Chcete si v klidu svého domova a pohodlí poslechnout nový pohled na staré téma, jež se týká každé ženy /a potažmo ženské energie v každém muži/?
"Náhodou" vznikl nový program, o němž se dozvíte vše potřebné zde.

Ženská psychologie – Čtyři úkoly ve vývoji ženské psyché –
video série, MUDr. Martina Ziska

Historie programu

Na přelomu roku 2024/2025 mě Tereza Lindauerová pozvala, abych přispěla do jí organizovaného Ájurvédského kruhu žen. Když jsem slyšela o kruhu žen, vzpomněla jsem si na můj obdiv k americkému jungiánskému psychologovi dr. Robertu A. Johnsonovi /nar. 1921 – zemřel 2018/. Jeho knihy, ač někdy útlounké sešitky, obohatily milióny čtenářů na celém světě. Jedna z nich, pod názvem She: Understanding feminine psychology, v překladu Ona: Jak porozumět ženské psychologii, mě spolu s He/On a We/My, zaujala před víc než dvaceti lety během života v USA. Náměty dr. Johnosona mi byly zdrojem inspirace a vědomého zkoumání.
Při fokusu na ženskou psychologii, jsem si vzpomněla na řecký mýtus Erotu a Psyché, na němž Johnson popisuje mimo jiné čtyři úkoly, jimiž femininní psychologie musí projít. My víme, že tyto úkoly jsou  nástrojem zrání a vývoje, nicméně stejně tak, jak nám mohou pomoci, mohou přinést značné utrpení v našem nejen vnitřním, ale praktickém každodenním žití. To se týká každé ženy. Rozdíl je v tom, zda se vztahuje k této realitě nevědomě či zda se rozhodne „přijít věcem na kloub“ a posvítí si na to, co je za problémy, s nimiž se v životě potkává.
K tomu nám slouží – doslova a do písmene – mýtus Erotu a Psyché, a hlavně čtyři úkoly, jimiž musí Psyché projít na cestě ke své ženské celistvosti. A právě toto je obsahem zde sdíleného programu. 

Obsah programu
Program sestává z 5ti videí, jež dohromady nabízí čtyři hodiny, tj. 240 minut vysvětlení čtyř základních úkolů, jimiž musí projít ženská psyché. Dále jsem k němu přidala návod, jak s tím, co uslyšíte pracovat tak, aby každému posluchači přineslo osobní přínos, objev toho, co potřebuje změnit a jak na to. 

Cena programu je 2 500 Kč /bankovním převodem na účet č. 670100-2212886025/6210

Program je pod copyrightem, tj. je určen pro osobní vzdělávání za účelem osobního rozvoje a nikoliv pro volné šíření či jiné používání.

Pokud máte zájem, napište na [email protected].
Pošlu Vám všechny instrukce.

Věřím, že tak jako členku klubu Terezy Lindaurové shledaly nabízený přístup k ženské psychologii velmi nápomocný, neotřelý a inovativní, zaujme i jiné posluchače, třeba konkrétně vás. 

Milí příznivci ájurvédy, jógy a védské moudrosti:
 
Jsme v čase, jenž mnozí z vás nazývají fičák, krize, „síla“, problém, tlak, mela, průser, nejistota či chaos.
Já bych se podepsala pod slovo chaos – vyjadřuje docela přesně současnou dynamiku změny, jež neví, kam míří a tím pádem, jak skončí.
Jako bytosti masa a kostí potřebujeme jistoty v hmotném světě a o ty teď přicházíme.
Zbývá nám tedy jedině klid a stabilita uvnitř, ten klid a ta stabilita, jež nejsou přímo úměrně závislé na tom, co se děje kolem nás.
Pro ty z vás, co čtou tyto řádky a právě si říkají „vážně bych rád věděl/a, co tím myslí“ a i pro ty zkušenější, jež mají odpověď „to se Ti lehce řekne. Jak se to asi dělá najít klid uprostřed chaosu?“ bych se ráda podělila o osobní zkušenost.

Jsem v situaci, kdy musím vyřešit vlastní bydlení. Nevím, jak mimo Prahu, leč v Praze je momentálně situace na trhu nemovitostí kritická. Viděla jsem byt s rozlohou 17 metrů za 8 miliónů korun. Ne, neměl zlatou fontánku uprostřed, byl stavěn v rámci developerského projektu, který spoléhal na to, že lidé mají dost peněz. Někteří určitě, jelikož většina nabídek mluví o výhodné investici. Co mají dělat ti, co prodali před několika lety a nyní si mohou dovolit za utržené peníze sotva polovinu plochy? Do té kategorie spadám já.
Mé nároky jsou nízké. První je etičnost transakce. Nejsem ochotná dělat business s lidmi, jejichž jediný parametr je co největší zisk. Je pro mě důležitý pocit, jaký z celé záležitosti mám. Jak se dá čekat, narazila jsem.

Jedna paní makléřka mi sdělila, že byt mého zájmu a mnoha jiných /existují statistiky, co říkají, že na jeden byt v Praze je přes 100 zájemců a mimo Prahu kolem 80ti/ je předražený a zároveň pro velký zájem se cena bude zvyšovat rovnou o 500 tisíc korun. To představovalo 20% zvýšení, aniž by kdo byt viděl. Náš příjemný rozhovor probíhal asi takto:
Makléřka „Jsem překvapená z velkého zájmu, tak zvýšíme cenu o půl milionu. Máte stále ještě zájem?“
Já „Ráda bych byt viděla. Už jsem takovou praktiku zažila a musím říct, že nejsem ten typ, co by se agresivně o něco pral. Navíc mám na dnešní dobu nízký rozpočet. V minulosti moje realitní transakce byly vždy na pohodu. Bylo pro mě důležité, jak to probíhalo, ne získat co nejvíce peněz.“
Makléřka „A kam Vás tento přístup přivedl? K tomu, že nemáte nic. Za dobrý pocit si nic nekoupíte. V dnešní době jsou důležité jedině peníze.“
Já „Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Za peníze si nekoupíte dobrý pocit a ten je ještě důležitější.“
Když poté makléřka bez řádné omluvy zrušila prohlídku bytu, uvědomila jsem si, že to je dobře. Náš přístup a přesvědčení jsou tak rozdílné, že bychom nejspíš nebyli schopné uzavřít dobrý obchod.

A tak jsem v procesu hledání a ujasňování si své pozice dospěla k několika závěrům.
Nejsem nejenom ochotna, ale ani schopna účastnit se soutěže, co nemá jasná pravidla.
Ano, cítím se jako absolutní looser, že na prahu důchodu nemám nic a taky z dnešního hypertrofického hlediska nemám téměř na nic. Jsem 25 let OSVČ, pracuji celý život poctivě a věřím, že i slušně na zdraví lidí. Nikdo mi nedá hypotéku, ani ji nechci. Než bych ji splatila, tak tu už nebudu.
Nikdo se o mě nepostará, a ač mi to připadá smutné, nemorální a rozumem neřešitelné, to jediné, co se počítá je moje přesvědčení, zda je možné najít, co potřebuji. PO SVÉM.
To znamená v klidu, bez tlaku a stresu, skromných tichých světlých 30 metrů, jež se stanou nejenom mým bydlením, ale i domovem.

Udržet si toto přesvědčení není lehké. Zkušenost je taková, že od doby, co jsem se rozhodla pro klidný přístup, jsem začínala potkávat lidi a místa, jež měla některé z mých potřebných parametrů. Některé, ne všechny. Brala jsem to jako znamení, že jsem na správné cestě.
Věřím, že najdu a možná jsem již našla. Je to proces, během něhož jsem si uvědomila, co znám z knížek a teď žiji v praxi: vnitřní přístup určuje, jak se zhmotní realita. Vnitřní přístup je klíčový.

Jak to můžu tvrdit s takovou jistotou?
Vše, co děláme, v co doufáme, co je našim cílem v životě, je z přesvědčení, až se to naplní, budeme šťastní. Až budu mít dům/vysněnou pozici/auto/partnera/dítě/naspořeno v bance, budu šťastná/ý. Ono to do určité míry funguje, ale ne napořád.
Většinou se kolem nás vějí věci, co v nás vyvolají negativní pocit a tím se vše dobré naruší. Začneme se bát o to, co máme nebo si nemůžeme pro jiné problémy užívat to vše, co nám normálně přináší dobrý pocit.
Vidíte, jak se vše točí kolem pocitů – dobrých či jiných?

A tak moje osobní realitní anabáze ukázala, že výsledek, vnější naplnění vnitřního zadání či úkolu velmi úzce souvisí s vnitřním nastavením. Je-li pozitivní /a to znamená oproti všem logickým předpokladům/, pozitivita se prolne i do výsledku.
Jak si můžu být jistá? Nemůžu. Žádné záruku až na pár – neustálé změny a odchod z fyzického těla – neexistují. A tak mě poctivě přepadl záchvat strachu. Seděla jsem na gauči a ronila slzičky při pocitu „jak si můžu být jistá, že dělám správnou věc?“

Dnes jsem pro nalezení odpovědi použila smrti meditaci, ájurvédský psychoterapeutický nástroj. Odpověď zněla nějak takto: „Není to o tom, co je správně a špatně. Nic takového neexistuje. Jak si to uděláš, takové to budeš mít. Jak se budeš cítit, takové to pro tebe bude. Soustřeď se na to v sobě, co víš a pak existuje možnost dál si tvořit PRO SEBE dobrou zkušenost.“
A to mi upřímně pro teď stačí.
 
Život je už takový. Stojí před námi nekonečně mnoho výzev – některé menší, jiné monumentální a my hledáme tu nejlepší odpověď či řešení. A často si neuvědomujeme, že to znamená tu nejvíce uspokojivou PRO SEBE.
Na to máme právo. Některé systémy říkají, že je dokonce důležité sledovat svoje pocity, rozumět jim jelikož jsou jakýmsi ukazatelem vnitřního postoje. A ten, jak již víme, je hodně důležitý.

Pokud vás zajímá víc a hlouběji přístup ájurvédské psychoterapie, přidejte se na konci května k programu, jež nabízím 1x za rok, letos podruhé. A rádi vás uvidíme na milé akci ájurvédské a jógické komunity koncem dubna při výměně knih.

Přeji nám všem, abychom uměli používat svůj vnitřní postoj a pocity. Jen tak jsme v té nejlepší pozici pro to, oč tu v životě jde: opravdový dobrý pocit, jež je výsledkem opravdového, z nitra přicházejícího pochopení.
​
Přeji nám všem krásné jaro a radost z příležitostí, jež s ním přicházejí.
 
Vaše Martina Ziska
 
Milí příznivci ájurvédy, jógy a védské moudrosti:
 
Jsme v čase, jenž mnozí z vás nazývají fičák, krize, „síla“, problém, tlak, mela, průser, nejistota či chaos.
Já bych se podepsala pod slovo chaos – vyjadřuje docela přesně současnou dynamiku změny, jež neví, kam míří a tím pádem, jak skončí.
Jako bytosti masa a kostí potřebujeme jistoty v hmotném světě a o ty teď přicházíme.
Zbývá nám tedy jedině klid a stabilita uvnitř, ten klid a ta stabilita, jež nejsou přímo úměrně závislé na tom, co se děje kolem nás.
Pro ty z vás, co čtou tyto řádky a právě si říkají „vážně bych rád věděl/a, co tím myslí“ a i pro ty zkušenější, jež mají odpověď „to se Ti lehce řekne. Jak se to asi dělá najít klid uprostřed chaosu?“ bych se ráda podělila o osobní zkušenost.
Jsem v situaci, kdy musím vyřešit vlastní bydlení. Nevím, jak mimo Prahu, leč v Praze je momentálně situace na trhu nemovitostí kritická. Viděla jsem byt s rozlohou 17 metrů za 8 miliónů korun. Ne, neměl zlatou fontánku uprostřed, byl stavěn v rámci developerského projektu, který spoléhal na to, že lidé mají dost peněz. Někteří určitě, jelikož většina nabídek mluví o výhodné investici. Co mají dělat ti, co prodali před několika lety a nyní si mohou dovolit za utržené peníze sotva polovinu plochy? Do té kategorie spadám já.
Mé nároky jsou nízké. První je etičnost transakce. Nejsem ochotná dělat business s lidmi, jejichž jediný parametr je co největší zisk. Je pro mě důležitý pocit, jaký z celé záležitosti mám. Jak se dá čekat, narazila jsem.
Jedna paní makléřka mi sdělila, že byt mého zájmu a mnoha jiných /existují statistiky, co říkají, že na jeden byt v Praze je přes 100 zájemců a mimo Prahu kolem 80ti/ je předražený a zároveň pro velký zájem se cena bude zvyšovat rovnou o 500 tisíc korun. To představovalo 20% zvýšení, aniž by kdo byt viděl. Náš příjemný rozhovor probíhal asi takto:
Makléřka „Jsem překvapená z velkého zájmu, tak zvýšíme cenu o půl milionu. Máte stále ještě zájem?“
Já „Ráda bych byt viděla. Už jsem takovou praktiku zažila a musím říct, že nejsem ten typ, co by se agresivně o něco pral. Navíc mám na dnešní dobu nízký rozpočet. V minulosti moje realitní transakce byly vždy na pohodu. Bylo pro mě důležité, jak to probíhalo, ne získat co nejvíce peněz.“
Makléřka „A kam Vás tento přístup přivedl? K tomu, že nemáte nic. Za dobrý pocit si nic nekoupíte. V dnešní době jsou důležité jedině peníze.“
Já „Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Za peníze si nekoupíte dobrý pocit a ten je ještě důležitější.“
Když poté makléřka bez řádné omluvy zrušila prohlídku bytu, uvědomila jsem si, že to je dobře. Náš přístup a přesvědčení jsou tak rozdílné, že bychom nejspíš nebyli schopné uzavřít dobrý obchod.
A tak jsem v procesu hledání a ujasňování si své pozice dospěla k několika závěrům.
Nejsem nejenom ochotna, ale ani schopna účastnit se soutěže, co nemá jasná pravidla.
Ano, cítím se jako absolutní looser, že na prahu důchodu nemám nic a taky z dnešního hypertrofického hlediska nemám téměř na nic. Jsem 25 let OSVČ, pracuji celý život poctivě a věřím, že i slušně na zdraví lidí. Nikdo mi nedá hypotéku, ani ji nechci. Než bych ji splatila, tak tu už nebudu.
Nikdo se o mě nepostará, a ač mi to připadá smutné, nemorální a rozumem neřešitelné, to jediné, co se počítá je moje přesvědčení, zda je možné najít, co potřebuji. PO SVÉM.
To znamená v klidu, bez tlaku a stresu, skromných tichých světlých 30 metrů, jež se stanou nejenom mým bydlením, ale i domovem.
Udržet si toto přesvědčení není lehké. Zkušenost je taková, že od doby, co jsem se rozhodla pro klidný přístup, jsem začínala potkávat lidi a místa, jež měla některé z mých potřebných parametrů. Některé, ne všechny. Brala jsem to jako znamení, že jsem na správné cestě.
Věřím, že najdu a možná jsem již našla. Je to proces, během něhož jsem si uvědomila, co znám z knížek a teď žiji v praxi: vnitřní přístup určuje, jak se zhmotní realita. Vnitřní přístup je klíčový.
Jak to můžu tvrdit s takovou jistotou?
Vše, co děláme, v co doufáme, co je našim cílem v životě, je z přesvědčení, až se to naplní, budeme šťastní. Až budu mít dům/vysněnou pozici/auto/partnera/dítě/naspořeno v bance, budu šťastná/ý. Ono to do určité míry funguje, ale ne napořád.
Většinou se kolem nás vějí věci, co v nás vyvolají negativní pocit a tím se vše dobré naruší. Začneme se bát o to, co máme nebo si nemůžeme pro jiné problémy užívat to vše, co nám normálně přináší dobrý pocit.
Vidíte, jak se vše točí kolem pocitů – dobrých či jiných?
A tak moje osobní realitní anabáze ukázala, že výsledek, vnější naplnění vnitřního zadání či úkolu velmi úzce souvisí s vnitřním nastavením. Je-li pozitivní /a to znamená oproti všem logickým předpokladům/, pozitivita se prolne i do výsledku.
Jak si můžu být jistá? Nemůžu. Žádné záruku až na pár – neustálé změny a odchod z fyzického těla – neexistují. A tak mě poctivě přepadl záchvat strachu. Seděla jsem na gauči a ronila slzičky při pocitu „jak si můžu být jistá, že dělám správnou věc?“
Dnes jsem pro nalezení odpovědi použila smrti meditaci, ájurvédský psychoterapeutický nástroj. Odpověď zněla nějak takto: „Není to o tom, co je správně a špatně. Nic takového neexistuje. Jak si to uděláš, takové to budeš mít. Jak se budeš cítit, takové to pro tebe bude. Soustřeď se na to v sobě, co víš a pak existuje možnost dál si tvořit PRO SEBE dobrou zkušenost.“
A to mi upřímně pro teď stačí.
 
Život je už takový. Stojí před námi nekonečně mnoho výzev – některé menší, jiné monumentální a my hledáme tu nejlepší odpověď či řešení. A často si neuvědomujeme, že to znamená tu nejvíce uspokojivou PRO SEBE.
Na to máme právo. Některé systémy říkají, že je dokonce důležité sledovat svoje pocity, rozumět jim jelikož jsou jakýmsi ukazatelem vnitřního postoje. A ten, jak již víme, je hodně důležitý.
Pokud vás zajímá víc a hlouběji přístup ájurvédské psychoterapie, přidejte se na konci května k programu, jež nabízím 1x za rok, letos podruhé. A rádi vás uvidíme na milé akci ájurvédské a jógické komunity koncem dubna při výměně knih.
Přeji nám všem, abychom uměli používat svůj vnitřní postoj a pocity. Jen tak jsme v té nejlepší pozici pro to, oč tu v životě jde: opravdový dobrý pocit, jež je výsledkem opravdového, z nitra přicházejícího pochopení.
Přeji nám všem krásné jaro a radost z příležitostí, jež s ním přicházejí.
 
Vaše Martina Ziska
 

Milá přátelé:
Cítíte to stejně jako já?
Za chvíli polovina února /všude kolem nás nutí do komerční lásky se svatým Valentýnem, ve skutečnosti symbolem utrpení/ a tím pádem vlastně jsou za dveřmi velikonoce.
A jakmile se dostaneme k velikonocům, je třeba myslet na léto.
Zatím se mi nechce ještě přemýšlet o podzimu a konci roku, který sotva začal, nicméně je pravda, že čas kvapí se začátkem roku 2025 až překvapivě rychle.

Je prý vědecky dokázáno, že my co žijeme technologicky pokročilý život na západní straně zeměkoule, máme namísto 60 min v hodině k dispozici ve skutečnosti pouze 45 minut. To by vysvětlovalo, proč někdy není možné stíhat nejenom množství neustále se na nás valících informací a povinností, ale vlastní život.
Na druhou stranu od nás, při pěkné lednové návštěvě ostrova Šrí Lanky, nám místní manažer, který nějak stíhal obstarávat mnoho lidí, nemovistostí a povinností, sdělil, že u nich hodina má naopak 100 minut.
Pokud se jedná o rovnováhu světa, tak je možné, že na východě přišli nějak k těm extra 15ti minutám, o než jsme my přišli. Avšak strandu stranou...

Jako kdyby nestačil ten kvapík či spíš kvalt. Přidal se k němu ještě chaos. Ne starý známý chaos, který čas od času zavalí nás tak vyspěle myslící a žijící v moderním světě, ale chaos nového řádu. Neptejte se mě, co tím myslím, jelikož se to nedá logicky vysvětlit.
Jako kdyby se pomíchaly drátky fyzických a nefyzických realit /všimněte si záměrného množného čísla pro označení realit - víc než jedna fyzická a taktéž víc nefyzických/. I já si připadám, když píšu tato slova, že i já se zároveň vyskytuji v paralelních realitách.
Jedna realita vám zde chce něco sdělit, další vnímá, že než se vyjádřím, je možné, že se něco zásadního změní natolik, že moje sdělení bude již obsolentní.
A co teprve čas na čtení? Kde ho vzít, když je tolik povinností a možností dostat se k nekonečnému množství informací?

Opakovaně apeluji na zdravý lidský úsudek, který si potřebuje připomínat, že informace a vědění není jedno a totéž. Taktéž kvantita a kvalita jsou dosti rozdílné a méně je často více. V tomto dynamickém čase je třeba najít bod klidu, místo nedotčené všemi změnami. Moudří v něm zůstanou do té doby, než se vytvoří nové společenské struktury založené na novém pochopení. Ti samí moudří předpovídají, že to bude trvat pokud ne desítky, tak určitě alespoň příští dekádu.

Jak projít dobře tímto časem masivní přeměny hodnot, jistot a tím pádem cílů? První, druhý, pátý a možná i poslední krok je diktum zůstat v klidu. Čím víc je vše kolem nás v pohybu, tím víc je třeba zpomalit se, znehybnit, vyčkat, ustabilizovat  sám v sobě. Jedině klid dává možnost dobré orientace ve všech změnách, jimž jsme vystaveni. Nezbývá nám nic jiného než hledat jistoty v sobě - ve světě je budeme nacházet dost těžko. To je součást celého procesu a představuje jeden ze základních opěrných bodů, jenž nám mohou pomoci překlenout čas chaosu a změny. 

Čím složitější situace, tím jednodušší přístup a řešení si vyžaduje. To víme ze zkušenosti, jen nám to připomínám. Všechny náročné životní situace, stejně tak jako dlouhé vysokohorské výstupy, sestávají z prvního kroku, druhého a těch následujících. Mít na zřeteli směr, naplňovat duchem záměr a zároveň se soustředit na tady a teď je jogický ideál, o který se můžeme snažit všichni bez ohledu na to, kolik jogického "cvičení" v životě máme. 

A tak nám všem přeji, abychom současnými rapidy propádlovali co nejlépe a užívali si každý moment vnějšího a hlavně toho vnitřního zpomalení a zklidnění. Jedině tak si můžeme užít celou cestu - a to je jedna z věcí, o níž v životě jde.

Ájurvéda, jóga, a védská moudrost nám byly vždy ku pomoci - využívejme je hojně. Jsou tu pro nás a my pro ně.

Krásnou černou zimu nám všem přeji - Vaše Martina Ziska 

Milí přátelé:
Letošní rok se blíží nezadržitelně ke svému konci.
Pro některé z nás to je zaplať Pán Bůh, pro jiné škoda.

Byl to rok – alespoň pro mě – intenzivní, nově chaotický, náročný na stabilitu, pokrok přinášející v určitých oblastech a zaplněný překážkami v jiných sférách života. Takže taková směs. Nicméně když bych se na něj měla podívat vnitřníma očima, rozhodně představoval výrazný posun směrem k tvořivé manifestaci. Jen v některých oblastech k té manifestaci jednoduše ještě nedošlo.

Byl to i rok – a to výrazně – opakované volby, čemu věnovat energii a co nepodporovat. Nic v dnešní době není jen lokální, hmotné, či dočasné. Vše je propojené. Přesto informace nejsou vědění, názory opravdu nejsou zkušenosti, a vše hmotné není to, kam bychom měli upínat veškerou pozornost.

Tento rok zahrnoval i mnohé vyhraněné nečekané momenty, jež byly indikátorem témat vyžadujících  pozornost. Rodina, pokud není pevným a stálým bodem naší pozornosti, se vynořuje čas od času jako téma, které si v sobě potřebujeme přeskládat či spíše znovu a znovu přeskládávat tak, abychom v sobě zvyšovali klid a přijetí. To dokáže jen opravdové pochopení. Obvykle nepřichází samo, potřebujeme se k němu dopracovat. Šanci má tzv. vnitřní přístup, který je vedený vnímavou inteligencí namísto rozumu, co velí, nařizuje, kontroluje či usuzuje /a ještě častěji odsuzuje/. Jelikož to není lehký a hlavně jednorázový úkol, není s podivem, že se někdy uchýlíme ke strategii popírání, jež se dá vyjádřit následovně: na co nemyslím, to neexistuje. Kéž by to tak fungovalo!

My všichni víme, že odpovědˇje o hodně složitější nebo lépe řečeno komplexnější. Jsme vnímavé bytosti vesmírné inteligence, jež se dopracovávají k pochopení prostřednictvím interakce nehmotného s hmotou. Je to tak jednodušší – viditelné, hmatatelné, a tím pádem i uchopitelné a měřitelné. Vnitřní svět má zcela jinou náturu: má formu fyzických vjemů, emotivních pocitů, obrazů a asociací, včetně vzpomínek. Naše tendence vstupovat do svého nitra logicky je pochopitelná, i když politováníhodná: nepřinese nic dobrého a ještě pošlape /rozum má neúprosnou logickou sílu, co rozbije jemnou povahu cítění/ to vzácné a důležité uvnitř. Možná proto je to cenné „ukryté“ uvnitř.

Pokud čtete tyto řádky a říkáte si, co to asi tak znamená pro Vás, můžete si položit několik kontrolních otázek: jak často Vaší mysli dominuje diktát musím /někdo to nazval dokonce „musismus“ a jak víme, každý –ismus je problematický/ namísto chci? Je každé Vaše myslím doplněno cítím? Která Vaše část cítí a co cítí či vnímá? Jak dobře rozumíte sami sobě v tomto směru – chtění, vnímání, prožívání, cítění, a konání, a z jakých pohnutek?

Tato oblast – naše nitro – je předmětem mého profesního zájmu již několik let. V tomto roce jsem měla příležitost proniknout hlouběji do jejích tajů a zákoutí prostřednictvím práce s jednotlivci s technikou Smrti Meditace, tak i v rámci kurzů Sattva Vadžaja Čikitsa neboli Ájurvédské psychoterapie. Bylo to poprvé nejen v této zemi, ale i mimo Indii, kdy zájemci měli příležitost seznámit se do hloubky s ájurvédským, potažmo védským pochopením mysli. Pro mě úžasná příležitost objevit důležité souvislosti. Jsem hluboce vděčná za tuto příležitost a věřím, že tato cesta a její rozvíjení bude pokračovat v roce 2025 a dále neb je to můj profesní závazek do dalších roků.

Také jsem letos měla nové příležitosti prezentovat ájurvédu ve své celistosti. Po letech přemýšlení o podcastu ke mně přišla šikovná mladá jogínka, Lucie Převorovská. Díky její altruistické práci se zrodil a roste you tube program Ájurvéda Naruby, kde se věnujeme aktuálním tématům zevrubně. Pro mě je radost, že lidí zajímá, jak věci opravdu jsou v době, kdy krátká líbivá hesla nahrazují možnost seznámit se s něčím cenným hlouběji.

Bylo i pár mediálních příležitostí posloužit ájurvédě, ať již v Českém rozhlase na Dvojce v ranním sobotním vysílání nebo Večerním Mikroforu redaktorky Moniky Valentové. Zajímavé bylo i odpovídat na otázky MUDr. Vojáčka pro jeho podcast. Všechny tyto programy najdete na you tube. Pokud byste chtěli odkazy, dejte vědět, poskytnu.

Zároveň probíhala vzdělávací a propagační práce pro Sewanti aušadham, mimořádně kvalitní bylinné ájurvédské léky, které díky ing. Markétě Fukové jsou k dispozici nejenom v České republice, ale i pro zájemce v Evropě /www.sewanti.cz/. I zde využíváme příležitost k vytváření a šíření kvalitních informací, jejichž účelem, stejně tak jako celé ájurvédy, je pomoci nám žít vědomější a tím pádem zdravější život.

Chci tak poděkovat všem opravdovým zájemcům a spolupracovníkům za jejich poctivost a důvěru, s jakou mi dovolili být jejich průvodcem a podporovatelem na jejich cestě za pochopením sama sebe a života. Ač to může znít jako klišé – a těch je kolem nás opravdu hodně neb slova pravda, pochopení, duše, meditace a vyrovnanost se používají bez jakéhokoliv rozlišování – védské procesy jsou cestou vnitřního pochopení. K tomu je třeba disciplína ve formě dobrovolného rozhodnutí, jaké nástroje pro sebe budu používat. Ájurvéda, jóga, a védy nabízejí nástroje, které zaručují, že při dostatečném soustavném úsilí přinesou opravdové vyřešení zásadních životních problémů a překážek.
Mám tak za sebou velmi bohatý a přínosný pracovní rok 2024.

Těším se proto na jeho pokračování a to rok 2025. Vedle pokračování v tom, co funguje, nabízím i nové programy, které jsou tak integrované, jak je současný život. Jedná se celoroční program Ko Ham nebolik kdo jsem a další, co poskytnu během roku. Pokud vás zaujmou, budu se těšit na to, že se osobně potkáme a něco nového objevíme.

Život je dle mnohých mudrců o odstraňování nánosů nepřirozených zkušeností, co zakrývají naši pravou podstatu. Tento přístup je důležitý a zároveň ze zkušenosti víme, že v něm leží jedno úskalí: náš fokus na to, co nefunguje, může být tam velký, že se nikdy nebo ne dostatečně propracujeme k tomu, co funguje. A tak posilovat zdravě tu skutečnost, že jsme bytosti vědomí a tím pádem specifické vnímavosti, jež nám slouží mimo jiné i k rozlišování toho, co je pravé a co náhražka /v době umělosti všeho, včetně inteligence je tato schopnost mimořádně potřebná/ je cesta a přístup, jež se zdá v naší vývojové fázi extra přínosná.

Ač mnozí tvrdí opak, není možné dosáhnout tohoto rozlišování bez opravdové práce, které se říká disciplína. Nikdo nemá to slovo rád, ani já ne, jelikož zní jako něco zvenčí na nás uvalené, čemu se musíme podřídit. Disciplína neboli sadhana je ve skutečnosti dávat sám sobě /-dhana/ to, co nás podporuje /sa-/. Odpočinek, když jsme unaveni. Procházka, když se potřebujeme spojit s elementy. Dobré jídlo, když máme hlad. Jednoduché věci, jež dohromady vytváří mozaiku života založeného na podporuplných volbách. Pro mě to znamená každý den prohlubovat podporu sebe vybíráním si toho, co vyživuje mé nitro. Je to jeden z osobních záměrů pro rok 2025. Ten je pro mě speciálním mezníkem, jenž doufám, že se mi podaří naplnit. Jak, to uvidíme za rok v tuto dobu.
 
Přeji nám všem rok, kdy povyrosteme jako tvořivé bytosti vedené vnitřní inteligencí.
​
S láskou a díky Vaše Martina Ziska

​KO HAM – Kdo jsem?
Nový program dr. Martiny Ziska na rok 2025
 
Popis programu
Védská moudrost je relevantní v dnešní době víc než kdy jindy. Máme nekonečné množství informací a přesto naše pochopení je omezené. Pokud se v životě nepotýkáme s problémy každodenní existence /vyjádřenými otázkami „co budu dělat, kde a jak budu žít, proč mně neslouží moje tělo, proč nemám peníze či jiné potřebné věci pro život, kde jsou lidí a události, co mě podporují“/, trápí nás velká témata jako „proč jsem se narodil, co je smyslem mého života, kam mám dávat energii, jak žít šťastně a smysluplně“.
Někdy se potkají oba světy – praktický každodenní a ten dlouhodobější hlubší a my máme pocit, že nemůžeme najít cestu. Zůstává pravdou, že většina z nás se potýká s otázkami týkajících se tzv. celoživotních témat. Rozhodla jsem se věnovat většinu roku 2025 hlubšímu prozkoumání základních životních otázek, potažmo vztahů.
První, náš život určující vztah je vztah k hmotě, fyzickému tělu, kořenům, jistotám, tradicím, rodinám a našemu původu. To vše vyjadřuje do určité míry psychologie první a druhé čakry. Védský systém má pro tuto oblast velmi příhodné označení, které v sanskrtu zní: DEHO HAM neboli já jsem moje tělo /hmota, fyzická realita, omezená existence, co je projevené, atd./
Jelikož jako lidé máme fyzické tělo, tento vztah je reálný. Jak se s ním vyrovnáváme, jak mu rozumíme, jaká úskalí a příležitosti představuje, to bude fokusem první části tohoto nového programu.
Po prozkoumání vztahu k tělu se vydáme s kundalini jako průvodcem do oblasti břicha a hrudníku, kde je centrum naší osobnosti. Tady se jedná o více než jen fyzickou existenci, která se dá velmi trefně vyjádřit další sanskrtskou otázkou a to KO HAM neboli Kdo jsem? Časem možná přejde tato otázka v částečnou odpověď „co jsem“ namísto „kdo jsem“ nicméně zde začíná vědomá cesta každého člověka.
Všichni, co po této cestě jdou, ví, že procházet životem vědomě není jednoduché. Má to i svoje úskalí a právě na ta se podíváme. Budeme se zaobírat velkými a důležitými koncepty identity, integrity, rolí mysli a srdce a otevřenosti a upřímnosti v práci s nimi.
Po této vnitřní exkurzi se nám otevře možnost vydat se ještě dále a to do oblasti přesvědčení, myšlenek a sil, jež přesahují naši existenci. Zároveň přesahující síly s myšlenkami a přesvědčeními souvisí a vědomě či nevědomě je ovlivňují. Mohli bychom tuto sféru nazvat praktické duchovno. Duchovno týkající se naší víry a duchovnosti nikoliv jako zajímavé filosofie, ale praktického principu prostupujícího celý náš život. Védský systém má nádherné označení pro tuto skutečnost ve výrazu SO HAM neboli já jsem TO.
Věřím, že toto nahlédnutí do sebe přinese každému z nás nová a důležitá poznání, jež nám pomohou nasměrovat naše pochopení žádoucím směrem. Díky tomu budeme mít šanci vytvořit si život, který nás naplňuje a je založený na přirozených lidských a přírodních zákonitostech.
Ti, co sledují moji práci, ví, že žádný kurz neopakuji. Každý je originální ve svém konceptu a provedení. Tento nově vytvořený kurz je speciální z několika dalších důvodů. Představuje kompilaci mé dosavadní celoživotní práce a zároveň je to krok směrem k naplnění záměru věnovat zbytek profesního života smysluplným tématům.
Jelikož se program týká hlubokých, pro život člověka zásadních témat, rozhodla jsem se pro poněkud neobvyklý a riskantní formát provedení programu. V době, kdy většina lidí hledá co nejjednodušší cestu minimálního úsilí a maximálního krátkodobého uspokojení, já předkládám před opravdové zájemce cestu náročnější na čas a zdroje. Jedná se o závazek, investici do sebe a to je v dnešní době velmi nestabilní záležitost.
Věřím, že program najde ty pravé zájemce. Věřím taky, že se společně se dotkneme něčeho, co nám zásadně pomůže v další životní cestě. Jelikož část programu se odehrává živě a pro toto setkání musím pronajmout /a zaplatit/ dopředu prostory, tato část se uskuteční jedině tehdy, když se závazně přihlásí minimálně deset zájemců.
 
Praktické informace
Program je míněn jako celek a sestává ze tří témat. Jednotlivá témata na sebe navazují, je ku prospěchu účastníků, aby se zúčastnili všech témat. Nicméně pokud se někdo bude cítit pouze na určité téma, nebudu mu bránit v dílčí účasti.
Každé téma sestává ze dvou částí. První část je mapování tématu v jednom dni online s aktivní participací účastníků programu. Po několika týdnech přichází druhá část ve formě osobního setkání, kde budeme přímou zkušeností prohlubovat poznatky v první části.
Toto platí pro první a druhé téma. Třetí a poslední téma, druhá část osobního setkání bude ve formě víkendu. To je třeba k integraci všech témat do praktického života.
 
Téma I. Deho ham – fokus na fyzické tělo a další hmotné aspekty
Část I. Online seznámení s teoretickým rámcem pochopení těla a hmoty ve védském systému /pojetí véd a dalších souvisejících zdrojů, ájurvédy, jógy a přidružených nauk/
Část II. Osobní setkání – zkoumání předchozí části.
Termíny:
Téma I, část I. /online/ -  sobota, 8. února 2025
Téma I, část II. /osobní setkání v Praze/ - sobota, 1. března 2025
 
Téma II, část I. /online/ - sobota, 26. dubna 2025
Téma II, část II. /osobní setkání v Praze/ - sobota, 24. května 2025
 
Téma III, část I. /online/ - sobota, 20. září 2025
Téma III, část II. /osobní setkání v Praze/ - víkend, sobota a neděle 18. a 19. října 2025
 
Online části 9 až 16 hod, osobní části 9 až 17 /poslední neděle 9 až 13 hod/ - dohromady celý program online vedení a přímá účast představuje 50 hodin programu.
 
Cena
Online 1 900 Kč/za jedno téma/, osobní setkání 2 500 Kč /za jedno téma – zohledňujeme zde cenu za pronájem prostor/ + 800 Kč za poslední neděli – pro účastníky všech témat. Celkem 13 000 Kč.
Při platbě celého programu dopředu /závazně do 15. 1. 2025/, je cena 11 000 Kč.
Možnost dvou splátek další zvýhodněné ceny 12 000 Kč – polovina, tj. 6 000 Kč do 15. 1. 2025 a druhá splátka do 1. 5. 2025/
 
Cena za účast pouze na jednom tématu /online a osobní/ pro téma I. a II. je 4 500 Kč /plus 800 Kč za téma III/.
Dále je možné zúčastnit se pouze online částí a to v ceně 6 500 Kč za všechna tři témata.
Účast na osobním setkání BEZ online účasti není možná.
Dále je možné zprostředkovat záznam online témat, nikoliv osobních setkání.
 
V případě zájmu o tento program se hlaste na email: [email protected]. A to do konce kalendářního roku, tj. 31. 12. 2024. Platby jsou potom do 1. 5. 2025 /při dvou splátkách do 15. 5. 2025/
Rozumím tomu, že tento program představuje kontinuální závazek týkající se téměř celého roku. Proto si můžete říct eventuelně Ježíškovi o podporu. 

Milí přátelé:

Dnes píši s téměř zatejeným dechem - mnoho z vás bojuje s nepřízní počasí.
Myslím na všechny, jichž se povodně či jiné katastrofy dotkly.
Myslím i na předchozí mediálně sdílená dobrovolná ukončení životů těch, které jsme sice neznali, nicméně nám připadali v naprostém pořádku.

Je to náročný čas. Jinak než dříve. Tentokrát jsme vydaní na pospas mocným silám přírody, vůči nimž jsme v zásadě bezmocní. Rozhodně je nejsme schopni ovládat. Zkusit se přizpůsobit jejich vlivu či zmírnit jejich dopad, to ano. Ovládnout je, to nikoliv.
A tak po mimořádně horkém létu tu máme ničivou vodu. Všeho moc, ve škodlivé míře. 

Jako vždy to, co děje, dopadá na různé lidi různě. Někoho se netýká /při cestách v zahraničí svítilo sluníčko, zatímco doma byla zima, šedivo a lilo/, jiným naopak naplní život tak, že nic jiného neexistuje. Jinými slovy málokdo prochází životem stylem, kdy jenom sbírá vavříny či se obdivně dotýká krásných květů v dokonalé zahradě.

Jak mi před pár dny řekla moje mladá dospělá dcera: "Pracuji na sobě. Každý den. Je to dřina." Opáčila jsem, že to tak v životě někdy je. A co bychom tu jinak dělali? Chodili na nákupy, do práce, platili účty, jedli a spali? To vše se děje, nicméně to je jakási výplň. Hlavní náplní života je to, co se děje uvnitř. Za očima, mimo hlavu, v srdci a našem nitru. V těle, které je jak vnímavým nástrojem tak dobrým mluvčím.

Stále ještě máme tendenci rozdělovat života na pracovní a osobní, zaplněný povinnostmi a svobodou? Nevšimli jste si ještě, že na to osobní a svobodné dojde málokdy či nedojde vůbec? Není proto náhodou na čase žít to co je tady a teď jak nejlépe to umíme?

Ne, nejsou to poučky z koučinku ani příslib seberozvojových disciplín k rychlému dosažení všech cílů. Je to naopak pozvánka k nahlížení dovnitř, k práci na sobě, jíž správně moje dcera nazvala dřinou.

Proč je to dřina? 
Protože musíme být v každém okamžiku bdělí, pozorní vůči svým myšlenkám, pocitům a činům. Jedině tak zjistíme, zda se vezeme v korýtku známého ne úplně funkčního přístupu nebo si dáváme šanci hledat a nalézat to své opravdové.

V čem spočívá dřina?
V tom, že to své musíme očištovat od nánosů životních zkušeností, které nás nutily k přizpůsobení se, pokroucenosti, výkonům a dosahování na úkor respektu pro cítění a vnímání. To vyžaduje rozlišování a kritičnost vůči sobě - něco, co se dnes moc nepěstuje. Přijde mi ne úplně příjemné, když mě zájemce z mladších řad "nezávazně" zpovídá z toho, zde jsem mu schopna dát, co si přeje, jelikož provádí "nákupní výběr" ájurvédských terapeutů. Jsem ráda, když si do nákupního košíku vybere někoho jiného než mě. Moje práce není dát lidem, co si přejí. Moje práce je pomoci jim objevit, co potřebují. To není totéž.

To, co je vzácné, není na prodej, i když za to musíme někdy zaplatit. 

Stejně tak se neumím dobře srovnat s tím, že bych neustále měla veřejnosti ukazovat, co dělám, co jsem před lety dělala, kde a s kým jsem. Proč je to důležité? Není.
Věřte mi, že kdybych to dělala, šla by vám hlava kolem, jelikož toho dělám hodně. Jen to nezveřejňuji.

Moje dny naplňuje úžasná práce s úžasnými lidmi. Přicházejí ke mě lidé s opravdovým zájmem o nahlížení do sebe, i když to je "dřina". Ať to děláme již běžnějším způsobem, kdy se díváme na souvilosti celého člověka či specificky psychoterapeuticky za použití nástroje Smrti Meditace, já i oni objevujeme nové cenné poznatky, které činí život zajímavým a smysluplným.

Přišlo i pár zájemců o poctivé studium ájurvédy, a tak spolu objevujeme zajímavé souvislosti ájurvédské teorie /tímto uvádím na pravou míru misinformaci kolující na sociálních sítích, že jsme otevřela opět Gurukulu. Ještě jednou říkám, že to se již nikdy nebude opakovat/. 

Dlouhodobě pracuji i s několika studenty védského chantování - detailní ne úplně lehká praxe meditativního typu, která má přímou působnost na stav mysli. 

Moje rozhodnutí představovat ájurvédu ve své celistnosti pokračuje v pravidelných podcastech Ájurvéda Naruby. Je to velmi příjemný spolupráce, ze kterou jsem vděčná.

Díky práci Markéty Fukové přinášíme zájemcům Sewanti ájurvédské léky, které mají mimořádnou účinnost. 

Žiji, cestuji, píšu, provádím svoje praxe, stále mě něco udivuje, objevuji, miluji - stejně jako životy Vás všech. Nevidím proto důvod, abych Vám neustále připomínala, co dělám, kde jsem byla, s kým jsem se viděla. Není to o mě - naopak jsem ve fázi života, kdy je pro mě cennější následovat to, co mě přesahuje. Svoji verzi znám dobře - je omezující. Je tu čas nových objevů - ty si vyžadují nové přístupy, ty nás zavedou k novému pochopení. 

Jsem Vám tudíž vděčná, když mě upozorníte, že informace v mém kalendáři jsou zastaralé. Neznamená to, že mi na nich a tím pádem vás nezáleží. Znamená to, že žiji život intenzivně a sama se sebou a díky tomu nemyslím prioritně na to, abych Vás o všem informovala.

Přemýšlím o novém programu na rok 2025  - přeci jenom víc hlav objeví víc moudrosti. Ještě neuzrál - spíš ty praktické okolnosti. Kdy, jak často, kde atd? Jelikož je teď čas plný intezivního chaosu, tak se neplánuje dlouhodobě moc dobře. Tak ještě chvíli, než se současný dramatický přechod z léta do podzimu trochu usadí a potom snad dohlédneme do energie roku 2025. Výsledek tu uveřejním - slibuji.

Čím více změn, tím důležitější je zůstat v klidu, nepohybu, ve stabilitě. Když ji nemáme, je dobré, někdy i nezbytně nutné ji začít budovat. Asi nám již došlo, že stabilitu a klid nemáme moc šanci najít mimo nás. Proto je důležité investovat do vnitřní podpory klidu, spočinutí, bytí, a stabilní mysli. 

Věřím, že kdo poctivě hledá, najde. Možná ne všechno, ale podstatný kousek, který mu ukáže směr kam se vydat. Je vpořádku i nevědět. Nevědět je dokonce nutné a dobré. Znamená to, že se měníme, jsme v tom poctiví. Namísto, abychom tlačili systém do jasného uspořádání čekáme, až nám přirozeně přinese pochopení, které je pro nás k dispozici v daném bodě. 

A tak nám všem v tomto čase přeji hodně trpělivosti a jemnosti vůči sobě. Jedině tak se dřina namísto odřenin přemění v poznání, které zahřeje srdce a rozpustí pochybnosti mysli. Nechť je tento čas nejlepší, jak jsme ho schopni pojmout.

To nám všem přeji upřímně - Vaše Martina Ziska

Milí přátelé:

Myšlenka mluvit o ájurvédě, tak jak jí sluší a náleží - to jest do hlouby, celistvě a s čistým záměrem udělat jí tu nejlepší službu, se ve mě rodila dlouho.
Vždy když si čtu či slyším rychlé, zkratkovité a šablonovité podání ájurvédy, upřímně řečeno trpím.

Jsem přesvědčená, že lidé si zaslouží mít možnost vybrat si mezi kvalitou a kvantitou. Zaslouží si vědět, co ájurvéda doopravdy je z jednoho jednoduchého důvodu: je to systém pomoci jak žít.
A s žitím potřebujeme všichni pomoc.

Pokud vy ne, tak Vám upřímně gratuluji.
Přišli jste na něco, co my ostatní stále objevujeme.
Jak se poctivě postavit k výzvám a problémům, jichž je v životě hojně.
Jaké volby učinit, aby byly pravdivé, neovlivněné naší historií traumat a sloužily k podpoře té části nás, co je trvalá a tím pádem nejcennější.
Mohla bych zde vyjmenovat další situace, lepší bude, když si doplníte, co je akutální nyní právě pro Vás.

Můj záměr ztroskotal na technické části - čekala jsem, až budu mít čas naučit se technické náležitosti, jak takový program dát dohromady. Ač tuším, že to není složité, vždy dostala přednost jiná činnost - práce s lidmi, psaní či jednoduše moje hledání odpovědí na osobní otázky a výzvy. 

Leč život si přál, aby k tomuto kroku došlo. Poslal mi Lucku Převorovskou, která technické věci nejenom umí, ale dělá je i ráda. Hlavně pracuje rychle a efektivně - to mi moc vyhovuje /není asi náhodou, že obě patříme do blíženeckého vrhu/. A tak vzniká spolupráce, která věřím, že bude plodná.

Každý měsíc budeme nabízet jeden podcast. 
​
První pilotní díl je v současnosti k dispozici v audio verzi.
Zde je link na you tube: 
https://youtu.be/fyT7HzuqMF8?si=h5bwYbyNq4c_5dVv
a pokud chcete slyšet celou verzi, jděte na
forendors.cz/ajurvedanaruby/

Věřím, že se nabízené programy stanou přínosem pro posluchače, obohatí ájurvédskou komunitu a hlavně přespějí k zamyšlení o životě, jež může přinést důležitá uvědomění. Ta znamenají expertnější cestu životem --- a o to tu jde.

Pokud víte o někom, koho by program mohl zajímat, pošlete prosím tuto informaci dál.

Krásné vědomé léto nám všem přeje 
Vaše 
dr. Martina Ziska

Víte, že ájurvéda má tři terapeutické /a tím pádem i diagnostické/ přístupy? Jedním z nich je psychoterapie neboli sattva vadžaja čikitsa. To v jazyce ájurvédy znamená vítězství pochopení nad ignorancí či chaosem. Koncept mysli je opravdu zajímavý a mnohovrstevný a hlavně instruktivní. Ukazuje nejenom, co je třeba k tomu, aby všechny složky mysli fungovaly dobře, ale hlavně jak s myslí můžeme /a někdy i musíme/ pracovat, abychom nejen řešili svoje problémy, ale celkově v životě postupovali žádoucím pozitivním směrem.
Po čtvrtstoletí práce s ájurvédou jsem dospěla k zaměření na psychiku, mysl, emoce a vše, co s nimi souvisí. Trvalo mi několik let, než jsem v Indii našla učitele, u nichž svůj zájem můžu prohlubovat. Psychoterapeutický přístup se totiž z ájurvédy bohužel povětšinou vytratil. A pokud je přítomen, tak omezeně a značně povrchně. Jsem proto ráda, že se s Vámi mohu podělit o unikátní a fascinující ájurvédský pohled na naše nitro a vše, co je za příčinou našich životních problémů.
Jelikož se jedná o první kurz tohoto druhu, rozhodla jsem se pro následující formát:
 
Pátek 14. června úvodní přednáška online 19 – 21 hod.
Dozvíte se zde, co ájurvédská psychoterapie představuje, její rámec, rozsah, jakým způsobem pracuje a benefity, které přináší. Bude nabídnuto i srovnání s moderní psychologií. Přednáška je pro všechny, co se chtějí zorientovat v tématu, zajímají se o sebe, mysl, a to, jak ve skutečnosti jako lidé fungujeme.

Sobota 15. června zkušenostní den online 9 – 16 hod.
Pro ty, co se chtějí ponořit do tématu hlouběji a mají zájem vyzkoušet si určité techniky a přístupy na vlastní kůži je určen tento celý den. Z tohoto dne nebude k dispozici záznam, je nutno se ho zúčastnit osobně /v tomto případě online/.
Pokud se ukáže, že zájem o toto téma je dostatečný, připravím další navazující či širší program nebo programy pro budoucí účastníky.

Cena je 450 Kč za přednášku pouze a 1 900 Kč za celý program.
 
Svůj zájem ve formě přihlášky posílejte do 1. 6. 2024 na email [email protected] nebo www.drmartina.cz, kontaktní formulář. Platba za program bankovním převodem na účet č. 670100-2212886025/6210. Pokud účet není na Vaše jméno /či jméno uvedené v emailu/, uveďte prosím do poznámky Vaše jméno, abychom mohli spárovat platbu se správnou osobou.

Těším se na Vás.

Dnes je 1. dubna - velikonoční pondělí, Apríl a začátek měsíce, který má být nejvíce intenzivní v letošním roce.
Proč?
Potkává se tu několik astronomických vlivů, včetně astrologických úkazů, jež díky  silné energii ovlivňují naše chování a životy. 
Hned za týden, 8. 4., nás čeká úplné zatmění Slunce. Ve védském systému je tento úkaz vnímám jako silně narušující a proto se doporučuje nejenom nepobýt venku, nedívat se na Slunce bez brýlí či raději vůbec, ale hlavně nedělat žádná rozhodnutí, praktické změny či cestovat /pokud to není nezbytné/.
Naopak je tento čas vhodný pro pobývání ve vnitřním tichu, meditaci, duchovní praxi či a to hlavně a zejména klidu.
Po zbytek měsíce následují vlivy planet, které mají silně dynamizující a tím pádem destabilizující efekt. Jako každý jiný čas výrazných změn nás nutí i ten současný k určitému paradoxu: být flexibilní a zároveň pevně zakotvený ve svém postoji. 
Co nám pomůže úplně nejmíň je bát se toho, co přijde - opravdu nevíme, co to bude, tak nemá smysl plýtvat energií nad hypotézami a zároveň zarputile trvat na tom, že náš postoj je jediný dobrý.
Flexibilita je zajímavý fenomén. Těžko se vysvětluje. Člověk ji spíš zažívá a vidí na ostatních, s nimiž se setkává.
Ne nadarmo se říká, že když člověk stráví blízký intezivní čas s neznámým člověkem, dozví se o sobě nové věci. Tedy pokud je otevřený novému poznání a nechce objevovat pouze pozitivní věci o sobě. Ve vnitřním prostoru řízeném srdcem neexistuje totiž dobře a špatně. Je to velká úleva a zároveň poměrně matoucí terén, jelikož nevíme, čím se máme řídit.
Jednoduchá odpověď je pocitem, ale i zde se musíme naučit rozlišovat, odkud pocit přichází a tudíž, zda a jakou pozornost mu věnovat.
Mě se to stalo pár dní zpět, kdy mi přišel nápad zanechat pozornost pro známé v jedné kavárně ve městě, do kterého jsem cestovala. 
Kdybych zůstala o tohoto záměru a nekomplikovala ho emailem, kde jsem se ptala známých, zda s tím souhlasí, vše by bylo vpořádku. Asi díky svátku neodpověděli a já se rozhodla tedy pozornost nechat doma.
Když jsem stále před kavárnou, potkala jsem zcela náhodou a neplánovaně moji známou - jak krásně by to vesmír zařídil, kdybych mu do toho nevstoupila s mojí logikou.
Píši tento příklad záměrně proto, abych na něm ukázala, jaký přístup v současné době život preferuje. Jednoduchý, přímý, založený na důvěře, čistý. Ájurvédským jazykem bychom mohli říct sattvický - vyrovnaný.
Sattický znamená i vyrovnaný v příhodném používání aktivity a neaktivity: kdy mám zasáhnout či přičinit se a kdy mám věci nechat plynout?
Na to není jednoduchá odpověď a jedině v oné situaci ví daný člověk, zda tlačí na pilu nebo naopak prokrastinuje.
Čím větší bouře a tím pádem dynamika, tím klidnější a stabilnější je oko hurikánu.
Mysleme na to v budoucích dnech, kdy se zintenzivní letošní fičák.
Nebojme se zastavit.
Nebojme se nevědět.
Nebojme se udělat něco zcela na důvěru /jako já vzít pozornost do cizího města/.
Nebojme se nebát se.
Nebojme se toho, že když budeme nepraktičtí, že o nás nebude postaráno.
Otevřme svoje vnitřní oči a hledejme jiný pohled či přístup.
Namísto co jsem udělal špatně nebo proč se mi toto děje zkusme se zeptat sami sebe jakou příležitost tu vnímáme?
Namísto tohle traumatizující chování znám z dětství zkusme hledat nový jiný postoj, který nám přinese pocit, který potřebujeme.
Čím víc se roztáčí prach a víří špína kolem nás, s tím větší jemností a cilivostí přistupujme k vlastním potřebám a pocitům.
Věnujme jim pozornost, leč jim nepodléhejme. Ani od nich neutíkejme - vždy půjdou s námi.
Hledejme ten nejpoctivější a nejpravdivější přístup, kterého jsme schopni.
A buďme vděčni za to, že neustále přichází mnoho příležitostí, jak si brousit drápky rozlišování toho, co je důležité a co nestojí za ztrátu klidu.
Tedy pokud jsme ho nabyli.
Pokud ne, pojďme ho hledat.
V lese, v kostele, v přítomné vděčnosti za to, že jsme schopni hledat a konec konců i můžeme.
Neboť je mnoho míst na světě, kde lidé takový luxus nemají.
Věřím, že s takovým přístupem bude letošní intenzivní a dynamické jaro časem podporuplných změn, takových, jež nás naplní tichou klidnou radostí. Nebo alespoň vědomím, že jsme na cestě za tichou klidnou radostí. To nám všem přeje ze srdce Vaše dr. Martina Ziska

Milí přátelé:
 
Nový rok ubíhá rychle a dynamicky. Leden se po relativně klidném a harmonickém konci roku rozběhl s takovou silou, že většina z nás vnímá zvýšenou intenzitu. Navenek pro ni není moc důkazů, uvnitř však cítíme pohyb. Je to zvláštní fičák, čas neobvyklé konfrontace.
Hodně lidí zažívá negativní pocity související se vzpomínkami či traumatickými zážitky z dětství. Co je zvláštní, že pro ně nejsou hmatatelné souvislosti. Připomíná mi to jeden velmi zvláštní obraz z Varanasi, posvátného města v Indii. Je to místo, kam chodí umírat věřící v naději, že řeka Ganga odstraní jejich hříchy. Pokud mají peníze, jejich těla jsou spálena na břehu řeky. Pokud nemají peníze, tělo je zabalené do látky, odvezeno loďkou doprostřed řeky a s kamenem svrženo do vody. Jak už tak bývá, kámen se uvolní a při projížďce na řece nejednou vidíte na hladině hlavu či kus těla, které našlo cestu ze dna směrem nahoru. Je to vskutku zvláštní pohled a ještě zvláštnější zážitek.

To, co se v nás vynořuje v tomto čase, mi připomíná plovoucí těla v Ganze. Nečekáme je, není pro ně důvod, nicméně tu jsou. Máme dvě možnosti, jak k nim přistoupit: odvrátit hlavu či rychle odpádlovat opačným směrem a předstírat, že se nic takového nestalo. Ta druhá, pravdivější, těžší reakce je vzít plovoucí mrtvolu na vědomí a dát ji pozornost a respekt, co si zasluhuje.

V našem niterném prostoru to znamená spojit myšlenky s pocity a objevit souvislosti, na co se konkrétně potřebuji podívat. Co potřebuji prozkoumat vnitřní reflexí. Obvykle to není těžké odtušit – stačí se podívat na opakující se situace, jež v nás vyvolají nepříjemné pocity. Další krok představuje  podívat se s čím tyto pocity souvisí a jsme doma.

Mám to privilegium, že pracuji s lidmi, co mají potřebu a odvahu nahlížet do sebe. Pomocí ájurvédské psychoterapeutické techniky Smrti meditace vidím opakovaně, že když přenecháme problém vnitřní inteligenci, ukáže nám cestu, jak z něj ven. Pochopení je lék. To zní jednoduše, není-liž pravda. Kéž by existovala taková vnitřní lékárna, kam bychom si zaskočili potřebný vnitřní lék koupit. Jenže ona existuje. Není ani na předpis ani volně, je to jakási kombinace. Člověk musí projít procesem uvědomění a k tomu potřebuje průvodce. Obvykle ho doprovází zkušená osoba směrem k vnitřní inteligenci a pomáhá mu prožít situaci znovu jinak. Pokud k tomu dojde, bolestná zkušenost jako překážka se přemění pochopením v sílu, která je součástí další životní cesty. 

Tento proces má svoje náležitosti: ač je v principu jednoduchý /či se dá relativně jednoduše popsat/, není tak snadné jím projít. Potřebuji totiž odvahu a ochotu cítit i nepříjemné pocity, nehodnotit a nesoudit, a vnímat pravdivě, co se děje v těle. Ne všichni jsou toho schopni, i když si myslí opak. Jedná se o proces velké důvěry: získávání nového pochopení od vnitřní inteligence, jež následuje hledající, i  průvodce.

Proč píši o tomto nástroji tak podrobně? Je to cesta, jak odstranit překážky mezi vědomou racionální myslí a hluboce v nás uloženým zdrojem světla a radosti. Někdo z vás by si mohl říci: jak může být mým cílem vnitřní radost, když svět je v takovém srabu? Jak vám řeknou ti, co prošli peklem, všechno je volba. Nemůžu si vybrat, co se bude dít ve světě. Můžu si vybrat, jak na to budu reagovat. Volba je jedna z nejdůležitějších věcí, co máme. Díky ní používáme svoji moc buďto pro budování či boření.

Zdá se, že život nás kolektivně staví do fáze nového stavění po období odstraňování nefunkčních vzorců myšlení a chování. Možná lépe je označit nefunkční vzorce za obsoletní, zastaralé. Čím víc se svět polarizuje, tím víc od nás potřebuje přístup z jednoty a jednotící. Mysl obvykle není schopna dosáhnout jednoty sama o sobě. To je doména srdce.

Srdce potřebuje být nezatíženo smutkem a bolestí či potřebuje najít způsob, jak negativní pocity přetavit v něco jiného, pozitivního. K tomu slouží rituály, jak vidíme třeba v citlivém přístupu k uctění obětí masakru na filosofické fakultě. Od přímých účastníků jsem slyšela, že stát se součástí společenství lidí, co se vzájemně respektují  a podporují  v procesu vyrovnávání se s následky tragické události a zároveň nechávají každému prostor pro vlastní cestu je velmi nápomocné k najití cesty integrace tmy do světla a zla do existujícího života.

Rok 2024 má být o sklizni. Já vnímám, že je o budování pevného základu. Ten je v nás, nikoliv ve spasmickém okolním světě. Pokud vnímáte při cestě do práce stále se měnící oblaka a příroda ve vás vyvolává pocit náležitosti, řádu a klidu, jste na dobré cestě. Pokud jste schopni se ve shonu každodenního života naplněného nekonečným množstvím úkolů dívat kolem sebe a upřímně obdivovat, co vše jsme schopni vytvořit, je to dobré znamení. Pokud se usmíváte vděčností z přítomného okamžiku a neznámí lidé se usmívají zpět, jste již rovnýma nohama v potenciálu roku 2024.

Momentálně se zdá, že zpevňujeme základy tak, že z nich vytahujeme vše, co do nich nepatří. Třeba plovoucí mrtvoly v Ganze. Ač je to nepříjemný proces, je to i obrovská příležitost opustit vše, co již není užitečné. Jednoduše řečeno můžeme říci, že to je vše, co nevychází z jednoty, není v jednotě a do jednoty se nevrací. Pokud nevíte, co to znamená, zeptejte se svého srdce – odpoví vám.

Přestože píši o hlubokých konceptech, tento proces probíhá na všech rovinách. Nejvíce v té praktické, která zrcadlově odráží, jak máme věci uspořádané v sobě. Vše je příležitost k opravdové přítomnosti, ať to je moment tiché kontemplace nebo strouhání zeleniny na přípravu oběda. Vše opravdové znamená tichou radost. Radost se tak může stát strategií, něčím, co podporujeme a budujeme do té doby, než se v tom staneme zruční a zběžní.

Zkuste to – astrologicky na to prý máme následujících 20 let. Já bych začala příští myšlenkou a činem. Pokud vychází z  pocitu dostatku, nekonfliktu a vděčnosti, máme vyhráno. Pokud vychází z konfliktu, hledejme celistvější a laskavější přístup. Někdy to jde hned, jindy musíme hledat hlouběji, jak jsem popsala výše.

Radost byla v historii definovaná nejrůznějším způsobem. I každý z nás ji vnímá jinak. Mohli bychom zjednodušeně říci, že to je přijetí toho, co je a vnímání souladu v sobě /poté, co jsme odstranili překážky nebo to, co vytvářelo nesoulad/. Radost je pocit naplnění z plynutí životem. Pokud těch pramínků, kde plyneme, je víc, radost se násobí. Ta nejdůležitější radost je žití v klidu a respektující laskavosti sám se sebou.

Přeji nám radost z objevování mnoho radostných strategií.

Nechtˇletos najdeme pevnou kotvu ve svém Já. Není větší stability, jistoty a úlevy, než se hluboce ukotvit v sobě. Potom možná budeme vnímat kolem plovoucí mrtvoly jako příležitost k důležitému uvědomění a nebudeme od nich odvracet hlavu.
​
S přáním požehnaného 2024
Vaše dr. Martina Ziska