tMilí přátelé a příznivci ájurvédy:
Musím se přiznat, že již má dost negativních zpráv a předpovědí. Rok se s rokem sešel, my jsme v ještě větší šlamastice než vloni a vyhlídky jsou mizerné. Společenské autority nám v tom lepší případě nastíní nějaké potenciální světlo na konci tunelu, aby ho dříve či později odvolaly a časem přišly s novým, vše zachraňujícím řešením. V zásadě to znamená, že jsme se za uplynulý rok nenaučili řešit daný problém a zoufale hledáme a naivně věříme, že to či ono řešení přinese spásu.
Duchovní autority jsou optimističtější. Nabádají nás k tomu, abychom využili danou situaci k novým přístupům, nacházeli v ní nové příležitosti a vše brali jako jednu velkou zkoušku. Teď je špatně, bude možná ještě hůř, ale pak již bude dobře --- těšte se, poté bude již jen a jen dobře. Může za to ta která konstelace, úplněk či zatmění či jiný astronomický jev, který změní negativní vlivy a než se nadějeme, budeme se cítit radostně, svobodně, prostě paráda.
Negativní situace, které trvají dlouho a nemají perspektivu efektivního řešení, na nás působí několika způsoby. Berou nám mnoho energie, fakt jež dlouhodobě trvající stres způsobuje. Náš organismus totiž není zvyklý na zátěžové situace, jež trvají dlouho. Naše stresová reakce je připravena se poprat či utéct --- zkrátka vyřešit problém, nikoliv se stále prát nebo utíkat, aniž by to přineslo vyřešení problému. To snižuje naši odolnost, sílu a vůli k životu a tím pádem motivaci hledat a nacházet řešení.
Druhý přirozený způsob, jak reagujeme na protrahovaný problém je, že se mu částečně přizpůsobíme. Tak jako jsme vloni při začátku pandemie cítili všechna omezení jako omezující, ale s vidinou konce problému jsme se přijali, tak je nyní dodržujeme již z návyku či donucení, ale nikoliv přesvědčení. Nepřinášejí nám totiž to, co potřebujeme: řešení, vidinu konce.
Z jednoduché úvahy proto vyplývá, že nejefektivnější přístup bude přijmout fakt, že corona nám bude určovat život déle, než jsme si mysleli. Prostě tu s námi bude neznámo jako dlouho. Je to jako kdybyste si pozvali domů hosta /v tomto případě přišel bez pozvání/ a jeho pobyt se prodlužoval, všechny vaše snahy ho vystěhovat se ukázaly jako marné, a tak vám nezbývá nic jiného, než se s ním naučit spolužít. Spoluexistovat. Co se stane potom nevíme, jelikož taková situace ještě nenastala.
Věk Vodnáře přináší mnoho změn. Bere nám definitivně hmotné jistoty - ty nikdy neexistovaly, nicméně nyní to na vlastní kůži zažíváme, a jak víme teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci. Věk Vodnáře také mění podmíněnost časem a prostorem. To znamená, že fyzické zákony lineární existence stále existují, nicméně do popředí naší zkušenosti přichází kvantová existence. Tou hlavní rozdílnou zkušeností je nejenom rychlost zhmotňování myšlenek, ale hlavně to, jakým způsobem to děláme: naše pozornost přitahuje do života zkušenosti, které odpovídají tomu, čemu věnujeme pozornost. To jsme sice věděli dlouho, ale nyní to zažíváme. Je to stejné jako vědět, že zmrzlina může způsobit průjem versus dostat průjem pokaždé, když zmrzlinu sním.
/Tímto se upřímně omlouvám zmrzlině, nechci ji upřít své místo na světě --- jen jsem ji použila uprostřed mrazivé zimy pro ilustraci myšlenky, kterou chci přiblížit/.
Musím se přiznat, že již má dost negativních zpráv a předpovědí. Rok se s rokem sešel, my jsme v ještě větší šlamastice než vloni a vyhlídky jsou mizerné. Společenské autority nám v tom lepší případě nastíní nějaké potenciální světlo na konci tunelu, aby ho dříve či později odvolaly a časem přišly s novým, vše zachraňujícím řešením. V zásadě to znamená, že jsme se za uplynulý rok nenaučili řešit daný problém a zoufale hledáme a naivně věříme, že to či ono řešení přinese spásu.
Duchovní autority jsou optimističtější. Nabádají nás k tomu, abychom využili danou situaci k novým přístupům, nacházeli v ní nové příležitosti a vše brali jako jednu velkou zkoušku. Teď je špatně, bude možná ještě hůř, ale pak již bude dobře --- těšte se, poté bude již jen a jen dobře. Může za to ta která konstelace, úplněk či zatmění či jiný astronomický jev, který změní negativní vlivy a než se nadějeme, budeme se cítit radostně, svobodně, prostě paráda.
Negativní situace, které trvají dlouho a nemají perspektivu efektivního řešení, na nás působí několika způsoby. Berou nám mnoho energie, fakt jež dlouhodobě trvající stres způsobuje. Náš organismus totiž není zvyklý na zátěžové situace, jež trvají dlouho. Naše stresová reakce je připravena se poprat či utéct --- zkrátka vyřešit problém, nikoliv se stále prát nebo utíkat, aniž by to přineslo vyřešení problému. To snižuje naši odolnost, sílu a vůli k životu a tím pádem motivaci hledat a nacházet řešení.
Druhý přirozený způsob, jak reagujeme na protrahovaný problém je, že se mu částečně přizpůsobíme. Tak jako jsme vloni při začátku pandemie cítili všechna omezení jako omezující, ale s vidinou konce problému jsme se přijali, tak je nyní dodržujeme již z návyku či donucení, ale nikoliv přesvědčení. Nepřinášejí nám totiž to, co potřebujeme: řešení, vidinu konce.
Z jednoduché úvahy proto vyplývá, že nejefektivnější přístup bude přijmout fakt, že corona nám bude určovat život déle, než jsme si mysleli. Prostě tu s námi bude neznámo jako dlouho. Je to jako kdybyste si pozvali domů hosta /v tomto případě přišel bez pozvání/ a jeho pobyt se prodlužoval, všechny vaše snahy ho vystěhovat se ukázaly jako marné, a tak vám nezbývá nic jiného, než se s ním naučit spolužít. Spoluexistovat. Co se stane potom nevíme, jelikož taková situace ještě nenastala.
Věk Vodnáře přináší mnoho změn. Bere nám definitivně hmotné jistoty - ty nikdy neexistovaly, nicméně nyní to na vlastní kůži zažíváme, a jak víme teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci. Věk Vodnáře také mění podmíněnost časem a prostorem. To znamená, že fyzické zákony lineární existence stále existují, nicméně do popředí naší zkušenosti přichází kvantová existence. Tou hlavní rozdílnou zkušeností je nejenom rychlost zhmotňování myšlenek, ale hlavně to, jakým způsobem to děláme: naše pozornost přitahuje do života zkušenosti, které odpovídají tomu, čemu věnujeme pozornost. To jsme sice věděli dlouho, ale nyní to zažíváme. Je to stejné jako vědět, že zmrzlina může způsobit průjem versus dostat průjem pokaždé, když zmrzlinu sním.
/Tímto se upřímně omlouvám zmrzlině, nechci ji upřít své místo na světě --- jen jsem ji použila uprostřed mrazivé zimy pro ilustraci myšlenky, kterou chci přiblížit/.
eNaše vnímání se tak mění z 3D na přinejmenším 5D a někdy i 7D a více. Znamená to, že mentální analýza nestačí, dokonce ve většině případů přináší nula řešení. Nutí nás to kutat hlouběji a naslouchat náš vnitřní informační systém, kterým je naše přirozená inteligence. Ve védském systému se jí říká buddhi – něco jako naše zabudovaná moudrost či vědění, které ví, co je dobré /podporuje nás v přirozenosti/ a co naopak jde proti nám. Buddhi vnímáme prostřednictvím pocitů, které jsou spojené s myšlenkami, představujícími vibrační realitu. Dobrý pocit říká, že náš postoj je v souladu se zdrojem vědění v nás, špatný pocit ukazuje na opak.
Mnoho lidí využívá možnosti ovlivňovat svůj život kvalitou svého myšlení – fokusu a obsahu. Tento přístup funguje ale jedině tehdy, když již umíme pracovat se svými pocity. A proto udělejme jednu zásadní nápomocnou věc směrem vůči sobě: věnujme svým pocitům náležitou pozornost, naučme se rozeznávat vnitřní soulad a nesoulad a ten pak přelaďovat směrem k souladu. Jedině tak totiž máme šanci vytvořit si takový život, po jakém toužíme, na jaký máme právo a pro který jsme se sem narodili: zdravý, rovnovážný, barevný, rozmanitý, zajímavý, naplňující nás radostí z toho, že jsme.
Jinými slovy, věk Vodnáře přináší tu skutečnost, že život budeme mít do převážné míry takový, jaký si ho uděláme. Jediné, co můžeme ovlivnit, a co máme pod kontrolou, je jak ke stále se proměňujícímu životu přistoupíme, jaké myšlenky a pocity vůči dané situaci nabídneme. Ty souladné jdou směrem k naplnění, ty nesouladné proti němu.
A tak nám všem přeji, abychom ve své vlastní realitě, svým osobním způsobem pochopili, co pro sebe potřebujeme udělat, a tím si dali šanci na to, co chceme žít. Máme pro to nekonečně mnoho zdrojů v sobě, i mimo sebe. Tak je prosím z lásky, moudrosti a respektu pro dar života používejme soustavně tak, aby podporovali náš pocit živosti bez ohledu na chaos, který se děje kolem nás. Žádná jiná trvalá spása s největší pravděpodobností neexistuje.
Přeji nám všem v tomto procesu mnoho radostných objevů, příjemného času sama se sebou a vděčnosti za to, že jsme a možnost volby.
Mnoho lidí využívá možnosti ovlivňovat svůj život kvalitou svého myšlení – fokusu a obsahu. Tento přístup funguje ale jedině tehdy, když již umíme pracovat se svými pocity. A proto udělejme jednu zásadní nápomocnou věc směrem vůči sobě: věnujme svým pocitům náležitou pozornost, naučme se rozeznávat vnitřní soulad a nesoulad a ten pak přelaďovat směrem k souladu. Jedině tak totiž máme šanci vytvořit si takový život, po jakém toužíme, na jaký máme právo a pro který jsme se sem narodili: zdravý, rovnovážný, barevný, rozmanitý, zajímavý, naplňující nás radostí z toho, že jsme.
Jinými slovy, věk Vodnáře přináší tu skutečnost, že život budeme mít do převážné míry takový, jaký si ho uděláme. Jediné, co můžeme ovlivnit, a co máme pod kontrolou, je jak ke stále se proměňujícímu životu přistoupíme, jaké myšlenky a pocity vůči dané situaci nabídneme. Ty souladné jdou směrem k naplnění, ty nesouladné proti němu.
A tak nám všem přeji, abychom ve své vlastní realitě, svým osobním způsobem pochopili, co pro sebe potřebujeme udělat, a tím si dali šanci na to, co chceme žít. Máme pro to nekonečně mnoho zdrojů v sobě, i mimo sebe. Tak je prosím z lásky, moudrosti a respektu pro dar života používejme soustavně tak, aby podporovali náš pocit živosti bez ohledu na chaos, který se děje kolem nás. Žádná jiná trvalá spása s největší pravděpodobností neexistuje.
Přeji nám všem v tomto procesu mnoho radostných objevů, příjemného času sama se sebou a vděčnosti za to, že jsme a možnost volby.
RSS Feed
