Nový originální 9týdenní program praktické sebe podpory
15. 1. až 11. 3. 2024

Slyšeli jste o skvělém systému harmonického žití jménem ájurvéda? Rádi byste ho vyzkoušeli a nevíte jak na to? Nebo jste to zkoušeli a nejste si jisti tím, jak dál pokračovat? Nebo „jen“ cítíte potřebu pro sebe něco udělat?

Většina z nás má ve svém fyzickém a psychickém zdraví co vylepšovat. Ájurvéda v zásadě neodděluje tělo od mysli, mysl od prostředí a životních událostí. Vše, co žijeme, vnímáme, cítíme a konáme, se propisuje do stavu těla a mysli. Ve většině případů se stáváme oběťmi okolností a trpíme následky. Je však možné využít jakoukoliv situaci ke svému prospěchu za předpokladu, že víme jak na to. Za více než dvě dekády práce s lidmi po celém světě jsem viděla, že nejvíce posilující je, když jsme schopni vylepšit nepříznivou situaci vlastními silami. Dává nám to důvěru v sebe, víru v to, že uspějeme v jakékoliv životní výzvě.

Nyní víc než jindy se potřebujeme naučit podporovat se. Žijeme v čase, kdy máme k dispozici informace ze všech koutů a systémů světa, a přesto toho víme málo. Nejméně toho víme o sobě – a přitom právě tady potřebujeme vědět nejvíce. Opravdové poznání přichází prostřednictvím zkušeností a jejich pochopení. Ájurvéda je sofistikovaný systém aplikace přírodních zákonů do praktických aspektů každodenního života. Jednoduché kroky mají velké následky -  pozitivní, pokud víme jak se podpořit.

Existuje ještě jeden důvod, proč jsem vytvořila tento originální program: vzájemná podpora. Jsem si víc a víc vědoma toho, že přestože zodpovědnost neseme každý za svůj život, můžeme si vzájemně pomoci. Můžeme se učit jeden od druhého, povzbudit, inspirovat, sdílet, zkrátka si pomáhat. Naše individuální cesta je společná – všichni máme před sebou úkoly, jež někteří již zvládli, zatímco pro jiné jsou těžko překonatelné. Věřím, že skupinový aspekt tohoto programu přinese extra bonus pro všechny zúčastněné.

Pokud chcete do roku 2024 vystartovat v té nejlepší pozici, rozhodněte se věnovat každý týden 90 minut své soustředěné pozornosti tomuto programu. Budeme mapovat a objevovat jednoduché způsoby, jak si vytvořit zdravý, dlouhodobě udržitelný život v harmonii. Neznám lepší a důležitější investici než investici do sebe.
​
Formát programu je 90 min online zoom setkání 1x týdně, a to vždy v pondělí  večer od 19:30 do 21 hod. Každý týden bude věnovaný jednomu praktickému aspektu sebe péče a její  aplikace do každodenní rutiny. Doba trvání devět týdnů je vybraná záměrně – je totiž dostatečně dlouhá pro vytvoření nových trvalých návyků. Začínáme 15. ledna a končíme 11. března 2024. Je možno zúčastnit se výjimečně i ze záznamu v případě jiných závazků v době průběhu programu.

Cena programu 500 Kč za jednu část, dohromady 4 500 Kč /při platbě do 30. 12. 2023 zvýhodněno na 4 100 Kč/.

Zde jsou jednotlivá data programu: 15. 1., 22. 1., 29. 1., 5. 2., 12. 2., 19. 2., 26. 2., 4. 3. a 11. 3. 2024, pondělí od 19:30 do 21 hod.

V případě zájmu vyplňte kontaktní formulář na www.drmartina.cz nebo napište na martina.ayurveda@gmail.com.

Pojďme se podpořit v roce 2024 a od té doby stále!
 

Vzpomínám si přesně na tu chvíli, kdy jsme v 5. třídě základky četli úryvek z Marťanské kroniky Raye Bradburyho. Hovořilo se tam o robotech v roce 2032.
Přišlo mi to jako sci fi - a ejhle, je to tu o chvíli dřív.
Nedělám si /zatím/ starosti s umělou inteligencí. Co mě vždy zajímalo a stále zajímá je přirozená inteligence. Ta, kterou všichni v sobě máme a která nám třeba pomáhá rozlišit, čemu máme věnovat pozornost a čemu zatím ještě ne. 

Žijeme v divné době. Někdy mi to divné přijde zajímavé, jindy mě přepadne tíže. Víme toho tolik a přitom tak málo. Neustále přibývá systémů a cest, jak si vyřešit problémy a přitom jich neubývá. Máme k dispozici vše - naučili jsme se kolonizovat nejenom každé místečko na zemi, teď si troufáme i na kolonizaci planet. Neumíme základní věci, které činí život příjemnou zkušeností a nikoliv peklem: neumíme se radovat z maličkostí, zůstat v klidu, když něco nejde podle plánu, vycházet z pocitu, že je tu dostatek všeho pro všechny. A že jsme nějak propojeni a vše souvisí se vším. 

Co opravdu neumíme je vděčnost - a přitom je to možná nejdůležitější ingredience života. A neumíme vnitřní vedení, bez něhož je život nebezpečnou slepou cestou od jednoho příkopu k dalšímu. Pokud pro Vás byl tento rok lehký, tak si můžete upřímně gratulovat. Mým záměrem bylo následovat vnitřní vedení, poznat blíže, jak funguje a to se mi plní. Vnitřní průvodce mě zavedl na několik míst na naší krásné planetě, jež mě obohatila. Již mi neřekl přesně, jak tam mám být - tak jsem si to objevovala a stále objevuji. Ukázalo mi to však zcela jasně, že v zásadě mám dvě možnosti, jak přistupovat k životu: bojovat proti tomu, co nefunguje v naději, že až to vybojuji /často se = pochopím/, pak už bude jen dobře. A nebo se soustředit na to, co funguje, co již někde je vytvořené a možná jen překryté opačnými zkušenostmi a hledáním cesty ven a radostně to objevovat. Tady nastupuje moderní vs. védská psychologie, něco co mi docela často nedává spát. Letošní rok byl neuvěřitelným obohacením tímto směrem: začala jsme s vámi používat ájurvédský pychoterapeutický nástroj smrti meditace, který zcela jasně ukazuje že cesta vpřed je směrem do sebe. 

Dalším fokusem mého letošního roku byla tvořivost. Tvořivost je samá podstata života, síla, která vše včetně nás stvořila. Nejenom stále ještě probíhající seminář Tvořivost jako lék, ale i výstava koláží a další ojedinělé počiny v této sféře mi pomohly se posunout od bázlivého novice k zaujatému badateli a tím pádem objeviteli. 

Víc a víc si uvědomuji /a zažívám/, že naše pojetí života v oddělených přihrádkách je uměle vytvořené. A proto se ráda vracím k fyzickým aspektům zdraví - vždy je co nového objevovat. Sewanti /www.sewanti.cz/ vzdělávací projekt mi k tomu dává příležitost a Klub ájurvédských informací nabídne další možnosti v roce 2024. 

Měla jsem letos to štěstí zažít i sílu a dar vzájemné pomoci a podpory na svých cestách s Biodanzou /nikoliv v Čechách, i když zde existuje/. Různí lidé reprezentují ten samý systém /včetně ájurvédy/ a právě proto je třeba najít ty světlonoše, co s námi rezonují. Co člověk nezmůže sám, mohou mu pomoci najít ostatní. Nezříká se tím zodpovědnosti, jen připouští, že jsme součástí úžasné sítě nekonečných součinností zvaných život a společenství lidí v něm. Za to jsem vděčná. Tato zkušenost mě inspirovala k vytvoření nového programu, kterým vstoupíme do roku 2024 a to Ájurvéda krok za krokem. Pokud chcete ájurvédu pozvat do svého života a nechat jí, aby vám pomohla, zvažte účast na tomto programu inovativní sebe podpory. 

Než se rozhodnete, co si chcete tvořit v nově přichájícím roce, pojďme být vědomě přítomni tady a teď. Rozhodněte se, že časem svátků konce roku projdete s klidem a radostí. Zvolte si obdarovat lidi zdravím /kniha Áhára nebude věřím danajským darem/ a svojí harmonickou přítomností. Můžete ozdobit vánoční stromek vděčností - k ozdobám přidat lísteček, kde vyjádříte, za co jste opravdu vděční. A nebo strávit část Silvestra tím, že pošlete pěknou myšlenku a poděkování lidem, kteří pro vás byli letos důležití. Kdybych to měla udělat, pomalu bych musela začít již nyní - bylo jich tolik! A hlavně bylo nespočítatelně toho, co pohladilo po duši a naplnilo srdce teplem laskavosti. Za to jsem vděčná. Cítím v sobě, že to je cesta vpřed. A mám zvláštní pocit, že mi k tomu přikyvuje nejenom přirozená, ale překvapivě i umělá inteligence. 

Přeji nám všem klid tam, kde bychom ho nečekali. A nekončící pocit údivu z toho, že život funguje vždy bez zaváhání tak, jak je nejlépe možné. To samé je tudíž cesta hodná následování i pro nás. Děkuji i Vám za čas, přízeň a zájem a věřím, že se vzájemě obohatíme i následujícím roce.
​
S upřímnou vděčností Vaše dr. Martina Ziska

Moc mě potěšilo, když jsem náhodně našla na you tube recenzi nového vydání knihy Áhára Výživa pro zdraví. 
Je milé, když někdo spontánně a podporuplně propaguje informace, které jsou určeny pro dobro široké veřejnosti.
Věřím, že i Vám se bude líbit - k shlédnutí zde.


https://youtu.be/xCc5c1WTR5s?si=eC3hfhMsJVjNx3Ch

https://www.youtube.com/watch?v=xCc5c1WTR5s 
​

Pokud jste jako já, s úderem začátku školního roku vás přemohl pocit rychlého chaotického běhu. Nevím, co se stalo v nebesích či tady na zemi, děti školou povinné nemám, nicméně po poměrně dynamickém létě nastal zásadní obrat směrem k horšímu.
Vše se neustále mění - na což se dá ještě zvyknout, jen těžko se dá rozlíčovat proč se to děje a hlavně jak k tomu přistoupit, aby život nebyl jeden velký stres.
Jedna věci, které jsem si všimla, je že moje tendence přistupovat k věcem tak jak jsem zvyklá neboli postaru moc nefunguje. Je to takové tlačení, snažení se, vymýšlení a řešení, které nepřináší kýžený výsledek. To je vždy znamení, že člověk na to musí jinak. Právě to není tak jednoduché.
Jak jinak? Co mám dělat? Co bude fungovat? jsou sice lepší otázky než proč to ksakru nejde jako dřív, nicméně to, že si je položíme ještě neznamená, že přijde dobrá odpověď.
První, co člověk musí udělat, je zklidnit se. Čím větší problém, tím větší nutnost dát se do klidu. To většinu lidí přivádí k šílenosti a právem argumentují "jak si můžu dovolit být v klidu, když se děje tolik zásadních věcí? Musím se soustředit a přijít na řešení, jinak nebude líp."
Právě toto přesvědčení nás drží ve svěráku a vede nás sice prošlapanou, nikoliv však perspektivní cestou. Protlačit se směrem dopředu můžeme sice praktikovat, nicméně ve většině případů to nepřinese to, v co jsme doufali. Věřili jsme, že jakmile vyřešíme problémy, nastane klid a po ní možná i radost. 
Jak všichni víme, život obvykle přináší nekonečné množství problémů do té doby, než my nezměníme přístup k této všeobecně známé dynamice.
Vzpomínám si při té příležitosti na návštěvu jedné rodiny na Šrí Lance, v níž byla skvělá atmosféra. Zejména jeden starší muž vypadal jako požehnaný moudrý blázen. Stále se smál, někdy víc někdy méně, nicméně kolem sebe šířil velmi radostnou energii. Když jsem se pomocí překladatele dotazovala na jeho život, dozvěděla jsem se, že pracoval jako přednosta stanice a nyní je v důchodu. "To se mu to směje," říkala jsem si, "nemá žádné povinnosti v důchodu. Jak jednoduché být štastný!" mudrovala jsem si pro sebe.
Přece jen mi to nedalo a využila jsem příležitosti zeptat se ho co dělá, když má problémy. Nikdy nezapomenu na jeho odpověď - tak moudrá a pravdivá totiž byla.
Odpověděl totiž: "Jaké problémy? Když člověk žije jednoduše, problémy nejsou."
Nebyla to poza, byla to jeho životní filosofie a jak se zdálo, tak i praxe. 
To samé je pravda s časem.
Já jsem s ním momenálně na štíru, nicméně celý život jsem měla období, kdy jsem si myslela, že moje problémy by se vyřešily přidáním více hodin do každého dne.
Možná sdílíte tentýž pocit, možná je.
Jenže i zde platí teorie poliček - čím víc jich máme, tím víc je zaplníme. Přece nenecháme jednu prázdnou, to by nevypadalo dobře? Tak najdeme vždycky něco, co na ní dáme a pokud nic takového není po ruce, něco nového vytvoříme. Takový tvůrčí duch dříme v každém z nás.
Je mi jasné, že toto není cesta dlouho udržitelná, a tak již léta hledám jak si s obdobími zaplněnými mnoha činnostmi a povinnostmi co nejlépe poradit.
Pár triků jsem si v minulosti úspěšně odzkoušela, několik nových zkoumám.
Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že jste si udělali přesto přeze všechno čas na čtení, tak se ráda podělím.
První co pomáhá, a to vždy je přeladit se z pocitu že nestíhám do pocitu většího klidu. Udělat to není někdy jednoduché nicméně vždy to přináší stejný účinek: člověk přestane být štvanec a začne vnímat, kde teď právě je. Stačí se na chvíli úplně zastavit /fyzicky i mentálně/, převést pozornost na něco organického, třeba dech nebo čaj, co piji a frekvence těla se přeladí ze zrychlené na pomalejší.
Druhý krok, jež není obvykle možný bez toho předchozího, je udělat si jasno v prioritách. V takovýchto časech uplatňuji krizový management, kdy se automaticky vytvoří hierarchie potřeb. Chci umýt okna a mám dvě lhůty, které nepočkají. Vysledkem je stres. Okna počkají, lhůty nikoliv, tak se soustředím na tuto práci a na okna na chvíli zapomenu.
Tady je třeba praktikovat třetí dovednost a to je soustředění na jednu věc. Pokud to člověk udělá, obvykle ho napadne nějaké další často elegentní řešení: kam delegovat další práci, jak přistoupit k úkolu tak, aby byl splněný a zároveň jsme mu dala jen tolik energie, kolik potřebuje, atd. 
Možná bych na vysvětlenou měla nastínit alespoň trochu, co se děje.
Momentálně pracuji na dvou nových velkých programech. Příprava je obrovská, nejistota velká. Pokud se soustředím na tento aspekt, cítím stres zodpovědnosti. Pokud si uvědomím, že jsem to vše vymyslela sama, mám k tomu důvod a je to cesta ujasňování si a objevování důležitých věcí, tak se vrátí radost a duch zvídavosti, z kterého oba projekty vzešly. Jedná se o program o tvořivosti. Máme za sebou zajímavou a obohacující první část, včetně záznamu pro ty, kdo by chtěli ještě naskočit. Vedle toho na konci září budu v Bratislavě jako host ájurvédského centra Darsana dělat také úplně nový program Psychologie tkání. I zde je příprava obrovská a cesta zcela neprošlapaná.
Do toho vchází mnoho dalších projektů - soustavná práce pro Klub Ájurvédských Informací a hostování na Prague Spirit Festivalu, oba s tématy týkající se výživy. 
Konzultační práce s lidmi pokračuje a já s radostí mohu sdělit, že používáním ájurvédské psychoterapeutické metody Smrti Meditace neboli Kontemplace paměti, jak jsem jí nazvala se dozvídám spolu s těmi, co ji používají mnoho důležitého o našem nitru.
Tam se ukazuje, že když si to dovolíme, to moudré v nás ví, jak vyřešit jakoukoliv výzvu. Potřebujeme na to hádejte co? Klid, obrátit se do nitra, naslouchat, s důvěrou volit a konat. Zpětnou vazbou od života se učíme, jak věci fungují.
V současné době rozhodně ne podle předem připraveného plánu, ale v jakémsi proudu plynutí, který se občas otevře jako voda tekoucí ze studánku či vodovodu. 
Jsem za tyto příležitosti vděčná. Připomínají mi totiž, že pokud mám pocit tlaku z čehokoliv, například z toho, že nestíhám, mám to štěstí použít mnoho vnitřních nástrojů, od vědomé praxe jogy a dechu po práci s myslí tak, abych ihned poznala, jakou cestou jít dále. 
Chaos jako znamení změny znamená čas, kdy více energie se spotřebovává a méně se vrací. Je proto třeba velmi vědomě rozhodovat, čemu dáme svoji pozornost. Vesmír ani život nás netrestá - dává nám to, čemu věnujeme pozornost. Ne vědomě, ale pod hladinou, často i tak, že si toho sami nejsme vědomi. Jinými slovy to, co si myslíme je něco jiného, než co si myslíme, že si myslíme. Pokud je to na vás moc složité, naprosto Vás chápu. Vratˇme se k jednoduché přirozenosti, která říká: všechen čas je můj, nenexistují žádná omezení než tak, co si sama vytvořím. 
Pokud Vás stejně jako mě baví objevování, tak jste na správné adrese: život je o neustálé změně a ájurvéda, jóga a další védské systému tu jsou proto, aby nám pomohly se v tomto neustále se měnícím labyrintu orientovat. 
Možná nestíhám všechny úkoly, co se mi daří všímat si, jak jiné to je, když dám fokus na věci důležité namísto těch dočasných. V tom případě není co nestihnout: každý následující okamžik je příležitost, abych v něm byla o trochu uspořádanější, vědomější a tím pádem přirozeně vděčnější. Život se nedá nestihnout, protože je. 
A tak nám všem přeji podzim a konec roku, který je ve znamení mého letošního motta: "Vše, co mi náleží, ke mě přijde samo, pokud si vytvořím schopnost to přijmout." Tolik moudrý nositel Nobelovy ceny za literaturu indický filosof R. Thakur.

Přeji nám všem hlavně klid a přirozenou jednoduchost. Vše ostatní má pak šanci přijít o mnoho jednodušeji.

Upřímně dr. Martina Ziska

Tvořivost je dar lidství.
Mezi opicemi a člověkem existuje 98% genetická shoda.
Co nás odlišuje je právě a hlavně schopnost tvořit.

Tvořivost vychází obvykle z vnitřního impulsu, z potřeby vyjádřit svoje pocity, vizi prostřednictvím uměleckého díla.

Existují lidé, jež mají mnoho vnitřních impulsů a zároveň neoplývají uměleckou schopností /mezi ně patřím i já/. Pro ně je koláž ideálním prostředkem sebe vyjádření. Každý dokáže vzít nůžky a lepidlo a poskládat obrázky na podklad do nového celku /= definice koláže/.

Co je důležité, z jakého místa koláž vzniká. Zda ji vede hlava nebo niterný prostor. Málokdy si dovolíme, abychom tvořili jen proto, že chceme slyšet vnitřní hlas. Nemáme žádné otázky, nechceme nic řešit, pochopit nebo zpracovat. Naší touhou je spojit se sám se sebou a naslouchat vnitřním impulsům.

To je způsob, s jakým se potkávám s kolážemi již několik let. Mým záměrem je inspirovat lidi k těmto setkáním, jež je mohou nejen překvapit, ale i obohatit. Mohou se stát jednoduše časem, kde nic neruší hlas nitra promlouvajícího prostřednictvím koláže.

Pokud vás tento popis zaujal a máte v létě cestu do Prahy, zvu Vás k návštěvě výše uvedené výstavy. Je v prostorách nedaleko Karlova náměstí, to zase nedaleko Václavského náměstí a poskytne vám zaručeně tichou kontemplativní otázku v centru letní a někdy i hodně turistické Prahy.

Máte-li chuť si proces tvoření koláže z niterného prostoru vyzkoušet, přijďte 27. 7. v 18 hod do místa výstavy na workshop, kde budeme tvořit. Na workshop je třeba se přihlásit dopředu a to na praguespiritfestival@gmail.com.
Jako přípravu na worskhop si začněte sbírat obrázky, jež vás zaujmou a přinesete si nůžky a lepidlo, poskytneme vám podklad/čtvrtku v případě, že nepřijdete se svým preferovaným formátem.

Budeme se na Vás těšit a přejeme vám tvořivé léto!

Udělejte si jasno, jak to je s těmi proslavenými a proslavujícími se superpotravinami.
Co to je super potravina?
Neměla by každá potravina být super?
Jak to měla ájurvéda tisíce let zpět se superpotravinami?
Na tyto a další otázky odpovíme právě včas - léto je totiž ideální čas roku, kde téma superpotravin je velmi aktuální.

Přihlaste se do středy 21. 6. a udělejte si před prázdninami jasno v tomto důležitém tématu.
Těšíme se na vás.

Žijeme v čase zvratů, nejistot, a neustálých změn. Přináší to stres a obnažuje naše slabá místa. Déletrvající problémy mohou vedle těch existujících vytvářet nové slabosti. Ty mohou přejít v nemoci. Žádná z těchto vyhlídek není reklamou na radost a štěstí, tak jak je vidíme kolem a sami si představujeme či přejeme.

Můžeme se pokusit využít tento čas na experimentování. Staré nefunguje, vytváří místo pro nové. Nový přístup, nové pochopení. To můžeme získat ze zkušeností, jež jsou nové, anebo my jsme v nich jinak. Léto je úžasný čas na experimentování či změnu. Příroda je v ideálním rozpoložení. Nabízí nám to nejlepší, co má: energii ze sluníčka, z ovoce a plodů, a z pobytu v přírodě. Jakoby nás zvala do svého lůna, lesů, luk a k vodě, abychom si nabrali co nejvíce pozitivity.

Většina lidí v létě pookřeje, tedy pokud to nepřeženou s teplem a jinou stimulací. Všeho s mírou platí v létě dvojnásob. Jak využít tento čas ideálně pro sebe bude tématem online programu pod názvem Léto ájurvédsky: Příležitosti a problémy. Uskuteční se na prahu tohoto ročního období 1. června 2023. Podrobnější informace najdete v kalendáři a v předchozím postu občasníků.

Léto je také čas dovolených. Školy dávají sobě i studentům volno, většina rodin či jednotlivců plánuje něco, nač se těší po celý rok. Dovolená je od slova dovolit si, prázdniny zase od slova prázdno. Můžeme říci, že to je volný prostor /prázdno/ si něco dovolit /dovolená/. Volný prostor dovolit si, co si normálně nedovolujeme. Co to bude? Či co by to mělo být?

Já bych se přimlouvala za to, aby to letos bylo něco nového, nevyzkoušeného, něco za hranicemi běžné zóny komfortu. Nemusí to být ani extra daleko, spíš něco, co člověk v sobě má, že by chtěl, ale ještě si na to netroufl. A nebo – a to je úplně skvělé – to cítí jako volání srdce či nitra, volání jež následuje. Taková pro mě byla cesta s Tatrou kolem světa 2 do Jižní Ameriky v dubnu. V české obytné tatrovce jsem spolu s dalšími lidmi, co věří v následování svých snů, poznala kus Chile a Argentiny. Chile a její prostorné hory a kvetoucí pouštˇmi přinesly pocit měkké teplé sounáležitosti, něco co nacházím vzácně. Čím dále jsem byla od domova a tím pádem všeho, co bylo známé, tím víc jsem byla pouze sama se sebou a prostředím. Člověk tak pozná nejenom nové věci okolo, ale hlavně sebe. Je to vzácný dar. Pokud cítíte volání dálek, podívejte se na zbytek světa, co Tatra ještě projede. Informace najdete na https://www.tatrakolemsveta2.cz/.

Ti z vás, co tráví čas na cestách ví, že cestování v postcovidové době je náročné. A taky nákladné, zejména to letecké. Nicméně s plánováním či naopak spontaneitou může člověk vyrazit kamkoliv. Třeba za humna nebo do lokality, již zná. Tentokrát ji však bude objevovat znovu, jako by to bylo poprvé. Není to potom ani tolik o tom, co všechno uvidí, ale jak dobře se dívá. A kam se bude dívat. Zda jenom kolem sebe nebo i do sebe. Pokud se totiž člověk zpomalí na přirozený rytmus dnes a noci, klidného plynutí vody a času, vyladí se i jeho tělo. Stresový metabolismus přejde na klidový, mysl se zastaví. Najednou, aniž bychom pro to cokoliv speciálního udělali, si všimneme, že máme ramena uvolněná, smějeme se hluboko z břicha a dýcháme lahodný vzduch s mírným pocitem extáze. To všechno jsou znamení, že jsme dorazili do ducha léta.

Když se potom rozhlédneme kolem, vidíme barvy, vnímáme dotek sluníčka na kůži a jemný vánek, co osvěžuje. Napijeme se vody ze studánky, utrhneme jahodu ze záhonku /nebo banán ze stromu, pokud jsme v sub a tropech/. Přijde pocit, že život je opravdu příjemný a zajímavý.

Paradoxně to je pak ideální okamžik začít přemýšlet o svých problémech a jak JINAK k nim přistoupit, aby přestaly být problematické. A tady přichází další, většině skrytý, přínos cestování s odvahou: při vystoupení ze stereotypu zažijeme něco nového, co nás inspiruje. Dá nám impuls k tomu, abychom po návratu něco ve svém životě změnili. Uvidíme totiž, že žít se dá ještě jinak, než jak sami žijeme. To nás nabudí, abychom konečně udělali to, co v sobě víme již delší dobu, nicméně jsme nesebrali odvahu a energii to udělat.

A tak nám všem přeji opravdu upřímně a od srdce, aby letošní léto bylo časem, kdy si dovolíme to, po čem naše nitro již delší dobu touží. Co to bude? To ukáže blízký čas budoucí. Užijme si léto a budu se těšit na sdílení kdykoliv v průběhu času, nejpozději na podzim.
​
Martina Ziska