Milý Ježíšku:
Přichází konec letošního roku, Tvůj čas. Čas, kdy se na Tebe obracíme a prosíme Tě o splnění přání.
Než vyslovím ta svoje, chci Ti říct několik věcí.
Předně Ti chci říct, že letošní rok byl hodně jiný, než jsme čekali nebo si vůbec dovedli představit. Náš rok 2020 začal studijním ájurvédským pobytem v Indii. Řádnou výuku v Gurukule jsme ukončili několik hodin před vyhlášením prvního nouzového stavu. Studenti sice byli uchuzeni o praktické zkoušky a všichni zúčastnění o zaslouženou oslavu, nicméně se nám podařilo ukončit celé mnohaleté dílo právě včas. Za to ti děkujeme.
Změna možností nás všechny donutila hledat a vytvářet nové přístupy. On-line výuka a konzultace sice nejsou ideální, ukázalo se však, že v zásadě fungují dobře a svým způsobem podporují klid a soustředění, které nám setrvávání doma přináší. Díky tomu se otevřely nové horizonty a čas na experimenty nám všem dovolil „objevit“ nové věci, které by v běžném ruchu zůstaly zavřené. Za to ti také děkujeme.
Spontaneita a tvořivost jsou „nakažlivé“ a když se jim člověk otevře, přinášejí stále nové a nové impulsy. Vše vychází z pomalejšího tempa, většího soustředění a klidu. Byli jsme zastaveni, bránili se tomu. Nic nám to nebylo platné. Když člověk přijme změněnou situaci a začne se v ní orientovat, začne vidět i možnosti, které nabízí. Jelikož se to děje nám všem, více jsme se začali věnovat tomu, na co jsme předtím neměli čas: zatímco při prvním uzávěru to byly naše rodiny, domovy a odpočinek, druhý uzávěr nás donesl jedině tam, kam mohl: k sobě samým. A tak ti děkuji za mnohé lidi a okolnosti kolem mě, co mi dali impuls k vyzkoušení nových věcí, atˇ to bylo a je učení védských manter nebo vytváření duchovních léků či studium védské astrologie. Velký dík.
Celý tento rok nám ukázal, že máme tendenci žít s pohledem upřeným směrem k majáku. Stále jako bychom hleděli dopředu a očekávali, že se objeví světlo, které nás spasí. Nyní se to děje v očekávání spásné vakcíny, byly jiné „záchrany“ a budou ještě další. Jedno je ale jasné: nevrátíme se k předchozímu životu, není to možné. I kdybychom chtěli, zásah přinášející změnu byl tak velký, že se nemůžeme vrátit k tomu, co jsme žili před tím, než s námi začal žít korunní virus. Otázka je tedy jak budeme žít dál?
Letošní rok nám taky ukázal kde máme slabá místa. Ta se při větší zátěži zviditelní. Pokud trpíme strachem a negativitou, byli jsme s nimi nevyhnutelně konfrontovaní. Taktéž, co se týče našeho fyzického zdraví: veškeré nedostatky přišly na přetřes. Ti, co prošli přímo kovidem ví přesně, o čem mluvím, ostatní z nás pocítili zátěž imunity a svoje fyzická, a tím i psychická či jiná omezení. Mě z toho vzešel jeden přirozený závěr, a to, že za svůj stav /těla, mysli, srdce a duše/ jsme zodpovědní každý z nás. A za to uvědomění ti děkuji snad nejvíce.
Každý z nás máme svou vlastní cestu – sva marga, která se pozná podle toho, že nás podporuje. Přináší nám životní energii, entusiasmus a sílící radost ze života. Přináší nám zkušenosti, které poznáním přeměňujeme v pochopení. Čím víc život chápeme, tím víc se v něm cítíme pohodlně a přirozeně. Není třeba bojovat proti něčemu /vyjma své ignorance/, jsme tu pro objevování sebe a života a rozšiřování pojetí, o čem já a život jsme. To je ten největší dárek, který jsi nám nosil celý rok každý den, milý Ježíšku a za něj Ti děkuji zvlášť.
Nosíš dárky, o které jsme si neřekli. Nicméně jsi spojován s tím, že plníš vyslovená /a toužená a tím pádem nevyslovená/ přání. Dovol mi proto požádat Tě o dárek velkého formátu, takový vele dar: mým přáním je, aby každý, kdo je na cestě, objevoval víc a víc svoji vlastní stezku, SVA MARGA a šel po ní s důvěrou, upřímností a odhodláním, které je možné jedině tehdy, když máme tu správnou motivaci. Je to neskromné přání, vím, nicméně Ty jsi schopen splnit všechno a dát ještě víc, tak se letos nestydím a říkám si o to nejdůležitější.
Přestože nám letos jako nečekaný „dárek“ zůstávají tváře zakryté rouškami, nemůžu se ubránit pocitu, že za nimi sílí úsměv – ten vnitřní. Nechť Tě všichni velebíme letošní vánoce a připomeneme si, že ticho, příroda a sounáležitost jsou to hlavní, co potřebujeme do dalšího roku.
Hezky si od nás odpočiň, drahý Ježíšku a za rok zase na shledanou.
S láskou Tvoje M.
Přichází konec letošního roku, Tvůj čas. Čas, kdy se na Tebe obracíme a prosíme Tě o splnění přání.
Než vyslovím ta svoje, chci Ti říct několik věcí.
Předně Ti chci říct, že letošní rok byl hodně jiný, než jsme čekali nebo si vůbec dovedli představit. Náš rok 2020 začal studijním ájurvédským pobytem v Indii. Řádnou výuku v Gurukule jsme ukončili několik hodin před vyhlášením prvního nouzového stavu. Studenti sice byli uchuzeni o praktické zkoušky a všichni zúčastnění o zaslouženou oslavu, nicméně se nám podařilo ukončit celé mnohaleté dílo právě včas. Za to ti děkujeme.
Změna možností nás všechny donutila hledat a vytvářet nové přístupy. On-line výuka a konzultace sice nejsou ideální, ukázalo se však, že v zásadě fungují dobře a svým způsobem podporují klid a soustředění, které nám setrvávání doma přináší. Díky tomu se otevřely nové horizonty a čas na experimenty nám všem dovolil „objevit“ nové věci, které by v běžném ruchu zůstaly zavřené. Za to ti také děkujeme.
Spontaneita a tvořivost jsou „nakažlivé“ a když se jim člověk otevře, přinášejí stále nové a nové impulsy. Vše vychází z pomalejšího tempa, většího soustředění a klidu. Byli jsme zastaveni, bránili se tomu. Nic nám to nebylo platné. Když člověk přijme změněnou situaci a začne se v ní orientovat, začne vidět i možnosti, které nabízí. Jelikož se to děje nám všem, více jsme se začali věnovat tomu, na co jsme předtím neměli čas: zatímco při prvním uzávěru to byly naše rodiny, domovy a odpočinek, druhý uzávěr nás donesl jedině tam, kam mohl: k sobě samým. A tak ti děkuji za mnohé lidi a okolnosti kolem mě, co mi dali impuls k vyzkoušení nových věcí, atˇ to bylo a je učení védských manter nebo vytváření duchovních léků či studium védské astrologie. Velký dík.
Celý tento rok nám ukázal, že máme tendenci žít s pohledem upřeným směrem k majáku. Stále jako bychom hleděli dopředu a očekávali, že se objeví světlo, které nás spasí. Nyní se to děje v očekávání spásné vakcíny, byly jiné „záchrany“ a budou ještě další. Jedno je ale jasné: nevrátíme se k předchozímu životu, není to možné. I kdybychom chtěli, zásah přinášející změnu byl tak velký, že se nemůžeme vrátit k tomu, co jsme žili před tím, než s námi začal žít korunní virus. Otázka je tedy jak budeme žít dál?
Letošní rok nám taky ukázal kde máme slabá místa. Ta se při větší zátěži zviditelní. Pokud trpíme strachem a negativitou, byli jsme s nimi nevyhnutelně konfrontovaní. Taktéž, co se týče našeho fyzického zdraví: veškeré nedostatky přišly na přetřes. Ti, co prošli přímo kovidem ví přesně, o čem mluvím, ostatní z nás pocítili zátěž imunity a svoje fyzická, a tím i psychická či jiná omezení. Mě z toho vzešel jeden přirozený závěr, a to, že za svůj stav /těla, mysli, srdce a duše/ jsme zodpovědní každý z nás. A za to uvědomění ti děkuji snad nejvíce.
Každý z nás máme svou vlastní cestu – sva marga, která se pozná podle toho, že nás podporuje. Přináší nám životní energii, entusiasmus a sílící radost ze života. Přináší nám zkušenosti, které poznáním přeměňujeme v pochopení. Čím víc život chápeme, tím víc se v něm cítíme pohodlně a přirozeně. Není třeba bojovat proti něčemu /vyjma své ignorance/, jsme tu pro objevování sebe a života a rozšiřování pojetí, o čem já a život jsme. To je ten největší dárek, který jsi nám nosil celý rok každý den, milý Ježíšku a za něj Ti děkuji zvlášť.
Nosíš dárky, o které jsme si neřekli. Nicméně jsi spojován s tím, že plníš vyslovená /a toužená a tím pádem nevyslovená/ přání. Dovol mi proto požádat Tě o dárek velkého formátu, takový vele dar: mým přáním je, aby každý, kdo je na cestě, objevoval víc a víc svoji vlastní stezku, SVA MARGA a šel po ní s důvěrou, upřímností a odhodláním, které je možné jedině tehdy, když máme tu správnou motivaci. Je to neskromné přání, vím, nicméně Ty jsi schopen splnit všechno a dát ještě víc, tak se letos nestydím a říkám si o to nejdůležitější.
Přestože nám letos jako nečekaný „dárek“ zůstávají tváře zakryté rouškami, nemůžu se ubránit pocitu, že za nimi sílí úsměv – ten vnitřní. Nechť Tě všichni velebíme letošní vánoce a připomeneme si, že ticho, příroda a sounáležitost jsou to hlavní, co potřebujeme do dalšího roku.
Hezky si od nás odpočiň, drahý Ježíšku a za rok zase na shledanou.
S láskou Tvoje M.
RSS Feed
