většina nemocí způsobena neharmonickým vibračním stavem člověka. Naše podstata je vibrační – je organizovaná v právnických vzorcích, ty odpovídají myšlení (podvědomí) a jsou odečitatelné v emocích, viditelné v hmotném těle. Důležitý je tedy vibrační stav člověka, ovšem nikoliv v technickém slova smyslu (přístroji měřitelném. M. zažila měření, kdy hodnoty byly špatné a přitom člověk se cítil výborně a naopak, přístroje ukazovaly vibrace výborné a člověk umíral), nýbrž podle toho, co se děje v těle.
U vnímání vibrace existuije rozdíl mezi jógou a ájurvédou. V józe si všímáme, jak vibrace fungují na stav mysli pro účely duchovní praxe, kdežto ájurvéda zkoumá, jaké je vibrační naladění nastaveno pro funkci těla, které má být funkční pro duchovní praxi.
Rozeznává 4 stavy (mókša, dharma, karma, satva) a zaměřuje se hlavně na systém váty (nervy) a tudíž na pránu (životní energii), tejdžas (jiskra do života) a oudžas (životní síla).
Jóga oproti tomu rozeznává nádí 72000 nádí, těch hlavních je 107 (odpovídají marmovým bodům akupunktury) a 11 nejdůležitějších, z nichž 3 jsou podstatné (ida, pinkala a sušumna) a dále pak čakry.
Energetické konto člověka je důležité v ájurvédě – je to souhrn vibrací, přičemž rozpoznáváme pozitivní (přinášejí úlevu) a negativní (zatěžují) vibrace. Negativní vibrace nevibrují v souladu s celkem.
Všichni máme za určitých okolností problém je rozpoznat. Vodítkem je, jak se cítíme:
- dobře – lehkost, otevřenost
- špatně – napětí, tíha, sevřenost…
Vnímáme také často paradox – při nakupení napětí dojde spontánně k uvolnění, jenže to neznamená vědomou přeměnu (vědomý akt) , takže pak napětí nebo zátěž pocítíme tím více. Také dobře známe například v meditační praxi, že při uvolnění dojde k nervovým či svalovým záškubům či tikům, svědění kůže, škrábání v krku apod. – jsou známkami nakupené neharmo-nické vibrace, která se objevila v uvolnění. Díky uvolnění vnímáme nezpracované zátěže.
Je dobré si všímat, co nám přináší uvolnění a co naopak zátěž.
Také platí, že čím jsme unavenější, tím více vnímáme negativní vibrace, čím více jsme v nesouladu, tím více negace se v nás kupí.
Jak chápat tvrzení, že co vydáme, se nám nevrací, pokud je obrácené směrem ven?
Když máme smysly (indrias) obrácené jen k zevnímu prostředí (ven), prána teče tělem ven (odchází z nás). Uvědomme si, kolik hodin prosedíme před počítačem, mluvíme mobilem, telefonem – to a další věci jsou energeticko-vibračními zářiči. Nároky na zpracování takového množství smyslových vjemů v těle je obrovský, takže energie jde často směrem pouze ven, čili nás vyčerpají). Také výběr toho, čemu věnujeme pozornost, je důležitý – reklamy, TV, politika, zprávy, atd. atd, tedy vesměs „moderní aktivní způsob života“ obrací naši pozornost pouze navenek, čili odvádí naši energii ven z těla. K tomu interaktivní práce - většinou na počítači, nezřídka v kombinaci s dalšími telekomunikačními prostředky, vyžadování víceúrovňové pozornosti, čtení, jídlo a další smyslové činnosti za chůze, v pohybu, ale i intelektuální zábava různého druhu odvádí pozornost do hlavy do oblasti myšlení a tudíž ven z těla. Když se obracíme dovnitř (meditace, vědomé, řízené dýchání a jóga vůbec), energii přitahujeme a nabíráme.
Dobrý záměr ještě nezaručuje dobrý výsledek
Máme dobrý záměr, třeba něco dobrého si přitáhnout do života, ale stále nám to, i přes pozitivní myšlení, nevychází. Divíme se tomu a obvykle nás to odradí. Je to dáno tím, že záměr není dán naším momentálním pozitivním myšlením (a ještě většinou jen v dané věci), ale naším celkovým vibračním nastavením. Přejeme-li si něco, ještě to neznamená, že jsme s tím v souladu. Například – žijeme sami a velmi toužíme po vhodném partnerovi. Jenže naše silná touha je podvědomě zabarvená předchozími zkušenostmi (zklamání, partner se k nám nechoval dobře atd.). Tím je už i záměr zakalený – nemůže se zrealizovat vůbec nebo v kva-litě, jakou si přejeme. Odpovídá vibraci, kterou nabízíme (podvědomý strach, nedůvěra…). Když velice moc něco chceme, je někde problém.
Negativní vibrace odpovídá na náš vlastní nesoulad.
Často se stane, že jsme dobře vyladění, ráno vstaneme s dobrou náladou a všechno nám „hraje do ruky“ spoj jede zrovna, když jsme na stanici, v práci jde všechno hravě a kolegové a kolegyně jsou k nám milí atd. Stačí si ovšem pomyslet „to jsem zvědavý/zvědavá, jak dlouho to vydrží a „kouzlo“ se zruší, sled pozitivních událostí se naší negativní, nedůvěřivou myšlenkou zlomí a naše zkušenosti jsou při nejlepším smíšené.
Touha nedělá lidem problém, ale sladit své vibrace s ní již není tak jednoduché. Musíme umožnit příchod toho, po čem toužíme. Zde je třeba si nejdříve uvědomit, kdy po dané věci nejvíce toužíme. Obvykle se tak děje, když jí je nedostatek. Kdy nejvíce toužíme po zdraví? Ano, přesně tehdy, kdy jsme nemocní. Čili ve chvíli NEDOSTATKU zdraví. Ovšem dostatek z nedostatku nezískáme!
Jak tedy na to? Každý si musí najít svůj způsob přeladění. Nastartovat realizaci přání totiž vůbec nejde dělat vypočítavým způsobem (chybí zde otevřenost a radost), vypočítavost je určitým druhem sevřenosti.
Nejvíce nám brání zaměření na NE (NEmám peníze, partnera, NEjsem zdravý, atd.).
Jsme poměrně složité bytosti, a tak je třeba především zjistit odpověď na otázku:
Co nás v životě nejvíce motivuje? Je třeba si tuto otázku položit doma v klidu a meditovat na ni. Jakmile dojdeme k nějakému zjištění, jít dál, zjišťovat, co je za tím, a jít ještě hlouběji, jít až na jádro (že jsme na něj narazili, poznáme jednoduše: budeme se cítit určitým způsobem a budeme s určitostí vědět, cítit, že jsme v souladu se svou podstatou).
Pak je třeba zjistit směr toku energie – strach (směrem od) – přitažlivost (směrem dovnitř), tedy poměr toku směrem ven – dovnitř. Energie, která je obrácená ven, a není nahrazená, je ztracená. Říká se, že ten, kdo prožil den, aniž někoho ovlivnil a aniž se nechal ovlivnit, je osvícený.
Tyto dva impulzy – strach (odstupuji) a přitažlivost (spíše přilnavost, závislost, aniž bychom si toho byli vědomi) nás nejvíce ovlivňují a lidé kolem nás jsou odrazem našeho vibračního stavu (jsou nám zrcadlem). A v principu tyto dvě energie určují, zda energie poteče směrem ven či dovnitř. Většinou se děje oběma směry zároveň, důležité je tedy, kam jde většina energie. Z toho také vyplývá, že nemoc je výsledkem vibračního nedostatku.
Jóga se ke zdraví staví tak, že tvrdí: tam, kde v těle koluje dostatek kvalitní prány, nemůže nastat nerovnováha (klade veliký důraz na práci s pránou - dýchání apod.). Čili záleží na množství, kvalitě a směru toku energie. Je ovšem několik vlivů, které jen těžko (nebo vůbec) můžeme ovlivnit: tok času (stárneme), vliv ročních období (hlavní je se přizpůsobit a nejíst například v zimě zmrzlinu nebo zelené saláty ze skleníku), vliv karmy. Je také dobré si uvědomit, že dochází k vědomému a (častěji) k nevědomému směrování energie. Přitom právě vědomým směrováním energie můžeme nejvíce ovlivnit svůj stav, svůj život. Jde o práci s vibrací (která zahrnuje osobní zodpovědnost, nelze pak říkat „to oni“, „to osud“), avšak nikoliv o manipulaci (rozlišování „tohle je dobře/špatně“). Vědomá práce vychází zevnitř - ze zvyšujícího se vnímání sama sebe, z postupného učení se, co a jak tělo cítí.
Také pozor na v současnosti oblíbenou praxi, která vychází z přesvědčení, že si libovolně mohu vzít cokoliv, že ostatní věci okolo nás existují proto, abychom si od nich vzali („nabiju se od kamenů/stromů“) – existujeme ve vzájemném vztahu, takže to chce trochu jiný přístup.
Jak odečíst svůj energetický stav
Při hledání odpovědi na otázku „jak jsem na tom s energií?“ je nezbytné hlídat několik věcí:
- kolik energie věnuji na změnu stavu
- co neustále/opakovaně řeším (čili opakuji stejnou chybu) – to nám ukazuje, jak efektivní je naše metoda – zde jedna lingvistická odbočka: mnoho lidí neustále řeší problémy (a hlavně o nich často mluví). Problémy zůstávají problémy, a tak se množí. Lépe je k nepříjemné události přistupovat jako k příležitosti (něco změnit, něco se naučit, pochopit, poznat)
- kde jsem se vzdal/a namísto přijal/a – je rozdíl něco aktivně přijmout nebo se vzdát, protože nemám sílu, chuť to změnit. Když něco přijmeme, prošli jsme osobním vědomým procesem; pokud jsme se vzdali, nevíme jak na to – ke změně tedy nedošlo.
- kolik energie věnujeme povinnostem – to je opět zvážení podílu toho, co chci a co nechci (ale nemohu dělat). Pokud je třeba něco udělat (jít do práce místo lenošení), je dobré si probrat důvody, proč to vlastně chci dělat. Když se nám ve skutečnosti něco nechce dělat (ať se přemlouváme, jak chceme, nebo se vymlouváme na své vnitřní dítě), značí to vnitřní nesoulad.
- kolik energie věnuji na to, abych byl/a pochopen/a – to je velmi podobná situace s předchozím bodem.
- nakolik jsme ovlivněni událostmi okolo sebe (prší, zkazilo mi to náladu). Pocit je vibrační stav - pokud máme pocit, že se nám děje něco, co je nespravedlivé, nesprávné, že si to nezasloužíme a podobně, znamená to, že jsme nevyladění, nezakotvení. Energie v takovém případě opět neproudí dovnitř, nýbrž ven.
Máme-li pocit vnitřní tíže, jde o vibrační nesoulad. Je třeba věnovat mu vždy pozornost.
Velikou chybu také dělá člověk nutící ostatní, aby se změnili – jde o manipulaci, násilí.
Kde nám nejvíce utíká energie
Ø myšlenky
Ø řešení problémů
Ø rozlišování důležitého a nedůležitého
Ø hledání, co je v souladu se mnou a co není (na to neexistují univerzální šablony, jde o individuální záležitost)
Smutek a negace jsou integrální součástí naší bytosti, nelze je ani zavrhnout, ani vytěsnit, ale přijmout a prožít tak, abychom neubližovali ani sobě, ani okolí.
Na otázku „co je důležité“, někdo odpověděl „klid a mír“, což je vlastně popisem vnitřního souladu – Gíta říká, že nakonec naše duše najde svůj domov – srdce – a tam spočine.
Většinou je v daném okamžiku pro nás důležité, čeho se nám nedostává (ono NE), vhodné je soustředit se na ANO, čili na to, co v daném okamžiku máme, a využít to.
Kroky ke změně
1) obrátit pránu směrem dovnitř – vnímat, co je uvnitř – nejdříve se dostaví nepříjemné pocity, ale tuto fázi nelze obejít, jen ji přestát, je možné ji ulehčit, ale je škoda ji obejít nebo z ní utéci.
2) udržet pránu uvnitř – zůstane nám potom ve svém sídle (v podbřišku), pak pracovat na zvýšení její kvality (na tzv. „vysoko-oktanovou“, prostě co nejkvalitnější).
3) mít dostatek prány
4) zasměrovat pránu (pouze a jen jako poslední krok, když ty předchozí jsou splněné)
Na všechny kroky je výbornou metodou dodržovat smyslový a mentální půst – odtáhnout pozornost zvnějšku, učit se vnitřnímu tichu – pratjahára učí nevystavovat smysly vnějším rozruchům (mediální sféra, informace, nadbytečná intelektuální činnost), neboť všechny informace a impulzy musí nervy zpracovávat, takže nám pak chybí energie.
*********
DOTAZY
· jak je to s pránou ve spánku? - funguje to stejně, ale chybí vědomé ovládání, přičemž kvalita a směřování je daná naším normálním nastavením (tedy stavem energetického konta v době, kdy nespíme). I ke spánku se ovšem dá přistoupit vědomě (tzv. bdělý spánek), existují různé školy a metody. Bdělý aspekt je však důležitý.
· Jaký vliv má zdravá výživa na pránu? Zdravá výživa je jedním z nositelů živé energie, ale nezařídí nárůst prány automaticky. Je mnoho názorů na to, co si pod zdravou výživou představovat. Jak na to? Řídit se ročním obdobím, tím, co nabízí příroda, jíst, když je hlad.
· Jak na povinnosti (třeba povinnost chodit do práce)? Naučit se přístupu, kdy nemám pocit nedostatku energie. Nezafunguje však mentální analýza a logické vysvětlení, proč je dobré plnit povinnosti.
· Když se mi stane něco nemilého, jak to převést, aby mi neutíkala energie? – je dobré držet se čtyřstupňové metody:
1) vyslovení události – fakticky si řeknu, co se stalo (například: ujel mi autobus) – výborné je na konci dne provést jakousi vibrační uzávěrku, kdy si proberu a popíšu události právě končícího dne). Pokud k události dochází často nebo několikrát za sebou (často nestíhám autobus), je dobré uvědomit si, že něco nestíhám a hledat, co.
2) pojmenovat pocit, který to vyvolalo (strach, vztek apod.).
3) uvědomit si, odkud ten pocit znám – často je v souvislosti s něčím jiným (bezmoc?). Autobus mi ujel z nějakého důvodu (pozdě jsem vyšla, „náhodně“ jel jinak apod.), signalizuje vibrační nesoulad. Pokud láskyplně zvolím (viz výše), ukáže se, že o nic nešlo (šéf také přijde pozdě, nikdo pozdní příchod nezaznamená, atd.) – hledejte širší souvislosti.
4) zjistit, co mohu udělat, abych se cítil/a lépe – často se jedná o opakování témat . Opakované zkušenosti nelze přeměnit ihned a jediným aktem, jde je však posunout o kousek k lepšímu pólu, a tudíž je nezbytné pracovat krok za krokem. Nezapomeňte se soustředit na ono ANO.
· Poznámka: strach je nelogická emoce – většinou nehrozí bezprostřední nebezpečí (když mi ujede autobus, neohrozí mne to, vždyť pojede další, lze jít pěšky, vzít si taxi apod.) – pokud pociťujeme v té souvislosti strach, jde patrně o opakování nějakého nepříjemného zážitku v minulosti, nebo pociťujeme strach kvůli tomu, že nevíme, co nám přinese budoucnost. Jde o vnější projev něčeho, co je za tím. Je třeba jít do hloubky a zjistit, co se ve skutečnosti skrývá za strachem, který jsme pociťovali v konkrétní situaci. Podobně vztek, hněv je reakcí na něco, co nám dává pocit nejistoty nebo bolesti.
Když si pocit pojmenuji, přijímám ho.