registrace na http://www.unveiledtrilogy.com/globalwebinar.html - GRATIS

Milí přátelé a příznivci ájurvédy:

Možná se ptáte, co ájurvéda a současná situace, možná se ptáte, jak se chránit, nebo hledáte informace jak porozumět tomu, co se děje a tím ulevit stresu, který zažíváte.
Dlouho jsem váhala, zda sednout a vyjádřit se k dané situaci, zejména proto, že co je psáno, to je dáno. To, co se děje, se mění tak rychle a prezentuje takovým způsobem, že cokoliv člověk řekne, má tendenci být jakýmsi výkřikem do větru, který ho rychle roznese, nicméně rychle zmizí do té doby, než přijde další výkřik.

Abych byla upřímná, i já hledám odpovědi. Kde je opravdu nenacházím, je v mediích. Ze začátku jsem je sledovala bedlivě – byl to jediný zdroj informací, nicméně opatření, ke kterým docházelo, jsem nechápala. Nedávala smysl. Až mi došlo, že se nejedná o kroky cílené na ovládnutí nemoci jako takové, ale na udržení určitých ekonomických cílů v rámci toho, co se děje a hlavně neschopnosti zdravotního systému nést zodpovědnost. To bylo evidentní /a do teď je/ z prezentací, kdy o závažné infekční nemoci k nám hovoří politici namísto zdravotních odborníků. Dodnes nechápu, proč na každé tiskové konferenci o vývoji situace je ministryně financí – značí to, že finance rozhodují?, proč media ukazují CT scany plic postižených nemocí laické veřejnosti – aby je vystrašili?, proč se veřejně sleduje stav vážně nemocných, zná se jejich identita, atd. --- toto jsou z lékařského hlediska a našeho profesionálního slibu udržovat pacientské informace v důvěrnosti eticky a právně naprosto nepřijatelné kroky.

Dějí se. Dějí se i další věci. Represivnost přístupu, který vypadá jako pro naše dobro a zároveň je užíván  pro jiné účely, zavání způsobem žití před sametem. Ve mně vyvolal hluboká a nečekaná traumata. V časech těžkých je potřeba, aby člověk měl pomoc, oporu. Jak všichni vnímáme, je to čas semknutí komunit a rodin. Moje rodina je moje dcera, která žije v UK a tam, jak víte, nemůžeme ani my, ani oni k nám. To je pro mě zdroj úzkosti, nemůžeme si pomoci, kdyby bylo třeba.

Stresové situace představují pro organismus extra zátěž, která odhalí jeho slabiny, a proto většina z nás zažívá nějakou formu zátěže, ať si to připouští nebo ne. Nejde jen o naše zdraví, jde o naše živobytí a hlavně o naší svobodu. Svoboda je základem naší lidské existence a v tomto čase je zásadně předefinovaná pro nás všechny. To důležité, kromě toho co je teď je, co bude potom. Po čem? Poté, až se uvolní knoflík pause, který není dlouhodobě udržitelný, o tom nejenom, co bude a nebude možné, ale hlavně JAK budeme žít.

Ájurvéda vždy považovala za nejdůležitějšího pomocníka v životě znalost sebe a toho, jak věci fungují. Pojďme si tady zkusit zrekapitulovat, co víme o současné situaci. Z toho by mělo vyplynout, jak si můžeme pomoci. Jelikož ájurvéda je založena na individuálním přístupu, berte prosím všechna vyjádření a eventuální doporučení jako obecnou informaci, která není návodem pro všechny. Mým cílem je nastínit vám obrázek přístupu tohoto systému, z čehož by mělo vyplynout, jak nám může pomoci.

Položme si několik zásadních otázek:

1. Jak a proč podle ájurvédy vznikají epidemie?
2. Jak ájurvéda nahlíží na současnou nákazu?
3. Imunita a ájurvéda
4. Co můžeme udělat pro své okolí?
5. Co můžeme udělat pro sebe?

 
Epidemie ve védském náhledu
Samhíty, prastaré moudré texty říkají, že nemoci postihující komunity neboli epidemie vznikají tam, kde převládají nepřirozené charakteristiky v projevech počasí. Jsou to zejména nadměrné či nedostatečné deště a extrémy v teplotách. Tyto čtyři environmentální faktory je možno považovat za příčinu epidemií. Texty dále uvádějí, že populaci ovlivňuje vzduch, voda, země/půda a čas ve smyslu ročních období. Jsou popsány i způsoby, jak se epidemie šíří, včetně sexuálního styku či jiným tělesným dotykem, kapénkovou nákazou, vodou či jinak. Příznaky epidemie mají stejné vlastnosti, jako má komunita, i když jedinci často mají jinou konstituci či osobní nastavení než má komunita a tím pádem epidemie.

Tuto poslední větu považuji za důležitou zejména pro pochopení nátury Co vidu, nicméně ještě zůstaňme chviličku u daného popisu. Znamenalo by to, že environmentální faktory zde hrají klíčovou roli. Odklonění se od přirozeného způsobu života vytváří nerovnováhu v přírodě a ta se poté projevuje epidemiemi. Epidemie je způsob, jak vrátit extrémně vychýlený organismus zpět do rovnováhy, je to jakýsi samoočištovací prostředek, krok k ozdravení. Nerovnováha vzniká nadměrnou industrializací, elektrifikací, neúctou vůči půdě a jejím plodům, využívání zdrojů, aniž bychom o ně pečovali, oddělení od přírody s pocitem, že my ji ovládáme a je tu pro nás, nerespektování přirozených limitů, které nám prostředí dává. Celkově jde o oddělení se od toho, co je přirozené. Na individuální úrovni to může znamenat tak základní věci jako nejíst a nespat v přirozeném čase, nejíst živé jídlo, nepobývat v přirozených elementech jako je slunce, vzduch, voda a mnoho dalších běžných návyků, jež si sem můžeme dosadit. Ti, co jsou znalí jogické psychologie, zde jasně rozeznávají všechny složky yama – společenských zásad chování a také niyama – osobních zásad chování.

To nejdůležitější co bych zde podtrhla je oddělenost od našeho prostředí, kdy se chováme jako vládci a ovladatelné přírody a vnímáme ji jako zdroj uspokojování našich potřeb. Přirozený přístup je vnímat přírodu jako nezbytný předpoklad pro naši existenci, jako určující prvek, bez něhož nemůžeme existovat. Je potom logické, že když my vládneme tam, kde nejsme vládci, opravdový vládce si bere vládu zpět tím, že vytvoří situaci, kterou nemůžeme ovládnout.
 
Ájurvéda a Covid-19
Je těžké vyjádřit se objektivně k současné situaci, neboť chybí objektivní informace ze zasvěcených zdrojů. Ty, co se k nám dostanou, jsou prezentovány necelistvě a účelově, takže výsledkem je rozporuplnost matoucích informací. A tak mi zde promiňte chyby, které v mých úvahách zajisté nastanou.

Když budu vycházet z toho, že epidemie mají vlastnosti vychýlené komunity, za společného jmenovatele bych označila nesprávné používání naší životní energie neboli prány. Pránu získáváme ze vzduchu, nicméně ona je spojnice mezi tělem a vědomím v tom slova smyslu, že oživuje hmotu. Můžeme ji tedy vnímat prakticky tak, jak používáme naše zdroje. Žijeme rychle, jsme velmi mobilní, hodně energie spotřebováváme za tím účelem, abychom něco vytvořili, ale vytváříme tím vesměs nerovnováhu. To je typická váta charakteristika, viděno ájurvédsky. Přestože to vše víme, držíme se velmi pevně nefungujících struktur, nejsme ochotni ani otevřeni změně, chceme víc, hromadíme hmotu jako formu jistoty, což je typická kaphová charakteristika. Děláme to vše přes horečnaté úsilí, které je charakterizované výkonem, ambicemi o co nejvíc pro sebe bez ohledu na ostatní – typická pitta charakteristika.

Podle mého vnímání má Covid v zásadě kapha-váta prakrti. Má dlouhou inkubační dobu, jeho průběh je také dlouhý, zasahuje hluboko do organismu, kde spotřebovává energetické rezervy. Dlouho přetrvává na povrchu, má velkou robusní molekulu v nanovelikostech, není klinicky jasně čitelný na začátku ani konci, může latentně přetrvávat – všechno kapha charakteristiky. Na druhou stranu má Covid vysokou přenosnost kapénkami, což je váta charakteristika a přeskakuje jako jiskérka všemi směry chaoticky, což je typické váta chování. Nebo možná, přeskakuje tam, kde mu to váta dovolí. Ale nějakou váta náturu bude mít  podle příznaků v těle. To, že způsobuje vysokou horečku, je přirozená reakce těla na vetřelce. Čím silnější nepřítel, tím silněji se tělo brání a to snahou mikroorganismus spálit. Covid nemá ráda teplo, tak nepřežije sluneční záření, kyselé prostředí žaludečních šťav /alespoň dle některých informací/ sterilizaci. V těle ale dále působí suchý kašel, což možná opět odpovídá váta prostředí a nakonec člověka dostane na nakupení tekutin v plicích, což je typická kapha reakce. Informace, že lidé s krevní skupinou A jsou náchylnější by odpovídalo hypotéze, že tento vir to má lehčí u váta nerovnovážných jedinců – mimochodem všechny nemoci to mají lehčí u nahromaděné Váty. Odpovídají tomu komorbidity, vyšší věk, teenageři  a naopak to vyvrací děti. To vše je ale pouze úvaha vycházející z dostupných informací, nemám pro ní žádné faktuální opodstatnění či zkušenost, o kterou se mohu opřít.
 
Imunita a ájurvéda
Imunitě se v ájurvédě říká i jednoduše bala, což představuje sílu jedince. Nikoliv sílu svalů, ale sílu jeho organismu jak po fyzické, tak i mentální stránce. Můžeme říci, že tato síla představuje dobrou odolnost. To znamená, že útoky z okolí, zde virus versus hostitel, organismus dobře zvládne. To by odpovídalo tomu, že většina lidí má mírný průběh a pouze ti, jejichž organismus má malé rezervy /například díky přítomnosti chronických nemocí, které samy o sobě jsou již znamením slabšího organismu/ mají průběh vážnější. Průběh nemoci může záležet i na síle nepřítele, informace o rozdílné virulentnosti nemáme ale k dispozici.

Ájurvédský koncept imunity není oddělený od běžného fungování člověka. Můžeme jednoduše říci, že imunita je výsledek mentální složky/manasika, jeho výživy/áhára a jeho životních návyků, chování a denního režimu/vihára. A jsme zpět u vychýlení od normálu tím, jak žijeme, co jíme, v kolik a zda chodíme spát. To vše je výsledek našeho uvažování – viz mentální faktor. Chronický stres oslabuje imunitní systém, zaplavuje ho toxickými látkami, které když přijde silný toxin ve formě infekce, tělo není schopné zvládnout. Opět můžeme – dokonce bychom měli – vnímat celou situaci jako příležitost vrátit věci blíže k rovnováze či jakési volání o pomoc, potřebu zásadní změny.
 
Jak chránit své okolí
Fokus na okolí uvádím záměrně jako první před jednotlivcem. Epidemie postihují sice jednotlivce, nicméně to jsou komunitní nemoci, v tomto případě postihují takřka celý svět. Tudíž přicházejí z vnějšího prostředí a tomu musíme věnovat pozornost. Okolí nás k tomu nutí. Zastavili jsme se či spíše byli jsme zastaveni, což dává přírodě a prostředí kolem nás příležitost se nadechnout. Jaro či přirozené projevy pokračují dále, stromy kvetou, ptáci zpívají, sluníčko svítí --- přirozenost pokračuje. Plíce přírody se nadechly trochu hlouběji neb je neustále nebrázdí nekonečné množství letadel ve vzduchu, mnoho přetížených míst zažívá odlehčení. Je čas k obnově, regeneraci.

To zní hezky, když zapomeneme na to, že nám se přitížilo a jde nám o život. A tak co uděláme, záleží na našem vnitřním postoji. Pokud cítíme, že chceme přispět přírodě, můžeme. Pokud vnímáme, že se potřebujeme chránit před neviditelným nepřítelem zvenčí, taky můžeme. Přírodě můžeme přispět tím, že si uvědomíme naši závislost na ní a spolubytí a začneme se k ní chovat ohleduplně. Přestaneme s nadbytečnou, zbytečnou konzumpcí čehokoliv /od jídla po jiné hmotné statky/, vyčistíme své domovy, pošleme modlitby jejím směrem, věnujeme jí mantry, které jí velebí /například Gáyatri/, posbíráme odpadky venku, poprosíme o mír a klid kolem nás /meditace, modlitby, šanti mantry/ nebo dokonce poděkujeme současnému viru za vše, co nám přinesl.

Sebe můžeme chránit tak, že pročistíme své ovzduší od možného zamoření dhúpanem neboli medikovaným kouřem. Poslouží tomu například kurkuma, která nádherně hoří a její kouř doslova desinfikuje prostředí. Podobně funguje i šalvěj. Na osobní úrovni to mohou být bylinné cigarety nebo inhalace výparů aromatických látek, které čistí /zde by přišly v úvahu protikaphové, jako je eukalyptus či myrta/ a nebo opakování /japa praxe/ ochranné mantry ram, která chrání jak prostředí tak nás /například v jednoduché forma Om Ram Ramaja Namaha nebo dokonce i Ram Ram Ram opakovaně nahlas či mentálně/.

Objekty, ať již roušky nebo jiné objekty můžeme vyvařit v triphala odvaru, který má silné čistící vlastnosti. Můžeme ho použít i na mytí rukou či polévání rukou jako desinfekci nebo obličeje nebo kloktání dutiny ústní, omývání očí, nosu a jiných míst, která jsou vstupní brány současného Covidu.
 
Jak chránit sebe
Vůči sobě máme tři roviny – mentální, výživu a denní návyky.

1. Manasika/mentální přístup
   1. Nejdůležitější je zůstat v klidu. To se dosahuje těžko, ale může nám k tomu pomoci například položení si otázky: jak mohu tuto negativní situaci obrátit v něco přínosného pro sebe? nebo jaké příležitosti zde pro sebe vidím? Určitě dostaneme nějakou odpověď, která nám přinese fokus na něco pozitivního, konstruktivního. V praxi to může vypadat například tak, že namísto neustálého stresování se otázkou co budu dělat, jak se budu živit, když teď nemám žádný příjem, se soustředím na kroky, které mohu udělat, aby se mi ulevilo /například cesta na úřad práce/ a jinak se budu radost z toho, že mám konečně čas na sebe a odpočinek, který mi v předchozím modu žití zásadně chyběl.
   2. Tato zátěžová situace s největší pravděpodobností přinese v každém z nás na povrch skryté nevyřešené psychologické problémy. Ať to je existenční strach /z čeho budu žít/, strach ze smrti /budu žít/, strach z izolace /jak budu žít sám/ nebo strach z omezené realizace /jak budu žít smysluplně/, je pravděpodobné, že se přidají i pocity bezmoci, frustrace či předstírání, že je vše vpořádku. Každý z nás se musí podívat do sebe, co se mu zobrazuje na niterné obrazovce, jaké programy se mu samy vysílají. Máme teď příležitost se dívat do sebe, dokonce jediné kam můžeme je dovnitř. Ven to nejde, jedině dovnitř.
   3. Je důležité hledat tu správnou hranici mezi obezřetností /toto je mimořádná situace, která nás nutí zaujmout nový postoj/, strachem /strach je přirozená reakce, ale je důležité nenechat se jím ovládat/ a naopak nadměrnou odvahou s pocitem, že mě se nemůže nic stát a chovat se nezodpovědně. Jedna věc jsou společenská nařízení, která musíme podle zákona dodržovat, druhá jsou naše vlastní morální kompasy a rozhodnutí, která nás  vrací zpět k systému yama a niyama. První je ahimsa – neublížit /sobě ani ostatním/. To znamená něco jiného pro každého z nás, je to cesta výlučně osobní. Nemůžeme se s nikým stýkat, komunikovat o takových věcech pod rouškou nejde, takže jsme ponecháni společenství sebe, abychom našli klíč k otázkám, které se v nás zobrazují.
   4. Je důležité naučit se regulovat dopad vnějšího okolí na naší psychiku. Zde přichází k užitku pratyahára neboli práce s našimi smyslovými orgány. Regulujte příjem negativních informací a informací z médií vůbec, pokud ve vás vyvolávají stres. Ve mně ano. Upřímně nepotřebuji vědět, kolik lidí dnes přesně bylo nakaženo a kolik lidí kde zemřelo. Potřebuji být v klidu a pochopení, které mi pomáhá právě ke klidu. Nemusím sledovat všechny zprávy s jejich negativním dopadem na mě. Stačí krátké orientační zjištění daného stavu a poté se věnovat něčemu pozitivnímu – dobré muzice, tvořivé práci, sluníčku za okny nebo na balkoně. Zkrátka, udržovat psychohygienu je snad ještě důležitější než fyzickou hygienu.
2. Áhára
   1. Výživa bohatá na živou energii, pránu, je teď důležitá. Znamená to jíst čerstvé jídlo, které odpovídá našim potřebám. Čas extrému není čas na experimenty, zásadní změny či očistné půsty, vyjma, že tato potřeba přichází z nitra a máte na ní dostatek energie. Všechny velké změny jsou totiž nestabilizující, což v současném stavu nestability přináší extra zátěž. Proto se podívejte, co je třeba změnit, a namísto denaturovaných potravin jezte co nejvíce přirozených, živých a dobře uvařených. Tím tělu dodáte dobrou energii, která se přemění v dobrou imunitu.
   2. V tomto čase je možné a i dobré pít horkou vodu. Působí očistně, někde se uvádí, že napomáhá tomu, aby se virus neusadil v respiračním traktu, ale přešel rychle do trávicího, kde nepřežije. V každém případě popíjení horké vody jako očistné kůry je nyní extra přínosné. Můžete si do ní dát trochu kurkumy, pokud to tak cítíte. Současná situace mi přijde /sama ji tak zažívám/ jako extra vysušující díky maximálně zvyšené vátě /což je překvapivé vzhledem k nastupujícímu jaru a tím pádem dominanci kaphy/, tak zavlažovat je rozhodně dobré.
   3. Pokud chceme ve výživě něco akcentovat, měly by to být přirozeně pálivé, hořké substance. Ty vytvářejí prostředí, které nedělá dobře mikroorganismům. Jsou i opakem kyselého prostředí, kde se jim naopak daří. Musíme dát ale pozor na to, abychom to nepřehnali a vzít v potaz svůj současný stav, takže obecně platná doporučení tu nejsou možná.
   4. Cílená stimulace imunitního systému ájurvédskými bylinami či jiným prostředky není ájurvédský přístup. Můžeme ji ale částečně přidat do svého režimu zejména tam, kde to je nutné a trávení funguje dobře. Asi nejsilnější prostředek, který v tomto směru pomáhá, je kurkuma. Čistí, dezinfikuje, je to přírodní antibiotikum, odstraňuje volné radikály, těch dobrých účinků má hodně. Také je hořká a svíravá a ředí krev, takže může způsobit problémy tam, kde se bere příliš nebo u citlivého člověka. Nicméně kloktání kurkumovou vodou, pití kurkumového čaje nebo přechodné požití kurkumy vnitřně může pomoci. Pokud potřebujeme vyčistit krev, tak neem je dobrý prostředek /pozor zvyšuje vátu/, a pro modulaci imunitního systému zejména vůči virům funguje guduči. Je nutné ale říci, že všechny tyto bylinné léky je nutné použít se znalostí, nikoliv proto, že jsme si přečetli, že dobře fungují. Pokud byste chtěli bezpečný prostředek, tak to je amalaki nebo čerstvý zázvor /u někoho sušený/.
3. Vihára/denní režim
   1. V první řadě je nutné místo dostatek odpočinku. Exta stres vytváří zátěž na nervovou a endokrinní soustavu a nutí nadledvinky pracovat nadměrně. Odpočinek, ať již ve formě mírného pobytu na čerstvém vzduchu nebo joga asana praxe, sledování filmů nebo oblaků na obloze, je nutný. Hodně důležitý je spánek, kdy odpočívá jak tělo, tam mysl a smyslové orgány, které jsou nyní hodně přetížené. Takže spíše než spát ve dne, choďte spát včas, v době, kdy vám tělo říká, že potřebuje, abyste ukončili svoje aktivity.
   2. Dbejte na pravidelnost, o to víc, když jste nyní v domácím režimu. Jezte hlavně oběd kolem poledne, choďte včas spát, což zaručí vstávání v přirozeném čase, nepřepínejte síly, pracujte a odpočítejte, zkrátka rovnováha všeho, co do života patří.
   3. Vystavujte se přírodním elementům, jak to jde. Čerstvý vzduch, sluníčko jsou důležité. Krátká zdravotní procházka má ozdravný efekt, pokud není možná, alespoň si otevřete okno a nechte proudit do místnosti čerstvý vzduch /dnes extra chladný/. Pokud svítí sluníčko, nechte ho chvíli svítit na vás, pociťte teplo na kůži, pokud možno se mu na chvíli vystavte. Vitamín A a D je prý důležitý a pomáhá v obraně proti Covidu, bez ohledu na tuto infekci to je důležitá součást dobře fungujícího organismu a tím pádem imunity.
   4. Využijte tento mimořádný čas zastavení k něčemu, co vás těší a je tvořivé. Uklidťe či zorganizujte to, co jste dlouho chtěli a neměli čas. Zpívejte si, tancujte, kreslete, poslouchejte muziku, pečte chleba nebo buchty, zkrátka udělejte něco, co vám udělá dobře, není praktické, mechanické a je součástí vašeho sebevyjádření. Toto je obzvlášť důležité v době, kdy naše vnější vyjádření je zásadně omezené.

 
Hlavně přemýšlejte o tom, co změníte, od čeho neustoupíte poté, co se dáme jako společnost opět do pohybu. Co si necháte jako přínos z doby, kdy jsme nemohli fungovat navenek a museli se obrátit dovnitř. Můžeme tomu říkat koronavirový dar nebo přínos. Nebo co nám Co vid, což v češtině znamená co je vidno/vidět nebo co víme, přinesl. Tak se přiblížíme k přirozenosti a uděláme maximum proto, abychom tam nemuseli být natlačeni přírodou, kterou jsme svým chováním vychýlily z rovnováhy.

Přeji nám všem v této situaci sílu, klid, jasnost pochopení a odvahu jednat v souladu s tímto pochopením.
​
S respektem pro vše, co je nyní, Vaše Martina Zisková
 
 

​Ráda bych vás seznámila s peticí, jejímž cílem je získat 1 000 000 podpisů. Takové množství je totiž třeba pro to, aby Evropská Unie byla přinucená se zabývat požadavkem na legalizaci ájurvédy a jógy v členských zemích EU. Co se bude dít poté, závisí na každé zemi. Pokud jste tomu naklonění, podpořte tuto iniciativu, neb je nám všem ku prospěchu.
Můžete přidat svůj hlas zde: http://chng.it/fzVW2wYvH7
 
Dále přikládám tiskové prohlášení o Dni ájurvédy v Evropském parlementu, který proběhl 28. 1. 2020, odkud tato iniciativa vzešla /z předchozích ročníků/, a který ji zásadně podporuje. Věřím, že i vy ji najdete hodnou vaší podpory. 

Press Release
AYURVEDA DAY AT EUROPEAN UNION PARLIAMENT

Delayed by Brexit, on 28th January 2020, All Party Parliamentary Group (APPG) – Indian Traditional Sciences hosted Ayurveda Day 2019 colloquium supported by Geoffrey Van Orden CBE MEP and Her Excellency the Ambassador of India to the Belgium, Luxembourg and the European Union Ms Gaitri Issar Kumar in the European Parliament at Brussels. Geoffrey very warmly welcomed all the guests and congratulated the APPG Indian Traditional Sciences and its Secretariat Amarjeet S Bhamra to hold this historical colloquium, since its inception by Prime Minister of India Narendra Modi, continuously in the EU Parliament. Ambassador Kumar was equally impressed by the dedication of Mr Bhamra and the British Parliamentarians group to raise the profile of powerful medicine systems of Ayurveda and Yoga in the European Parliament and assured her support to further develop the focus of the APPG Indian Traditional Sciences into the EU.

Amarjeet S Bhamra spoke passionately on the support, which the APPG Indian Traditional Sciences has received over the years for hosting Ayurveda and Yoga colloquiums particularly from the above chief guests and was sad to see the British parliamentarians leave as Britain exists the EU, as they have rendered un-stinting support for the incorporation of Indian Traditional Sciences into the health of the European nations. He proposed the creation of Ayurveda Centre of Excellence for Research, Education and Practical Application in continental Europe. Together with Prof Madan Thangavelu, he handed a statement of intent between the EU and India to all chief guests. Amarjeet S Bhamra also took the privilege to thank Ambassador Kumar and all her staff at the Indian Embassy in Brussels for their support and providing vegan buffet and fruit juices to all the delegates.

Ms Neena Gill CBE MEP spoke of her visits to India’s and felt the effects lasted for a long time after receiving Ayurveda treatments. It’s important that the benefits are recognized across Europe in that they are cost saving and healthy she said. Parliamentarians Dinesh Dhamija Head of EU-India Delegation and Jo Linen echoed similar visions on the benefits of ‘prevention is better than cure’ approach to wellness.
Dr Tony Nader and Dr Nagendra presented their speeches via Skype and addressed Ayurveda being the science of life and immortality not just at physical level, also on the mental level and most profoundly on our human reality being the value of consciousness.
Gita Desai participated from United States of America exhibiting a trailer on her new documentary of a 5-hour Ayurveda Unveiled and spoke briefly on the benefits of accepting everyday should be an Ayurveda day.

Dr Carolyn Peters a Research scholar from Austria, Yannick Pots from Belgium,
Dr Martina Ziskova from Czech Republic, Durlabh Vasudeva from France, Gayatri Puranik and Dr Peter Kath from Germany, Dr Partap Singh Chauhan from India spoke on the benefits of incorporating Ayurveda into the national health systems of Europe along with Ragasudha Vinjamuri from UK who performed a Dance of Ayurveda.

Elizabeth Wright from Ireland, Dr Naveen Gupta, Christel Fontaine, Sebastian Blanchard, and Ilinca Dumitru-Blanchard from Belgium, Dr Ameya Bysani, Tamara Slijepcevic, Carla van Dijk and Maria Peters from The Netherlands, Marketa Lacikova and Roman Cada from Czech Republic, Joaquim Da Costa Jorge from Portugal, Florin Bebsel from Romania, Mary Raynard from Singapore, Dr Maria Ramon Cueto and Dr Vijay Carolin from Spain, Payal Dwivedi from Trinidad and Tobago, Dr Kiran Lal, Dr Rolf Wachsmuth, Stephan Hein, and Martin Rickinger from Germany,  Vincenzo Valenzi and Albina Pisani from Italy, Gordon Brennan, Dr Mauroof Athique, Dr Venkata Joshi, Ranjula Madhani MBE, Varsha Mistry, Romany Rix, Angela Schroeder and Paul Raynard from the United Kingdom made a fitting contribution to the success of this colloquium.

 
 
 
 

Milí přátelé:

Více a více slyším v poslední době otázky týkající se nového viru. Co by prý doporučovala ájurvéda proti této nemoci a co si o celé situaci myslím? Je pravděpodobné, že virus vypustili z laboratoře nejvlivnější mocnosti proto, aby si vyzkoušeli biologickou zbraň? Proč je napadená nejvíce Čína a jaký má situace význam pro vývoj světa?
 
Musím přiznat, že na dané otázky nemám odpovědi. Jednoduše nevím. Jsou tací, co mají schopnost vidět za věci, nicméně podle mého názoru je ve hře tolik faktorů, že se pravou podstatu nikdy nedovíme. Vše, co bych řekla, by bylo založeno na spekulaci, úvahách a domněnkách, a to nepovažuji za přínosné. Těch je již kolem nás víc než dost, další nepotřebujeme.
 
Nicméně považuji celou situaci za podnět k určité reflexi. Svým způsobem je to situace stejná, jako jiné globální fenomény v tom slova smyslu, že je nemůžeme zásadně ovlivnit nebo změnit. Takže to hlavní, co nám zbývá je,  jak na ní budeme reagovat. Že se něco děje je skutečností, co tedy mohu či dokonce musím udělat?
 
Za prvé bych řekla, a zdůraznila jako hlavní a možná nejdůležitější, ZACHOVEJME KLID. Češi mají ke globálním situacím svůj velmi osobitý přístup. Vzpomínám si, jak několik let zpět, náš pan prezident způsobil paniku prohlášením, že se po Čechách potuluje terorista! Bylo to v době, kdy terorismus bylo hlavní téma a příčina našich obav. Jen si to představte: po naší malebné zemi, krásných starobylých vesničkách, lesích a lucích, se potuluje osamělý člověk tmavé pleti /vím, stereotyp, ale jak jinak/ a osnuje, jak zničit tuto malou zemičku. Proč? Nebezpečí číhá přeci všude.
 
Ten samý přístup jsme měli a stále ještě máme k migrační krizi. Hádali jsme se do krve na nejvyšší úrovni o to, že žádné migranty nepřijmeme, neb jsou teroristi, neasimilují se a určitě rozvrátí naši krásnou a spořádanou společnost. Lidé se vyhraňovali proti islámu, aniž by o něm cokoliv věděli s tím, že přináší nesnášenlivost a agresi. Málokdo si povšiml skutečnosti, že do našich krajin se davy migrantů nehrnuli. Nebylo to proto, že bychom se proti nim tak dobře chránili, bylo to proto, že nepovažovali naši zemi za dobré místo k migraci. Kdybychom o tom přemýšleli, mohli bychom tuto skutečnost považovat nikoliv za pozitivum, ale jako případnou urážku naší úžasné životní reality.
 
A teď tu máte dalšího nepřítele. Trošku se s ním těžko polemizuje, protože nemluví a zdá se, že si dělá, co chce. Jeho mluvčím a interpretem se daleko více než zdravotní profesionální komunita stala média, která těží z nové senzace. Nejvýnosnější je však jiná komodita a tou je strach. STRACH se stává největší silou, která určuje naše životy.
 
Kdybychom chtěli k této situaci přistoupit racionálně, jak by to asi vypadalo? Nejezdit do míst prokázaných ložisek nové infekce? Zajisté. To je reálná úvaha. Já si plánuji lyžovačku v Itálii se skupinou profesionálů. Jenže se uskuteční v Lombardii a to znamená potenciální nákazu. Mám jet nebo se mám chovat obezřetně? Vzhledem k tomu, že za několik dní po návratu mě čeká další cesta, tentokrát do UK a nechci skončit v domácí karanténě, by bylo rozumné nejet. Ale co když se infekce objeví v UK a nebudu moci jet tam? Jinými slovy, existují bezpečná místa nebo jsou jenom  místa, z kterých ještě není hlášená infekce?
 
Mám si koupit roušku a nakoupit jídlo do zásob? Opravdu, v místě, kde infekce není? Ale mohla by být, viďte…je to jen otázka času, kdy bude všude na světě, říkají autority. V tom případě bude asi nejbezpečnější sedět doma a čekat, až to všechno skončí. Ale to nejde a tak se vracíme k modu jakési polobezpečnosti neboli k přístupu, který není racionální, ale který jsme si vytvořili tak, aby nám vyhovoval. Záleží na naší odolnosti, schopnosti samostatně myslet a informovanosti.
 
Můj blízký známý, který žije ve svém světě nejen proto, že nedoslýchá, ale i proto, že se nevystavuje mediím, mi nedávno křikem, jak to nedoslýchaví lidé dělají, sděloval v kavárně plné lidí, že do jeho rekreačního zařízení ruší lidé cestu, prý kvůli nějakému viru!!! Musela jsem se hlasitě smát, jak se ostatní na nás dívali. Moc mě potěšilo, že existuje někdo, kdo je imunní /ať již z jakéhokoliv důvodu/ proti všeobecné panice. Vrací mě to zpět k tomu, co považuji za nejdůležitější ingredienci zdravé reakce na současnou situaci, a to je KLID.
 
Je to celkem překvapivé, že v tomto pokročilém čase pochopení záhad vesmíru a nepředstavitelných technických vymožeností věříme tomu, že nějaká pilulka vitamínu či podpůrného prostředku překoná naši panickou hrůzu z neexistující nemoci. Kdyby to tak fungovalo, musela by se přepsat většina přírodních zákonů tak, jak je známe. Znamenalo by to například, že vnější prostředky jsou silnější než ty vnitřní, hmota nemá nic společného s energií vědomí a všichni jsme chemické továrny, které nereagují na to, co se děje kolem nás! Možná, že jedna z příležitostí, kterou současná situace přináší je uvědomění, že jsme propojeni nejenom problémem, ale i příležitostí. Příležitostí k uvědomění.
 
Představte si například, že každé místo na globální mapě výskytu viru by zároveň znamenalo příležitost pro uvědomění si, co je v životě důležité. Jeden případ uvědomění si životních prior v Dánsku, dva tisíce v Itálii, tři v severní Kalifornii bez příčiny /tam byli vždy volnomyšlenkáři, mimochodem/, a tak dál. Hezčí, optimističtější a přínosnější, nemyslíte?
 
Tato myšlenka není tolik od věci i pro ty z nás, co ještě v přímé konfrontaci s korunním virem, jak ho nazývám, nebyli. Vzpomínám si na čas, kdy můj přítel Michal bojoval o život s rakovinou. Bylo to na začátku druhého kola, jak jsem popsala v knize Střemhlav srdcem, kdy jsem se ho ptala, kdyby mu život měl udělit vizum do života, co by napsal jako důvod své žádosti?
 
Sama jsem podobnou situaci zažila 2. ledna tohoto roku. Začala zcela nevinně. Po hezkém svátečním čase na Šrí Lance jsem večer 1. ledna odlétala z Kolomba zpět do Indie. Moje destinace byla Goa, přestup v Chennaji. Pro ty, co znáte mapu Indie, to znamenalo se přibližovat z jihu směrem na sever. Vše bylo skvěle zařízené s téměř čtyřmi hodinami na přestup. Jenže…první letadlo mělo na odletu několik hodin zpoždění kvůli bouřce /s tím se nedá argumentovat/, a tak jsme doletěli víc než hodinu po odletu spoje. Překvapením bylo, že letecké společnosti spolu neměly domluvu a poté, co jsem v davu hodně nespokojených a agresivních pasažérů pochopila, že mi nepomůže ani stížnost nadřízenému, jsem se vydala na jiný terminál, kde jsem metodou obcházení okének leteckých společností nakonec zakoupila letenku za značnou sumu na dopolední let. Jediné, co mě v té chvíli mrzelo, bylo jednání letecké společnost, moje rozpadající se vidina potenciálního odpočinku a únava, kterou celá situace způsobila.
 
Moc se mi nelíbila skutečnost, že jsme nastoupili do malého letadla typu Bombardér, nicméně spokojení cestující mě uchlácholili k příjemnému naladění. Asi za deset minut jsem pocítila náraz, po kterém následoval pocit, že letadlo nekontrolovaně pluje ve vzduchu jako list papíru. Nikdo kolem mě nebyl znepokojen, tak jsem vše vyhodnotila jako nadměrnou únavu a tím pádem citlivost. Po několika minutách se ozvalo z pilotní kabiny krátké a lakonické „we have technical“ neboli „máme technickou závadu“.  Vnímala jsem zcela jasně, že něco není v pořádku. Žádné další oznámení, spolucestující se věnovali většinou svým mobilům. Po dalších 10 minutách další krátké oznámení, že budeme nouzově přistávat, posádka ať se připoutá. To již většina lidí zaregistrovala a začala se chovat způsobem, který mi způsobil stejně zasmušilou představu jako to, že bychom mohli nepřistát. Přepadl mě strach, který jsme se snažila přehlušit opakováním ochranné mantry. Zároveň moje mysl vysílala silné rakety touhy, aby můj život neskončil tady a takhle. Byla jsem překvapená, jaké myšlenky mi procházely oněch 10 dlouhých minut hlavou. Jsou příliš osobní na to, abych se o ně dělila, byla to moje osobní žádost o udělení víza do života či milosrdné odmítnutí. Reakce ostatních cestujících mě šokovala: naprostá většina z nich začala vyvádět, že jim někdo vstoupil do plánů a vehementně se domáhala toho, aby jim původní plán byl splněn. Kdybych byla autorita života, bez mrknutí oka bych naše letadlo pustila k zemi. Nenašla bych v něm žádný dobrý argument, proč tuto lidskou čeládku udržet při životě.
​
To pokračovalo po přistání, kdy se ukázalo, že za celou situací byla tzv. kolize ptáka s letadlem. Naštěstí se vše obešlo bez lidských ztrát /myslela jsem i na zástupce okřídlených/, pro mě to kromě obrovského stresu představovalo neuvěřitelnou lekci. Možná takový dar do začátku roku /věděla jsem, že to nebude jednoduchý rok podle toho, jak začal!/ nebo spíše důrazné připomenutí. Tatam byla rozmrzelost ze zpoždění, ze změny plánů, ze zásahu do mého života /“jak se kdo opovažuje, budu si stěžovat“ jak jsem slyšela od většiny spolucestujících/. Nahradila ji absolutní vděčnost, přijetí a okamžité narovnání priorit. Byla jsem vděčná, že jsem dorazila ve zdraví a bezpečí na místo s 12ti hodinovým zpožděním. Bylo mi jedno, že mě to stálo extra peníze, čas a nepohodlí, protože jsme měla to nejdražší, co mám, a to je můj život. Dokud žiji, mám možnost být! Vždy jsem život považovala za obrovský dar a tuto chvíli jsem si ho vážila nade vše.
 
Nevím proč, ale současná situace kolem koronaviru mi připomněla moji lednovou nadílku. Nemůžeme změnit zásadně to, co se děje, nemůžeme se uchránit krizím, které život přináší, potenciálním nebezpečím a rizikům, jako je toto /a další, co přijdou/. Můžeme si ale zvolit, jak na ně zareagujeme. První je klid. Klid je opakem strachu, paniky, iracionality. Protože nemáme jasné odpovědi a záruky, co potřebujeme kromě informací je ještě intuice. Divná medicína, řeknete si, možná ale nikoliv.
 
Informací zvenčí máme hodně, možná až moc. Většinou jsou stejného rázu --- situace se zhoršuje, připravte se na nejhorší a zároveň zachovejte klid – to vše řečeno velmi dramatickým tonem. Paradox, určitě. A tak v případě rozporných informací nám může pomoci náš vnitřní informační systém, a tou je intuice. Intuice dává informace vycházející zevnitř týkající se vnějších situací. Zpracovává jiná data a tak poskytuje jiné informace. Je to prodloužená ruka vnitřní inteligence a inteligence celkově /to řekl moudrý dr. Vasant Lad, nikoliv já/. Nicméně intuice je systém, který slouží jedině nám samotným a představuje tak unikátní osobní informační systém. Jelikož vychází z nás, dává nám odpovědi, které nám nemůže poskytnout nikdo jiný. Má pro nás tak mimořádnou hodnotu neb nám pomáhá učinit osobní rozhodnutí, která za nás nikdo jiný udělat nemůže.
 
Můj osobní informační systém říká, že nový virus je korunní virus, protože korunuje naší cestu za pravou inteligencí. Možná se opravdu jedná o globální epidemii nákazy nepochopení, která představuje příležitost k pravému pochopení. Pochopení co jsou moje priority v životě, jak je důležité myslet rovnovážně, ale ještě důležitější v rovnováze žít a vytvořit tak osobní atmosféru přijetí, vděčnosti, propojenosti a tím pádem opravdové spolupráce a tolerance. I mikroorganismy mají právo na existenci.
 
A tak nemám odpovědi, nemám super silné tablety na mega silnou imunitní soustavu /i když je ájurvéda vlastní,  bylo by nesmyslné k dané situaci takto přistoupit/. Není to boj kdo z koho, je to příležitost k pochopení. Čeho? To je jiné pro každého z nás. Přeji nám, ať zůstaneme zdraví /daleko lépe se totiž přemýtá nad důležitými životními otázkami, když je člověk v kondici/ a hlavně vědomí! Nechtˇse ke každé situaci, která nastane, dokážeme postavit se světlem vědomí, přijetím a pokorou, jež je nezbytná tam, kde jsme svědky něčeho, co nás daleko přesahuje. 

Milá přátelé, měla jsem možnost strávit přelom roku opět na magickém ostrově ŠríLanka. Využila jsem tento čas k přípravě programu, na který se velmi těším a doufám, že zaujme i vás.

Připravila jsem pouť za jídlem neboli zkušenostní pobyt, ve kterém se seznámíte s ájurvédským vařením ve šrílanské kuchyni.

Naučíte se vařit jídla, která jednoduše připravíte doma a podpoříte tak svoje zdraví a pocit pohody. Vedle toho zažijete i krásu ostrova, a to během výletu či přímo před hotelem na pláži. Bude možnost zakusit i ájurvédské ošetření ve formě masáží a dalších procedur dle vašeho výběru. Takže dovolená u moře s přidanou hodnotou, kterou si převezete s sebou domů. Skvělá rovnováha mezi odpočinkem, wellness pobytem, aktivní dovolenou a poznávacím pobytem.

Na ostrov ŠríLanka se tradičně jezdí v zimě. Chtěla bych ukázat, že právě mimo sezonu je zde ideální čas na pobyt. Málo lidí, nádherné teplé moře, do stálého slunného počasí občas sprchne, příznivé ceny --- výborná alternativa pro vaší letní dovolenou.
Pokud vás zaujaly informace o koření, vaření, výživě a dalších aspektech ájurvédského přístupu ke zdraví, které jsem představila v knihách Áhára a V ájurvédské kuchyni, neváhejte a přidejte se ke mně. Ráda se s vámi podělím o svoje zkušenosti s cestami na tento ostrov a nový program, který jsem s pečlivostí a zájmem připravila.

Detaily pobytu:
Odlet v pondělí, 3. 8. 2020 z Prahy, přílet do Colombo následující den. Ubytování a odpočinek v Czech Beach resort, Payagala south na východním pobřeží, cca 90 km jižně od Colomba. Pak začne program, který bude zahrnovat instrukce vaření, návštěvu trhu, výlet na čajovou plantáž, ájurvédké wellness ošetření a samozřejmě odpočinek u moře. Odlet v pátek 14. 8., přílet do Prahy předpokládáme v sobotu 15. 8. 2020.

Cena 17 000 Kč /zahrnuje náklady na letištní  transfer při společném příletu a odletu, ubytování a vegetariánskou polopenzi, organizaci pobytu a průvodcování/.

Cena nezahrnuje náklady na letenku, dvoudenní výlet na pobřeží, vč. kurzu vaření, ev. ájurvédské ošetření. Letenku je nutno zakoupit individuálně /po společné domluvě/.
Vyhrazujeme si právo upravit cenu v případě změny výměnného kurzu mezi korunou a šrílanskou rupií.

Ubytování je ve 2 a 3lůžkouvých pokojích, kapacita hotelu je 17 lidí. V případě, že byste chtěli samostatný pokoj, musíte zaplatit celou kapacitu pokoje (platíme za celý hotel bez ohledu na jeho obsazenost).

Ke vstupu na ŠríLanku je třeba mít vízum, které lze obstarat elektronicky. Tento požadavek se mění, je možné, že v době našeho pobytu vízum nebude nutné. Budeme vás včas informovat o situaci.
 
V případě zájmu napište prosím nejpozději do 30. 3. 2020, abych věděla zda se cesta uskuteční či nikoliv.
​
Poté zaplatíte organizační zálohu ve výši 5 000 Kč, která je nevratná. Dále zorganizujeme letenky, které si koupíte sami.  Nakonec přijde na řadu platba pokrývající náklady na pobyt, jak je uvedeno výše. 

​Vzpomínám si přesně na ten moment. Bylo to dva roky zpět, seděli jsme vyčerpaní s bolestí hlavy pod himálajskými velikány v nadmořské výšce 4 500 metrů a já se zeptala našich průvodců, zda existuje trek, kde bychom viděli všechnu tu krásu a zároveň si ji mohli užít? Odpověď byla jasná: Khauri úžina. V tom momentě padlo rozhodnutí uspořádat další cestu, která se uskutečnila na přelomu září a října roku 2019.
 
Za dva roky se změnilo mnoho věcí. Přibylo úsilí na různých polích života, všech spojených s ájurvédou a tím pádem ubylo sil. O to víc jsem si přála, aby Khauri trek byl příjemný. Vytvořila se skupina 12ti žen v úžasném věkovém rozpětí od 27ti do 69ti let.  Většina z nich se do hor vracela, věděla, co je čeká  a tak se vše zpočátku zdálo být na dobré cestě.
 
Nicméně již od Rišikéše, brány do hor, denně pršelo. Zdálo se ale, že se  počasí umoudří a v horách bude již pouze azurové nebe. To se ukázalo být pravdou od prvního dne treku, ale jen částečně. Kolem jedenácté dopolední se každý den začalo zatahovat a každý den pršelo. První den jsme přečkaly konve vody v místní škole a byla z toho nečekaně emotivní, vítaná zastávka. Druhý den jsme vše usušily, aklimatizovaly se na nadmořskou výšku a už si slibovaly, že to problematické máme za sebou. Třetí den treku /čtvrtý cesty/ slunné dopoledne slibovalo očekávanou idylu. Nicméně jsme doputovaly za silného deště, který umocnila skutečnost, že nedorazili koně s našimi stany a spacáky. Tak jsme vytvořily akutní plán a jedině díky pozitivitě a spolupráci celé skupiny noc přečkaly relativně bez úhony. Začínaly se však objevovat první známky zátěže počasí na zdraví a těch co trpěli na nachlazení, kašel, zánět dutin či dýchacích cest přibývalo a zdravých ubývalo. 
 
Další den jsme již všechny skřípaly zuby, když převýšení 200 metrů znamenalo ve skutečnosti 17 km putování nejprve 1000 metrů ostře dolů a poté 700 metrů ostře nahoru. Poslední 2 hodiny v ukrutném lijáku. To již došly nejen síly, ale hlavně zdraví. Největší daň jsme odevzdala já ve formě horečky a infekce dýchacích cest, která nereagovala na antibiotika. Bylo zle a mělo být ještě hůř. Těžko se ten stav popisuje, kdo ho nezažil, těžko si představí jaké to je ve vysoké nadmořské výšce nemoci dýchat, nemít teplo a sucho, neboli základní životní potřeby. Naše zdraví a bezpečnost byly kompromitovány a o dobrém pocitu nemohla být ani řeč. Ku kreditu všech zúčastněných musím říci, že jejich duch zůstal veskrze pozitivní a spolupracující, což nesmírně pomohlo. Hodně jsme se nasmály, i když to byl situační a někdy i tragický humor. Zavzpomínaly jsme na právě zesnulého Karla Gotta a poslaly mu přání klidného života po životě po jedné z padajících hvězd, kterou jsme viděly v přebohaté Mléčné dráze! Noci a rána byla úchvatná na pohled, nikoliv na pocit a stav zdraví.
 
A tak jsme přemoženi nepřízní počasí a dalšími okolnostmi změnily plán, což se nakonec ukázalo jako to nejmoudřejší, co jsme mohly za daných okolností udělat. Člověk si v takových situacích uvědomí, že opravdu nic nezmůže a musí se podřídit mocným silám přírody a zde i zvířatům a má šanci jedině tehdy, když si vzájemně pomůže. Duch spolupráce byl všude s námi, i když vzdát se vidiny naplnění záměru treku bylo pro všechny zúčastněné těžké! Nicméně zdraví a bezpečnost byly priorita. Počasí se po 20ti letech dobrého standartu chovalo zcela netypicky nepříznivě bez záruky zlepšení, a tak než jít dále a výše do míst, z kterých není návratu, rozhodly jsme se sestoupit a přejet do bezpečnější oblasti.
 
Naší základnou se tak stal nečekaně Jyoshimath, místo spojené s Adi Šankačárjou a také s nejdelší lanovkou v Ásii. Výšlapy do okolí byly nádherné a výlet do lyžařského střediska Auli, odkud skupina alespoň viděla himálajské panorama byl nezapomenutelný. Já jsem čekala, až zaberou další antibiotika, bylo mi tak zle, že v úvahu připadala nemocnice, ale díky péči kvalifikovaných zdravotníků se mi nakonec ulevilo a mohla jsem pokračovat se skupinou, i když v šetřícím se modu.
 
Naší poslední zastávkou byl Badrinath. Najednou jsme se ocitly v zimě, introspektivní Neelkanth na nás udělal obrovský dojem, stejně tak jako poslední indická vesnice Mana před hranicemi s Čínou. Všude silná přítomnost indické armády, ale i hmatatelná historie, ať již faktického či mýtického rázu. Když nám náš průvodce Chandan vyprávěl o 25 km vzdáleném místě, které se považuje za vstupní bránu do nebe, neodpustila jsem si otázku, jaká je jeho zkušenost s nebem, když tam již dvakrát byl. Jeho odpověď, jako vždy, byla plná moudrosti, jednoduchosti a čistoty: „Nebe je podle mého názoru spokojenost“.
 
Spokojenost byla možná to hlavní učení, které nám tento trek nabídl. Spokojenosti ale předchází přijetí nebo možno říci odevzdání svých představ. Představy jsme museli odevzdat všichni. Ty, co se po první jízdě džípem ptaly po bezpečnostním pásu, se časem spokojily se skutečností, že existuje silnice, i když často zavalená kamením. Pravidelně jsem stály třeba i hodinu v místech, kde se odklízely závaly půdy a kamení a byly jsme rády, že existuje jakákoliv, byť hrbolatá, prašná, děravá a nebezpečná cesta. Některé účastnice a naši průvodci museli přijmout fakt, že nedojdeme, kam jsme původně chtěli a musíme změnit cestu a přizpůsobit se nepříznivým podmínkám. Já jsem se musela spokojit se skutečností, že je lepší marodit v posteli než v mokrém studeném stanu a že můj zdravotní stav mi nedovolí plnit dočasně roli vedoucí skupiny, což znamená , že místo abych se starala o ostatní, ostatní se musí starat o mě. Díky jejich spojeným silám nakonec vše dopadlo relativně dobře, i když zdraví byl slabší článek pro většinu zúčastněných.
 
Nikoliv však duch. Duch měli všichni silný, taktéž vůli, otevřenost a entusiasmus vůči tomu, co tento kout Indie nabízí. Zažily jsme velké kontrasty, třeba na silnici. Čerstvou hladkou širokou, velmi pohodlnou asfaltu vystřídala neexistující cesta plná hlubokých děr, kamenů a výmolů. Na silnici pracovaly moderní bagry, ale i skupiny žen a můžu, co trpělivě malým kladívkem rozbíjeli obrovský balvan. Do toho se motaly opice, krávy, kozy, bůvoli, traktory, jako ještěrky motorky a nekonečné množství aut, protože existuje pouze jedna silnice, jak se dostat z nížiny do hor. Všichni potřebují zásoby jídla, zboží, plynových bomb a lidí na práci, všichni potřebují pohonné hmoty. A tak nás ani moc nepřekvapilo, že snaha natankovat benzín se proměnila ve více než hodinový spektakt, který by si nezadal s průměrnou akční komedií. Tedy v případě, že máte smysl pro humor. Pokud ne, tak se neuvěřitelně vytočíte a jezdíte potom jako maniak, což se v Indii děje docela často.
 
Jedna pevná stálice v k modernismu se měnící Indii ale zůstala, a to bylo vynikající jídlo, které nám připravoval náš kuchařský tým. Jejich schopnost vytvořit několikachodová jídla rafinované chuti a podporuplných účinků téměř z ničeho a za krátkou dobu byla až zázračná. Nakonec nás nepřekvapilo, když jsme se dozvěděli, že hlavní kuchař je oficiálním kuchařem ministerského předsedy státu Uttarpradéš, v kterém se nachází část Himaláje Garhwal, kterou jsme navštívily.
 
Takže konec dobrý, všechno dobré? Určitě, a zároveň nikoliv. Indie je vždy konfrontující. Není to místo jednoduché, odpočinkové, nabízející pouze příjemnou masáž či meditaci. Je to spíše očistný proces, který nás nutí podívat se na ty aspekty sebe, které bychom raději opominuli. Není radno je po návratu ignorovat, ze zkušenosti vlastní a ostatních účastníků vím, že nastartovaná transformace pokračuje po návratu a neskončí, dokud člověk nedojde v sobě do místa, které je žádoucí. Co si každý potřebuje zpracovat je jeho osobní věc. Pro mě to bylo jednoznačně uvědomění, že rezervy mého těla jsou doopravdy menší, než bych si ráda připustila a že je třeba se věnovat údržbě a podpoře tělesné schránky, jelikož bez jejího fungování v životě není nic možné.
Znamená to i uzpůsobit svoje aktivity svým energetickým možnostem. Ačkoliv mám hory ráda a vždy jsem do nich chodila nacházet něco, co jsem jinde nenacházela, tato zkušenost mi výrazně řekla, že je čas to nacházet jinde. Nejprve v sobě, přirozeně. Je na čase přenechat tyto aktivity mladším, silnějším, schopnějším a to s klidným pocitem dělám. Dostala jsem hodně, dala jsem taky hodně, a za vše jsem vděčná. Jak jsem řekla všem zúčastněným na konci naší společné cesty: „Možná jsem letos neviděla vrcholky Himaláje, ale zažila jsem vrcholky lidských srdcí, a to je mimořádný dar, za který děkuji“.
 
Cesta srdce je cesta, kterou jdeme všichni bez ohledu, v jakém terénu jsme. Nejdůležitější je po ni jít i v těch časech, kdy jdeme po kamení, srázech, v roklinách a temném houští. A tak nám všem přeji s přicházejícím svátkem světel Dívali, nechť nám světlo našeho srdce svítí na cestu a potkává se spolu se světlem ostatních. Děkuji za tuto zkušenost, děkuji skvělé skupině, děkuji našim mimořádným průvodcům a BAS – už dost. 

Milí přátelé a příznivky ájurvédy:

Tentokrát se s vámi chci podělit o poznatky z cesty do Indie. Byla jsem v ní necharakteristicky v létě, kdy kvůli horku tam mnoho Evropanů nejezdí. Vůbec se jim nedivím. Uvítací teplota 43 stupňů v Nové Díliji ze mě udělala milovníka klimatizace. Je sice nezdravá, ale když si člověk má vybrat mezi upečením horkem nebo bolestí v krku, volba je jasná. V Díliji jsem se zúčastnila konference o umělé inteligenci, organizované organizací Magická pro ženy z různých sektorů indické společnosti. Byla to pro mě zajímavá, i když  v mnohém, negativní zkušenost. Indická společnost, zejména ta, co žije v metropolích, jako je například Dílije, na cestě za moderním způsobem života, totiž zcela zapomněla na svoje kořeny a zažívá obrovskou krizi. Nejenom identity, ale hlavně své individuální prosperity. U tak obrovského počtu lidí to je masový problém, který potřebuje systémové řešení. I to bylo obsahem mého příspěvku na konferenci: vedle AI neboli umělé inteligence potřebujeme užívat i II – vrozenou inteligenci neboli zdravý selský rozum. Ájurvéda je systém, který je založen na používání přirozené inteligence, jež má jasno například v tom, že jakákoliv konference o zdravých řešeních  není zdravá, když se děje ve 100% umělém prostředí celý den a oběd se podává a konzumuje ve stoje v 16 hodin…asi si dovedete představit malou revoluci, kterou jsem tam způsobila.

Přišlo mi to absurdní. Jezdíme se do Indie učit, nasávat starobylou moudrost a zkušenost tisíciletí a je nyní na nás, abychom jim připomínali, co je dobře a co nikoliv? Přesně tak mi to bylo řečeno z několika zdrojů: Indie potřebuje lidi jako jsi ty, dostala jsi, tak nám něco dej zpátky. Říkej nám, co jsme zapomněli a když to bude z tvých úst, tak to uslyšíme! Silně o tom pochybuji, faktem ale zůstává, že Indie potřebuje změnit svůj směr a vrátit se k původním kořenům přirozeného, klidného a rovnovážného žití.

Další zastávka byla Mumbai. Pouhých 34 stupňů se najednou dalo relativně dobře snést, i když člověk se naučí již moc se venku v horku nepohybovat, hlavně ne rychle. Dva dny s mým mentorem, profesorem Solankim v nejstarší ájurvédské nemocnici ve státu Maharaštra Podar byly vyplněny přípravou návštěvy ájurvédské lékařské fakulty ve státě Goa, kam jsme odletěli domlouvat studijní pobyt pro členy Gurukuly. Málokdy člověk vidí instituci, která je vedena s respektem pro autenticitu, nekomerčně a s láskou k ájurvédě. Jsem ráda, že taková místa ještě existují a ještě raději, že mi můj průvodce profesor Solanki toto úžasné místo pomohl najít. Extra bonusem je fakt, že děkankou lékařské fakulty je žena, která se zdá pochopila můj záměr a loučila se se slovy: „Neboj se, uděláme všechno, co potřebujete. O vše se postaráme, vaši studenti budou mít výborný program.“ Nemám pochybností, že se to naplní a již se těším v lednu 202, jak touto zkušeností završíme několikaleté intenzivní úsilí poskytnout kvalitní ájurvédské vzdělání na terapeutické úrovni.

Třetí  v pořadí a nejdelší zastávka byla již tradičně Čenaj. Jezdím tam studovat učitelský kurz védských manter. Být v roli žáka je pro učitele velmi zajímavé a důležité. Najednou zažívá učení z druhé strany, vidí nespokojené tváře vyučujících, sleduje jejich snahu dovést nás k pochopení, slyší jejich apely na studium a dostatečnou přípravu. Tento semestr byl věnovaný mentálnímu aspektu naší existence neboli manomaja kóša. A byl to mazec! Recitace manter z Upanišád starých několik tisíc let fungovala jako čistící mechanismus pro mysl. Mnohé nánosy se uvolňovaly. Člověk se při tom necítí dobře a možná to byl důvod, proč se moje tělo uchýlilo k infekční nemoci. Mít vysokou horečku v teplotě 38 stupňů a chodit přitom do intenzivního kurzu je extra nepříjemné. Ve mně to vyvolalo pocit velké zranitelnosti a křehkosti, což vzdáleno od známosti domova ještě umocnila. Člověk se musí rozhodnout, jak k takové situaci přistoupí. Já jsem nechala rozhodnout tělo. To si určilo čas v posteli jako řádný pacient. S otevřeným srdcem a pokorou jsem přišla na závěrečné zkoušky a odešla z nich s pocitem, že někdy přijmout svoje omezení je důležitější než silou hledat cestu, jak je překonat.
​
Poslední zastávka, jež nebyla úplně v plánu, ale nakonec se ukázala jako velmi blahodárná, byla na ostrově Šrí Lanka. Jak všichni víte, o velikonocích zde proběhly teroristické útoky, které ovlivnily nejen bezpečnost v celé zemi, ale hlavně se mimořádně negativně dotkly turismu. Lidé se bojí cestovat do míst, kde se něco takového stane, a tak houfně rušili svoje cesty. Nerada podléhám panice a tak po ujištění místními, že život tam plyne mimo místa útoku nadále normálně, jsem se vydala do osvědčeného českého resortu. Pro moje unavené tělo fakt, že jsem u moře byla úplně sama, v hotelu taktéž a potkávala se jen s pár místními, byl blahodárně působící. Většinu času jsem sice strávila u počítače přípravou zkoušek do Gurukuly, nicméně moci si ráno, v poledne a večer či kdykoliv se člověku zachce do moře zaplavat a být ničím a nikým nerušený pouze s přírodními elementy je mimořádné. Přišlo mi paradoxní, kolik z nás se v létě tlačí v hlučných letoviscích a bojuje o lehátko u bazénu, když o kousíček dál za možná lepší cenu může mít vše: tropický ráj, sluníčko, příjemné stále klima, vynikající jídlo a hlavně ticho a soukromí. Vřele doporučuji, pokud chcete krásné mimořádné prázdniny, abyste se vydali na ŠríLanku. Český hotel je ideální zázemí, které naplní všechna vaše přání. Pokud zním jako reklama, tak to je i můj záměr: vezměme rozum do hrsti a jeďme tam, kam nikdo nejede…kdybyste vážně chtěli kontakt na toto místo, ozvěte se prosím.
 
A tak jsem se jakýmsi okruhem vrátila na začátek mé cesty do Indie, do paradoxu, který všichni zažíváme. Ano, máme horké léto, moc se v něm neumíme chovat. Potřebujeme se to naučit. Indové byli odpradávna společnost, která velmi dobře rozuměla tomu, co je v životě důležité a praktikovala to. Nyní to jaksi pozapomněli a možná jim to budeme muset my, cizí návštěvníci připomenout. Čeká mě další léto doma, pracovní, jak jinak. A tak nám všem přeji, aby paradoxy, které nás obklopují, byly zdrojem pochopení a uvědomění toho, co je důležité a my se podle toho chovali. Přeji nám klidný čas a pokud možno i relaxaci, pro kterou je léto jako stvořené. Na podzim zase nashledanou.
 
S láskou a úctou vaše Martina Zisková 

Je to zvláštní čas. Nepsala jsem od konce ledna, tedˇna konci dubna si uvědomuji, jak rychle čas utíká. Mnohokrát jsem psala v hlavě, témat je hodně, nicméně vždy se přihodilo něco, co si žádalo moji pozornost.

Žijeme v čase chaosu. Zdálo by se, že řízeného, pokud taková věc je možná. Určitě existují nějaké matematické rovnice, které tuto skutečnost vyjadřují. Hůře se nám s ní již vyrovnává vnitřně. Mě tedy ano a vidím kolem sebe mnoho lidí, kteří to mají stejně.

Dějí se takové věci, díky nimž jsme konfrontováni s nevyřešenými hlubokými tématy naší psyché. Někdo říká „život nás zkouší“, „to musím mít z minulých životů“ či „jak si to zasloužím, to tedy nevím!“. Já nějak tuším, že to nepříjemné, těžké, často nás vnitřně drtící si zařizujeme sami a ku své pomoci. I když si občas postesknu, že to snad již stačilo, že už toho bylo dost a že to vážně nevydržím. Sil není moc na bojování s nepřízní života, zvláště když člověk se rozhodl, že konečně bude žít své světlo.  Jenže to pravé světlo, které září stále silně a soustředěně musí proniknout všechnu temnotu, a to není lehký úkol.

Potkáváme se se „svými“ tématy, která každý z nás má zabalené do vlastního příběhu. Ta témata jsou si ale podobná. Týkají se u svých kořenů i jistot. Zdálo by se, že opakem strachu je důvěra, a to je, nicméně jistota s ní také souvisí. Důvěra je vědět, že i v nejtemnější temnotě existuje záblesk světla, jistota je světlo vnímat bez ohledu na to, jestli ho vidíme očima či nikoliv.

Tak jako jsem božské bytosti, jsme hlavně lidské bytosti. Bytosti, které potřebují v hmotném světě pevný bod, jistotu neměnnosti a stálosti. Život si je jistý neustálou změnou a konečnou podobou, nicméně to nás neuspokojuje. Málokdo žije s tímto vědomím. Většinou žijeme s vědomím předpokládané věčnosti a konfrontace s konečností nás děsí. Jistoty hledáme a do určité míry i nacházíme v hmotné podobě ve formě bydlení, peněz, rodiny, zázemí, zdraví, síly a schopnosti rozhodovat si o svém životě.

Nyní je čas, kdy se tyto jako-jistoty otřásají v základech. Když jsem rok a půl zpět byla v Indii se skupinou u pramene Gangy, abych se po 4 letech podívala, zda šála zemřelého přítele, kterou jsem tam na jeho památku pověsila tam ještě visí, byla jsem v šoku, co jsem našla. Nejenom, že po šále nebylo ani vidu ani slechu, ale celé posvátné údolí bylo zasypané kamením a pramen Gangy zmizel z dohledu. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Toto speciální místo jsem brala jako nedotknutelné. Byla to velká lekce pomíjivosti, jedna z mnoha. Na začátku března jsem se šla pomodlit ráno s kamarádkou do Notre-Damu. Paříž byla nádherně jarní a atmosféra úžasná. Nenapadlo by mě, že i tento symbol se zakrátko stane nejenom dotknutelným, ale tak citelně zranitelným. Zde utrpěla budova, i když její pevnost a stálost, již symbolizovala, zachvěla pevnost a stálost v nás.

Velikonoční neděle nás všechny milovníky tropického ostrova Šrí Lanka zastihla v opravdovém šoku. Blízcí přátelé bydlí v Negombu a chodí v neděli do kostela --- člověk si najednou uvědomí, že nevíme ani dne ani hodiny. A dnes zkrachovala indická letecká společnost Jet Airways, se kterou mám lety nejen na cestě za několik týdnů, ale celá podzimní skupina do Himaláje…

Nemusím pokračovat dál /a snad již nebude čím/. Stačí to, aby v citlivém člověku vyvolaly dané události přinejmenším nejistotu. Když to, na čem jsme závislí, považujeme za jisté a ono se ukáže, že jisté vůbec není, kde tedy nejenom hledat, ale hlavně nacházet jistotu?
A co tou jistotou vlastně je? Nemám na to v daném okamžiku odpověď. Hledám svoji perspektivu, která by mi pomohla najít či vytvořit novou rovnováhu. Když se díváte do kaleidoskopu, než se vytvoří nový obrázek, vše se sesype a chvíli je vidět jenom hromádka barevných útržků. Možná, že jsme v tomto čase, kdy se před námi ukazuje víc útržků než vnitřních harmonických obrazů.

Kvantová fyzika říká něco v tom smyslu, že chaos je míra či druh entropie, která spěje k novému uspořádání /fyzikům a matematikům se tímto omlouvám …/. V chaosu je určitý řád, který dle mého představuje jednu z jistot, jež nám pomáhá v mezifázi, která je nutnou a důležitou fází vývoje. Je to fáze změny, přeměny, možná i transformace.

Transformace není změna sama o sobě, transformace je konstruktivní postoj, se kterým jsme ke změně přistoupili. Co mě pomáhá je vyznat se v daném procesu, nějak si ho zkusit rozklíčovat, podívat se, čeho se týká uvnitř mě. K tomu může pomoci několik kroků, jež slouží jako jakési vodítko k cestě dovnitř.

Prvním krokem je uvědomit si, jaké pocity ve mně daná situace vyvolává. To, ač zní hodně jednoduše, ve skutečnosti může být hodně těžké. Pojmenovat pocity je něco jiného než si na ně rozpomenout a ještě něco úplně jiného, než je znovu prožít. A právě jedině při přímém prožitku máme možnost přinést do situace nové vědomí, jiný pohled a přístup.

Druhý krok většinou nastane sám od sebe či ho podpoříme vnitřní otázkou „odkud  tyto pocity znám?“ Obvykle nám přijde vjem, s čím daná situace souvisí. Týká se naší minulosti, nejčastěji dětství, kdy jsme neměli know how, jak k danému problému přistoupit. Zde je třeba si situaci z minulosti nejen uvědomit, ale ji i znovu prožít.

Další krok je do daného prožitku přinést nové vědomí, vědomí opravdových hodnot či našeho vlastního pochopení, které vychází z  věčného a neomezeného Já. To se nedá provést na intelektuální úrovni, ale pouze v hlubokém niterném prožitku. Ten si nemůžeme zařídit či natrénovat, ani se k němu nemůžeme dobrat vůlí. Často se tak stane za téměř absurdních, rozhodně ne příliš logických okolností. Nicméně hodnota takového prožitku je k nezaplacení. Díky němu, jedině díky němu, totiž může přijít změna vědomí, z které potom vychází změna přístupu, a tím i změna pocitů.

Je to práce, přátelé, někdy dřina. Nicméně ať jsme unavení sebe víc, po zimě vždy přijde jaro, po noci den, po tmě světlo a po samotě čas propojení. Virtuálního, skutečného nebo vnitřního. A tím se dostáváme k jádru celého pojednání, k tomu, co všichni víme. Tím je poznání, že jistoty je možné nacházet jedině uvnitř sebe. Neexistují na to návody, je to individuální cesta, naše vlastní privilegium a zároveň povinnost vůči sobě, pokud nám na sobě záleží.

Někdy na konci minulého roku jsem psala, že vnímám tento rok, rok 2019, jako rok příležitosti k zazáření našeho pravého Já. Stále cítím totéž. Jen jsem nevěděla, že se to bude dít přes proces náročné a téměř neustálé konfrontace zvenčí. Myslela jsem si, že si v klidu budeme zpracovávat vnitřní impulsy a pochopení přenášet do praktického života.

Jenže nyní se k tomu přidala míra chaosu, neustálých traumatických změn a výzev, které jsou jako čerstvě narozená kuřátka: člověk neví, kdy se které vyklube a jak jich přibývá, neví, kterému má věnovat víc pozornosti, aby se mu dobře vedlo. Je to unavující proces, zvlášť pokud jste se již chviličku prolétli s křídly nad zemí a pocítili lehkost a závrať z nové perspektivy. Zpátky na zem se vám opravdu nechce a hledat křídla, o která jste přišli mávnutím nějakého vnějšího chaosu, je více traumatické. Co nám ale zbývá? Co jiného dělat? Předstírat, že je všechno pořádku? Fatalisticky vinit to okolo za naší neštˇastnost a nedat si šanci na radost, pro kterou jsme se sem narodili? To přeci nejde! Život by nebyl životem, ale pouhým přežíváním.

Vždy jsem věřila, že život je vzácný dar, s kterým se celý život učíme zacházet. Hledáme a nacházíme. Najdeme a objeví se něco nového a hledáme dál. Proto je možná dobré nedívat se na život jako na konečný cíl, pro který když najdeme řešení, budeme žít nadosmrti bez problémů. Pokud minulost má hodnotu jedině v tom, že nám ukazuje, odkud jsme přišli a co si s sebou neseme, tak přítomnost má ten dar, že je v ní možnost volby. A tou volbou, zdá se, určujeme naši budoucnost. I když je mnoho okolností, nad nimiž nemáme kontrolu a to v nás vyvolává někdy pocit nejistoty, tak jednou z našich jistot je, že si vždy můžeme zvolit, jak k dané situaci přistoupíme. Ze strachu nebo z jistoty? S důvěrou nebo s podezřívavostí? Z celistvosti nebo oddělenosti? Z rozumu nebo srdce? Z lásky nebo z nenávisti?

Pravda, někdy se k těm podporuplným pocitům propracujeme skrze hodně rozporuplné postoje, nicméně vždy je možnost, že nakonec pocítíme přijetí, úlevu a záblesk světla naděje a eventuální radosti. Tyto zkušenosti nám dávají víru v sebe a jakousi přetrvávající inteligenci života, která říká, že vše, opravdu vše v tomto hmotném světě pomine. Jediné, co zůstane, jsou naše pocity, zkušenosti a vzpomínky, které v sobě nesou zase jenom pocity. Na nás je, zda to budou pocity radosti a naděje či nikoliv.
​
Přeji nám v tomto čase chaosu, abychom našli opravdovou oporu v sobě a v porozumění, že to, co se děje kolem nás a dotýká se nás, je odrazem našich vnitřních témat. Když k sobě přistoupíme s láskou a podporou, máme šanci, že objevíme opravdové vnitřní světlo, které nejen že zabliká, ale bude zářit víc a víc, až z něj bude stálé, pevné a silné světlo. To je potom opravdová jistota.
 
Přeji nám všem v tomto procesu hodně sil, odvahy a podporuplných zkušeností. 

Milí příznivci a přátelé ájurvédy:
Ne často se nám poštěstí uvítat na naší půdě žijící legendy. Jedním z nich bezesporu je dr. Robert Svoboda. Podařilo se nám ho pozvat v rámci jeho evropského působení na krátkou návštěvu, což vzhledem k jeho vytíženosti je malý zázrak.

Dr. Svobodu uvítáme na veřejnou přednášku v úterý, 25. června 2019 v 18 hodin. Hovořit bude na téma Esence ájurvédy a to včetně vašich dotazů 2 hodiny. Přednáška bude v angličtině s překladem do češtiny. Vstupné pro veřejnost je 900 Kč.

Vzhledem k tomu, že nevíme, jak velký bude váš zájem a kapacita Gurukuly je omezená, závazné přihlášení je z vaší strany nutné do 30. 3. 2019. Dokud do tohoto data bude váš zájem převyšovat naši kapacitu, budeme hledat jiné prostory. Pokud nikoliv, toto setkání se uskuteční v prostorách Gurukuly.

Chcete-li zažít tuto mimořádnou událost, přihlaste se prosím co nejdříve. Pošlete email na ajurvedskagurukula@gmail.com, do záhlaví napište Svoboda veřejná. Napište nám, kolik osob přihlašujete. Poté převeďte příslušné vstupné na účet Gurukuly, který najdete na www.ajurvedskagurukula.cz.

Jakmile toto proběhne, dostanete potvrzení, které přineste s sebou na přednášku. Díky tomu, že budeme mít vaše údaje, vás budeme moci informovat o potenciální změně prostor, kde se přednášku uskuteční.
​
Budeme se těšit na vaši návštěvu. 

Mimořádná přednáška na téma Ájurvédská chirurgie - Prof. Yunus Solanki, Mumbai, Indie
29. 4. 2019, 18 – 21 hodin
 
Téma ájurvédské chirurgie bylo doposud v našich končinách tabu. Důvodem byl předpoklad, že metody tohoto oboru jsou neaplikovatelné mimo Indii a mimo akutní nemocniční zařízení. Rádi bychom ukázali, že tento předpoklad je veskrze mylný a podělili se s vámi o informace, co šalja – ájurvédská chirurgie jako obor představuje, jaké možnosti nabízí, a to i pro laiky.

Za tímto účelem jsme pozvali jako hosta profesora Yunuse Solankiho, primáře oddělení ájurvédské chirurgie z Podarské nemocnice v Mumbaji, Indie. Profesor Solanki zde vede nejen klinické oddělení, je i hlavním školitelem v postgraduálním specializovaném studiu budoucích ájurvédských lékařů a koordinuje klinický výzkum. Jeho zkušenost je mimořádná a proto je častým hostem na mezinárodních konferencích, kde seznamuje posluchače s výsledky práce v jeho oboru.

Pokud se chcete dozvědět něco mimořádného, rozšířit si svoje odborné a laické obzory, využijte této ojedinělé příležitosti a přijďte na veřejnou přednášku prof. Solankiho. Výklad bude v angličtině s odborným překladem do češtiny.

Přednáška se koná v pondělí 29. 4. 2019 od 18 hodin v prostorách Ájurvédské gurukuly. Poplatek za účast je 650 Kč. Těšíme se na vaší účast.
​
V případě zájmu nám prosím napište email na ajurvedskagurukula@gmail.com a převeďte poplatek na účet Gurukuly /viz www.ajurvedskagurukula.cz/. Po zprávy napište chirurgie. Uzávěrka přihlášek je 30. 3. 2019.