Za několik dní začíná nový rok dle čínského kalendáře, rok opice. Opice je chytrá, rychlá a nepředvídatelná – ano, nejspíš přesně takový bude letošní rok. V mé práci kromě již avizovaných změn zaměření nastane k 7. 2. i další změna, a to lokality.

Moje předchozí působiště, Na Záhonech v Michli, Praha 4, současní majitelé nabízejí k prodeji, a tak bylo nutno, abych odešla. Velmi rychle se objevil prostor nový, současný, na Praze 10 Strašnice, ulice Dubečská 59. Jak uvidíte, je to zajímavé místo, které má několik zvláštností: je velmi dobře dostupné jak metrem, tak tramvají, autem či pěšky. Je zde možno relativně dobře parkovat a zároveň jakmile vstoupíte za branku, jste jakoby v jiném světě, než ve městě, neřku-li Praze, v jakémsi kousku přírody. To považuji za jednu ze zvláštností nové pracovny, rozhodně velký rozdíl od předchozího panelového domu.

Další novinkou je, že pracovní prostor budu sdílet s advokátní kanceláří mého manžela. Jeho racionální a mé ne úplně racionální povolání vedle sebe budou zajímavým doplňkem.
Jelikož přesun nastal velmi rychle a relativně neplánovaně, od 7. 2. bude nová pracovna plně v provozu ve zkušebním modu. Budu společně s vámi zabydlovat nové místo, objevovat specifika tohoto prostředí a připravovat se na rekonstrukci, která nastane v létě. Do té doby budeme mít dost „odžito“ v novém místě a tím pádem jasno, jaké trvalé změny udělat. Tento postup nám přijde přirozenější než úpravy vymyslet dopředu bez odžité zkušenosti v novém prostoru.

Čas utíká velmi rychle.  Teprve při odchodu za Záhonů jsem si uvědomila, že jsem v Michli pracovala víc než 5 a půl let. Když k tomu přidám několik roků poblíž Karlova náměstí na Praze 2 před tím, tak mám dohromady téměř 10 let působení v Praze od návratu ze zahraničí. Pohybuji se stále více od centra k periferii, a to nejenom geograficky, ale i obrazně. V tomto směru doufám, že nová pracovna bude vhodným zázemím pro obsahové změny, které v letošním roce v mé práci nastávají.

Přeji nám společnou práci založenou na vzájemném porozumění, která vede k poznání a to k radostnějšímu a tím pádem zdravějšímu životu! Nechť tento rok přinese změny, které se později ukážou jako velmi dobré. Věřím, že pracovna v Dubečské k nim patří.
 
Popis cesty najdete v rubrice Kontakt.

Milí přátelé a příznivci ájurvédy a života,
Přestože tento rok ještě neskončil, pro mě přišel čas ohlédnout se. Za několik dní totiž odjíždím na ostrov Srí Lanka a až se budu vracet, budou se opravdu počítat již hodiny do roku nového. Proto nyní nastal moment podívat se zpět a uvědomit si, o čem uplynulý rok byl.

Žijeme v divném čase. Naše možnosti a schopnosti dospěly tak daleko, že jsme schopni zařídit téměř cokoliv, přitom základní hodnoty života se ztrácejí. Ztrácejí se naše jistoty. Svět kolem nás je víc a víc nebezpečný, možnost ohrožení života se přibližuje a vyvolává v některých nedefinovaný strach. Ten strach se zhmotňuje podle toho, na které události reagujeme citlivěji či které se nás více či méně dotýkají. Vedle toho nemáme jistotu, že i když nestabilita světa se nás nedotkne, že náš soukromý či vlastní život nebude náhle a bez varování ohrožen. Náhle a zcela nečekaně se objevují vážné nemoci u lidí, kteří -  zdálo by se -  mají předpoklad pro zdravý a dlouhý život, vztahy či rodiny se rozpadají, lidé přicházejí o práci či se jim stane něco, co by si nikdy nemysleli, že se může nastat.
Není jednoduché se v tom vyznat, co se děje je mimo rámec našeho racionálního pochopení. Pokud máme tendenci k věcem přistupovat pouze rozumem, v letošním roce jsme si téměř ukroutili hlavu a neustále nevěřícně opakovali „to snad není možné“ nebo spíše „vůbec nevím, jak to je možné“. Vše se jakoby přiostřilo, vyhrotilo, seběhlo tak, že vůbec nevíme jak a proč. S některými lidmi jsme si přestali rozumět, aniž bychom věděli proč, někdy jsme cítili, že nemáme vůbec žádnou energii a vůbec nám bylo těžko do života, opět aniž bychom viděli jasnou příčinu. Je to trochu pocit, jako bychom se brodili proti proudu.

U mě tak probíhal například proces dopsání třetí knížky, která se potkala s tolika překážkami, že jsem si raději přestala plánovat jakýkoliv harmonogram, podle něhož se její dokončování bude vyvíjet. Kdykoliv jsem se chystala na ní pracovat, stalo se něco nečekaného, urgentního, čemu bylo třeba věnovat pozornost a tak systematická a soustředěná práce, kterou bych měla pod třeba jen časovou kontrolou, vystřídalo jakési občasné snažení, které nakonec vedlo k úspěchu. Kniha s názvem V ájurvédské kuchyni, jež se soustřeďuje na koření a vaření, je dopsaná. Nyní pracujeme na korektuře, grafické úpravě a poté vytištění, než se bude moci dostat k vám. Jelikož potřebuji součinnost několika lidí, kteří jsou v tom samém procesu, co já, tj. kdykoliv si udělají čas na práci na knize, tak jim do cesty přijdou jiné priority, tak si bez jakékoliv záruky troufám předpovědět, že na jaře roku 2016 by knížka mohla být k dispozici. Když se podívám na to, jak dlouho se tvořila, tak dojde nikoliv k porodu lidského knižního výtvoru, ale sloního mláděte. Možná to není jen rádoby vtipná poznámka, knížka bude zatím můj nejrozsáhlejší a nejvýpravnější výtvor.
 
V takovémto čase chaosu, který panuje všude kolem nás, se bez výjimky přidává i chaos vnitřní. Jakoby vše, co jsme znali a měli zpracované, najednou neplatilo. Vše je jinak, jen nevíme přesně jak. Věci, vztahy, předchozí závazky či přísliby nefungují a my nevíme proč. Cítíme ale zcela jistě, že to není ono. Prostě to drhne. A zde přichází opodstatnění pro označení letošního roku rokem buď a nebo. Buď a nebo co? Ani na to se nedá lehce a jednoznačně odpovědět. Určitě rok buď žití podle předem daných osobních či společenských pravidel nebo následování vnitřního vedení, které se chová veskrze nelogicky. Nebo rok buďto soustředění se na hledání a trvání si na falešných materiálních jistotách nebo rok uvědomění si, že nic není jisté, a proto je dobré se soustředit na to podstatné, třeba na svoje Já. Nebo rok buď žití v pozici oběti /nebo proroka/, kdy všichni můžou za vše jen já za nic /nebo já vím pro všechno všechno nejlíp/ nebo jasného vědomí, že já spoluvytvářím svůj život a nesu zodpovědnost za to, jak se cítím. Nebo rok buď strachu, nenávisti, vyhraněných názorů a netolerance nebo rok vnímání, že jediné či to hlavní, co má hodnotu, je energie, kterou vytváříme a z toho vyplývající soustředění se na základní hodnoty života, jako jsou respekt, pokora, tolerance a pocit sounáležitosti. Láska, k té máme opravdu daleko, ale v tomto roce jsme buď začali chápat, že mít se rád znamená činit v souladu s tím, kdo opravdu jsem bez ohledu na to, zda to je populární nebo jsme si nechali ubližovat či sami si ubližovali ze slabosti nebo neschopnosti či přecitlivělosti.
 
Čím více pohybu a nestability, tím větší zátěž na nervovou soustavu, mám-li se na věci dívat ájurvédsky. Objevuje se víc a více nemocí, které přicházejí náhle, nechovají se logicky a nedají se ovlivnit vůlí. Ano, přesně ty mají co do činění s nervovou soustavou. Nutí nás vracet se k pravidelnému, přirozenému způsobu žití, nutí nás zjednodušovat vše, co si volíme a soustředit se na to podstatné. Stále víc a víc lidí nechce žít život moderního nevolnictví, kdy vykonává práci pouze pro obživu, aby si vydělali na dobré bydlo, které jim má dát dobrý pocit. Ten ale bohužel v celém procesu vyčerpání a frustrace ztratili již na začátku. Poněkud depresivní obrázek, ale je to bohužel pravda. Snad ještě nikdy nevycházelo tolik knížek, nebylo k dispozici tolik rad a zdrojů o tom, jak dobře žít a přitom je nám hůř a hůř.
 
Proč? Svět kolem nás je nemocný a i náš vnitřní svět není úplně zdravý. Jelikož na nás působí prostředí, v kterém jsme a naše citlivost se díky zvyšujícímu se vědomí také zvyšuje, vše na nás má daleko rychlejší a silnější vliv. Věřím, že to je za účelem urychlení našeho procesu zvědomění, procesu, během něhož se již konečně naučíme rozlišovat, co je důležité a co nikoliv, začneme se na to soustředit a odstoupíme od toho, co důležité není. Naplníme zde jógický axiom tří základních přístupů, a to je vivéka rozlišování, abhjása soustředění a vajrágja odstup. Jen kdybychom na těchto třech přístupech postavili nové základy naší existence, náš život by se nejenom úžasně změnil, ale byl by daleko stabilnější a jasnější. Ne možná lehčí, určitě bychom ale procházeli někdy těžšími životními okolnostmi s větším porozuměním.
 
A tak letošní rok je rokem buďto ztrátovým nebo přínosným podle toho, jak k věcem přistupujeme. Já jsem udělala velký krok v osobním životě. Zformalizovala jsem partnerský stav manželským slibem v době, kdy rozvodovost v naší zemi je historicky vysoká, hodně lidí žije bez tohoto aktu s přesvědčením, že od určitého věku /kam bohatě zapadám/ nemá smysl si někoho brát. Udělala jsem to čistě z pocitu, že to co já cítím ke svému muži a on ke mně je natolik důležité a silné, že si zaslouží akt manželského slibu jako symbolické gesto a vyjádření toho, že náš záměr je žít a být spolu. Život dává, ale i bere. Ani ne před měsícem udělal jako na šachovnici velký tah proti mně a zcela nečekaně a rychle si vzal s sebou moji maminku. Takováto zásadní ztráta je stálá a vytváří mezeru, která se nedá ničím zaplnit. Kromě smutku přináší i nepřehlédnutelné memento, že mám žít pravdivě, citlivě a úplně, dokud je čas neb nikdy nevím, kdy ten čas skončí. Tuto životní moudrost budu převádět nějakou chvíli do praxe a určitě pro mě znamená již teď, co je v mém postavení téměř nerealizovatelné, a to je nadřadit či sladit zodpovědnost vůči sobě se zodpovědností za ostatní. Znamená to třeba říkat ne, kde to cítím a setkávat se přitom s nepochopením či dokonce odporem od  těch, kteří to vidí jinak. Ne populární pozice zejména pro moji empatickou část, nicméně buď a nebo ani zde neznamená kompromisy, které přinášejí dočasně lepší pocit než kroky, které jsou sice bolavé, ale zato dlouhodobě pravdivé /pro každého individuálně, jak jinak/.
 
Jak nám bude příští rok? Neodvážím se říci cokoliv s jistotou. Neočekávám, že nám bude zásadně lehčeji. Myslím, že společenská polévka bude houstnout, výzvy budou přibývat, jistoty se ztrácet a chaos pokračovat. Zároveň, a to je důležité připomenout, s každou situací, která před námi přistane, se vytvoří i příležitost. Příležitost uvědomit si o čem je, pojmout ji jako možnost zvolit si lepší, pravdivější, trvalejší cestu. Také bude vzrůstat potřeba napojovat se do sítě vesmírné energie a budou se rozšiřovat možnosti, jak to udělat. Máme za sebou nelehký rok a dle mého pocitu nás čeká další neméně lehký, ve kterém z nás život bude vytřásat všechno nepravé a možná vytřese i nás. Můžeme se bát nebo se otevřít neznámu s důvěrou, že život ví, co dělá, a my v procesu zjišťování, co se vlastně děje, máme příležitost něco naučit, uvědomit si, vybrat či vytříbit a hlavně zažít celistvější a úplnější verzi sama sebe a paradoxně i světa kolem nás.
 
K tomu nechť máme hodně sil, vnitřního klidu a momentů uvědomění.

Přínosný rok 2016 nám všem přeji s pokorou a vděčností za to, co je.

Martina Doležalová Zisková
 
 

Je to již devět let, co pracuji ájurvédsky v České republice. Za tu dobu jsem nabídla mnoho programů, seminářů, přednášek  a  intenzivní klinické práce. Vždy jsem hledala způsoby, jak práci zefektivnit, tj. jak nabídnout více v rámci svých sil, a za tím účelem vydala 2 knížky. Prošla jsem i několika těžkými obdobími /vyhoření  nemovitosti , smrt partnera, o profesních a osobních překážkách nemluvě/, a tak když se podívám zpět, cítím uspokojení a zároveň únavu.

Letos jsem oslavila důležitý životní mezník, který mi důrazně připomněl to, co připomínám všem, s nimiž pracuji: je na čase nedělat kompromisy, žít pouze to, co je v souladu s mým nitrem, soustředit síly na podstatné věci a říci NE těm nepodstatným. Jelikož jsem vždy pracovala s maximálním nasazením a bez kompromisu, změny, které přichází, budu dělat postupně.

Prakticky to znamená následující:

TÝKAJÍCÍ SE NOVÝCH ZÁJEMCŮ

1. Konzultace zaměřující se na fyzické aspekty budu nabízet pouze do poloviny roku 2016. Počet konzultací bude omezen, vyhrazuji si právo odmítnout spolupráci v situacích, které jsou nad moji kapacitu, možnosti či zaměření.
   
   
2. Konzultace zaměřující se na určení fyzické konstituce a z toho vyplývající změny jídelníčku nebudu provádět vůbec.
   
   
3. Nadále nebudu dělat terapie, masáže či očistné procedury pro ty, jež nejsou v mé péči.
   
   
4.  Nadále nebudu odpovídat na konkrétní dotazy ohledně léčby nemoci či konkrétní osoby, bytˇsebejednodušší. Nadále nebudu dávat žádná doporučení přes internet.
   
   

TÝKAJÍCÍ SE STÁVAJÍCÍCH ZÁJEMCŮ

1. U stávajících zájemců budu nadále spolupracovat s těmi, co na sobě opravdu a upřímně pracují a nikoliv s těmi, co svoji zodpovědnost přesouvají na někoho jiného a to třeba tak, že opakovaně zapomenou na domluvenou schůzku.
   
   
2. Nebudu již poskytovat masáže pro muže v rámci očistných procedur, pro ženy pouze ve výjimečných situacích. 
   
   

TÝKAJÍCÍ SE BUDOUCÍHO ZAMĚŘENÍ

1. Budu nadále hledat způsoby, jak sdílet nadále své zkušenosti a moudrost ájurvédského životního stylu, ať již ve formě knih či budoucích vzdělávacích programů.
   
   
2. Během roku 2016, bude-li tento záměr podporován, nabídnu zcela nový ojedinělý směr, a to hlubokou psychologicko-energetickou práci s tělem a myslí založenou na jogických a ájurvédských principech. Toto je směr, který si přeji v budoucnu rozvinout.
   
   

Tyto změny dělám se záměrem pokračovat v trendu pravdivého a harmonického žití v souladu sám se sebou a ostatními. Dělám je i s vědomím, že existují další ájurvédští a jiní terapeuti, kteří nabízí rozdílné služby a tak odpovídají na rozdílné potřeby nás všech.




Přeji nám všem čistotu mysli, jasný záměr a sílu a odhodlání je realizovat.

S úctou a vděčností, Dr. Martina Doležalová Zisková

Knihy jsou součástí mých aktivit na poli ájurvédy a ráda bych se s vámi podělila o novinky v této oblasti.

V listopadu 2012 se k vám poprvé dostala Áhára Výživa, jež se dle názvu zaměřuje na jeden z nejdůležitějších aspektů ájurvédy, a to jak a čím se živit. Odezva na první vydání byla natolik dobrá, že jsme v červnu 2014 udělali dotisk. K dnešnímu dni má víc než 2300 lidí výtisk Áháry a na posledních 350 lidí knížka čeká. Celkem bude tedy tato knížka přibližně v rukou 2700 lidí, což mě velmi těší. Další vydání neplánuji, a tak se zdá, že knížka bude po jejím rozebrání k dispozici pouze v prodejně Indické Centrum, Národní obrany, Praha 6, kde naše původní dohoda na prodej 200 výtisků se pro mě záhadě zdá se donekonečna obnovuje. K tomuto faktu se zatím nebudu více vyjadřovat, i když je pro mě s postupujícím časem víc a víc zarážející. Tak lze předpokládat, že s určitou pravděpodobností se 3000 lidí v Čechách, na Slovensku a jinde dozvídá, jak na to a tím je jejich život zdravější, což činí tuto práci smysluplnou.

V dubnu 2014 vyšla další knížka, dosti rozdílného charakteru. Střemhlav srdcem – Příběh odvážné cesty s rakovinou je bolavě-srdeční záležitost, kterou napsal osud. Její vydání bylo moje rozhodnutí, a přestože pro svůj závažný, silný a pravdivý obsah si svého čtenáře hledá a ještě chvíli hledat bude, zpětně jsem ráda, že jsem ji napsala a vydala. Dnes jsem schopná ji již číst a ocenit sílu informací, které obsahuje. Z nákladu 1000 výtisků pomohla do dnešní doby více než 500 čitatelům a její další cesta je otevřená. I její přijetí od organizací a míst, které pracují s tématy, jimiž se zabývá, je spíše váhavé. Ukazuje to, že stále ještě máme mnoho rezerv vůči tématu rakoviny, jejího léčení, smrti a jejich přijetí. Těší mě pozitivní odezva od čitatelů, ať již nemocných či zdravých. V tomto čase s určitou satisfakcí oznamuji, že z výtěžku knihy jsem věnovala 7001 Kč organizaci Cesta domů, která slouží jako domácí hospic. Odejít v tichu a soustředěně z tohoto života je stejně či neméně důležité, jako v tichu a soustředěně žít. A tak původní záměr podpořit podobnou organizaci v Indii se přesenul na domácí půdu – podporovat se dá všude, proč nezačít ve svém nejbližším okolí? Očekávám, že zájem o tuto knihu bude nadále mírný a bude k dispozici všem, co ji potřebují do té doby, než se rozebere. S dalším vydáním nepočítám.

V současné době pracuji na vydání další knížky, která se bude jmenovat V ájurvédské kuchyni. Přináší originální koncept tohoto tématu a zaměřuje se na dvě klíčové oblasti, a to koření a vaření. Knížka je dopsaná, momentálně pracujeme na přípravě do tisku, která potrvá do jara roku 2016! Bude to zatím moje nejvýpravnější kniha, kterou plánuji vytisknout opět v Indii. Jelikož všichni mají napilno, raději si dáváme na čas, abychom pro vás připravili mimořádný výsledek. Tuto knihu opět vydám pouze v jednom vydání, pro její nákladnost dotisk nebude asi realizovatelný, i když v případě mimořádného zájmu budeme rádi tento problém řešit, stejně jako tomu bylo u Áháry.

Myslím, že z výše napsaného se rodí koncept, který jsem nazvala Ájurvédské ex libris Martiny Ziskové /od nedávna Doležalové Ziskové/. Jsou to malá, počtem omezená, specializovaná  vydání, která připravuji se svým odborným týmem od začátku do konce, včetně distribuce. Dává mi to na rozdíl od spolupráce s nakladatelstvím a distributory výhodu ovlivnění celého procesu, který tak zaručeně nese rukopis mého tvořivého procesu.

Co se knížek týče, ještě několik věcí ohledně budoucnosti:

Pokud máte zájem o zakoupení stávajících knížek jako dárek či pro sebe, například u příležitosti vánoc, pamatujte prosím, že je musíte zakoupit do 23. 11. tohoto roku. Poté vám nejsem díky cestování schopna do konce roku 2015 knížky zaslat. V poptávce uvádějte prosím adresu, kam knížky poslat. Tato zdánlivá banalita často chybí a celý proces dosti zpomaluje.

Datum vydání knihy V ájurvédské kuchyni oznámím na webu, včetně plánovaných akcí k její propagaci.

A jako poslední informaci plánuji po dokončení třetí knížky připravit další a zatím poslední knížku, a to věnující se energetickým aspektům ájurvédy. Titul a obsah zatím ponechám z pověrčivosti jako překvapení.

Češi jsou národem, který miluje knihy, doufejme, že je i čte, a v případě těch ájurvédských podle nich žije. Těším se na další tvořivé procesy psaní a děkuji vám, že vás tyto informace zajímají.

Jak řekl Jaroslav Seifert na nemocničním lůžku, kam mu přišli oznámit, že dostal Nobelovu cenu za literaturu: „Čtěte dál!“ A tak čtěme a žijme radostně dál.

 

Je to týden, co nečekaně odešel do světa světla a ticha přední brněnský ájurvédista, ing. Jaroslav Mikšík, všem známý jako Fakír.
Byl to nejenom můj kolega, ale i někdo, koho jsem měla příležitost blíže poznat prostřednictvím společné práce. Jedno o něm můžu říci spolehlivě: byl to otevřený, upřímný, oddaný a nadšený hledač smyslu života, který mu dávala ájurvéda  a víra. A on dával smysl obému  tím, že je žil a přinášel lidem ve svém okolí s přesvědčením, zkušeností a systematičností sobě vlastní. Měli jsme nejeden hluboký rozhovor o tom, jak vnímáme, že věci v životě či vesmíru jsou. Přestože jsme nejedenkrát dospěli k rozdílnému pohledu, vždy jsme se vzájemně respektovali.
Pro mě byl Fakír symbolem někoho, kdo ušel ve svémživotě dalekou cestu a dovolil si otevřít nejenom praktické otázky, ale i velmi nepraktické otázky jako to čemu věřím, co
mi je drahé, za čím v životě jdu, zda se budu řídit rozumem či srdcem a v neposlední řadě, jak budu naslouchat svému tělu a duši. Měl i obrovskou odvahu žít, po svém samozřejmě, a to i poté, co si zažil odvrácenou stranu života daleko hlouběji a intimněji nežse většina z nás může jenom představit.
Možná proto jsem vnímala jeho nečekaný odchod s klidem. Určitě neplánoval konec, nicméně spolupracoval s životem natolik, že věděl, že může přijít kdykoliv. Žít naplno s vědomím a přijetím naší smrtelnosti je druh dokonalosti, který je obdivuhodný a inspirující. Věřím, že tak jak inspiroval mě, inspiroval i mnoho lidí za svého života a bude nás inspirovat nadále.
Zůstává po něm mnoho práce, kupa semínek, které zasel a budou růst a vzvétat vlastním životem dál a dar nám všem, kteří jsme měli tu čest ho alespoň trochu znát. Věřím, že jeho práce a poselství budou přítomna nadále a přeji všem, co mu byli blízcí, rodině, přátelům a nejbližším spolupracovníkům, zrovna tak jeho klientům, aby jeho ztráta byla pro ně vyvážena jeho obdarující přítomností. 

Fakíre, děkujeme Ti za to, že jsi byl a jaký jsi byl. Slyším tvůj smích, tak trochu zadržovaný a přece uvolněný, v očích mám slzy a v srdci cítím přesto klid a přijetí.

S úctou, láskou a vzpomínkou
Martina

Pokud se chcete obeznámit s Fakírovou prací, která se již nyní stává odkazem, běžte prosím na web www.ayurveda-brno.cz

Konec roku je čas ohlédnout se zpět, bilancovat, vyhodnotit události uplynulých 12-ti měsíců a podívat se směrem dopředu. Letos necítím energii uzavření, naopak dynamicky plynoucí proměnlivost, jež přináší nečekané
 změny v pozitivním i negativním smyslu. V této energii je těžké poodstoupit do pozice pozorovatele, a tak se s vámi podělím o momentální reflexi tak, jak ji cítím pár hodin před ukončením roku.


Jaký opravdu byl? Překvapivý. Přinesl mnohé příležitosti a mnohé, často nečekané těžkosti. S postupem času se ukázalo, že těžkosti představovaly příležitost, jak se zbavit nepodstatného a pomoci nám dobrat se blíže k podstatnému. To podstatné představuje spojení s pravým Já, s naší podstatou. Kdo jsem neboli Já není ani tak filosofická jednotka,
jako praktický přístup k žití. A právě zde jsme letos zaznamenali velký obrat. Rozdíl mezi pravým a nepravým se výrazně prohloubil, situace založené či vycházející z vnitřního nesouladu nás výrazně potrápily a mnoho věcí nám tak nedávalo smysl. Snaha reagovat ověřeným způsobem, ať již silou či intelektualizací pocitů a kategorizací na dobré/špatné mělo za výsledek prohloubení špatného pocitu, pocitu nedostatečnosti, viny, manipulace ať již sama sebe či druhými/druhých. Začínáme cítit a vnímat život a sebe více v jeho podstatě, a to energeticky. Ještě se nevidíme a nefungujeme jako jednotky světla, spojené s vesmírným zdrojem, začínáme ale vnímat skrze tělo své vibrační naladění. Všímáme si, že když jsme vyladění /v toku, souladu, vše plyne, harmonii, rovnováze či uvolnění/, zažíváme synchronicitní situace, v nichž zcela hmatatelně vidíme jak spolutvoříme svoji realitu. Náš fokus se tak posouvá z vnějšího snažení do vnitřního, neb je nám jasné a máme zkušenost s tím, že změna našeho přístupu /myšlenkově a pocitově/ má daleko hlubší dopad než snaha přeorganizovat události a lidi kolem sebe. To platí i obráceně, i když zde se stále ještě učíme jak to funguje. Vnímáme, že stav nevyladění znásobuje negativní okolnosti, ještě jsme ale na začátku učení se, jak se přeladit do harmoničtějšího stavu. Mělo by to být jednoduché, v praxi složitější o to, že se nejedná o mechanický proces. Naše naladění
určuje stupeň sebepřijetí a zaměření na Já, něco co teprve objevujeme že existuje, jak funguje a hlavně jak je důležité. Až nám dojde, jak určující je naše motivace, náš záměr, nepřestaneme se divit, jak rychlé dramatické a zásadě dobré změny přijdou okamžitě do našich životů.

Jakmile člověk totiž přestoupí zvně dovnitř, změní zásadně perspektivu svého vnímání a tím i priority. Mnoho lidí se o to snaží, zajímavé je, že většina způsobů snažení je kontraproduktivních. Záměr určuje duše přes lidský nástroj srdce, který dává této energii formu. Srdce a ego jsou umístěny velmi blízko, v proudění energie je mezi nimi ale zásadní rozdíl: energie srdce plyne dovnitř /a poté ven/, energie ega ven /a zvně poté živí sama sebe uvnitř/. Energeticky je to rozdíl mezi jednotkou samostatně fungující či závislou na vnějších okolnostech, nebo lze říci, že rozdíl mezi egem a duchovnem je pouze ve směru toku energie, nikoliv v energii samotné. Energie života je zásadně jedna s mnoha projevy. Ve fyzické realitě bude podléhat jiným zákonitostem než v oblasti lidské, či vesmírné. Přestože rozumíme dost dobře vesmírným či neomezeným vibracím /lidé se dnes vydávají do galaxií, za anděli, zemřelými či cestující napříč minulými životy/, určující je, jak rozumíme a žijeme současný okamžik. Jelikož jsme založeni na interakci s hmotným světem a ta je ve skutečnosti významně určující pro naší existenci, není možné přehlížet, jak žijeme v praktických záležitostech, jako je vztah k věcem, penězům, autoritám, fyzickému tělu, životnímu prostředí, o mezilidských vztazích nemluvě. Tyto oblasti jsou nejvíce podmíněné, jinými slovy to jsou místa, kde se nejvíce ukazuje vnitřní omezení
neboli nevyladění. Pokud budeme to, co se v našem životě děje brát jako promítací plátno toho, jak přistupujeme k věcem uvnitř, najdeme dobrý ukazatel, na co je třeba se zaměřit. Věřím, že vesmír nám v tomto směru chce výrazně pomoci a letos se zavázal opravdu k názorné spolupráci. Ukazoval nám silně nesouladné situace, tak silně, abychom si jich nemohli nevšimnout a tím pádem jsme cítili potřebu je změnit. Viděla jsem opakovaně, že
když jsme se rozhodli adekvátně nereagovat, vytvořila se tak omezující situace,
že nás donutila k žádoucí reakci. Jednouduchý příklad: vnímáme potřebu odpočívat, již netlačit život násilně před sebou, přesto naše mysl s pohledem na výši bankovního konta /či jiné okolnosti/ vyhodnotí, že musíme. Jdeme tak proti své přirozenosti, racionálně si řekneme, že musíme. Často přijde v takové situaci nemoc, ne jako korektivní lekce vesmíru, nýbrž jako způsob, jak si dovolit to, co jsme si před tím nedovolili. Najednou
to jde, musí to jít, a my jsme učinili zkušenost, kterou bychom s vhledem a moudrostí měli vyhodnotit jako principielně pozitivní a nápomocnou. Opakovaně se takto dopracovávat k pravdě je ale komplikované a vyčerpávající, tudíž poděkovat za lekci, kterou jsme si vytvořili, vyhodnotit ji a dál pokračovat již jinak je moudřejší. 


Jakou roli zde hraje srdce? Ukazuje se, že klíčovou. Intelekt máme již dosti rozvinutý, dokonce stojí v cestě pravému poznání tehdy, když je nadřazený či oddělený od praktické zkušenosti, kterou si vytváříme či jí procházíme. Srdce, začíná se ukazovat, není všeléčivý nástroj, který emituje pouze harmonickou energii bezpodmínečné lásky. Srdce je plné bolesti, únavy, pochybností a zkušeností ztrát, které se v něm v průběhu nesouladného
žití nakupily. Je přirozené zažívat /a letos jsem to viděla opakovaně/, že když
se díky transformačnímu procesu pootevře či dokonce srdce otevře dokořán, že se
z něj vyvalí to, co se v něm tak dlouho hromadilo. Často to jsou právě negativní pocity, které se světlem nemají nic společného. I zde přicházejí okolnosti, které představují příležitost k opravdové změně přístupu, k té vnitřní. A tady se uzavírá kruh, neboť tuto změnu určuje vnitřní kompas, jehož ručička musí soustavně ukazovat k Já tudíž
k tomu vybírat si či vytvářet souladné žití. Můžeme jednoduše říci mít se rád, nedělat věci, které jsou proti našemu hlubokému cítění a vnímání, neubližovat si či nečinit na sobě násilí. Jakmile začneme toto zažívat, zároveň začneme zažívat negativní reakci svého okolí. My se měníme s větší láskou vůči sobě, struktury založené na nerovnováze či nelásce budou o to víc v ohrožení a budou bojovat o své místo na slunci. Jak? Nejčastěji snahou o
manipulaci pocitem viny, pocitem špatnosti, nedokonalosti. Nejbližší vztahy, ať
již partnerské, rodičovské či jiné blízké vztahy jsou ideálním místem, kde se toto drama odehrává. Totéž budeme zažívat v jakékoliv jiné oblasti reality, která představuje základní lidská témata, a to práce neboli jistota zabezpečení, peníze jako výraz této jistoty, dynamiky moci, kontroly a autority či naopak dynamiky založené na strachu. Vlastně vše popsané a takto prožité je výrazem téhož: omezené verze vnímaní a pojetí toho, kdo jsme. Je naší nejhlubší touhou a právem žít v souladu s tím, kdo jsme. Potřebujeme pochopit
důležitost tohoto kroku, co to opravdu znamená a dovolit si to. Tak jako jsme letos zažívali tuto realitu přes omezující zkušenosti, vnímám, že do budoucna si budeme tvořit život víc a víc přes zkušenosti radosti, lásky, podpory a tvořivosti.


To je mým cílem do nadcházejícího roku. Přivede mě na počátek astrologického cyklu trvajícího dvě dekády, který představuje význačný posun směrem dovnitř. Již letos jsem pocítila po počáteční expanzi potřebu víc a víc se obracet dovnitř a hlavně do hloubky. To není možné, když člověk věnuje energii mnoha věcem zároveň a pracuje na několika úrovních. Jak to jde dohromady s veřejnou prací s lidmi či službou? Nevím přesně, cítím,že
sloužit se dá i tak, že člověk opravdu vezme zodpovědnost za svůj život do spolupracujícího schématu /víc a víc se mi ukazuje, že spolupráce s vesmírem je mimořádněji výhodnější než vlastní verze tvoření/ a režii nechá na osudu. To vyžaduje obrovskou dávku důvěry v neznámo, žití založené na kauzalitě, s kterou spolupracuji jak nejlépe umím namísto
toho, že já určuji jak se bude můj život oddívat. Cítím v tomto ohledu velký posun, stejně tak jako cítím potřebu namísto expanze jít do hloubky. Hloubky sebe, ticha, bytí, existence...opačně než ven. Stále cítím potřebu dělit se o to, co na takové cestě potkávám, způsoby se ale mění. Kniha Střemhlav Srdcem, doprovázena semináři na téma Tranformace aneb těžké životní události jako příležitost k přeměně našla své posluchače, většinu si stále hledá. Stále ještě raději řešíme zda jíst to či ono než jak přistupovat
k věcem pravdivě /a čehož automaticky vyplyne, zda jíst to či ono,
mimochodem/. I já hledám nové formy, odpovídající měnícím se obsahům, nyní je
čas soustředit se na obsahy, spíše na podstatu obsahů, zdá se. Těžko se plánuje,
těžko se dává energie nepodstatným věcem, těžko se v takové situaci
vysvětluje těm, co jsou v jiném rytmu, proč zrovna tak a ne jinak. Přesto věřím, ne jsem přesvědčena o vesmírné synchronicitě a respektuji přirozený rytmus, v němž jsou věci vytvářeny. Každý den, ne každý okamžik je těhotný příležitostmi k plnému prožití, k bytí. Méně činit, více být a činit z bytí je mod, k němuž mě vedou šipky mého života. Věřím, že se na té cestě budu potkávat s ostatními, že si budeme ze srdce a porozumnění předávat
zkušenosti a vzájemně se tak inspirovat. Věřím, že nadále budou růst příležitosti podporující vnitřní cestu vnějšími putováními jako byla například cesta k prameni řeky Gangy /o níž si můžete přečíst článek v únorovém vydání časopisu Meduňka/, za níž jsem hluboce vděčná. Nemám tedy žádný jiný záměr pro rok 2014 než přistupovat k životním okolnostem jako k příležitosti pročistit srdce, postoupit blíže k Já a dovolit si být
tvořivou bytostí světla, pro níž je naplňující, že je. Za takové žití cítím velkou vděčnost a těším se na setkávání založená na této energii. Jednou z příležitostí bude védský rituál 
u příležitosti Prague Spirit Festival 20. 3. 2014 v Praze /viz kalendář webu/ a další jistě přijdou.

Přeji nám všem otevřenost vůči procesu, kterým procházíme, dostatek sebelásky a podpory a pozici pozorovatele, abychom tu silnou dynamiku, jež bude nadále pokračovat, v dobrém ustáli. Nechť rok 2014 přinese příležitosti pro žití v pravdě a nechť tyto příležitosti využijeme pro svoje dobro a tím i dobro celého vesmíru. Om Jaya Ganga Ma, om žití
v tichu a světle.


S láskou a zvědavostí , Martina Zisková