Jako první pojem jsem si vybrala mír. Nejprve si definujme slovo šanti, jak se používá ve védském filozofickém systému.
Nejčastěji šanti vyjadřuje přítomnost pozitivních žádoucích vlastností, jako je mír, klid nebo pokoj. S tím souvisí i opačný názor zobrazující šanti jako nepřítomnost negativních, šanti rušivých faktorů. Texty nabízejí pro význam šanti ukončení nepřátelství, urovnání sporů, ospravedlnění či zproštění viny, ukojení hladu nebo dokonce zničení a smrt.
Naše moderní pozice spojuje oba pohledy v brilantním, ale hluboce znepokojujícím hesle "Bojujme za mír". Ve jménu míru se vedou nesčetné války a boje, v nichž se až příliš hmatatelně projevuje představa, že mír je něco, čeho lze a je třeba dosáhnout.
Jinými slovy, šanti je objekt, něco, čeho lze dosáhnout naším úsilím. Jak tomu rozumíme, toto úsilí je naplněno buď energií podporující mír, nebo, když a pokud je to nutné, potenciálně násilnými akcemi zaměřenými na zničení toho, co mír narušuje.
Když se nad tím zamyslíme, je jasné, že tu něco nehraje. A tvrdí to i moderní komentátoři. Dr. Pataskar v předmluvě ke knize Koncept šántí vztahuje mír k přirozenému řádu, který je vlastní všemu stvoření. Vesmír se podle ní řídí nehmotnými zákony, které fungují v souladu s každou jeho nekonečnou částí. Tyto části spolupracují v naprosté harmonii, jejímž výsledkem je šanti.
Dr. Pataskar tento univerzální řád extrapoluje na úroveň lidských bytostí, přičemž cituje nejstarší text Rgvédu. Tam je popsán člověk, který se těmito přírodními zákony řídí, který "se jimi nechává řídit a nejde proti nim", což je ještě další úroveň. Tento způsob života a existence přináší člověku pocit šanti, protože není proti čemu jít.
Tím se dostáváme k dalšímu pojmu šanti, a tím je jeden z jemných rytmů ve vše-přírodních objektech. Někdo může přírodní řád prožívat jako rytmus, někdo jiný zase jako rozkoš plynoucí z rytmu, další jako pocit svého vnitřního bytí v synchronii s vnějším. Všechny tyto pojmy vyjadřují podobné myšlenky vnímané trochu odlišným způsobem.
To nám ukazuje, že šánti není jeden koncept, ale komplex integrovaných představ. Všechny poukazují na přirozený řád, který se musíme naučit vnímat, chceme-li zažít šanti.
Pochopit, jak přirozený řád funguje na různých úrovních, zní jako jasný úkol, ale do hry vstupuje ještě další výzva. Tou výzvou není nic víc ani méně než naše mysl. Čitta neboli naše mysl je nástrojem, jehož prostřednictvím vnímáme vše, co existuje, a zaznamenáváme své zkušenosti. Když je mysl narušena, naše vnímání je nestabilní a udržuje pocit šanti mimo dosah.
Jedním z praktičtějších pojetí šanti je tedy cittasja upašamasja neboli ovládnutí smyslů a zklidnění mysli. To je možné pouze tehdy, když jsou smířeny všechny touhy. Bhagavadgíta, další důležitý text, nám ve druhé kapitole vysvětluje, že takový člověk se nepřestává účastnit praktického světa, jak je běžná představa, ale žije v něm, aniž by se nechal ovlivňovat událostmi ve světě. To je možné pouze tehdy, když takový člověk přebývá v Já, ve své vlastní přirozenosti nevnímající nic jiného než vesmírný řád. Tento stav je popisován jako naprosté odevzdání se Stvořiteli, což je další popis úplného souladu s přirozeným řádem stvoření. To může vnímat pouze naprosto stabilní a čistá mysl, mysl, která nepřebývá v ničem jiném než v božském. To automaticky přináší mír, naplnění a naprostou spokojenost, což vše popisuje stav šanti.
Pokud se vám tato cesta zdá příliš náročná, existují i jiné způsoby, jak jí dosáhnout. Bhágavatapurána nabízí úžasný koncept ve formě příběhu, jak je u těchto typů textů obvyklé. Dharma zde představuje člověka a manžela, který se ožení s Prasuti. Společně mají třináct dcer. Jedna z nich je Sukham, což znamená šťastná. Ta v sobě nese vlastnosti dharmy a šanti. To potvrzuje názor prezentovaný již zmíněnou dr. Pataskar. Když žijeme dharmicky - v souladu s přírodními zákony, vzniká šanti. Šanti a dharma společně vytváří sukham --- šťastný prostor.
Ájurvéda se svým způsobem hlásí ke stejnému pojetí. Jedna z definic zdraví hovoří o harmonii dóš, dhátu, agni a mal, stejně jako o klidných smyslech, mysli a duši. Jóga jde ještě o krok dál a Pataňdžali ji definuje jako schopnost mysli zaměřit svou pozornost výhradně na požadovaný objekt a udržet ji tam bez jakéhokoli rozptylování.
Zde je objektem pozornosti Já. Já je prodloužením zdroje, což vede k automatickému vnímání podstaty veškerého stvoření, a tedy i samotného Stvořitele. Jóga jako praktická věda zde dává jasný návod, jak dosáhnout šánti: zklidnit rozrušenou mysl, usadit se ve vnitřním Já. Pak zažijete ticho a překročíte svět duality. Zde zažijete šanti.
Tento stav je přirozený. Je v něm obsaženo vše. Není třeba po ničem toužit, nic dělat. Dokonce ani mír není něco, čeho je třeba dosáhnout. Ten již existuje ve všem přirozeném stvoření. Jediné, co musíme udělat, je uvědomit si ho. Není to předmět, něco, čeho je třeba dosáhnout, je to přirozený stav, který potřebujeme pouze prožívat. Tato zkušenost přináší uvědomění, že šánti je vždy přítomna. Jsme to my, kdo ji vnímá nebo nevnímá v závislosti na stavu naší mysli. Když jsme usazeni v Já a naše mysl vnímá bez rozptylování, pak zažíváme šanti ve všem. Když je naše mysl rozrušená, hledáme šanti a snažíme se ho vytvořit.
Pravé šánti není něco, čeho lze dosáhnout, čeho lze dosáhnout, pravé šánti je třeba realizovat prostřednictvím přímé zkušenosti. Místo "nechť je mír" bychom tedy mohli přeformulovat "rozpoznejme, že mír už je".
Tato slova píši s jediným záměrem: přiblížit nás k míru, který tu vždy je. To my jsme na něj někdy naladěni a jindy rozladěni. Využijme moudrost védské filozofie, abychom se naučili, jak se naladit na přírodní zákony. Jen tak můžeme zažít to, po čem všichni toužíme: dlouhodobý a vždy přítomný pocit klidu a míru, shanti v nás.
Je naším právem být v takovém stavu - přibližme se k němu.
Přeji nám všem, hledačům pravdy, klidné časy.
S pokorou Martina Ziska
Poděkování: Tento esej je inspirován sérií Eka Shabda, jak ji nabízí Krishnamacharya Yoga Mandir v Chennai v Indii. Paní Nrithye vděčím za všechny odkazy na texty a rozsáhlý výzkum k tématu.
Nejčastěji šanti vyjadřuje přítomnost pozitivních žádoucích vlastností, jako je mír, klid nebo pokoj. S tím souvisí i opačný názor zobrazující šanti jako nepřítomnost negativních, šanti rušivých faktorů. Texty nabízejí pro význam šanti ukončení nepřátelství, urovnání sporů, ospravedlnění či zproštění viny, ukojení hladu nebo dokonce zničení a smrt.
Naše moderní pozice spojuje oba pohledy v brilantním, ale hluboce znepokojujícím hesle "Bojujme za mír". Ve jménu míru se vedou nesčetné války a boje, v nichž se až příliš hmatatelně projevuje představa, že mír je něco, čeho lze a je třeba dosáhnout.
Jinými slovy, šanti je objekt, něco, čeho lze dosáhnout naším úsilím. Jak tomu rozumíme, toto úsilí je naplněno buď energií podporující mír, nebo, když a pokud je to nutné, potenciálně násilnými akcemi zaměřenými na zničení toho, co mír narušuje.
Když se nad tím zamyslíme, je jasné, že tu něco nehraje. A tvrdí to i moderní komentátoři. Dr. Pataskar v předmluvě ke knize Koncept šántí vztahuje mír k přirozenému řádu, který je vlastní všemu stvoření. Vesmír se podle ní řídí nehmotnými zákony, které fungují v souladu s každou jeho nekonečnou částí. Tyto části spolupracují v naprosté harmonii, jejímž výsledkem je šanti.
Dr. Pataskar tento univerzální řád extrapoluje na úroveň lidských bytostí, přičemž cituje nejstarší text Rgvédu. Tam je popsán člověk, který se těmito přírodními zákony řídí, který "se jimi nechává řídit a nejde proti nim", což je ještě další úroveň. Tento způsob života a existence přináší člověku pocit šanti, protože není proti čemu jít.
Tím se dostáváme k dalšímu pojmu šanti, a tím je jeden z jemných rytmů ve vše-přírodních objektech. Někdo může přírodní řád prožívat jako rytmus, někdo jiný zase jako rozkoš plynoucí z rytmu, další jako pocit svého vnitřního bytí v synchronii s vnějším. Všechny tyto pojmy vyjadřují podobné myšlenky vnímané trochu odlišným způsobem.
To nám ukazuje, že šánti není jeden koncept, ale komplex integrovaných představ. Všechny poukazují na přirozený řád, který se musíme naučit vnímat, chceme-li zažít šanti.
Pochopit, jak přirozený řád funguje na různých úrovních, zní jako jasný úkol, ale do hry vstupuje ještě další výzva. Tou výzvou není nic víc ani méně než naše mysl. Čitta neboli naše mysl je nástrojem, jehož prostřednictvím vnímáme vše, co existuje, a zaznamenáváme své zkušenosti. Když je mysl narušena, naše vnímání je nestabilní a udržuje pocit šanti mimo dosah.
Jedním z praktičtějších pojetí šanti je tedy cittasja upašamasja neboli ovládnutí smyslů a zklidnění mysli. To je možné pouze tehdy, když jsou smířeny všechny touhy. Bhagavadgíta, další důležitý text, nám ve druhé kapitole vysvětluje, že takový člověk se nepřestává účastnit praktického světa, jak je běžná představa, ale žije v něm, aniž by se nechal ovlivňovat událostmi ve světě. To je možné pouze tehdy, když takový člověk přebývá v Já, ve své vlastní přirozenosti nevnímající nic jiného než vesmírný řád. Tento stav je popisován jako naprosté odevzdání se Stvořiteli, což je další popis úplného souladu s přirozeným řádem stvoření. To může vnímat pouze naprosto stabilní a čistá mysl, mysl, která nepřebývá v ničem jiném než v božském. To automaticky přináší mír, naplnění a naprostou spokojenost, což vše popisuje stav šanti.
Pokud se vám tato cesta zdá příliš náročná, existují i jiné způsoby, jak jí dosáhnout. Bhágavatapurána nabízí úžasný koncept ve formě příběhu, jak je u těchto typů textů obvyklé. Dharma zde představuje člověka a manžela, který se ožení s Prasuti. Společně mají třináct dcer. Jedna z nich je Sukham, což znamená šťastná. Ta v sobě nese vlastnosti dharmy a šanti. To potvrzuje názor prezentovaný již zmíněnou dr. Pataskar. Když žijeme dharmicky - v souladu s přírodními zákony, vzniká šanti. Šanti a dharma společně vytváří sukham --- šťastný prostor.
Ájurvéda se svým způsobem hlásí ke stejnému pojetí. Jedna z definic zdraví hovoří o harmonii dóš, dhátu, agni a mal, stejně jako o klidných smyslech, mysli a duši. Jóga jde ještě o krok dál a Pataňdžali ji definuje jako schopnost mysli zaměřit svou pozornost výhradně na požadovaný objekt a udržet ji tam bez jakéhokoli rozptylování.
Zde je objektem pozornosti Já. Já je prodloužením zdroje, což vede k automatickému vnímání podstaty veškerého stvoření, a tedy i samotného Stvořitele. Jóga jako praktická věda zde dává jasný návod, jak dosáhnout šánti: zklidnit rozrušenou mysl, usadit se ve vnitřním Já. Pak zažijete ticho a překročíte svět duality. Zde zažijete šanti.
Tento stav je přirozený. Je v něm obsaženo vše. Není třeba po ničem toužit, nic dělat. Dokonce ani mír není něco, čeho je třeba dosáhnout. Ten již existuje ve všem přirozeném stvoření. Jediné, co musíme udělat, je uvědomit si ho. Není to předmět, něco, čeho je třeba dosáhnout, je to přirozený stav, který potřebujeme pouze prožívat. Tato zkušenost přináší uvědomění, že šánti je vždy přítomna. Jsme to my, kdo ji vnímá nebo nevnímá v závislosti na stavu naší mysli. Když jsme usazeni v Já a naše mysl vnímá bez rozptylování, pak zažíváme šanti ve všem. Když je naše mysl rozrušená, hledáme šanti a snažíme se ho vytvořit.
Pravé šánti není něco, čeho lze dosáhnout, čeho lze dosáhnout, pravé šánti je třeba realizovat prostřednictvím přímé zkušenosti. Místo "nechť je mír" bychom tedy mohli přeformulovat "rozpoznejme, že mír už je".
Tato slova píši s jediným záměrem: přiblížit nás k míru, který tu vždy je. To my jsme na něj někdy naladěni a jindy rozladěni. Využijme moudrost védské filozofie, abychom se naučili, jak se naladit na přírodní zákony. Jen tak můžeme zažít to, po čem všichni toužíme: dlouhodobý a vždy přítomný pocit klidu a míru, shanti v nás.
Je naším právem být v takovém stavu - přibližme se k němu.
Přeji nám všem, hledačům pravdy, klidné časy.
S pokorou Martina Ziska
Poděkování: Tento esej je inspirován sérií Eka Shabda, jak ji nabízí Krishnamacharya Yoga Mandir v Chennai v Indii. Paní Nrithye vděčím za všechny odkazy na texty a rozsáhlý výzkum k tématu.
RSS Feed
