Mí přátelé, ona intalka, on němec, žijící spolu a jejich 7miletým synem
v Nizozemí, mě nedávno překvapili neobvyklou prosbou. Budou se prý brát a
jestli bych nebyla jejich svědek. Určitě, odvětila jsem s radostí, a jižsi
plánovala účast na jedné z příjemnějších oslav v našem životě. Má to
prý jeden háček: svatba bude v Indii, bude to pravý védský rituál a budu
jediný svědek pro oba. Zaváhala jsem jen na chvíli, rozum říkal neblázni, až do
Indie na svatbu, vnitřní hlas řekl jeď, bude to důležité, a tak jsem překvapila
sebe a je rychlým a závazným ano. Po poradě s védským astrologem znalým
džjotiše bylo určeno datum úplňku v polovině srpna jako nejvhodnější čas
pro tento obřad. Nastávající si našli místo v Rišikéši na severu Indie na
řece Ganze pod Himalájemi a agenturu, která jim poskytne všechny náležitosti
k tomu, aby mohli uzavřít védský sňatek.
v Nizozemí, mě nedávno překvapili neobvyklou prosbou. Budou se prý brát a
jestli bych nebyla jejich svědek. Určitě, odvětila jsem s radostí, a jižsi
plánovala účast na jedné z příjemnějších oslav v našem životě. Má to
prý jeden háček: svatba bude v Indii, bude to pravý védský rituál a budu
jediný svědek pro oba. Zaváhala jsem jen na chvíli, rozum říkal neblázni, až do
Indie na svatbu, vnitřní hlas řekl jeď, bude to důležité, a tak jsem překvapila
sebe a je rychlým a závazným ano. Po poradě s védským astrologem znalým
džjotiše bylo určeno datum úplňku v polovině srpna jako nejvhodnější čas
pro tento obřad. Nastávající si našli místo v Rišikéši na severu Indie na
řece Ganze pod Himalájemi a agenturu, která jim poskytne všechny náležitosti
k tomu, aby mohli uzavřít védský sňatek.
Svatba jinak
Védská svatba je rituál, který v našem západním světě nemá obdoby.
Navenek vypadá podobně, jako každá jiná svatba: ženich a nevěsta řeknou ano
společnému životu. Védský rituál však nespojuje lidi, nýbrž jejich duše. To zní
jako fráze, nicméně je to tak. Znamená to, že když už ne na věčnost, tak alespoň na budoucích sedm generací jsou muž a žena spojeni nejen rodinou, těli, svým záměrem a srdci, ale zejména a hlavně dušemi. A to potenciálně navždy.
Je to rozhodnutí, ke kterému je dobré dospět na základě hlubokého přesvědčení,
protože znamená, že bez ohledu na to, jak vše probíhá mezi dvěma lidmi,
v očích vesmíru jsou jedno. Přestože se, jako všude jinde na světě,
uzavírají svatby jako způsob, jak vytvořit jednotku, která dává předpoklad pro
stabilní rodinu, autentický védský rituál svatby je prováděn za jiným účelem.
Je to zejména duchovní rituál. To je něco, co nám není ani známé, ani blízké.
Rituál je známý, časem potvrzený způsob, jakým požádat a zároveň poděkovat
vesmíru, za jeho podporu v našem záměru. V tomto případě ve spojení
dvou lidí na věčnost.
Ženich a nevěsta
Dospět k rozhodnutí vzít se nebylo pro mé přátele jednoduché. A již vůbec ne jednoznačné. Seznámili se před osmi lety při cestě do exotické ciziny. Oba spontánní a otevřeni dobrodružství, cestování jim šlo spolu velmi dobře. Okouzleni vzájemností,
narodil se jim syn, kterého pojmenovali Noel. Život probíhal dobře, až na to, že pomalu upadal do všednosti. První s tímto stavem byla nespokojená ona. Jako instruktorka jogy, která se díky zranění nadále nemohla věnovat profesi divadelní tanečnice, našla ájurvédu. Tam jsem jí potkala já. Nejen jako studentku, ale i při osobní konzultaci, jejíž podstatnoučástí bylo hledání způsobu, jak se cítit lépe ve vztahu. Po určité době přišel i
manžel – tedy partner. Není prý potřeba se brát, je to jen zbytečné gesto, vždyť jsou spolu svázání vzájemným slibem a dítětem. Moje doporučení pro něho se týkala zejména hlubšího propojení pocitů s rozumem a vybírat si životní cestu více dle hlubokého pocitu, který s ním bude rezonovat než podle toho, co se od něj očekává. Nejsem si jistá, s jakou
odezvou se tyto výzvy setkaly. Ona s postupujícím časem byla stále nešťastnější z toho, co
vnímala jako vztah naplněný vnitřní odděleností a vnější rozdílností. V ženě toto vyvolává pocit bolesti, na který někdy reaguje agresí. Stále se snaží ukázat muži, jak by měl žít, co by měl dělat, jak by měl otevřít své srdce a napojit se více na pupeční šňůru, v které
pulsuje plnohodnotnéžití. Čím víc toto žena dělá, tím víc se obvykle muž odděluje. Možná někde v hloubi sama sebe cítí, že něco není v pořádku, nicméně neví, jak na to. V tomto případě to trvalo několik let, než došlo ke změně. Považuji ji v případě tohoto páru nejenom za výsledek jejich úsilí, ale zejména za požehnání na hranici jakéhosi nečekaného zázraku, a i proto si přeji být součástí jejich svatebního spojení.
Krize jako předpoklad pro řešení
Určitě jste slyšeli podobné příběhy, které se vymykají logice. City nejsou logické a to je jedna z věcí, která nás na nich ničí. Nemůžeme je totiž ovládat, ani je nějak vysvětlit. Tak například relativně čerstvě ženatého muže s malým dítětem zaujmou natolik vlastnosti
spolupracovnice zcela odlišné od jeho manželky, že přes všechno úsilí se
mezi nimi nakonec vyvine více než pracovní vztah. Muž trpí silným pocitem viny, rozvinou se u něj stejně silné zdravotní problémy, nicméně po několik let není schopen dvojí život vyřešit. Vyřeší to jeho partnerka - spolupracovnice, která se rozhodne ukončit milenecký
vztah. Potká jiného muže, s kterým se zasnoubí. V momentě, kdy její šéf vidí prsten na její
ruce, rozhodne se k tomu, čeho nebyl schopen po několik let: během týdne odejde od rodiny a začne žít se stále ho milující spolupracovnicí. Pracuje na tom, aby se zmírnily jeho pocity viny vůči bývalé rodině a vytvořil tak novou, plnohodnotnou rodinu.
Ani v případě mých přátel tomu nebylo nepodobně. Nenaplněnost ženy jí zavedla k potkání jiného muže. Velmi jí to trápilo, nechtěla zažívat lásku jinde, s nikým jiným, než s
otcem svého dítěte, jenže ten trávil čas ve společnosti substancí, jež dávají člověku spíše zapomenout na to, kdo je, než aby mu pomohly ozpomenout se. Změnu způsobilo až to, že mu žena řekla, co se děje. Nechtěla ho zranit, chtěla žít v pocitové pravdě. Co ho vyburcovalo z několikaleté letargie byl nikoliv strach, že ji ztratí, ale bolest, která zavalila jeho srdce. To mu pomohlo otevřít se, dokořán ho otevřela společná cesta do Indie a změny v jeho osobním životě, které následovaly. Tam jsem ho potkala i já jako terapeutka a byla svědkem jeho soustředěné vnitřní
práce na sobě.
Védská svatba je rituál, který v našem západním světě nemá obdoby.
Navenek vypadá podobně, jako každá jiná svatba: ženich a nevěsta řeknou ano
společnému životu. Védský rituál však nespojuje lidi, nýbrž jejich duše. To zní
jako fráze, nicméně je to tak. Znamená to, že když už ne na věčnost, tak alespoň na budoucích sedm generací jsou muž a žena spojeni nejen rodinou, těli, svým záměrem a srdci, ale zejména a hlavně dušemi. A to potenciálně navždy.
Je to rozhodnutí, ke kterému je dobré dospět na základě hlubokého přesvědčení,
protože znamená, že bez ohledu na to, jak vše probíhá mezi dvěma lidmi,
v očích vesmíru jsou jedno. Přestože se, jako všude jinde na světě,
uzavírají svatby jako způsob, jak vytvořit jednotku, která dává předpoklad pro
stabilní rodinu, autentický védský rituál svatby je prováděn za jiným účelem.
Je to zejména duchovní rituál. To je něco, co nám není ani známé, ani blízké.
Rituál je známý, časem potvrzený způsob, jakým požádat a zároveň poděkovat
vesmíru, za jeho podporu v našem záměru. V tomto případě ve spojení
dvou lidí na věčnost.
Ženich a nevěsta
Dospět k rozhodnutí vzít se nebylo pro mé přátele jednoduché. A již vůbec ne jednoznačné. Seznámili se před osmi lety při cestě do exotické ciziny. Oba spontánní a otevřeni dobrodružství, cestování jim šlo spolu velmi dobře. Okouzleni vzájemností,
narodil se jim syn, kterého pojmenovali Noel. Život probíhal dobře, až na to, že pomalu upadal do všednosti. První s tímto stavem byla nespokojená ona. Jako instruktorka jogy, která se díky zranění nadále nemohla věnovat profesi divadelní tanečnice, našla ájurvédu. Tam jsem jí potkala já. Nejen jako studentku, ale i při osobní konzultaci, jejíž podstatnoučástí bylo hledání způsobu, jak se cítit lépe ve vztahu. Po určité době přišel i
manžel – tedy partner. Není prý potřeba se brát, je to jen zbytečné gesto, vždyť jsou spolu svázání vzájemným slibem a dítětem. Moje doporučení pro něho se týkala zejména hlubšího propojení pocitů s rozumem a vybírat si životní cestu více dle hlubokého pocitu, který s ním bude rezonovat než podle toho, co se od něj očekává. Nejsem si jistá, s jakou
odezvou se tyto výzvy setkaly. Ona s postupujícím časem byla stále nešťastnější z toho, co
vnímala jako vztah naplněný vnitřní odděleností a vnější rozdílností. V ženě toto vyvolává pocit bolesti, na který někdy reaguje agresí. Stále se snaží ukázat muži, jak by měl žít, co by měl dělat, jak by měl otevřít své srdce a napojit se více na pupeční šňůru, v které
pulsuje plnohodnotnéžití. Čím víc toto žena dělá, tím víc se obvykle muž odděluje. Možná někde v hloubi sama sebe cítí, že něco není v pořádku, nicméně neví, jak na to. V tomto případě to trvalo několik let, než došlo ke změně. Považuji ji v případě tohoto páru nejenom za výsledek jejich úsilí, ale zejména za požehnání na hranici jakéhosi nečekaného zázraku, a i proto si přeji být součástí jejich svatebního spojení.
Krize jako předpoklad pro řešení
Určitě jste slyšeli podobné příběhy, které se vymykají logice. City nejsou logické a to je jedna z věcí, která nás na nich ničí. Nemůžeme je totiž ovládat, ani je nějak vysvětlit. Tak například relativně čerstvě ženatého muže s malým dítětem zaujmou natolik vlastnosti
spolupracovnice zcela odlišné od jeho manželky, že přes všechno úsilí se
mezi nimi nakonec vyvine více než pracovní vztah. Muž trpí silným pocitem viny, rozvinou se u něj stejně silné zdravotní problémy, nicméně po několik let není schopen dvojí život vyřešit. Vyřeší to jeho partnerka - spolupracovnice, která se rozhodne ukončit milenecký
vztah. Potká jiného muže, s kterým se zasnoubí. V momentě, kdy její šéf vidí prsten na její
ruce, rozhodne se k tomu, čeho nebyl schopen po několik let: během týdne odejde od rodiny a začne žít se stále ho milující spolupracovnicí. Pracuje na tom, aby se zmírnily jeho pocity viny vůči bývalé rodině a vytvořil tak novou, plnohodnotnou rodinu.
Ani v případě mých přátel tomu nebylo nepodobně. Nenaplněnost ženy jí zavedla k potkání jiného muže. Velmi jí to trápilo, nechtěla zažívat lásku jinde, s nikým jiným, než s
otcem svého dítěte, jenže ten trávil čas ve společnosti substancí, jež dávají člověku spíše zapomenout na to, kdo je, než aby mu pomohly ozpomenout se. Změnu způsobilo až to, že mu žena řekla, co se děje. Nechtěla ho zranit, chtěla žít v pocitové pravdě. Co ho vyburcovalo z několikaleté letargie byl nikoliv strach, že ji ztratí, ale bolest, která zavalila jeho srdce. To mu pomohlo otevřít se, dokořán ho otevřela společná cesta do Indie a změny v jeho osobním životě, které následovaly. Tam jsem ho potkala i já jako terapeutka a byla svědkem jeho soustředěné vnitřní
práce na sobě.
Pozemské a božské
Ne všechno je v silách lidí. Ke změně dochází často nevysvětlitelným způsobem
v nejméně očekávaný čas. Slyšela jsem podobných příběhů hodně, nicménětito
dva lidé patří do jiné kategorie. Otevření, které se v nich a poté i mezi
nimi uskutečnilo bylo mimořádné, nicméně co následovalo bylo ještěmimořádnější.
Jakoby se jejich potenciál, který spal mnoho let uzavřený vevnitř, konečně
probudil. Hnáni jakousi silou, kterou přináší moment transformace, oba začali
žít nikoliv ze strachu a omezení, ale z vnitřní svobody, podpory a lásky.
Provedli spontánně jakousi inventuru všech oblastí života a zjistili například,
že jsou nespokojení v místem, kde žijí. Začali pracovat na hledání nového
místa, teplejšího, příjemnějšího a příhodnějšíhopro jejich nově nalezenou
rodinu. On hledal i novou formu práce a rodinného společenství, které tak dlouho
nevnímal. Slyšela jsem již dříve od jednoho nebo dvou jiných párů, že svatba je
způsob, jak svému vztahu dát místo, které mu náleží. To by se dalo říci i o
tomto páru. Nicméně mnoho lidí projde procesem změny jako tito dva lidé a přesto
nedojdou k takové hluboké transformaci, na jejímž konci je hluboké upřímné
spojení muže a ženy. I proto mám pocit, že v tomto případě se jedná o něco
víc. I proto jsem na cestě z Nové Dilije do Haridváru, abych se připravila
na spoluúčast při svatebním rituálu.
Ne všechno je v silách lidí. Ke změně dochází často nevysvětlitelným způsobem
v nejméně očekávaný čas. Slyšela jsem podobných příběhů hodně, nicménětito
dva lidé patří do jiné kategorie. Otevření, které se v nich a poté i mezi
nimi uskutečnilo bylo mimořádné, nicméně co následovalo bylo ještěmimořádnější.
Jakoby se jejich potenciál, který spal mnoho let uzavřený vevnitř, konečně
probudil. Hnáni jakousi silou, kterou přináší moment transformace, oba začali
žít nikoliv ze strachu a omezení, ale z vnitřní svobody, podpory a lásky.
Provedli spontánně jakousi inventuru všech oblastí života a zjistili například,
že jsou nespokojení v místem, kde žijí. Začali pracovat na hledání nového
místa, teplejšího, příjemnějšího a příhodnějšíhopro jejich nově nalezenou
rodinu. On hledal i novou formu práce a rodinného společenství, které tak dlouho
nevnímal. Slyšela jsem již dříve od jednoho nebo dvou jiných párů, že svatba je
způsob, jak svému vztahu dát místo, které mu náleží. To by se dalo říci i o
tomto páru. Nicméně mnoho lidí projde procesem změny jako tito dva lidé a přesto
nedojdou k takové hluboké transformaci, na jejímž konci je hluboké upřímné
spojení muže a ženy. I proto mám pocit, že v tomto případě se jedná o něco
víc. I proto jsem na cestě z Nové Dilije do Haridváru, abych se připravila
na spoluúčast při svatebním rituálu.
.Psychologická příprava
Vzhledem k intenzivní historii a blízkosti, kterou k oběma
cítím, vnímám svoji roli svědka při svatbě jako požehnání i zodpovědnost. Sama
jsem prošla podobnou partnerskou situací, která byla mimo možnost lidského
ovlivnění a nakonec dopadla rozchodem a tak vím, že partneři často mohou přes
všechny jejich snahy být slepí vůči určitým aspektům, které později silně
ovlivní to, jak se jejich vztah bude vyvíjet. V rámci své role svědka jsem
oběma nabídla pomoc při zviditelnění podvědomých tendencí, jež zásadně ovlivňují
jejich vztah. Sdílení příjemného není obvykle problém, je to naopak to, proč se
lidé rozhodnou spojit své životy například v manželství. Dříve nebo později
se zákonitostí typickou pro lidské i božské, začnou projevovat podvědomé
tendence neboli stín, který do vztahu přinese neporozumnění, nesoulad a tím i
problémy. Tak jsem měsíc před svatbou měla pohovor s oběma, včetně domluvy,
že učiníme svatební noc skutečněsvatební půstem od fyzických vzájemností
jakéhokoliv rázu. To se docela hodilo, neboť v Indii jsou veřejné projevy
fyzické náklonnosti mezi mužem a ženou stále ještě na většině míst neobvyklým a
nevítaným jevem.
On
Znovu a znovu mě překvapí, jak dobře víme, co se s námi děje. Jen
si to často neuvědomujeme. Touha splnout se ženou byla hnacím motorem, která ho
přivedl aždo přítomného bodu. Co bylo největší překážkou byla odpojenost od
vlastního srdce, která se projevovala navenek jako odmítnutí od jeho partnertky.
Tento aspekt, konkrétně že naše vnitřní nastavení se odráží ve vnější realitě,
ječasto těžké si uvědomit. A ještě těžší přijmout. Odmítnutí partnerky vypadá
velmi reálně, a tak máme tendenci řešit tento problém navenek, s partnerkou.
To, že odmítnutí je jen a pouze odrazem vnitřního odmítnutí, odmítnutí aspektu
na úrovni srdce, je těžké přijmout jako jediný problém v celé situaci.
Z toho vyplývá i jeho nejhlubší strach, a to že jeho partnerka se spojí
s někým jiným, s jiným mužem na nejhlubší úrovni. Toto je další
aspekt našeho psychologického přístupu, a to že po čem nejvíce toužíme, toho se
také nejvíce obáváme. Obáváme se ztráty toho nejdražšího tak silně, že raději
podvědomě odmítáme situaci a zamezujeme tak, aby nastala. Pokud nenastane,
nemůžeme o ní přijít. Jenže silnější než strach je touha, a tak záleží na tom,
které síle dáme větší moc nad naším životem. Jeho vize je, že aktem sňatku,
v tomto rituálu si symbolicky bere a tím přijímá do svého života formu
ženskosti. Zajímavě je to přesně to, co se díky celému procesu událo. Bere si
nejenom ženu z masa a kostí, ale zároveň na sebe bere závazek žít
s napojením na otevřené srdce, vyjadřovat své pocity, sny a plány, které
jsou v souladu s plnohodnotným životem jak uvnitř tak
navenek.
Ona
Ona vidí věci po svém. Je to ojedinělá žena, má velmi jasno ve svých
pocitech, myšlenkách a činech. Je nezávislá, silná a moudrá. Co jí přineslo do
současného bodu je silný pocit, že rodinné společenství může fungovat, že její
vize rodiny, i díky přítomnosti syna, může být naplněna v ideálu, který ona
v sobě vidí jako reálný. Stále ještě má v sobě silný pocit, že je
jejím úkolem uvědomit muže o jeho životní cestě, ukázat mu příkladem jeho
dharmu. Je tak více duchovním učitelem, než partnerkou. Jediný strach, který
v celé situaci má, že ho ztratí. Že z neznámého důvodu, nemoci či
nehodě on umře a tím ona přijde o všechno, co je jí drahé. Co právě nalezla. O
příslib toho, že spolu budou budovat své ideály, sdílet myšlenky, představy a
pocity, zrovna tak jako kuchyňský stůl, bankovní účet a společné lože. Ona si
bere rytmus života, bere si to, co život přirozeně přináší, co je jí vlastní a
po čem vždy toužila: naplnit ideál partnerství, rodiny, společenství a
společného tvoření.
Psychologická příprava
Vzhledem k intenzivní historii a blízkosti, kterou k oběma
cítím, vnímám svoji roli svědka při svatbě jako požehnání i zodpovědnost. Sama
jsem prošla podobnou partnerskou situací, která byla mimo možnost lidského
ovlivnění a nakonec dopadla rozchodem a tak vím, že partneři často mohou přes
všechny jejich snahy být slepí vůči určitým aspektům, které později silně
ovlivní to, jak se jejich vztah bude vyvíjet. V rámci své role svědka jsem
oběma nabídla pomoc při zviditelnění podvědomých tendencí, jež zásadně ovlivňují
jejich vztah. Sdílení příjemného není obvykle problém, je to naopak to, proč se
lidé rozhodnou spojit své životy například v manželství. Dříve nebo později
se zákonitostí typickou pro lidské i božské, začnou projevovat podvědomé
tendence neboli stín, který do vztahu přinese neporozumnění, nesoulad a tím i
problémy. Tak jsem měsíc před svatbou měla pohovor s oběma, včetně domluvy,
že učiníme svatební noc skutečněsvatební půstem od fyzických vzájemností
jakéhokoliv rázu. To se docela hodilo, neboť v Indii jsou veřejné projevy
fyzické náklonnosti mezi mužem a ženou stále ještě na většině míst neobvyklým a
nevítaným jevem.
Vzhledem k intenzivní historii a blízkosti, kterou k oběma
cítím, vnímám svoji roli svědka při svatbě jako požehnání i zodpovědnost. Sama
jsem prošla podobnou partnerskou situací, která byla mimo možnost lidského
ovlivnění a nakonec dopadla rozchodem a tak vím, že partneři často mohou přes
všechny jejich snahy být slepí vůči určitým aspektům, které později silně
ovlivní to, jak se jejich vztah bude vyvíjet. V rámci své role svědka jsem
oběma nabídla pomoc při zviditelnění podvědomých tendencí, jež zásadně ovlivňují
jejich vztah. Sdílení příjemného není obvykle problém, je to naopak to, proč se
lidé rozhodnou spojit své životy například v manželství. Dříve nebo později
se zákonitostí typickou pro lidské i božské, začnou projevovat podvědomé
tendence neboli stín, který do vztahu přinese neporozumnění, nesoulad a tím i
problémy. Tak jsem měsíc před svatbou měla pohovor s oběma, včetně domluvy,
že učiníme svatební noc skutečněsvatební půstem od fyzických vzájemností
jakéhokoliv rázu. To se docela hodilo, neboť v Indii jsou veřejné projevy
fyzické náklonnosti mezi mužem a ženou stále ještě na většině míst neobvyklým a
nevítaným jevem.
On
Znovu a znovu mě překvapí, jak dobře víme, co se s námi děje. Jen
si to často neuvědomujeme. Touha splnout se ženou byla hnacím motorem, která ho
přivedl aždo přítomného bodu. Co bylo největší překážkou byla odpojenost od
vlastního srdce, která se projevovala navenek jako odmítnutí od jeho partnertky.
Tento aspekt, konkrétně že naše vnitřní nastavení se odráží ve vnější realitě,
ječasto těžké si uvědomit. A ještě těžší přijmout. Odmítnutí partnerky vypadá
velmi reálně, a tak máme tendenci řešit tento problém navenek, s partnerkou.
To, že odmítnutí je jen a pouze odrazem vnitřního odmítnutí, odmítnutí aspektu
na úrovni srdce, je těžké přijmout jako jediný problém v celé situaci.
Z toho vyplývá i jeho nejhlubší strach, a to že jeho partnerka se spojí
s někým jiným, s jiným mužem na nejhlubší úrovni. Toto je další
aspekt našeho psychologického přístupu, a to že po čem nejvíce toužíme, toho se
také nejvíce obáváme. Obáváme se ztráty toho nejdražšího tak silně, že raději
podvědomě odmítáme situaci a zamezujeme tak, aby nastala. Pokud nenastane,
nemůžeme o ní přijít. Jenže silnější než strach je touha, a tak záleží na tom,
které síle dáme větší moc nad naším životem. Jeho vize je, že aktem sňatku,
v tomto rituálu si symbolicky bere a tím přijímá do svého života formu
ženskosti. Zajímavě je to přesně to, co se díky celému procesu událo. Bere si
nejenom ženu z masa a kostí, ale zároveň na sebe bere závazek žít
s napojením na otevřené srdce, vyjadřovat své pocity, sny a plány, které
jsou v souladu s plnohodnotným životem jak uvnitř tak
navenek.
Ona
Ona vidí věci po svém. Je to ojedinělá žena, má velmi jasno ve svých
pocitech, myšlenkách a činech. Je nezávislá, silná a moudrá. Co jí přineslo do
současného bodu je silný pocit, že rodinné společenství může fungovat, že její
vize rodiny, i díky přítomnosti syna, může být naplněna v ideálu, který ona
v sobě vidí jako reálný. Stále ještě má v sobě silný pocit, že je
jejím úkolem uvědomit muže o jeho životní cestě, ukázat mu příkladem jeho
dharmu. Je tak více duchovním učitelem, než partnerkou. Jediný strach, který
v celé situaci má, že ho ztratí. Že z neznámého důvodu, nemoci či
nehodě on umře a tím ona přijde o všechno, co je jí drahé. Co právě nalezla. O
příslib toho, že spolu budou budovat své ideály, sdílet myšlenky, představy a
pocity, zrovna tak jako kuchyňský stůl, bankovní účet a společné lože. Ona si
bere rytmus života, bere si to, co život přirozeně přináší, co je jí vlastní a
po čem vždy toužila: naplnit ideál partnerství, rodiny, společenství a
společného tvoření.
Psychologická příprava
Vzhledem k intenzivní historii a blízkosti, kterou k oběma
cítím, vnímám svoji roli svědka při svatbě jako požehnání i zodpovědnost. Sama
jsem prošla podobnou partnerskou situací, která byla mimo možnost lidského
ovlivnění a nakonec dopadla rozchodem a tak vím, že partneři často mohou přes
všechny jejich snahy být slepí vůči určitým aspektům, které později silně
ovlivní to, jak se jejich vztah bude vyvíjet. V rámci své role svědka jsem
oběma nabídla pomoc při zviditelnění podvědomých tendencí, jež zásadně ovlivňují
jejich vztah. Sdílení příjemného není obvykle problém, je to naopak to, proč se
lidé rozhodnou spojit své životy například v manželství. Dříve nebo později
se zákonitostí typickou pro lidské i božské, začnou projevovat podvědomé
tendence neboli stín, který do vztahu přinese neporozumnění, nesoulad a tím i
problémy. Tak jsem měsíc před svatbou měla pohovor s oběma, včetně domluvy,
že učiníme svatební noc skutečněsvatební půstem od fyzických vzájemností
jakéhokoliv rázu. To se docela hodilo, neboť v Indii jsou veřejné projevy
fyzické náklonnosti mezi mužem a ženou stále ještě na většině míst neobvyklým a
nevítaným jevem.
Přípravy– oblečení
K tradiční védské svatbě patří i náležité oblečení. Pro ženu to je
sárí, pro muže kurta a oblek.
Vhodné místo nalézáme uprostřed Nové Dílije, kde mají nepřeberné množství sárí
látek. Existuje jich mnoho druhů, a tak jsem vděčná, že mě doprovází místní
Indka, která nejenom komunikuje s několika prodavači, ale jasně mi dává
najevo, co je vhodné a co nikoliv na slavnost jakou je svatba. Jedním
z určujících faktorů jsou finance. Indické nevěsty, přesněji řečeno jejich
otcové, jsou ochotni z důvodů společenské prestiže vypravit nevěstě tu
nejnákladnější svatbu, včetně honosného sárí. Nakonec vybíráme šifonové,
meruňkově zbarvené sárí se zlatým lemem, které vypadá klasicky, což mi pro tuto
příležitost připadá vhodné. U švadleny mé průvodkyněsi pak nechávám ušít blůzku,
spodničku a lem na spodní část sárí. Při zkoušce všechny udivím svojí neznalostí
– blůzku si oblékám obráceně, a i přes mé protesty, že je příliš krátká, mi
padne mimořádně přesně. Obléci se do sárí, cožpředstavuje své vlastní umění,
snad zvládnu za pomocí tištěného návodu nebo pomocí místních žen, které budou –
předpokládám – pomáhat i nevěstě.
K tradiční védské svatbě patří i náležité oblečení. Pro ženu to je
sárí, pro muže kurta a oblek.
Vhodné místo nalézáme uprostřed Nové Dílije, kde mají nepřeberné množství sárí
látek. Existuje jich mnoho druhů, a tak jsem vděčná, že mě doprovází místní
Indka, která nejenom komunikuje s několika prodavači, ale jasně mi dává
najevo, co je vhodné a co nikoliv na slavnost jakou je svatba. Jedním
z určujících faktorů jsou finance. Indické nevěsty, přesněji řečeno jejich
otcové, jsou ochotni z důvodů společenské prestiže vypravit nevěstě tu
nejnákladnější svatbu, včetně honosného sárí. Nakonec vybíráme šifonové,
meruňkově zbarvené sárí se zlatým lemem, které vypadá klasicky, což mi pro tuto
příležitost připadá vhodné. U švadleny mé průvodkyněsi pak nechávám ušít blůzku,
spodničku a lem na spodní část sárí. Při zkoušce všechny udivím svojí neznalostí
– blůzku si oblékám obráceně, a i přes mé protesty, že je příliš krátká, mi
padne mimořádně přesně. Obléci se do sárí, cožpředstavuje své vlastní umění,
snad zvládnu za pomocí tištěného návodu nebo pomocí místních žen, které budou –
předpokládám – pomáhat i nevěstě.
Vážné a zábavné rituály
Přijíždím
do Rišikéše. Do svatby zbývá 5 dní. Než se potkám s ženichem a nevěstou
užívám relativního klidu v posvátném městě na ještě posvátnější řece
Ganze. Je období monsunů, prší každý den, řeka je vzedmuta úžasnou silou a vrhá
se do města z Himalájí s prudkostí nepodobnou povodni. Přesto je nejenom
osvěžující, ale i mimořádně posilující zážitek opakovaného ponoření se do vody.
Člověk tak musí udělat za asistence řetěžů, neboť voda má mimořádnou sílu. Bere
všechno, co má v cestě, včetně lidí. Ganga je považována za nejposvátnější
řeku v Indii, má schopnost očistit člověka od všech jeho špatných činů.
Proto opakuji ponoření nejenom sedmkrát, jak se doporučuje, ale druhý den ještě
jednou a potom ještě dvakrát. Udělat si pojistku proti špatným činům, které
teprve přijdou není podle mého názoru až zas tak špatný počin. Hinduisté tak
určitě nepřemýšlejí, ale je-li Matka Ganga tak milostivá, jak se o ní tvrdí,
určitě mi tuto extra milost udělí. Čtu knihu o indických rituálech, na jejichž
existenci je vlastně založen život v Indii. Svatba je jedním
z hlavních rituálů. Včetně samotného obřadu existuje 16 základních
rituálů, které sestávají z klasických svatebních oznámení, naklonění si
podpory matky země tím, že budoucí manžel železným klacíkem propíchne hromadu
kravského lejna /jichž v Indii není opravdu nikde nedostatek!/, zpívání
posvátných písní celou noc 2 týdny před svatbou nebo schování bot přítomnými
dětmi jako způsob škádlení ženicha při samotném obřadu. Zajímavě zní masáž
nevěsty a ženicha kurkumovým olejem, kterou provádějí účastnící se muži aženy
odděleně asi týden před svatbou, neb poté budou nastávající po několik dní
vypadat zažloutle díky efektu kurkumy. Domlouváme se, co by rádi uskutečnili a
nakonec se vymýšlíme náplň a poslední 3 dní, které již odpočítáváme do svatby
téměř po hodinách.
Přijíždím
do Rišikéše. Do svatby zbývá 5 dní. Než se potkám s ženichem a nevěstou
užívám relativního klidu v posvátném městě na ještě posvátnější řece
Ganze. Je období monsunů, prší každý den, řeka je vzedmuta úžasnou silou a vrhá
se do města z Himalájí s prudkostí nepodobnou povodni. Přesto je nejenom
osvěžující, ale i mimořádně posilující zážitek opakovaného ponoření se do vody.
Člověk tak musí udělat za asistence řetěžů, neboť voda má mimořádnou sílu. Bere
všechno, co má v cestě, včetně lidí. Ganga je považována za nejposvátnější
řeku v Indii, má schopnost očistit člověka od všech jeho špatných činů.
Proto opakuji ponoření nejenom sedmkrát, jak se doporučuje, ale druhý den ještě
jednou a potom ještě dvakrát. Udělat si pojistku proti špatným činům, které
teprve přijdou není podle mého názoru až zas tak špatný počin. Hinduisté tak
určitě nepřemýšlejí, ale je-li Matka Ganga tak milostivá, jak se o ní tvrdí,
určitě mi tuto extra milost udělí. Čtu knihu o indických rituálech, na jejichž
existenci je vlastně založen život v Indii. Svatba je jedním
z hlavních rituálů. Včetně samotného obřadu existuje 16 základních
rituálů, které sestávají z klasických svatebních oznámení, naklonění si
podpory matky země tím, že budoucí manžel železným klacíkem propíchne hromadu
kravského lejna /jichž v Indii není opravdu nikde nedostatek!/, zpívání
posvátných písní celou noc 2 týdny před svatbou nebo schování bot přítomnými
dětmi jako způsob škádlení ženicha při samotném obřadu. Zajímavě zní masáž
nevěsty a ženicha kurkumovým olejem, kterou provádějí účastnící se muži aženy
odděleně asi týden před svatbou, neb poté budou nastávající po několik dní
vypadat zažloutle díky efektu kurkumy. Domlouváme se, co by rádi uskutečnili a
nakonec se vymýšlíme náplň a poslední 3 dní, které již odpočítáváme do svatby
téměř po hodinách.
Svatební místo a henna ornamenty
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí je místo, kde se védský obřad
uskuteční. Rádi bychom ho udělali v nedalekém chrámu, který má klidnou a
duchovní atmosféru, nicméně jejich pravidla to zakazují. V úvahu dále
připadá zahrada místního luxusního hotýlku. Poskytuje nádherný výhled na hory a
hlasitý šumotřeky za zády, přestože sama o sobě má velmi západní vzhled.
Potřebujeme i variantu na případ deště, i když se utěšujeme, že určitě pršet
nebude. Pro tento případ je vybrán altán přímo u řeky, který je sice na druhé
straněobklopen betonovou stěnou, nicméně chrání před deštěm a umožňuje pálení
ohně,které je jednou z hlavních součástí svatebních rituálů. Následuje
několikahodinová dohoda s místním organizátorem o tom, jak vše bude
probíhat, kdy se co bude dít a hlavně kolik co bude stát. Ženich se ukáže jako
zdatný obchodník, smlouvá nejnižší cenu za co nejlepší servis. Den před svatbou
tráví nakonec oba klidnou masáží celého těla olejem, po které následuje
zkoušení sárí a úprava obleků, dále domluva make-up, úprava vlasů a celý vzhled
nevěsty, masáž nohou a hlavy nevěsty a ozdobení celé jedné ruky a nohy nevěsty,
a ruky ženicha hennou. Henna je přírodní substance, která barví kůži na
čokoládově hnědou barvu. Má chladivé a hojivé účinky na kůži, Vytváření
nádherných vzorů a obrazů na rukou, nohou a vyjímečně i jiných částěch těla
pomocí henny je nedílnou součástí většiny významných událostí. Tato ornamentace
je považována za mimořádně důležitou a nakonec vypadá krásně na všech, kdo si
jí nechali udělat. Večer se vydáváme na trh najít náramky na ruku, kterých má
prý být 24 a potřebují doladit či podtrhnout barvu sárí. Podaří se nám vybrat
nádherná kombinace stříbrné a vínové, z které syn nevěsty vytvoří krásný
vzor. Z radosti děkujeme řece a posíláme květiny a svíčky po vodě. Tam
ženich potká muže, kterého požádá aby hrál roli jeho otce na svatbě. Máme tedy
všechno připravené, ještě pohovor s nevěstou a ženichem, zda je všechno
v pořádku a jak se cítí před dnem D, a znavení a celí natěšení jdeme spát,
abychom ráno byli čerství na obřad.
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí je místo, kde se védský obřad
uskuteční. Rádi bychom ho udělali v nedalekém chrámu, který má klidnou a
duchovní atmosféru, nicméně jejich pravidla to zakazují. V úvahu dále
připadá zahrada místního luxusního hotýlku. Poskytuje nádherný výhled na hory a
hlasitý šumotřeky za zády, přestože sama o sobě má velmi západní vzhled.
Potřebujeme i variantu na případ deště, i když se utěšujeme, že určitě pršet
nebude. Pro tento případ je vybrán altán přímo u řeky, který je sice na druhé
straněobklopen betonovou stěnou, nicméně chrání před deštěm a umožňuje pálení
ohně,které je jednou z hlavních součástí svatebních rituálů. Následuje
několikahodinová dohoda s místním organizátorem o tom, jak vše bude
probíhat, kdy se co bude dít a hlavně kolik co bude stát. Ženich se ukáže jako
zdatný obchodník, smlouvá nejnižší cenu za co nejlepší servis. Den před svatbou
tráví nakonec oba klidnou masáží celého těla olejem, po které následuje
zkoušení sárí a úprava obleků, dále domluva make-up, úprava vlasů a celý vzhled
nevěsty, masáž nohou a hlavy nevěsty a ozdobení celé jedné ruky a nohy nevěsty,
a ruky ženicha hennou. Henna je přírodní substance, která barví kůži na
čokoládově hnědou barvu. Má chladivé a hojivé účinky na kůži, Vytváření
nádherných vzorů a obrazů na rukou, nohou a vyjímečně i jiných částěch těla
pomocí henny je nedílnou součástí většiny významných událostí. Tato ornamentace
je považována za mimořádně důležitou a nakonec vypadá krásně na všech, kdo si
jí nechali udělat. Večer se vydáváme na trh najít náramky na ruku, kterých má
prý být 24 a potřebují doladit či podtrhnout barvu sárí. Podaří se nám vybrat
nádherná kombinace stříbrné a vínové, z které syn nevěsty vytvoří krásný
vzor. Z radosti děkujeme řece a posíláme květiny a svíčky po vodě. Tam
ženich potká muže, kterého požádá aby hrál roli jeho otce na svatbě. Máme tedy
všechno připravené, ještě pohovor s nevěstou a ženichem, zda je všechno
v pořádku a jak se cítí před dnem D, a znavení a celí natěšení jdeme spát,
abychom ráno byli čerství na obřad.
Védský svatební rituál
V den svatby se probouzíme do silného deště. Jako místo obřadu tedy připadá
v úvahu pouze altán. Asistentka přichází zřejmě kvůli dešti o dost později
a tak se naše přípravy protáhnou. Pod zručnou rukou kosmetičky se mění tvář
nevěsty překvapivě v téměř indickou, vypadá ve stříbrném sárí jako socha bohyně.
Vlasy jí zdobí trsy čerstvých květů jasmínu, které vydávají omamnou vůni. Ženich
je oblečen dosti spoře do dhoti látky přírodně světlé barvy se zlatým lemem.
Rozkošně vypadá synek ve vzdušném jednoduchém hedvábném oblečku, v němž
připomíná malého bůžka. I já jsem oblečena do sárí a zažívám nové pocity
ženskosti, grácie a vzpřímeného postoje, neboť chůze v bohatěnařesené sukni
vyžaduje krátké a vyrovnané kroky, které nejsou nepodobné gazelím. Konečně jsme
připraveni, sestupujeme k řece, usedáme na připravená místa a pandit začíná
obřad. Na zemi je mnoho předmětů, které slouží k obřadu, hlavní úkony
vykonává ženich. Občas se pandit zastaví a nechá přeložit důležitost kroku,
kterým právě procházíme. V podstatě se neprve musí ženich a nevěsta
očistit, potom přivolat bohy, nakrmit, umýt a obléci je, a poté je požádat o
požehnání. Po požehnání začíná ohňový rituál, při němž se pálí všechny
nepříznivé vlivy, které by mohly stát v cestě šťastnému manželství.
Svatební pár má na ramenou dva kusy látky žluté a červené barvy spojené uzlem,
které symbolizují jejich spojení. Musí proto synchronizovat opakované chození
kolem ohně, kterým se manželství stává uzavřené v očích bohů. Vymění si i
prstýnky, manžel nasype červený prášek zvaný sindhur na vlasovou pěšinku
uprostřed hlavy své ženy, já poté dám ruku nevěsty ženichovi, slíbí si, že se
spolu budou starat o nový domov, přijmou rozdílnost svých rodin a budou se
s láskou podporovat, a manželství je uzavřené. Dostanou nádherné garlandy
čerstvých květin a po více než dvou hodinách je rituál dokončen. Tato forma
svatby je mimořádně smysluplná. Má hluboký duchovní smysl pro ty, kteří jsou
naladěni tímto způsobem, její provedení se odehrává v atmosféře respektu,
vděčnosti a oddanosti tomu nejlepšímu, co v životě existuje a je tak úplně
rozdílná od způsobu, jakým uzavíráme svatby v našem západním světě.
Dopoledne zakončujeme společným obědem a gratulacemi ode všech a všem. Večer se
účastníme nádherného rituálu u řeky a navštívíme protom kněze, který byl
postavou otce pro ženicha v nejstarším místním chrámu, starém více než 2
tisíce let. Druhý den dokonce vychází v místních novinách článek
s fotografiemi ze stavby s titulkem„Cizinci se berou podle staré
védské tradice v Indii“. Ano, pro Indy je toto nezvyklý jev, nicméně ho
oceňují a řekla bych i vítají. Sami si svých tradic mimořádně váží a přestože
není jejich vzykem hodnotit, jsou potěšeni tím, že lidé z moderního
západního světa si váží jejich tradic tolik, že je přijímají téměř za své. Pro
nás, obyvatele moderního světa je toto jedna z možných, i když nezvyklých
alternativ, jak vnést do našich způsobů to, co nám ve značné míře chybí, a to
hlubokého ducha a význam. Pro mě to byla krásná příležitost, jak být skutečným
svědkem a účastníkem mimořádé události v mimořádném prostředí. Zda extra
požehnání, která se dostala ženichovi a nevěstě, teď již manželi a jeho ženě,
budou účinná, ukáže teprve čas. Po dvaceti či třiceti letech společného života
budou důkazem toho, jak naplnili možný ideál spojení muže a ženy v jedno
společenství zvané manželství.
V den svatby se probouzíme do silného deště. Jako místo obřadu tedy připadá
v úvahu pouze altán. Asistentka přichází zřejmě kvůli dešti o dost později
a tak se naše přípravy protáhnou. Pod zručnou rukou kosmetičky se mění tvář
nevěsty překvapivě v téměř indickou, vypadá ve stříbrném sárí jako socha bohyně.
Vlasy jí zdobí trsy čerstvých květů jasmínu, které vydávají omamnou vůni. Ženich
je oblečen dosti spoře do dhoti látky přírodně světlé barvy se zlatým lemem.
Rozkošně vypadá synek ve vzdušném jednoduchém hedvábném oblečku, v němž
připomíná malého bůžka. I já jsem oblečena do sárí a zažívám nové pocity
ženskosti, grácie a vzpřímeného postoje, neboť chůze v bohatěnařesené sukni
vyžaduje krátké a vyrovnané kroky, které nejsou nepodobné gazelím. Konečně jsme
připraveni, sestupujeme k řece, usedáme na připravená místa a pandit začíná
obřad. Na zemi je mnoho předmětů, které slouží k obřadu, hlavní úkony
vykonává ženich. Občas se pandit zastaví a nechá přeložit důležitost kroku,
kterým právě procházíme. V podstatě se neprve musí ženich a nevěsta
očistit, potom přivolat bohy, nakrmit, umýt a obléci je, a poté je požádat o
požehnání. Po požehnání začíná ohňový rituál, při němž se pálí všechny
nepříznivé vlivy, které by mohly stát v cestě šťastnému manželství.
Svatební pár má na ramenou dva kusy látky žluté a červené barvy spojené uzlem,
které symbolizují jejich spojení. Musí proto synchronizovat opakované chození
kolem ohně, kterým se manželství stává uzavřené v očích bohů. Vymění si i
prstýnky, manžel nasype červený prášek zvaný sindhur na vlasovou pěšinku
uprostřed hlavy své ženy, já poté dám ruku nevěsty ženichovi, slíbí si, že se
spolu budou starat o nový domov, přijmou rozdílnost svých rodin a budou se
s láskou podporovat, a manželství je uzavřené. Dostanou nádherné garlandy
čerstvých květin a po více než dvou hodinách je rituál dokončen. Tato forma
svatby je mimořádně smysluplná. Má hluboký duchovní smysl pro ty, kteří jsou
naladěni tímto způsobem, její provedení se odehrává v atmosféře respektu,
vděčnosti a oddanosti tomu nejlepšímu, co v životě existuje a je tak úplně
rozdílná od způsobu, jakým uzavíráme svatby v našem západním světě.
Dopoledne zakončujeme společným obědem a gratulacemi ode všech a všem. Večer se
účastníme nádherného rituálu u řeky a navštívíme protom kněze, který byl
postavou otce pro ženicha v nejstarším místním chrámu, starém více než 2
tisíce let. Druhý den dokonce vychází v místních novinách článek
s fotografiemi ze stavby s titulkem„Cizinci se berou podle staré
védské tradice v Indii“. Ano, pro Indy je toto nezvyklý jev, nicméně ho
oceňují a řekla bych i vítají. Sami si svých tradic mimořádně váží a přestože
není jejich vzykem hodnotit, jsou potěšeni tím, že lidé z moderního
západního světa si váží jejich tradic tolik, že je přijímají téměř za své. Pro
nás, obyvatele moderního světa je toto jedna z možných, i když nezvyklých
alternativ, jak vnést do našich způsobů to, co nám ve značné míře chybí, a to
hlubokého ducha a význam. Pro mě to byla krásná příležitost, jak být skutečným
svědkem a účastníkem mimořádé události v mimořádném prostředí. Zda extra
požehnání, která se dostala ženichovi a nevěstě, teď již manželi a jeho ženě,
budou účinná, ukáže teprve čas. Po dvaceti či třiceti letech společného života
budou důkazem toho, jak naplnili možný ideál spojení muže a ženy v jedno
společenství zvané manželství.
RSS Feed
